Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha TobiášKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Čtvrtek, 24. listopadu, 2022
Kniha Tobiáš
[zkr. = Tob]
dny, a jestliže se zdržím jediný den, velmi jej zarmoutím.
Tob 9:4 Je ti také známo, co přísežně prohlásil Reúel, a já nemohu jeho přísahu porušit.“
Tob 9:5 Refáel se tedy vypravil se čtyřmi služebníky a dvěma velbloudy do MédskýchRag. Přístřeší našli u Gebaela. Refáel mu dal jeho potvrzení a pověděl mu o Tóbijášovi,synu Tóbitovu, že se oženil a že jej zve na svatbu. Gebael vstal a odpočítal muzapečetěné měšce. Pak je naložili na velbloudy .
Tob 9:6 Časně ráno společně vstali a šli na svatbu. Vešli do domu Reúelova a našliTóbijáše sedícího u stolu . Ten vyskočil a pozdravil Gebaela . Gebael se dal do pláče apožehnal mu slovy: „ Muži ušlechtilý a dobrý, synu muže ušlechtilého a dobrého,spravedlivého a prokazujícího milosrdenství, kéž ti dá Hospodin požehnání nebeské, i tvéženě i tvému otci a matce tvé ženy. Požehnaný Bůh, že jsem spatřil Tóbita, svéhobratrance, v tom , jenž mu je tak podobný.“
Tob 10:1 Tóbit každodenně počítal dny, kolik jich potřeboval Tóbijáš na cestu tam azpátky. Když ty dny uplynuly a syn ještě nebyl u něho doma,
Tob 10:2 řekl si: „Jen aby tam nebyl zadržen! Nebo aby nezemřel Gebael a nebyl bynikdo, kdo by dal Tóbijášovi to stříbro.“
Tob 10:3 Počal se rmoutit.
Tob 10:4 Jeho manželka Chana mu vyčítala: „Mé dítě zahynulo a už není mezi živými.“Začala plakat a naříkat pro svého syna:
Tob 10:5 „Běda mi, mé dítě, že jsem tě, světlo svých očí, nechala jít.“
Tob 10:6 Tóbit jí řekl: „Mlč, nestarej se, sestro, je zdráv. Jistě je tam něco zdrželo. Tenčlověk, který šel s ním, je spolehlivý, jeden z mých bratří. Nermuť se kvůli němu, sestro,brzo tu bude!“
Tob 10:7 Ona mu odvětila: „Nech mě být a neklamej mě! Mé dítě zahynulo.“ Vyběhla apozorovala cestu, po níž odešel její syn. Činila tak denně. Nikomu neuvěřila. Kdyžzapadlo slunce, vcházela do domu , naříkala a plakala celou noc a nemohla spát.
Tob 10:8 Když uplynulo čtrnáct dní svatby, jak ji přísežně slíbil Reúel připravit své dceři,přišel k němu Tóbijáš a řekl: „Nech mě odejít. Vím totiž, že můj otec a má matka nevěří,že mě ještě kdy spatří. Proto tě, otče, žádám, abys mě nechal odejít, a já půjdu kesvému otci. Už jsem ti oznámil, v jakém stavu jsem ho opustil.“
Tob 10:9 Reúel řekl Tóbijášovi: „Zůstaň, chlapče, zůstaň u mne a já pošlu posly k tvémuotci Tóbitovi a podají mu o tobě zprávu.“ Tóbijáš mu odvětil: „V žádném případě! Žádámtě, abys mě nechal odtud odejít k otci.“
Tob 10:10 Reúel tedy vstal a dal Tóbijášovi jeho ženu Sáru a polovinu svého majetku:služebníky a služebnice, skot a brav, osly a velbloudy, šatstvo i stříbro a nádoby.
Tob 10:11 Nechal je ve zdraví odejít. Rozloučil se s Tóbijášem slovy: „Buď zdráv, chlapče,a ve zdraví odejdi. Nebeský Pán ať vás provází zdarem, tebe i tvou ženu Sáru. Kéž uzřímvaše děti, než umřu.“
Tob 10:12 Své dceři Sáře řekl: „Odejdi ke svému tchánu, protože on a jeho žena budounyní tvoji rodiče, jako kdyby tě zplodili. Jdi v pokoji, dcero. Kéž uslyším o tobě jendobrou zprávu, dokud jsem živ.“ Rozloučil se s nimi a propustil je.
Tob 10:13 Adna řekla Tóbijášovi: „Chlapče a milovaný bratře, kéž tě Hospodin přivedezpět, abych viděla dítky tvé a své dcery Sáry, dokud jsem živa, dříve než umřu. Předtváří Hospodinovou svěřuji ti do péče svou dceru, nezarmucuj ji po všechny dny svéhoživota. Jdi v pokoji, chlapče. Od nynějška jsem tvá matka a Sára je tvá sestra. Kéždojdeme všichni stejně zdaru po všechny dny našeho života.“ Pak oba políbila a nechalaje odejít ve zdraví.
Tob 10:14 Tóbijáš odešel od Reúela ve zdraví a s radostí. Dobrořečil Pánu nebes i země,Králi veškerenstva, že dal zdar jeho cestě. Sára mu řekla: „Došel jsi zdaru. Měj rodiče vúctě po všechny dny jejich života.“
Tob 11:1 Když se přiblížili ke Kaserínu, který leží naproti Ninive, řekl Refáel:
Tob 11:2 „Víš, v jakém stavu jsme opustili tvého otce.
