1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Sk 9,26-31 Žl 22,26b-27.28+30ab.30c-32 1 Jan 3,18-24 Jan 15,1-8 |
Život světce: Památka sv. Petra Chanela, kněze a mučedníka; sv. Ludvíka Marie Grignona z Montfortu, kněze
sv. Petr Chanel, kněz a mučedník
Narodil se v roce 1803 ve francouzském městě Cuetu. Po vysvěcení na kněze (1826) se nějaký čas věnoval duchovní správě v diecézi Belley. Potom vstoupil do řeholního společenství maristů a byl poslán jako misionář na ostrov Futunu v Polynésii (o vánocích 1836). Výsledky, kterých dosáhl, neodpovídaly úsilí vynaloženému na překonávání překážek, a přece byly příčinou nenávisti, s níž starší generace sledovala změny dosavadních náboženských zvyklostí. Když přijal křesťanství syn místního náčelníka, dosáhl hněv vrcholu a misionáře ubili k smrti 28. dubna 1841. Stal se prvomučedníkem celé Oceánie a v roce 1954 byl prohlášen za svatého.
Sv. Ludvík Marie Grignon z Montfortu, kněz
Narodil se roku 1673 v bretaňském městečku Montfortu ve Francii. Po vysvěcení na kněze (v Paříži, 1700) působil na různých místech v západní Francii. Obracel pozornost zejména k učení o Věčné Moudrosti, o Kristu vtěleném a ukřižovaném a o cestě svatosti přivádějící k Ježíšovi skrze Marii. Papež Klement XI. ho jmenoval apoštolským misionářem Francie zaplavené tehdy jansenismem. Spolu s blah. Marií Ludvíkou Trichetovou založil (1715) kongregaci Dcer Moudrosti, věnující se ošetřování nemocných a vyučování, a položil základ mužské řeholní komunity, která si později dala jméno Montfortská Mariina společnost. Zemřel 28. dubna 1716 v Saint-Laurent-sur-SГvre. Mezi jeho nejznámější spisy, které zanechal v rukopisu a byly vydány až později, patří pojednání "O pravé pobožnosti k Panně Marii" (1842) a "Láska věčné Moudrosti" (1876). Za svatého byl prohlášen v roce 1947.
1. čtení: Sk 9,26-31
Barnabáš jim vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána.
Čtení ze Skutků apoštolů.
Když přišel Šavel do Jeruzaléma, pokoušel se navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem. Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak (Šavel) viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s helénisty a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu. Církev měla pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.
Žalm: Žl 22,26b-27.28+30ab.30c-32
Odp.: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění. Nebo: Aleluja.
Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina.
- Chudí se najedí do sytosti,
- kdo hledají Hospodina, budou ho chválit:
- "Navěky ať žije vaše srdce!"
Odp.
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí
- všechny končiny země,
- před ním se skloní
- všechna lidská pokolení.
- Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi,
- před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
Odp.
I má duše bude pro něho žít,
- mé potomstvo bude mu sloužit.
- Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení,
- lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost:
- "To udělal Hospodin!"
Odp.
2. čtení: 1 Jan 3,18-24
To je to jeho přikázání: abychom věřili a milovali.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.
Evangelium: Jan 15,1-8
Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům: "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci."
Doplňující text:
Slaví-li se tento den památka Sv. Petra Chanela, používá se liturgická barva červená, jinak je barva bílá (i v případě slavení památky Sv. Ludvíka Marie Grignona z Montfortu).