1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | 2 Sam 12,1-7a.10-17 Žl 51,12-13.14-15.16-17 - Mk 4,35-41 |
Život světce: Sv. Sulpicius
Svatý Martin – oslavili jsme ho 11. listopadu – patří mezi dobře známé světce, z jeho života jsme určitě slyšeli přinejmenším několik epizod. Vděčíme za to především právě dnešnímu světci.
Sulpicius Severus se narodil roku 363 v Akvitánii, pocházel z dobré rodiny a již jeho jméno naznačuje, že byl římského původu. Věnoval se nejprve disciplíně, kterou máme s antickým Římem nejspíše spojenou nejvíce: právu. Zjistil však, že jej tato profese nenaplňuje, a byl to právě svatý Martin, kdo jej po manželčině smrti nasměroval na duchovní dráhu. Sulpicius vstoupil do kláštera v Massilii (dnešním Marseille), stal se duchovním a byl zvolen biskupem v dnešním francouzském Bourges. Byl literárně činným, mezi jeho díla patří dvoudílná Kronika od stvoření světa až po závěr 4. století, dvě knihy Dialogů, řada listů a právě životopis svatého Martina – Vita Martini Turonensis. Právě díky tomuto dílu se svatý Martin stal jedním z nejpopulárnějších světců křesťanského Západu a prvním světcem-nemučedníkem, jehož úcta se všeobecně rozšířila. Svého přítele a rádce Martina přežil Sulpicius Severus o více než dvacet let; zemřel roku 420. Řehoř z Tours jej chválí pro moudrost, pastýřskou péči a horlivost. Gennadius jej nazývá „vir genere et littera nobilis et paupertatis atque humilitatis conspicuus carus etiam sanctorum virorum“ (muž vznešený rodem i vzděláním, vynikající pokorou a chudobou, milý i světcům).
1. čtení: 2 Sam 12,1-7a.10-17
Zhřešil jsem proti Hospodinu.
Úlohou pravého proroka je promlouvat za každou cenu pravdu. I před králem, který by se mohl urazit a dal by nepohodlnému prorokovi pocítit svůj hněv. Prorok Nátan riskuje svůj život, když říká Davidovi: "Ty jsi ten muž!" Jako pravý Boží prorok je však puzen, aby řekl králi pravdu do očí a upozornil ho na neblahé následky, které si sám svým činem přivodí.
Čtení z druhé knihy Samuelovy.
Hospodin poslal k Davidovi proroka Nátana. Když k němu přišel, řekl mu: "V jednom městě byli dva muži, jeden bohatý a druhý chudý. Boháč měl velký počet bravu a skotu, a chudák neměl vůbec nic, jen jednu ovečku, kterou si koupil. Tu choval a ona rostla u něho spolu s jeho dětmi. Jedla z jeho skývy a pila z jeho misky a spávala v jeho klíně; byla mu jako dcera. Přišla pak návštěva k boháči. Bylo mu líto vzít ze svých ovcí a ze svého skotu a připravit pohoštění pocestnému, který k němu přišel, proto vzal ovečku toho chudáka a připravil ji muži, který k němu přišel." David vzplanul velkým hněvem proti tomu člověku a řekl Nátanovi: "Jako že je živ Hospodin, člověk, který to udělal, zasluhuje smrt! Ovci nahradí čtyřnásobně za to, že se dopustil takové věci a neměl slitování." Nátan řekl Davidovi: "Ty jsi ten muž! - Proto se již nikdy nevzdálí meč od tvého domu za to, že jsi pohrdl Hospodinem, když jsi vzal manželku Chetity Uriáše, abys ji udělal svou ženou. Tak praví Hospodin: Hle, dám povstat neštěstí proti tobě z tvého vlastního domu: před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tvému příbuznému a on bude spát s tvými manželkami před očima tohoto slunce. Tys jednal skrytě, já však udělám tuto věc před celým Izraelem a na slunci!" David řekl Nátanovi: "Zhřešil jsem proti Hospodinu!" Nátan Davidovi odpověděl: "I Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš; svým jednáním jsi však urazil Hospodina, proto syn, který se ti narodil, musí zemřít!" Nátan se pak vrátil domů. Hospodin tedy ranil dítě, které Uriášova manželka porodila Davidovi, a těžce onemocnělo. David se obrátil k Bohu kvůli chlapečkovi a přísně se postil, šel a trávil noci leže na zemi. Dvořané jeho domu dělali vše možné, aby ho pohnuli vstát ze země, on však nechtěl a nejedl s nimi.
Žalm: Žl 51,12-13.14-15.16-17
Odp.: Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Stvoř mi čisté srdce, Bože!
- Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
- Neodvrhuj mě od své tváře
- a neodnímej mi svého svatého ducha.
Odp.
Vrať mi radost ze své ochrany
- a posilni mou velkodušnost.
- Bezbožné budu učit tvým cestám
- a hříšníci se budou obracet k tobě.
Odp.
Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli,
- ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností.
- Otevři mé rty, Pane,
- aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Mk 4,35-41
Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?
Tato otázka vede k hlubšímu poznání Ježíšovy osoby, ale i k novému tázání. Ježíš je ten, kdo má moc nad silami temnoty (moře a bouře), i když "spí". Toto však učedníci poznávají uprostřed své malé víry a veliké bázně teprve tehdy, když poslechnou Ježíšovu výzvu a mají odvahu vzít jej s sebou a plavit se s ním (i bouří!) na druhý břeh.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: "Přeplavme se na druhý břeh!" Rozpustili tedy zástup a vzali (Ježíše) s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď, a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: "Mistře, je ti to jedno, že hyneme?" Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: "Mlč! Buď zticha!" A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. Jim pak řekl: "Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?" Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: "Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?"
Doplňující text:
Žádný doplňující text není k dispozici.