1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Sk 4,1-12 Žl 118,1-2+4.22-24.25-27a - Jan 21,1-14 |
Život světce: Památka sv. Vincence Ferrerského, kněze
Narodil se v roce 1350 ve Valencii ve Španělsku, v sedmnácti letech vstoupil k dominikánům, stal se knězem (1379) a učitelem filosofie a teologie. Upoutal pozornost probošta kapituly ve Valencii Pedra de Luna, pozdějšího kardinála, který ho (1390) získal, aby svým vlivem podporoval avignonského papeže Klementa VII. Když Pedro de Luna dosedl jako Benedikt XIII. na avignonský papežský trůn (1394), povolal ho k sobě jako kaplana a zpovědníka. Tam Vincenc poznal hrozivé účinky církevního rozkolu a pokoušel se přimět Benedikta XIII., aby odstoupil. Když se mu to nepodařilo, opustil Avignon (1399) a dvacet let cestoval Španělskem, jižní Francií, severní Itálií a Švýcarskem a všude horlivě vybízel k pokání a nápravě života. V době kostnického koncilu (1414) odmítl poslušnost avignonskému vzdoropapeži a horlil pro jednotu církve. Na své poslední kazatelské cestě zemřel 5. dubna 1419 ve Vannes v Bretagni. V roce 1455 byl prohlášen za svatého.
1. čtení: Sk 4,1-12
V nikom jiném není spásy.
Čtení ze Skutků apoštolů.
Zatímco (po uzdravení chromého) Petr a Jan mluvili k lidu, přišli na ně kněží, velitel chrámové stráže a saduceové. Nelibě nesli, že učí lid a hlásají, že v Ježíšovi je vzkříšení z mrtvých. Proto je dali zatknout a uvěznit do příštího dne, neboť už byl večer. Ale mnoho z těch, kdo tu řeč uslyšeli, přijalo víru, takže počet mužů stoupl asi na pět tisíc. Druhý den se shromáždili v Jeruzalémě židovští přední mužové, starší a učitelé Zákona. Byl tam i velekněz Annáš, Kaifáš, Jan, Alexandr a všichni, kteří byli z velekněžského rodu. Dali je předvést a začali je vyslýchat: "Čí mocí anebo čím jménem jste to udělali?" Tu jim Petr, naplněn Duchem svatým, odpověděl: "Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý. On je ten 'kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní'. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy."
Žalm: Žl 118,1-2+4.22-24.25-27a
Odp.: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Nebo: Aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý,
- jeho milosrdenství trvá navěky.
- Nechť řekne dům Izraelův:
- "Jeho milosrdenství trvá navěky."
- Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina:
- "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli,
- stal se kvádrem nárožním.
- Hospodinovým řízením se tak stalo,
- je to podivuhodné v našich očích.
- Toto je den, který učinil Hospodin,
- jásejme a radujme se z něho!
Odp.
Hospodine, dej spásu,
- Hospodine, popřej zdaru!
- Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu.
- Žehnáme vám z Hospodinova domu.
- Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Jan 21,1-14
Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu. Viz 3. neděle velikonoční, cyklus C, evangelium.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, (a to) u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili. Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme." On jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami. Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a (vedle) chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, (bylo jich) stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi!" Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu. To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.
Doplňující text:
VELIKONOČNÍ OKTÁV
Pátek v oktávu velikonočním