1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Job 9,1-12.14-16 Žl 88,10bc-11.12-13.14-15 - Lk 9,57-62 |
Život světce: Památka sv. andělů strážných
Úcta k andělům strážným vyplývá z obecné nauky církve opírající se o mnohé biblické texty (z novozákonních především Mt 18,10 a Sk 12,15), že každý věřící má svého anděla strážného. Mnozí z církevních Otců jsou toho názoru, že svého anděla strážného má každý člověk, i nevěřící; podobně i jednotlivé národy, obce a společenství. Úcta jim prokazovaná od křesťanů je starší než úcta k svatým. Svátek archandělů (29. 9.) byl zpočátku zároveň společným svátkem všech andělů. Samostatná liturgická oslava andělů strážných začíná v 15. a 16. století. V rakouských zemích se dnešní památka slavila až do roku 1913 na první zářijovou neděli.
1. čtení: Job 9,1-12.14-16
V čem by mohl člověk mít u Boha pravdu?
Job dochází k závěru, že Boží moudrost a síla daleko převyšují lidské schopnosti. Vést při s Bohem nemá smysl, neboť by šlo o střet velmi nerovných soupeřů. Popis činů Boží moci, jež zasahuje do běhu světa, odpovídá starověkým semitským představám: země na sloupech, slunce vychází ... Zejména od dob Galilea Galilei se musela církev konfrontovat s výsledky moderních věd a stále důsledněji rozlišovat samotnou podstatu biblické zvěsti od kosmologických a jiných dobových představ biblických autorů.
Čtení z knihy Job.
Job se ujal slova a řekl svým přátelům: "Dobře vím, že je tomu tak: V čem by mohl mít člověk u Boha pravdu? I kdyby se chtěl s ním hádat, ani slova mu nemůže odpovědět. Bůh je moudrý myslí a mohutný silou. Kdo mu vzdoroval a zůstal bez pohromy? Aniž to kdo pozoruje, přenáší hory a převrací je ve svém hněvu. Vychyluje zemi z jejího místa, že se její sloupy otřásají. Poroučí slunci, a ono nevyjde, pod pečetí zavírá hvězdy, (aby nesvítily). Sám nebesa roztahuje, kráčí po hladině moře. Tvoří Hyjády a Orióna, Plejády a skrytá souhvězdí jihu. Tvoří velkolepé a neprobadatelné věci, divy, které nelze sečíst. Když přichází ke mně, nevidím ho, když odchází, nevnímám ho. Když bere, kdo by mu chtěl bránit, kdo mu smí říci: `Co to děláš?' Jak bych se mohl já s ním dohovořit, najít proti němu slova? I kdybych byl spravedlivý, nedostanu odpověď, na milost bych čekal (u svého soupeře). I kdybych volal a on se ozval, nevěřil bych, že vyslyší můj hlas."
Žalm: Žl 88,10bc-11.12-13.14-15
Odp.: Kéž pronikne k tobě má modlitba, Hospodine!
Denně k tobě, Hospodine, volám,
- k tobě vztahuji své ruce.
- Děláš snad zázraky pro mrtvé,
- či vstanou lidské stíny a budou tě chválit?
Odp.
Což se dá v hrobě vyprávět o tvé dobrotě,
- o tvé věrnosti v příbytku mrtvých?
- Lze poznat tvé divy v temnotách,
- tvou milost v kraji zapomnění?
Odp.
Já však volám k tobě, Hospodine,
- má modlitba ti přichází vstříc hned ráno.
- Proč mě odmítáš, Hospodine,
- a přede mnou skrýváš svou tvář?
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Lk 9,57-62
Půjdu za tebou všude, kam půjdeš.
Skupina učedníků za Ježíšem ztělesňuje církev jdoucí za svým vůdcem Ježíšem na své misijní cestě dějinami. V dialogu se zájemci o následování jsou uvedeny zásady cesty: připravenost být stále na odchodu a nikde nebýt doma, neulpět na ničem, co by zdržovalo hlásání Božího království a váhavě se neobracet zpět ke starému životu.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když Ježíš a jeho učedníci šli (do Jeruzaléma), cestou mu někdo řekl: "Půjdu za tebou všude, kam půjdeš." Ježíš mu však odpověděl: "Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil." Jiného zase vybídl: "Pojď za mnou!" On však řekl: "Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce." Odpověděl mu: "Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!" A ještě jiný řekl: "Půjdu za tebou, Pane, jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou." Ježíš mu však odpověděl: "Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království."
Doplňující text:
V tento den (NENÍ-li neděle, slavnost nebo svátek) je možné použít tyto vlastní texty 1. čtení, žalmu a evangelia:
Ex 23,20-23a (1. čtení)
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Toto praví Hospodin: "Hle, já posílám před tebou anděla, aby tě chránil na cestě a přivedl tě na místo, které jsem určil. Cti ho a poslouchej jeho hlas, nebuď vůči němu vzpurný, neboť neodpustí vaše věrolomnosti, vždyť má v sobě moje jméno. Jestliže však budeš poslouchat jeho hlas a dělat všechno, co mluvím, budu nepřítelem tvých nepřátel a protivníkem tvých protivníků. Proto můj anděl půjde před tebou."
Žl 91(90),1-2.3-4ab.4c-6.10-11; Odp.:11 (žalm)
Odp.: Svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách.
Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího,
- kdo dlíš ve stínu Všemocného,
- řekni Hospodinu: "Mé útočiště jsi a má tvrz,
- můj Bůh, v něhož doufám!"
Odp.
Neboť on tě vysvobodí z léčky ptáčníka,
- ze zhoubného moru.
- Ochrání tě svými perutěmi,
- uchýlíš se pod jeho křídla.
Odp.
Štít a pavéza je věrnost jeho,
- nemusíš se bát noční hrůzy,
- šípu létajícího ve dne,
- moru, který se plíží ve tmě,
- nákazy, jež pustoší o polednách.
Odp.
Nepřihodí se ti nic zlého
- a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží.
- Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz,
- aby tě střežili na všech tvých cestách.
Odp.
Mt 18,1-5.10 (evangelium)
Slova svatého evangelia podle Matouše.
V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: "Kdo je vlastně největší v království nebeském?" Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne. Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.