Tob 11:3 Pospěšme napřed, před tvou ženou, a připravíme dům, než ostatní dojdou.“
Tob 11:4 Vyrazili oba společně. Refáel řekl Tóbijášovi : „Vezmi s sebou tu žluč.“ Pes pakběžel s nimi, za Refáelem a Tóbijášem.
Tob 11:5 Chana seděla a vyhlížela na cestu, jíž odešel její syn.
Tob 11:6 Zpozorovala, že přichází, a řekla jeho otci: „Hle, tvůj syn přichází i ten člověk,který odešel s ním.“
Tob 11:7 Refáel řekl Tóbijášovi, dříve než se přiblížil k otci: „Vím, že jeho oči budouotevřeny.
Tob 11:8 Potři rybí žlučí jeho oči! Ten lék vytáhne a odstraní z jeho očí bílý zákal. Tvůjotec bude opět vidět a uzří světlo.“
Tob 11:9 Chana přiběhla, padla svému synu kolem krku a řekla mu: „ Opět tě vidím, médítě. Teď už mohu zemřít.“ A dala se do pláče.
Tob 11:10 Tóbit vstal. Klopýtal, ale přece došel ke dveřím do nádvoří.
Tob 11:11 Tóbijáš k němu přikročil s rybí žlučí v ruce. Dýchl mu do očí, podepřel jej ařekl: „Buď dobré mysli, otče.“ Přiložil lék na jeho oči .
Tob 11:12 Pak jej oběma rukama z koutků očí odstranil.
Tob 11:13 Tu padl Tóbit synovi kolem krku, dal se do pláče a řekl: „Opět tě vidím, synu,světlo mých očí.“
Tob 11:14 A pokračoval: „Požehnán buď Bůh a požehnané veliké jeho jméno. Požehnanívšichni jeho svatí andělé. Ať se jeho veliké jméno projeví na nás. Požehnáni buďte všichniandělé po všechny věky. Neboť on na mě seslal bolest, a hle, vidím svého syna Tóbijáše.“
Tob 11:15 Tóbijáš vešel s radostí a z celého srdce dobrořečil Bohu. Otci oznámil, že mělna cestě zdar a že přinesl stříbro. Také jak si vzal za manželku Sáru, dceru Reúelovu, ata že právě přichází a je už nablízku ninivské bráně.
Tob 11:16 Tóbit vyšel vstříc své snaše k ninivské bráně; radoval se a dobrořečil Bohu.Když jej spatřili ninivští měšťané , jak jde a kráčí v plné síle a že ho nikdo nevede zaruku, užasli. A Tóbit před nimi vyznal, že se nad ním Bůh slitoval a otevřel jeho oči.
Tob 11:17 Pak přistoupil Tóbit k Sáře, manželce svého syna, a požehnal jí slovy: „Kéžvejdeš ve zdraví, dcero. Požehnaný tvůj Bůh, že tě přivedl k nám, dcero. A požehnanýtvůj otec, požehnaný můj syn Tóbijáš a požehnaná ty, dcero. Vejdi do svého domu vezdraví, s požehnáním a s radostí. Vejdi, dcero.“
Tob 11:18 Toho dne nastala veliká radost všem židům žijícím v Ninive.
Tob 11:19 K Tóbitovi přišli také Achíkar a Nádab, jeho bratranci, a radovali se s ním.
Tob 12:1 Když skončila svatba, zavolal Tóbit svého syna Tóbijáše a připomněl mu: „Ječas dát mzdu tomu člověku, který šel s tebou, a přidat mu na mzdě.“
Tob 12:2 Odpověděl mu: „Otče, jakou mzdu mu mám dát? Nepokládám za škodu, dám-limu polovinu majetku, který se mnou přinesl.
Tob 12:3 Mne přivedl ve zdraví, mou ženu vyléčil, přinesl stříbro, a také tebe vyléčil.Jakou mzdu mu vůbec mohu dát?“
Tob 12:4 Tóbit mu řekl: „Právem mu, synu, náleží, aby dostal polovinu ze všeho, co titeď získal.“
Tob 12:5 Tóbijáš jej zavolal a řekl: „Vezmi jako svou mzdu polovinu všeho, co jsi mizískal, a odejdi ve zdraví.“
Tob 12:6 Tu je anděl oba vzal stranou a řekl jim: „Dobrořečte Bohu a vzdávejte muchválu přede všemi živými za dobro, které vám prokázal, dobrořečte a pějte chválu jehojménu. Slova Boží uvádějte ve známost s úctou všem lidem. Neváhejte mu vzdávatchválu.
Tob 12:7 Je dobré zachovávat královo tajemství, ale Boží skutky je třeba odhalovat a súctou vzdávat chválu. Konejte dobro, a zlo vás nepostihne.
Tob 12:8 Dobrá je modlitba v pravdě a milosrdenství se spravedlností je lepší nežbohatství s bezprávím. Je lépe prokazovat milosrdenství než shromažďovat zlato.
Tob 12:9 Milosrdenství vytrhuje ze smrti a očišťuje od každého hříchu. Ti, kdo prokazujímilosrdenství, budou nasyceni životem.
Tob 12:10 Ti, kdo páchají hřích a nespravedlnost, jsou nepřátelé vlastní duše.
Tob 12:11 Celou pravdu vám oznámím a nic před vámi neskryji. Už jsem vám pověděl:Je dobré zachovávat královo tajemství a slavně odhalovat Boží skutky.
