Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: List ŽidůmKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 9. listopadu, 2024
List Židům
[zkr. = Žid]
spásu všem lidem
Tit 2:12 a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku
Tit 2:13 a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.
Tit 2:14 On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.
Tit 2:15 Tak mluv, napomínej a přesvědčuj se vším důrazem. Nikdo ať tebou nepohrdá.
Tit 3:1 Připomínej bratřím, ať jsou podřízeni těm, kdo mají vládu a moc, a ať je poslouchají. Ať jsou vždy hotovi jednat dobře.
Tit 3:2 Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně.
Tit 3:3 Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli.
Tit 3:4 Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha:
Tit 3:5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.
Tit 3:6 Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele,
Tit 3:7 abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje.
Tit 3:8 Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné.
Tit 3:9 Hloupým sporům o rodokmeny, rozbrojům a hádkám o Zákon se vyhýbej. Jsou zbytečné a k ničemu.
Tit 3:10 Sektáře jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho zřekni;
Tit 3:11 je jasné, že takový člověk je převrácený, hřeší, a tak sám nad sebou vynáší soud.
Tit 3:12 Jakmile k tobě pošlu Artemu nebo Tychika, přijď hned ke mně do Nikopole. Rozhodl jsem se, že tam strávím zimu.
Tit 3:13 Zákoníka Zénu a Apolla pečlivě vyprav na cestu, aby jim nic nechybělo.
Tit 3:14 Ať se učí i naši lidé vynikat v dobrých skutcích, kde je jich naléhavě potřebí, aby nebyli neužiteční.
Tit 3:15 Pozdravují tě všichni, kdo jsou se mnou. Vyřiď pozdrav našim přátelům ve víře. Milost s vámi se všemi.
Phm 1:1 Pavel, vězeň Krista Ježíše, a bratr Timoteus Filemonovi, našemu milovanému spolupracovníku,
Phm 1:2 sestře Apfii, Archippovi, našemu spolubojovníku, a církvi v tvém domě:
Phm 1:3 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Phm 1:4 Děkuji svému Bohu a stále na tebe pamatuji ve svých modlitbách,
Phm 1:5 když slyším o tvé víře v Pána Ježíše a o tvé lásce ke všem bratřím.
Phm 1:6 Prosím za tebe, aby se tvá účast na společné víře projevila tím, že rozpoznáš, co dobrého můžeme učinit pro Krista.
Phm 1:7 Tvá láska mi přinesla velkou radost a povzbuzení, protože jsi potěšil srdce věřících, bratře.
Phm 1:8 Ačkoli bych ti v Kristu mohl směle nařídit, co máš udělat,
Phm 1:9 pro lásku raději prosím, já Pavel, vyslanec a nyní i vězeň Krista Ježíše.
Phm 1:10 Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život ve vězení, Onezima,
Phm 1:11 který ti před časem způsobil škodu, ale nyní je tobě i mně k užitku.
Phm 1:12 Posílám ti ho zpět, je mi drahý jako mé vlastní srdce.
Phm 1:13 Chtěl jsem si ho ponechat u sebe, aby mi ve vězení, kde jsem pro evangelium, sloužil místo tebe,
Phm 1:14 avšak bez tvého souhlasu jsem nechtěl nic udělat, aby tvá dobrota nebyla jakoby vynucená, nýbrž aby byla dobrovolná.
Phm 1:15 Snad proto byl na čas od tebe odloučen, abys ho měl navěky -
Phm 1:16 ne už jako otroka, nýbrž mnohem více než otroka: jako milovaného bratra. Když se jím stal mně, oč více jím bude tobě před lidmi i před Pánem.
Phm 1:17 Jsme-li tedy spolu spojeni, přijmi ho k sobě jako mne.
Phm 1:18 Jestliže ti způsobil nějakou škodu nebo je ti něco dlužen, připiš to na můj účet.
Phm 1:19 Já Pavel píšu vlastní rukou: já to nahradím. Abych ti neřekl, že mi dlužíš i sám sebe.
Phm 1:20 Ano, bratře, udělej mi tu radost v Pánu. Potěš mé srdce v Kristu.
Phm 1:21 Píšu ti v důvěře ve tvou poslušnost a vím, že uděláš víc, než říkám.
Phm 1:22 Zároveň mi také připrav ubytování, neboť doufám, že vám budu pro vaše modlitby darován.
Phm 1:23 Pozdravuje tě Epafras, můj spoluvězeň v Kristu Ježíši,
Phm 1:24 Marek, Aristarchos, Démas a Lukáš, moji spolupracovníci.
