Datum:  Čtvrtek, 7. listopadu, 2024
Památka / svátek / slavnost:  Sv. Willibrord
Liturgické období:  Mezidobí, 31. týden v mezidobí
Liturgický cyklus pro nedělní čtení:  B

  1.čtení:
  Žalm
  2.čtení:
  Evangelium

Flp 3,3-8a
Žl 105,2-3.4-5.6-7
-
Lk 15,1-10


Život světce: Sv. Willibrord

Svatý Willibrord se narodil roku 658 v anglické Northumbrii. Ve třiceti letech obdržel kněžské svěcení, následně odešel s jedenácti společníky hlásat evangelium do Fríska a Germánie. Jeho prvním sídlem a centrem apoštolátu byl Anvers, později založil seminář v Utrechtu. V neděli 24. listopadu 695, v předvečer svátku sv. Klementa, byl v Římě vysvěcen na biskupa. Při této příležitosti mu papež dal nové jméno – Klement. V následujících letech procházel Frískem, Flandry, Lucemburskem a Porýním, hlásal evangelium a budoval kláštery. Svůj život, zasvěcený modlitbě a šíření radostné zvěsti, zakončil 7. listopadu 739. Několik dní poté byly jeho ostatky uloženy v klášteře lucemburském Echternachu.


1. čtení: Flp 3,3-8a

V čem jsem dříve viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu.
Pro uchazeče o určité místo, na něž je vypsané konkurzní řízení, jsou předem stanoveny podmínky, které musí splňovat. Také židovství mělo své vnější požadavky. Pavel všechny splňoval a měl nejlepší předpoklady být nejpravověrnějším židem nejen svým původem, nýbrž i horlivostí, s níž pronásledoval vše, co podle jeho mínění odporovalo pravé tradiční víře. To vše považuje nyní za škodu. Před Kristem ztrácejí hodnotu a smysl všechny vnější znaky, které mu původně zaručovaly úspěch v "konkurzním řízení" před Bohem.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři! Správně obřezaní jsme my, protože sloužíme Bohu způsobem vnitřním, hledáme svou chloubu v Kristu Ježíši a nespoléháme se na ty vnější věci, ačkoli já bych se mohl spoléhat i na ně. Myslí-li někdo jiný, že se může spoléhat na ty věci vnější, já bych to mohl tím spíše: osmý den jsem byl obřezán, pocházím z izraelského národa, z Benjamínova kmene, jsem Hebrej a syn hebrejských rodičů, co se Zákona týká farizeus, co do horlivosti (jsem byl) pronásledovatel církve, a co do spravedlnosti, která (spočívá v zachovávání) Zákona, byl jsem bez úhony. Ale v čem jsem (dříve) viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu. Ano, vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána.


Žalm: Žl 105,2-3.4-5.6-7

Odp.: Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Nebo: Aleluja.
Zpívejte Hospodinu, hrejte mu,
- vypravujte o všech jeho divech!
- Honoste se jeho svatým jménem,
- ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!
Odp.
Uvažujte o Hospodinu a jeho moci,
- hledejte stále jeho tvář!
- Pamatujte na divy, které učinil,
- na jeho zázraky a rozsudky jeho úst!
Odp.
Potomstvo Abraháma, jeho služebníka,
- synové Jakuba, jeho vyvoleného!
- Hospodin sám je náš Bůh,
- po celé zemi platí jeho rozhodnutí.
Odp.


2. čtení: -

Ve všední den se 2.čtení nečte...


Evangelium: Lk 15,1-10

V nebi bude radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí.
Právě (společná!) radost ze znovuobjevení "ztraceného" (u Lk na rozdíl od Mt 18,12 ne nutně vlastní vinou, viz vv. 6.9) je hlavním tématem Lk 15 (15,11-32 viz sobota druhého postního týdne). Nebeská radost se pak má odrazit i v jednání křesťanské obce, jež má takovýmto "ztraceným" existencím zprostředkovávat konkrétní Boží lásku a radovat se z jejich návratu.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: "Přijímá hříšníky a jí s nimi!" Pověděl jim tedy toto podobenství: "Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.' Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují. Nebo která žena, když má deset stříbrných mincí a jednu z nich ztratí, nerozsvítí svítilnu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji najde, svolá své přítelkyně i sousedky a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem našla stříbrnou minci, kterou jsem ztratila.' Právě tak, říkám vám, mají radost Boží andělé nad jedním hříšníkem, který se obrátil."


Doplňující text:


Žádný doplňující text není k dispozici.