1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Mdr 9,13-19 Žl 90,3-4.5-6.12-13.14+17 Flm 9b-10.12-17 Lk 14,25-33 |
Život světce: Sv. Růžena z Viterba
Ani v polovině 13. století nebylo zvykem, aby obyčejné, chudé patnáctileté děvče rozhodovalo o mezinárodní politice. Bezpochyby byli představitelé italského Viterba překvapeni, když v ulicích jejich města veřejně vystupovala mladá Růženka a přesvědčovala občany, aby se ve sporu císaře Fridricha II. s papežem přiklonili na papežovu stranu. A ještě více byli překvapeni, když zjistili, že toto chudé, v očích světa bezvýznamné děvče má úspěch. Svatá Růžena měla dokonce takový úspěch, že ji loajální procísařská městská správa i s jejími rodiči v lednu roku 1250 vypověděla z Viterba. Rodina nalezla útočiště v Soriano nel Cimino, do svého rodného města se vrátila po smrti Fridricha II. v prosinci téhož roku. Růžena usilovala o vstup do kláštera, nebyla však přijata, pravděpodobně pro své příliš radikální pojetí života v chudobě. Zemřela v otcovském domě 6. března 1252. Její ostatky pak byly přeneseny do onoho kláštera, kde chtěla strávit zbytek života. V den výročí této události – 4. září – celé Viterbo svou světici velmi bouřlivě oslavuje.
1. čtení: Mdr 9,13-19
Kdo může poznat Boží úmysly?
Boží svrchovanost a velikost je člověkem neuchopitelná. A člověk je ve své slabosti, kterou je nejen tělesnost, ale i hřích, naprosto závislý na daru od Boha.
Čtení z knihy Moudrosti.
Kdo z lidí může poznat Boží úmysly, kdo pochopí, co chce Pán? Myšlenky smrtelníků jsou totiž nejisté a naše záměry vratké. Vždyť porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí. S námahou luštíme smysl pozemských věcí, nesnadno nalézáme to, co je nejvšednější. Kdo může vyzkoumat to, co je v nebi? Kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha? A tak se upravilo chování těch, kdo jsou na zemi, lidé se naučili, co je ti milé, a moudrostí se zachránili.
Žalm: Žl 90,3-4.5-6.12-13.14+17
Odp.: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!
Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach
- a pravíš: "Vraťte se, smrtelníci!"
- Neboť tisíc let je v tvých očích
- jako včerejší den, který minul,
- a jako noční hlídka.
Odp.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen,
- podobají se pučící trávě:
- Zrána kvete a bují,
- večer je skosena a vadne.
Odp.
Nauč nás počítat naše dny,
- ať dojdeme k moudrosti srdce.
- Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat?
- Slituj se nad svými služebníky!
Odp.
Nasyť nás brzy svou slitovností,
- ať jásáme a radujeme se po celý život!
- Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha,
- dej zdar práci našich rukou,
- dej zdar práci našich rukou!
Odp.
2. čtení: Flm 9b-10.12-17
Přijmi ho nazpátek, ne už jako otroka, ale jako drahého bratra.
Podle tehdejších zákonů nebylo možné mít u sebe uprchlého otroka, jakým byl Onezimos. Pavel tento zákon ctil, i když byl Onezimos jím samým v žaláři pokřtěn a jeho majitel - Filemon - křesťan a Pavlův přítel. Pavel ovšem doufá, že otrok bude přijat a bude mu odpuštěno.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filemonovi.
(Mluví to) Pavel, stařec, a nyní vězeň pro Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život (tady) v žaláři, Onezima. Posílám ti ho nazpátek, (přijmi ho,) jako by to bylo moje vlastní srdce. Nejraději bych si ho nechal u sebe, aby mi sloužil místo tebe (tady) ve vězení, (které snáším pro hlásání) evangelia. Ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého souhlasu, aby tvůj dobrý skutek nevypadal jako vynucený, nýbrž byl dobrovolný. Vždyť snad proto ti byl vzat na čas, abys ho dostal nazpátek navždycky, ne už jako otroka, ale jako něco více než otroka: jako drahého bratra. Když i mně je (tolik milý), jak teprve tobě, jako člověk i jako křesťan. Jsi-li tedy (přesvědčen), že já a ty patříme k sobě, přijmi ho, jako bych to byl já sám.
Evangelium: Lk 14,25-33
Kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.
Na malé ploše jsou soustředěny tři menší samostatná vyprávění. Nesou v sobě dvojí poselství: První říká, že Boží království, které přichází, je něčím tak velikým, že je třeba pro ně cokoli opustit, dokonce i vztahy tak samozřejmé a blízké, jako jsou vztahy v rodině. Druhé je velmi praktické: upozorňuje, že ten, kdo se chce rozhodnout pro Boží království, musí jednat tak, aby nezůstal v půli cesty.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: "Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry - ano i sám sebe - až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: `Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.' Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci (vojáků) utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem."
Doplňující text:
Žádný doplňující text není k dispozici.