1.čtení: Žalm 2.čtení: Evangelium | Bar 1,15-22 Žl 79(78), 1-2.3-5.8.9 - Lk 10,13-16 |
Život světce: Památka sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panny a učitelky církve
Narodila se 2. 1. 1873 v Alen#onu v severozápadní Francii. Jmenovala se Marie Františka Terezie Matin-ová. Když jí bylo tři a půl roku, zemřela jí matka a otec se přestěhoval s dětmi do Lisieux. Tam začala chodit do školy v penzionátu benediktinek (1881); vstoupila ke karmelitkám (1888), přijala jméno Terezie od Dítěte Ježíše a od Svaté tváře a složila řádové sliby (1890). Vynikala pokorou, evangelní prostotou a důvěrou v Boha. Na svou cestu "duchovního dětství" uváděla také novicky, když jí představená svěřila její přípravu (1893). Zasvětila svůj život modlitbě a sebeobětování za spásu duší, za kněze a za misie. Od roku 1895 začala na příkaz představené psát své vzpomínky "Dějiny duše". Zemřela na tuberkulózu 30. 9. 1897 v Lisieux. V roce 1925 byla prohlášena za svatou a roku 1927 za patronku misií. V roce 1997 byla prohlášena za učitelku církve.
1. čtení: Bar 1,15-22
Zhřešili jsme proti Pánu, neposlouchali jsme ho.
Toto kající vyznání rozvíjí motiv rozptýlení a hanby Izraele pro těžké hříchy, kterých se dopouštěl. Na jedné straně je zde moudrý a nekonečně milosrdný Bůh, starající se o svůj lid, a na druhé straně nevděčný a hloupý Izrael, který hříchy na sebe uvádí všechno zlo, jež prožívá. Pokorné a upřímné vyznání svých provinění je jedinou cestou k obnovení Smlouvy a k tomu, aby se Izrael opět stal lidem, který Bůh vede a chrání.
Čtení z knihy proroka Barucha.
Pán, náš Bůh, je spravedlivý, my se však dnes musíme rdít hanbou, my Judovci i obyvatelé Jeruzaléma, naši králové, naše knížata, naši kněží, naši proroci i naši otcové. Zhřešili jsme proti Pánu, neposlouchali jsme ho, neslyšeli jsme rozkaz Pána, našeho Boha, a nežili jsme podle příkazů, které nám dal. Ode dne, kdy Pán vyvedl naše otce z egyptské země, až do dneška neposlouchali jsme Pána, našeho Boha, z lehkomyslnosti jsme nedbali jeho hlasu. I ulpělo na nás zlo a prokletí, kterým hrozil Pán ústy svého služebníka Mojžíše, když vyvedl naše otce z egyptské země, aby nám dal zemi oplývající mlékem a medem. A tak je tomu dnes. Neposlechli jsme hlas Pána, našeho Boha, i když nás napomínali proroci, které k nám posílal, ale odešli jsme každý za zálibami svého zlého srdce, sloužili cizím bohům a dělali to, co bylo zlé v očích Pána, našeho Boha.
Žalm: Žl 79(78), 1-2.3-5.8.9
Odp.: Pro slávu svého jména vysvoboď nás, Bože!
Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví,
- poskvrnili tvůj svatý chrám,
- Jeruzalém proměnili v trosky.
- Dali mrtvoly tvých služebníků za pokrm nebeskému ptactvu,
- těla tvých zbožných divoké zvěři.
Odp.
Jejich krev vylévali jako vodu kolem Jeruzaléma,
- nebylo, kdo by je pohřbil.
- Jsme vydáni pohaně svých sousedů,
- na potupu a výsměch svému okolí.
- Jak dlouho, Hospodine? Budeš se stále hněvat?
- Bude planout tvé rozhorlení jako oheň?
Odp.
Nepřipomínej nám viny předků,
- tvé milosrdenství ať nám pospíchá vstříc,
- vždyť jsme tak zbědovaní!
Odp.
Pomoz nám, Bože, náš spasiteli, pro slávu svého jména
- vysvoboď nás a odpusť nám hříchy pro své jméno.
Odp.
2. čtení: -
Ve všední den se 2.čtení nečte...
Evangelium: Lk 10,13-16
Kdo pohrdá mnou, pohrdá tím, který mě poslal.
Ztotožnění posílajícího a posla (řec. "apostolos", instituce pověřenců zplnomocněných k předání poselství) je založeno na totožnosti jimi předávaného poselství, jehož odmítnutí vede ke stejným důsledkům, ať už jej zvěstoval Ježíš nebo jeho vyslanci ("apoštolové").
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl: "Běda tobě, Chorazine, běda tobě, Betsaido! Kdyby se staly v Tyru a Sidónu takové zázraky jako u vás, už dávno by se obrátili k pokání v žínici a v popelu. Ale Tyru a Sidónu se povede na soudu lehčeji než vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla klesneš! Kdo poslouchá vás, poslouchá mne, kdo pohrdá vámi, pohrdá mnou; kdo však pohrdá mnou, pohrdá tím, který mě poslal."
Doplňující text:
V tento den (NENÍ-li neděle, slavnost nebo svátek) je možné použít tyto vlastní texty 1. čtení, žalmu a evangelia:
Iz 66,10-14c (1. čtení)
Hle, přivalím na něj blaho jako řeku.
Po návratu z Babylóna panovala radost nad svobodou i bolest nad devastací Jeruzaléma a chrámového kultu. Prorokovo slovo přináší do této situace světlo naděje pro město i národ.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se všichni, kdo jste nad ním naříkali, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste pili s rozkoší ze zdroje jeho slávy. Neboť tak praví Hospodin: "Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů. Budete sát, ponesou vás na zádech a na klíně vás budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících."
Žl 131(130),1.2.3 (žalm)
Odp.: Ochraň, Pane, duši mou v pokoji u tebe.
Hospodine, mé srdce se nevypíná,
- nevyvyšují se mé oči,
- neženu
se za velikými věcmi
- pro mě nedostižnými.
Odp.
Spíše jsem uklidnil a utišil
- svou duši
- jako dítě na matčině klíně;
- jako dítě, tak je má duše ve mně.
Odp.
Doufej, Izraeli v Hospodina
- nyní i navěky.
Odp.
Mt 18,1-4 (evangelium)
Slova svatého evangelia podle Matouše.
V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: "Kdo je vlastně největší v království nebeském?" Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.