Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...

Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha Job

Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt)  » » »

Text bible pro den: Pátek, 29. května, 2020

 Kniha Job 
 [zkr. = Job] 

níš vysílené rámě?
Job 26:3 Jak poradíš tam, kde chybí moudrost? Jak seznámíš s tím, co skýtá hojnou pomoc?
Job 26:4 Komu povídáš ta slova? Čí to dech vychází z tebe?
Job 26:5 Stíny zemřelých se úzkostně chvějí, i vody dole a co v nich přebývá.
Job 26:6 Podsvětí je před ním obnaženo, říše zkázy nepřikryta.
Job 26:7 On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi,
Job 26:8 vody zabaluje do oblaků, mračno pod nimi se neprotrhne;
Job 26:9 svůj trůn zahaluje, rozprostírá nad ním oblak.
Job 26:10 Na vodní hladině vykroužil obzor, kde končí světlo i tma.
Job 26:11 Sloupy nebes se chvějí a trnou, když okřikne vody;
Job 26:12 svou mocí vzdouvá moře, svou rozumností Netvora zdolal.
Job 26:13 Jeho duch dal nebesům velkolepost, jeho ruka proklála útočného hada.
Job 26:14 Hle, to je jen část jeho cest; zaslechli jsme o něm pouhý šelest, kdo může porozumět hřímání jeho bohatýrské síly?"
Job 27:1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:
Job 27:2 "Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši.
Job 27:3 Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích,
Job 27:4 mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě.
Job 27:5 Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám,
Job 27:6 setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den.
Job 27:7 Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák.
Job 27:8 Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život?
Job 27:9 Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni?
Job 27:10 Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase?
Job 27:11 Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným.
Job 27:12 Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům?
Job 27:13 Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného:
Job 27:14 Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem;
Job 27:15 ty co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat.
Job 27:16 Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny,
Job 27:17 co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému.
Job 27:18 Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač.
Job 27:19 Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu.
Job 27:20 Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci,
Job 27:21 odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa.
Job 27:22 Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat.
Job 27:23 Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval."
Job 28:1 Stříbro má své naleziště a zlato místo, kde se čistí,
Job 28:2 železo se získává z prachu, z rudy se taví měď.
Job 28:3 Člověk překonává tmu, prozkoumává v říši šeré smrti temný kámen do každého koutku.
Job 28:4 Proráží šachtu daleko od místa, kde přebývá. Zapomenuti, bez půdy pod nohama, na laně se houpou a kývají, vzdáleni lidem.
Job 28:5 Země, z níž vzchází chléb, je vespod zpřevracena jakoby ohněm;
Job 28:6 v jejím kamení je ložisko safírů, jsou v něm i zlatá zrnka.
Job 28:7 Dravý pták tam nezná stezku, oko luňáka ji nezahlédne,
Job 28:8 mláďě šelmy po ní nešlapalo, lev po ní nevleče kořist.
Job 28:9 Člověk vztáhl ruku po křemeni, hory zpřevracel až do základů,
Job 28:10 do skal vytesal štoly, jeho oko spatřilo kdejaký skvost,
Job 28:11 zamezil prosakování proudících vod, a co se tají v zemi, vynáší na světlo.
Job 28:12 Ale moudrost, kde se najde? Kde je místo rozumnosti?
Job 28:13 Člověk nezná její cenu, v zemi živých se nenajde.
Job 28:14 Propastná tůň praví: »Ve mně není«,moře říká: »Já ji nemám«.
Job 28:15 Nelze ji získat za lístkové zlato, její hodnota se nevyváží stříbrem,
Job 28:16 nemůže být zaplacena ofírským zlatem, vzácným karneolem či safírem.
Job 28:17 Nedá se srovnat se zlatem či se sklem ani směnit za věci z ryzího zlata,
Job 28:18 natož za korál a křišťál; moudrost má větší cenu než perly.
Job 28:19 Nedá se srovnat s kúšským topasem, nedá se zaplatit nejčistším zlatem.
Job 28:20 Odkud tedy přichází moudrost? Kde je místo rozumnosti?
Job 28:21 Je utajena před očima všeho živého, zahalena i před nebeským ptactvem.
Job 28:22 Říše zkázy a smrt říkají: »Pouze jsme zaslechly pověst o ní.«
Job 28:23 Jenom Bůh rozumí její cestě, on zná také její místo,
Job 28:24 neboť on dohlédne až do končin země, vidí vše, co je pod nebem.
Job 28:25 Když větru udělil prudkost a vody odměrkou změřil,
Job 28:26 když dešti stanovil cíl a cestu bouřnému mračnu,
Job 28:27 hned tehdy ji viděl a vyprávěl o ní, učinil ji nepohnutelnou a také ji prozkoumal
Job 28:28 a řekl člověku: »Hle, bát se Panovníka, to je moudrost, vystříhat se zlého, toť rozumnost.«
Job 29:1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:
Job 29:2 "Kéž by mi bylo jako za předešlých měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh střežil,
Job 29:3 kdy jeho kahan mi nad hlavou zářil a já jsem temnotou šel v jeho světle,
Job 29:4 jako se mi vedlo za dnů mé svěžesti, kdy můj stan byl místem důvěrného rozhovoru s Bohem,
Job 29:5 kdy ještě Všemocný byl při mně a kolem mne moje čeleď,
Job 29:6 kdy se mé nohy koupaly ve smetaně a skála mi vylévala potoky oleje.
Job 29:7 Když jsem procházel branou vzhůru k městu, abych na náměstí zaujal své místo,
Job 29:8 mladíci, jak mě viděli, ztichli, kmeti povstávali a zůstali stát,
Job 29:9 velmoži se vystříhali řečí, kladli si na ústa ruku,
Job 29:10 hlas vévodů tichl, jazyk jim přilnul k patru.
Job 29:11 Čí ucho o mně slyšelo, ten mi blahořečil, a oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě,
Job 29:12 že jsem utištěného zachránil, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by mu pomohl.
Job 29:13 Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání.
Job 29:14 Oblékal jsem spravedlnost, to byl můj oděv; jak říza a turban bylo mi právo.
Job 29:15 Slepému jsem byl okem a kulhavému nohou,
Job 29:16 ubožákům jsem byl otcem, spor neznámých jsem rozsuzoval,
Job 29:17 bídákovi jsem však zvyrážel tesáky, ze zubů mu vyrval kořist.
Job 29:18 Říkal jsem: »Zahynu se svým hnízdem a rozmnožím své dny jako Fénix.
Job 29:19 Můj kořen se rozloží při vodách, na mém větvoví bude nocovat rosa.
Job 29:20 Moje sláva se mi bude obnovovat a můj luk v mé ruce bude stále pružný.«
Job 29:21 Poslouchali mě a na mě čekávali, umlkali při mé radě;
Job 29:22 po mém slovu už nic neměnili, má řeč na mě kanula jak rosa.
Job 29:23 Čekávali na mě jako na déšť, otvírali ústa jak po jarním dešti.
Job 29:24 Usmíval jsem se na ně, když ztráceli víru, a oni neodmítali světlo mé tváře.
Job 29:25 Když jsem volil cestu k nim, seděl jsem v čele, bydlel jsem jako král mezi houfy, jako ten, kdo těší truchlivé.
Job 30:1 Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům.
Job 30:2 K čemu je mi síla jejich rukou, když zhynula jejich svěžest?
Job 30:3 Nouzí a hladověním vyčerpáni ohlodávají suchopár od včerejška pustý, zpustošený,
Job 30:4 trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky jim je chlebem.
Job 30:5 Byli vypuzeni z obce, pokřikovali za nimi jako za zlodějem;
Job 30:6 musejí bydlet ve srázných úvalech, v podzemních slujích a pod útesy,
Job 30:7 hýkají v křoví, zalezlí pod kopřivami,
Job 30:8 bloudové, bezejmenní, ze země vymrskaní.
Job 30:9 A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí;
Job 30:10 hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat.
