1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Iz 35,1-10 Žl 85,9ab+10.11-12.13-14 - Lk 5,17-26 |
Život světce: Sv. Sába
Svatý Sába, jedna z největších osobností východního mnišství, se narodil kolem roku 439 v Kappadokii. V osmnácti letech se vydal na pouť do Jeruzaléma, kde se stal žákem mnicha jménem Eutimios. Spolu s ním odešel do pouště k Mrtvému moři, kde žili jako poustevníci. Po deseti letech opustil Sába svého učitele a usadil se v jeskysni v údolí Cedron. Tam později vznikla slavná Velká Laura, dnes známá jako Mar Saba. Byl to zvláštní druh klášterního společenství, v němž mniši žili o samotě pět dní v týdnu a scházeli se v sobotu a v neděli ke slavení eucharistie. Roku 492 byl Sába vysvěcen na kněze a jeruzalémský patriarcha Eliáš jej jmenoval archimandritou – představeným všech řeholníků ve Svaté zemi. Byla to obtížná doba – země byla zasažena monofyzitismem. Sába statečně hájil učení o dvojí Kristově přirozenosti – božské a lidské, jak je potvrdil Chalkedonský koncil. Zemřel 5. prosince roku 532 ve svém klášteře. Proč je tak podstatné trvat na Kristově dvojí přirozenosti? Věříme, že Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk, má přirozenost božskou a lidskou. Nebyl-li Kristus člověk, bylo jeho utrpení na kříži jen zdánlivé a my nejsme vykoupeni. Neboť – jak vyznávali církevní otcové – „co Kristus přijal (totiž naše lidství), to také vykoupil“. Nebyl-li Kristus Bůh, je celé křesťanství zbytečné a marné; neboť na kříži by v tom případě nezemřel Boží Syn za veškeré lidské viny, nýbrž jen pouhý člověk, oběť justičního zločinu. Ale my vyznáváme, že on, jediný spravedlivý, zemřel za nás, nespravedlivé. „Tak věříme a tak věří církev, a my tuto víru vyznáváme a ona je naší slávou v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (z rituálu křtu)
1. čtení: Iz 35,1-10
Bůh sám přijde a spasí vás.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Zaraduje se vyprahlá step, jak lilie zajásá a vykvete poušť. Bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha. Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: "Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!" Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Vyprahlá
země se změní v rybník a žíznivá půda v prameny vod. V peleších, kde dříve sídlili šakalové, budou houštiny rákosu a sítí. Bude tam stezka a cesta, bude se nazývat "cestou svatou"; nepůjde po ní nečistý, bude jim cestou přímou, ani bezradní na ní nezabloudí. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, ani se tam neukáže; (jen) vysvobození po ní půjdou. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí jim bude věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.
Žalm: Žl 85,9ab+10.11-12.13-14
Odp.: Hle, Bůh náš přijde a spasí nás.
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
- jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté.
- Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí,
- aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Odp.
Milosrdenství a věrnost se potkají,
- políbí se spravedlnost a pokoj.
- Věrnost vypučí ze země,
- spravedlnost shlédne z nebe.
Odp.
Hospodin též popřeje dobro
- a naše země vydá plody.
- Spravedlnost ho bude předcházet
- a spása mu půjde v patách.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Lk 5,17-26
Dnes jsme viděli něco podivuhodného.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když jednoho dne Ježíš učil, seděli kolem farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech možných míst v Galileji i v Judsku a z Jeruzaléma. Moc Páně v něm působila, aby uzdravoval. Tu přinášeli muži na lehátku člověka, který byl ochrnutý, a pokoušeli se ho vnést dovnitř a položit před něj. Když ho pro zástup lidí neměli kudy pronést, vystoupili na střechu, a otvorem ve stropě ho i s lehátkem spustili doprostřed před samého Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl: "Člověče, odpouštějí se ti hříchy!" Učitelé Zákona a farizeové začali uvažovat: "Co je to za člověka? Dopouští se rouhání! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh." Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl jim: "O čem to v srdci uvažujete? Co je snadnější - říci: 'Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: 'Vstaň a choď'? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy" - řekl ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" A on před nimi hned vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a velebil Boha. Všechny pojal úžas a velebili Boha. Byli plní bázně a říkali: "Dnes jsme viděli něco podivuhodného!"
Doplňující text:
Žádný doplňující text není k dispozici.