Datum:  Čtvrtek, 17. října, 2024
Památka / svátek / slavnost:  Památka sv. Ignáce z Antiochie, biskupa a mučedníka [Závazná památka]
Liturgické období:  Mezidobí, 28. týden v mezidobí
Liturgický cyklus pro nedělní čtení:  B

  1.čtení:
  Žalm
  2.čtení:
  Evangelium

Ef 1,1-10
Žl 98,1.2-3ab.3cd-4.5-6
-
Lk 11,47-54


Život světce: Památka sv. Ignáce z Antiochie, biskupa a mučedníka

Narodil se v polovině 1. století v Sýrii. Byl po sv. apoštolu Petrovi a sv. Evodiovi třetím biskupem v syrské Antiochii, po Římě a egyptské Alexandrii, tehdy třetím největším městě. Za vlády císaře Trajána (98-117) byl zatčen a odsouzen, aby byl v Římě předhozen v amfiteatru šelmám. Cestou poslal sedm dopisů: Efesanům, Magnesijským, Tralským, Římanům, Filadelfanům, Smyrňanům a Polykarpovi. Zrcadlí se v nich jeho touha po mučednictví a život církve na počátku 2. století. Varuje před gnostickými bludy, vybízí k zachování jednoty pod vedením biskupů, o církvi jako první používá označení "katolická" a římskou církevní obec označuje jako "předsedkyni sboru lásky". V Sýrii se jeho památka slaví už od 4. století 17. října. Zbytky jeho kostí poslali římští křesťané do Antiochie a odtud byly před nájezdy Peršanů a Saracénů znovu převezeny do Říma a uloženy v bazilice sv. Klementa.


1. čtení: Ef 1,1-10

V něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa.
Výsledky novějšího biblického bádání ukazují na určité rozdíly mezi autentickými listy apoštola Pavla a spisy, jež jsou dílem Pavlových žáků a pokračovatelů. List Efesanům patří do druhé skupiny. Po obvyklém pozdravu nenacházíme u Pavla běžné poděkování za duchovní rozkvět církevní obce. Zato máme hned na začátku listu jeden z nejkrásnějších a nejhlubších raněkřesťanských hymnů. Vykoupení je již nyní jistotou křesťanů, avšak dovrší se teprve tehdy, když Bůh v Kristu sjednotí "vše, co je na nebi i na zemi".

Začátek listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, křesťanům [v Efesu] a věřícím v Kristu Ježíši: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. (To proto,) aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném (Synu). V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a prozíravostí: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi.


Žalm: Žl 98,1.2-3ab.3cd-4.5-6

Odp.: Hospodin uvedl ve známost svou spásu.
Zpívejte Hospodinu píseň novou,
- neboť učinil podivuhodné věci.
- Vítězství je dílem jeho pravice,
- jeho svatého ramene.
Odp.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu,
- před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
- Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost
- Izraelovu domu.
Odp.
Všechny končiny země uzřely
- spásu našeho Boha.
- Jásejte Hospodinu, všechny země,
- radujte se, plesejte a hrejte!
Odp.
Hrejte Hospodinu na citeru,
- na citeru a s doprovodem zpěvu,
- za hlaholu trub a rohů,
- jásejte před králem Hospodinem!
Odp.


2. čtení: -

Ve všední den se 2.čtení nečte...


Evangelium: Lk 11,47-54

Na tomto pokolení bude pomstěna krev všech proroků, od krve Ábelovy až po krev Zachariáše.
Tato slova jsou součástí pátého "běda" (viz včerejší evangelium), které patří těm (v židovství a pro Lukáše i v církvi, viz 12,1b), kdo kultovní úctou k mučedníkům zastírají svoji uzavřenost vůči jakýmkoli prorockým slovům směřujícím do jejich vlastního života. Šesté pak patří těm, kterým nejen jejich způsob výkladu Písma zabraňuje vstoupit do přicházejícího Božího království, ale zároveň v tom brání i druhým.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Pán řekl (znalcům Zákona): "Běda vám! Stavíte náhrobky prorokům, a vaši předkové je zabíjeli. Tím tedy sami dosvědčujete a schvalujete činy svých předků, neboť oni je zabíjeli, a vy jim stavíte (náhrobky). Proto také Boží moudrost řekla: Pošlu k nim proroky a apoštoly. Z nich některé budou zabíjet a pronásledovat, takže na tomto pokolení bude pomstěna krev všech proroků, prolévaná od založení světa, od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který byl zabit mezi oltářem a svatyní. Ano, říkám vám: Toto pokolení stihne (pomsta). Běda vám, znalci Zákona! Odstranili jste klíč k poznání. Sami jste (k němu) nedošli, a těm, kdo k němu chtěli dojít, jste v tom bránili." Když odtamtud odcházel, učitelé Zákona a farizeové začali na něho zle dorážet a zahrnovat ho spoustou otázek. Přitom na něj číhali, aby ho mohli chytit za slovo.


Doplňující text:


V tento den (NENÍ-li neděle, slavnost nebo svátek) je možné použít tyto vlastní texty 1. čtení:

Flp 3,17-4,1 (1. čtení)
Kristus připodobní nás svému oslavenému tělu.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko. Proto, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, tak stůjte v Pánu pevně, milovaní!