1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Job 38,1.12-21; 40,3-5 Žl 139,1-3.7-8.9-10.13-14ab - Lk 10,13-16 |
Život světce: Památka sv. Františka z Assisi
Narodil se v roce 1182 v Assisi ve střední Itálii. Jeho křestní jméno bylo Jan. Jako syn bohatého obchodníka látkami prožil bouřlivé mládí. V roce 1206 se rozhodl žít v úplné evangelní chudobě, odešel z domova a žil jako potulný mnich. Kolem roku 1208 přijal jáhenské svěcení a když začal kázat v Assisi, přidalo se k němu několik následovníků; tak vzniklo první františkánské společenství (1209). Se sv. Klárou založil řád klarisek (1212). Pro laiky toužící žít ve světě podle františkánských ideálů založil společenství "třetího řádu" (1221). Definitivní františkánská řehole byla schválena v roce 1223. V roce 1217-1219 poslal několik skupin bratří do různých krajin Evropy. Sám se na svých apoštolských cestách dostal až do Palestiny, Sýrie a Egypta, kde kázal před sultánem (1219-1220). V Římě se setkal se sv. Dominikem (1221). Ke všemu, co podnikal, si žádal souhlas církevních představených - jako např. když se souhlasem papeže postavil na vrchu Grecciu o vánocích 1223 první živé jesličky. Poslední léta prožíval v ústraní. Stigmata, která se v samotě na hoře Verně objevila (1224) na jeho těle, připodobnila ho ještě víc Kristu. Krátce nato složil svůj chvalozpěv všeho tvorstva. Zemřel 3. 10. 1226. Za svatého byl prohlášen už v roce 1228.
1. čtení: Job 38,1.12-21; 40,3-5
Dával jsi někdy rozkazy jitru, pronikl jsi až k pramenům moře?
Po diskusích Joba a jeho přátel v předchozích kapitolách dosahuje kniha Job svého vrcholu řečí samotného Hospodina (kap. 38-41). Bůh hovoří z bouře - to je souhra mocných živlů, které svou nezkrotnou silou zvěstují Boží moc. Na začátku klade Bůh samé otázky. Upomínají Joba na hranice jeho vědění a porozumění, avšak ukazují také Boží nezměrnou velikost a lásku k živým tvorům.
Čtení z knihy Job.
Hospodin odpověděl Jobovi z (hlubin) bouře a řekl: "Dával jsi někdy rozkazy jitru, ukázal zoře místo, na němž má stát, aby uchopila okraje země a z ní vytřásla zločince? (Ona) mění zemi jak hlínu pod pečetí, jak oděv ji barví. Bere se hříšníkům jejich světlo, láme se rozpřáhlé rámě. Pronikl jsi až k pramenům moře, v jeho hlubinách jsi kráčel? Otevřely se ti brány smrti, uzřel jsi brány temnot? Díval ses na zemské dálavy? Pověz, znáš to všechno? Kde je cesta k příbytku světla, kdepak je místo temnot, abys je přenesl do jejich území nebo jim ukázal cestu tam, kde bydlí? Ty to víš, vždyť tenkrát ses narodil, tvých dnů je veliký počet!" Job tedy odpověděl Hospodinu a řekl: "Ach, jsem příliš malý, co ti mám odpovědět? Na ústa si kladu ruku. Řekl jsem jedno slovo? Už nebudu pokračovat. Řekl jsem dvě? Nic už nepřipojím."
Žalm: Žl 139,1-3.7-8.9-10.13-14ab
Odp.: Veď mě, Hospodine, cestou odvěkou!
Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš,
- ty víš, když sedám i když vstávám.
- Poznáváš mé myšlenky již zdálky;
- ať jdu nebo ležím, ty to určuješ,
- všímáš si všech mých cest.
Odp.
Kam se mohu uchýlit před tvým duchem,
- kam až utéci před tvou tváří?
- I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam,
- i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi!
Odp.
I kdybych si připjal křídla jitřenky
- a spočinul na nejzazším moři,
- i tam mě povede tvá ruka
- a uchopí mě tvá pravice.
Odp.
Tys přece stvořil mé ledví,
- utkal jsi mě v lůně mé matky.
- Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně,
- úžasná jsou tvoje díla.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Lk 10,13-16
Kdo pohrdá mnou, pohrdá tím, který mě poslal.
Ztotožnění posílajícího a posla (řec. "apostolos", instituce pověřenců zplnomocněných k předání poselství) je založeno na totožnosti jimi předávaného poselství, jehož odmítnutí vede ke stejným důsledkům, ať už jej zvěstoval Ježíš nebo jeho vyslanci ("apoštolové").
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl: "Běda tobě, Chorazine, běda tobě, Betsaido! Kdyby se staly v Tyru a Sidónu takové zázraky jako u vás, už dávno by se obrátili k pokání v žínici a v popelu. Ale Tyru a Sidónu se povede na soudu lehčeji než vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla klesneš! Kdo poslouchá vás, poslouchá mne, kdo pohrdá vámi, pohrdá mnou; kdo však pohrdá mnou, pohrdá tím, který mě poslal."
Doplňující text:
V tento den (NENÍ-li neděle, slavnost nebo svátek) je možné použít tyto vlastní texty 1. čtení:
Gal 6,14-18 (1. čtení)
Na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.
Tím znamením je kříž, který Pavel v životě opakovaně přijímal. A skrze kříž a vzkříšení se rodí nový život křesťanů. Obřízka, k níž chtěli Pavlovi konkurenti zavazovat Galaťany, nic nepřináší.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři! Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity. A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, (že náležím) Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.