Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | P. Karel | Zpravodaj | Úvod

Farní charita

Liturgický kalendář

Dnes je: Sobota, 7. prosince 2024, 04:31


Následující měsíc » « Předchozí měsíczáří 2020
Po Út St Čt So Ne
  1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30        
Následující rok » « Předchozí rok» DNES «


Barva pozadí dne: žlutá = dnes, tmavší modrá = zvolený den.
Kliknutím na den se níže zobrazí informace o svátku v tomto dni.

Nastaveno: září 2020


 Informace o svátku ve zvolený den -  Datum svátku:  Sobota, 19. září, 2020
Svátek má:  Zita

Liturgický svátek:  Památka sv. Januária, biskupa a mučedníka [Nezávazná památka]
Liturgické období:  Mezidobí, 24. týden v mezidobí
Liturgická barva:       zelená   (Při slavení památky:       červená)
Liturgický cyklus:  A

  1.čtení:
  Žalm
  2.čtení:
  Evangelium

1 Kor 15,35-37.42-49
Žl 56,10.11-12.13-14
-
Lk 8,4-15

Pro zobrazení textů zaškrtněte požadované texty
a klikněte na tlačítko » Zobrazit výběr « níže:

Info: červené písmo u volby *Doplňující text* znamená, že položka obsahuje text.

 Volba zobrazení liturgických textů: 
 Život světce   1. čtení   Žalm    VŠE 
 2. čtení   Evangelium   Doplňující text  
Vyberte si texty a klikněte na  » » »

Nejprve výše zvolte texty, které chcete zobrazit, uložit do souboru nebo vytisknout.
Žádný text nebyl vybrán !


Vytisknout text na tiskárně  » » »

Uložení textu do souboru .pdf

  Poslat kompletní texty na Váš mail

Liturgické texty jsou převzaty z Misálu Katolické církve.

Pozn.: Pokud v kalendáři objevíte chybu - prosím o zaslání popisu na e-mail - charita@farnoststrasnice.cz


LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Sobota, 19. září, 2020

Liturgické období:  Mezidobí, 24. týden v mezidobí
Liturgická barva:  zelená
Liturgický cyklus:  A

Svátek:
Památka sv. Januária, biskupa a mučedníka [Nezávazná památka]




Text 1.čtení:
1 Kor 15,35-37.42-49

Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však tělo, které zkáze nepodléhá.
Potíže, které měli korintští křesťané se zmrtvýchvstáním, pramenily z řeckého, helénistického pohledu na člověka, lišícího se od hebrejského biblického myšlení. Zatímco podle Písma stvořil Bůh člověka jako celistvou živou bytost (srov. Gn 2,7), řecké chápání člověka bylo dualistické: pouze duše je nesmrtelná, zatímco tělo podléhá věčné zkáze. Oproti takové rozdvojenosti vyjadřuje zmrtvýchvstání celistvost lidské bytosti. A vůči dnes módní reinkarnaci vyjadřuje také jedinečnost naší pozemské existence.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Někdo snad řekne: "Jak mohou mrtví vstát? A jaké to budou mít tělo, až přijdou?" Ty bláhový člověče! Když zaséváš semeno, nezačne projevovat známky života, jestliže napřed neodumře. A zaséváš přece ne už tu budoucí rostlinu, ale jen pouhé semeno, na příklad zrnko pšeničné nebo nějaké jiné. Tak je tomu i se vzkříšením mrtvých. Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však tělo, které zkáze nepodléhá. Do země se klade tělo, které budí ošklivost, vstane však tělo, které budí úctu. Do země se klade tělo slabé, vstane však silné. Do země se klade tělo živočišné, vstane však tělo zduchovnělé. Jako je tělo živočišné, tak je i zduchovnělé. Stojí přece i v Písmu: První `člověk', Adam, `se stal živou bytostí', poslední Adam však bude oživujícím duchem. Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti. My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.



Text žalmu:
Žl 56,10.11-12.13-14

Odp.: Budu kráčet před Bohem ve světle živých.
Pak ustoupí moji nepřátelé,
- kdykoli tě budu volat;
- vím velmi dobře, že Bůh je pro mě!
Odp.
V Boha, jehož slib velebím,
- v Hospodina, jehož slib velebím,
- v Boha důvěřuji a nebudu se bát,
- co mi může udělat člověk?
Odp.
Bože, jsem ti zavázán sliby,
- přinesu ti děkovnou oběť,
- že jsi vysvobodil můj život ze smrti, mé nohy z pádu,
- abych kráčel před Bohem ve světle živých.
Odp.



Text 2.čtení:
-


Text evangelia:
Lk 8,4-15

Semeno v dobré půdě jsou ti, kdo to slovo uchovávají a s trpělivostí přinášejí užitek.
Tak je vyjádřena ideální reakce na zvěstované Boží slovo. Výklad podobenství nesrovnává lidi se semenem, ale s různým způsobem, jak půda přijímá semeno - Boží slovo. Vlastním podobenství zachovává původní důraz na povzbuzení k důvěře, že navzdory veškerému neúspěchu Boží slovo vzejde a přinese bohatý užitek.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když se (k Ježíšovi) sešel velký zástup a z mnoha měst k němu přicházeli, promluvil v podobenství: "Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padlo některé zrno na okraj cesty; bylo pošlapáno a ptáci ho sezobali. Jiné padlo na skálu; vzrostlo sice, ale pak uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné zrno padlo do trní; trní vzrostlo zároveň s ním a udusilo ho. Jiné padlo na dobrou půdu; vzrostlo a přineslo stonásobný užitek." A důrazně prohlásil: "Kdo má uši k slyšení, slyš!" Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství znamená. Odpověděl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království, ale ostatním jen v podobenstvích, `aby se dívali, ale neviděli, slyšeli, ale nerozuměli'. Toto podobenství znamená: Semeno je slovo Boží. Na okraji cesty, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, potom však přichází ďábel a bere jim to slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. Na skále, to jsou ti, kdo s radostí slovo přijmou, když ho slyší, nemají však kořen; na chvilku uvěří, ale v době pokušení odpadají. Co padlo do trní, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, ale pak jdou a dusí ho starostmi, bohatstvím a požitky, takže nedozrají k užitku. Co je pak v dobré půdě, to jsou ti, kdo to slovo vyslechli a uchovávají ho v dobrém a upřímném srdci a s trpělivostí přinášejí užitek."



Doplňující text:




Liturgické texty jsou převzaty z Misálu Katolické církve.

www.farnoststrasnice.cz © 2009-2015