Datum:  Čtvrtek, 2. února, 2023
Památka / svátek / slavnost:  Svátek Uvedení Páně do chrámu [Svátek]
Liturgické období:  Mezidobí, 4. týden v mezidobí
Liturgický cyklus pro nedělní čtení:  A

  1.čtení:
  Žalm
  2.čtení:
  Evangelium

Mal 3,1-4
Žl 24,7.8.9.10
Žid 2,14-18
Lk 2,22-40


Život světce: Svátek Uvedení Páně do chrámu

V Jeruzalémě se dnešní svátek slavil už v 5. století, v Římě od 7. století pod názvem Setkání. Od 10. století se objevuje v liturgických knihách na Západě název Očišťování Panny Marie. Nynější název znovu připomíná, že je to především svátek Páně.


1. čtení: Mal 3,1-4

Přijde do svého chrámu Pán, jehož hledáte.
Tento tajemný úryvek z proroka je úžasným svědectvím svobody, univerzalismu, naděje. Do tohoto rozměru zapadá naše čtení, které je jako zdvižená opona nad podivuhodnou scénou: temné dějiny lidstva se trhají, objevuje se Boží posel. Vstupuje do chrámu a očistným soudem představovaným dvěma symboly, ohněm slévače kovů a louhem běličů, připravuje čisté kněžství určené, aby obětovalo Bohu čistou a svatou oběť Judy a Jeruzaléma. Mt 11,10 a Lk 7,27 aplikují tento text na Křtitele, ale moderní liturgie vidí v slavnostním vstupu dokonalého Božího posla uvedení Krista do chrámu tradičním obřadem, jímž se konalo obětování prvorozence Bohu a očištění matky.

Čtení z knihy proroka Malachiáše.
Toto praví Pán Bůh: "Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, přichází - praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let.


Žalm: Žl 24,7.8.9.10

Odp.: Hospodin zástupů, on je král slávy!
Zdvihněte, brány, své klenby,
- zvyšte se, prastaré vchody,
- ať vejde král slávy!
Odp.
Kdo je ten král slávy?
- Silný a mocný Hospodin,
- Hospodin udatný v boji.
Odp.
Zdvihněte, brány, své klenby,
- zvyšte se, prastaré vchody,
- ať vejde král slávy!
Odp.
Kdo je ten král slávy?
- Hospodin zástupů,
- on je král slávy!
Odp.


2. čtení: Žid 2,14-18

Musel se ve všem připodobnit bratřím.
Základní myšlenku listu Židům tvoří Kristovo prostřednictví. Kristus je velekněz, který svým "osobním utrpením" a svou obětí zachraňuje ty, s nimiž ho váže bratrství uskutečněné vtělením. Prostředník může dokonale plnit své sjednocující poslání mezi Bohem a člověkem. Kristus se totiž "ve všem připodobnil nám", protože je pravým člověkem. Kristus je však také Syn, je Bůh, a tedy spojení mezi lidstvím a božstvím je úplné, rovněž i naše osvobozující objetí s Bohem.

Čtení z listu Židům.
Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit (svým) bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí.


Evangelium: Lk 2,22-40

Moje oči uviděly tvou spásu.
Symbolika světla, která vévodí této liturgii, je motivována Simeonovým hymnem, který je středem tohoto obrazu. Kristus je světlo, jež nezáří jenom historickému Izraeli, ale i na celý obzor lidstva. Kromě motivu světla se v Simeonově svědectví prolínají tři myšlenky. Pro poznání Pomazaného v Ježíšovi je především nutný dar Ducha. U Simeona se opakuje, že "Duch Pána byl nad ním" a "z vnuknutí Ducha přišel do chrámu". Za druhé, Simeon v Ježíšovi objevuje "prostředníka spásy". Kristus je živá a ztělesněná skutečnost spasitelné lásky Boží k celému lidstvu. Konečně se prorocký pohled Simeonův upírá do budoucna: Ježíš bude znamením, kterému se bude odporovat a které vyvolá rozdělení. Kolem tohoto dítěte se bude hrát o osudy lidské svobody. Jako meč, který pronikne Marii, tak on pronikne do světa: "Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč" (Mt 10,34).

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli (Ježíše) do chrámu, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: `Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!' Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověl spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu." Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí." Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova - bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Díte rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.


Doplňující text:

Uvedení Páně do chrámu - Svátek
Svěcení svíček a průvod nebo
Slavnostní vstup
Věřící se shromáždí v kostele a v rukou drží svíčky. Kněz, oblečený v posvátná roucha bílé barvy, přijde s přisluhujícími a s několika zástupci věřících na vhodné místo buď před vchodem kostela, nebo přímo v něm, aby se aspoň značná část věřících mohla obřadů zúčastnit. Když kněz přijde na místo, kde se má konat svěcení svíček, rozsvěcují se svíčky a přitom se zpívá následující antifona nebo jiný vhodný zpěv: Hle, přichází Pán, vládce mocný, a bude světlem těch, kdo za ním půjdou. Aleluja.

Slaví-li se tento svátek v neděli, čtou se všechna tři čtení; připadne-li na některý jiný den v týdnu, vybere se jedno z prvních dvou čtení a evangelium.