1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Gal 3,7-14 Žl 111,1-2.3-4.5-6 - Lk 11,15-26 |
Život světce: Sv. German, sv.Jan XXIII., papež
Roku 253 nastoupil na římský císařský trůn Valerianus. Jeho vláda byla poznamenána problémy vnějšími i vnitřními – na území Římské říše útočili jak germánské kmeny, tak Peršané, Valerianus sám musel bojovat o moc s protikandidátem na trůn Aemilianem. Ve válce s Persií byl zajat a va zajetí také zemřel. V letech 257–258 se v říši rozpoutalo další velké pronásledování křesťanů. První edikt posílal biskupy a kněze do vyhnanství, druhý pak vyhlašoval konfiskaci majetku a trest smrti pro ty, kdo jej neuposlechli. Mezi oběťmi byli např. papež Sixtus II., římský jáhen Vavřinec, kartaginský biskup Cyprián a také dnešní světec – sv. German (latinsky byl nazýván Germanus, což doslova znamená „Dvojče“, francouzština jeho jméno přetvořila v Germain). Byl biskupem v galském městě Vesantio – je to dnešní francouzský Besançon, mučednickou smrt podstoupil roku 259.
»Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.« (Mt 5,11n)
Angelo Giuseppe Roncalli se narodil v roce 1881 ve vesnici Sotto il Monte nedaleko Bergama. V jedenácti letech vstoupil do malého semináře a později pokračoval v Papežském semináři v Římě. Po vysvěcení na kněze v r. 1904 působil jako sekretář biskupa v Bergamu. V roce 1921 začal svou službu u Svatého Stolce jako Prezident pro Itálii Centrální rady Papežského díla šíření víry. Od r. 1925 působil jako apoštolský vizitátor a později apoštolský delegát v Bulharsku, od r. 1935 jako apoštolský delegát v Turecku a Řecku, od r. 1944 jako apoštolský nuncius ve Francii. V roce 1953 se stal kardinálem a byl jmenován patriarchou v Benátkách. V roce 1958 byl zvolen papežem: svolal Římskou synodu, ustanovil komisi pro revizi Kodexu kanonického práva, svolal II. ekumenický vatikánský koncil. Zemřel večer dne 3. června 1963.
1. čtení: Gal 3,7-14
Kdo jednají na základě víry, docházejí požehnání s Abrahámem, který uvěřil.
Apoštol Pavel rozlišuje dvojí přístup k Bohu - těch, kdo jednají na základě víry, a těch, kdo se opírají o skutky Zákona. Mojžíšův zákon byl vlastně "prokletím" pro všechny, kteří vytrvale neplnili všechny jeho předpisy. Nikdo nemůže být před Bohem spravedlivý plněním Zákona, protože splnit všechny jeho požadavky není v lidských silách. Skrze Krista se "v poslední době" ukázala nová cesta k Bohu - cesta víry. Není vlastně ani tak nová. Již
před Mojžíšem zde byl Abrahám, který se stal otcem všech, kdo jednají na základě víry.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři! Dobře rozumějte: ti, kdo jednají na základě víry, to jsou (pravé) Abrahámovy děti. Písmo totiž už předvídalo, že Bůh uzná pohany za spravedlivé, když uvěří, a proto už předem Abrahámovi ohlásilo radostnou zvěst: `Skrze tebe dojdou požehnání všecky národy.' Proto ti, kdo jednají na základě víry, docházejí požehnání s Abrahámem, který uvěřil. Ti však, kdo se opírají o skutky Zákona, jsou všichni pod kletbou. Stojí přece (v Písmu): `Proklet je každý, kdo vytrvale neplní všechno, co je psáno v knize Zákona'. Je tedy zřejmé, že ze Zákona nebývá od Boha nikdo ospravedlněn, protože `spravedlivý bude žít z víry'. Zákon však nemá na zřeteli víru, ale (tam platí): `Kdo (ty předpisy) bude plnit, najde v nich život.' Kristus nás vykoupil z té kletby Zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás. Stojí totiž v Písmu: `Proklet je každý, kdo visí na dřevě.' Tak se pohanům dostává skrze Ježíše Krista požehnání, které bylo slíbeno Abrahámovi, a my vírou dostáváme ten slíbený (dar): Ducha (svatého).
Žalm: Žl 111,1-2.3-4.5-6
Odp.: Hospodin bude neustále pamatovat na svou smlouvu. Nebo: Aleluja.
Oslavím Hospodina celým srdcem
- ve sboru spravedlivých i ve shromáždění.
- Veliká jsou Hospodinova díla,
- ať o nich uvažují všichni, kteří je milují.
Odp.
Velebnost a vznešenost je jeho dílo
- a jeho spravedlnost zůstává navěky.
- Památku ustanovil na své divy,
- Hospodin je milosrdný a dobrotivý.
Odp.
Dal pokrm těm, kdo se ho bojí,
- neustále bude pamatovat na svou smlouvu.
- Své mocné činy ukázal svému lidu,
- když jim dal majetek pohanů.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Lk 11,15-26
Jestliže vyháním zlé duchy prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království.
A to i přesto, že z pozice nenásledujících ("zástupů", vynechaný v. 14c) bylo možné Ježíšovu činnost vykládat zcela převráceně. V tomto zápase mezi Bohem a satanem již nelze zůstat neutrální (v. 23, ale srov. 9,50). Ne prázdný dům, ale následování Krista je cestou k překonání rozpolcenosti Ježíšových odpůrců.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když Ježíš vyháněl zlého ducha z němého člověka, někteří ze zástupu řekli: "Vyhání zlé duchy s (pomocí) Belzebuba, vládce zlých duchů!" Jiní ho pokoušeli a žádali od něho znamení z nebe. On však znal jejich myšlenky, a proto jim řekl: "Každé království proti sobě rozdvojené zpustne a dům na dům padne. Je-li tedy i satan v sobě rozdvojen, jak obstojí jeho království? Říkáte totiž, že vyháním zlé duchy s (pomocí) Belzebuba. Jestliže já vyháním zlé duchy s (pomocí) Belzebuba, s čí (pomocí) je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním zlé duchy prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království. Dokud ozbrojený silák hlídá svůj dvůr, jeho majetek je v bezpečí. Přepadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu jeho zbraně, na které spoléhal, a jeho kořist rozdá. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje! Když nečistý duch vyjde z člověka, potuluje se po pustinách a hledá odpočinutí. Když nenajde, řekne si: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' Přijde a nalezne ho vyčištěný a vyzdobený. Tu jde, přibere si sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a usadí se tam. Konce toho člověka jsou horší než začátky."
Doplňující text:
Žádný doplňující text není k dispozici.