1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Iz 61,9-11 1 Sam 2,1.4-5.6-7.8abcd - Lk 2,41-51 |
Život světce: Sv. Medard
Většinou míváme sv. Medarda spojeného jen s onou pověstnou pranostikou. Jenže on to byl skutečný světec.
Medard pocházel z malé vísky Salency v dnešní severofrancouzské Pikardii. Jeho otec byl Frank, matka pocházela z galo-římské rodiny. Medard se stal knězem a od roku 545 až do své smrti zastával úřad biskupa ve městě Viromandesium (dnešní Saint-Quentin). Velice si jej vážili franští králové, po smrti byl pohřben v tehdejším franském hlavním městě Soissons, kde později vzniklo opatství Saint-Medard. Svatý Medard žil v době bezprostředně po křtu prvního franského krále Chlodvíka; země byla oficiálně křesťanskou, ale hlasatele evangelia čekal ještě obrovský kus práce, aby si našli cestu k srdcím obyčejných lidí. Zdá se, že něco podobného čeká i nás – nemůžeme se jen dovolávat křesťanských kořenů naší země a našeho kontinentu (byť jsou nezpochybnitelné); musíme vydávat svědectví každému člověku jednotlivě.
1. čtení: Iz 61,9-11
Radostí jásám v Hospodinu.
Církev používá tento Izaiášův zpěv v mariánské liturgii. V Marii dal Bůh zrodit se svému Synu Ježíši a dává z ní vytrysknout své spravedlnosti a chvále. Magnificat svaté Panny (Můj duch jásá v Bohu; Lk 1,46) bude ozvěnou tohoto chvalozpěvu (Má duše zaplesá v mém Bohu).
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Rod mého lidu bude známý mezi pohany a jejich potomstvo uprostřed národů. Kdo je spatří, všichni uznají: "To je rod, jemuž Hospodin žehná!" Radostí budu jásat v Hospodinu, má duše zaplesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.
Žalm: 1 Sam 2,1.4-5.6-7.8abcd
Odp.: Mé srdce jásá v Bohu, mém spasiteli.
Srdce mé jásá v Hospodinu,
- moje moc se vyvyšuje v mém Bohu.
- Ústa se otvírají proti mým nepřátelům,
- neboť se raduji z tvé pomoci.
Odp.
Luky siláků se lámou,
- ale slabí se opásávají silou.
- Kdo bývali sytí, dávají se nyní najímat za chléb;
- kdo hladověli, mohou ustat od práce.
- Neplodná dostává sedm dětí,
- matka mnoha synů vadne osamělá.
Odp.
Hospodin usmrcuje i oživuje,
- uvádí do říše smrti a zase přivádí nazpět.
- Hospodin dává zchudnout, ale i zbohatnout,
- ponižuje a povyšuje.
Odp.
Pozvedá z prachu ubožáka,
- ze smetiště povyšuje chudáka,
- aby ho posadil mezi knížaty
- a obdařil ho stolcem slávy.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Lk 2,41-51
Tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.
Aby se opravdový věřící podobal Marii a pochopil Ježíšovo tajemství, které odhaluje jeho pravou skutečnost, že je totiž Učitelem a Synem, musí tyto věci "uchovávat v srdci" a přemítat o nich (v. 51). Maria nyní chápe, že i pro ni má začít obtížná cesta víry, která jí dá objevit skryté tajemství v jejím chlapci a způsobí, že bude stále více ztrácet syna jako své vlastnictví, aby ho dostala jako spásonosný dar od Boha pod křížem. "Uchovávala to všechno ve svém srdci" je tajemná věta, která utváří vnitřní postoj svaté Panny. Marii a Ježíše objevíme především ve škole srdce.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíšovi rodiče putovávali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dny a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: "Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali." Odpověděl jim: "Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?" Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci.
Doplňující text:
Památka Neposkvrněného Srdce Panny Marie
Sobota po 2. neděli po Seslání Ducha svatého
Hlasatelem úcty k neposkvrněnému Srdci Panny Marie byl už sv. Jan Eudes (+ 1680). Liturgickou oslavu dovolil Pius VII. (1800-1823) a Pius XII. po zasvěcení celého lidstva tomuto neposkvrněnému Srdci (31. října 1942) rozhodl, aby se od roku 1944 tento svátek slavil v celé církvi 22. srpna. Dnešní den byl vybrán proto, že bezprostředně následuje po slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Pod symbolem Srdce prokazuje církev úctu lásce Ježíšovy Matky k Bohu a k jejímu Synu a zároveň její mateřské lásce
k celému lidstvu.