Job 30:11 Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili.
Job 30:12 Vyvstávají z pravé strany jako roj, podrážejí mi nohy, navršili proti mně cesty svých běd,
Job 30:13 rozkopali moji stezku, usilují o můj pád a nebrání jim nikdo.
Job 30:14 Jakoby širokou průrvou přicházejí, valí se uprostřed trosek.
Job 30:15 Proti mně se obrátily hrůzy, jako vítr pronásledují mě za šlechetnost, jako oblak odplynula moje spása.
Job 30:16 A nyní je vylita má duše ve mně, chopily se mě dny pokoření.
Job 30:17 V noci mě bodá v kostech, hlodá mě bolest neutuchající.
Job 30:18 Pro úpornou bolest se změnil můj oděv, sevřela mě jako pás suknici;
Job 30:19 jsem smeten do bláta, podoben prachu a popelu.
Job 30:20 Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení.
Job 30:21 Změnil ses mi v krutého protivníka, strojíš mi úklady svou mocnou rukou.
Job 30:22 Unášíš mě větrem jako na voze, až mě opouštějí smysly.
Job 30:23 Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.
Job 30:24 Nikdo nepodá ruku do sutin, kdyby z nich hynoucí o pomoc volal.
Job 30:25 Neplakal jsem snad za krušných dnů, nestaral jsem se o ubožáka?
Job 30:26 Dobro jsem s nadějí očekával, a přišlo zlo, čekal jsem na světlo, a přišlo mračno.
Job 30:27 Mé útroby neklidně vřou, mám před sebou dny utrpení.
Job 30:28 Chodím zarmoucen, ačkoli nepálí slunko, povstávám ve shromáždění a volám o pomoc.
Job 30:29 Stal jsem se bratrem šakalů, druhem pštrosů.
Job 30:30 Kůže na mně zčernala, kosti mám horkostí rozpálené.
Job 30:31 Má citara zní při truchlení, moje flétna při hlasu plačících."
Job 31:1 "Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?
Job 31:2 Jaký je úděl od Boha shůry, dědictví od Všemocného z výšin?
Job 31:3 Zdali ne bědy pro bídáka a neštěstí pro pachatele ničemností?
Job 31:4 Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky?
Job 31:5 Jestliže jsem licoměrně jednal a moje noha spěchala za lstí,
Job 31:6 ať mě Bůh zváží na vážkách spravedlnosti a pozná mou bezúhonnost.
Job 31:7 Jestliže se můj krok odchýlil z cesty a mé srdce si šlo za mýma očima nebo poskvrna ulpěla na mých dlaních,
Job 31:8 ať jiný sní, co zaseju, a moji potomci ať jsou vykořeněni.
Job 31:9 Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha,
Job 31:10 ať moje žena jinému mele a jiní ať se sklánějí nad ní.
Job 31:11 Byla by to přece mrzkost, nepravost hodná odsouzení,
Job 31:12 byl by to oheň, jenž zžírá v říši zkázy, který do kořenů zničí všechnu mou úrodu.
Job 31:13 Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně, když se mnou vedli spor,
Job 31:14 co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat?
Job 31:15 Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně?
Job 31:16 Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání, oči vdovy nechal hasnout v beznaději
Job 31:17 a sám pojídal své sousto, aniž z něho též sirotek jedl -
Job 31:18 ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce, také vdovu jsem od života své matky vodil -,
Job 31:19 jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu, že se ubožák čím přikrýt nemá,
Job 31:20 jestliže mi jeho bedra nežehnala za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat,
Job 31:21 jestliže má ruka hrozila sirotkovi, ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci,
Job 31:22 ať mi odpadne lopatka od ramene a paže se mi vylomí z kloubu.
Job 31:23 Propadl bych jistě strachu, bědám Božím, na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností.
Job 31:24 Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato, třpytivému zlatu říkal: »V tebe doufám«,
Job 31:25 jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámo�

Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt)  » » »