Datum:  Neděle, 7. července, 2024
Památka / svátek / slavnost:  Sv. Wilibald
Liturgické období:  Mezidobí, 14. neděle v mezidobí
Liturgický cyklus pro nedělní čtení:  B

  1.čtení:
  Žalm
  2.čtení:
  Evangelium

Ez 2,2-5
Žl 123,1-2a.2bcd.3-4
2 Kor 12,7-10
Mk 6,1-6


Život světce: Sv. Wilibald

Sv. Willibald se narodil na přelomu 7. a 8. století v anglickém Wessexu. Spolu se svými sourozenci doprovázel svého otce, wessexského krále Richarda, na pouti do Svaté země. Když Richard zemřel cestou v italském městě Lucca (tam je také uctíván jako světec), pokračoval Willibald v jeho pouti a skutečně došel až do Jeruzaléma. Po návratu ze Svaté země žil Willibald v klášteře na Monte Cassinu, roku 740 jej však papež Řehoř III. poslal, aby doprovázel svého krajana – sv. Bonifáce – na misijních cestách. Následujících 44 let, až do své smrti roku 786, působil jako biskup v bavorském Eichstädtu. Soudobé zprávy o něm říkají, že "připravoval širá pole pro Boží setbu, zasil a pěstoval zrno pro čas žní".


1. čtení: Ez 2,2-5

Je to vskutku vzpurné plemeno - musí poznat, že byl mezi nimi prorok.
Toto ocenění Izraele charakterizuje obtížnost Ezechielova poslání, které je spjato s jedním z nejtěžších období dějin Izraele. Scéna povolání Ezechiela za proroka odhaluje jak Boží péči o národ, tak tvrdohlavost a vzpurnost lidu, a tím i nesnadnost úlohy vyvolené osoby. Právě proto je Ezechiel znamením Boží péče o vyvolený národ.

Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Vešla do mě síla a postavila mě na nohy. Slyšel jsem, jak Bůh mluví ke mně a praví: "Synu člověka! Já tě posílám k synům Izraele, k odpadlému národu, který ode mě odstoupil; oni i jejich otcové byli mi nevěrní až do dneška. Jsou to lidé drzé tváře a zatvrzelého srdce, k nimž tě posílám. Řekneš jim: Tak praví Pán, Hospodin! A oni - ať už poslechnou, nebo ne, je to vskutku vzpurné plemeno - musí poznat, že byl mezi nimi prorok!"


Žalm: Žl 123,1-2a.2bcd.3-4

Odp.: Naše oči hledí na Hospodina, dokud se nad námi nesmiluje.
Zvedám své oči k tobě,
- který trůníš na nebi.
- Hle, jako oči služebníků hledí
- na ruce svých pánů.
Odp.
Jako oči služebnice hledí
- na ruce své paní,
- tak hledí naše oči na Hospodina, našeho Boha,
- dokud se nad námi nesmiluje.
Odp.
Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi,
- neboť jsme přesyceni pohanou.
- Přesycena je naše duše
- výsměchem boháčů, pohanou pyšných.
Odp.


2. čtení: 2 Kor 12,7-10

Velmi rád se budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc.
Závěr Pavlova listu obsahuje ostrou polemiku s názory falešných učitelů. Aby podepřel svou autoritu, zmiňuje se i o zjeveních, která má, ale vzápětí své "chlubení" vyrovnává poukazem na vlastní slabost. Co je oním ostnem v těle, se lze jen dohadovat. Jistá je ale Pavlova důvěra v Kristovu moc.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Abych se pro vznešenost zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil (do tváře). To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. Ale on mi řekl: "Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti." Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti (a snáším to) pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.


Evangelium: Mk 6,1-6

Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti.
Ježíšovo kázání v Nazaretě bezprostředně následuje po události vzkříšení Jairovy dcery. To snad proto, aby vynikla absurdnost postoje obyvatel Nazareta, kteří jsou neschopní přijmout Ježíše jako proroka. V jejich krátké reakci je možné vypozorovat vývoj od prosté otázky přes údiv až k odmítnutí.

Slova svatého evangelia podle Marka.
(Ježíš) šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagoze. Mnoho (lidí) ho poslouchalo a říkali celí užaslí: "Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?" A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: "Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině." A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře.


Doplňující text:


Žádný doplňující text není k dispozici.