Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha ŽalmůKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 17. června, 2017
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
lm 115:2 Proč by měly pronárody říkat: "Kde je ten jejich Bůh?"
Žl 115:3 Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.
Žl 115:4 Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
Žl 115:5 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,
Žl 115:6 mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí,
Žl 115:7 rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku.
Žl 115:8 Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.
Žl 115:9 Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
Žl 115:10 Áronův dome, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
Žl 115:11 Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem.
Žl 115:12 Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná: žehná domu Izraele, žehná domu Áronovu,
Žl 115:13 žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým.
Žl 115:14 Hospodin ať vás rozmnoží, vás i vaše syny!
Žl 115:15 Jste Hospodinovi požehnaní; on učinil nebesa i zemi.
Žl 115:16 Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem.
Žl 115:17 Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.
Žl 115:18 Avšak my budeme Hospodinu dobrořečit nyní i navěky. Haleluja.
Žl 116:1 Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby,
Žl 116:2 sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.
Žl 116:3 Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti.
Žl 116:4 Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mi život!
Žl 116:5 Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává.
Žl 116:6 Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.
Žl 116:7 Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.
Žl 116:8 Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím.
Žl 116:9 Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých.
Žl 116:10 Uvěřil jsem, proto mluvím; byl jsem velmi pokořený.
Žl 116:11 Ukvapeně jsem si říkal: Každý člověk je lhář.
Žl 116:12 Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal?
Žl 116:13 Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.
Žl 116:14 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem.
Žl 116:15 Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti.
Žl 116:16 Hospodine, prosím, já jsem tvůj služebník, služebník tvůj, syn tvé služebnice. Ty jsi mi rozvázal pouta.
Žl 116:17 Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno.
Žl 116:18 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem,
Žl 116:19 v nádvořích Hospodinova domu, Jeruzaléme, v tvém středu. Haleluja.
Žl 117:1 Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem,
Žl 117:2 neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.
Žl 118:1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:2 Ať vyzná Izrael: Jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:3 Ať vyzná Áronův dům: Jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:4 Ať vyznají ti, kteří se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:5 V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost.
Žl 118:6 Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk?
Žl 118:7 Hospodin je při mně, mezi mými pomocníky, spatřím pád těch, kdo mě nenávidí.
Žl 118:8 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka.
Žl 118:9 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v knížata.
Žl 118:10 Všechny pronárody mě obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
Žl 118:11 Oblehly mě, ano, obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
Žl 118:12 Oblehly mě jako vosy; zhasly jak planoucí trní, odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
Žl 118:13 Udeřil jsi na mě tvrdě, abych padl. Hospodin je moje pomoc,
Žl 118:14 Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou.
Žl 118:15 Ze stanů spravedlivých zní plesání nad spásou. Hospodinova pravice koná mocné činy!
Žl 118:16 Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy!
Žl 118:17 Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech.
Žl 118:18 Hospodin mě přísně trestal, ale nevydal mě smrti.
Žl 118:19 Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu.
Žl 118:20 Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví.
Žl 118:21 Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl; stal ses mou spásou.
Žl 118:22 Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.
Žl 118:23 Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky.
Žl 118:24 Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.
Žl 118:25 Prosím, Hospodine, pomoz! Prosím, Hospodine, dopřej zdaru!
Žl 118:26 Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu. Žehnáme vám z Hospodinova domu.
Žl 118:27 Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte.
Žl 118:28 Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože.
Žl 118:29 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Žl 119:1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.
Žl 119:2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem.
Žl 119:3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.
Žl 119:4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala.
Žl 119:5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.
Žl 119:6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.
Žl 119:7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům.
Žl 119:8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj!
Žl 119:9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.
Žl 119:10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.
Žl 119:11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.
Žl 119:12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.
Žl 119:14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.
Žl 119:15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.
Žl 119:16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.
Žl 119:17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.
Žl 119:18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.
Žl 119:19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.
Žl 119:20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.
Žl 119:21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.
Žl 119:22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.
Žl 119:23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních,
Žl 119:24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci.
Žl 119:25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.
Žl 119:26 Vyprávěl jsem o svých cestách - tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.
Žl 119:28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.
Žl 119:29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.
Žl 119:30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.
Žl 119:31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!
Žl 119:32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost.
Žl 119:33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.
Žl 119:34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.
Žl 119:35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.
Žl 119:36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.
Žl 119:37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.
Žl 119:38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.
Žl 119:39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.
Žl 119:40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život.