Phm 1:25 Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi.
Žid 1:1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;
Žid 1:2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.
Žid 1:3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech
Žid 1:4 a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.
Žid 1:5 Komu kdy z andělů Bůh řekl: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!' A jinde se praví: 'Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.'
Žid 1:6 A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: 'Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!'
Žid 1:7 O andělích je řečeno: 'Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.'
Žid 1:8 O Synovi však: 'Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království,
Žid 1:9 Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.'
Žid 1:10 A dále: 'Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou.
Žid 1:11 Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv,
Žid 1:12 svineš je jako plášť a jako šat se změní, ty však jsi stále týž a tvá léta nikdy neustanou.'
Žid 1:13 Kterému z andělů kdy řekl: 'Usedni po mé pravici, dokud ti nedám nepřátele za podnož tvého trůnu!'
Žid 1:14 Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?
Žid 2:1 Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.
Žid 2:2 Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty,
Žid 2:3 jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám;
Žid 2:4 Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle.
Žid 2:5 Andělům Bůh také nepodřídil budoucí svět, o němž mluvíme,
Žid 2:6 kdežto o Synu je na jednom místě řečeno: 'Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš?
Žid 2:7 Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou,
Žid 2:8 všecko jsi podrobil pod jeho nohy.' Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno.
Žid 2:9 Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.
Žid 2:10 Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy.
Žid 2:11 A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká:
Žid 2:12 'Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit.'
Žid 2:13 A jinde praví: 'Také já svou důvěru složím v Boha.' A dále: 'Hle, já a děti, které mi dal Bůh.'
Žid 2:14 Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla,
Žid 2:15 a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.
Žid 2:16 Neujímá se přece andělů, ale 'ujímá se potomků Abrahamových'.
Žid 2:17 Proto musil být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu.
Žid 2:18 Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.
Žid 3:1 Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše:
Žid 3:2 byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i 'Mojžíš byl věrný v celém Božím domě'.
Žid 3:3 Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu je víc nežli dům sám.
Žid 3:4 Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh.
Žid 3:5 Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno.
Žid 3:6 Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.
Žid 3:7 Proto, jak říká Duch svatý: 'Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,
Žid 3:8 nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti,
Žid 3:9 kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky
Žid 3:10 po čtyřicet let. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Jejich srdce stále bloudí, dodnes mé cesty nepoznali.
Žid 3:11 Ve svém hněvu jsem přísahal: Nevejdou do mého odpočinutí!'
Žid 3:12 Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha.
Žid 3:13 Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono 'dnes', aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil.
Žid 3:14 Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.
Žid 3:15 Je řečeno: 'Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!'
Žid 3:16 Kdo slyšel a zatvrdil se? Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením?
Žid 3:17 A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti?
Žid 3:18 A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli?
Žid 3:19 Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.
Žid 4:1 Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí.
Žid 4:2 I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali.
Žid 4:3 Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jak bylo řečeno: 'Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!' To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět.
Žid 4:4 O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: 'I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.'
Žid 4:5 Zde však čteme: 'Do mého odpočinutí nevejdou.'
Žid 4:6 Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli,
Žid 4:7 určuje Bůh jiné 'dnes'. V Davidových žalmech, tedy po dlouhé době, jak už bylo pověděno, říká: 'Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!'
Žid 4:8 Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu.
Žid 4:9 Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou.
Žid 4:10 Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého.
Žid 4:11 A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.
Žid 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a m
Text bible pro den: Neděle, 10. listopadu, 2024
List Židům
[zkr. = Žid] orku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.
Žid 4:13 Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.
Žid 4:14 Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.
Žid 4:15 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.
Žid 4:16 Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
Žid 5:1 Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy.
Žid 5:2 Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti.
Žid 5:3 A proto je povinen přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe.
Žid 5:4 Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona.
Žid 5:5 Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.'
Žid 5:6 A na jiném místě říká: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.'
Žid 5:7 Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel.
Žid 5:8 Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel,
Žid 5:9 tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy,
Žid 5:10 když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova.
Žid 5:11 O tom by bylo mnoho co mluvit, ale je těžké vám to vyložit, protože nejste ochotni slyšet.
Žid 5:12 Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm.
Žid 5:13 Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně.
Žid 5:14 Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.
Žid 6:1 Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha,
Žid 6:2 k učení o křtu a vzkládání rukou, o vzkříšení z mrtvých a o posledním soudu.
Žid 6:3 Budeme moci jít dále, když to Bůh dovolí.
Žid 6:4 Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého
Žid 6:5 a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku,
Žid 6:6 a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch.
