1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | 2 Sam 18,9-10.14b.24-25a.30 - 19,4 Žl 86,1-2.3-4.5-6 - Mk 5,21-43 |
Život světce: Sv. Pionius
Svatý Pionius žil v maloasijské Smyrně (dnešním tureckém Izmiru) v 1. polovině 3. století. Svou výmluvností i životním příkladem tento kněz přivedl ke Kristu značné množství svým spoluobčanů. Sám napsal řadu apologií, tj. spisů na obranu křesťanství. Při slavení mešní bohoslužby byl zatčen a předveden před římského prokonzula. Bylo to v době vlády císaře Decia, zuřivého odpůrce křesťanství, který usiloval o likvidaci církve, a to tím způsobem, že vyhladí především duchovní. Pionius byl nějaký čas vězněn, snad proto, aby mu byl dán čas na rozmyšlenou, totiž na odpad od víry. Využil jej však naprosto jinak – povzbuzoval své spoluvězně, obhajoval křesťanství a připravoval ostatní vězněné křesťany na přijetí mučednické smrti. Sám se jí také dočkal; stalo se to roku 251.
»Andělovi církevní obce ve Smyrně napiš: Toto praví První i Poslední, který byl mrtev, a ožil: Znám tvé soužení a tvou chudobu – ale vždyť jsi bohatý! – i tupení od těch, kteří si říkají židé, ale nejsou, spíše je to lid satanův. Nic se neboj utrpení, které na tebe čeká: ďábel se chystá k tomu, že některé z vás uvrhne do žaláře, abyste byli vyzkoušeni a budete mít soužení deset dní. Buď věrný až do smrti, a dám ti za odměnu život.« (Zj 2,8–10)
1. čtení: 2 Sam 18,9-10.14b.24-25a.30 - 19,4
Synu můj, Absalome, kéž bych umřel já místo tebe!
Joab, vrchní velitel Davidova vojska, považoval Absaloma za buřiče a velitele ozbrojeného povstání proti králi. Zdálo se mu tedy správné, že Absalom má být usmrcen. Netušil však, jakou sílu měla Davidova otcovská láska. Pro Davida nebyl Absalom povstalec, ale především milovaný syn. Jako by se v Davidově postoji k Absalomovi zrcadlilo něco nepochopitelně velkorysého z Boží lásky k člověku.
Čtení z druhé knihy Samuelovy.
Stalo se, že se Absalom náhodou střetl s Davidovými bojovníky. Absalom jel na mezku, a když se mezek dostal pod větvoví velkého dubu, uvázl hlavou v dubu a visel mezi nebem a zemí, zatímco mezek pod ním proběhl. Uviděl ho jeden muž a oznámil to Joabovi: "Viděl jsem Absaloma viset na dubu." Joab vzal tedy tři kopí do ruky a vrazil je Absalomovi do srdce. David seděl mezi dvěma branami. Strážný vystoupil na střechu brány nad hradbami, pozvedl oči a viděl muže, který běžel sám. Pozorovatel vzkřikl a oznámil to králi. Král řekl: "Odstup a postav se tamhle!" A on odstoupil a postavil se tam. A hle, přišel Kušan. Kušan řekl: "Radostná zpráva, můj pane, králi: Hospodin ti dnes zjednal spravedlnost vůči všem, kteří povstali proti tobě." Král řekl: "Je zdráv jinoch Absalom?" Kušan odpověděl: "Ať mají stejný osud jako ten jinoch nepřátelé krále, mého pána, a všichni, kteří povstanou proti tobě se zlými úmysly!" Král celý zdrcený vystoupil do horní místnosti brány a propukl v pláč. A cestou říkal: "Můj synu Absalome! Absalome, můj synu; synu můj, Absalome! Kéž bych umřel já místo tebe, Absalome, můj synu, můj synu!" Joab dostal zprávu: "Hle, král pláče a naříká nad Absalomem." Vítězství toho dne se změnilo pro všechen lid ve smutek, když slyšeli zprávu: "Král běduje nad svým synem." A vojsko vstoupilo toho dne do města kradmo, jako se vkrádá vojsko plné hanby, že se dalo v bitvě na útěk.
Žalm: Žl 86,1-2.3-4.5-6
Odp.: Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě!
Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě,
- vždyť jsem ubohý a chudý.
- Zachovej mou duši, neboť jsem ti oddán,
- pomoz svému služebníku, který v tebe doufá.
Odp.
Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane,
- neboť stále k tobě volám.
- Obvesel život svého služebníka,
- neboť k tobě, Pane, pozvedám svou duši.
Odp.
Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý,
- nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě.
- Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu,
- všimni si hlasu mé snažné prosby.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Mk 5,21-43
Děvče, říkám ti, vstaň!
Neboj se, jen věř! Jdi v pokoji a buď zdráva! Všechny takovéto příkazy nejsou u Ježíše pouhým slovem, ale jsou i tvůrčím a nový život darujícím činem, který proráží nedůvěru učedníků i lidí ze synagogy. Plnost uzdravení pak není způsobena nějakým magickým, ale osobním důvěryplným setkáním tváří v tvář s Ježíšem, který nás touží "uvidět" a uvnitř důvěřujícího společenství nám darovat nový život.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagogy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: "Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila." Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů. Řekla si totiž: "Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena." A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena.
Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla (zázračná) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: "Kdo se dotkl mých šatů?" Jeho učedníci mu odpověděli: "Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!" Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná - věděla dobře, co se s ní stalo - padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!" Zatímco ještě mluvil, přišli lidé (z domu) představeného synagogy se zprávou: "Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?" Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagogy: "Neboj se, jen věř!" Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k domu představeného synagogy a viděli tam rozruch, (lidi), jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, jenom spí." Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel (do světnice), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum!", to znamená: "Děvče, říkám ti, vstaň!" Děvče hned vstalo a chodilo - bylo jí dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. (Ježíš) jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl jim, aby jí dali jíst.
Doplňující text:
Žádný doplňující text není k dispozici.