Tob 12:12 Hle, kdykoli ses modlil ty, Tóbite , i Sára, já jsem vnesl připomínku vašímodlitby před Hospodinovu slávu. A když jsi pohřbíval mrtvé, právě tak.
Tob 12:13 Když jsi neváhal vstát a opustit svou hostinu a šel jsi pochovat mrtvého, byljsem poslán k tobě, abych tě vyzkoušel.
Tob 12:14 Bůh mě rovněž poslal, abych tě vyléčil, i Sáru, tvou snachu.
Tob 12:15 Já jsem Refáel, jeden ze sedmi andělů, kteří jsou připraveni, aby vcházeli předHospodinovu slávu.“
Tob 12:16 Tu se oba zděsili, padli na tvář a zmocnila se jich bázeň.
Tob 12:17 Refáel jim však řekl: „Nebojte se, pokoj vám. Dobrořečte Bohu po všechnyvěky.
Tob 12:18 Dokud jsem byl s vámi, nebyl jsem s vámi z vlastní laskavosti, nýbrž z Božívůle. Jemu dobrořečte po všechny dny a pějte mu chválu.
Tob 12:19 Mohli jste vidět, že jsem nic nejedl; co vám bylo dáno vidět, bylo jen zdání.
Tob 12:20 Nyní dobrořečte na zemi Hospodinu a vzdávejte chválu Bohu. Hle, já vstupujik tomu, který mě poslal. Sepište všechno, co se vám přihodilo.“ Poté se vznesl vzhůru.
Tob 12:21 Když pak oni povstali, už jej nemohli spatřit.
Tob 12:22 Dobrořečili Bohu a vzdávali mu chválu. Vzdávali mu chválu za tyto jeho velkéskutky, že se jim zjevil Boží anděl.
Tob 13:1 Tóbit řekl: „Požehnaný buď Bůh věčně živý i jeho království.
Tob 13:2 On trestá i smilovává se; uvádí do podsvětí hluboko pod zemí i vyvádí z velikézáhuby; není nic, co by se mohlo vymknout z jeho ruky.
Tob 13:3 Vzdávejte mu chválu, synové izraelští, před pohany, protože on vás mezi něrozptýlil.
Tob 13:4 Tam vám uvedl ve známost svou velikost. Vyvyšujte jej přede vším živým,protože je náš Pán. On je náš Bůh, on je Otec náš. On je Bůh po všechny věky.
Tob 13:5 Bude vás trestat za vaše nepravosti, ale smiluje se nad vámi všemi a vysvobodívás ze všech pronárodů, mezi něž jste byli rozptýleni.
Tob 13:6 Až se k němu obrátíte celým svým srdcem a celou svou duší a budete před nímjednat podle pravdy, tehdy se obrátí k vám a nebude skrývat před vámi svou tvář.
Tob 13:7 Nuže, vizte, co s vámi učinil, a chvalte jej na plná ústa. Dobrořečte Pánuspravedlnosti, vyvyšujte Krále věků!
Tob 13:8 Já mu vzdávám chválu v zemi svého zajetí. Jeho sílu a jeho velikost ukazujihříšnému pronárodu. Obraťte se, hříšníci, a čiňte před ním spravedlnost. Kdo ví, zdanenalezne ve vás zálibu a neprokáže vám milosrdenství.
Tob 13:9 Svého Boha vyvyšuji. Má duše vyvyšuje nebeského Krále a bude vždycky jásatnad jeho velikostí.
Tob 13:10 Ať o něm mluví a vzdávají mu chválu všichni v Jeruzalémě. Jeruzaléme, svatéměsto, Bůh tě bude trestat za skutky tvých synů, ale opět se smiluje nad synyspravedlivých.
Tob 13:11 Vzdávej chválu Hospodinu mocně a dobrořeč Králi věků. Opět bude vybudovántvůj stánek, tobě k radosti,
Tob 13:12 a on rozveselí v tobě všechny, kdo byli odvedeni do zajetí, a zamiluje si v toběvšechny ubohé po všechna pokolení na věky.
Tob 13:13 Jasné světlo zazáří do všech dálav země. Mnohé pronárody přijdou k tobězdaleka i obyvatelé všech končin země k tvému svatému jménu, se svými dary v rukoupro Krále nebes. Pokolení za pokoleními budou v tobě plesat a jméno vyvoleného městabude trvat po všechna pokolení.
Tob 13:14 Prokleti ať jsou všichni, kdo mluví proti tobě kruté slovo. Prokleti budouvšichni, kdo tě ničí a kdo strhují tvé hradby, všichni, kdo boří tvé věže a zapalují tvépříbytky. Ale na věky budou požehnáni všichni, kdo se tě bojí.
Tob 13:15 Jdi už a plesej nad syny spravedlivých, neboť všichni budou shromážděni abudou dobrořečit Pánu věků. Blaze těm, kdo tě milují, a blaze těm, kdo se budou radovatz tvého pokoje
Text bible pro den: Pátek, 25. listopadu, 2022
Kniha Tobiáš
[zkr. = Tob] .
Tob 13:16 Blaze všem lidem, kteří se budou rmoutit nad tebou, nad všemi tvými tresty,protože v tobě se budou radovat a spatří všechnu tvou radost až navěky. Má duše,dobrořeč Hospodinu, velikému Králi.
