1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Gal 2,1-2.7-14 Žl 117,1.2 - Lk 11,1-4 |
Život světce: Památka sv. Dionýsia, biskupa, a druhů, mučedníků; sv. Jana Leonardiho, kněze
sv. Dionýsius, biskup, a druzi, mučedníci V polovině 3. století působil jako misijní biskup, poslaný s několika dalšími z Říma do Galie. Jeho sídlem byla Lutetia (dnešní Paříž), kde byl v době pronásledování křesťanů sťat mečem. Nad hrobem tohoto prvního pařížského biskupa byla v 5. století postavena bazilika a koncem 6. století opatství nesoucí jeho jméno (Saint Denis). Podle pozdějších zpráv byli spolu s ním umučeni na pahorku Montmartre (tj. Hora mučedníků) také Eleutherius a Rustikus - jeden z nich byl knězem a druhý jáhnem. Sv. Jan Leonardi, kněz Narodil se v roce 1541 v obci Diecimo poblíž toskánského města Lucca (v severní Itálii). Pracoval nejprve v lékárně. Když se stal knězem (1571), soustředil se především na vyučování křesťanské nauky podle směrnic tridentského sněmu; sestavil příručku vyučování náboženství a založil laickou Společnost křesťanské nauky (1574). Zároveň založil řeholní společnost kleriků Matky Boží; vedle vyučování chudých se věnovali šíření úcty k eucharistii. Papež Klement VIII. mu svěřoval vizitace a duchovní obnovu mnoha řeholních kongregací. V Římě podporoval zřizování nemocnic a škol. Položil také základy misionářské studijní koleje (1603), z níž se později vyvinul římský papežský institut "de propaganda fide". Zemřel 9. 10. 1609 v Římě. Za svatého byl prohlášen v roce 1938.
1. čtení: Gal 2,1-2.7-14
Poznávali, že mám k tomu milost.
Pavel si byl jist Božím původem evangelia, které hlásal. Přesto nechtěl být soukromým hlasatelem vlastních idejí, nýbrž považoval za správné předložit své hlásání "sloupům církve" v Jeruzalémě k posouzení. Pavlova úcta k ostatním apoštolům však nebyla servilní. Antiochijská roztržka s Petrem ukazuje, jak Pavlovi záleželo na otevřeném a nezkresleném evangeliu. Jednání ve shodě s "pravdou evangelia" stojí nad každou lidskou autoritou.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři! Po po čtrnácti letech jsem šel znovu do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou také Tita. Šel jsem tam, protože se mi o tom dostalo zjevení. Předložil jsem jim tam evangelium, jak ho kážu mezi pohany, a v soukromí (jsem to vyložil) těm, kteří něco znamenají, zdali snad neběžím nebo jsem neběžel nadarmo. Viděli, že je mně svěřeno, abych hlásal evangelium mezi pohany, jako zase Petrovi mezi židy. Vždyť ten, který pomáhal Petrovi v apoštolátě mezi židy, pomáhal i mně mezi pohany. Poněvadž Jakub, Petr a Jan - uznávané sloupy - poznávali, že mám k tomu (od Boha) milost, podali mně i Barnabášovi pravici na znamení, že patříme k sobě: my že tedy máme být pro pohany, oni pro židy. Jenom nám (doporučili), abychom pamatovali na chudé. A to mi také vždycky leželo na srdci. Když však přišel Petr do Antiochie, přímo jsem proti němu vystoupil, protože si zasloužil výtku. Než totiž přišli jistí lidé z Jakubova okolí, jídal společně s pohanokřesťany. Ale když přišli, začal se stranit a odlučovat, protože měl obavy z oněch židokřesťanů. A s ním se začali tak neupřímně chovat i ostatní židokřesťané, takže dokonce i Barnabáš byl stržen tou jejich neupřímností. Když jsem však viděl, že jejich jednání není ve shodě s pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: "Ty jsi žid, a přesto žiješ jako křesťané z pohanství, a ne ze židovství. Jak tedy můžeš nutit pohany, aby zachovávali židovské zvyky?"
Žalm: Žl 117,1.2
Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. Nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina, všichni lidé,
- oslavujte ho, všechny národy.
Odp.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství
- a Hospodinova věrnost trvá navěky.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Lk 11,1-4
Pane, nauč nás modlit se.
V Lukášovské verzi "modlitby Páně" je skryto vlastní jádro modlitby - třetího základního postoje učedníka (první dva - viz pondělí a úterý): důvěryplný "vzhled" k Bohu ("Abba"), přání "sestupu" osobní Boží lásky teď a tady ("jméno"), "výhled" dopředu v přání dovršení spásy ("Boží království") a nakonec
učednické "následování" nesené Bohem, a to především v oblasti denních potřeb, v životě ve slabosti a v pokušeních.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Jednoho dne se (Ježíš) na nějakém místě modlil. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky." Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás v pokušení."
Doplňující text:
Slaví-li se tento den památka Sv. Dionýsia, používá se liturgická barva červená, jinak je barva zelená (slaví-li se památka Sv. Jana Leonardiho, použije se barva bílá).