Žid 6:7 Země, která často přijímá déšť a rodí užitečnou rostlinu těm, kdo ji obdělávají, má účast na Božím požehnání.
Žid 6:8 Rodí-li však jen trní a bodláčí, je nepotřebná a blízká prokletí a nakonec bývá vypálena.
Žid 6:9 I když takto mluvíme, jsme o vás přesvědčeni, milovaní, že jste na dobré cestě ke spáse.
Žid 6:10 Bůh není nespravedlivý, a proto nezapomene, jak jste se činem své lásky k němu přiznali, když jste sloužili a ještě sloužíte bratřím.
Žid 6:11 Toužíme jen, aby na každém z vás bylo vidět neutuchající horlivost až do konce, kdy se naplní naše naděje;
Žid 6:12 proto neochabujte, ale vezměte si za vzor ty, kdo pro víru a trpělivost mají podíl na zaslíbení.
Žid 6:13 Tak dal Bůh zaslíbení Abrahamovi. Poněvadž při nikom vyšším přísahat nemohl, přísahal při sobě samém:
Žid 6:14 'Hojně ti požehnám a dám ti mnoho potomků.'
Žid 6:15 A protože byl Abraham trpělivý, dosáhl splnění Božího slibu.
Žid 6:16 Lidé totiž přísahají při někom větším a přísaha je zárukou, kterou končí každý spor.
Žid 6:17 Když Bůh chtěl účastníkům zaslíbení přesvědčivě prokázat nezměnitelnost svého rozhodnutí, potvrdil své zaslíbení ještě přísahou.
Žid 6:18 A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané.
Žid 6:19 V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně,
Žid 6:20 kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova.
Žid 7:1 Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po vítězství nad králi. Požehnal mu
Žid 7:2 a Abraham mu z veškeré kořisti dal desátý díl. Jméno Melchisedech se vykládá jako král spravedlnosti, král Sálemu pak znamená král pokoje.
Žid 7:3 Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce. A tak podoben Synu Božímu zůstává knězem navždy.
Žid 7:4 Hleďte, jak vznešený je ten, jemuž sám praotec Abraham dal jako desátek nejlepší část své kořisti.
Žid 7:5 Levité, pověření kněžskou službou, mají podle zákona příkaz brát desátky od Božího lidu, to jest od svých bratří, ačkoli všichni pocházejí z Abrahamova rodu.
Žid 7:6 Od Abrahama však dostal desátek ten, který nepocházel z rodu Levi, a Abraham, který měl zaslíbení, přijal od něho požehnání.
Žid 7:7 A není sporu, že větší žehná menšímu.
Žid 7:8 Levité dostávají desátky jako smrtelní lidé, Melchisedech však jako ten, o kom Písmo svědčí, že žije.
Žid 7:9 Prostřednictvím Abrahamovým dal tak desátky i Levi, který sám desátky přijímá.
Žid 7:10 Ještě se totiž nenarodil a byl v těle svého praotce Abrahama, když mu Melchisedech vyšel vstříc.
Žid 7:11 Kdyby služba levitských kněží, která vedla lid k poslušnosti zákona, přinesla dokonalost, nač by ještě bylo třeba ustanovovat jiného kněze podle řádu Melchisedechova, a nezůstat při kněžství podle řádu Áronova?
Žid 7:12 Avšak mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona.
Žid 7:13 A ten, na nějž se to slovo vztahuje, pocházel z jiného pokolení, z něhož nikdo nekonal službu u oltáře.
Žid 7:14 Je dobře známo, že náš Pán pocházel z Judy, a u Mojžíše není zmínky o kněžích z tohoto pokolení.
Žid 7:15 To vše je ještě zřejmější, když podobně jako Melchisedech je ustanoven jiný kněz
Žid 7:16 ne podle zákona o tělesném původu, nýbrž na základě svého nepomíjejícího života,
Žid 7:17 jak se o něm svědčí: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.'
Žid 7:18 Tím se ovšem ruší předchozí příkaz jako neúčinný a neužitečný -
Žid 7:19 zákon totiž nic nepřivedl k dokonalosti - avšak na jeho místo přichází lepší naděje, jejíž mocí přistupujeme až k Bohu.
Žid 7:20 A navíc se to nestalo bez přísahy. Levité se totiž stávali kněžími bez Boží přísahy.
Žid 7:21 Ježíš však se jím stal s přísahou; vždyť mu bylo řečeno: 'Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky.'
Žid 7:22 Proto se Ježíš stal ručitelem lepší smlouvy.
Žid 7:23 A dále: Levitských kněží muselo být mnoho, protože umírali a nemohli sloužit trvale.