Tob 13:17 Vždyť Jeruzalém bude vybudován a v městě Boží dům po všechny věky.Blažený budu, jestliže pozůstatek mého potomstva spatří tvou slávu a vzdá chválunebeskému Králi. Brány Jeruzaléma budou vybudovány ze safíru a smaragdu a všechnytvé hradby z drahého kamene. Věže Jeruzaléma budou vybudovány ze zlata a všechnyjejich bašty z čistého zlata. Ulice Jeruzaléma budou vydlážděny karbunkulem a kamenemofírským.
Tob 13:18 Brány Jeruzaléma budou prozpěvovat písně plné plesání a všechny jeho domybudou volat: Haleluja, požehnaný Bůh Izraele. Požehnaní budou dobrořečit svatémujménu navěky a navždy.“
Tob 14:1 Slova Tóbitova dobrořečení skončila.
Tob 14:2 Zemřel v pokoji stár sto dvanáct let a byl slavně pohřben v Ninive. Dvaašedesátlet mu bylo, když pozbyl zraku. Když ho znovu nabyl, žil v dobrých poměrech aprokazoval milosrdenství. A nepřestával dobrořečit Bohu a vzdávat chválu jeho velikosti.
Tob 14:3 Když umíral, zavolal svého syna Tóbijáše a přikázal mu: „Synu, odveď své děti
Tob 14:4 a spěchej do Médie. Věřím výroku Božímu proti Ninive, který pronesl Nahum, žese to vše stane a dopadne na Ašúr a na Ninive. I vše, co mluvili jiní izraelští proroci,které poslal Bůh, se dostaví. Nic nebude ubráno z těch výroků, ale všechno se stanečasem svým. V Médii bude spíše záchrana než v Asýrii a v Babylónu. Vždyť vím a věřím,že všechno, co řekl Bůh, se uskuteční a nastane. Jistě nevypadne ani slovíčko z těch slov.Všichni naši bratří, kteří bydlí v izraelské zemi, budou rozptýleni a odvedeni do zajetí z tédobré země. Všechna země izraelská bude pustá, i Samaří a Jeruzalém budou pusté adům Boží bude ve smutku. Bude na určitou dobu spáleništěm.
Tob 14:5 Ale Bůh se opět nad nimi smiluje a navrátí je opět do země izraelské. Opětvybudují dům Boží , i když ne takový jako první, až do té doby, kdy se naplní stanovenýčas. Potom se navrátí všichni ze svého zajetí a nádherně vybudují Jeruzalém. Také Božídům v něm bude vybudován, jak o něm mluvili izraelští proroci.
Tob 14:6 Všechny národy na celé zemi, všichni lidé se obrátí a budou se bát Bohavpravdě. Všichni opustí své modly, které svými svody svádějí ke lži, a budou dobrořečitvěčnému Bohu ve spravedlnosti.
Tob 14:7 Všichni izraelští synové, zachránění v těch dnech a připomínající Boha vpravdě,budou shromážděni a přijdou do Jeruzaléma. Budou v bezpečí bydlet navěky v zemiAbrahamově. Bude jim předána do vlastnictví . Ti, kdo vpravdě milují Boha, se budouradovat, ale ti, kdo páchají hřích a nepravost, zmizí z celé země.
Tob 14:8 Hle, dítky, toto vám přikazuji:
Tob 14:9 Služte Bohu vpravdě, čiňte, co se mu líbí. Vašim dětem ať je uloženo činitspravedlnost a prokazovat milosrdenství, ať jsou pamětlivy Boha a dobrořečí jeho jménuv každém čase vpravdě a celou svou silou. Ty pak, synu, vyjdi z Ninive a nezůstávej zde.Toho dne, kdy pohřbíš svou matku se mnou, nepřebývej déle na jeho území. Vidím, že jev něm mnoho nepravosti a děje se v něm mnoho podvodů, a lidé se nic nestydí.
Tob 14:10 Hle, synu, co učinil Nádab Achíkarovi, který jej vychoval. Zdali jej zaživaneuvrhl pod zem. Bůh mu však odplatil za ten potupný skutek před jeho tváří: Achíkarvyšel na světlo a Nádab vešel do věčné tmy, protože chtěl Achíkara usmrtit. Ten, protožeprokazoval milosrdenství, unikl z osidla smrti, které mu nastražil Nádab, ale Nádab padldo osidla smrti, a to jej zahubilo.
Tob 14:11 Vizte, mé děti, co způsobuje milosrdenství a co nepravost, ta usmrcuje. –Avšak hle, má duše mě už opouští.“ Položili ho na lůžko a zemřel. A byl slavně pohřben.
Tob 14:12 Když zemřela jeho matka, pohřbil ji Tóbijáš vedle svého otce. Pak odešel, on ijeho žena, do Médie a usídlil se v Ekbatanech u svého tchána Reúela.
Tob 14:13 S úctou pečoval o rodiče ve stáří a pohřbil je v médských Ekbatanech. Zdědildům Reúelův i svého otce Tóbita.
Tob 14:14 Zemřel ve věku sto sedmnácti let v slávě.
Tob 14:15 Dříve než zemřel, dozvěděl se a uslyšel o zničení Ninive a viděl, jak zajatci, které v něm zajal médský král Kyaxarés, byli odvedeni do Médie, a dobrořečil Bohu za vše, co učinil se syny Ninive a Ašúru. Zaradoval se nad Ninivem, dříve než zemřel, a dobrořečil Hospodinu, Bohu, na věky věků.
Píseň Šalomounova (Píseň písní)
Sol 1:1 Nejkrásnější z písní Šalomounových.
Sol 1:2 Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
Sol 1:3 Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej – tvé jméno. Proto tě dívky milují.
