1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Ef 4,7-16 Žl 122,1-2.4-5 - Lk 13,1-9 |
Život světce: Sv. Marie Salome, sv. Jan Pavel II., papež
»Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje, aby ho šly pomazat. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právě vycházelo slunce. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ Když se podívaly, spatřily, že je kámen odvalen. Byl totiž velmi veliký. Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem – a polekaly se. On však jim řekl: „Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili. Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“« (Mk 16,1–7)
Karel Josef Wojtyla se narodil v roce 1920 ve Wadovicích v Polsku. Po vysvěcení na kněze a doplnění teologických studií v Římě se vrátil do vlasti a plnil různé pastorační a akademické úkoly. Jako pomocný biskup v Krakově se tam v roce 1964 stal arcibiskupem a účastnil se Druhého vatikánského koncilu. Dne 16. října 1978 byl zvolen papežem a přijal jméno Jan Pavel II. Den 22. října je výročním dnem, kdy se slavnostně veřejně ujal úřadu. Vynikal zvláště apoštolskou péčí o rodiny, mládež a nemocné, která ho vedla k nesčetným návštěvám Božího lidu po celém světě. Bohatým dědictvím jeho Učitelského úřadu, které církvi zanechal, je zejména vyhlášení Katechismu katolické církve a Kodexu kanonického práva, jak latinské církve, tak i církví východních. Dne 2. dubna 2005 v Římě zesnul v Pánu, v den před 2. velikonoční nedělí zvanou Božího milosrdenství.
1. čtení: Ef 4,7-16
Kristus je naše hlava, z něho celé tělo tvoří pevnou jednotu.
Apoštol Pavel se zabývá duchovními dary, charismaty, v prvním listu Korinťanům a v listu Římanům. List Efesanům počítá mezi charismata především církevní služby: apoštoly, kazatele, evangelisty, pastýře a učitele. Tím již v zárodku překonává domnělý nebo jindy skutečný rozpor mezi instituční církví a církví "zdola", mezi úřadem a charismatem. Všechny služby mají za svůj cíl budování Kristova těla, církve.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři! Každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát. Proto se praví: `Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary.' Když však `vystoupil', znamená to, že musel předtím sestoupit dolů, na zem. Stejná osoba je ten, kdo sestoupil, i ten, kdo vystoupil až úplně nad nebesa, aby všecko naplnil. Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna, k mužné zralosti, k onomu věku, (kdy se na nás uskuteční) Kristova plnost. Pak už nebudeme jako malé děti, nenecháme se zmítat a strhovat větrem kdejakého učení, v kterém lidská chytrost a prohnanost podvádí a klame. Ale spíše žijme podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava. Z něho celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť podle práce, kterou koná. Tak tedy ono tělo roste a dělá pokroky v lásce.
Žalm: Žl 122,1-2.4-5
Odp.: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.
Zaradoval jsem se, když mi řekli:
- "Do domu Hospodinova půjdeme!"
- Už stojí naše nohy
- v tvých branách, Jeruzaléme!
Odp.
Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy,
- jak to zákon přikazuje Izraeli,
- aby chválil Hospodinovo jméno.
- Tam stojí soudní stolce,
- stolce Davidova domu.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Lk 13,1-9
Když se neobrátíte, všichni právě tak zahynete.
Ježíš zde využívá dobových zpráv o neštěstích, aby vyburcoval ke konkrétnímu kroku obrácení, jenž je nesen vědomím, že čas k němu může být velice krátký. Zároveň rozbíjí tehdejší myšlenkovou souvislost mezi vinou a neštěstím (aniž by ovšem řešil další s tím spojené otázky). Podobenství o fíkovníku pak má především představené křesťanských obcí vést k trpělivosti s hříšníky a ke zvláštní péči o "neplodné".
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
K Ježíšovi přišli se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: "Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete." Vypravoval pak toto podobenství:
"Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: `Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?' On mu však odpověděl: `Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.'"
Doplňující text:
Žádný doplňující text není k dispozici.