Datum:  Neděle, 3. listopadu, 2024
Památka / svátek / slavnost:  Sv. Martina de Porres, řeholníka [Nezávazná památka]
Liturgické období:  Mezidobí, 31. neděle v mezidobí
Liturgický cyklus pro nedělní čtení:  B

  1.čtení:
  Žalm
  2.čtení:
  Evangelium

Dt 6,2-6
Žl 18,2-3a.3bc-4.47+51ab
Žid 7,23-28
Mk 12,28b-34


Život světce: Sv. Martina de Porres, řeholníka

Narodil se 9. 12. 1579 v Limě, hlavním městě Peru, jako syn španělského šlechtice a černošky. Vyučil se holičem a ranhojičem. Vstoupil k dominikánům v Limě; nejprve jako terciář (1594) vykonával různé služebné práce; později složil sliby (1603) a byla mu svěřena péče o nemocné. Vynikal pokorou a obětavou láskou; pečoval nejen o lidi, ale i o zvířata. Přičinil se o založení ústavu pro chudé děti, zvláště sirotky. K sobě byl velmi přísný a celé noci trávil na modlitbách. Už za života byl vyhledávaným rádcem a přímluvcem u Boha. Zemřel 3. 11. 1639 a jeho úcta se rychle rozšířila po celé Americe. Za svatého byl prohlášen v roce 1962.


1. čtení: Dt 6,2-6

Slyš, Izraeli: Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem!
Tak náročný požadavek byl dáván už účastníkům Staré smlouvy. Úryvek ze začátku 6. kapitoly je jedním z klíčových textů židovství, protože obsahuje jeho základní vyznání víry ("Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný"), jež je zároveň třikrát denně recitováno jako modlitba (Šema Israel).

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.
Mojžíš řekl lidu: "Boj se Hospodina, svého Boha, a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy, které já ti přikazuji - ty, tvůj syn a syn tvého syna - po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ. Slyš, Izraeli, svědomitě je zachovávej, aby se ti dobře vedlo, abyste se velmi rozmnožili, jak to slíbil Hospodin, Bůh tvých otců, že ti dá zemi oplývající mlékem a medem. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci!"


Žalm: Žl 18,2-3a.3bc-4.47+51ab

Odp.: Miluji tě, Hospodine, má sílo!
Miluji tě, Hospodine, má sílo,
- Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Odp.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám,
- můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!
- Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála,
- a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Odp.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála,
- sláva buď Bohu, mému spasiteli!
- Veliká vítězství jsi popřál svému králi,
- dáváš přízeň svému pomazanému.
Odp.


2. čtení: Žid 7,23-28

Ježíš je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na nikoho jiného.
Tak převyšuje Ježíšovo kněžství dokonale kněžství starozákonní. Důležité je zvláště slovo o Ježíšově věčném kněžství, protože jen jeho správné pochopení umožňuje porozumět katolickému pojetí bohoslužby a služebného kněžství: oběti církve a kněží církve nejsou oběťmi a kněžími v protikladu nebo vedle Kristovy oběti a jeho kněžství, nýbrž jsou účastí na jediné oběti a jednom kněžství jednoho kněze - Krista.

Čtení z listu Židům.
Bratři! V době starozákonní mnozí se stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále; (Ježíš) však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na někoho jiného. Proto také je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako (jiní) velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za (hříchy) lidu. (Ježíš) to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť. Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou (podrobeni) slabosti; ale ona přísaha - pozdější než Zákon - (ustanovuje) Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.


Evangelium: Mk 12,28b-34

To je první přikázání. Druhé je mu podobné.
Obě přikázání jsou ovšem známa už ze Starého zákona. A tak staví-li je učitel Zákona na první místo, blíží se - podle Ježíšových slov - Božímu království. To totiž ze Starého zákona vyrůstá, není vůči němu v protikladu.

Slova svatého evangelia podle Marka.
Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.' Druhé je toto: `Miluj svého bližního jako sám sebe.' Žádné jiné přikázání není větší než tato." Učitel Zákona mu na to řekl: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary." Když Ježíš viděl, že (učitel Zákona) odpověděl rozumně, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.


Doplňující text:


Slaví-li se tento den památka Sv. Martina de Porres, používá se liturgická barva bílá, jinak je barva zelená.