Sol 1:4 Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budemejásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání opojnější než víno. Právem tě všichnimilují.
Sol 1:5 Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jakostanové houně Šalomounovy.
Sol 1:6 Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. Tosynové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem všakvinici vlastní.
Sol 1:7 Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda zapoledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů?
Sol 1:8 „Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svápas u pastýřských kolib.“
Sol 1:9 Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně.
Sol 1:10 Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené , tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.
Sol 1:11 Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem.
Sol 1:12 Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni.
Sol 1:13 Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou.
Sol 1:14 Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.
Sol 1:15 Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice.
Sol 1:16 Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň.
Sol 1:17 Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.
Sol 2:1 Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách.
Sol 2:2 Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami.
Sol 2:3 Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivěv jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech.
Sol 2:4 On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.
Sol 2:5 Občerstvěte mě koláči hrozinkovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocnaláskou.
Sol 2:6 Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.
Sol 2:7 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte anezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
Sol 2:8 Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.
Sol 2:9 Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou,nahlíží do oken, dívá se mřížovím.
Sol 2:10 Můj milý se ozval, řekl mi: „Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!
Sol 2:11 Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.
Sol 2:12 Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu , hlas hrdličky je slyšet vnaší zemi.
Sol 2:13 Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně,krásko má, a pojď!“
Sol 2:14 Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnouttvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!
Sol 2:15 „Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!“
Sol 2:16 Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích.
Sol 2:17 Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele čikolouškovi na Béterských horách.
Sol 3:1 Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsemho, a nenalezla.
Sol 3:2 Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji.Hledala jsem ho, a nenalezla.
Sol 3:3 Našli mě strážci obcházející město: „Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?“
Sol 3:4 Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji.Uchopila jsem ho a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokojíkuté, jež mě počala.
Sol 3:5 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte anezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
Sol 3:6 „Kdo je ta, jež vystupuje z pouště jako sloup dýmu, ovanuta vůní kadidlovou zmyrhy a z nejjemnějšího koření kupeckého?“
Sol 3:7 Hle, jeho lože – lože Šalomouna, šedesát bohatýrů okolo stojí, bohatýrů z Izraele.
Sol 3:8 Všichni drží v rukou meče, vycvičeni k boji, každý po boku má meč proti nočnímuděsu.
Sol 3:9 Nosítka král si zhotovil, král Šalomoun, ze stromů libanónských.
Sol 3:10 Sloupky k nim zhotovil stříbrné, opěradlo zlaté, sedadlo purpurové. Vnitřek jeobložen láskou jeruzalémských dcer.
Sol 3:11 Vyjděte jen a pohleďte, sijónské dcery, na krále Šalomouna, na korunu, jíž hokorunovala jeho matka v den jeho svatby, v den, kdy jeho srdce naplnila radost.
Sol 4:1 Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem,vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu.
Sol 4:2 Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před střiháním, jež z brodiště vystupují, a každá znich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.
Sol 4:3 Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, ústa tvá půvabu plná . Jak rozpuklégranátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.
Sol 4:4 Tvé hrdlo je jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšenoštítů, samých pavéz bohatýrů.
Sol 4:5 Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou.
Sol 4:6 Než zavane den a stíny dají se v běh, vydám se k myrhové hoře, k pahorkukadidlovému.
Sol 4:7 Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není.
Sol 4:8 Se mnou z Libanónu, nevěsto má , se mnou z Libanónu půjdeš. Rozhlédneš se zvrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.
Sol 4:9 Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svýchočí, jediným článkem svého náhrdelníku.
Sol 4:10 Oč krásnější je tvé laskání, sestro má, nevěsto, oč lepší je tvé laskání než víno.Vůně tvých olejů nad všechny balzámy.
Sol 4:11 Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko, a vůnětvých šatů je jak vůně Libanónu.
Sol 4:12 Zahrada uzavřená jsi , sestro má, nevěsto, uzavřený val, zapečetěný pramen.
Sol 4:13 Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou inardem,
Sol 4:14 s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím,myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími.
Sol 4:15 Jsi pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanónu.
Sol 4:16 Probuď se, vánku severní, přijď, vánku jižní, ať voní moje zahrádka, ať jejíbalzámy proudí jak bystřiny, ať přijde do své zahrady můj milý a jí výtečné ovoce její.
Sol 5:1 Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto, sbíral jsem svou myrhu a svůjbalzám, z plástve jsem jedl svůj med, pil víno své a mléko. Jezte, přátelé, a pijte,opájejte se laskáním.
Sol 5:2 Spím, ale srdce mé bdí. Slyš, milý můj klepe: „Otevři mi, sestro má, přítelkyněmá, holubice má, má bezúhonná, vždyť mám hlavu plnou rosy, v kadeřích krůpějenoční.“
Sol 5:3 „Svlékla jsem šaty, mám je zas oblékat? Umyla jsem si nohy, mám si jezašpinit?“
Sol 5:4 Můj milý prostrčil otvorem ruku a celé mé nitro se zachvělo před ním.
Sol 5:5 Vstala jsem otevřít milému svému. Z rukou mi kanul
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 26. listopadu, 2022
Píseň Šalomounova (Píseň písní)
[zkr. = Sol]
a myrha, myrha stékala zmých prstů na rukojeť zástrčky.
Sol 5:6 Než jsem však milému otevřela, můj milý odbočil jinam. Život ze mne prchal,když ke mně mluvil. Hledala jsem ho, a nenalezla, volala jsem ho, a neodpověděl mi.
