Úvod | Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Farní charita

Výběr knihy Bible

Dnes je: Sobota, 16. prosinec 2017, 23:41

Hledaný text:

Kniha Sirachovcova [zkr. = Sir]

Sir 1:1 Všechna moudrost je od Hospodina a je s ním navěky.
Sir 1:2 Mořský písek a krůpěje deště a dny věčnosti kdo spočítá?
Sir 1:3 Výšku nebe a šíři země, propastnou hlubinu a moudrost kdo probádá?
Sir 1:4 Ze všeho první byla stvořena moudrost a rozumné poznání je od věčnosti.
Sir 1:5 Pramen moudrosti je slovo Boha na výsostech, její stezky, toť věčná přikázání.
Sir 1:6 Kořen moudrosti komu byl odhalen? A kdo poznal všechen její důvtip?
Sir 1:7 Znalost moudrosti komu byla zjevena? Její bohaté zkušenosti kdo pochopil?
Sir 1:8 Jen jediný je moudrý, ten, který budí velkou bázeň a sedí na svém trůnu.
Sir 1:9 Hospodin sám stvořil moudrost , pohlédl a rozdělil ji, vlil ji do všeho, co vytvořil,
Sir 1:10 aby byla s každým člověkem podle jeho štědrosti, a obdařil jí zvláště ty, kdo ho milují.
Sir 1:11 Bázeň před Hospodinem je slávou a chloubou, přináší veselí a věnčí jásotem.
Sir 1:12 Bázeň před Hospodinem oblažuje srdce, dává veselí, radost a dlouhý věk.
Sir 1:13 Tomu, kdo se bojí Hospodina, bude dobře v poslední chvíli, bude požehnán v den svého skonání.
Sir 1:14 Bázeň před Hospodinem je počátek moudrosti. Věrným byla darována již v matčině lůně.
Sir 1:15 Usídlila se na věky mezi lidmi a jejich potomstvem chce být věrně přijímána.
Sir 1:16 Bázeň před Hospodinem je naplněním moudrosti, ona opájí lidi svými plody.
Sir 1:17 Celý jejich dům naplňuje žádoucími věcmi a zásobárny tím, co z ní pochází.
Sir 1:18 Bázeň před Hospodinem je korunou moudrosti, působí pokoj a dává zdraví.
Sir 1:19 Hospodin pohlédl a rozdělil moudrost , vědění a rozumné poznání vylil jako déšť a vyvýšil slávu těch, kdo jí dosahují.
Sir 1:20 Bázeň před Hospodinem je kořenem moudrosti a dlouhý věk je její ratolestí.
Sir 1:21 Bázeň před Hospodinem zapuzuje hříchy, je-li přítomná, odvrátí každý hněv.
Sir 1:22 Nespravedlivý hněv nebude možno ospravedlnit, náchylnost k hněvu přivádí člověka k pádu.
Sir 1:23 Trpělivý vytrvá do příhodného času, potom ho Bůh opět obveselí.
Sir 1:24 Do příhodného času skryje svoje slova a rty mnohých rozhlásí jeho rozumnost.
Sir 1:25 V pokladech moudrosti jsou poučná podobenství, ale hříšníkovi se hnusí bohabojnost.
Sir 1:26 Dychtíš-li po moudrosti, zachovávej přikázání, a Hospodin tě jí obdaří.
Sir 1:27 Bázeň před Hospodinem je moudrost a vědění, ve věrnosti a mírnosti má Bůh zalíbení.
Sir 1:28 Nevzpírej se bázni před Hospodinem, ani k němu nepřistupuj s obojakým srdcem.
Sir 1:29 Ať se o tobě nemluví jako o pokrytci; dávej pozor na své rty.
Sir 1:30 Nepovyšuj se, abys nepadl a nepřivodil si hanbu, sic Hospodin odhalí, co skrýváš, a poníží tě ve shromáždění proto, žes nedospěl k bázni před Hospodinem a že tvé srdce bylo plné přetvářky.
Sir 2:1 Synu, přicházíš-li sloužit Hospodinu, připrav svou duši na pokušení.
Sir 2:2 Drž na uzdě své srdce a buď vytrvalý a nejednej ukvapeně, když tě něco postihne.
Sir 2:3 Přilni k Hospodinu , neodvracej se od něho , abys nakonec dosáhl vyvýšení.
Sir 2:4 Přijímej všechno, co tě potká, a jsi-li vždy znovu pokořován, buď trpělivý.
Sir 2:5 Vždyť zlato se zkouší v ohni a lidé Bohu milí v peci pokoření.
Sir 2:6 Důvěřuj Bohu , on se tě ujme, choď cestou přímou a doufej v něho.
Sir 2:7 Kdo se bojíte Hospodina, čekejte na jeho milosrdenství a neuchylujte se od něho, abyste nepadli.
Sir 2:8 Kdo se bojíte Hospodina, důvěřujte mu a vaše odměna se neztratí.
Sir 2:9 Kdo se bojíte Hospodina, doufejte v příchod dobrých věcí, věčného veselí a milosrdenství.
Sir 2:10 Pohleďte na dávná pokolení a vizte: Kdo důvěřoval Hospodinu a byl zahanben? Kdo setrvával v bázni před ním a byl opuštěn? Kdo ho vzýval a on ho opominul?
Sir 2:11 Vždyť Hospodin je plný slitování a milosrdný, odpouští hříchy a zachraňuje v čas soužení.
Sir 2:12 Běda však mdlým srdcím a rukám ochablým strachem i hříšníkovi, který chodí po dvou stezkách.
Sir 2:13 Běda mdlobou ochablému srdci, že nevěří, proto se mu nedostane ochrany.
Sir 2:14 Běda vám, kteří jste ztratili vytrvalost: co uděláte, až vás Hospodin navštíví?
Sir 2:15 Kdo se bojí Hospodina, nebudou se vzpírat jeho slovům, kdo ho milují, budou se držet jeho cest.
Sir 2:16 Kdo se bojí Hospodina, budou usilovat o to, co jemu se líbí, kdo ho milují, budou naplněni jeho Zákonem.
Sir 2:17 Kdo se bojí Hospodina, připraví svá srdce, budou se před ním pokořovat:
Sir 2:18 „Chceme padnout do rukou Hospodinových, a nikoli do rukou lidí, neboť jaká je jeho velikost, takové je i jeho milosrdenství.“
Sir 3:1 Slyšte mne, děti, svého otce, a jednejte tak, abyste došly spásy.
Sir 3:2 Hospodin určil , aby si děti vážily otce, a zajistil matčino právo nad syny.
Sir 3:3 Kdo ctí otce, dočká se odpuštění svých hříchů,
Sir 3:4 a kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.
Sir 3:5 Kdo ctí otce, dožije se radosti na dětech a v den, kdy se modlí, bude vyslyšen.
Sir 3:6 Kdo si váží otce, bude živ do vysokého věku. Kdo poslouchá Hospodina (:: otce, V), připraví odpočinek své matce,
Sir 3:7 bude sloužit svým rodičům jako svým pánům.
Sir 3:8 Cti svého otce skutkem i slovem, aby na tebe přišlo jeho požehnání.
Sir 3:9 Otcovo požehnání upevňuje domy dětí, matčino prokletí je vyvrací ze základů.
Sir 3:10 Nezískávej si vážnost na úkor cti svého otce, neboť zneuctění otce ti vážnost nepřinese.
Sir 3:11 Člověk získává vážnost, když je ctěn jeho otec; je-li matka v nevážnosti, je to potupa dětí.
Sir 3:12 Synu, ujmi se svého otce v jeho stáří, nezarmucuj ho, dokud je živ.
Sir 3:13 Pozbývá-li rozumu, ber na něho ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle.
Sir 3:14 Milosrdenství k otci ti nebude zapomenuto, budeš mít záštitu proti hříchům.
Sir 3:15 Bude ti to připočteno k dobru v den tvého soužení; tvé hříchy se rozplynou jako jinovatka pod slunečním svitem.
Sir 3:16 Kdo opouští otce, jako by se rouhal Bohu , kdo hněvá svou matku, bude proklet od Hospodina.
Sir 3:17 Synu, v tichosti konej své práce a budou tě mít rádi lidé Bohu milí.
Sir 3:18 Čím větší jsi, tím více se pokořuj a najdeš milost před Hospodinem.
Sir 3:19 Neboť mnozí jsou vznešení a slavní, ale Hospodin zjevuje svá tajemství pokorným.
Sir 3:20 Neboť Hospodinova moc je veliká; pokornými je oslavován.
Sir 3:21 Co je pro tebe příliš nesnadné, nevyhledávej, a co je nad tvé síly, nezkoumej.
Sir 3:22 Přemýšlej o tom, co ti Hospodin nařídil, co před tebou drží v tajnosti, po tom se nepídi.
Sir 3:23 Nestarej se o to, co se tě netýká, vždyť ti bylo ukázáno víc, než na co stačí lidský rozum.
Sir 3:24 Mnohé lidi obloudily jejich domněnky a falešné dohady zavedly na scestí jejich myšlení.
Sir 3:25 Nebudeš-li mít zřítelnici, budeš připraven o světlo, nedostalo-li se ti poznání, nevychloubej se schopnostmi.
Sir 3:26 Zatvrzelé srdce nakonec špatně skončí, kdo si zahrává s nebezpečím, nakonec v něm zahyne.
Sir 3:27 Zatvrzelé srdce bude obtíženo bolestmi, hříšník vrší jeden hřích na druhý.
Sir 3:28 Na to, co postihne pyšného, není léku, neboť se v něm zakořenilo zlé býlí.
Sir 3:29 Srdce rozumného pochopí podobenství a přání moudrého je mít naslouchající ucho.
Sir 3:30 Voda uhasí planoucí oheň a milosrdenství usmíří hříchy.
Sir 3:31 Kdo odplácí dobrodiní, myslí na budoucnost, když padne, nalezne oporu.
Sir 4:1 Synu, neodpírej živobytí chudákovi a pohledy potřebných nenechávej bez povšimnutí.
Sir 4:2 Hladového nezarmucuj a nedráždi k hněvu člověka v jeho bídě.
Sir 4:3 Roztrpčené srdce dál nezneklidňuj a neotálej s darem potřebnému.
Sir 4:4 Neodmítej prosby člověka v soužení a neobracej se zády k chudákovi.
Sir 4:5 Neodvracej od něho oči, když žebrá, a nedávej tak nikomu příležitost, aby tě proklínal.
Sir 4:6 Jestliže tě ve své zahořklosti prokleje, vyslyší jeho prosbu ten, kdo je jeho tvůrcem.
Sir 4:7 Jednej tak, abys byl ve shromáždění oblíben, a před vznešeným skloň hlavu.
Sir 4:8 Nakláněj ucho k slovům ubožáka a odpovídej mu zdvořile a laskavě.
Sir 4:9 Utiskovaného vysvobozuj z rukou utiskovatele a nebuď skleslé mysli, když musíš soudit.
Sir 4:10 Sirotkům buď otcem a jejich matce nahraď muže. Tak budeš jako syn Nejvyššího, bude tě milovat více než tvá matka.
Sir 4:11 Moudrost své syny vyvýšila a ujímá se těch, kteří ji hledají.
Sir 4:12 Kdo ji miluje, miluje život, kdo si kvůli ní přivstává, bude naplněn radostí.
Sir 4:13 Kdo si ji přivlastní, bude mít podíl na slávě; místu , kam vejde, Hospodin požehná.
Sir 4:14 Kdo ji uctívají, budou sloužit Svatému, a kdo ji milují, ty si zamiluje Hospodin.
Sir 4:15 Kdo ji poslouchá, bude soudit národy, kdo na ni dbá, bude přebývat v bezpečí.
Sir 4:16 Bude-li jí důvěřovat, dosáhne jí, i jeho potomci ji obdrží v dědictví.
Sir 4:17 Zprvu s ním půjde cestou spletitou, naplní ho děsivým strachem, bude ho trápit svou kázní, dokud mu nebude moci plně důvěřovat a nevyzkouší ho svými příkazy.
Sir 4:18 Pak se k němu opět přímou cestou vrátí a obšťastní ho, odhalí mu přitom i své tajemství.
Sir 4:19 Ale sejde-li z cesty , opustí ho a nechá ho na pospas vlastnímu pádu.
Sir 4:20 Pozoruj, kdy je k čemu vhodná chvíle, chraň se zlého a nestyď se za své přesvědčení.
Sir 4:21 Je stud, který vede k hříchu, a je stud, který vede ke slávě a přízni.
Sir 4:22 Neber ohled na to, co je proti tvému přesvědčení, a neměň své jednání, aby to nebylo k tvému pádu.
Sir 4:23 Nikdy nemlč, když je třeba mluvit,
Sir 4:24 podle slov se totiž pozná moudrost a podle řeči vzdělání.
Sir 4:25 Neodporuj pravdě, ale přiznej svou nevzdělanost.
Sir 4:26 Neostýchej se vyznat své hříchy a nesnaž se přemoci proud řeky.
Sir 4:27 Hlupákovi nepodlézej a neber ohled ani na mocného.
Sir 4:28 Až do smrti vytrvej v zápase za pravdu a Hospodin Bůh bude bojovat za tebe.
Sir 4:29 Nebuď prostořeký ve svém hovoru ani lenivý a nedbalý v tom, co děláš.
Sir 4:30 Ve svém domě nedělej ze sebe lva a nebuď postrachem pro své služebnictvo.
Sir 4:31 Nenatahuj ruku v touze brát, a neschovávej ji, máš-li dávat.
Sir 5:1 Nespoléhej se na svůj majetek a neříkej: „Ničeho mi není třeba.“
Sir 5:2 Nehověj svým choutkám a siláctví a nejednej podle žádostivosti svého srdce.
Sir 5:3 Neříkej: „Jsem svým vlastním pánem,“ jinak tě Hospodin určitě ztrestá.
Sir 5:4 Neříkej: „Zhřešil jsem, a co se mi stalo?“; to jen proto, že Hospodin je nekonečně shovívavý.
Sir 5:5 Nespoléhej opovážlivě na odpuštění a nehromaď jeden hřích na druhý.
Sir 5:6 Neříkej: „ Boží slitování je tak veliké, že mi odpustí hříchy jakkoli početné.“ Vždyť u něho je nejen slitovnost, ale i rozhorlení, a hříšníci pocítí tíhu jeho odplaty.
Sir 5:7 Neotálej obrátit se k Hospodinu, neodkládej to ze dne na den! Neboť Hospodinův hněv tě zničehonic vyhledá, a dojdeš záhuby v den odplaty.
Sir 5:8 Nespoléhej na majetek nespravedlivě nabytý, nebude ti užitečný v den pohromy.
Sir 5:9 Neprovívej obilí , když je vítr proměnlivý, a nechoď po každé pěšině; tak totiž jedná obojaký hříšník.
Sir 5:10 Buď pevný ve svém smýšlení a tvé slovo ať je jednoznačné.
Sir 5:11 Neotálej někoho vyslechnout, ale s odpovědí nepospíchej.
Sir 5:12 Rozumíš-li něčemu, odpověz bližnímu, ne-li, polož si ruku na ústa.
Sir 5:13 Slávu i hanbu přináší mluvení a jazyk může přivést člověka i k pádu.
Sir 5:14 Ať nejsi nazýván klevetníkem, který strojí úklady svým jazykem; neboť jako lpí na zloději hanba, tak špatná pověst na člověku obojakém.
Sir 5:15 Neprohřešuj se ve velkých ani v malých věcech a z přítele se nestávej nepřítelem.
Sir 6:1 Údělem špatného jména bude hanba a potupa. Ty budou známkou obojakého hříšníka.
Sir 6:2 Nedej se strhnout vášněmi své duše, aby tě nerozervaly jako zdivočelost býka.
Sir 6:3 Ohlodají ti listí, zničí tvé plody, a ty zůstaneš holý jako opadaný strom.
Sir 6:4 Neřestná duše zničí toho, kdo ji má, a vystaví ho škodolibé radosti nepřátel.
Sir 6:5 Líbezná mluva si získává mnoho přátel a přívětivé jednání dojde odměny v mnohé laskavosti.
Sir 6:6 Měj hodně těch, kdo s tebou žijí v míru, ale důvěrného rádce měj jen jednoho z tisíce.
Sir 6:7 Chceš-li se s někým spřátelit, prověř ho zkouškou, než mu začneš důvěřovat.
Sir 6:8 Někdo je tvým přítelem, když se to jemu hodí, ale opustí tě, jakmile budeš v nesnázích.
Sir 6:9 Některý přítel se změní v nepřítele a svůj rozchod s tebou přičte k tvé hanbě.
Sir 6:10 Jiný ti bývá u stolu společníkem, ale nevytrvá, až budeš v soužení.
Sir 6:11 Dokud ti bude dobře, bude tvým druhým já, bude volně nakládat i s tvým služebnictvem.
Sir 6:12 Stihne-li tě však ponížení, obrátí se proti tobě a víckrát ho už neuvidíš.
Sir 6:13 Vyhýbej se zdaleka svým nepřátelům a střež si své přátele.
Sir 6:14 Věrný přítel je pevná ochrana, kdo ho našel, nalezl poklad.
Sir 6:15 Věrný přítel je k nezaplacení, ničím nelze vyvážit jeho cenu.
Sir 6:16 Věrný přítel je elixír života, najdou ho jen ti, kdo mají bázeň před Hospodinem.
Sir 6:17 Kdo se bojí Hospodina, je upřímný ve svém přátelství, neboť bližního posuzuje jako sebe samého.
Sir 6:18 Synu, od svého mládí se věnuj vzdělávání, až do šedin tak budeš nacházet moudrost.
Sir 6:19 Přistupuj k ní jako oráč a rozsévač a čekej na její dobré plody. Jen málo námahy na ni vynaložíš a brzy budeš jíst, co z ní vzejde.
Sir 6:20 Nevychovanému se zdá příliš drsná, pošetilý při ní nevytrvá.
Sir 6:21 Bude pro něho jako těžký zkušební kámen a nebude váhat ji odhodit.
Sir 6:22 Moudrost je totiž hodna svého jména, vždyť přístup k ní mají nemnozí.
Sir 6:23 Poslechni, synu, a přijmi mé mínění, neodmítej mou radu.
Sir 6:24 Vsuň své nohy do jejích okovů a na svou šíji navleč její obojek.
Sir 6:25 Sehni se a nes ji na svých ramenou, její pouta neměj v ošklivosti.
Sir 6:26 Přistup k ní celou svou duší a celou svou silou se drž jejích cest.
Sir 6:27 Jdi po jejích stopách a ona se ti dá poznat, jakmile ji jednou pevně uchopíš, už ji nepouštěj.
Sir 6:28 Nakonec v ní najdeš odpočinutí a promění se ti v radost.
Sir 6:29 Její okovy ti budou silnou ochranou a její obojek límcem slávy.
Sir 6:30 Její jho je ozdoba ze zlata
Sir 6:31 Bázeň před Hospodinem zapuzuje hříchy, je-li přítomná, odvrátí každý hněv. a její pouta jsou purpurová šňůra.
Sir 6:32 Jako roucho slávy si ji oblečeš a ověnčíš se vítězným jásotem.
Sir 6:33 Synu, budeš-li chtít, dostane se ti vzdělání; oddáš-li se moudrosti celou duší, staneš se důvtipnějším.
Sir 6:34 Budeš-li rád poslouchat, mnohému se naučíš, nakloníš-li pozorně své ucho, staneš se moudrým.
Sir 6:35 Ocitneš-li se v zástupu starších, rozpoznej , kdo je z nich moudrý, a toho se přidrž.
Sir 6:36 Ochotně naslouchej každému vyprávění o Božích věcech a nedej si ujít žádný moudrý výrok.
