1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Žid 12,4-7.11-15 Žl 103,1-2.13-14.17-18a - Mk 6,1-6 |
Život světce: Sv. Pionius
Svatý Pionius žil v maloasijské Smyrně (dnešním tureckém Izmiru) v 1. polovině 3. století. Svou výmluvností i životním příkladem tento kněz přivedl ke Kristu značné množství svým spoluobčanů. Sám napsal řadu apologií, tj. spisů na obranu křesťanství. Při slavení mešní bohoslužby byl zatčen a předveden před římského prokonzula. Bylo to v době vlády císaře Decia, zuřivého odpůrce křesťanství, který usiloval o likvidaci církve, a to tím způsobem, že vyhladí především duchovní. Pionius byl nějaký čas vězněn, snad proto, aby mu byl dán čas na rozmyšlenou, totiž na odpad od víry. Využil jej však naprosto jinak – povzbuzoval své spoluvězně, obhajoval křesťanství a připravoval ostatní vězněné křesťany na přijetí mučednické smrti. Sám se jí také dočkal; stalo se to roku 251.
»Andělovi církevní obce ve Smyrně napiš: Toto praví První i Poslední, který byl mrtev, a ožil: Znám tvé soužení a tvou chudobu – ale vždyť jsi bohatý! – i tupení od těch, kteří si říkají židé, ale nejsou, spíše je to lid satanův. Nic se neboj utrpení, které na tebe čeká: ďábel se chystá k tomu, že některé z vás uvrhne do žaláře, abyste byli vyzkoušeni a budete mít soužení deset dní. Buď věrný až do smrti, a dám ti za odměnu život.« (Zj 2,8–10)
1. čtení: Žid 12,4-7.11-15
Pán trestá toho, koho má rád.
Křesťan může upadnout do omylu, že by se nás neměly týkat různé zkoušky, kterým jsou vystaveni všichni lidé. Boží slovo nás proto učí, že by bylo projevem slabé víry vnímat pouze vnější stránku různých nepříjemných událostí života a nevěřit v Boží přítomnost a jeho konání. Každá zkouška by nás naopak měla ujistit o tom, že jsme Boží synové a dcery a že Bůh chce, abychom prospívali v dobrém.
Čtení z listu Židům.
(Bratři!) V boji proti hříchu jste ještě nekladli odpor až do krve. Zapomněli jste, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny:
`Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.' V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá? Pokud ovšem (taková přísná) výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo jí prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý (úd) nevymkl, ale spíše uzdravil. Usilujte o pokoj se všemi (lidmi) a o svatost, bez které nikdo neuvidí Pána. Dávejte pozor, aby se nikdo (svou liknavostí) nepřipravil o Boží milost a nevybujel žádný jedovatý kořen a nerozšířil tak nákazu u mnoha (lidí).
Žalm: Žl 103,1-2.13-14.17-18a
Odp.: Hospodinova láska od věků pro všechny, kdo se ho bojí.
Veleb, duše má, Hospodina,
- vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno!
- Veleb, duše má, Hospodina
- a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
Jako se smilovává otec nad syny,
- tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
- Neboť on ví, z čeho jsme utvořeni,
- má v paměti, že jsme jen prach.
Odp.
Hospodinova láska však od věků na věky
- pro všechny, kdo se ho bojí,
- a jeho spravedlnost jde z dětí na děti
- pro ty, kteří zachovávají jeho smlouvu.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Mk 6,1-6
Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti.
Marek na závěr hlubšího výkladu tajemství Božího království (Mk 4 a 5) ukazuje Ježíše, divícího se nevěře svých nejbližších. Nevěře lidí, kteří nejsou ochotni přijmout Boha, jenž jim chce sloužit zcela všedním, lidským způsobem, který je jedním z nich. A Ježíšova reakce? Ježíšův údiv ale neznamená zatracení.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagoze. Mnoho (lidí) ho poslouchalo a říkali celí užaslí: "Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josetův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?" A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: "Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině." A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných lidí vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře.
Doplňující text:
Žádný doplňující text není k dispozici.