Sol 5:7 Našli mě strážci obcházející město, zbili mě, zranili mě, přehoz mi strhli strážcihradeb.
Sol 5:8 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, jestliže najdete mého milého, co musdělíte? Že jsem nemocna láskou.
Sol 5:9 Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, ty nejkrásnější z žen? Jaký je tvůj milý, že jenad Miláčka, že nás tak zapřísaháš?
Sol 5:10 Můj milý je běloskvoucí i červený, významnější nad tisíce jiných.
Sol 5:11 Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí, jeho kadeře jsou trsy palmových plodů, černéjako havran.
Sol 5:12 Jeho oči jsou jako holubi nad potůčky vod, v mléce se koupou, podobnévsazeným drahokamům.
Sol 5:13 Jeho líce jsou jak balzámový záhon, schránky kořenných vůní, jeho rty jsou lilie,z nichž kane tekutá myrha.
Sol 5:14 Jeho ruce jsou válce zlaté taršíšem posázené, jeho břicho je mistrné dílo zeslonoviny safíry vykládané.
Sol 5:15 Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru, spočívající na patkách z ryzího zlata.Vzhled má jak Libanón, je ztepilý jak cedr.
Sol 5:16 Patro jeho úst je přesladké, on sám je přežádoucí skvost. Takový je milý můj,takový je můj přítel, jeruzalémské dcery.
Sol 6:1 Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj milý? Budeme hos tebou hledat.
Sol 6:2 Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásla trhal lilie.
Sol 6:3 Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích.
Sol 6:4 Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako vojskopod praporci.
Sol 6:5 Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly! Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kterése hrnou z Gileádu.
Sol 6:6 Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí, jež z brodiště vystupují a každá z nichvrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.
Sol 6:7 Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.
Sol 6:8 Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu,
Sol 6:9 ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá zté, jež ji porodila. Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu.
Sol 6:10 „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce,strašná jako vojsko pod praporci?“
Sol 6:11 Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívatse, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy.
Sol 6:12 Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů.
Sol 7:1 „Obrať se, obrať se, Šulamítko, obrať se, obrať se, chceme tě vidět.“ Co naŠulamítce uvidíte? Že tančí táborový tanec!
Sol 7:2 Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero! Křivky tvých boků jsou jakonáhrdelníky, dílo umělcových rukou.
Sol 7:3 Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno! Tvé břicho jestoh pšeničný, obrostlý liliemi.
Sol 7:4 Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí.
Sol 7:5 Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny, tvé oči – rybníky v Chešbónu u brányBatrabímské. Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku.
Sol 7:6 Tvá hlava se tyčí jako Karmel, vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur. Král je těmikadeřemi spoután.
Sol 7:7 Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných!
Sol 7:8 Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí.
Sol 7:9 Řekl jsem: „Vystoupím na palmu, abych se zmocnil plodů.“ Tvé prsy ať jsouhrozny révovými, dech tvého chřípí ať jablky voní ,
Sol 7:10 patro tvých úst ať je jako nejlepší víno. Jedině pro mého milého stéká, plyne ive spánku ze rtů.
Sol 7:11 Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně.
Sol 7:12 Pojď, můj milý, vyjděme na pole, přenocujeme v keřích henny.
Sol 7:13 Časně zrána půjdeme do vinic, pohledíme, zda pučí vinná réva, zda její květ serozvil, zda rozkvetly granátové stromy. Tam tě zahrnu laskáním.
Sol 7:14 Voní jablíčka lásky a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi, nové i staré.Schovala jsem je pro tebe, můj milý.
Sol 8:1 Kéž bys byl jako můj bratr, který sál z prsů mé matky! Až bych tě nalezla někdevenku, políbila bych tě a nikdo by mnou pohrdat nesměl.
Sol 8:2 Odvedla bych si tě, uvedla tě do domu své matky a tam bys mě poučoval. Dalabych ti pít kořenné víno, šťávu ze svých granátových jablek.
Sol 8:3 Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.
Sol 8:4 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebudechtít sama.
Sol 8:5 Kdo je ta, jež vystupuje z pouště, opřena o svého milého? Zburcovala jsem těpod jabloní, kde tě počala tvá matka, kde tě počala ta, jež tě porodila.
Sol 8:6 Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt jeláska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky . Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův.
Sol 8:7 Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdodávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.
Sol 8:8 „Maličkou máme sestru, prsy ještě nemá. Co s tou sestrou uděláme v den, kdy oni přijdou smlouvat?
Sol 8:9 Jestliže je hradbou, stříbrné cimbuří na ní postavíme, jestliže je dveřmi,zahradíme je cedrovou deskou.“
Sol 8:10 „Já jsem hradba, mé prsy jsou jako věže.“ Tehdy stala jsem se v jeho očích tou,která nalézá pokoj.
Sol 8:11 Vinici měl Šalomoun v Baal-hamónu; svěřil tu vinici hlídačům; za její ovocekaždý mu přinést musí tisíc šekelů stříbra.
Sol 8:12 „Má vinice patří mně, jen mně samotnému. Měj si ten tisíc, Šalomoune, a dvěstě pro ty, kdo hlídají ovoce její.
Sol 8:13 Ty, která prodléváš v zahradách, kde druhové sledují hlas tvůj, ozvi se mi!“
Sol 8:14 „Uprchni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na balzámových horách.“
Kniha Báruchova
Bar 1:1 Toto jsou slova knihy, kterou v Babylónu napsal Báruk, syn Nerijáše, syna Machsejáše, syna Sidkijáše, syna Chasadjáše, syna Chilkijášova.
