1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Sk 9,1-20 Žl 117,1.2 - Jan 6,52-59 |
Život světce: Sv. Ema
Německý kronikář z 11. století Adam z Brém ve své Církevní historii zmiňuje ženu, kterou nazývá „nobilissima senatrix Emma“ – převznešená senátorka, či spíše šlechtična Ema. Byla sestrou paderbornského biskupa Meinwerka a manželkou vévody Ludgera saského. Jako mladičká ovdověla, a ačkoli byla ještě půvabná, nadto bohatá a bezdětná, odmítla nový sňatek a svůj nový životní program našla v naprosté odevzdanosti skutkům lásky k bližním. Ema skutečně žila především pro chudé. K nim byla o to laskavější a štědřejší, o co přísnější byla sama k sobě. Veškerý svůj majetek věnovala potřebným a sama na sobě uskutečňovala ideál křesťanského vdovství. Vydávala svědectví skutečnou a účinnou laskavostí, která se projevovala více skutky než slovy. Tak prožila celý zbytek svého života až do smrti 19. dubna 1040. Její ostatky byly uloženy v brémské katedrále. »Vdova, která je ve svém vdovství skutečně osamělá, skládá svou naději v Pána a ve dne v noci se vytrvale modlí a prosí. …je chvalně známa dobrými skutky: byla pohostinná, umývala křesťanům nohy, pomáhala souženým a vůbec se všestranně věnovala dobrým skutkům.« (srov. 1 Tim 5,5.10)
1. čtení: Sk 9,1-20
On je nástroj, který jsem si vyvolil, aby o mně donesl zvěst pohanům.
Čtení ze Skutků apoštolů.
Šavel ještě soptil hrozbami a hořel touhou zabíjet učedníky Páně. Přišel k veleknězi a vyžádal si od něho pověřující listy na synagogy v Damašku: najde-li tam některé stoupence toho vyznání, muže i ženy, aby je mohl přivést v poutech do Jeruzaléma. Když byl na cestě a už se blížil k Damašku, tu ho náhle obklopilo světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel, že k němu mluví nějaký hlas: "Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?" Zeptal se: "Kdo jsi, Pane?" Ten odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň a jdi do města. Tam ti bude řečeno, co máš dělat." Muži, kteří s ním konali tu cestu, stáli neschopní slova. Slyšeli sice hlas, ale neviděli nikoho. Šavel pak vstal ze země. Oči měl otevřené, ale nic neviděl. Vzali ho proto za ruce a dovedli do Damašku. A tři dni zůstal slepý a nic nejedl ani nepil. V Damašku žil jeden učedník, jmenoval se Ananiáš. Pán k němu ve vidění promluvil: "Ananiáši!" On odpověděl: "Prosím, Pane." Pán mu řekl: "Vstaň a jdi do ulice zvané Přímá a vyhledej tam v Judově domě muže, který se jmenuje Šavel z Tarsu. Právě se modlí." (Šavel) uzřel ve vidění muže jménem Ananiáše, jak k němu vchází a vkládá na něho ruce, aby zase viděl. Ananiáš odpověděl: "Pane, od mnoha lidí jsem slyšel, kolik zla způsobil právě tento člověk tvým věřícím v Jeruzalémě. I tady má od velekněží moc, aby dal spoutat všechny, kdo vzývají tvé jméno." Ale Pán mu řekl: "Jen jdi. Neboť on je nástroj, který jsem si vyvolil, aby o mně donesl zvěst pohanům, králům a Izraelitům. Já mu ovšem ukážu, jak mnoho musí pro mě vytrpět." Ananiáš tedy šel, vstoupil do toho domu a vložil na něho ruce se slovy: "Bratře Šavle, Pán mě poslal, Ježíš, který se ti ukázal na cestě sem. Máš zase nabýt zraku a dostat v plnosti Ducha svatého." V té chvíli jako by mu šupiny spadly s očí, zase viděl a hned se dal pokřtít. Potom pojedl a vrátily se mu síly. Pak pobyl nějaký čas s učedníky v Damašku. A hned začal v synagogách hlásat Ježíše, že je to Boží Syn.
Žalm: Žl 117,1.2
Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. Nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina, všichni lidé,
- oslavujte ho, všechny národy.
Odp.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství
- a Hospodinova věrnost trvá navěky.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Jan 6,52-59
Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Židé se mezi sebou přeli a říkali: "Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?" Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky." Tak mluvil, když učil v synagoze v Kafarnau.
Doplňující text:
Žádný doplňující text není k dispozici.