1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Ef 1,15-23 Žl 8,2-3a.4-5.6-7 - Lk 12,8-12 |
Život světce: Sv. Jana de Brébeuf a Izáka Joguese, kněží, a druhů mučedníků; Sv. Pavla od Kříže, kněze
V letech 1642-1649 zemřelo v Severní Americe po krutém mučení osm
misionářů z Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1625 převzali v pohraniční oblasti mezi Kanadou a Spojenými státy misie u domorodých indiánských kmenů Huronů a Irokézů, u nichž předtím (1615 a 1622) františkáni neměli úspěch. Tito jezuité byli všichni francouzského původu. Za svaté byli prohlášeni v roce 1930.
Jean de Brébeuf se narodil v roce 1593 v Normandii; pracoval mezi Huróny nejdéle; osvojil si hurónskou řeč a sestavil slovník, gramatiku a katechismus; byl umučen od Irokézů (16. 3. 1649) v osadě sv. Ignáce u Hurónského jezera na kanadském území.
Isaac Jogues se narodil 1607 v Orléansu a byl umučen (18. 10. 1646) v irokézské osadě na místě dnešního Auriesville ve státě New York.
Dva pomocníci umučení na území Spojených států: René Goupil, první mučedník v Americe (+ 29. 9. 1642) a Jean de La Lande (+ 19. 10. 1646). Čtyři kněží umučení v Kanadě: Antione Daniel (+ 4. 7. 1648), Gabriel Lalement (+ 17. 3. 1649), Charles Garnier (+ 7. 12. 1649) a No%l Chabanel (+ 8. 12. 1649).
Sv. Pavel od Kříže, kněz
Narodil se 3. 1. 1694 v obci Ovadě poblíž Alessandrie (v severozápadní Itálii) jako druhý ze 16 dětí. V mládí pomáhal otci v obchodě a svému faráři (od roku 1713) při vyučování náboženství. Rozjímání o Ježíšově utrpení a touha po přísném asketickém životě ho přivedly k rozhodnutí založit řád pasionistů. Kromě tří obvyklých slibů skládali ještě čtvrtý: šířit úctu k utrpení Páně. Pro příliš tvrdou přísnost byly jejich stanovy schváleny nejprve ústně (1724) a teprve po úpravách (1741) písemně. Po vysvěcení na kněze (1727) se usadil se svými druhy na vrchu Monte Argetariu severně od Říma a odtud konali lidové misie; do roku 1773 už měli ve střední Itálii 12 klášterů. Založil také ženskou větev řádu pasionistů (1771). Jako odkaz zanechal kromě řeholních pravidel svůj duchovní deník a více než 2000 dopisů. Zemřel 18. 10. 1775 v klášteře při bazilice sv. Jana a Pavla v Římě. Za svatého byl prohlášen v roce 1867.
1. čtení: Ef 1,15-23
Krista dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem.
V poděkování za dary milosti, jichž se církevní obci dostalo, uvádí autor listu Efesanům nejen víru a lásku, ale také poznání. Není to však poznání - gnóze, která v pozdějších desetiletích nahlodávala křesťanskou víru. Dalším novým prvkem je zde téma církve. Nejde již pouze o místní církve, jak tomu doposud bylo v Pavlových listech, nýbrž o jednu Kristovu církev, jejíž svrchovanou hlavou je sám Kristus.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři! Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, (takže budete moci mít) o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy (skrývá) křesťanům jeho dědictví a (jak se ukazuje) na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho všemohoucnosti. Ta se už projevila, když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly, panstva - a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím. Ano, `všechno podřídil pod jeho nohy'. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.
Žalm: Žl 8,2-3a.4-5.6-7
Odp.: Svému Synu dals vládnout nad dílem svých rukou.
Hospodine, náš Pane,
- jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi,
- svou velebností převýšils nebesa!
- Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu
- navzdory svým odpůrcům.
Odp.
Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů,
- na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:
- Co je člověk, že na něho myslíš,
- co je smrtelník, že se o něho staráš?
Odp.
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé,
- ověnčils ho ctí a slávou,
- dals mu vládnout nad dílem svých rukou,
- položils mu k nohám všechno.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Lk 12,8-12
Duch svatý vás v tu chvíli poučí, co je třeba říci.
Povzbuzením ke statečnému vyznání Ježíše (jež je cestou k trvalému přijetí oslaveným Kristem - "Synem člověka", v. 8n) a ke spolehnutí se na moudrost darovaného Ducha svatého v každém pronásledování (v. 11n) dnes pokračuje Ježíšova řeč k učedníkům jako přátelům (viz 12,4). Lukáš zde povzbuzuje svoji obec ke statečnému misijnímu postoji uprostřed nepřátelského světa (k v. 10 srov. Mk 3,28n, pondělí 3. týdne).
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl svým učedníkům: "Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i Syn člověka se přizná před Božími anděly. Kdo však mě před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly. Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; kdo by se však rouhal Duchu svatému, tomu odpuštěno nebude. Až vás budou předvádět do synagog na soud, před úřady a vrchnosti, nedělejte si starosti, jak a čím byste se hájili nebo co byste měli říci. V tu chvíli vás totiž Duch svatý poučí, co je třeba říci."
Doplňující text:
Žádný doplňující text není k dispozici.