Sir 6:37 Objevíš-li rozumného, přivstaň si a pospěš k němu a tvá noha ať vyšlape práh jeho dveří.
Sir 6:38 O Hospodinových příkazech přemýšlej a vždycky se bedlivě zabývej jeho zákony. On posílí tvůj rozum a uspokojí tvou touhu po moudrosti.
Sir 7:1 Nečiň nic zlého a nic zlého tě nestihne,
Sir 7:2 odvrať se od nespravedlnosti a ona se ti vyhne.
Sir 7:3 Synu, nesej do brázd nespravedlnosti, abys toho nesklidil sedminásobně.
Sir 7:4 Nehledej si u Hospodina vedoucí postavení ani u krále čestné křeslo.
Sir 7:5 Před Hospodinem se neprohlašuj za spravedlivého ani před králem za moudrého.
Sir 7:6 Nesnaž se být soudcem, nejsi-li schopen odstranit bezpráví, jinak bys mohl podlehnout strachu před vladařem a přes svou přímost dát podnět k pohoršení.
Sir 7:7 Neproviňuj se proti shromáždění města, nezahazuj se před davem.
Sir 7:8 Nedopouštěj se hříchu dvakrát, vždyť už při jednom nezůstaneš bez trestu.
Sir 7:9 Neříkej: „Bůh shlédne na množství mých darů, přijme je, až je budu odevzdávat Nejvyššímu.“
Sir 7:10 Při své modlitbě neumdlévej a nezapomínej na skutky milosrdenství.
Sir 7:11 Neposmívej se člověku, je-li v nitru roztrpčen. Ten, kdo ponižuje, přece též povyšuje.
Sir 7:12 Nerozšiřuj lži o svém bratru a ani o příteli nešiř nic podobného.
Sir 7:13 Za žádných okolností se neutíkej ke lži, zvyknout si na ni nevede k ničemu dobrému.
Sir 7:14 Nebuď upovídaný ve shromáždění starších, a když se modlíš, neopakuj se v slovech.
Sir 7:15 Neoškliv si namáhavou práci ani rolnictví, kterému dal vzniknout Nejvyšší.
Sir 7:16 Nepřipojuj se k seznamu hříšníků, pamatuj, že Boží hněv neprodlévá.
Sir 7:17 Poniž se hluboce v duši, protože odplatou svévolníků jsou oheň a červi.
Sir 7:18 Nevyměň přítele kvůli zisku ani opravdového bratra za ofírské zlato.
Sir 7:19 Neopouštěj moudrou a dobrou manželku, neboť její půvab je nad zlato.
Sir 7:20 Netrap otroka, který spolehlivě pracuje, ani nádeníka, který je práci oddán celou duší.
Sir 7:21 Rozumného otroka miluj z plna srdce a neodpírej mu propuštění na svobodu.
Sir 7:22 Máš dobytek? Dohlížej naň, a přináší-li ti užitek, udržuj jeho chov.
Sir 7:23 Máš syny? Vychovávej je a od mládí ohýbej jejich šíji.
Sir 7:24 Máš dcery? Pečuj o jejich bezúhonnost a nebuď k nim málo náročný.
Sir 7:25 Vdej svou dceru, tak dokonáš velké dílo; avšak dej ji muži rozumnému.
Sir 7:26 Máš-li manželku podle svého srdce, nevyháněj ji! Té ovšem, kterou nemáš rád, se nesvěřuj!
Sir 7:27 Z celého srdce měj ve vážnosti svého otce a nikdy nezapomínej na bolesti té, která tě porodila.
Sir 7:28 Pamatuj, že jimi jsi byl zplozen. Jak jim odplatíš to, co oni dali tobě?
Sir 7:29 Z celé své duše se boj Hospodina a měj v úctě jeho kněze.
Sir 7:30 Ze všech sil miluj toho, kdo je tvým tvůrcem, a jeho služebníky neopouštěj.
Sir 7:31 Boj se Hospodina a měj ve vážnosti kněze, dej mu jeho podíl, jak je ti přikázáno: prvotiny, oběti za vinu, plece z obětního daru, oběť posvěcení a prvotiny svatých věcí .
Sir 7:32 Měj otevřenou dlaň k chudému, aby se naplnila tvá blaženost.
Sir 7:33 Dar je projev přízně vůči každému, kdo žije, ale neodpírej projev přízně ani tomu, kdo je mrtev.
Sir 7:34 Neodvracej se od plačících a s těmi, kdo naříkají, i ty naříkej.
Sir 7:35 Neváhej navštěvovat nemocné, neboť za takové skutky budeš milován.
Sir 7:36 Budeš-li ve všech svých úvahách pamatovat na vlastní konec, navěky nezhřešíš.
Sir 8:1 Nepouštěj se do sporů s mocným člověkem, abys nepadl do jeho rukou.
Sir 8:2 Nehádej se s boháčem, aby se proti tobě nepostavil vahou svého majetku . Vždyť zlato zničilo mnohé a zavedlo na scestí i srdce králů.
Sir 8:3 Nepouštěj se do sporů s mluvkou, a nepřikládej tak dříví na jeho oheň.
Sir 8:4 Nevtipkuj s nevychovancem, aby tvoji předkové nebyli zneuctěni.
Sir 8:5 Nezahanbuj člověka, který pyká za svůj hřích, ale pamatuj, že si všichni zasloužíme pokárání.
Sir 8:6 Nepohrdej člověkem za to, že zestárl, vždyť i někteří z nás budou starci.
Sir 8:7 Neměj škodolibou radost ze smrti druhého, pamatuj, že nám všem je souzeno zemřít.
Sir 8:8 Neznevažuj rozhovory moudrých, ale přidržuj se jejich názorů, vždyť u nich si osvojíš vzdělání a umění sloužit velmožům.
Sir 8:9 Nestraň se rozhovorů starců, kteří se též učili od svých otců, neboť u nich se naučíš rozumnosti a tomu, jak odpovídat, když je třeba.
Sir 8:10 Nerozdmýchávej řeřavé uhlí hříšníka, abys v plamenech jeho ohně sám neshořel.
Sir 8:11 Neustupuj drzému člověku ze strachu aby tě nechytil za slova, která jsi sám řekl.
Sir 8:12 Nepůjčuj člověku silnějšímu, než jsi ty, a půjčíš-li, můžeš to odepsat jako ztracené.
Sir 8:13 Nedávej záruky nad své možnosti, a zaručíš-li se už, starej se o to, jak zaplatit.
Sir 8:14 Neveď při se soudcem, neboť ho budou soudit podle vážnosti jeho postavení .
Sir 8:15 Nedávej se na cestu s tím, kdo je příliš odvážný, aby tě nepřivedl do nebezpečí; bude jednat podle vlastní vůle a zahyneš spolu s ním jeho nerozumností.
Sir 8:16 S prchlivcem neveď spor a nevydávej se s ním na cestu pouští, neboť v jeho očích prolití krve nic neznamená; kde se nelze dovolat pomoci, tam tě napadne.
Sir 8:17 S hlupákem se neraď, vždyť nedokáže o žádné věci pomlčet.
Sir 8:18 Před neznámým nedělej nic, co má zůstat skryto, vždyť nevíš, co z toho udělá.
Sir 8:19 Neotvírej své srdce každému příchozímu, nevzešlo by ti z toho nic dobrého.
Sir 9:1 Nežárli na vlastní ženu, a sám sobě na škodu ji neuč špatným způsobům.
Sir 9:2 Nepoddávej se ženě celou svou duší, aby ona nakonec neovládla tebe.
Sir 9:3 Nescházej se s ženou záletnou, abys nepadl do jejích osidel.
Sir 9:4 Nestýkej se se zpěvačkou, aby tě nepolapila do svých nástrah.
Sir 9:5 Neseznamuj se s pannou, abys nebyl obviněn z pohoršení, až bude kárána.
Sir 9:6 Nedávej svou duši nevěstkám, abys nepromarnil svůj dědičný podíl.
Sir 9:7 Nezevluj po ulicích města a netoulej se po jeho opuštěných koutech .
Sir 9:8 Odvrať svůj zrak od půvabů žen, a neseznamuj se s krásou, která ti nepatří. Pro ženskou krásu se mnozí pomátli; jí se láska rozpaluje jako oheň.
Sir 9:9 S provdanou ženou nesedej u stolu a neoddávej se s ní pitkám při víně, abys náhodou nepodlehl jejímu kouzlu a tvá duše neupadla do záhuby.
Sir 9:10 Neopouštěj starého přítele, žádný nový se mu nevyrovná. Nový přítel je jako nové víno. Teprve až zestárne, budeš je s požitkem pít.
Sir 9:11 Nezáviď hříšníkovi jeho slávu, vždyť nevíš, jaký bude jeho konec.
Sir 9:12 Nepovažuj za dobré to, co se líbí svévolníkům, pamatuj, že ještě za života nezůstanou bez trestu.
Sir 9:13 Drž se daleko od člověka, který má moc zabíjet, a strach ze smrti tě nebude pronásledovat. Jestliže se však k němu přiblížíš, neudělej jediný chybný krok, jinak tě připraví o život. Buď si vědom toho, že kličkuješ mezi osidly a vrávoráš po městských hradbách.
Sir 9:14 Podle své schopnosti vycházej bližnímu vstříc a žádej o radu moudré.
Sir 9:15 Rozmlouvej s rozumnými a všechen tvůj hovor ať se týká zákona Nejvyššího.
Sir 9:16 Tvými spolustolovníky ať jsou spravedliví a v bázni před Hospodinem ať nacházíš svou chloubu.
Sir 9:17 Dílo z rukou umělce dojde chvály, chválou je i vůdce lidu, jestliže je moudrý ve svých řečech.
Sir 9:18 Mluvka bývá v městě postrachem a za své ukvapené řeči v opovržení.
Sir 10:1 Moudrý soudce vychovává svůj lid a dává mu rozumnou a spořádanou správu.
Sir 10:2 Jaký soudce lidu, takoví jeho úředníci, jaký správce města, takoví všichni jeho obyvatelé.
Sir 10:3 Nevzdělaný král uvede svůj lid do zkázy, ale rozumností vladařů bývá město zvelebeno.
Sir 10:4 V ruce Hospodinově leží panství nad zemí; on ustanoví v pravý čas toho, kdo jí bude ku prospěchu.
Sir 10:5 V ruce Hospodinově leží zdar člověka; to on vkládá svou slávu na znalce Zákona.
Sir 10:6 Nevyčítej bližnímu kdejaké bezpráví a nepodnikej nic pod tlakem ješitnosti.
Sir 10:7 Pýchu nenávidí Hospodin i lidé, pro oba je bezpráví potupou.
Sir 10:8 Kralování přechází z národu na národ kvůli bezpráví, násilnictví a hrabivosti.
Sir 10:9 Proč se pyšně vypíná ten , kdo je prach a popel? Vždyť už zaživa mu vnitřnosti hnijí.
Sir 10:10 Vleklá nemoc se vysmívá lékaři. Dneska ještě král, a zítra umrlec.
Sir 10:11 Když člověk zemře, zdědí jen plazy, šelmy a červy.
Sir 10:12 Pýcha člověka začíná tím, že odpadne od Hospodina a odvrátí své srdce od toho, kdo je jeho tvůrcem.
Sir 10:13 Neboť původcem pýchy je hřích, a ten, kdo se jí drží, přivodí záplavu zkaženosti. Hospodin proto takové postihl varovnými ranami, až je úplně vyhladil.
Sir 10:14 Hospodin převrátil trůny vládců a namísto nich posadil tiché.
Sir 10:15 Hospodin vyvrátil z kořenů pronárody a namísto nich zasadil pokorné.
Sir 10:16 Hospodin vyhladil krajiny pronárodů a zničil je až do základů země.
Sir 10:17 Je pak z jejich krajin vytrhl a zničil, a tak vymazal jejich památku na zemi.
Sir 10:18 Pýcha nebyla určena lidem ani zuřivý hněv těm, kdo se zrodili z ženy.
Sir 10:19 Kterému potomstvu patří čest? Potomstvu lidskému. Kterému potomstvu patří čest? Těm, kdo se bojí Hospodina. Které potomstvo je beze cti? Potomstvo lidské. Které potomstvo je beze cti? Ti, kdo přestupují přikázání.
Sir 10:20 Mezi bratry je ve cti jejich vůdce a v očích Hospodinových ti, kdo se ho bojí:
Sir 10:21 Bázeň před Hospodinem je počátek přijetí u Boha , počátek zavržení je zatvrzelost a pýcha.
Sir 10:22 jak bohatí a vážení, tak chudí. Jejich chloubou je bázeň před Hospodinem.
Sir 10:23 Není spravedlivé pohrdat chudákem bystrého rozumu a nesluší se mít ve vážnosti hříšníka.
Sir 10:24 Velmož, soudce a vladař bývají oslavováni, ale nikdo z nich není větší než ten, kdo se bojí Hospodina.
Sir 10:25 Moudrému otroku budou sloužit i svobodní a chápavý člověk nebude proti tomu reptat.
Sir 10:26 Nedělej se moudrým, když jsi vykonal své dílo, a nedělej se slavným, když nemáš z čeho žít.
Sir 10:27 Je lépe pracovat a mít všeho nadbytek než chlubivě si vykračovat a mít nedostatek chleba.
Sir 10:28 Synu, tichostí si získej vážnost a sám sebe oceňuj, jak zasloužíš.
Sir 10:29 Kdo ospravedlní toho, kdo hřeší sám proti sobě? Kdo si bude vážit toho, kdo nemá v úctě vlastní život?
Sir 10:30 Chudého si možno vážit pro jeho vědomosti, a bohatého pro jeho bohatství.
Sir 10:31 Je-li kdo vážen coby chuďas, oč spíše, bude-li bohatý? A je-li v nevážnosti jako bohatý, oč spíše, bude-li chudý?
Sir 11:1 Poníženému pozvedne jeho moudrost hlavu a usadí ho mezi velmoži.
Sir 11:2 Nechval člověka pro jeho krásu a nepohrdej nikým pro jeho vzhled.
Sir 11:3 Včela je sice malá mezi létajícími tvory , ale to, co dává, je ze všeho nejsladší.
Sir 11:4 Nebuď domýšlivý na oděv, který oblékáš, a nevynášej se, budeš-li oslavován; neboť obdivuhodné jsou skutky Hospodinovy, lidem však zůstávají skryty.
Sir 11:5 Mnozí vládcové byli donuceni usednout na zem, a korunu dostal ten, na něhož nikdo nepomyslel.
Sir 11:6 Mnozí vladaři byli velmi potupeni a mužové proslavení byli vydáni na milost cizincům.
Sir 11:7 Neobviňuj, dokud nevyšetříš vinu, napřed hleď pochopit, potom kárej.
Sir 11:8 Dokud jsi nevyslechl, neodpovídej, neskákej nikomu do řeči.
Sir 11:9 Nehádej se o to, do čeho ti nic není, a nevměšuj se do rozepře hříšníků.
Sir 11:10 Synu, nepouštěj se do mnoha podniků najednou ; vezmeš-li jich na sebe příliš, nezůstaneš bez viny; třebaže se budeš honit, nestihneš to , a dáš-li se na útěk, neunikneš.
Sir 11:11 Někdo se pachtí, namáhá a spěchá, a má tím větší nedostatek.
Sir 11:12 Někdo byl váhavý, potřeboval pomoc, chyběla mu síla, chudoby měl nadbytek, ale Hospodin na něj pohlédl dobrotivým okem. Pozvedl ho z jeho ponížení,
Sir 11:13 vyvýšil jeho hlavu, takže mnozí nad ním užasli.
Sir 11:14 Dobro i zlo, život i smrt, chudoba i bohatství, to vše je od Hospodina.
Sir 11:15 Moudrost, rozvaha a znalost Zákona pocházejí od Hospodina, láska a cesty dobrých skutků jsou od něho.
Sir 11:16 Bloudění a temnota byly stvořeny pro hříšníky, kdo se chvástají zlem, ve zlu zestárnou.
Sir 11:17 Dar Hospodinův setrvá při zbožných a jeho přízeň bude přinášet zdar na věky.
Sir 11:18 Někdo bohatne šetrností a chamtivostí, ale toto je pak podíl, jímž bude odměněn:
Sir 11:19 Řekne si: „Konečně si mohu odpočinout, nyní budu hodovat ze svého majetku,“ ale neví, kdy mu uplyne vyměřený čas, a to, co měl, zanechá jiným a umře.
Sir 11:20 Stůj ve své smlouvě a věnuj se jí a zestárni při svém díle.
Sir 11:21 Neobdivuj činy hříšníka. Věř Hospodinu a vytrvej ve své dřině, neboť Hospodinovi je snadné nečekaně rychle obohatit chudáka.
Sir 11:22 Odměnou zbožného je požehnání od Hospodina; on dá svému požehnání vykvést v krátké době.
Sir 11:23 Neříkej: „Čeho je mi třeba? Co mi ještě chybí dobrého?“
Sir 11:24 Neříkej: „Mám všeho dostatek. Co se mi může stát ještě zlého?“
Sir 11:25 Ve dnech dobrých se zapomíná na zlé a ve dnech zlých se nevzpomene na dobré,
Sir 11:26 vždyť pro Hospodina je snadné i v den skonání člověka odplatit mu podle jeho činů.
Sir 11:27 Chvíle přítomného strádání dává zapomenout na všechna potěšení, až při skonu člověka se odhalí jeho skutečná povaha .
Sir 11:28 Neprohlašuj nikoho za blaženého, dokud nevydechne naposled, až na dětech se totiž pozná pravý muž.
Sir 11:29 Neuváděj každého člověka do svého domu; nepoctivost má mnoho tváří.
Sir 11:30 Jako nastražená koroptev bývá srdce pyšného. Jako na tvůj pád do sklopce číhá vyzvědač
Sir 11:31 a strojí úklady, převrací dobro ve zlo, pomluvou pošpiní i to nejvzácnější.
Sir 11:32 Z ohnivé jiskry vzniká spousta žhavého uhlí a úklady hříšníka končí krveprolitím.
Sir 11:33 Varuj se zlosyna; osnuje zlo, aby navěky poskvrnil tvou pověst .
Sir 11:34 Připusť si do domu cizího a on ti způsobí starosti a odcizí tě i tvým nejbližším.
Sir 12:1 Když prokazuješ dobro, uvaž, komu je prokazuješ,
Sir 12:2 Znalost moudrosti komu byla zjevena? Její bohaté zkušenosti kdo pochopil? pak za svá dobrodiní sklidíš vděk.
Sir 12:3 Prokazuj dobro zbožnému a dočkáš se odměny; pokud ne od něho, tedy od Nejvyššího.
Sir 12:4 Nedočká se dobra, kdo setrvává ve zlu, ani ten, kdo neprokazuje milosrdenství.
Sir 12:5 Dávej zbožnému a neujímej se hříšníka.
Sir 12:6 Pokornému prokazuj dobro, ale svévolníkovi nic nedávej, odepři mu i jeho chléb a nic mu nedávej, aby tak nad tebou nezískal vládu. Postihlo by tě dvojnásobné zlo za všechno dobré, co bys mu byl prokázal.
Sir 12:7 Vždyť i Nejvyšší má v nenávisti hříšníky a svévolníky po zásluze potrestá.
Sir 12:8 Dobrým dávej, ale hříšných se neujímej.
Sir 12:9 Máš-li se dobře, sotva objevíš pravého přítele, ale povede-li se ti zle, nepřítel se neutají.
Sir 12:10 Daří-li se člověku dobře, mají jeho nepřátelé zármutek, stane-li se mu něco zlého, odtáhne se od něho i přítel.
Sir 12:11 Nevěř nikdy svému nepříteli; jako rez sžírá kov, tak působí jeho zloba.