Žid 7:24 Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky.
Žid 7:25 Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.
Žid 7:26 To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa,
Žid 7:27 který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.
Žid 7:28 Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, podléhající slabosti, ale slovo přísahy, dané až po zákonu, ustanovuje Syna navěky dokonalého.
Žid 8:1 Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu
Žid 8:2 v nebesích jako služebník pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk.
Žid 8:3 Každý velekněz bývá ustanoven k tomu, aby přinášel dary a oběti; proto musel i Ježíš nutně přinést oběť.
Žid 8:4 Na zemi by nemohl být knězem, protože zde už byli kněží, kteří přinášeli dary podle zákona.
Žid 8:5 Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: 'Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.'
Žid 8:6 Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních.
Žid 8:7 Kdyby totiž ta první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba připravovat druhou.
Žid 8:8 Ale když Bůh kárá svůj lid, říká: 'Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou,
Žid 8:9 ne jako byla ta smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl ze země egyptské. Neboť oni nezůstali v mé smlouvě, a já jsem se jich zřekl, praví Hospodin.
Žid 8:10 A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.
Žid 8:11 Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: 'Poznej Pána', protože mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího.
Žid 8:12 Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.'
Žid 8:13 Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku.
Žid 9:1 I ta první smlouva měla ovšem bohoslužebný řád i posvátné místo, ale pozemské.
Žid 9:2 To byl stánek, v jehož přední části, zvané svatyně, byly svícny a stůl na předložené chleby.
Žid 9:3 Za oponou byla druhá část stánku, nazývaná nejsvětější svatyně.
Žid 9:4 Tam byl zlatý kadidlový oltář, truhla smlouvy, ze všech stran krytá zlatem, v ní pak byla zlatá nádoba s manou, Áronova hůl, která se kdysi zazelenala, a desky smlouvy.
Žid 9:5 Nad ní byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O tom teď není třeba dopodrobna mluvit.
Žid 9:6 Od té doby, kdy bylo všecko tak zařízeno, vcházeli stále do přední části stánku kněží a konali tam bohoslužbu.
Žid 9:7 Do druhé části stánku vcházel jen jednou za rok sám velekněz, a to nikdy bez krve, kterou obětoval za sebe i za přestoupení lidu.
Žid 9:8 Tím Duch svatý naznačuje, že ještě nebyla otevřena cesta do nejsvětější svatyně, pokud stála přední část stánku.
Žid 9:9 To bylo podobenstvím pro nynější čas, neboť dary a oběti, které se tam přinášely, nemohly dokonale očistit svědomí toho, kdo je obětuje;
Žid 9:10 jde jen o pokrmy, nápoje a různá omývání, tedy o vnější předpisy, platné jen do nového uspořádání.
Žid 9:11 Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším.
Žid 9:12 A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.
Žid 9:13 Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje,
Žid 9:14 čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí.
Žid 9:15 Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno - neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy.
Žid 9:16 Při závěti se musí prokázat smrt toho, kdo ji ustanovil.
Žid 9:17 Jen závěť zemřelých
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pondělí, 11. listopadu, 2024
List Židům
[zkr. = Žid]
je totiž platná; nemá však platnost, dokud žije ten, kdo ji ustanovil.
Žid 9:18 Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez vylití krve;
Žid 9:19 když Mojžíš všemu lidu oznámil všecka přikázání podle zákona, vzal krev telat a kozlů, vodu, červenou vlnu s yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid. A řekl jim:
Žid 9:20 "Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh."
Žid 9:21 Podobně pokropil krví i stánek a všecko bohoslužebné náčiní.
Žid 9:22 Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění.
Žid 9:23 To, co je jen náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy však vyžadují vzácnějších obětí.
Žid 9:24 Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.
Žid 9:25 Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně;
Žid 9:26 jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích.
Žid 9:27 A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud,
Žid 9:28 tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.
Žid 10:1 V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí.
Žid 10:2 Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly.
Žid 10:3 Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají,
Žid 10:4 neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.
Žid 10:5 Proto Kristus říká, když přichází na svět: 'Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.
Žid 10:6 V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení.
Žid 10:7 Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.'
Žid 10:8 Předně říká: 'Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení' - totiž v takových, jaké se obětují podle zákona.
Žid 10:9 Potom však řekne: 'Zde jsem, abych konal tvou vůli.' Tak ruší prvé, aby ustanovil druhé.
Žid 10:10 Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo.
Žid 10:11 Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy.
Žid 10:12 Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží
Žid 10:13 a hledí vstříc tomu, 'až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu'.
