1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Flp 1,18b-26 Žl 42,2.3.5bcd - Lk 14,1.7-11 |
Život světce: Památka bl. Marie Restituty Kafkové, panny a mučednice (pouze brněnská diecéze)
Bl. Marie Restituta (občanským jménem Helena Kafková) se narodila jako šestá ze sedmi dětí 1. května 1894 v Brně-Husovicích. Po dvou letech se však celá rodina natrvalo usídlila ve Vídni, kde Helena odmalička vyrůstala a později studovala. Láska k člověku ji přivedla k ošetřování nemocných a k řeholnímu životu, jak jej poznala u sester III. řádu sv. Františka. Od roku 1919 pracovala jako sestra na operačním sále v nemocnici v Modlingu, kde byla oblíbena nejen pro svou obětavou pomoc, ale také jako pomocnice v těžkostech i moudrá rádkyně. V prosinci roku 1941 se podařilo jednomu z lékařů získat kopírovací papír s posměšnou a varovnou básničkou proti nacistickému režimu, z níž sestra Restituta údajně pořizovala kopie. Po jeho udání zatklo řeholnici v roce 1942 gestapo přímo na operačním sále a byla obviněna z velezrady. Po třináctiměsíční vazbě, v níž pět měsíců strávila v cele smrti, byla přes mnohé žádosti o milost 30. března 1943 ve Vídni sťata. V listopadu 1988 zahájila katolická církev proces jejího blahořečení, který byl završen 21. června 1998, kdy Marii Restitutu prohlásil ve Vídni Svatý otec Jan Pavel II. za blahořečenou. V jejím rodišti, brněnské čtvrti Husovice, byla na její rodný dům na Dukelské ulici č. 27 umístěna pamětní deska od akademického malíře Jiřího Šindlera a na návrh brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho, který odsouhlasila Rada města Brna v roce 1999, byl po zdejší rodačce pojmenován nedaleký park.
1. čtení: Flp 1,18b-26
Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.
Apoštol Pavel řeší náročné dilema. Pro něj osobně by bylo lépe zemřít a být navěky spolu s Kristem, avšak pro věřící je nutnější, aby zůstal a pro ně ještě dále pracoval. Pavlovská rovnováha mezi dvěma možnostmi byla poměrně brzy v církevních dějinách vychýlena ve prospěch odchodu z tohoto světa. Nejprve zde hrála svoji úlohu představa o mučednictví jako o zvláště vynikající cestě ke Kristu. Později se přimísilo také podceňování tohoto viditelného světa ve prospěch jediného skutečného ideálního duchovního světa v duchu platónské filosofie.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři! Hlavně, že se hlásá všemi možnými způsoby Kristus; ať už s postranním úmyslem, nebo upřímně. Mám z toho radost a budu mít radost i dále. Vím přece, že se moje věc obrátí k dobrému, když se za mě budete modlit a když mi Duch Ježíše Krista pomůže. Pevně očekávám a mám naději, že v ničem nedojdu hanby, ale že i teď jako vždycky budu moci svým neohroženým počínáním na sobě Krista oslavit, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit. Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem - a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě naživu. O tom jsem přesvědčen, a proto vím, že ještě s vámi zůstanu a že vám budu dále pomáhat, aby u vás u všech rostla radost, jakou dává víra. Vy pak se budete moci tím více skrze mne chlubit v Kristu Ježíši, až se k vám zase vrátím.
Žalm: Žl 42,2.3.5bcd
Odp.: Má duše žízní po živém Bohu.
Jako laň prahne po vodách bystřin,
- tak prahne má duše po tobě, Bože!
Odp.
Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu:
- kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?
Odp.
Vzpomínám, jak jsem putovával v zástupu,
- jak jsem je vodíval k Božímu domu,
- s hlasitým jásotem a chvalozpěvem
- ve svátečním průvodu.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Lk 14,1.7-11
Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.
Běžné pravidlo tehdejšího stolování Ježíš používá, aby ukázal na hlubší skutečnost: Ten, kdo si dělá nárok na přední místo při hostině v Božím království, prozrazuje, že jeho vztah k Bohu je stále postaven na vlastním výkonu. Bůh však "povyšuje ponížené", kteří vědí, že vše je Božím darem (srov. 22,27).
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když (Ježíš) přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. Přitom si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: "Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: `Uvolni mu místo!' Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: `Příteli, pojď si sednout dopředu!' To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
Doplňující text:
Žádný doplňující text není k dispozici.