Sir 12:12 I kdyby se ponížil a chodil shrbený, dávej si pozor a chraň se ho; chovej se k němu jako ten, kdo čistí zrcadlo, a poznáš, že rez ho nepřestává ničit.
Sir 12:13 Nestav ho sobě po bok, aby tě nesvrhl a nezaujal tvé místo; neposazuj ho po své pravici, aby nezatoužil po tvém křesle. Nakonec pochopíš má slova, ale mými výstrahami budeš pozdě varován.
Sir 12:14 Kdo bude litovat zaklínače, že ho uštkl had, a všechny ty, kdo si zahrávají s šelmami?
Sir 12:15 Právě tak se stane člověku , který se spolčuje s hříšníkem a zaplétá se do jeho špatností.
Sir 12:16 Chvíli sice s tebou zůstane,
Sir 12:17 Nebudeš-li mít zřítelnici, budeš připraven o světlo, nedostalo-li se ti poznání, nevychloubej se schopnostmi . ale jakmile zakolísáš, nechá tě na holičkách.
Sir 12:18 Na svých rtech má nepřítel jen sladkost, ale ve svém srdci zatím promýšlí, jak tě srazit do bláta. Nepřítel může mít v očích i slzy, ale dáš-li mu příležitost, neštítí se prolít krev.
Sir 12:19 Potká-li tě někde pohroma, bude tam dřív než ty, zdánlivě připraven ti pomoci, ale ve skutečnosti, aby ti podrazil nohu.
Sir 12:20 Bude potřásat hlavou, tleskat rukama, hodně bude vzdychat i svou tvář měnit.
Sir 13:1 Kdo se dotýká smůly, umaže se, a kdo vyhledává společenství nadutce, připodobní se mu.
Sir 13:2 Břemeno, které je nad tvé síly , nezvedej, a nespolčuj se s bohatším a silnějším, než jsi sám . Cožpak vydrží hliněná nádoba vedle kovového kotle? Sotva na něj narazí, rozbije se.
Sir 13:3 Boháč spáchá křivdu a přidává k ní urážky, chudák aby se za utrpěnou křivdu ještě omlouval.
Sir 13:4 Dokud jsi boháčovi k užitku, projevuje o tebe zájem, ale jakmile se octneš v nouzi, nezná tě.
Sir 13:5 Pokud něco vlastníš, přiživuje se u tebe a ožebračí tě, sám se však o nic nepřičiní.
Sir 13:6 Když bude od tebe něco potřebovat, začne s přetvářkou. Bude se na tebe usmívat a tvářit se povzbudivě, bude s tebou úlisně mluvit a ptát se: „Nepotřebuješ něco?“
Sir 13:7 Bude tě zahanbovat svou pohostinností, dokud tě jaksepatří neožebračí, aby se ti nakonec vysmál. Když tě později uvidí, přejde kolem tebe a bude nad tebou jen potřásat hlavou.
Sir 13:8 Dej pozor a nedej se svést, abys pro svou hloupost nezažil ponížení.
Sir 13:9 Když tě k sobě pozve vladař, dělej okolky, a s tím větším naléháním tě bude zvát.
Sir 13:10 Nevnucuj se a nebudeš odehnán, ale ani se příliš nedrž zpátky, aby se na tebe nezapomnělo.
Sir 13:11 Nechtěj mluvit s mocným jako se sobě rovným a nedůvěřuj jeho vemlouvavým slovům; neboť svým povídáním tě bude zkoušet, a čím více se bude usmívat, tím hlouběji tě bude provrtávat pohledem.
Sir 13:12 Je nemilosrdný a nedrží slovo, nezastaví se ani před týráním a vězněním.
Sir 13:13 Chraň se ho a dávej si dobrý pozor, neboť se pohybuješ na pokraji záhuby.
Sir 13:14 Uslyšíš-li to ve spánku, probuď se, celým svým životem miluj Hospodina a vzývej ho pro svou spásu.
Sir 13:15 Každý živočich miluje sobě podobného a každý člověk svého bližního.
Sir 13:16 Všechno tvorstvo se sdružuje podle svého druhu a člověk přilne k sobě rovnému.
Sir 13:17 Jak může být vlk ve spolku s beránkem? Stejně tak je tomu s hříšníkem a zbožným.
Sir 13:18 Jak může být mír mezi hyenou a psem? A jak mohou žít spolu v míru bohatý a chudý?
Sir 13:19 V pustině jsou kořistí lvů divocí osli a podobně pastvou boháčů jsou chudáci.
Sir 13:20 Pyšný si oškliví poníženost a stejně tak si boháč oškliví chudáka.
Sir 13:21 Když zakolísá bohatý, najde podporu u přátel, upadne-li ubožák, přátelé ho ještě odkopnou.
Sir 13:22 Když boháč zavrávorá, podepře ho mnoho pomocníků, a když prořekne, co nemá říkat, ospravedlní ho. Když však chudý zavrávorá, ještě ho napadnou, a když mluví rozumně, nepopřejí mu sluchu.
Sir 13:23 Boháč jen promluví, a všichni hned zmlknou, a co řekne, vynášejí až do nebe. Chudák promluví, a už se ptají: „Co je to za člověka?“ A když zakopne, ještě ho postrčí.
Sir 13:24 Bohatství je dobré, pokud na něm nelpí hřích, a chudoba je špatná jen v ústech svévolníků.
Sir 13:25 Srdce mění tvář člověka buď k dobrému, nebo ke zlému.
Sir 13:26 Veselá tvář je znamením srdce, které se obírá dobrými věcmi, ale vymýšlet přísloví vyžaduje úporné přemýšlení.
Sir 14:1 Blaze člověku, který se neprohřešil svými ústy a nezakusil trýzeň zármutku pro své hříchy.
Sir 14:2 Blaze tomu, koho neobviňuje svědomí a kdo neztratil naději.
Sir 14:3 Skrblíkovi není bohatství k ničemu dobrému a nač je majetek závistivci?
Sir 14:4 Kdo hromadí a sám sobě utrhuje, hromadí pro jiné, a jeho poklady prohýří cizí.
Sir 14:5 Kdo je na sebe zlý, na koho bude dobrý? Nebude mít radost ani ze svého majetku.
Sir 14:6 Není horšího člověka než ten, kdo nepřeje sám sobě; v tom je odplata za jeho špatnost.
Sir 14:7 I když udělá něco dobrého, udělá to proto, že se zapomněl, ale nakonec ukáže svou špatnost.
Sir 14:8 Zlý je ten, kdo se dívá nepřejícím okem, odvrací tvář a lidi přehlíží.
Sir 14:9 Oko chamtivce nemá dost na svém podílu a nepřejícná nespravedlnost činí duši vyprahlou.
Sir 14:10 Zlé oko závidí i chléb a vidí nouzi na svém stole.
Sir 14:11 Synu, když něco máš, využij to k vlastnímu dobru, přitom však Hospodinu přinášej oběti, jak se sluší.
Sir 14:12 Pamatuj, že smrt nepočká a smlouva s podsvětím ti nebyla odhalena.
Sir 14:13 Dříve než skonáš, prokazuj dobro příteli a podle svých možností mu s ochotou dávej.
Sir 14:14 Nezbavuj se dobrodiní, které ti nabízí den, a díl toho, po čem právem toužíš, ať tě nemine.
Sir 14:15 Cožpak nezanecháš plody své námahy jinému a což nebudou výsledky tvé dřiny rozděleny losem?
Sir 14:16 Dávej i ber, dopřávej si podle chuti, vždyť v podsvětí žádné rozkoše nenajdeš.
Sir 14:17 Všechno tvorstvo zvetší jako oděv; od věků platí výrok: „Určitě zemřeš.“
Sir 14:18 Jako listí rašící na košatém stromu, kde jedno opadá a druhé vypučí, je stejné i pokolení z masa a krve; jedno skonává, zatímco druhé se rodí.
Sir 14:19 Každé lidské dílo podléhá rozpadu a pomíjí, a kdo na něm pracoval, odejde s ním.
Sir 14:20 Blaze člověku, který hloubá o moudrosti a rozumu užívá k přemýšlení,
Sir 14:21 který v nitru promýšlí její cesty a uvažuje nad tím, co v sobě skrývá.
Sir 14:22 Vyjdi za ní jako stopař a číhej na jejích cestách!
Sir 14:23 Kdo nahlíží do oken moudrosti a u jejích dveří naslouchá,
Sir 14:24 kdo se utáboří blízko jejího domu, kdo zarazí stanový kolík u jejích zdí
Sir 14:25 a těsně u ní postaví svůj stan, ten spočine v přístřeší dobra,
Sir 14:26 svěří své děti do její ochrany, bude nocovat pod jejími větvemi,
Sir 14:27 chráněn proti žáru, a spočine v její slávě.
Sir 15:1 Kdo se bojí Hospodina, bude toto vše dělat; kdo se přidrží Zákona, získá moudrost.
Sir 15:2 Ona mu vyjde vstříc jako matka, přijme ho jako mladá nevěsta.
Sir 15:3 Nasytí ho chlebem rozumnosti a napojí vodou moudrosti.
Sir 15:4 Opře se o ni a nezakolísá, spolehne na ni a nedojde pohanění.
Sir 15:5 Vyvýší jej nad jeho bližní a uprostřed shromáždění otevře mu ústa.
Sir 15:6 Rozjasní se veselím a ověnčí se jásotem a jako dědictví obdrží věčné jméno.
Sir 15:7 Ale lidé nerozumní moudrost nezískají a hříšníci ji ani nespatří.
Sir 15:8 Ona je daleko od pýchy a lháři na ni nevzpomenou.
Sir 15:9 Chvalozpěv nepatří do úst hříšníka, protože nepochází od Hospodina.
Sir 15:10 Jen v moudrosti může zaznět chvalozpěv a Hospodin jej bude provázet úspěchem.
Sir 15:11 Neříkej: „Hospodin zavinil, že jsem odpadl,“ on přece nedělá to, co nenávidí.
Sir 15:12 Neříkej: „On mne zavedl na scestí,“ hříšníka přece nepotřebuje.
Sir 15:13 Hospodin má v nenávisti každou ohavnost, a nemají ji v lásce ani ti, kdo se ho bojí.
Sir 15:14 On sám na počátku stvořil člověka a ponechal mu možnost vlastního rozhodování.
Sir 15:15 Chceš-li, můžeš plnit přikázání a zachovávat věrnost podle libosti.
Sir 15:16 Vodu i oheň položil před tebe, vztáhni svou ruku, po čem chceš.
Sir 15:17 Před člověkem je život i smrt a bude mu dáno, co si vybere.
Sir 15:18 Neboť nesmírná je moudrost Hospodinova, je silný svou mocí a vidí všechno.
Sir 15:19 Jeho oči bdí nad těmi, kdo se ho bojí, žádný lidský skutek mu neunikne.
Sir 15:20 Nikomu nenařídil jednat svévolně ani nedal nikomu povolení hřešit.
Sir 16:1 Nedychti po množství nezdárných dětí a neraduj se ze svévolných synů.
Sir 16:2 I kdyby jich přibývalo, neraduj se z nich, není-li při nich bázeň před Hospodinem.
Sir 16:3 Neskládej naději v jejich život a nespoléhej na jejich množství; lepší je jeden bohabojný než tisíc svévolných , a je lépe zemřít bezdětný než mít svévolné děti.
Sir 16:4 Jediný rozumný může povznést město, zatímco pokolení svévolníků je může obrátit v poušť.
Sir 16:5 Mnoho takových věcí jsem viděl na vlastní oči a k sluchu se mi doneslo leccos ještě hroznějšího.
Sir 16:6 Proti shromáždění hříšníků vyšlehne oheň a proti vzpurnému pronárodu vzplane hněv.
Sir 16:7 Nebylo odpuštěno ani pradávným obrům, když se vzbouřili v celé své síle.
Sir 16:8 Neušetřil ty, mezi nimiž pobýval Lot, zhnusili se mu svou pýchou.
Sir 16:9 Nesmiloval se nad pronárodem, který propadl záhubě, nad těmi, kdo byli vyhnáni pro své hříchy.
Sir 16:10 A stejně tak nad šestkrát stotisíci putujících, kteří se srotili v zatvrzelosti svého srdce.
Sir 16:11 I kdyby tu byl jediný tvrdošíjný, bylo by divné, kdyby nebyl potrestán; u Boha je milosrdenství i hněv, je mocný nejen v odpouštění, ale i když vyleje svůj hněv.
Sir 16:12 Jak mnohé je jeho milosrdenství, tak mnohé je i jeho kárání, člověka bude soudit podle jeho skutků.
Sir 16:13 Hříšník neuteče se svou kořistí a trpělivost zbožného nepřijde zkrátka.
Sir 16:14 Každému skutku milosrdenství dá Hospodin místo, každý dojde podle svých skutků odplaty.
Sir 16:15 Hospodin zatvrdil srdce faraónovo, aby ho nepoznal, aby jeho (= Boží) skutky se staly známými pod nebem.
Sir 16:16 Všemu stvoření se stalo jeho milosrdenství zjevným, když rozdělil světlo i temnotu mezi lidi.
Sir 16:17 Neříkej: „Skryji se před Hospodinem, kdo by si na mne tam nahoře vzpomněl? V lidském davu nebudu poznán, co je má duše proti nespočetnosti tvorstva?“
Sir 16:18 Hle, samo nebe i nebesa nebes, propast i země se budou při jeho navštívení třást.
Sir 16:19 Stejně i hory a základy světa se zachvějí strachem, až na ně upře svůj zrak.
Sir 16:20 Ale o tom ať mysl nepřemýšlí, kdo by mohl porozumět Božím cestám?
Sir 16:21 Jako smršť, kterou člověk nevidí, i množství Božích skutků zůstane utajeno.
Sir 16:22 „Kdo bude ohlašovat jeho skutky spravedlnosti a kdo na ně bude čekat? Vždyť doba smlouvy je vzdálená.“
Sir 16:23 Jen omezenec takto uvažuje, jen člověk pošetilý a svedený může uvažovat tak hloupě.
Sir 16:24 Poslechni mne, synu, a uč se vědění; nakloň své srdce k mým slovům.
Sir 16:25 Odhalím ti dobře uvážené naučení a pečlivě tě obeznámím s věděním.
Sir 16:26 Podle Hospodinova záměru jsou tu jeho díla od počátku, jakmile je učinil, přidělil jim místa.
Sir 16:27 Uspořádal svá díla navěky, rozsah jejich vlády určil podle jejich druhů; nepodlehla hladu ani nezemdlela a nezanechala ani své práce.
Sir 16:28 Jedno neutlačuje druhé a Božímu slovu neodepřou poslušnost navěky.
Sir 16:29 A po tom všem Hospodin shlédl na zem a zahrnul ji svou dobrotou.
Sir 16:30 Její povrch zaplnil rozmanitým tvorstvem, a do ní se všechno zas vrací.
Sir 17:1 Hospodin stvořil člověka ze země a do ní ho zase navrací.
Sir 17:2 Vyměřil lidem omezenou délku života a dal jim moc nade vším, co je na zemi .
Sir 17:3 Podle své vůle je vybavil silou, učinil je takové, aby byli jeho vlastním obrazem.
Sir 17:4 Uložil všem tvorům, aby se člověka báli, jemu pak , aby panoval i nad šelmami a ptactvem.
Sir 17:5 Obdrželi od Hospodina do užívání pět činností; jako šestou jim daroval schopnost rozlišovat a jako sedmou slovo vykládající jeho činnosti.
Sir 17:6 Dal lidem jazyk a oči a uši, schopnost rozhodování a mysl k přemýšlení.
Sir 17:7 Naplnil je chápavostí a rozumností a ukázal jim, co je dobré a co zlé.
Sir 17:8 Svým okem bdí nad jejich srdci, aby jim předvedl velikost svých tvůrčích činů.
Sir 17:9 dal jim , aby se navěky chlubili jeho divy.
Sir 17:10 Budou tak opěvovat jeho svaté jméno a vyprávět o velikosti jeho díla.
Sir 17:11 Navíc jim dal vědění a Zákon jako životodárné dědictví.
Sir 17:12 Uzavřel s nimi věčnou smlouvu a oznámil jim svá ustanovení.
Sir 17:13 Na vlastní oči spatřili velikost jeho slávy a jejich uši uslyšely jeho slavný hlas.
Sir 17:14 Řekl jim: „Střezte se každého bezpráví,“ a každému z nich přikázal, jak jednat s bližním.
Sir 17:15 Jejich jednání leží před ním stále jako na dlani , neskryjí je před jeho pohledem.
Sir 17:16 Jejich cesty od mládí vedly ke zlému a nebyli s to změnit svá kamenná srdce v masitá.
Sir 17:17 Každému národu ustanovil správce, ale Izrael je podílem Hospodinovým.
Sir 17:18 jeho prvorozený, kterého živí kázní a jemuž uděluje světlo lásky a neopouští ho.
Sir 17:19 Všechny jejich skutky jsou před ním jasné jako slunce a on nepřestává sledovat jejich cesty.
Sir 17:20 Jejich nepravosti před ním nezůstanou skryty, Hospodin vidí všechny jejich hříchy.
Sir 17:21 Neboť Hospodin je dobrý a zná své tvorstvo, neopomíjí je ani neopouští, ale šetří je.
Sir 17:22 Milosrdný skutek člověka je u něho jako pečetidlo; lidského dobrodiní si hledí jak zřítelnice svého oka .
Sir 17:23 Na konci povstane a všem odplatí, sešle odplatu na jejich hlavu.
Sir 17:24 Těm, kdo činí pokání, dopřává návratu, a povzbuzuje ty, kdo ztrácejí vytrvalost.
Sir 17:25 Obrať se k Hospodinu a zanech hříchů, pros ho a přestaň budit pohoršení.
Sir 17:26 Navrať se k Nejvyššímu a odvrhni od sebe nepravost, měj ve velké nenávisti každou ohavnost.
Sir 17:27 Kdo bude v podsvětí chválit Nejvyššího namísto těch, kdo jsou živi a vzdávají mu chválu?
Sir 17:28 Od mrtvého, který už není, chvála nezazní, jen živý a zdravý bude Hospodina chválit.
Sir 17:29 Jak velké je Hospodinovo milosrdenství a odpuštění pro ty, kteří se k němu obracejí!
Sir 17:30 Všechno dokázat není v možnostech lidí, vždyť člověk není nesmrtelný.
Sir 17:31 Což září něco víc než slunce? A přece i ono přestává svítit . A člověk , pouhé tělo a krev, přemýšlí jen o zlu.
Sir 17:32 Hospodin dohlíží na zástupy nebeských výšin, lidé však všichni jsou jen země a popel.
Sir 18:1 Ten, který je věčně živý, stvořil všechno.
Sir 18:2 Jediný Hospodin bude shledán spravedlivým.
Sir 18:3 Nikoho nezmocnil, aby objasňoval jeho skutky, kdo tedy prozkoumá jeho veliké činy?
Sir 18:4 Kdo změří sílu jeho velebnosti, kdo je schopen plně pochopit jeho slitovnost?
Sir 18:5 Nelze ubrat, nelze přidat, nelze prozkoumat podivuhodné skutky Hospodinovy.
Sir 18:6 Když člověk dospěje k jejich konci, je vlastně stále na začátku, a i když přestane, zůstává pořád bezradný.
Sir 18:7 Co je člověk a k čemu je? Co je na něm dobrého a co zlého?
Sir 18:8 Počet lidských dnů je nanejvýš sto let.
Sir 18:9 Jako kapka vody v moři a zrnko písku, tak je těch několik málo let v dnu věčnosti.
Sir 18:10 Proto Hospodin jednal s lidmi shovívavě a vylil na ně své slitování.
Sir 18:11 Viděl a shledal, že jejich konec je neblahý, proto znásobil své smírčí dílo.
