1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Žid 12,1-4 Žl 22,26b-27.28+30ab.30c-32 - Mk 5,21-43 |
Život světce: Památka sv. Jana Boska, kněze
Narodil se 16. srpna 1815 v Becchi u Turína v rodině chudých rolníků. Když se stal knězem (1841), věnoval se opuštěným dětem z rozvrácených rodin a dělnické mládeži v Turíně. Pomáhal jim nacházet rovnováhu mezi povinností a svobodou. Jeho výchovný systém byl založen na předcházení chybám a životním omylům mladých lidí. Důsledně se vyhýbal nátlaku a hrozbám. Založil Oratoř svatého Františka Saleského, kde se konaly večerní přednášky; byl tam i učňovský domov, střední škola, odborné kursy, pamatovalo se i na prázdninové tábory. Aby toto jeho dílo mohlo pokračovat, založil řeholní společnost salesiánů a stal se spoluzakladatelem kongregace sester Panny Marie Pomocnice. Zemřel v Turíně 31. ledna 1888 a za svatého byl prohlášen v roce 1934.
1. čtení: Žid 12,1-4
Vytrvale běžme běh o závod, který je nám určen.
Vypráví se ze života sv. Bonaventury, že když se ho ptali, kde načerpal takovou moudrost a vzdělání, zavedl je do své cely a ukázal jim kříž. Je možné mít různé vzory pro svou víru od velkých postav Starého zákona (viz Žid 11) až po Pannu Marii či svaté Kristovy církve. Vrcholným modelem však navždy zůstává Kristus na kříži. Zde nacházíme pramen dokonalé víry a zdroj síly ve všech slabostech a zkouškách.
Čtení z listu Židům.
(Bratři!) Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se (člověk) snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu. Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.
Žalm: Žl 22,26b-27.28+30ab.30c-32
Odp.: Kdo tě hledají, Hospodine, budou tě chválit.
Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina.
- Chudí se najedí do sytosti,
- kdo hledají Hospodina, budou ho chválit:
- "Navěky ať žije vaše srdce!"
Odp.
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí
- všechny končiny země,
- před ním se skloní
- všechna lidská pokolení.
- Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi,
- před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
Odp.
I má duše bude pro něho žít,
- mé potomstvo bude mu sloužit.
- Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení,
- lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost:
- "To udělal Hospodin!"
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Mk 5,21-43
Děvče, říkám ti, vstaň!
Neboj se, jen věř! Jdi v pokoji a buď zdráva! Všechny takovéto příkazy nejsou u Ježíše pouhým slovem, ale jsou i tvůrčím a nový život darujícím činem, který proráží nedůvěru učedníků i lidí ze synagogy. Plnost uzdravení pak není způsobena nějakým magickým, ale osobním důvěryplným setkáním tváří v tvář s Ježíšem, který nás touží "uvidět" a uvnitř důvěřujícího společenství nám darovat nový život.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagogy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: "Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila." Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů. Řekla si totiž: "Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena." A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena.
Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla (zázračná) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: "Kdo se dotkl mých šatů?" Jeho učedníci mu odpověděli: "Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!" Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná - věděla dobře, co se s ní stalo - padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!" Zatímco ještě mluvil, přišli lidé (z domu) představeného synagogy se zprávou: "Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?" Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagogy: "Neboj se, jen věř!" Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k domu představeného synagogy a viděli tam rozruch, (lidi), jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, jenom spí." Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel (do světnice), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum!", to znamená: "Děvče, říkám ti, vstaň!" Děvče hned vstalo a chodilo - bylo jí dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. (Ježíš) jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl jim, aby jí dali jíst.
Doplňující text:
Žádný doplňující text není k dispozici.