Datum:  Neděle, 6. listopadu, 2022
Památka / svátek / slavnost:  Sv. Leonard (Linhart)
Liturgické období:  Mezidobí, 32. neděle v mezidobí
Liturgický cyklus pro nedělní čtení:  C

  1.čtení:
  Žalm
  2.čtení:
  Evangelium

2 Mak 7,1-2.9-14
Žl 17,1.5-6.8+15
2 Sol 2,16 - 3,5
Lk 20,27-38


Život světce: Sv. Leonard (Linhart)

Leonard se narodil na počátku 6. století v urozené franské rodině blízké králi Chlodvíkovi, který mu byl za kmotra při křtu. Jako mladík odmítl Leonard vstoupit do armády a stal se žákem sv. Remigia, arcibiskupa z Remeše. V jeho službách se zasazoval zvláště za zlepšení životních podmínek ve vězeních a mnoha vězňům vymohl i propuštění na svobodu. Pověst o něm se rozšířila po celé zemi, takže mu král Chlodvík nabídl biskupský úřad. Leonard však odmítl a odešel do ústraní v blízkosti Limoges. Když jednoho dne procházel lesem, nalezl zde královnu, kterou nečekaně přepadly porodní bolesti. Leonardovy modlitby jí pomohly překonat bolesti a přivést na svět synka. Když se to král Chlodvík dozvěděl, věnoval onu část lesa Leonardovi, aby tam vybudoval klášter. Leonard tedy vybudoval oratoř ke cti Panny Marie a hlavní oltář zasvětil svatému Remigiovi. Klášter dostal jméno Nobiliacum (dnes Noblac). Zde také svatý Leonard zemřel 6. listopadu 545. Jako svého patrona ho vzývají zvláště vězni a také matky před porodem.


1. čtení: 2 Mak 7,1-2.9-14

Král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu.
Důvodem makabejských válek nebyly jen nějaké zásady nebo věrnost předpisu, ale šlo o to, komu bude patřit srdce člověka, na koho věřící člověk vloží svou naději.Zda na toho, kdo je dárcem věčného života, nebo na toho, kdo slibuje jen odklad smrti o nějaký čas.

Čtení z druhé knihy Makabejské.
Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: "Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit (božské) zákony otců." Druhý pak v poslední chvíli řekl: "Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony." Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, aby vyplázl jazyk, (který mu chtěli uříznout,) nebojácně vztáhl ruce (na oheň) a neohroženě řekl: "Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím." Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti. Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: "Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude!"


Žalm: Žl 17,1.5-6.8+15

Odp.: Až procitnu, Hospodine, nasytím se pohledem na tebe.
Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost,
- všimni si mého nářku,
- popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů!
Odp.
Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách,
- nezakolísaly mé nohy.
- Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože,
- popřej mi sluchu, slyš mé slovo!
Odp.
Opatruj mě jako zřítelnici oka,
- do stínu svých perutí mě ukryj.
- Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář,
- až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
Odp.


2. čtení: 2 Sol 2,16 - 3,5

Pán ať vás utvrdí v každém dobrém činu i slovu.
Ač slova Soluňanům psal Apoštol uprostřed starostí a nebezpečí, o Ježíšově věrnosti ani na chvíli nepochybuje a tuto jistotu své víry se snaží čtenářům svého listu předat.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Bratři! Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději - on sám ať potěší vaše srdce a utvrdí v každém dobrém činu i slovu. A tak, bratři, modlete se za nás, aby se slovo Páně dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s (pomocí) Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.


Evangelium: Lk 20,27-38

Bůh není Bohem mrtvých, ale živých.
Saduceové nebyli jediní, kdo chtěli Ježíše přivést do úzkých a ztrapnit ho. Předložili tedy do krajnosti dovedené důsledky aplikace tzv. levirátního zákona. Dopadli však stejně špatně jako všichni ostatní, kdo se neptali, aby pochopili, ale aby ukázali, že oni mají pravdu. V argumentaci prohráli, a proto se tím víc snažili o mocenský zásah vůči Ježíšovi.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: "Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: `Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.' Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak (všech) sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!" Ježíš jim řekl: "Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovni andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve (vyprávění o hořícím) keři, když nazývá Pána `Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým'. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho."


Doplňující text:


Žádný doplňující text není k dispozici.