1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | 1 Sam 16,1-13 Žl 89,20.21-22.27-28 - Mk 2,23-28 |
Život světce: Památka Panny Marie, matky jednoty křesťanů
Božské mateřství spojuje Pannu Marii s jejím Synem "a svými jedinečnými milostmi a dary je také v těsném spojení s církví" (2. vat. koncil, Věroučná konstituce o církvi Lumen gentium, čl. 63). Už sv. Ambrož učil, že Bohorodička je vzorem církve ve víře, lásce a dokonalé jednotě s Kristem (Exp. in Luc. II, 7: PL 15,1555). Společná úcta Bohorodičky zůstala trvalým poutem mezi západními a východními křesťany i po jejich rozdělení. Proto také bylo úsilí o obnovení jejich jednoty často svěřováno pod její ochranu (např.: v encyklice Lva XIII. "Adiutricem populi", 5. září 1895). Tuto skutečnost má vyjádřit i liturgické slavení dnešní památky, povolené pro naše diecéze 10. září 1966.
1. čtení: 1 Sam 16,1-13
Samuel pomazal Davida uprostřed jeho bratrů a Hospodinův duch působil s ním od toho dne.
Vyvolením Davida, syna Jesseova se královské moci v Izraeli ujímá okolo roku 1000 př. Kr. davidovská dynastie. Pro křesťany však není četba o Davidově pomazání za krále pouze kapitolou z dějin starého Izraele. Vše jako by ukazovalo někam dále. Král je výhonek z Jesseova kořene (Iz 11,1), má betlémský původ (Mt 2,1-6) a působí v něm od okamžiku pomazání Hospodinův duch (Lk 3,22). V Ježíši Kristu se naplnila dávná očekávání krále - mesiáše, jehož byl David předobrazem a pravzorem.
Čtení z první knihy Samuelovy.
Hospodin řekl Samuelovi: "Jak dlouho se budeš rmoutit pro Saula kvůli tomu, že jsem ho zavrhl, aby nebyl králem nad Izraelem? Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny." Samuel odpověděl: "Jak mohu jít? Saul se to dozví a zabije mě." Hospodin řekl: "Vezmi s sebou tele a řekneš: `Přicházím obětovat Hospodinu.' Jessea pozveš k oběti a já ti ukážu, co máš dělat: pomažeš mi, koho ti označím." Samuel tedy vykonal, jak mu řekl Hospodin, a odebral se do Betléma. Starší města mu znepokojeni šli naproti a řekli: "Je tvůj příchod pokojný?" Odpověděl: "Pokojný. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a pojďte se mnou k oběti." Posvětil též Jessea a jeho syny a pozval je k oběti. Když přišli a spatřil Eliaba, řekl si: "Jistě, tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný." Hospodin však řekl Samuelovi: "Nevšímej si jeho vzhledu ani jeho vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk: člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce." Tu Jesse přivolal Abinadaba a předvedl ho před Samuela. On řekl: "Ani toho Hospodin nevyvolil." Jesse předvedl Šammu. I řekl: "Ani toho Hospodin nevyvolil." Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: "Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho." A zeptal se: "Jsou to již všichni chlapci?" Jesse odpověděl: "Ještě je nejmladší, ten pase stáda." Samuel tedy řekl Jesseovi: "Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde." Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: "Nuže, pomaž ho; to je on." Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch. Samuel vstal a odešel do Ramy.
Žalm: Žl 89,20.21-22.27-28
Odp.: Nalezl jsem Davida, svého služebníka.
Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls:
- "Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem,
- povýšil jsem vyvoleného z lidu.
Odp.
Nalezl jsem Davida, svého služebníka,
- pomazal jsem ho svým svatým olejem,
- pevně ho drží má ruka
- i mé rámě ho posiluje.
Odp.
On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec,
- můj Bůh a skála mé spásy.
- Já pak ho ustanovím prvorozeným synem,
- nejvyšším mezi králi země."
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Mk 2,23-28
Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
Tento důraz na prvotnost daru, jenž uvádí do zodpovědné svobody, před požadavkem příkazu, který vede k ustrašenému podřízení se, se vine celým Ježíšovým hlásáním. Prvotní je o šabatu slavený dar svobody a Boží péče o člověka, teprve pak je také člověk schopen plněním Božích příkazů vyjádřit, že je zde i on zcela pro Boha. Vše posvátné (oddělené pro Boha), má v Kristu vždy prvotně sloužit člověku.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Jednou v sobotu procházel (Ježíš) obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: "Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?" Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu - bylo to za velekněze Abiatara - a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?" A řekl jim: "Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!"
Doplňující text:
V tento den (NENÍ-li neděle, slavnost nebo svátek) je možné použít tyto vlastní texty 1. čtení, žalmu, evangelia:
Sk 1,12-14 (1. čtení)
Všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách.
Evangelista Lukáš líčil Pannu Marii jako tu, která "všechno uchovávala ve svém srdci". Ve Skutcích apoštolů ji představuje, jak se modlí spolu s apoštoly. Maria zůstává stále zaměřena ke světlu jako "snoubenka" Ducha, který v den letnic dá sílu apoštolům. Od té chvíle je její úloha jasně vyznačena.
Čtení ze Skutků apoštolů.
Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. A když přišli (zase do města), vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův (bratr). Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.
Lk 1,46-48a.48b-49.50-51.52-53.54-55 (žalm)
Odp.: Blahoslavená jsi, Panno Maria, neboť tys nosila Syna věčného Otce.
Velebí
- má duše Hospodina
- a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
- neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.
Odp.
Od této chvíle mě budou blahoslavit
- všechna pokolení,
- že mi učinil veliké věci ten, který je mocný.
- Jeho jméno je svaté.
Odp.
A jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení
- k těm, kdo se ho bojí.
- Mocně zasáhl svým ramenem,
- rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně.
Odp.
Mocné sesadil z trůnu
- a ponížené povýšil,
- hladové nasytil dobrými věcmi
- a bohaté propustil s prázdnou.
Odp.
Ujal se svého služebníka Izraele,
- pamatoval na své milosrdenství,
- jak slíbil našim předkům,
- Abrahámovi a jeho potomkům navěky.
Odp.
Lk 1,39-47 (evangelium)
Blahoslavená, která jsi uvěřila.
Evangelista poukazuje na spasitelné účinky, které se projevily na Marii a kolem ní. Svatá Panna, naplněná božskou láskou, jde ke své sestřenici Alžbětě, v jejímž těle dítě zaplesá radostí. Život lásky a radostný jásot Boží Matky jsou konkrétním vnějším projevem vnitřní přítomnosti Ducha svatého.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Maria se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně! Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!" Maria řekla: "Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli."