1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Iz 7,10-14 Žl 40,7-8a.8b-9.10.11 Žid 10,4-10 Lk 1,26-38 |
Život světce: Sv. Albert
Svatý Albert se narodil v polovině 12. století ve městě Castel Gualtieri v italském kraji Emilia. Vstoupil do společenství řeholních kanovníků sv. Kříže v Pávii, roku 1180 se zde stal převorem. Roku 1184 byl jmenován biskupem v Bobbiu, následujího roku byl přeložen do Vercelli, kde působil 20 let. Proslul jako neúnavný hlasatel křesťanství a propagátor míru – roku 1194 zprostředkoval mír mezi Pavií a Milánem a roku 1199 mezi Parmou a Piacenzou. Roku 1205 byl Albert zvolen jeruzalémským patriarchou a vybaven pravomocí papežského legáta se vydal do Svaté země. Na počátku roku 1206 tam dorazil a dočasně se usídlil v Akkonu, protože Jeruzalém byl obsazen muslimy. Ve Svaté zemi se stejně jako v Itálii věnoval úsilí o mír, a to nejen mezi křesťany, ale i ostatními lidmi. Z pozice jeruzalémského patriarchy dal tehdejšímu společenství poustevníků na hoře Karmel řádová pravidla – tak vznikl karmelitánský řád. Svatý Albert byl zavražděn při procesí o svátku Povýšení svatého Kříže, 14. září 1214.
»Albert, z milosti Boží povolaný za patriarchu církve jeruzalémské, milovaným synům v Kristu B. a ostatním poustevníkům, kteří pod jeho vedením přebývají u pramene na hoře Karmel: pozdrav v Pánu a požehnání Ducha Svatého. Mnohokrát a mnoha způsoby stanovili svatí otcové, jak má ten, kdo bude v kterémkoli životním stavu nebo si zvolí jakýkoli způsob života odevzdaného Bohu, žít v poslušnosti vůči Ježíši Kristu a věrně mu sloužit s čistým srdcem a dobrým svědomím. (...) Toto jsme vám krátce napsali a stanovili tak pravidla vašeho soužití, podle nichž máte žít. Chce-li pak někdo učinit více, odmění ho sám Pán, až přijde. Ať však správně rozlišuje, neboť rozlišování usměrňuje ctnosti.«
(z textu řehole Řádu bratří blahoslavené Panny Marie Karmelské)
1. čtení: Iz 7,10-14
Hle, panna počne.
Prorok nabízí nedůvěřivému judskému králi Achazovi znamení, které má zajistit Boží pomoc a naději. Jsme však svědky marné potyčky
s králem, ohánějící se zdánlivou zbožností jako štítem, aby zakryl, jak je prázdný od víry. Zázračné znamení by ho totiž zavazovalo a kompromitovalo. Ale znamení je stejně dáno, a to v podobě předpovědi o narození hrdiny-spasitele. Izaiášovi posluchači se snaží ztotožňovat toto znamení se svou konkrétní nadějí: davidovská dynastie bude pokračovat narozením nového krále, aby se skvěleji uskutečnila přítomnost Emanuela, tj. Boha jako průvodce svého lidu na cestě. Ale "znamení" má jiný, vyšší, mesiášský rozměr, který uvidíme dále v evangeliu.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Hospodin promluvil k Achazovi (skrze proroka Izaiáše): "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!" Achaz však řekl: "Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina." Tu pravil Izaiáš: "Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je `Bůh s námi')."
Žalm: Žl 40,7-8a.8b-9.10.11
Odp.: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.
V obětních darech si nelibuješ,
- zato jsi mi otevřel uši.
- Celopaly a smírné oběti nežádáš,
- tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím.
Odp.
Ve svitku knihy je o mně psáno.
- Rád splním tvou vůli, můj Bože,
- tvůj zákon je v mém nitru."
Odp.
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění,
- svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
Odp.
Nenechal jsem si pro sebe tvou spravedlnost,
- o tvé věrnosti a pomoci jsem mluvil,
- nezatajil jsem tvou lásku
- a tvou věrnost před velkým shromážděním.
Odp.
2. čtení: Žid 10,4-10
Abych plmil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.
Svatopisec argumentuje bystrým výkladem žalmu 40 (vv. 5-7), že tělo, které dostal Kristus darem při svém vstupu na svět, je určeno k tomu, aby zpečetilo smrtí (Mt 26,42) tajemství spásy. Maria je nová Žena, poskytující Božímu Synu nástroj spásonosné oběti.
Čtení z listu Židům.
Krev býků a kozlů nemůže hříchy odstranit. A tak (Kristus), když přicházel na svět, řekl: `Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl záliby. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.' Po prvních slovech: `dary ani oběti, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměls v nich zálibu' - a přece to (všechno) se obětuje podle Zákona - hned dodává: `Tady jsem, abych plnil tvou vůli.' To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto `vůlí' jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.
Evangelium: Lk 1,26-38
Počneš a porodíš syna.
Maria ihned uvěřila, v naprostém osamocení. O Abrahámovi v podobné situaci říká Písmo: "Bylo mu to uznáno za spravedlnost" (Gn 15,16). Oč víc to platí, vztáhneme- li tento úsudek na svatou Pannu! Maria měla víru v Boha a to jí bylo uznáno za spravedlnost. Její úkon byl nejspravedlivější, nikdy žádný tvor na zemi takový nevykonal.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: "Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoliv byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného." Maria řekla: "Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova." A anděl od ní odešel.
Doplňující text:
Zvěstování Páně - Slavnost