Žl 119:41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl,
Žl 119:42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo.
Žl 119:43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.
Žl 119:44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.
Žl 119:45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.
Žl 119:46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.
Žl 119:47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval.
Žl 119:48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních.
Žl 119:49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil.
Žl 119:50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život.
Žl 119:51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.
Žl 119:52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.
Žl 119:53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.
Žl 119:54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.
Žl 119:55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.
Žl 119:56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat.
Žl 119:57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.
Žl 119:58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.
Žl 119:59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.
Žl 119:60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.
Žl 119:61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.
Žl 119:62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.
Žl 119:63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.
Žl 119:64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.
Žl 119:66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.
Žl 119:67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.
Žl 119:68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.
Žl 119:70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.
Žl 119:71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.
Žl 119:72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra.
Žl 119:73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.
Žl 119:74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.
Žl 119:75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.
Žl 119:76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.
Žl 119:77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Žl 119:78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím.
Žl 119:79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.
Žl 119:80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben.
Žl 119:81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.
Žl 119:8
Text bible pro den: Neděle, 18. června, 2017
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl] 2 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?
Žl 119:83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.
Žl 119:84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud?
Žl 119:85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.
Žl 119:86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!
Žl 119:87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.
Žl 119:88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet.
Žl 119:89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.
Žl 119:90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.
Žl 119:91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.
Žl 119:92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul.
Žl 119:93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život.
Žl 119:94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji.
Žl 119:95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím.
Žl 119:96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor.
Žl 119:97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.
Žl 119:98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.
Žl 119:99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.
Žl 119:100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.
Žl 119:101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.
Žl 119:102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.
Žl 119:103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.
Žl 119:104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu.
Žl 119:105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Žl 119:106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.
Žl 119:107 Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.
Žl 119:108 Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.
Žl 119:109 Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.
Žl 119:110 Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.
Žl 119:111 Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.
Žl 119:112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků.
Žl 119:113 Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.
Žl 119:114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.
Žl 119:115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha.
Žl 119:116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.
Žl 119:117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení.
Žl 119:118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou.
Žl 119:119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.
Žl 119:120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů.
Žl 119:121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují.
Žl 119:122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali.
Žl 119:123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.
Žl 119:124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví.
Žl 119:126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.
Žl 119:127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí.
Žl 119:128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu.
Žl 119:129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.
Žl 119:130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.
Žl 119:131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.
Žl 119:132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno.
Žl 119:133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.
Žl 119:134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet.
Žl 119:135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon.
Žl 119:137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.
Žl 119:138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.
Žl 119:139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.
Žl 119:140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.
Žl 119:141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.
Žl 119:142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.
Žl 119:143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.
Žl 119:144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít.
Žl 119:145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.
Žl 119:146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.
Žl 119:147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo.
Žl 119:148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl.
Žl 119:149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život.
Žl 119:150 Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého.
Žl 119:151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.
Žl 119:152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ.
Žl 119:153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.
Žl 119:154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl.
Žl 119:155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení.
Žl 119:156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život.
Žl 119:157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím.
Žl 119:158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl.
Žl 119:159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život.
Žl 119:160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný.
Žl 119:161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.
Žl 119:162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.
Žl 119:163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.
Žl 119:164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.
Žl 119:165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.
Žl 119:166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.
Žl 119:167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.
Žl 119:168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty.
Žl 119:169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.
Žl 119:170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.
Žl 119:171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.
Žl 119:172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.
Žl 119:173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.
Žl 119:174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Žl 119:175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.
Žl 119:176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!
Žl 120:1 Poutní píseň. K Hospodinu v soužení jsem volal, on mi odpověděl.
Žl 120:2 Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného.
Žl 120:3 Co ti patří, co tě stihne, záludný jazyku?
Žl 120:4 Ostré šípy bohatýra, žhoucí kručinkové uhle.
Žl 120:5 Běda mi, musím dlít jako host v Mešeku, pobývat při stanech Kédarců!
Žl 120:6 Pobývám už dlouho u toho, kdo nenávidí pokoj.
Žl 120:7 Promluvím-li o pokoji, oni odpovědí válkou.
Žl 121:1 Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?
Žl 121:2 Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
Žl 121:3 Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.
Žl 121:4 Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.
Žl 121:5 Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
Žl 121:6 Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
Žl 121:7 Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
Žl 121:8 Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.
Žl 122:1 Poutní píseň, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!