Bar 1:2 Bylo to v ten čas, po pěti letech, sedmý den toho měsíce, co Kaldejci dobyli Jeruzalém a vypálili jej.
Bar 1:3 Tehdy předčítal Báruk slova této knihy Jekonjášovi, synu Jójakíma, judského krále, a všemu lidu, který přišel, aby slyšeli tu knihu,
Bar 1:4 též velmožům a královským synům i starším, zkrátka všemu lidu od nejmenšího po největšího, všem, kteří bydleli v Babylónu při řece Súd.
Bar 1:5 Když to slyšeli , plakali, postili se a modlili k Hospodinu.
Bar 1:6 Sebrali peníze, co kdo mohl dát,
Bar 1:7 a odeslali do Jeruzaléma knězi Jójakímovi, synu Chilkijáše, syna Šalómova, i kněžím a všemu lidu, kteří s ním byli v Jeruzalémě.
Bar 1:8 Desátého dne měsíce sivánu převzal Báruk posvátné nádoby domu Hospodinova, které byly z chrámu odneseny jako kořist , aby je vrátil do Judské země. Byly to stříbrné nádoby, které dal zhotovit judský král Sidkijáš, syn Jóšijášův,
Bar 1:9 potom co babylónský král Nebúkadnesar odvlekl z Jeruzaléma Jekonjáše a knížata jako zajatce, i velmože i lid země, a zavedl je do Babylónu.
Bar 1:10 Vzkázali: „Posíláme vám peníze, nakupte za ně vše potřebné k zápalným obětem a k obětem za hříchy i kadidlo a připravte obětní dar a přineste vše na oltář Hospodina, našeho Boha.
Bar 1:11 A modlete se za to, aby byl živ Nebúkadnesar, král babylónský, i za život jeho syna Belšasara, aby jejich dny trvaly jako dny nebes nad zemí.
Bar 1:12 Nám pak ať dá Hospodin sílu a osvítí naše oči, abychom žili pod ochranou Nebúkadnesara, krále babylónského, i pod ochranou jeho syna Belšasara, sloužili jim dlouhý čas a získali jejich přízeň.
Bar 1:13 Modlete se i za nás k Hospodinu, našemu Bohu, protože jsme zhřešili proti Hospodinu, našemu Bohu, a jeho rozhořčení a hněv proti nám se neodvrátily až do dnešního dne.
Bar 1:14 Čtěte tuto knihu, kterou vám posíláme, veřejně v domě Hospodinově ve svátek stánků a v stanovených dnech.“
Bar 1:15 „Vyznejte: Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, nám však až podnes hanbou se rdít ve tváři, každému Judejci i obyvatelům Jeruzaléma,
Bar 1:16 našim králům a knížatům, našim kněžím, našim prorokům i našim otcům.
Bar 1:17 Hřešili jsme proti Hospodinu,
Bar 1:18 byli jsme mu nevěrní, neposlouchali jsme hlasu Hospodina, našeho Boha, abychom žili podle jeho přikázání, která nám předložil.
Bar 1:19 Ode dne, kdy vyvedl Hospodin naše otce z Egypta, až do tohoto dne jsme byli nevěrni Hospodinu, našemu Bohu, a lehkomyslně jsme přestali poslouchat jeho hlas.
Bar 1:20 Proto na nás dolehly až podnes zlé věci a prokletí, jak ustanovil Hospodin ústy svého služebníka Mojžíše v den, kdy vyvedl naše otce z Egypta, aby nám dal zemi oplývající mlékem a medem.
Bar 1:21 Neposlouchali jsme hlasu Hospodina, našeho Boha, podle všech slov proroků, které k nám posílal,
Bar 1:22 ale chodili jsme každý za zálibami svého zlého srdce, sloužili jsme jiným bohům a dělali, co bylo zlé v očích Hospodina, našeho Boha.
Bar 2:1 Hospodin proto potvrdil své slovo, které mluvil proti nám, proti našim soudcům, kteří soudili Izraele, i proti našim králům, našim knížatům, proti každému v Izraeli a Judsku.
Bar 2:2 Pod širým nebem se nestalo to , co dopustil na Jeruzalém, jak je o tom psáno v zákoně Mojžíšově,
Bar 2:3 že u nás člověk bude jíst maso svého syna a maso své dcery.
Bar 2:4 Hospodin je vydal do područí všem okolním královstvím, v opovržení a napospas všem okolním národům, kam je Hospodin rozptýlil.
Bar 2:5 Namísto vzhůru se dostali dolů, neboť jsme zhřešili proti Hospodinu, našemu Bohu, a neposlouchali jsme jeho hlasu.
Bar 2:6 Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, nám však i našim otcům až podnes hanbou se rdít ve tváři.
Bar 2:7 Přišly na nás všechny tyto zlé věci, před nimiž nás Hospodin varoval.
Bar 2:8 Neprosili jsme Hospodina, aby každého z nás odvrátil od úmyslů jeho zlého srdce.
Bar 2:9 Hospodin však bděle sledoval naše zlé skutky a uvedl je na nás, neboť Hospodin je spravedlivý ve všech svých činech, které na nás přivedl.
Bar 2:10 Neposlouchali jsme jeho hlasu, abychom žili podle jeho přikázání, která nám předložil.