Žid 10:14 Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.
Žid 10:15 Dosvědčuje nám to i Duch svatý, když říká:
Žid 10:16 'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli;
Žid 10:17 na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.'
Žid 10:18 Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti.
Žid 10:19 Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně
Žid 10:20 cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony - to jest obětováním svého těla.
Žid 10:21 Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem,
Žid 10:22 přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.
Žid 10:23 Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.
Žid 10:24 Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.
Žid 10:25 Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.
Žid 10:26 Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy,
Žid 10:27 ale jen s hrozným soudem a 'žárem ohně, který stráví Boží odpůrce'.
Žid 10:28 Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků.
Žid 10:29 Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.
Žid 10:30 Vždyť víme, kdo řekl: 'Já budu trestat, má je odplata.' A jinde: 'Pán bude soudit svůj lid.'
Žid 10:31 Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.
Žid 10:32 Jen si vzpomeňte na dřívější dny! Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením;
Žid 10:33 někteří tím, že byli před očima všech uráženi a utiskováni, jiní tím, že stáli při postižených.
Žid 10:34 Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.
Žid 10:35 Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna.
Žid 10:36 Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.
Žid 10:37 Vždyť už jen 'docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se.
Žid 10:38 Avšak můj spravedlivý - říká Bůh - bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.'
Žid 10:39 Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.
Žid 11:1 Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
Žid 11:2 K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.
Žid 11:3 Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.
Žid 11:4 Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, 'ještě mluví, ač zemřel'.
Žid 11:5 Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. 'Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.' Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.
Žid 11:6 Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.
Žid 11:7 Noé věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře.
Žid 11:8 Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.
Žid 11:9 Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení,
Žid 11:10 a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.
Žid 11:11 Také Sára věřila, a proto přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas; pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení.
Žid 11:12 Tak z jednoho muže, a to už starce, vzešlo tolik potomků, 'jako bezpočtu je hvězd na nebi a jako je písku na mořském břehu'.
Žid 11:13 Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci.
Žid 11:14 Tím dávají najevo, že po pravé vlasti teprve touží.
Žid 11:15 Kdyby měli na mysli zemi, z níž vykročili, měli možnost se tam vrátit.
Žid 11:16 Ale oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bůh se nestydí nazývat se jejich Bohem. Vždyť jim připravil své město.
Žid 11:17 Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno:
Žid 11:18 'Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo.'
Žid 11:19 Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.
Žid 11:20 Izák věřil, a proto Jákobovi a Ezauovi dal požehnání v pohledu do budoucna.
Žid 11:21 Jákob věřil, a když umíral, požehnal oběma Josefovým synům a poklonil se přitom k vrcholu své berly.
Žid 11:22 Josef věřil, a na sklonku svého života řekl, že synové izraelští vyjdou z Egypta, a nařídil, co se má stát s jeho kostmi.
Žid 11:23 Mojžíšovi rodiče věřili, a proto svého syna tři měsíce po narození ukrývali; viděli, že je to vyvolené dítě, a nezalekli se královského rozkazu.
Žid 11:24 Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odepřel nazývat se synem faraónovy dcery.
Žid 11:25 Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu;
Žid 11:26 a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě.
Žid 11:27 Věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem; zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl.
Žid 11:28 Věřil, a proto ustanovil hod beránka a dal pokropit dveře jeho krví, aby se zhoubce nemohl dotknout prvorozených.
Žid 11:29 Izraelští věřili, a proto prošli Rudým mořem jako po suché zemi, ale když se o to pokusili Egypťané, pohltily je vlny.
Žid 11:30 Izraelští věřili, a proto před nimi padly hradby Jericha, když je obcházeli po sedm dní.
Žid 11:31 Nevěstka Rachab věřila, a proto přátelsky přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími.
Žid 11:32 Mám ještě pokračovat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích,
Žid 11:33 kteří svou vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno;
Žid 11:34 zavírali tlamy lvům, krotili plameny ohně, unikali ostří meče, v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinsky v boji, zaháněli na útěk vojska cizinců;
Žid 11:35 ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení. Jiní byli mučeni a odmítli se zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení.
Žid 11:36 Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář.
Žid 11:37 Byli kamenováni, mučeni, řezáni pilou, umírali pod ostřím meče. Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení.
Žid 11:38 Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země.
Žid 11:39 A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno,
Žid 11:40 neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás.
Žid 12:1 Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo,
Žid 12:2 s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu.
Žid 12:3 Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu.
Žid 12:4 Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev.
Žid 12:5 Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: 'Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá.
Žid 12:6 Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.'
Žid 12:7 Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?
Žid 12:8 Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí