Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Evangelium podle MarkaKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 18. září, 2019
Evangelium podle Marka
[zkr. = Mk]
bali je.
Mk 4:5 Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.
Mk 4:6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
Mk 4:7 Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
Mk 4:8 A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný."
Mk 4:9 A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"
Mk 4:10 A když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, co znamenají podobenství.
Mk 4:11 I řekl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích,
Mk 4:12 aby 'hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno'."
Mk 4:13 Řekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?
Mk 4:14 Rozsévač rozsívá slovo.
Mk 4:15 Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté.
Mk 4:16 A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.
Mk 4:17 Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.
Mk 4:18 U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,
Mk 4:19 ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.
Mk 4:20 Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou."
Mk 4:21 A řekl jim: "Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?
Mk 4:22 Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.
Mk 4:23 Kdo má uši k slyšení, slyš!"
Mk 4:24 Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno, a ještě přidáno.
Mk 4:25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to co má."
Mk 4:26 Dále řekl: "S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;
Mk 4:27 ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
Mk 4:28 Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
Mk 4:29 A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň."
Mk 4:30 Také řekl: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
Mk 4:31 Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi;
Mk 4:32 ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu."
Mk 4:33 V mnoha takových podobenstvích mluvil jim slovo tak, jak mohli slyšet.
Mk 4:34 Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům vykládal.
Mk 4:35 Téhož dne večer jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu!"
Mk 4:36 I opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.
Mk 4:37 Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.
Mk 4:38 On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?"
Mk 4:39 Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni a utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho.
Mk 4:40 A řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?"
Mk 4:41 Zděsili se velikou bázní a říkali jeden druhému: "Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?"
Mk 5:1 Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.
Mk 5:2 Sotva vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk nečistého ducha.
Mk 5:3 Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy.
Mk 5:4 Často totiž byl už spoután okovy a řetězy, ale řetězy se sebe strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.
Mk 5:5 A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.
Mk 5:6 Když spatřil z dálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem
Mk 5:7 a hrozně křičel: "Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!"
Mk 5:8 Ježíš mu totiž řekl: "Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!"
Mk 5:9 A zeptal se ho: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Mé jméno je 'legie', poněvadž je nás mnoho."
Mk 5:10 A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.
Mk 5:11 Páslo se tam na svahu hory velké stádo vepřů.
Mk 5:12 I prosili ho ti zlí duchové: "Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!"
Mk 5:13 On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů. Stádo pak - bylo jich na dva tisíce - hnalo se střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo.
Mk 5:14 Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo.
Mk 5:15 Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.
Mk 5:16 Ti, kteří to viděli, vyprávěli o posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo.
Mk 5:17 Tu počali Ježíše prosit, aby odešel z jejich končin.
Mk 5:18 Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl s ním.
Mk 5:19 Ale nedovolil mu to a řekl: "Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval."
Mk 5:20 Tehdy odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.
Mk 5:21 Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu, shromáždil se k němu veliký zástup, když byl ještě na břehu moře.
Mk 5:22 Tu přišel k němu jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám
Mk 5:23 a úpěnlivě ho prosil: "Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!"
Mk 5:24 Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.
Mk 5:25 A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení.
Mk 5:26 Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.
Mk 5:27 Když zaslechla o Ježíšovi, přišla ze zadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.
Mk 5:28 Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu vysvobozena!"
Mk 5:29 A rázem přestalo jí krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.
Mk 5:30 Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: "Kdo se to dotkl mého šatu?"
Mk 5:31 Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: 'Kdo se mne to dotkl'?"
Mk 5:32 I rozhlížel se, aby našel tu, která to učinila.
Mk 5:33 Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla celou pravdu.
Mk 5:34 A on jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!"
Mk 5:35 Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: "Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ mistra?"
Mk 5:36 Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!"
Mk 5:37 A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.
Mk 5:38 Když přišli do domu představeného synagógy, spatřili velký rozruch, pláč a kvílení.
Mk 5:39 Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí."
Mk 5:40 Oni se mu posmívali. On však všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vystoupil tam, kde dítě leželo.
Mk 5:41 Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum," což znamená: "Děvče, pravím ti, vstaň!"
Mk 5:42 Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.
Mk 5:43 Přísně jim nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.
Mk 6:1 Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním.
Mk 6:2 Když přišla sobota, počal učit v synagóg. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: "Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama!
Mk 6:3 Což to není ten tesař, syn Mkiin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?" A byl jim kamenem úrazu.
Mk 6:4 Tu jim Ježíš řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě."
Mk 6:5 A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.
Mk 6:6 A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.
Mk 6:7 Zavolal svých dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.
Mk 6:8 Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;
Mk 6:9 aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.
Mk 6:10 A řekl jim: "Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete.
Mk 6:11 A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach svých nohou na svědectví proti nim."
Mk 6:12 I vyšli a volali k pokání;
Mk 6:13 vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
Mk 6:14 Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly."
Mk 6:15 Jiní pak říkali: "Je to Eliáš!" A zase jiní: "Je to prorok - jeden z proroků."
Mk 6:16 Když to Herodes uslyšel, řekl: "To vstal Jan, kterého jsem dal stít."
Mk 6:17 Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu.
Mk 6:18 Jan totiž říkal Herodovi: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!"
Mk 6:19 Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.
Mk 6:20 Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.
Mk 6:21 Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.
Mk 6:22 Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se králi Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: "Požádej mě oč chceš, a já ti to dám."
Mk 6:23 Zavázal se jí přísahou: "O cokoli požádáš, dám tobě, až do polovice mého království."
Mk 6:24 Ona vyšla a zeptala se matky: "Oč mám požádat?" Ta odpověděla: "O hlavu Jana Křtitele."
Mk 6:25 Spěchala ihned dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: "Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele."
Mk 6:26 Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.
Mk 6:27 I poslal hned kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho v žaláři
Mk 6:28 a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.
Mk 6:29 Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a uložili je do hrobu.
Mk 6:30 Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.
Mk 6:31 Řekl jim: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.
Mk 6:32 Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.
Mk 6:33 Mnozí spatřili, jak odjíždějí a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.
Mk 6:34 Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.
Mk 6:35 Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a čas
Text bible pro den: Čtvrtek, 19. září, 2019
Evangelium podle Marka
[zkr. = Mk] už pokročil.
Mk 6:36 Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic koupit něco k jídlu."
Mk 6:37 Odpověděl jim: "Dejte vy jim jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?"
Mk 6:38 Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když to zjistili, řekli: "Pět, a dvě ryby."
Mk 6:39 Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník.
Mk 6:40 I rozložili se oddíl za oddílem stokrát po padesáti.
Mk 6:41 Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, dobrořečil, lámal chleby a dával učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem.
Mk 6:42 A jedli všichni a nasytili se.
Mk 6:43 A ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb.
Mk 6:44 Těch pak, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.
Mk 6:45 Hned na to přiměl své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup.
Mk 6:46 Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil.
Mk 6:47 A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi.
Mk 6:48 Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich.
Mk 6:49 Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak;
Mk 6:50 všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!"
Mk 6:51 Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem.
Mk 6:52 Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl byla zatvrzelá.
Mk 6:53 Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.
Mk 6:54 Jakmile vystoupili z lodi, hned ho lidé poznali,
Mk 6:55 zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, kde slyšeli, že jest.
Mk 6:56 A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.
Mk 7:1 Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma.
Mk 7:2 Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama.
Mk 7:3 (Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce.
Mk 7:4 A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.)
Mk 7:5 Farizeové a zákoníci se ho zeptali: "Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?"
Mk 7:6 Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: 'Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;
Mk 7:7 marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.'
Mk 7:8 Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice."
Mk 7:9 A ještě řekl: "Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici!
Mk 7:10 Vždyť Mojžíš řekl: 'Cti svého otce i svou matku' a 'kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí'.
Mk 7:11 Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: 'To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)',
Mk 7:12 již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat;
Mk 7:13 tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho."
Mk 7:14 Když znovu svolal zástup, řekl jim: "Slyšte mě všichni a rozumějte:
Mk 7:15 Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.
Mk 7:16 Kdo má uši k slyšení, slyš!"
Mk 7:17 Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství.
Mk 7:18 Řekl jim: "Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit,
Mk 7:19 poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?" Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté.
Mk 7:20 A řekl: "Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje.
Mk 7:21 Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy,
Mk 7:22 cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.
Mk 7:23 Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka."
Mk 7:24 Vstal a šel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit;
Mk 7:25 hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám;
Mk 7:26 ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery.
Mk 7:27 On jí řekl: "Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít dětem chléb a hodit jej psům."
Mk 7:28 Odpověděla mu: "Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech."
Mk 7:29 Pravil jí: "Žes to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery."
Mk 7:30 Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.
Mk 7:31 Ježíš se vrátil na území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole.
Mk 7:32 Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku.
Mk 7:33 Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka,
Mk 7:34 vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: "Effatha", což znamená 'otevři se!'
Mk 7:35 I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně.
Mk 7:36 Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím víc jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali.
Mk 7:37 Nadmíru se divili a říkali: "Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč."
Mk 8:1 Když s ním v těch dnech opět byl velký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim:
Mk 8:2 "Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst.
Mk 8:3 Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě; vždyť někteří z nich jsou zdaleka."
Mk 8:4 Jeho učedníci mu odpověděli: "Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?"
Mk 8:5 Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte?" Řekli: "Sedm."
Mk 8:6 Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu.
Mk 8:7 Měli i několik rybiček; vzdal za ně díky a nařídil, aby je také předkládali.
Mk 8:8 I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů.
Mk 8:9 Těch lidí bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.
Mk 8:10 Hned na to vstoupil se svými učedníky na loď a plul do končin dalmanutských.
Mk 8:11 I přišli farizeové a začali se s ním přít; žádali na něm znamení z nebe a tak ho pokoušeli.
Mk 8:12 V duchu si povzdechl a řekl: "Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení.
Mk 8:13 Odešel od nich, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh.
Mk 8:14 Zapomněli si vzít s sebou chleby; na lodi měli jen jeden chléb.
Mk 8:15 Domlouval jim: "Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!"
Mk 8:16 I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba.
Mk 8:17 Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim: "Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá?
Mk 8:18 Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se,
Mk 8:19 když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?" Řekli mu: "Dvanáct."
Mk 8:20 "A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?" Odpověděli mu: "Sedm."
Mk 8:21 Řekl jim: "Ještě nechápete?"
Mk 8:22 Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl.
Mk 8:23 I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: "Vidíš něco?"
Mk 8:24 On pozvedl oči a řekl: "Vidím lidi, vypadají jako stromy a chodí."
Mk 8:25 Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně.
Mk 8:26 Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: "Ale do vesnice nechoď!"
Mk 8:27 Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: "Za koho mě lidé pokládají?"
Mk 8:28 Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků."
Mk 8:29 Zeptal se jich: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš."
Mk 8:30 I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali.
Mk 8:31 A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.
Mk 8:32 A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.
Mk 8:33 On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"
Mk 8:34 Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.
Mk 8:35 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.
Mk 8:36 Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?
Mk 8:37 Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?
Mk 8:38 Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly."
Mk 9:1 Řekl jim také: "Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království, přicházející v moci."
Mk 9:2 Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima.
Mk 9:3 Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit.
Mk 9:4 Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem.
Mk 9:5 Petr promluvil a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
Mk 9:6 Nevěděl, co by řekl, tak byli zděšeni.
Mk 9:7 Tu přišel oblak a zastínil je a z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte."
Mk 9:8 Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného.
Mk 9:9 Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
Mk 9:10 To slovo je zaujalo a společně rozebírali, co to znamená vstát z mrtvých.
Mk 9:11 A vyptávali se: "Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?"
Mk 9:12 Řekl jim: "Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení?
Mk 9:13 Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim zlíbilo, jak je to o něm psáno."
Mk 9:14 Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli.
Mk 9:15 A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho.
Mk 9:16 Ježíš se jich otázal: "Oč se s nimi přete?"
Mk 9:17 Jeden člověk ze zástupu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha a nemůže mluvit.
Mk 9:18 Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to."
Mk 9:19 Odpověděl jim: "Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přivěďte ho ke mně!"
Mk 9:20 I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil,, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.
Mk 9:2
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 20. září, 2019
Evangelium podle Marka
[zkr. = Mk]
1 Ježíš se zeptal jeho otce: "Od kdy to má?" Odpověděl: "Od dětství."
Mk 9:22 A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám."
Mk 9:23 Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří."
Mk 9:24 Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře!"
Mk 9:25 Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!"
Mk 9:26 Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.
Mk 9:27 Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal.
Mk 9:28 Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?"
Mk 9:29 Řekl jim: "Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou a postem."
Mk 9:30 Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo,
Mk 9:31 neboť učil své učedníky a říkal jim: "Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.
Mk 9:32 Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.
Mk 9:33 Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: "O čem jste cestou uvažovali?"
Mk 9:34 Ale oni mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší.
Mk 9:35 Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech."
Mk 9:36 Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich a řekl jim:
Mk 9:37 "Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."
Mk 9:38 Jan mu řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil."
Mk 9:39 Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit.
Mk 9:40 Kdo není proti nám, je pro nás.
Mk 9:41 Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu."