Bar 2:11 Nyní tedy, Hospodine, Bože Izraele, který jsi vyvedl svůj lid z Egypta pevnou rukou, znameními a zázraky, velkou mocí a vztaženou paží, a učinil sis jméno, jaké máš až dodnes,
Bar 2:12 zhřešili jsme, jednali jsme bezbožně a svévolně, Hospodine, Bože náš, proti všem tvým ustanovením.
Bar 2:13 Kéž se odvrátí tvé rozhořčení od nás, vždyť nás už zbývá málo mezi pronárody, kam jsi nás rozptýlil.
Bar 2:14 Vyslyš, Hospodine, naši modlitbu a naši prosbu a kvůli sobě nás vysvoboď a dej nám svou milost, ať to vidí ti, kdo nás sem zavlekli,
Bar 2:15 aby poznala celá země, že ty jsi Hospodin, náš Bůh, protože nad Izraelem a nad jeho rodem bylo vzýváno tvé jméno.
Bar 2:16 Hospodine, shlédni ze svého svatého domu, rozpomeň se na nás, nakloň, Hospodine, své ucho a slyš nás,
Bar 2:17 otevři, Hospodine, své oči a popatř: Slávu a spravedlnost Hospodinu nevzdají mrtví v podsvětí, kterým byl vzat duch z jejich nitra,
Bar 2:18 ale živí, třeba nadmíru zarmoucení, co chodí schýleni slabostí s pohaslýma očima. Jen živí, třeba strádající, mohou ti, Hospodine, vzdát slávu a spravedlnost.
Bar 2:19 Hospodine, náš Bože, nemůžeme se dovolávat spravedlivých činů svých otců a našich králů, když před tebe klademe svou prosbu o milosrdenství.
Bar 2:20 Ty jsi na nás seslal své rozhořčení a svůj hněv, jak jsi ohlásil skrze své služebníky proroky. Řekl jsi: <
LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Pátek, 25. listopadu, 2022
Liturgické období: Mezidobí, 34. týden v mezidobí
Liturgická barva: zelená
Liturgický cyklus: C
Svátek:
Památka sv. Kateřiny Alexandrijské, panny a mučednice
Text 1.čtení:Zj 20,1-4.11 - 21,2
Každý byl souzen podle svých skutků. Uviděl jsem nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe.
Anděl s klíčem (symbol moci) a s řetězem (symbol omezení) spoutává satana. Podle sv. Augustina je satan "psem na řetěze". Uvázán je pro ty, kteří se připojili ke Kristu, a volný pro ty, kteří Krista odmítají. Ti první budou věčně přebývat v "novém Jeruzalémě". To je symbol Božího přebývání, společenství s jeho lidem, obraz oslavené církve.
Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
Já, Jan, viděl jsem anděla sestupujícího z nebe: v ruce držel klíč od propasti a velký řetěz. Popadl draka, toho starého hada, to je ďábla čili satana, spoutal ho na tisíc let, svrhl do propasti, zavřel ji a svrchu zapečetil, aby už přestal svádět národy, pokud se nedovrší tisíc let. Potom musí být na krátký čas rozvázán. A viděl jsem trůny i ty, kteří se na ně posadili a jimž bylo dáno (právo vykonat) soud, a také duše těch, kteří byli popraveni pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, a ty, kteří se neklaněli šelmě a jejímu obrazu a nepřijali její znamení na čelo nebo na ruku: ti ožili a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. Pak jsem uviděl velký bělostný trůn a toho, který na něm seděl. Před jeho tváří prchla země i nebesa, a nezůstala po nich stopa. A viděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Také jiná kniha, kniha života, byla otevřena. A ti mrtví byli souzeni podle toho, co v těch knihách stálo, podle svých skutků. Moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, i Smrt a Podsvětí vydaly svoje mrtvé a každý byl souzen podle svých skutků. Pak byly Smrt a Podsvětí vhozeny do ohnivého močálu. To je druhá smrt: ohnivý močál. O kom se zjistilo, že není zapsán v knize života, byl vhozen do ohnivého močálu. Potom jsem viděl nová nebesa a novou zemi - dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není. A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha.
Text žalmu:Žl 84,3.4.5-6a+8a
Odp.: Hle, Boží stan mezi lidmi!
Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních,
- mé srdce i mé tělo
- s jásotem tíhnou k živému Bohu.
Odp.
I vrabec si nalézá příbytek
- a vlaštovka své hnízdo,
- kde ukládá svá mláďata:
- Tvé oltáře, Hospodine zástupů,
- můj králi a můj Bože!
Odp.
Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě,
- stále tě mohou chválit.
- Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc,
- půjde se silou stále větší.
Odp.
Text 2.čtení:-
Text evangelia:Lk 21,29-33
Až uvidíte, že se to děje, poznáte, že Boží království je blízko.
Při určování toho, co "se děje" (v. 31, původně zničení chrámu a Jeruzaléma), se již pro Lk není možné fixovat na nějaké konkrétní události - každá epocha, všechny generace ("toto pokolení") musí počítat s příchodem Syna člověka ve slávě, s dovršením Božího království. Cestou k tomuto důvěryplnému živému očekávání a zároveň životu v Božím království za všech i sebekatastrofičtějších okolností je spolehnutí se na Ježíšova slova (v. 33!).
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš pověděl (svým učedníkům) toto přirovnání: "Podívejte se na fíkovník a všechny ostatní stromy: když vidíte, že už pučí, sami poznáváte, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že Boží království je blízko. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou."
Doplňující text:
Liturgické texty jsou převzaty z Misálu Katolické církve.
www.farnoststrasnice.cz © 2009-2015