Sir 18:12 Člověk se slitovává nad svým bližním, ale Hospodin má slitování se všemi tvory: kárá, vychovává i poučuje a přivádí je k sobě zpět jako pastýř své stádo.
Sir 18:13 Slitovává se nad těmi, kdo se podřizují jeho kázni, kdo jsou připraveni poslouchat jeho ustanovení.
Sir 18:14 Synu, neposkvrňuj své dobré skutky a své dary neprovázej ponižujícími slovy.
Sir 18:15 Což rosa nemírní sluneční žár? Tak slovo může znamenat víc než obdarování.
Sir 18:16 Nevidíš, že vlídné slovo je dar nad dary? Obojího se dostává ušlechtilému člověku.
Sir 18:17 Hlupák namísto vděčnosti uráží a neochotný dar oči nerozjasní.
Sir 18:18 Uč se dřív, než budeš mluvit, a dřív než onemocníš, pečuj o své zdraví.
Sir 18:19 Dřív než dojde k soudu, zpytuj sám sebe a v hodině účtování dojdeš odpuštění.
Sir 18:20 Poniž se dříve, než onemocníš, a když jsi zhřešil, ukaž, že ses obrátil.
Sir 18:21 Nedej si překazit včasné splnění slibu, a nečekej s ospravedlněním až do smrti.
Sir 18:22 Rozmysli si dříve, než něco slíbíš, a nebuď jako člověk, který Hospodina jen pokouší.
Sir 18:23 Pamatuj, že v den skonání na tě dolehne Hospodinův hněv, až přijde čas trestu, on od tebe odvrátí svou tvář.
Sir 18:24 V době hojnosti pamatuj na dobu hladu, ve dnech bohatství pak na chudobu a strádání.
Sir 18:25 Čas se proměňuje od jitra do večera a před Hospodinem vše rychle ubíhá.
Sir 18:26 Moudrý člověk bude jednat ve všem obezřetně a v hříšných dobách se vyvaruje přestoupení.
Sir 18:27 Každý rozumný člověk se obeznámí s moudrostí, a vzdá chválu tomu, kdo ji nalezne.
Sir 18:28 Kdo jsou moudří, mají porozumění i pro mudrosloví a překypují přiléhavými průpověďmi.
Sir 18:29 Nehoň se za svými vášněmi, opanuj své choutky.
Sir 18:30 Popřeješ-li své duši rozkoš z vášně, vydá tě škodolibé radosti tvých nepřátel.
Sir 18:31 Nehledej potěšení ve velké rozmařilosti a nezavazuj se k účasti na ní,
Sir 18:32 neožebrač se hýřením za vypůjčené peníze, když sám v měšci nic nemáš.
Sir 19:1 Dělník opilec nikdy nezbohatne, kdo podceňuje maličkosti, zakrátko přijde k úpadku.
Sir 19:2 Víno a ženy připraví moudrého o rozum, a kdo se chytne nevěstek, ztratí všechny zábrany.
Sir 19:3 Zmocní se ho hniloba a červi a opovážlivec bude odklizen.
Sir 19:4 Kdo ukvapeně důvěřuje, je lehkomyslný, a hříšník uškodí jen sám sobě.
Sir 19:5 Kdo se škodolibě raduje ze zlého , bude odsouzen.
Sir 19:6 kdo ovládá svůj jazyk, bude žít beze svárů.
Sir 19:7 Kdo nenávidí klevety, zakusí méně zla.
Sir 19:8 Nikdy nesvěřuj druhému, co ti bylo důvěrně sděleno, a nebude ti to nikdy na újmu.
Sir 19:9 Nemluv o tom před přítelem ani před nepřítelem. Pokud se mlčením neprohřešíš, nic důvěrného neodhaluj!
Sir 19:10 Neboť ten, kdo tě slyšel, dá si na tebe pozor a časem tě začne nenávidět.
Sir 19:11 Vyslechl jsi něco? Ať to zemře zároveň s tebou! Buď klidný, ono tě to neroztrhne.
Sir 19:12 Hlupák bude trpět kvůli slovu jako rodička při porodu.
Sir 19:13 Šíp vězící hluboko ve stehně, to je slovo v nitru hlupáka.
Sir 19:14 Příteli prozraď, co se o něm klevetí, třeba to neudělal. A pokud to udělal, ať se toho napříště vyvaruje.
Sir 19:15 Vyptej se bližního, zda to neřekl. A pokud to řekl, aby to neopakoval.
Sir 19:16 Vyptej se přítele, vždyť často jde o pomluvu, a nevěř každému slovu.
Sir 19:17 Leckdo uklouzne, ale ne ze zlé vůle, a kdo nezhřešil svým jazykem?
Sir 19:18 Vyptej se bližního, dřív než mu začneš vyhrožovat, dej průchod zákonu Nejvyššího bez hněvu.
Sir 19:19 Bázeň před Hospodinem je předpokladem přijetí, moudrost získá jeho lásku.
Sir 19:20 Znalost Hospodinových přikázání, toť výchova k životu, kdo činí, co se jemu líbí, budou sklízet ovoce stromu nesmrtelnosti.
Sir 19:21 Veškerá moudrost je v bázni před Hospodinem a ve vší té moudrosti jde o plnění Zákona.
Sir 19:22 Otrok, který řekne pánu: „Neudělám, co se ti líbí,“ i když to potom udělá, popouzí k hněvu toho, kdo jej živí.
Sir 19:23 Moudrost nespočívá v rozumění zlu ani rozvážnost v radě hříšníků.
Sir 19:24 Je chytráctví, které je ohavností, pošetilý je, komu se nedostává moudrosti.
Sir 19:25 Lépe je mít méně rozumu a žít v bázni před Hospodinem než překypovat rozumností, a přitom přestupovat Zákon.
Sir 19:26 Je promyšlená vychytralost, která vede k bezpráví; někdo se stává nelítostným, aby mohl uplatnit své právo.
Sir 19:27 Je člověk nešlechetný, chodí shrbený a ve smutku, ale jeho nitro je plné falše:
Sir 19:28 zakrývá tvář, předstírá hluchotu, a když se nikdo nedívá, předejde tě.
Sir 19:29 I když mu nedostatek síly brání hřešit, jakmile najde první příležitost, bude se dopouštět zlých skutků.
Sir 19:30 Podle vzhledu se pozná člověk a podle výrazu tváře se pozná rozvážný.
Sir 19:31 Oděv člověka, jeho úsměv a chůze ukáží, jaký je.
Sir 20:1 Je výtka vyřčená v nepravý čas, a je mlčení, v němž se projeví rozumnost člověka.
Sir 20:2 Oč lepší je někomu domlouvat než se na něho osopit.
Sir 20:3 Kdo se přizná, ochrání se před zneuctěním.
Sir 20:4 Jako kleštěnec, který by chtěl zbavit dívku panenství, tak dopadne ten, kdo právo prosazuje násilím.
Sir 20:5 Někdo mlčí, a je shledán moudrým, jiný je nenáviděn pro svou upovídanost.
Sir 20:6 Někdo mlčí, protože nenachází odpověď, a jiný mlčí, protože zná vhodný čas.
Sir 20:7 Moudrý člověk bude mlčet, dokud nepřijde ta pravá chvíle, avšak nerozumný mluvka vždycky mluví v nepravý čas.
Sir 20:8 Kdo je upovídaný, vyslouží si opovržení, kdo zneužívá moc, vzbudí nenávist.
Sir 20:9 Někdo dochází úspěchu v neštěstí, někomu je zisk ke škodě.
Sir 20:10 Za svou štědrost nesklidí vždy dárce vděk, jindy přinese dar dvojnásobnou odměnu.
Sir 20:11 Honba za slávou přivodí někdy ponížení, někdo však z pokoření pozdvihne hlavu.
Sir 20:12 Někdo kupuje mnoho za málo, jiný to zaplatí sedminásobně.
Sir 20:13 Moudrý si získá oblibu málo slovy, kdežto hlupáci nadarmo plýtvají zdvořilostmi.
Sir 20:14 Dar od pošetilce ti nepřinese užitek, vždyť on má velké oči:
Sir 20:15 daruje málo a mnoho o tom namluví, bude svá ústa otvírat jako vyvolavač; dnes půjčí, a zítra bude žádat zpět. Takový člověk je odporný.
Sir 20:16 Hlupák bude říkat: „Nemám přítele, ba ani vděk za svoje dobrodiní.
Sir 20:17 Kdo jedí můj chléb, zle o mně mluví.“ Kolikrát a jak mnozí se takovému vysmějí.
Sir 20:18 Je lépe uklouznout na dláždění nežli jazykem, k pádu zlých dochází naráz.
Sir 20:19 Nevychovanec je jako slovo nevhod vyřčené ; bude stále v ústech pošetilců.
Sir 20:20 Podobenství z úst hlupáka se nesetká s ohlasem, protože je pověděl v nepravý čas.
Sir 20:21 Někomu brání chudoba, aby hřešil, ale bude mít klid a nebude trápen výčitkami .
Sir 20:22 Někdo ničí sám sebe ze studu před lidmi , i před pošetilcem se bude ničit.
Sir 20:23 Někdo ze studu příteli něco slíbí a zbytečně si z něho udělá nepřítele.
Sir 20:24 Lež je hanebná poskvrna člověka, bude stále v ústech nepoctivých lidí .
Sir 20:25 Lepší je zloděj, než kdo soustavně lže, dědictvím obou však bude záhuba.
Sir 20:26 Lhář je zvyklý na hanbu a ostuda na něm lpí stále.
Sir 20:27 Moudrý se dostává svými sliby do popředí a rozumný muž se líbí velmožům.
Sir 20:28 Kdo obdělává půdu, navršuje svůj stoh, a kdo se líbí velmožům, dosáhne odpuštění nepravosti.
Sir 20:29 Pohostinnost a dary zaslepují oči moudrých a jako uzda v ústech umlčují káravá slova .
Sir 20:30 Skrytá moudrost a zakopaný poklad – k čemu je to obojí užitečné?
Sir 20:31 Lepší je člověk, který skrývá svou hloupost, než člověk, který skrývá svou moudrost.
Sir 21:1 Synu, zhřešil jsi? Už to nedělej a za své dřívější hříchy pros o odpuštění !
Sir 21:2 Před hříchem utíkej jako před hadem, přiblížíš-li se, uštkne tě. Jeho zuby jsou jako zuby lva, rozsápou duše lidí.
Sir 21:3 Jako dvojsečný meč je každá svévole, na ránu jí způsobenou není léku.
Sir 21:4 Zastrašování a povýšenost připraví člověka o bohatství, tak zpustne dům pyšného.
Sir 21:5 Prosba z úst chudého dolehne až k uším Hospodinovým a jeho soud přichází rychle.
Sir 21:6 Kdo nenávidí pokárání, jde ve stopách hříšníků, kdo se však bojí Hospodina, obrátí se v srdci.
Sir 21:7 Mluvka se pozná zdaleka, rozvážný však ví, kdy uklouzl.
Sir 21:8 Kdo staví svůj dům z cizího majetku, jako by na zimu sbíral kameny.
Sir 21:9 Chumáč koudele je shromáždění svévolníků, nakonec zajdou v plamenech ohně.
Sir 21:10 Cesta hříšníků je dlážděna kameny, ale na jejím konci je propast podsvětí.
Sir 21:11 Kdo zachovává Zákon, je pánem svého myšlení, a v bázni před Hospodinem vrcholí moudrost.
Sir 21:12 Kdo není chytrý, nedá se ničemu naučit, ale je zchytralost, jež plodí plno hořkosti.
Sir 21:13 Poznání moudrého stoupá jako záplava a jeho rada je jako životodárný pramen.
Sir 21:14 Nitro hlupáka je jako roztříštěná nádoba, žádné vědomosti neudrží.
Sir 21:15 Když chápavý uslyší moudrou řeč, pochválí ji a doplní. Uslyšel ji zhýralec, znelíbila se mu a odhodil ji za hlavu.
Sir 21:16 Vyprávění pošetilce je jako cestování s břemenem, rozhovor s rozumným je potěšením.
Sir 21:17 Ve shromáždění budou vyhledávána slova z úst rozumného a bude se o nich v srdci uvažovat.
Sir 21:18 Moudrost je hlupákovi jako zbořený dům a znalosti nerozumného jsou jen změtí slov.
Sir 21:19 Výchova je pošetilci jako okovy na nohou a jako pouta na jeho pravici.
Sir 21:20 Když se směje hlupák, činí to hlasitě, avšak chytrý muž se sotva tiše usměje.
Sir 21:21 Rozumnému je výchova jako zlatý šperk a jako náramek na pravém zápěstí.
Sir 21:22 Hlupákova noha se žene rychle do domu, ale člověk zkušený vstupuje s ostychem.
Sir 21:23 Pošetilec dveřmi nahlíží do domu, ale člověk vychovaný zůstane stát venku.
Sir 21:24 Naslouchat za dveřmi je lidská nevychovanost, rozumný člověk takovou nečestnost těžce snáší.
Sir 21:25 Rty cizinců budou vyprávět o cizích věcech, ale ústa rozumných váží každé slovo.
Sir 21:26 Ústa hlupáků odhalují jejich srdce, srdce moudrých ovládá jejich ústa.
Sir 21:27 Zlořečí-li svévolník satanovi, zlořečí sám sobě.
Sir 21:28 Klevetník poskvrňuje sám sebe a tam, kde bydlí, bude v nenávisti.
Sir 22:1 Lenoch se podobá pokálenému kamenu, každý si odplivne nad jeho odporností.
Sir 22:2 Lenoch se podobá hromádce hnoje, každý, kdo jej zvedne, otřepe ruku.
Sir 22:3 Je hanba být otcem nevychovaného syna; narození dcery znamená újmu.
Sir 22:4 Rozumná dcera získá jako dědictví manžela, ale nehodná způsobí zármutek tomu, kdo ji zplodil.
Sir 22:5 Nestoudná dělá hanbu otci i manželu, u obou bude v pohrdání.
Sir 22:6 Jako hudba v čase zármutku je hovor v nevhodnou chvíli; důtky a kázeň jsou v každé době výrazem moudrosti.
Sir 22:7 Děti, které vedou dobrý život a mají co jíst, přikryjí nízký původ vlastních rodičů.
Sir 22:8 Děti, které chvástavě pohrdají vším a jsou nevychované, poskvrňují ušlechtilý původ své rodiny.
Sir 22:9 Kdo učí hlupáka, jako by slepoval střepy anebo budil spáče z hlubokého spánku.
Sir 22:10 Kdo se domlouvá s hlupákem, jako by hovořil s ospalcem; ten se nakonec zeptá: „Co je?“
Sir 22:11 Naříkej nad mrtvým, že pozbyl světla, nad hlupákem plač, že se mu nedostává rozumu. Nad mrtvým neplač tak hořce, neboť došel odpočinutí, ale život hlupáka oplakávej , vždyť je horší než smrt.
Sir 22:12 Nářek nad mrtvým trvá sedm dní, ale nad svévolným hlupákem po všechny dny jeho života.
Sir 22:13 S pošetilcem nenadělej mnoho řečí a k nerozumnému nechoď! Varuj se ho, abys neměl těžkosti a tvá pověst neutrpěla, až se s ním střetneš! Vyhni se mu a najdeš klid a nebudeš znechucen jeho ztřeštěností.
Sir 22:14 Co může být těžší než olovo? Může mít jiné jméno než „hlupák“?
Sir 22:15 Lehčím břemenem je písek, sůl i kus železa než člověk bez rozumu.
Sir 22:16 Vazba trámů pevně pojící stavbu ani při zemětřesení nepovolí; tak i srdce zpevněné promyšlenou úvahou se v danou chvíli nebude bát.
Sir 22:17 Srdce, které je upevněno rozumným myšlením, je jako ozdoba z malty na hladké stěně.
Sir 22:18 Jako kůly postavené na výšině neodolají větru, tak neodolá děsivým představám zbabělé srdce hlupáka při jeho rozhodování.
Sir 22:19 Z poraněného oka vytrysknou slzy, ze zraněného srdce vzejde zkušenost.
Sir 22:20 Kdo hází kamením po ptácích, plaší je, kdo uráží přítele, zničí přátelství.
Sir 22:21 Jestliže jsi vytasil meč na přítele, neztrácej naději, neboť je možno přátelství obnovit.
Sir 22:22 Jestliže sis otevřel ústa na přítele, neboj se, neboť je možné smíření. Ale před potupou a pýchou, před vyzrazeným tajemstvím a zákeřnou ranou uteče každý přítel.
Sir 22:23 Získej si důvěru bližního, když je v nouzi, abys byl spolu s ním naplněn jeho štěstím. V čas soužení u něho vytrvej, abys měl podíl na jeho dědictví.
Sir 22:24 Oheň se napřed projevuje kouřením z komína a dýmem, podobně nadávky se objevují před krveprolitím.
Sir 22:25 Nebudu mít strach chránit přítele a neobrátím se k němu zády.
Sir 22:26 Potká-li mě kvůli němu něco zlého, každý, kdo to uslyší, bude se mít před ním na pozoru.
Sir 22:27 Kdo postaví stráž před má ústa a mé rty uzavře pečetí obezřetnosti, aby nepřivodily můj pád a můj jazyk aby mne nezahubil?
Sir 23:1 Hospodine, Otče a vládce mého života, neponechávej mne jejich záměru a nedopusť, abych jejich přičiněním padl.
Sir 23:2 Kdo ovládne mou mysl kázní a mé srdce moudrým káráním, aby nešetřily má provinění a mé hříchy aby nezůstaly bez trestu?
Sir 23:3 Aby se má provinění nemnožila a mé hříchy nenarůstaly, abych nepadl před protivníky a aby se nade mnou neradoval můj nepřítel?
Sir 23:4 Hospodine, Otče a Bože mého života, nedovol, aby se mé oči dívaly pohrdavě,
Sir 23:5 a odvrať ode mne žádostivost.
Sir 23:6 Dychtění po ženě a po obcování s ní ať se mě nezmocní, nevydávej mě nestoudnému chtíči.
Sir 23:7 Děti, slyšte poučení o kázni úst; kdo je bude zachovávat, nikdy nebude polapen.
Sir 23:8 Hříšník bývá postižen kvůli svým řečem, nactiutrhač i nadutec kvůli nim přicházejí k úrazu.
Sir 23:9 Nezvykej svá ústa, aby přísahala, vyslovovat jméno Svatého ať se ti nestane návykem.
Sir 23:10 Jako otrok, který je při výslechu bez ustání bičován, neujde podlitinám, tak i ten, kdo přísahá a stále se dovolává Boha , nebude od hříchu očištěn.
Sir 23:11 Člověk, který často přísahá, dopouští se mnoha nepravostí a důtky se z jeho domu nevytratí. Když se proviní, hřích na něm ulpí , nedbá-li toho, zhřeší dvojnásob; přísahá-li křivě, nebude ospravedlněn, a jeho dům se naplní pohromami.
Sir 23:12 Jsou řeči, které zasluhují smrt, kéž se nevyskytují mezi potomstvem Jákobovým! Ať je toto všechno od zbožných vzdáleno, jinak se budou válet v hříších.
Sir 23:13 Nezvykej svá ústa na sprostou nevychovanost, neboť používá hříšných slov.
Sir 23:14 Pamatuj na svého otce i matku, když zasedáš mezi velmoži, aby ses před nimi nezapomněl a nezvykl si jednat pošetile. Pak by sis raději přál, aby ses nikdy nenarodil, a proklínal bys den svého zrození.
Sir 23:15 Člověk, který si zvykl na potupné řeči, bude v nich pokračovat po všechny své dny.
Sir 23:16 Dvě věci rozmnožují hříchy a třetí přivodí odplatu.
Sir 23:17 Duše rozpálená vášní je jako hořící oheň, nezhasne, dokud jím není pohlcena. Člověk, který smilní proti vlastnímu tělu, nepřestane, dokud ho oheň nestráví. Smilníkovi je každý chléb příjemný, nepoleví, dokud nezemře.
Sir 23:18 Člověk, který opouští vlastní lože, si v duchu říká: „Kdo mě uvidí? Obklopuje mě tma a stěny mě ukrývají. Nikdo mě nevidí, tak čeho se bát? Nejvyšší na moje hříchy nevzpomene.“
Sir 23:19 Z lidských očí má strach a přitom zapomíná, že oči Hospodinovy jsou tisíckrát jasnější než slunce, že se dívají na všechny cesty lidí a pronikají i do nejskrytějších míst.
Sir 23:20 Všechno mu bylo známo, dřív než stvořil svět , a stejně tak, když vše bylo dokonáno.
Sir 23:21 Takový člověk bude potrestán na ulicích města, bude chycen tam , kde se toho nejméně naděje.
Sir 23:22 Tak se stane i ženě, která byla nevěrná svému muži a s cizím přivedla mu na svět dědice.
Sir 23:23 Předně, že neuposlechla zákon Nejvyššího, za druhé, že se provinila na svém muži, za třetí, že smilnila v cizoložství a přivedla na svět děti od cizího muže.
Sir 23:24 Taková žena bude pranýřována před shromážděním a její děti budou podrobeny vyšetřování.
Sir 23:25 Její děti nezapustí kořeny, její ratolesti nepřinesou plody.
Sir 23:26 Zanechá po sobě památku, jež bude připomínána s kletbami, a její potupa nebude nikdy vymazána.
Sir 23:27 Ti, kdo po ní zůstanou, poznají, že není nic lepšího než bázeň před Hospodinem, a nic sladšího, než dbát na Hospodinova přikázání.
Sir 24:1 Moudrost bude chválit sama sebe a uprostřed svého lidu dojde oslavy.
Sir 24:2 Ve shromáždění Nejvyššího otevře svá ústa a promluví před jeho zástupy:
Sir 24:3 „Vyšla jsem z úst Nejvyššího a jako mlha jsem zahalila zemi.
Sir 24:4 Na výsostech jsem přebývala, můj trůn je na sloupu oblakovém.
Sir 24:5 Obvod nebes jsem sama obešla a prošla i nejhlubší propasti.
Sir 24:6 Ve vlnách moře i po celé zemi a v každém lidu a národu jsem vládla,
Sir 24:7 mezi těmi všemi jsem hledala odpočinek a toho, v jehož dědictví bych mohla přebývat.
Sir 24:8 Tehdy mi Stvořitel všehomíra dal příkaz, ten, který i mne stvořil a našel místo pro můj stan, mi řekl: ‚V Jákobovi přebývej a v Izraeli měj své dědictví!‘
Sir 24:9 Před počátkem věků mě stvořil a nepominu navěky.
Sir 24:10 Ve svatém stanu jsem před ním vykonávala službu, a tak jsem se na Sijónu pevně usadila.
Sir 24:11 Našel mi tak příbytek ve městě, které si zamiloval, v Jeruzalémě vykonávám svou moc.
Sir 24:12 V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v podílu Hospodinově, v jeho dědictví.
Sir 24:13 Vyrostla jsem jako cedr na Libanónu a jako cypřiš na svazích Chermónu.
Sir 24:14 Vyrostla jsem jako palma v Én-gedí a jako keře růží v Jerichu, jako spanilá oliva v údolí a jako platan zasazený u vody .
Sir 24:15 Vydávala jsem vůni jako skořice a vonný balzám, šířila jsem vůni jako vybraná myrha, jako galbanum, onyx a stakte, jako dým kadidla ve stanu.
Sir 24:16 Své větve jsem rozprostřela jako terebinta a na nich dala vykvést slávě a milosti.
Sir 24:17 Jako vinná réva jsem se zazelenala milostí a mé květy přinesly ovoce slávy a bohatství.
Sir 24:18 Jsem matka čisté lásky, bázně, poznání i svaté naděje. Jsem dána všem svým dětem, já věčná, těm, které on vyvolil. – Vulgáta má místo druhé věty: Ve mně je všechen půvab cesty i pravdy, ve mně je všechna naděje života a ctnosti (v. 25; sr J 14,6).
Sir 24:19 Pojďte ke mně, kdo po mně toužíte, a nasyťte se mých plodů.
Sir 24:20 Už pomyšlení na mne je sladší než med, mé dědictví je nad plást medu.
Sir 24:21 Kdo mě jedí, budou ještě po mně lačnět, a kdo mě pijí, budou ještě po mně žíznit.
Sir 24:22 Kdo mě poslouchá, nebude zahanben, kdo mnou se obírá, nezhřeší.“
Sir 24:23 Toto všechno obsahuje kniha smlouvy Boha nejvyššího, Zákon, který nám uložil Mojžíš jako dědictví Jákobovým pospolitostem.
Sir 24:24 Nepřestávejte si udatně počínat v Hospodinu, přimkněte se k němu, aby vás posílil; Hospodin všemohoucí je jediný Bůh a kromě něho není spasitele.
Sir 24:25 Oplývá moudrostí jako řeka Píšon vodou a jako Tigris v jarním období.
Sir 24:26 Přetéká porozuměním jako Eufrat vodou nebo jako Jordán v době žní.
Sir 24:27 Výchově dává zářit jako světlu, osvěžuje jako pramen Gíchón ve dnech vinobraní.
Sir 24:28 Jako nedokázal první člověk poznat moudrost , tak ani poslední ji neprobádá.
Sir 24:29 Neboť její myšlení je obšírnější než moře a její rada hlubší než propast. –
Sir 24:30 A já jsem jako zavodňovací říční kanál a jako strouha přivádějící vodu do rajské zahrady.
Sir 24:31 Řekl jsem: „Zavlažím svou zahradu a zaliji svůj záhon.“ A hle, zavodňovací kanál se mi stal řekou a má řeka se stala mořem.
Sir 24:32 Způsobím, že výchova bude jako jitřenka svítit, rozzářím ty věci dodaleka.
Sir 24:33 Jako proroctví vyleji ještě nauku a zanechám ji příštím pokolením navěky.
Sir 24:34 Hleďte, nenamáhal jsem se jenom pro sebe, ale pro všechny, kdo moudrost hledají.
Sir 25:1 Tři věci se mi líbí a prohlašuji je za ozdobu před Hospodinem i lidmi: svornost bratří, přátelství mezi bližními a ženu s mužem, když se vzájemně snášejí.
Sir 25:2 Trojí druh lidí z duše nenávidím a jejich život se mi velmi hnusí: nafoukaný chudák, prolhaný boháč a chlípný stařec zbavený rozumu.
Sir 25:3 Cos v mládí nenashromáždil, jak bys ve stáří mohl najít?
Sir 25:4 Soudnost je ozdobou šedinám a umění poradit vlastností starších.
Sir 25:5 Jak ozdobí moudrost starce, a prozíravá rada vážené lidi!
Sir 25:6 Korunou starců jsou bohaté zkušenosti a jejich chloubou bázeň před Hospodinem.
Sir 25:7 V srdci uznávám za blahoslavené devatero věcí, a desátou výslovně uvedu: člověk, který má radost ze svých dětí, a ten , kdo se dožije pádu svých nepřátel.
Sir 25:8 Blaze tomu, kdo bydlí s rozumnou ženou, kdo se neprohřešil jazykem, kdo neotročil člověku nehodnému.
Sir 25:9 Blaze tomu, kdo nalezl rozumnost, kdo promlouvá k vnímavým uším.
Sir 25:10 Jak velký je, kdo nalezl moudrost, není nad toho, kdo se bojí Hospodina.
Sir 25:11 Bázeň před Hospodinem je nade všecko. S kým srovnat člověka, který jí dosáhl?
Sir 25:12 Bázeň před Hospodinem je počátek lásky k němu, důvěra pak je počátek přimknutí k němu.
Sir 25:13 Jakoukoli ránu, jenom ne ránu do srdce! Jakoukoli nevraživost, jenom ne nevraživost ženy!
Sir 25:14 Jakoukoli mstivost, jenom ne mstivost z nenávisti! Jakýkoli trest, jenom ne trest od nepřítele!
Sir 25:15 Není horší jed než jed hadí, a horší hněv než hněv nepřítele.
Sir 25:16 Raději budu bydlet se lvem a drakem než bydlet se zlou ženou.
Sir 25:17 Zášť ženy znetvořuje její vzhled, chmuří svou tvář jako medvědice.
Sir 25:18 Když její muž zasedne se svými druhy, neudrží se a vzdychá roztrpčením.
Sir 25:19 Každá špatnost je malá proti špatnosti ženy; ať ji stihne úděl hříšníka!
Sir 25:20 Čím je výstup písčitým svahem pro nohy starce, tím je pro tichého muže povídavá žena.
Sir 25:21 Nedej se zlákat krásou ženy a po krasavici nebaž.
Sir 25:22 Muž, který se nechá živit ženou, musí počítat s hádkami, nestoudností a urážkami.
Sir 25:23 Pokořené srdce, sklíčená tvář a rána do srdce, to vše je zlá žena; malátné ruce a ochablá kolena působí žena , která neoblažuje svého muže.
Sir 25:24 Hřích začal od ženy, a proto všichni umíráme.
Sir 25:25 Nenechávej vodu volně vytékat a zlou ženu volně jednat!
Sir 25:26 Nejde-li s tebou ruku v ruce, odetni ji od svého těla.
Sir 26:1 Blaze manželovi dobré ženy, počet jeho dnů bude dvojnásobný.
Sir 26:2 Statečná žena působí svému muži radost, naplní jeho léta pokojem.
Sir 26:3 Dobrá žena je dobrý podíl; za podíl ji dostanou ti, kdo se bojí Hospodina.
Sir 26:4 Ať bohatý či chudý, je dobré mysli, a v každé době má úsměv na tváři.
Sir 26:5 Trojí věci se uleklo mé srdce a se čtvrtou se setkat mám strach: pohoršení ve městě, srocení luzy a nactiutrhání: to všechno je trudnější než smrt.
Sir 26:6 Z ženy, která žárlí na jinou, však bolí srdce a pochází žal. Na tom všem je spoluúčasten bič jazyka.
Sir 26:7 Zlá žena, to je špatně upevněné volské jho, kdo ji chce ovládnout, je jako ten, kdo chytá štíra.
Sir 26:8 Opravdu pobuřující je podnapilá žena, ta svou hanbu ani neukrývá.
Sir 26:9 Smilná žena se pozná podle vyzývavých pohledů, podle záblesku svých očí.
Sir 26:10 Bdi přísně nad nevázanou dcerou, aby nenašla příležitost a nevyužila ji pro sebe.
Sir 26:11 Dávej si pozor na její nestoudné pohledy, a nediv se, když se na tobě proviní.
Sir 26:12 Jako žíznivý pocestný otevírá ústa a pije z každé vody, která je nablízku, tak ona si dřepne nad každý kolík a šípu otevírá toulec.
Sir 26:13 Půvab ženy je potěšením pro jejího muže a její schopnosti osvěžují jeho kosti.
Sir 26:14 Darem od Hospodina je žena tichá, ničím nelze zaplatit její ukázněnou duši.
Sir 26:15 Nad všechen půvab je cudnost ženy, čistota její duše se nedá ničím vyvážit.
Sir 26:16 Jako slunce vycházející na výsostech Hospodinových je krása dobré ženy ve spořádaném domě.
Sir 26:17 Jako lampa svítící na posvátném svícnu je půvabná tvář na ztepilé postavě.
Sir 26:18 Jako zlaté sloupy na stříbrném podstavci jsou ladné nohy na pevných chodidlech.
Sir 26:19 Synu, uchovej si zdraví v květu svého mládí a nedávej cizím ženám svou sílu.
Sir 26:20 Když sis vybral nejúrodnější díl z celého pole, sej vlastní símě s důvěrou ve svůj dobrý původ.
Sir 26:21 Tak budou tvoji potomci kolem tebe a v jistotě dobrého původu se rozrostou.
Sir 26:22 Prodejná žena je hodna jen odplivnutí, vdá-li se, bude pro ty, kdo jí užívají, věží smrti.
Sir 26:23 Svévolná žena bude dána za podíl ničemnému člověku , ale zbožná je dána tomu, kdo se bojí Hospodina.
Sir 26:24 Nestoudná žena nevyjde z hanby, cudná dcera se však stydí i před svým mužem.
Sir 26:25 Nevázanou ženu budou mít za čubku, stydlivá se bude bát Hospodina.
Sir 26:26 Žena, která si váží vlastního muže, bude se všem jevit jako moudrá, ale tu, která jím v pýše pohrdá, budou mít všichni za svévolnici. Blaze muži, který má dobrou ženu, počet jeho let bude dvojnásobný.
Sir 26:27 Žena halasná a tlachavá je jako válečná polnice, která zahání na útěk. Každý muž v podobných poměrech stráví svůj život ve válečné vřavě.
Sir 26:28 Pro dvě věci se rmoutí mé srdce a pro třetí mne přepadá hněv: strádá-li válečník nedostatkem, ocitli-li se v opovržení rozumní lidé a odvrátí-li se kdo od spravedlnosti k hříchu: toho připraví Hospodin pro meč.
Sir 26:29 Stěží se vyhne kupec provinění a kramář nebude prost hříchu.
Sir 27:1 Mnozí zhřešili z prospěchářství; kdo hledí rozhojnit majetek , bude dělat, že nevidí nuzného
Sir 27:2 Do spár mezi kameny se vrazí kolík a mezi prodej a koupi se vetře nepoctivost.
Sir 27:3 Nebude-li se kdo pevně držet bázně před Hospodinem, jeho dům se rychle zřítí.
Sir 27:4 Prosívá-li se sítem, zůstává v něm smetí; tak se ukáže špína člověka, když se s ním promluví.
Sir 27:5 Pec prověří hrnčířovu nádobu a člověk je vyzkoušen v rozhovoru.
Sir 27:6 Na ovoci se pozná, kdo pěstoval strom; na slovech se projeví smýšlení lidského srdce.
Sir 27:7 Nechval člověka, dokud s ním nepromluvíš; tak se totiž zkoušejí lidé.
Sir 27:8 Budeš-li usilovně hledat spravedlnost, dosáhneš jí, oblékneš ji jako čestné roucho.
Sir 27:9 Ptáci si usedají k odpočinku při sobě rovných a pravda se druží s těmi, kdo o ni usilují.
Sir 27:10 Lev číhá na kořist a hřích na ty, kdo páchají bezpráví.
Sir 27:11 Ve vyprávění zbožného je stálá moudrost, ale pošetilý je měnlivý jako měsíc.
Sir 27:12 Mezi nerozumnými šetři svým časem, mezi přemýšlivými prodlévej bez přestání.
Sir 27:13 Vyprávění hlupáků budí ošklivost, smějí se v hříšné prostopášnosti.
Sir 27:14 Při řeči toho, kdo se rád zapřísahává, vstanou vlasy, a hádky takových lidí nutí zacpat si uši.
Sir 27:15 Spory pyšných vedou ke krveprolévání, je utrpením poslouchat jejich urážky.
Sir 27:16 Kdo vyzrazuje tajemství, ztrácí důvěru, nenajde pro sebe přítele.
Sir 27:17 Měj rád svého přítele a buď mu věrný, jestliže jsi však vyzradil jeho tajemství, nevyhledávej ho.
Sir 27:18 Neboť jako ztratil člověk svého mrtvého, tak jsi ztratil přátelství svého bližního.
Sir 27:19 Jako bys vypustil z ruky ptáka, tak jsi přišel o bližního, a už ho nechytíš.
Sir 27:20 Nepouštěj se za ním, je už daleko, unikl jako gazela z pasti.
Sir 27:21 Ránu je možno ovázat, urážky prominout, avšak kdo vyzradil tajemství, nemá v co doufat.
Sir 27:22 Kdo mhouří oči, kuje něco zlého, nikdo ho od toho neodvrátí.
Sir 27:23 Do očí ti hovoří sladce, velice obdivuje tvou řeč, ale když později o tobě hovoří, obrátí a tvá slova překrucuje k tvému pohanění.
Sir 27:24 Nenávidím mnoho věcí, ale nic do té míry jako jeho, také Hospodin ho bude nenávidět.
Sir 27:25 Kdo hází kámen do výšky, hází si jej na vlastní hlavu, kdo dává zákeřné rány, zraní sám sebe .
Sir 27:26 Kdo kopá jámu, sám do ní padne, kdo líčí osidlo, sám se do něho chytí.
Sir 27:27 Kdo páchá zlo, na toho se svalí, a ani nepozná, odkud na něho přišlo.
Sir 27:28 Posmívání a urážky vyznačují pyšného, trest na něho číhá jako lev.
Sir 27:29 Chytí se do osidla ti, kdo se radují z pádu zbožných, bolest je umoří, dříve než zemřou.
Sir 27:30 Zášť a hněv, obojí je ohavnost, jen hříšný člověk v nich setrvává.
Sir 28:1 Kdo se mstí, okusí pomstu od Hospodina, on pečlivě sečítá jeho hříchy.
Sir 28:2 Odpusť svému bližnímu, pokud ti ukřivdil; až ty budeš jednou prosit, budou i tobě hříchy odpuštěny.
Sir 28:3 Když se člověk na člověka hněvá, může hledat uzdravení u Hospodina?
Sir 28:4 Když s člověkem sobě rovným nemá slitování, může se modlit za odpuštění svých hříchů?
Sir 28:5 Když chová zášť, ač sám je jen smrtelník, kdo smíří jeho hříchy?
Sir 28:6 Pamatuj na poslední věci a zanech nenávisti, mysli na svůj konec ve smrti a dbej na přikázání.
Sir 28:7 Pamatuj na přikázání a nechovej zášť vůči bližnímu, mysli na smlouvu Nejvyššího a přehlédni neúmyslná provinění.
Sir 28:8 Zdržuj se sváru, budeš mít méně hříchů; prchlivost rozněcuje svár.
Sir 28:9 Hříšný člověk znepřátelí mezi sebou přátele a vnáší pomluvy mezi pokojné.
Sir 28:10 Oheň vzplane podle toho, jaké je dříví, a svár vzplane podle toho, jak je tuhý. Čím je člověk mocnější, tím je prchlivější, čím je bohatší, tím spíše propuká v hněv.
Sir 28:11 Ukvapená hádka roznítí oheň, náhlý svár vede ke krveprolití.
Sir 28:12 Jiskra vzplane, když na ni foukáš, zhasne, když na ni plivneš; přitom obojí vychází z jedněch úst.
Sir 28:13 Klevetníka a člověka obojetného proklínejte, vždyť způsobil záhubu mnoha pokojným lidem.
Sir 28:14 Štvavý jazyk poškodil život mnohým a hnal je z národu do pronárodu, zničil i hrazená města a podvrátil domy velmožů.
Sir 28:15 Štvavý jazyk vyhnal statečné ženy a připravil je o plody jejich námahy.
Sir 28:16 Kdo jím se dá vést, nedojde odpočinutí, nebude přebývat v pohodě.
Sir 28:17 Rána důtkami působí podlitiny, rána jazykem drtí kosti.
Sir 28:18 Mnozí padli ostřím meče, ale víc jich padlo za oběť jazyku.
Sir 28:19 Blaze tomu, kdo je před ním chráněn, kdo nezakusil jeho kousavost, kdo nebyl zapřažen v jeho jhu a nebyl svázán jeho pouty.
Sir 28:20 Jeho jho je železné a jeho pouta bronzová.
Sir 28:21 Smrt, kterou způsobí , je zlá, i podsvětí je lepší než on.
Sir 28:22 Zbožné zlý jazyk neovládne, nevzplanou v jeho plameni.
Sir 28:23 Kdo opouštějí Hospodina, ti mu padnou za oběť , oheň se v nich rozhoří a nezhasne. Pustí se do nich jako lev, rozsápe je jako levhart.
Sir 28:24 Jen obežeň svůj statek plotem z trní a své stříbro a zlato ulož pod zámek.
Sir 28:25 Svá slova važ a odměřuj a ústa zavři dveřmi na závoru.
Sir 28:27 Dej pozor, abys neuklouzl jazykem a nepadl do rukou tomu, kdo na tebe číhá.
Sir 29:1 Kdo činí milosrdenství, půjčuje bližnímu, kdo mu podává pomocnou ruku, plní přikázání.
Sir 29:2 Půjč bližnímu, když potřebuje, a včas také bližnímu navrať!
Sir 29:3 Dodrž své slovo, buď spolehlivý v jednání s ním a vždycky dosáhneš, co budeš potřebovat.
Sir 29:4 Mnozí mají půjčenou věc za nalezenou a působí tak nesnáze těm, kdo jim pomohli.
Sir 29:5 Dokud nedostane, líbá člověku ruce, o peníze bližnímu pokorně říká. Ale když má vrátit, otálí, trapně se vymlouvá a svaluje vinu na krátkost lhůty.
Sir 29:6 I když však může zaplatit , přinese sotva polovinu, a bude to počítat, jako by šlo o věc jím nalezenou. Nemůže-li splatit , okrade bližního o jeho peníze a zbytečně si z něho udělá nepřítele. Odplatí mu kletbami a nadávkami, místo úcty mu odplatí urážkou.
Sir 29:7 A tak mnozí odmítli půjčit ne ze zlé vůle , ale z obavy, že budou zbytečně okradeni.
Sir 29:8 K ponižovanému buď velkodušný a nepomíjej ho, když činíš milosrdenství.
Sir 29:9 Podle přikázání se ujmi chudého a v jeho nouzi ho neodháněj s prázdnou.
Sir 29:10 Nelituj peněz pro bratra a přítele, nenech je zničit rzí v úkrytu pod kamenem.
Sir 29:11 Svůj poklad si ulož tak, jak přikazuje Nejvyšší, a prospěje ti víc nežli zlato.
Sir 29:12 Do svých pokladnic si uzavírej milosrdenství, to tě vytrhne z každého neštěstí.
Sir 29:13 Bude za tebe bojovat proti nepříteli lépe než silný štít a těžké kopí.
Sir 29:14 Dobrý člověk se zaručí za bližního, kdo ztratil stud, ten ho nechá na holičkách.
Sir 29:15 Nezapomeň na laskavost ručitele, vždyť se osobně za tebe zasadil.
Sir 29:16 Hříšník připraví ručitele o majetek, nevděčník nechá svého zachránce na holičkách.
Sir 29:17 Ručení zahubilo mnoho řádných lidí, otřáslo jimi jako mořské vlnobití.
Sir 29:18 Bohaté muže zbavilo domova, že se museli potloukat u cizích pronárodů.
Sir 29:19 Hříšník propadne ručení a kdo se žene za ziskem, propadne soudům.
Sir 29:20 Ujímej se bližního, jak jen můžeš, ale dej přitom pozor, abys na to nedoplatil!
Sir 29:21 Hlavní věc pro život je voda, chléb a oděv, i dům, který poskytuje soukromí.
Sir 29:22 Lepší je život chudáka pod vlastní dřevěnou střechou než vybrané lahůdky u cizích lidí .
Sir 29:23 Ať máš málo nebo nadbytek, buď spokojen, abys neuslyšel výtku, že jsi jen host.
Sir 29:24 Zlý je to život, toulat se od domu k domu; kde jsi hostem, nesmíš otevřít ústa.
Sir 29:25 Pohostíš, dáš napít, ani ti nepoděkují, ba ještě uslyšíš trpká slova:
Sir 29:26 „Jdi, cizinče, připravit mi stůl, a máš-li co po ruce, dej mi najíst.“
Sir 29:27 „Ustup, cizinče, před vzácnějším hostem , přišel mi host, můj bratr, a dům potřebuji pro něho .“
Sir 29:28 Pro rozumného člověka je těžké poslouchat výtky od domácích a urážky od věřitele.
Sir 30:1 Kdo miluje svého syna, má na něho stále připraveny důtky, aby z něj měl nakonec radost.
Sir 30:2 Kdo kárá svého syna, bude mít z něho prospěch a mezi známými se jím bude chlubit.
Sir 30:3 Kdo učí svého syna, vzbuzuje závist nepřítele, ale před přáteli se bude z něho veselit.
Sir 30:4 Skonal-li jeho otec, jako by nezemřel; vždyť po sobě zanechal sobě podobného.
Sir 30:5 Za svého života ho viděl a radoval se, při svém skonu neměl zármutek.
Sir 30:6 Zanechal po sobě toho, kdo vykoná pomstu nad nepřáteli a splatí dobrodiní přátelům.
Sir 30:7 Kdo hýčká syna, bude si ovazovat rány, a jeho nitro zachvátí děs, kdykoli syn vykřikne.
Sir 30:8 Nezkrocený kůň se stane neovladatelným, syn ponechaný sobě stane se tvrdohlavým.
Sir 30:9 Mazli se s dítětem a nažene ti strach, hrej si s ním a způsobí ti zármutek.
Sir 30:10 Nesměj se se synem , abys s ním neměl trápení a nakonec neskřípal zuby.
Sir 30:11 Nedávej mu v mládí volnost
Sir 30:12 Ohýbej mu šíji hned v mládí .
Sir 30:12 a bij ho přes boky, dokud je nedospělý, aby se nestal neovladatelným a neposlušným.
Sir 30:13 Vychovávej svého syna a pracuj na něm, abys nepřišel k úrazu pro jeho hanebnost.
Sir 30:14 Lepší je zdravý a zdatný chudák než boháč trápený neduhy těla.
Sir 30:15 Zdraví a svěžest je lepší než všechno zlato a statné tělo lepší než nezměrný blahobyt.
Sir 30:16 Není lepšího bohatství nad zdraví těla, ani potěšení nad radost srdce.
Sir 30:17 Lepší je smrt než trpký život a věčný odpočinek než trvalá nemoc.
Sir 30:18 Dobroty předložené před uzavřená ústa jsou jako pokrmy kladené na hrob.
Sir 30:19 Co je platná oběť modle? Vždyť nemůže jíst a nemá čich. Tak je to s tím, kdo je nemocemi stíhán od Hospodina.
Sir 30:20 Dívá se na dobroty a vzdychá, jako si posteskne kleštěnec, když objímá pannu.
Sir 30:21 Nepoddávej se zármutku a netýrej se starostmi.
Sir 30:22 Radost srdce je život člověka, veselí prodlužuje věk.
Sir 30:23 Dopřávej si a potěš tak své srdce, daleko od sebe zapuď zármutek. Vždyť zármutek mnohé zahubil a žádný užitek z něho není.
Sir 30:24 Závist a hněv ubírají dny a starost přivádí předčasně stáří.
Sir 30:25 Rozjasněnému srdci dobře chutná, může plně vychutnat to, co jí.
Sir 31:1 Nespavost kvůli bohatství působí chřadnutí těla, a starost o ně zahání spánek.
Sir 31:2 Starost v době bdění nedá člověku zdřímnout, a těžká nemoc probouzí ze spánku.
Sir 31:3 Boháč se namáhá shromažďováním majetku, a odpočívá-li, sytí se svými rozkošemi.
Sir 31:4 Chuďas se namáhá při skrovném živobytí, a odpočívá-li, upadá do bídy.
Sir 31:5 Kdo miluje zlato, nedojde ospravedlnění, kdo se honí za prospěchem, dostane se na scestí.
Sir 31:6 Mnozí ztroskotali kvůli zlatu, slepě se řítili do záhuby.
Sir 31:7 Zlato je pastí svým ctitelům, každý nemoudrý se do ní chytí.
Sir 31:8 Blaze bohatému, který zůstává bez úhony a za zlatem se nepachtí.
Sir 31:9 Kdo je takový? Ať mu blahořečíme. Vykonal ve svém lidu podivuhodné věci.
Sir 31:10 Kdo obstál v pokušení a zůstal neporušený? Bude to jeho chloubou. Kdo se mohl dopouštět přestupků, ale nedopustil se jich , kdo mohl činit zlé, ale neučinil to ?
Sir 31:11 Jeho štěstí je zajištěno a o jeho milosrdných činech se bude vypravovat v shromáždění.
Sir 31:12 Zasedls k bohatému stolu? Neotvírej lačně svá ústa a neříkej: „Je na něm toho tolik!“
Sir 31:13 Pamatuj, že ničemné oko je neštěstím; co horšího bylo stvořeno než takové oko? Proto vzdychá po všem, co vidí.
Sir 31:14 Nenatahuj ruku po tom , nač pohleděl druhý , netlač se s ním u mísy!
Sir 31:15 Hleď podle sebe pochopit úmysly svého bližního a při každém činu uvažuj!
Sir 31:16 Co ti předloží, pojídej jako člověk, nejez hltavě, aby ses nezprotivil.
Sir 31:17 Ukázněně přestaň první, nebuď nenasytný, ať nepohoršuješ.
Sir 31:18 Sedíš-li u stolu mezi četnými hosty , nenatahuj svou ruku jako první.
Sir 31:19 Jak málo stačí ukázněnému člověku! Nevzdychá potom na lůžku.
Sir 31:20 Kdo se nepřecpává, má zdravý spánek, ráno vstává se svěží myslí. Nenasytný však trpí nespavostí, bolestmi žlučníku a zvracením.
Sir 31:21 Jestliže jsi byl donucen jíst přes míru , vstaň, vyzvracej se v ústraní a uleví se ti.
Sir 31:22 Poslyš mě, synu, a nepohrdej mnou, nakonec shledáš, jak pravdivá jsou má slova. Buď umírněný ve všem, co děláš, a žádná nemoc tě nepotká.
Sir 31:23 Skvělého hostitele bude chválit každý ret, bude to věrohodné svědectví o jeho štědrosti.
Sir 31:24 Proti skoupému však bude město reptat; svědectví o jeho lakotě bude přísné.
Sir 31:25 Při pití vína nechtěj dělat hrdinu, víno už mnohé zahubilo.
Sir 31:26 V peci se zkouší, jak je železo zakaleno, podobně víno vyzkouší srdce, když se holedbaví přou.
Sir 31:27 Víno je pro lidi jako sám život, pokud je piješ s mírou. Jaký je život, když schází víno? Bylo stvořeno lidem pro radost.
Sir 31:28 Obveselením srdce a radostí duše je víno, které se pije střídmě ve vhodnou chvíli.
Sir 31:29 Trpkostí duši je víno, které se pije nad míru, vede jen k urážkám a pomstychtivosti.
Sir 31:30 Opilost naplňuje nemoudrého hněvem, až padne, zbavuje síly a způsobuje rány.
Sir 31:31 Při pití vína bližního nekárej a nepohrdej jím, když je rozjařený. Nečastuj ho výčitkami a nevháněj do úzkých vymáháním dluhu .
Sir 32:1 Ustanovili tě při hostině správcem? Nevyvyšuj se! Buď mezi ostatními jako jeden z nich, postarej se o ně a až potom si sedni.
Sir 32:2 Když uděláš všechno, cos byl povinen, přisedni, aby ses s ostatními poveselil a dostal věnec za dobré uspořádání.
Sir 32:3 Promluv, starče, tobě to přísluší, ale mluv jen k věci a hudbě nepřekážej.
Sir 32:4 Kde je ji slyšet, neplýtvej řečmi, nehraj si na moudrého v nepravý čas.
Sir 32:5 Pečeť z drahokamu se zlatou ozdobou je hra hudebníků při pití vína.
Sir 32:6 Pečeť ze smaragdu ve zlaté obrubě je hudba se zpěvem při lahodném vínu.
Sir 32:7 Promluv, mládenče, jen když musíš, nanejvýš dvakrát, byl-lis otázán.
Sir 32:8 Buď v řeči stručný, málo slovy pověz mnoho, buď jako ten, kdo ví, přitom však mlčí.
Sir 32:9 Jsi-li s velmoži, nechtěj se jim rovnat, mluví-li druhý, netlachej o všem možném!
Sir 32:10 Před zahřměním předchází blesk, skromného předejde obliba.
Sir 32:11 Včas přestaň a neotálej s odchodem , pospíchej domů a nikde se nezdržuj.
Sir 32:12 Bav se tam a dělej, co se ti zlíbí, ale nehřeš zpupným slovem.
Sir 32:13 A nadto dobrořeč tomu, který je tvým tvůrcem a občerstvuje tě svým dobrodiním.
Sir 32:14 Kdo se bojí Hospodina, přijímá jeho kázeň, kdo ho na úsvitě hledají, dojdou jeho zalíbení.
Sir 32:15 Kdo bádá v Zákoně, bude jím prostoupen, ale pokrytec na něm klopýtne.
Sir 32:16 Kdo se bojí Hospodina, dojdou práva, jeho úsudkům dají zazářit jako světlu.
Sir 32:17 Hříšný člověk se vyhýbá výtkám a najde si výmluvu, jak se mu zachce.
Sir 32:18 Soudný člověk neopomene rozvažovat, cizák a nadutec si z ničeho nic nedělají.
Sir 32:19 Nečiň nic, aniž ses poradil, ať nemusíš po činu litovat.
Sir 32:20 Nechoď cestou, na níž jsou překážky, ať neklopýtneš na kamenech.
Sir 32:21 Ani na cestě, kde úraz nehrozí, si nebuď jistý,
Sir 32:22 a měj se na pozoru i před svými dětmi.
Sir 32:23 Ať konáš cokoli, zůstaň věrný sám sobě, neboť i v tom spočívá zachovávání přikázání.
Sir 32:24 Kdo je věrný Zákonu, dbá na přikázání, kdo spolehl na Hospodina, neutrpí škodu.
Sir 33:1 Toho, kdo se bojí Hospodina, nepotká nic zlého, z pokušení ho Bůh zase vysvobodí.
Sir 33:2 Moudrý muž nebude mít odpor k Zákonu, kdo se však má k němu pokrytecky, je jako loď v bouři.
Sir 33:3 Člověk rozumný bude Zákonu důvěřovat , shledá jej stejně spolehlivým jako věštbu posvátnými losy.
Sir 33:4 Připrav si řeč, chceš-li být slyšen, a srovnej si myšlenky, dříve než odpovíš.
Sir 33:5 Nitro hlupáka je jako kolo u vozu a jeho uvažování jako točící se osa.
Sir 33:6 Jako bujný hřebec je přítel posměváček, řehtá pod každým, kdo na něj vsedne.
Sir 33:7 Čím vyniká jeden den nad druhým? Vždyť každý den v roce má světlo od slunce.
Sir 33:8 Hospodinovým rozhodnutím byly dny rozděleny, on rozlišil období a svátky.
Sir 33:9 Některé vyzvedl a posvětil, jiné zařadil do počtu všedních dnů.
Sir 33:10 I všichni lidé jsou z hlíny, ze země byl stvořen Adam.
Sir 33:11 Hospodin je rozdělil podle svého všestranného uvážení a určil jim odlišné cesty.
Sir 33:12 Některé požehnal a povýšil, některé posvětil a postavil sobě blízko, jiné proklel a pokořil a svrhl z jejich místa.
Sir 33:13 Jako hlína v rukou hrnčíře, hnětená, jak on uzná za vhodné, tak jsou lidé v rukou toho, kdo je jejich tvůrcem, aby jim odplatil podle svého rozhodnutí.
Sir 33:14 Protikladem zla je dobro, protikladem smrti je život, podobně protikladem zbožného je hříšník.
Sir 33:15 Tak hleď na všechna díla Nejvyššího: jsou vždy v páru, jedno je protikladem druhého.
Sir 33:16 Probudil jsem se jako poslední a byl jako ten, kdo paběrkuje po vinařích.
Sir 33:17 Díky Hospodinovu požehnání jsem je dohonil a vinný lis jsem naplnil jako každý vinař.
Sir 33:18 Vězte, že jsem se nenamáhal jen kvůli sobě, ale pro všechny, kdo hledají poučení.
Sir 33:19 Slyšte mě, velmožové lidu, představitelé shromáždění, pozorně poslouchejte!
Sir 33:20 Ani synovi nebo ženě, ani bratru nebo příteli nedovol, aby tě dostali do své moci, dokud jsi živ. Nikomu svůj majetek nepředávej, abys toho nelitoval a nemusel se o něj znovu doprošovat.
Sir 33:21 Dokud žiješ a dýcháš, neměň s jiným své postavení .
Sir 33:22 Je lépe, prosí-li děti tebe, než abys ty musel vzhlížet k rukám svých synů.
Sir 33:23 Ponech si vedení při každém díle a svou čest neposkvrňuj!
Sir 33:24 Až budou dny tvého života u konce, ve chvíli skonání rozdej dědictví.
Sir 33:25 Píce, hůl a břímě oslu, chléb, kázeň a práce otroku.
Sir 33:26 Zaměstnej otroka a budeš mít klid, ponech mu volné ruce a bude hledat svobodu.
Sir 33:27 Jako jho s otěží ohýbají šíji, tak kláda a výprask zlovolného otroka.
Sir 33:28 Ulož mu práci, ať nezahálí, zahálka učí mnohé špatnosti.
Sir 33:29 Postav ho k práci, k níž se hodí; nebude-li poslouchat, vsaď ho do okovů.
Sir 33:30 Nikoho však nepřetěžuj a nekonej nic bez uvážení.
Sir 33:31 Máš-li otroka, jednej s ním jako se sobě rovným; získal jsi ho za cenu krve.
Sir 33:32 Máš-li otroka, jednej s ním jako s bratrem, vždyť ho budeš potřebovat jako sám sebe.
Sir 33:33 Budeš-li s ním však zle nakládat, opustí tě a uteče, kde ho pak budeš hledat?
Sir 34:1 Nerozumný si dělá liché a klamné naděje, sny budí v pošetilcích falešné představy.
Sir 34:2 Jako člověk lapající stín a honící se za větrem je ten, kdo se drží snů.
Sir 34:3 Vidění ve snu je jako hledět do zrcadla: jen obraz obličeje proti obličeji skutečnému .
Sir 34:4 Co čistého může vzejít z nečistého, co pravdivého se může zrodit ze lži?
Sir 34:5 Na nic jsou věštby, hadačství a sny: jsou jako blouznění ženy v porodních bolestech.
Sir 34:6 Nejsou-li poslány Nejvyšším jako navštívení, nevěnuj jim pozornost.
Sir 34:7 Sny obloudily mnoho lidí a padli ti, kteří v ně skládali naděje.
Sir 34:8 Zákon dojde k dokonalosti bez takového klamu, i moudrost v hodnověrných ústech je dokonalá.
Sir 34:9 Kdo mnoho cestoval, mnoho poznal. Kdo má mnoho zkušeností, bude mluvit rozumně.
Sir 34:10 Kdo nic nezakusil, málo ví, ale kdo hodně cestoval, oplývá chytrostí.
Sir 34:11 Mnoho jsem viděl, když jsem byl na cestách, porozuměl jsem víc, než umím povědět.
Sir 34:12 Často jsem byl ve smrtelném nebezpečí a zachránil jsem se jen díky tomuto:
Sir 34:13 Duch těch, kteří se bojí Hospodina, bude žít, vždyť jejich nadějí je jejich Zachránce.
Sir 34:14 Kdo se bojí Hospodina, nebude mít strach a nebude se chvět, vždyť Hospodin je jeho nadějí.
Sir 34:15 Blaze duši toho, kdo se bojí Hospodina, vždyť koho by se přidržel, o koho opřel?
Sir 34:16 Oči Hospodinovy hledí na ty, kteří ho milují. On je jejich mocnou záštitou a silnou oporou, skrýší před úpalem a poledním žárem, ochranou před úrazem a pomocí v pádu.
Sir 34:17 Hospodin pozvedá duši, rozjasňuje oči, dává zdraví, život i požehnání.
Sir 34:18 Obětovat z věcí pochybně nabytých znamená oběť zesměšnit, dary svévolníků nedocházejí zalíbení.
Sir 34:19 Nejvyššímu se oběti svévolníků nelíbí, neodpouští hříchy ani za sebevíc obětí.
Sir 34:20 Jako ten , kdo zabíjí syna před očima otce, je ten , kdo přináší oběť z majetku chudých.
Sir 34:21 Mít nedostatek chleba, to je živobytí nuzných, a kdo je oň připravuje, je vrah.
Sir 34:22 Kdo bere bližnímu obživu, zabíjí ho, a kdo zadržuje mzdu nádeníkovi, prolévá krev.
Sir 34:23 Jeden buduje, druhý bourá; co jiného jim to přinese než dřinu?
Sir 34:24 Jeden se modlí, druhý proklíná; čí hlas vyslyší Panovník?
Sir 34:25 Kdo se omývá po dotyku mrtvoly, ale pak se jí znovu dotýká, jaký má užitek ze své koupele?
Sir 34:26 Právě tak člověk, který se postil za své hříchy, ale jde a znovu se jich dopouští: Kdo vyslyší jeho modlitbu? A nač mu bylo, že se pokořil?
Sir 35:1 Kdo zachovává Zákon, jako by přinášel mnoho obětí, kdo dodržuje přikázání, jako by obětoval oběť pokojnou.
Sir 35:2 Kdo prokazuje vděčnost, přináší oběť bílé mouky, kdo činí milosrdenství, obětuje oběť chvály.
Sir 35:3 Hospodinu se líbí, když se vyvaruješ nešlechetnosti, a odpustí ti , když se odvrátíš od své nepravosti.
Sir 35:4 Neukazuj se před Hospodinem s prázdnou. To vše dělej kvůli přikázání.
Sir 35:5 Oběť spravedlivého je kladením tuku na oltář, její vůně stoupá před Nejvyššího.
Sir 35:6 Oběť muže spravedlivého je vždy přijata, a nebude na ni zapomenuto.
Sir 35:7 Štědrými dary oslav Hospodina a nešetři na prvotinách ze své práce.
Sir 35:8 Všechno dávej s veselou tváří a s radostí odděluj pro Hospodina desátky.
Sir 35:9 Dej Nejvyššímu, jak on dává tobě , štědře, podle svých možností,
Sir 35:10 protože Hospodin odplácí, a odplatí ti sedminásobně.
Sir 35:11 Nepodplácej Hospodina , vždyť on nic nepřijme, a nespoléhej na nedůstojnou oběť,
Sir 35:12 neboť Hospodin je spravedlivý soudce a nebere ohled na osobu.
Sir 35:13 Nebude nikomu stranit na úkor chudáka, ale vyslyší modlitbu ukřivděného.
Sir 35:14 Nenechá bez povšimnutí úpěnlivou prosbu sirotka ani vdovu, když v nářku vylévá své srdce .
Sir 35:15 Což nestékají vdově slzy po tváři a nejsou obžalobou toho, kdo je vyvolal?
Sir 35:16 Kdo slouží Hospodinu se zalíbením, bude od něho přijat a jeho modlitba se dotkne samých oblaků.
Sir 35:17 Modlitba poníženého proniká oblaky, a neutiší se, dokud nedosáhne cíle.
Sir 35:18 Neustane, dokud Nejvyšší nepohlédne, nezastane se spravedlivých a nevykoná soud.
Sir 35:19 Hospodin nebude prodlévat ani nebude shovívavý vůči nemilosrdným,
Sir 35:20 dokud jim nerozdrtí bedra a nevykoná pomstu nad pronárody,
Sir 35:21 dokud nevyhladí množství násilníků a nezpřeláme žezla nespravedlivých,
Sir 35:22 dokud neodplatí člověku podle jeho skutků a za činy lidí podle jejich úmyslů,
Sir 35:23 dokud svému lidu nezjedná právo a nepotěší je svým slitováním.
Sir 35:24 Když nastane soužení, jeho slitování přijde včas jako dešťové mraky v době sucha.
Sir 36:1 Smiluj se nad námi, Pane, Bože veškerenstva, shlédni na nás a naplň všechny pronárody bázní před tebou.
Sir 36:2 Pozdvihni svou ruku proti cizím pronárodům, ať spatří tvoji moc.
Sir 36:3 Jako jsi na nás před jejich očima ukázal svou svatost, tak před námi na nich ukaž svou velikost,
Sir 36:4 aby tě poznali, tak jako jsme poznali my, že není jiného Boha kromě tebe, Hospodine.
Sir 36:5 Obnov znamení a opakuj zázraky, prokaž slávu své paže a sílu své pravice.
Sir 36:6 Vzbuď své rozhořčení a vylej svůj hněv, vyhlaď protivníka a rozdrť nepřítele.
Sir 36:7 Zasáhni rychle a pamatuj na přísahu, ať se vypravuje o tvých velkých skutcích.
Sir 36:8 Ohněm hněvu ať je pohlcen ten, kdo by se chtěl zachránit, kdo zle nakládali s tvým lidem, ať propadnou záhubě!
Sir 36:9 Rozbij hlavy vládcům nepřátel, kteří říkají: „Není nikdo, kdo by se nám vyrovnal !“
Sir 36:10 Shromáždi všechny Jákobovy kmeny a jako na počátku dej jim jejich dědičný podíl.
Sir 36:11 Smiluj se, Hospodine, nad lidem, který se nazývá tvým jménem, nad Izraelem, s nímž jsi jednal jako se svým prvorozeným.
Sir 36:12 Slituj se nad svým svatým městem, nad Jeruzalémem, místem, kde přebýváš.
Sir 36:13 Naplň Sijón chválou svých mocných skutků, a nad tvým lidem ať se skví tvá sláva.
Sir 36:14 Vydej svědectví o těch, kdo jsou od počátku tvým stvořením, a dej, aby se splnila proroctví pronášená v tvém jménu.
Sir 36:15 Odměň ty, kdo tě trpělivě očekávají, a tvoji proroci ať jsou shledáni hodnými důvěry.
Sir 36:16 Vyslyš, Hospodine, modlitbu těch, kdo tebe prosí, podle požehnání, které uděloval Áron tvému lidu,
Sir 36:17 ať poznají všichni na celé zemi, že ty jsi Hospodin, věčný Bůh.
Sir 36:18 Žaludek všelicos přijímá za pokrm, ale není pokrm jako pokrm.
Sir 36:19 Jako rozeznává jazyk chuť zvěřiny, tak rozumné srdce lživá slova.
Sir 36:20 Lstivé srdce působí zármutek, ale zkušený člověk mu to odplatí.
Sir 36:21 Žena si vezme kohokoli za manžela, ale pro muže není dívka jako dívka.
Sir 36:22 Krása ženy rozjasňuje tvář muže a předčí vše, po čem muž touží.
Sir 36:23 Má-li laskavý a mírný jazyk, nikdo z lidí není šťastnější než její muž.
Sir 36:24 Kdo si bere takovou ženu, začíná mít jmění, pro sebe pomoc, oporu a odpočinutí.
Sir 36:25 Kde není plot, tam bude majetek rozkraden, kde není žena, tam bude muž naříkat a bloudit.
Sir 36:26 Kdo by důvěřoval ozbrojenému lupiči, který se potuluje od města k městu?
Sir 36:27 Právě tak se nevěří člověku, který nemá domov a přenocuje tam, kde ho zastihne soumrak.
Sir 37:1 Každý přítel říká: „I já jsem s tebou uzavřel přátelství.“ Ale jsou i přátelé jenom podle jména.
Sir 37:2 Což tě nezarmoutí až k smrti, když se ti druh a přítel změní v nepřítele?
Sir 37:3 Ó zlá myšlenko, odkud ses vzala, abys klamem obestřela celou zemi?
Sir 37:4 Některý druh se raduje s přítelem v jeho štěstí, ale v době soužení se obrátí proti němu.
Sir 37:5 Některý druh pomáhá příteli kvůli svému žaludku, v boji však chrání sám sebe.
Sir 37:6 Nezapomínej v duši na přítele, neztrať ho z mysli kvůli svému jmění.
Sir 37:7 Každý rádce vynáší svou radu jako nejlepší , ale někteří radí jen ve svůj prospěch.
Sir 37:8 Chraň se před rádcem a poznej napřed, co sám potřebuje. I on bude třeba dávat radu ve svůj prospěch. Ať nevrhá o tebe los
Sir 37:9 a neřekne ti: „Tvá cesta je dobrá,“ a zpovzdáli se pak dívá, co tě potká.
Sir 37:10 Neraď se s tím, kdo na tebe nepřívětivě hledí, a svůj záměr skryj před těmi, kdo ti závidí.
Sir 37:11 Neraď se s ženou o té, na kterou žárlí, ani se zbabělcem o bitvě, s obchodníkem o směně, s kupujícím o prodeji, se závistivcem o vděčnosti, s nemilosrdným o laskavosti, s lenochem o nějaké práci, a dělníkem načas najatým o dokončení díla , s nedbalým otrokem o mnoha úkolech. Na takové nespoléhej, když se o čemkoliv radíš.
Sir 37:12 Naopak trvale se přidržuj zbožného muže, o kterém víš, že zachovává přikázání, který smýšlí stejně jako ty, a když klopýtneš, ponese s tebou bolest.
Sir 37:13 Dej na radu vlastního srdce, nad něž nemáš nic spolehlivějšího.
Sir 37:14 Lidské nitro může sice mnohdy zpozorovat víc než sedm strážců, kteří sedí na vysoké věži,
Sir 37:15 ale především pros Nejvyššího, aby řídil tvou cestu v pravdě.
Sir 37:16 Rozmýšlení je na začátku každého díla a před každým činem je třeba se poradit.
Sir 37:17 Proměny srdce se dají vystopovat na čtyřech věcech, jež jsou toho důsledkem:
Sir 37:18 na dobru a zlu, na životě a smrti. Ale trvale nad nimi vládne jazyk.
Sir 37:19 Někdo je obratný muž, učitel mnohých, ale sám sobě je k ničemu.
Sir 37:20 Někdo mudruje jen o slovech, a je proto v nenávisti. Takový pak nemá vůbec co jíst,
Sir 37:21 Hospodin mu totiž nedal milost, takže postrádá jakoukoliv moudrost.
Sir 37:22 Někdo je moudrý jen ve svém vlastním zájmu, a plody jeho vědění mají účinek jen v jeho ústech.
Sir 37:23 Moudrý muž bude vychovávat svůj vlastní lid, a na plody jeho vědění je pak spolehnutí.
Sir 37:24 Moudrý muž bude naplněn požehnáním a všichni, kdo jej vidí, mu blahořečí.
Sir 37:25 Lidský život je omezen počtem dnů, ale dnů Izraele je bezpočet.
Sir 37:26 Moudrý si získá ve svém lidu trvalou důvěru a jeho jméno bude žít navěky.
Sir 37:27 Synu, sám sebe zkoumej po celý život, poznej, co ti škodí, a uměj si to odepřít,
Sir 37:28 neboť všechno neprospívá všem a ne každý má zalíbení ve všem.
Sir 37:29 Nebuď nenasytný při žádném hodování a neoddávej se cele jídlu.
Sir 37:30 V hojnosti pokrmů číhá nemoc a nestřídmost má blízko k nevolnosti.
Sir 37:31 Mnozí skonali pro nestřídmost; kdo se umí ovládat, prodlouží si život.
Sir 38:1 Vzdávej lékaři patřičnou úctu, protože ho potřebuješ, neboť i jeho stvořil Hospodin.
Sir 38:2 Od Nejvyššího má schopnost léčit a od krále přijímá dary.
Sir 38:3 Lékařské vědění ho vyvyšuje, i u velmožů sklízí obdiv.
Sir 38:4 Hospodin stvořil léčivé byliny ze země a rozumný člověk se jich neodříká.
Sir 38:5 Což nezesládla voda dřevem, aby byla poznána jeho síla?
Sir 38:6 On sám dal lidem vědění, aby byl oslavován pro své obdivuhodné skutky.
Sir 38:7 Jimi léčí a tiší bolest, lékárník z nich připravuje lék,
Sir 38:8 aby jeho skutky nevymizely a na zemi aby byl stále jeho pokoj.
Sir 38:9 Synu, svou nemoc nepodceňuj, ale pros Hospodina, a on tě uzdraví.
Sir 38:10 Zanech přestoupení, vztáhni ruce k dobru a očisti srdce od každého hříchu.
Sir 38:11 Přinášej oběť zápalnou jako libou vůni a oběť přídavnou z bílé mouky. Přinášej jako oběť tuk, buď štědrý , jak jen můžeš.
Sir 38:12 Pak dej lékaři příležitost, vždyť i jeho stvořil Hospodin. Ať není daleko od tebe, když ho potřebuješ;
Sir 38:13 někdy je úspěch v jejich rukou.
Sir 38:14 Vždyť i oni budou prosit Hospodina, aby se jim podařilo přinést nemocnému úlevu a uzdravení k záchraně života.
Sir 38:15 Kdo hřeší před tím, kdo je jeho tvůrcem, ať padne do rukou lékaře.
Sir 38:16 Synu, nad mrtvými prolévej slzy a začni naříkat jako ten, kdo velmi trpí. Postarej se o jeho tělo, jak náleží, a nezanedbej jeho pohřeb.
Sir 38:17 V hořkém pláči a úpěnlivém nářku zachovávej dny smutku, jak se sluší, jeden den nebo dva, aby tě nepomlouvali, a pak se dej potěšit v zármutku.
Sir 38:18 Ze zármutku totiž vzniká smrt, zármutek v srdci podlamuje sílu.
Sir 38:19 Přijde-li neštěstí, zármutek časem přejde, ale životní úděl chudáka nepřestává deptat srdce.
Sir 38:20 Své srdce nevydávej na pospas zármutku, zažeň jej tím, že si pomyslíš na svůj vlastní konec.
Sir 38:21 Nezapomeň, že cesta nevede zpět, mrtvému nepomůžeš a sobě jen uškodíš.
Sir 38:22 Pamatuj: „ Jaký soud byl vynesen nade mnou, takový bude i nad tebou, nade mnou včera, nad tebou dnes.“
Sir 38:23 Když mrtvý odpočívá, ať odpočívá i vzpomínka na něho, nech se brzy potěšit, když jeho duch odešel.
Sir 38:24 Moudrost písaře roste ve volné chvíli klidu, a kdo je ušetřen starostí, může se věnovat moudrosti.
Sir 38:25 Jak se může věnovat moudrosti ten, kdo drží pluh, a kdo se pyšní bodcem na dobytek? Popohání stádo, je zaměstnán prací pro ně a vypráví o mladých býčcích.
Sir 38:26 Má plnou hlavu toho, jak vést brázdy, a nespí kvůli krmení jalovic.
Sir 38:27 Tak je to s každým řemeslníkem a mistrem, který pracuje v noci jako ve dne. Ti, kdo vyrývají pečetní prsteny, trpělivě tvoří rozmanité ozdoby. Celým srdcem se snaží, aby obraz byl jako živý, a nespí dlouho do noci, aby dílo dokončili.
Sir 38:28 Podobně kovář, jenž stojí u kovadliny a vyzná se v práci s kovem. Oheň a dým mu vysušují tělo, potýká se s žárem výhně, zvuk kladiva ho ohlušuje, očima při tom sleduje přesnost tvaru, celým srdcem se snaží, aby dokončil dílo, a nejde spát, dokud je nedokončil a neozdobil.
Sir 38:29 Stejně tak hrnčíř, který sedí u své práce a nohama roztáčí hrnčířský kruh. Je přeplněn starostmi o své dílo, záleží mu totiž na tom , aby jeho výrobků byl dostatek.
Sir 38:30 Svýma rukama dává hlíně tvar, nohama zdolává její tuhost, celým srdcem se snaží, aby dokončil polevu, a nejde spát proto, aby vyčistil pec.
Sir 38:31 Ti všichni se spolehli na své ruce a každý si ve svém řemesle moudře počíná.
Sir 38:32 Bez nich není možné vybudovat město, nejsou tam jako cizinci, nemusejí být stále na cestách.
Sir 38:33 Avšak do rady lidu nejsou voleni, ve shromáždění nezaujímají přední místo, nezasedají v soudcovském křesle, v Zákoně a právu se nevyznají.
Sir 38:34 Nevykazují ani vzdělání ani znalosti práva a v podobenstvích nejsou zběhlí, ale přesto jsou oporou stvoření v tomto věku, i když se jejich modlitba týká jen díla dne.
Sir 39:1 Naproti tomu ten, kdo se cele oddává přemítání v zákoně Nejvyššího, bude vyhledávat moudrost všech předků a bude se zabývat proroctvími,
Sir 39:2 bude zachovávat pořekadla proslulých mužů a ozřejmí si smysl podobenství.
Sir 39:3 Bude vyhledávat skrytý smysl přísloví a svůj čas věnuje luštění podobenství.
Sir 39:4 Mezi velmoži bude konat službu a bude se objevovat před správci. Zemí cizích pronárodů bude procházet, neboť prozkoumal dobré i zlé věci mezi lidmi.
Sir 39:5 Své srdce upře hned zrána na Hospodina, který je jeho tvůrcem; před Nejvyšším se pokoří, otevře svá ústa v modlitbě a bude prosit za své hříchy.
Sir 39:6 Bude-li to Hospodin, Bůh veliký, chtít, naplní ho duchem rozumnosti. Jako déšť nechá padat slova své moudrosti a ve své modlitbě bude velebit Hospodina.
Sir 39:7 Bude spravovat své úmysly i znalosti a bude uvažovat o skrytých věcech Hospodinových.
Sir 39:8 Ukáže, čemu se v Boží výchově naučil, a bude se honosit zákonem Hospodinovy smlouvy.
Sir 39:9 Mnozí budou chválit jeho rozumnost a ta nebude navěky vymazána z paměti . Jeho památka nebude odstraněna a jeho jméno bude žít od pokolení k pokolení.
Sir 39:10 O jeho moudrosti budou vypravovat pronárody a shromáždění bude zvěstovat jeho chválu.
Sir 39:11 Bude-li dlouho živ, zanechá jméno slavnější než tisíce jiných , vejde-li pak v odpočinutí, prospěje to jeho slávě .
Sir 39:12 Chci ještě uváženě vypravovat, jsem toho plný jako měsíc v úplňku.
Sir 39:13 Poslyšte mne, zbožní synové, a rozkvetete jako růže, která roste u tekoucí vody.
Sir 39:14 Vydejte příjemnou vůni jako kadidlo a rozvijte se jako květ lilie. Šiřte svou vůni a zpívejte píseň chvály, dobrořečte Hospodinu za všechny jeho skutky!
Sir 39:15 Přiznejte velikost jeho jménu a velebte ho chvalami, zpěvem rtů a citerami. Velebte ho těmito slovy:
Sir 39:16 „Všechna díla Hospodinova jsou velmi krásná a na jeho rozkaz se všechno děje v pravý čas.“ Nelze říkat: „Nač je toto a k čemu zas ono?“ V pravý čas se na to vše dozvíme odpověď.
Sir 39:17 Na jeho slovo se voda zastavila jako hráz, vody se nahromadily na výrok jeho úst.
Sir 39:18 Na jeho rozkaz se děje všechno, co se mu líbí, a není, kdo by mohl omezit jeho spasitelné dílo.
