1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | 2 Sam 11,1-4a.5-10a.13-17 Žl 51,3-4.5-6a.6bc-7.10-11 - Mk 4,26-34 |
Život světce: Památka sv. Tomáše Akvinského, kněze a učitele církve
Narodil se kolem roku 1225 v Roccasecca u Neapole v rodině hrabat z Akvina. Studoval na Monte Cassinu a později v Neapoli, kde v 18 letech vstoupil k dominikánům. Studie dokončil v Paříži a v Kolíně nad Rýnem pod vedením sv. Alberta Velikého. Působil jako profesor teologie a filosofie v Paříži (1256-1259), v Římě (1259-1269), znovu v Paříži (1269-1272) a v Neapoli (1272-1274). Je nejvýznamnějším představitelem scholastické filozofie a teologie. Na přání papeže Urbana IV. sestavil breviářové a mešní texty pro svátek Božího Těla. Zemřel 7. března 1274 ve Fossanuova ve střední Itálii cestou na 2. lyonský koncil. V roce 1323 byl prohlášen za svatého, 1567 za učitele církve a 1880 za patrona katolických škol. Dnešní den (28. leden) je výročím přenesení jeho ostatků do katedrály v Toulouse ve Francii.
1. čtení: 2 Sam 11,1-4a.5-10a.13-17
Pohrdl jsi mnou, když jsi vzal manželku Uriáše, abys ji udělal svou ženou.
Cizoložství a úkladná vražda. Vnitřní pravdivost bible se snad nejvíce projevuje tam, kde cítíme přiznání holé skutečnosti, byť by vrhala stín na hlavní postavy duchovních dějin Izraele. Vyprávění o Davidově hříchu se nezamýšlí nad otázkou, jak se mohl David k něčemu takovému snížit. Spíše prozrazuje, že sklon ke zlému je vlastní každému člověku, i tomu, jehož Hospodin zvláštním způsobem vyznamenal. Ani mezi křesťanskými světci nenalezneme lidi zcela dokonalé. Zde platí Kristova slova: "Komu se málo odpouští, málo miluje" (Lk 7,47).
Čtení z druhé knihy Samuelovy.
Na jaře příštího roku, v době, kdy králové táhnou do pole, David vyslal Joaba a s ním své bojovníky a celého Izraele. Zpustošili území Ammonitů a oblehli Rabbat. David však zůstal v Jeruzalémě.
Jednou k večeru vstal David ze svého lůžka a procházel se na střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se koupala; žena byla na pohled velmi hezká. David poslal vyptat se na ženu. Řekli mu: "Vždyť je to Batšeba, dcera Eliamova, manželka Chetity Uriáše." David poslal posly, aby ji přivedli, a když k němu vešla, spal s ní. Žena počala a dala to Davidovi vědět: "Počala jsem." David pak poslal k Joabovi: "Pošli ke mně Chetitu Uriáše." A Joab poslal Uriáše k Davidovi. Když Uriáš k němu přišel, tázal se ho, daří-li se dobře Joabovi a mužstvu a jak pokračuje válka. Potom řekl David Uriášovi: "Zajdi do svého domu a umyj si nohy." Když Uriáš vyšel z královského paláce, poslali za ním k uctění královské jídlo. Uriáš však se uložil u vchodu do královského paláce se služebníky svého pána a do svého domu nezašel. David dostal zprávu: "Uriáš do svého domu nezašel." Druhého dne ho David pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. Večer Uriáš vyšel spát na své lůžko se služebníky svého pána a nezašel do svého domu. Druhého rána napsal David Joabovi list a poslal ho po Uriášovi. V listě psal takto: "Postavte Uriáše dopředu do nejprudšího boje. Potom od něho ustupte, aby byl ubit a zemřel." Když tedy Joab obhlédl město, postavil Uriáše na místo, kde zpozoroval, že jsou udatní protivníci. Když mužové z města udělali výpad, zaútočili na Joaba, a v mužstvu byli padlí, i mezi Davidovými bojovníky, a smrt našel i Chetita Uriáš.
Žalm: Žl 51,3-4.5-6a.6bc-7.10-11
Odp.: Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství,
- pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.
- Úplně ze mě smyj mou vinu
- a očisť mě od mého hříchu.
Odp.
Neboť já svou nepravost uznávám,
- můj hřích je stále přede mnou.
- Jen proti tobě jsem se prohřešil,
- spáchal jsem, co je před tebou zlé.
Odp.
Takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý,
- že jsi bez úhony ve svém soudu.
- Hle, s vinou jsem se narodil
- a v hříchu mě počala má matka.
Odp.
Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti,
- ať zajásají kosti, které jsi zdrtil.
- Odvrať svou tvář od mých hříchů
- a zahlaď všechny mé viny.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Mk 4,26-34
Člověk zaseje semeno a spí, a semeno roste, on ani neví jak.
Podobně je to i s Božím královstvím: jeho naplnění v tomto světě je zcela jistým ovocem Božího jednání ("samo od sebe"), tak jak jistě přijde po setbě i žeň. Navíc mohutnost a síla tohoto ovoce je nesrovnatelná s jeho ubohými a nepatrnými počátky v tomto světě (srov. Ez 31,6 - obraz spásy pohanů).
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš řekl zástupům: "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned (člověk) vezme srp, protože nastaly žně." Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu."
Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal (Boží) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.
Doplňující text:
Žádný doplňující text není k dispozici.