Žl 122:2 A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme.
Žl 122:3 Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek.
Žl 122:4 Tam nahoru vystupují kmeny, Hospodinovy to kmeny, Izraeli na svědectví, vzdát Hospodinovu jménu chválu.
Žl 122:5 Tam jsou postaveny soudné stolce, stolce Davidova domu.
Žl 122:6 Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují!
Žl 122:7 Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu!
Žl 122:8 Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: "Budiž v tobě pokoj!"
Žl 122:9 Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.
Žl 123:1 Poutní píseň. Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš.
Žl 123:2 Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje.
Žl 123:3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi! Dosyta jsme zakusili pohrdání.
Žl 123:4 Naše duše už dosyta zakusila posměchu sebejistých a pohrdání pyšných.
Žl 124:1 Poutní píseň, Davidova. Kdyby sám Hospodin nebyl při nás - Izrael ať řekne -,
Žl 124:2 kdyby sám Hospodin nebyl při nás, když proti nám povstali lidé,
Žl 124:3 zaživa by nás tehdy zhltli v hněvu, jímž proti nám vzpláli.
Žl 124:4 Tehdy by nás zatopily vody, dravý proud by se přes nás valil,
Žl 124:5 tehdy by se přes nás převalily vzduté vody.
Žl 124:6 Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům!
Žl 124:7 Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme!
Žl 124:8 Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.
Žl 125:1 Poutní píseň. Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně.
Žl 125:2 Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky.
Žl 125:3 Nesetrvá žezlo zvůle na údělu spravedlivých, aby snad nevztáhli spravedliví své ruce k podlostem.
Žl 125:4 Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo mají přímé srdce!
Žl 125:5 Ale ty, kdo uhýbají na své křivolaké stezky, zažene Hospodin s pachateli ničemností. Pokoj s Izraelem!
Žl 126:1 Poutní píseň. Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu.
Žl 126:2 Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi pronárody: "Hospodin s nimi učinil velké věci."
Žl 126:3 Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se.
Žl 126:4 Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země!
Žl 126:5 Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet.
Žl 126:6 S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pondělí, 19. června, 2017
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
přijde, až ponese snopy.
Žl 127:1 Poutní píseň, Šalomounova. Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.
Žl 127:2 Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.
Žl 127:3 Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna.
Žl 127:4 Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí.
Žl 127:5 Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli.
Žl 128:1 Poutní píseň. Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách!
Žl 128:2 Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře.
Žl 128:3 Tvá žena bude jak plodná réva uvnitř tvého domu, tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu.
Žl 128:4 Hle, jak bývá požehnáno muži, jenž se bojí Hospodina.
Žl 128:5 Hospodin ať požehná ti ze Sijónu, abys viděl dobro Jeruzaléma po všechny dny svého žití,
Žl 128:6 abys uviděl syny svých synů. Pokoj s Izraelem!
Žl 129:1 Poutní píseň. Jak často mě už od mládí sužovali - Izrael ať řekne -,
Žl 129:2 jak často mě už od mládí sužovali, ale nepřemohli.
Žl 129:3 Po zádech mi orali oráči, vyorali dlouhé brázdy.
Žl 129:4 Hospodin je spravedlivý, postraňky těch svévolníků přeťal.
Žl 129:5 S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón!
Žl 129:6 Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána.
Žl 129:7 Jí si ten, kdo žne, dlaň nenaplní, ani náruč ten, jenž sbírá snopy.
Žl 129:8 Neřeknou jim ti, kdo půjdou kolem: "Požehnání Hospodinovo buď s vámi! Žehnáme vám v Hospodinově jménu."
Žl 130:1 Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,
Žl 130:2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
Žl 130:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?
Žl 130:4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.
Žl 130:5 Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.
Žl 130:6 Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.
Žl 130:7 Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení,
Žl 130:8 on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.
Žl 131:1 Poutní píseň, Davidova. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu,
Žl 131:2 nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.
Žl 131:3 Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.
Žl 132:1 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči,
Žl 132:2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu:
Žl 132:3 "Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože,
Žl 132:4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí,
Žl 132:5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!"
Žl 132:6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích.
Žl 132:7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou.
Žl 132:8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci!
Žl 132:9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají.
Žl 132:10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného.
Žl 132:11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost - nevezme to nazpět: "Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn.
Žl 132:12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu."
Žl 132:13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo:
Žl 132:14 "To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím.
Žl 132:15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem.
Žl 132:16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat.
Žl 132:17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo.
