1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | 2 Král 4,8-11.14-16a Žl 89,2-3.16-17.18-19 Řím 6,3-4.8-11 Mt 10,37-42 |
Život světce: Sv. Ota
Sv. Ota (Otto) se narodil ve švábském Mistelbachu kolem roku 1060. Vstoupil do služeb Vladislava I. Heřmana, polského panovníka, později se stal dvořanem císaře Jindřicha III. a kancléřem Svaté říše římské. Roku 1102 byl jmenován biskupem v Bamberku, tedy v jednom z nejdůležitějších měst Říše. Během Otova pontifikátu se význam Bamberku ještě zvětšil, a to právě díky Otovi, který proslul jako misionář, diplomat a politik, a to především ve sporu o investituru. Stál však na císařské straně, proto byl roku 1118 sesazen. Do svého úřadu se vrátil po uzavření Wormského konkordátu roku 1122. Jako biskup proslul Ota také prostotou a upřímností svého života. Měl na paměti i rozkvět církve, kultury a vzdělanosti. Jako papežský legát působil na misiích v Pomořansku, kde se mu podařilo pokojnou cestou přivést ke Kristu mnoho tamních obyvatel. Byl proto nazýván „apoštolem Pomořanska“. Po svém návratu do Bamberku odsud dále řídil tamní misie a vysílal do ní ze své diecéze kněze. Ota zemřel 30. června 1139 a byl pohřben v bamberském klášteře sv. Michaela. Kanonizoval jej 50 let poté papež Klement III. Otův společník Adalbert pak dovršil dílo christianizace Pomořanska, které se stalo základnou pro misie dále na východ Pobaltí.
1. čtení: 2 Král 4,8-11.14-16a
Je to svatý muž Boží, může se tam uchýlit.
Ani Starý zákon se nedívá na pohany jen s despektem. Jeden z příběhů o zázračném narození syna je příběhem setkání proroka s pohanskou ženou, mající respekt k Boží svatosti, která je na prorokovi zřejmá.
Čtení z druhé knihy Královské.
Jednoho dne Elizeus procházel přes Šunem. Žila tam zámožná žena a ta ho pozvala k jídlu. Kdykoli tam procházel, zašel se tam najíst. A ona řekla svému muži: "Vím, že je to svatý muž Boží, který k nám vždy přichází. Upravíme mu v poschodí malou světničku a dáme mu tam lůžko, stůl, sedadlo a svícen, a kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit." Když tam zase (jednou Elizeus) přišel, vstoupil do světničky a odpočinul si tam. Řekl (svému služebníku) Gechazimu: "Co by se dalo pro ni udělat?" On odpověděl: "Nemá přece syna a její muž je už starý." Elizeus mu řekl: "Zavolej ji!" Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. On pravil: "Za rok v tento čas budeš mít v náručí syna."
Žalm: Žl 89,2-3.16-17.18-19
Odp.: Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.
Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech,
- po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.
- Řekl jsi totiž: "Navěky je založena milost."
- Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
Odp.
Šťastný je lid, který dovede oslavovat,
- chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.
- Ve tvém jménu jásají ustavičně
- a honosí se tvou spravedlností.
Odp.
Neboť ty jsi leskem jejich moci
- a tvou přízní roste naše síla.
- Vždyť náš vladař náleží Hospodinu,
- náš král Svatému Izraele.
Odp.
2. čtení: Řím 6,3-4.8-11
Křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni; teď musíme žít novým životem.
Pro Pavla není křest jen nějaký jednorázový obřad, ale je to účast na smrti a vzkříšení Kristově, začátek nového narození k životu, který je silnější než smrt. Této nové kvalitě musí odpovídat i životní způsob pokřtěného.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři! My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.
Evangelium: Mt 10,37-42
Kdo nebere svůj kříž, není mě hoden. Kdo přijímá vás, přijímá mne.
Vztah k Ježíši je tak jedinečný, že má přednost i před samozřejmými vztahy rodinnými. A také před samozřejmou snahou vyhnout se kříži. Ale úcta k Božímu obdarování, které se neprojevuje jen v Ježíši, ale i v těch, které on posílá, přinese své dobré ovoce.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým apoštolům: "Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho. Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal. Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je to spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu."
Doplňující text:
Žádný doplňující text není k dispozici.