Mk 9:42 "Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
Mk 9:43 Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.
Mk 9:44 ---
Mk 9:45 A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; je lépe pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla.
Mk 9:46 ---
Mk 9:47 A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; je lépe pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla,
Mk 9:48 'kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.'
Mk 9:49 Každý bude solen ohněm.
Mk 9:50 Sůl je dobrá, ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji."
Mk 10:1 I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem.
Mk 10:2 Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.
Mk 10:3 Odpověděl jim: "Co vám ustanovil Mojžíš?"
Mk 10:4 Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit."
Mk 10:5 Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení.
Mk 10:6 Od počátku stvoření 'Bůh učinil člověka jako muže a ženu;
Mk 10:7 proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce,
Mk 10:8 a budou ti dva jedno tělo'; takže již nejsou dva, ale jeden.
Mk 10:9 A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
Mk 10:10 V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali.
Mk 10:11 I řekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství;
Mk 10:12 a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství."
Mk 10:13 Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali.
Mk 10:14 Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.
Mk 10:15 Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde."
Mk 10:16 Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.
Mk 10:17 Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
Mk 10:18 Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.
Mk 10:19 Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!"
Mk 10:20 On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí."
Mk 10:21 Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"
Mk 10:22 On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
Mk 10:23 Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!"
Mk 10:24 Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: "Dítky, jak těžké je vejít do království Božího!
Mk 10:25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království."
Mk 10:26 Ještě více se zhrozili a říkali si: "Kdo tedy může být spasen?"
Mk 10:27 Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko."
Mk 10:28 Tu se Petr ozval: "Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou."
Mk 10:29 Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium,
Mk 10:30 aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.
Mk 10:31 Mnozí první budou poslední a poslední první."
Mk 10:32 Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat:
Mk 10:33 "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům,
Mk 10:34 budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane."
Mk 10:35 Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: "Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme."
Mk 10:36 Řekl jim: "Co chcete, abych vám učinil?"
Mk 10:37 Odpověděli mu: "Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě."
Mk 10:38 Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?"
Mk 10:39 Odpověděli: "Můžeme." Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni.
Mk 10:40 Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena."
Mk 10:41 Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana.
Mk 10:42 Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je.
Mk 10:43 Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;
Mk 10:44 a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.
Mk 10:45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."
Mk 10:46 Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák.
Mk 10:47 Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
Mk 10:48 Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
Mk 10:49 Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho!" I zavolali toho slepého a řekli mu: "Vzchop se, vstaň, volá tě!"
Mk 10:50 Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.
Mk 10:51 Ježíš mu řekl: "Co chceš abych pro tebe učinil?" Slepý odpověděl: "Pane, ať vidím!"
Mk 10:52 Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila." Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.
Mk 11:1 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků
Mk 11:2 a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte!
Mk 11:3 A řekne-li vám někdo: 'Co to děláte?', odpovězte: 'Pán je potřebuje a hned je sem zase vrátí.'"
Mk 11:4 Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali,
Mk 11:5 někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: "Co to děláte, že odvazujete oslátko?"
Mk 11:6 Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali.
Mk 11:7 Oslátko přivedli Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil.
Mk 11:8 Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí.
Mk 11:9 A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: "Hosanna!
Mk 11:10 Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!"
Mk 11:11 Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s dvanácti do Betanie.
Mk 11:12 Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad.
Mk 11:13 Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, než listí, neboť nebyl čas fíků.
Mk 11:14 I řekl mu: "Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!" Učedníci to slyšeli.
Mk 11:15 Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů;
Mk 11:16 nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím.
Mk 11:17 A učil je: "Což není psáno: 'Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy'? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů."
Mk 11:18 Velekněží a zákoníci to slyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením.
Mk 11:19 A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.
Mk 11:20 Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů.
Mk 11:21 Petr se rozpomenul a řekl: "Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl."
Mk 11:22 Ježíš jim odpověděl: "Mějte víru v Boha!
Mk 11:23 Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: 'Zdvihni se a vrhni do moře' - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.
Mk 11:24 Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě poprosíte, je vám dáno a budete to mít.
Mk 11:25 A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení."
Mk 11:26 +Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.
Mk 11:27 Znovu přišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší
Mk 11:28 a řekli mu: "Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal moc, abys to činil?"
Mk 11:29 Ježíš jim řekl: "I já vám položím jednu otázku; odpovězte mně, a já vám povím, jakou mocí to činím!
Mk 11:30 Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe či od lidí? Odpovězte mi
