Datum:  Středa, 16. října, 2024
Památka / svátek / slavnost:  Památka sv. Hedviky, řeholnice; sv. Markéty Marie Alacoque, panny [Nezávazná památka]
Liturgické období:  Mezidobí, 28. týden v mezidobí
Liturgický cyklus pro nedělní čtení:  B

  1.čtení:
  Žalm
  2.čtení:
  Evangelium

Gal 5,18-25
Žl 1,1-2.3.4+6
-
Lk 11,42-46


Život světce: Památka sv. Hedviky, řeholnice; sv. Markéty Marie Alacoque, panny

sv. Hedvika, řeholnice
Narodila se kolem roku 1174 na hradě Andechsu v Bavorsku jako dcera vévody Bertholda IV. Když jí bylo pět let, svěřili rodiče její výchovu sestrám benediktinkám v Kitzingen. Provdala se (1186) za slezského vévodu Jindřicha I. a měla s ním čtyři syny a tři dcery. Vynikala láskou a dobročinností k chudým a nemocným. Vštěpovala základy víry sv. Anežce České (1208-1211) a byla tetou sv. Alžběty Uherské. Po smrti svého manžela (1238) vstoupila do kláštera cisterciaček v Trzebnici (severně od Wroclawi); sama ho založila (1202) a její nejmladší dcera Gertruda tam byla abatyší. Všechny ostatní její děti zemřely ještě za jejího života. Zemřela 15. 10. 1243 v Trzebnici. V roce 1267 byla prohlášena za svatou a její tělo bylo uloženo v třebnickém klášterním kostele.
Sv. Markéta Marie Alacoque, panna
Narodila se 22. 7. 1647 v burgundské vesnici Lauthecouru v diecézi Autun (ve východní Francii). Její otec byl královským notářem. Vstoupila do kongregace sester Navštívení Panny Marie v Paray-le-Monial (1671) v době, kdy byla Francie zaplavena přemrštěnou strohostí jansenismu. V letech 1673-1675 jí bylo v několika zjeveních dáno poznat lásku Ježíšova Srdce a byla vyzvána, aby se přičinila o rozšíření přípravné hodinové pobožnosti v předvečer prvních pátků v měsíci, svatého přijímání na první pátky a zavedení svátku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Když se stala asistentkou představené (1684) a vychovatelkou novicek (1685-87), zavedla ve své řeholní komunitě společné uctívání Božského Srdce. Zemřela 17. 10. 1690 v Paray-le-Monial a za svatou byla prohlášena v roce 1920. Úcta k Božskému Srdci se šířila nejprve prostřednictvím bratrstev a lidových pobožností; jeho svátek byl zaveden nejprve v Polsku (1765) a od roku 1856 pro celou církev.


1. čtení: Gal 5,18-25

Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi.
Osvobození od vnějších skutků Zákona neznamená pro křesťany libovůli. Pavel staví do ostrého protikladu skutky těla a ovoce Ducha. Každý pokřtěný dostává Ducha jako záruku budoucí spásy. Jím se stává člověk "novým stvořením" a nemusí již sloužit Zákonu. "Ovoce Ducha" připomíná Kristův výrok: "Každý strom se pozná po vlastním ovoci" (Lk 6,44).

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři! Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem. K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to (ještě jednou): lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království. Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo (náležejí) Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!


Žalm: Žl 1,1-2.3.4+6

Odp.: Kdo tě následuje, Pane, bude mít světlo života.
Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní,
- nepostává na cestě, kudy chodí hříšní,
- a nezasedá ve shromáždění rouhačů,
- ale má zalíbení v Hospodinově zákoně
- a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Odp.
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů,
- ve svůj čas přináší ovoce,
- listí mu nevadne
- a daří se mu vše, co koná.
Odp.
Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak:
- jsou jako pleva rozvátá větrem.
- Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých,
- ale cesta bezbožných skončí záhubou.
Odp.


2. čtení: -

Ve všední den se 2.čtení nečte...


Evangelium: Lk 11,42-46

Běda vám farizeové; běda i vám, znalcům Zákona!
První ze šesti následujících "běda" patří těm, kteří (v židovství a pro Lukáše i v církvi, viz 12,1b) pro kultovní stránku víry zapomínají na její sociální rozměr. Druhé těm, kteří mají rádi pocty, přitom však hluboce pohrdají lidmi. Třetí těm, kteří ostatní nenápadně a zákeřně infikují svým falešným, na formalitách postaveným vztahem k Bohu. Čtvrté pak těm, kteří zahrnují ostatní povinnostmi, ale nepodají jim jakoukoli pomocnou ruku k jejich zachovávání.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Pán řekl: "Běda vám, farizeové! Odvádíte desátky z máty, z routy a z každé zeleniny, ale nedbáte na spravedlnost a lásku k Bohu. Tohle jste měli dělat, a tamto nezanedbávat. Běda vám, farizeové! Máte rádi přední sedadla v synagogách a když vás lidé pozdravují na ulicích. Běda vám! Jste jako neznatelné hroby, a lidé, kteří přes ně chodí, to nevědí." Jeden ze znalců Zákona mu na to řekl: "Mistře, když takhle mluvíš, urážíš i nás!" On odpověděl: "Běda i vám, znalcům Zákona! Uvalujete na lidi břemena, která sotva mohou unést, a sami se těchto břemen nedotknete ani jedním prstem."


Doplňující text:


Slaví-li se tento den památka Sv. Hedviky, patronky Slezska, nebo památka Sv. Markéty Marie Alacoque, používá se liturgická barva bílá, jinak je barva zelená.