Žl 132:18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit."
Žl 133:1 Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!
Žl 133:2 Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha.
Žl 133:3 Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.
Žl 134:1 Poutní píseň. Dobrořečte Hospodinu, všichni Hospodinovi služebníci, kteří stojíte v Hospodinově domě za nočního času.
Žl 134:2 Pozvedejte ruce ke svatyni, dobrořečte Hospodinu!
Žl 134:3 Hospodin ti žehnej ze Sijónu; on učinil nebesa i zemi.
Žl 135:1 Haleluja. Chvalte Hospodinovo jméno, chvalte je, Hospodinovi služebníci,
Žl 135:2 kteří stojíte v Hospodinově domě, v nádvořích domu našeho Boha.
Žl 135:3 Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, pějte žalmy jeho jménu, neboť je líbezné.
Žl 135:4 Hospodin si vyvolil Jákoba, za zvláštní vlastnictví přijal Izraele.
Žl 135:5 Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy.
Žl 135:6 Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních.
Žl 135:7 Přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr.
Žl 135:8
Kniha Přísloví
Přorozené Egypta pobil od člověka po dobytče.
Žl 135:9 Znamení a zázraky sesílal na tebe, Egypte, na faraóna, na všechny jeho služebníky.
Žl 135:10 Pobil mnohé pronárody a zahubil smělé krále,
Žl 135:11 krále Emorejců Síchona a bášanského krále Óga i všechna království Kenaanu.
Žl 135:12 Jejich země předal do dědictví, do dědictví Izraeli, svému lidu.
Žl 135:13 Hospodine, tvé jméno je věčné, budeš připomínán ve všech pokoleních, Hospodine.
Žl 135:14 Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit.
Žl 135:15 Modly pronárodů jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
Žl 135:16 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí.
Žl 135:17 Mají uši, a nic nezaslechnou, v jejich ústech není dechu.
Žl 135:18 Jim podobni jsou ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.
Žl 135:19 Dome Izraelův, dobrořeč Hospodinu, dome Áronův, dobrořeč Hospodinu.
Žl 135:20 Dome Léviův, dobrořeč Hospodinu, vy, kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu.
Žl 135:21 Požehnán buď Hospodin ze Sijónu, ten, který přebývá v Jeruzalémě. Haleluja.
Žl 136:1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:2 Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:3 Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:4 Jedině on koná velké divy, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:5 Nebesa učinil důmyslně, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:6 Zemi na vodách překlenul oblohou, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:7 Učinil veliká světla, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:8 Slunce, aby vládlo ve dne, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:9 Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:10 Ranil Egypt v jeho prvorozených, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:11 A vyvedl Izraele z jeho středu, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:12 Pevnou rukou a vztaženou paží, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:13 On rozdělil Rákosové moře ve dví, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:14 A převedl Izraele jeho středem, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:15 Faraóna s vojskem smetl do Rákosového moře, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:16 Svůj lid vodil pouští, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:17 Pobil velké krále, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:18 Zahubil vznešené krále, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:19 Krále Emorejců Síchona, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:20 A bášanského krále Óga, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:21 Jejich země předal do dědictví, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:22 Do dědictví Izraele, svého služebníka, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:23 Když jsme byli poníženi, rozpomněl se na nás, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:24 A vyrval nás našim protivníkům, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:25 Veškerému tvorstvu dává pokrm, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:26 Chválu vzdejte Bohu nebes, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 137:1 U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.
Žl 137:2 Své citary jsme v té zemi zavěsili na topoly,
Žl 137:3 když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: "Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!"
Žl 137:4 Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?
Žl 137:5 Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.
Žl 137:6 Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.
Žl 137:7 Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: "Bořte! Bořte do základů!"
Žl 137:8 Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.
Žl 137:9 Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.
Žl 138:1 Davidův. Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy,
Žl 138:2 klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno.
Žl 138:3 Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.
Žl 138:4 Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl.
Žl 138:5 Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká.
Žl 138:6 Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce.
Žl 138:7 I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí.
Žl 138:8 Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!
Žl 139:1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.
Žl 139:2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.
Žl 139:3 Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.
Žl 139:4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.
Žl 139:5 Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.
Žl 139:6 Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.
Žl 139:7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
Žl 139:8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
Žl 139:9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
Žl 139:10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.
Žl 139:11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
Žl 139:12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.
Žl 139:13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.
Žl 139:14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.
Žl 139:15 Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.
Žl 139:16 Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.
Žl 139:17 Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,<