Sir 39:19 Skutky všeho tvorstva jsou před ním jako na dlani a nic se nemůže skrýt před jeho očima.
Sir 39:20 Jeho pohled proniká všemi věky, a nic nevzbuzuje jeho údiv.
Sir 39:21 Nelze říkat: „Nač je toto a k čemu zas ono?“ Všechno totiž bylo stvořeno ke svému účelu.
Sir 39:22 Jeho požehnání přikrylo vše jako řeka a napojilo suchou zemi jako záplava.
Sir 39:23 Pronárody stihne jeho hněv, jako když obrací zavlažovanou zemi v solné pláně .
Sir 39:24 Zbožným jsou jeho cesty rovné, ale svévolníkům jsou plné překážek.
Sir 39:25 Dobré věci byly od počátku stvořeny pro dobré, a špatné pro hříšníky.
Sir 39:26 Co člověk nejvíc potřebuje k životu, je: voda, oheň, železo a sůl, bílá pšeničná mouka, mléko a med, šťáva z hroznů, olej a oděv.
Sir 39:27 Všechny ty věci jsou zbožným k dobrému, ale hříšníkům se obrátí ke zlému.
Sir 39:28 Některé vichry byly stvořeny jako trest a Bůh ve svém hněvu dal jejich běsnění sílu. Až se naplní čas, svou sílu vybijí a utiší hněv toho, kdo je rozpoutal.
Sir 39:29 Oheň, krupobití, hlad a smrt, to všechno bylo stvořeno jako trest.
Sir 39:30 Zuby šelem, štíři, hadi i trestající meč ke zkáze svévolníků
Sir 39:31 se budou radovat z jeho rozkazu, pohotově připraveny, kdykoli jich bude potřebí, ale když přijde jejich chvíle, jeho slovo nepřestoupí.
Sir 39:32 O tom všem jsem byl od počátku pevně přesvědčen, uvažoval jsem o tom a zapsal:
Sir 39:33 „Všechna díla Hospodinova jsou dobrá a všechno, co je potřebné, opatří včas.
Sir 39:34 Nelze říkat: ‚Toto je horší než ono,‘ neboť všechno ve svůj čas dojde uznání.
Sir 39:35 A nyní celým srdcem i ústy zpívejte chvály a dobrořečte Hospodinovu jménu.“
Sir 40:1 Každému člověku je určena tvrdá lopota. Těžké jho leží na Adamových synech ode dne, kdy vycházejí z lůna své matky, až do dne, kdy se navracejí do lůna matky všech.
Sir 40:2 Trápí je předtuchy a v jejich srdci je bázeň, obírají se čekáním na den svého skonu.
Sir 40:3 Od toho, kdo sedí na slavném trůnu, až po toho, kdo se plazí v prachu a popelu,
Sir 40:4 od toho, kdo nosí purpurový plášť a korunu, až po toho, kdo se obléká do režného plátna: všude jen hněv a závist, soužení a neklid, strach ze smrti, prchlivost a rozbroje.
Sir 40:5 I když člověk spí na lůžku, noční sen mu obluzuje vědomí znovu tím vším .
Sir 40:6 Maličko, téměř vůbec si neodpočine; i ve spánku je jako za bílého dne pronásledován přízraky své fantazie jako někdo, kdo utekl z bitvy.
Sir 40:7 Když je v nouzi nejvyšší , procitne a diví se pak, že není čeho se bát.
Sir 40:8 Tak je tomu s každým tvorem, od člověka až po dobytek, ale na hříšného to dolehne sedmkrát.
Sir 40:9 Smrt a krev, rozbroje a meč, pohromy, hlad, zkáza a bič.
Sir 40:10 To vše bylo určeno svévolníkům, kvůli nim nastala potopa.
Sir 40:11 Všechno, co je ze země, do země se vrací, a co je z vod, jde zpět do moře.
Sir 40:12 Každý úplatek a každé bezpráví pominou, ale věrnost bude trvat navěky.
Sir 40:13 Bohatství nespravedlivých vyschne jako bystřina a dozní v dešti jako mohutné zahřmění.
Sir 40:14 Kdo štědře otvírá ruce, bude mít důvod k radosti, kdo přestupují Zákon , nakonec zahynou.
Sir 40:15 Potomci svévolníků nemají mnoho ratolestí, jsou jako nečisté kořeny na strmých skalách.
Sir 40:16 Sítiny všude u vody a na břehu řeky se vytrhávají dřív než kterákoli jiná tráva.
Sir 40:17 Dobrodiní je jako požehnaná zahrada a milosrdenství trvá na věky.
Sir 40:18 Život toho, kdo může v spokojenosti a úspěšně pracovat, je sladký, ale víc než to obojí má ten , kdo najde poklad.
Sir 40:19 Děti a budování města získají člověku nepomíjející jméno, ale nad to obojí je ceněna bezúhonná žena.
Sir 40:20 Víno a hudba obveselují srdce, ale nad to obojí je láska k moudrosti.
Sir 40:21 Píšťala a harfa zpříjemňují zpěv, ale nad to obojí je příjemná řeč.
Sir 40:22 Oko touží po půvabu a kráse, ale nad to obojí je zeleně rašící osení.
Sir 40:23 Přítel nebo druh je vítán v kterýkoli čas, ale nad to obojí je soužití ženy s mužem.
Sir 40:24 Bratři a pomocníci mohou podepřít v čas soužení, ale nad to obojí přinesou záchranu skutky milosrdenství.
Sir 40:25 Zlato a stříbro postaví na nohy, ale nad to obojí váží dobrá rada.
Sir 40:26 Majetek a síla pozdvihují srdce, ale nad to obojí je bázeň před Hospodinem. Bázeň před Hospodinem nepřináší škodu, a kdo ji má, nemusí hledat pomoc.
Sir 40:27 Bázeň před Hospodinem je jako požehnaná zahrada, ochraňuje člověka lépe než všechno bohatství.
Sir 40:28 Synu, neveď žebravý život; lépe zemřít než žebrat.
Sir 40:29 Život člověka, který hledí na cizí stůl, nelze považovat za pravý život. Zneuctí svou duši cizími pokrmy; proto muž zkušený a ukázněný se jich bude chránit.
Sir 40:30 V ústech nestydatého zní žebrání sladce, ale v jeho nitru hoří jako oheň.
Sir 41:1 Ó smrti, jak hořké je pomyšlení na tebe člověku, který si pokojně žije mezi svými statky, který žije bezstarostně a má ve všem úspěch a který je ještě schopen těšit se z dobrého jídla.
Sir 41:2 Ó smrti, jak dobrý je tvůj rozsudek pro člověka nuzného a toho, jehož síly ochabují, pro člověka vysokého stáří, pro něhož je všechno obtížné, všemu se brání a ztrácí trpělivost.
Sir 41:3 Neboj se rozsudku smrti, pamatuj na ty, kdo tě předešli, i na ty, co půjdou po tobě.
Sir 41:4 Je to rozsudek vynesený Hospodinem nade vším tvorstvem. Proč bys odporoval vůli Nejvyššího? Ať život trvá deset, sto nebo i tisíc let, v podsvětí se na to nikdo nebude ptát.
Sir 41:5 Jaká líheň nestoudnosti bývají děti hříšníků, vyrůstající v příbytcích svévolníků.
Sir 41:6 Dědictví hříšného plemene zanikne a jeho potomstvo bude trvale zneuctěno hanbou.
Sir 41:7 Otci svévolníkovi budou jeho děti předhazovat, že jsou kvůli němu ostouzeny.
Sir 41:8 Běda vám, muži svévolní, že jste opustili zákon Boha nejvyššího.
Sir 41:9 Když jste se narodili, přišli jste na svět k prokletí, a až zemřete, prokletí bude vaším podílem.
Sir 41:10 Všechno, co je ze země, do země odejde, tak svévolníci půjdou z prokletí do záhuby.
Sir 41:11 Lidé truchlí nad tělem nebožtíka , ale nedobré jméno hříšníků bude zahlazeno.
Sir 41:12 Pečuj o své jméno, to tě přetrvá spíše než tisíce velkých pokladů zlata.
Sir 41:13 Dobrý život je přesně vyměřen, ale dobré jméno přetrvá věky.
Sir 41:14 Žijte v pokoji a zachovávejte to, v čem jste byly vychovány, mé děti. Skrytá moudrost a ukrytý poklad, k čemu je to obojí užitečné?
Sir 41:15 Lepší je člověk, který skrývá svou pošetilost, než ten, kdo skrývá svou moudrost.
Sir 41:16 Proto se zamyslete nad mými slovy; není vždycky správné propadat se studem, jako ne všechno je všemi pokládáno za hodné úcty.
Sir 41:17 Styďte se před otcem a matkou za smilstvo, před knížetem nebo velmožem za lež,
Sir 41:18 před vyšetřovatelem a soudcem za přečin, před shromážděním a lidem za nepravost.
Sir 41:19 Styď se před druhem nebo přítelem za křivdu, před místem, kde přebýváš jako cizinec, za krádež;
Sir 41:20 před Boží pravdou a smlouvou za to, že v náručí zadržuješ chléb,
Sir 41:21 že urážíš, když bereš nebo dáváš, že neodpovídáš, když tě druzí zdraví,
Sir 41:22 že vrháš pohledy po nevěstce, že se odvracíš od souvěrce,
Sir 41:23 že si přivlastňuješ, co právem patří jinému, že se ohlížíš za vdanou ženou,
Sir 41:24 že jsi dotěrný k otrokyni jiného – neochomýtej se kolem jejího lůžka –,
Sir 41:25 že jsi s přáteli jednal urážlivě, když jsi dar znechutil výčitkami,
Sir 41:26 že opakuješ, co jsi slyšel, a že prozrazuješ, co mělo zůstat utajeno.
Sir 41:27 Tak prokážeš pravý stud a najdeš oblibu u všech lidí.
Sir 42:1 Nestyď se za tyto věci a neohlížej se na nikoho , abys nezhřešil:
Sir 42:2 Za zákon Nejvyššího a za smlouvu, za rozsudek, jímž byl odsouzen svévolník,
Sir 42:3 za účtování s druhem a spolucestujícími, za rozdělení dědictví druhům,
Sir 42:4 za poctivé váhy a závaží, za zisk, ať velký nebo malý,
Sir 42:5 za výtěžek z obchodního podnikání, za neustálé napomínání dětí, za to, že jsi do krve zbičoval záda špatného služebníka.
Sir 42:6 Před všetečnou ženou je dobré všechno zajistit, a kde je mnoho rukou, dej všechno pod zámek!
Sir 42:7 Spočítej a zvaž všechno, cokoli předáváš, vydané i přijaté si zapiš!
Sir 42:8 Nestyď se pokárat nerozumného a hlupáka, ale ani člověka vysokého stáří, jestliže se provinil proti mladým. Tak prokážeš správné vychování a získáš uznání všech živých.
Sir 42:9 Dcera bývá skrytou příčinou , že otec nespí, že mu starost o ni zahání spánek. Když je mladá, aby neodkvetla dřív , než se vdá , když je provdaná, aby se nezprotivila muži.
Sir 42:10 Dokud je pannou, aby nebyla zneuctěna a neotěhotněla ve svém otcovském domě. Žije-li s mužem, aby se nedopustila nevěry, anebo, ač provdána, aby nezůstala neplodná.
Sir 42:11 Na nevázanou dceru přísně dohlížej, aby tě nevydala škodolibé radosti nepřátel, pomluvám ve městě a klevetám mezi lidmi, a nepřivedla tě k hanbě před mnohými.
Sir 42:12 U žádného člověka nehleď na krásu a nevysedávej uprostřed žen!
Sir 42:13 Neboť ze šatů vylétá mol a od ženy vychází ženská špatnost.
Sir 42:14 Lepší je špatnost muže než dobrota ženy, je to žena, kdo přivádí do hanby a zneuctění.
Sir 42:15 Budu připomínat skutky Hospodinovy a budu vypravovat, co jsem viděl. Slovy Hospodinovými byla učiněna jeho díla:
Sir 42:16 Zářící slunce shlíží dolů na všechno a Hospodinovy slávy je plné jeho dílo.
Sir 42:17 Hospodinovým svatým nebylo dáno, aby vyprávěli o všech jeho divech, kterými Hospodin, Všemohoucí, zajistil, aby vše pevně stálo v jeho slávě.
Sir 42:18 Měří propastnou tůni i hloubku srdce a vyzná se v jejich záludnosti. Nejvyšší má totiž znalost všeho a sleduje znamení věků.
Sir 42:19 Odhaluje věci minulé i budoucí a odkrývá stopy všech tajů světa .
Sir 42:20 Neujde mu žádná myšlenka a jediné slovo se před ním neskryje.
Sir 42:21 Dal řád velikým skutkům své moudrosti, on , který je od věků na věky. Nebylo třeba nic přidat ani ubrat, nepotřeboval žádného rádce.
Sir 42:22 Jak jsou vzácná všechna jeho díla, i když z nich vidíme jen jiskřičku.
Sir 42:23 Vše to je v činnosti a trvá navěky, vše odpovídá svému účelu.
Sir 42:24 Všechno se vyskytuje v páru, jedno je protějškem druhého, Hospodin nestvořil nic neúplného.
Sir 42:25 Jedno druhému dopomáhá k dokonalosti; kdo se kdy nasytí zíráním na Boží slávu?
Sir 43:1 Chloubou výšin je čistá obloha, pohled na nebe je slavná podívaná.
Sir 43:2 Slunce, jak se ukáže, vyhlašuje už při rozbřesku, jakým podivuhodným nástrojem je toto dílo Nejvyššího.
Sir 43:3 O polednách vypražuje krajinu, kdo obstojí před jeho žárem?
Sir 43:4 Při pracích vyžadujících žár se rozdmýchává pec, slunce však je trojnásob žhavější, když rozpaluje hory. Vydechuje ohnivý žár, paprsky, které vyzařuje, oslepují oči.
Sir 43:5 Velký je Hospodin, který je učinil, podle jeho slov pospíchá svou cestou.
Sir 43:6 Také měsíc vždy v pravou chvíli určuje časy a je věčným znamením.
Sir 43:7 Měsíc je znamením, pomocí něhož se stanoví svátky, od úplňku se zmenšuje, až docela zmizí.
Sir 43:8 Jeho jménem je nazván i úsek času: měsíc. Podivuhodně roste a mění se, jako maják pro zástupy na výšině září na nebeské klenbě.
Sir 43:9 Krásou nebe je nádhera hvězd, skvost třpytící se na výsostech Hospodinových.
Sir 43:10 Podle slov Svatého, podle jeho příkazu budou věčně stát, na svých stanovištích se nikdy neunaví.
Sir 43:11 Pohlédni na duhu a dobrořeč tomu, kdo ji vytvořil, je neobyčejně krásná ve svém lesku.
Sir 43:12 Obepíná nebe v nádherném oblouku, ruce Nejvyššího ji napjaly.
Sir 43:13 Z jeho rozkazu se rozpoutá sněhová metelice, sesílá rychlé blesky svého soudu.
Sir 43:14 Proto se otevírají nebeské sklady a mraky z nich vylétají jako ptáci.
Sir 43:15 Svou velkou mocí nakupí mraky, které se pak tříští v oblázky krupobití.
Sir 43:16 Když se ukáže, třesou se hory, podle jeho vůle vane jižní vítr.
Sir 43:17 Svým hromobitím krotí zemi, též bouřlivým severákem a větrnou smrští.
Sir 43:18 Jako když se ptáci slétají k zemi , sype vločky sněhu, a ty usedají, jako by se snášela hejna kobylek. Jeho krásnou bělostí je oslněno oko a srdce žasne nad jeho přívalem.
Sir 43:19 Zemi posypává jíním jako solí, to když zmrzne, je jak hroty jehel.
Sir 43:20 Zavane chladný severní vítr a na vodě se utvoří led. Objeví se všude, kde se drží voda, a přikryje ji jako pancířem.
Sir 43:21 Stráví hory, sežehne poušť, zelené osení zničí jako oheň.
Sir 43:22 Rychlým lékem, který vše zahojí , je mlha: padne rosa a po vedru přinese osvěžení.
Sir 43:23 Mocí svého rozhodnutí zkrotil Bůh propastnou tůni a zasadil do ní ostrovy.
Sir 43:24 Mořeplavci vypravují o moři a jeho nebezpečích, k ohromení všech, kdo to na vlastní uši slyší.
Sir 43:25 Žijí tam neuvěřitelní a podivní tvorové, nejrůznější druhy živočichů a obrovští vodní netvoři.
Sir 43:26 Jen s Boží pomocí dopluje k cíli ten, koho on poslal, jen jeho slovem to všechno tvoří řád.
Sir 43:27 Mnohé by se ještě dalo povědět, a přesto bychom nedošli ke konci. Souhrnně řečeno: To vše je on.
Sir 43:28 Kde najdeme sílu, abychom ho oslavovali? Vždyť on je větší než všechna jeho díla.
Sir 43:29 Hospodin budí bázeň, je převeliký, jeho moc je podivuhodná.
Sir 43:30 Vy, kteří oslavujete Hospodina, vyvyšujte ho , jak jen to dovedete, on bude i tak větší než všechna slova chvály . Vy, kdo mu provoláváte slávu, přidejte na síle a neumdlévejte, vždyť v tom stejně neuděláte dost.
Sir 43:31 Kdo ho viděl, aby o něm mohl vyprávět? Kdo ho bude velebit takového, jaký doopravdy je?
Sir 43:32 Mnohá tajemství jsou ještě větší než tato, neboť jsme spatřili dosud málo z jeho skutků.
Sir 43:33 Hospodin je tvůrcem všeho a zbožným dal moudrost.
Sir 44:1 Nuže, chvalme slavné muže, otce všech našich pokolení.
Sir 44:2 Mnohou slávu vyjevil Hospodin skrze ně, a odkryl svou vznešenost v každém věku.
Sir 44:3 Panovali ve svých královstvích, muži proslulí svou mocí; udíleli rady pro své znalosti a byli nositeli zvěsti pro svůj prorocký dar .
Sir 44:4 Vedli lid svými radami, znalostí zákonů napsaných pro lidi, moudrými slovy své výchovy.
Sir 44:5 Vymýšleli nápěvy písní a psali výpravné básně.
Sir 44:6 Byli to muži bohatí, obdaření silou, kteří pokojně žili ve svých příbytcích.
Sir 44:7 Ti všichni byli váženi u svých současníků a za svého života byli předmětem chlouby.
Sir 44:8 Někteří z nich nechali po sobě jméno, které hlásá jejich chválu.
Sir 44:9 Po jiných není ani památky; jsou mrtví, jako by nikdy nebyli žili, jako by se nikdy nebyli narodili, a stejně tak jejich děti.
Sir 44:10 Ale nebudou zapomenuty spravedlivé činy mužů, jimž se dostalo milosrdenství.
Sir 44:11 Zůstanou s jejich potomstvem jako dobré dědictví dalším jejich potomkům.
Sir 44:12 Jejich potomstvo setrvává v ustanoveních smlouvy a díky jim i jejich děti.
Sir 44:13 Jejich potomstvo zůstane až na věky a jejich sláva nebude vyhlazena.
Sir 44:14 Jejich těla byla v pokoji pohřbena, ale jejich jméno žije v dalších pokoleních.
Sir 44:15 Lidé si budou vypravovat o jejich moudrosti a jejich chválu bude opěvovat shromáždění.
Sir 44:16 Henoch se líbil Bohu a byl přenesen do nebes jako příklad účinného pokání pro všechna pokolení.
Sir 44:17 Noe byl shledán zcela spravedlivým, a proto se v době Božího hněvu stal výkupným. Kvůli němu byl na zemi ponechán zbytek lidí , když nastala potopa.
Sir 44:18 Ustanoveními věčné smlouvy bylo mu potvrzeno, že potopou už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo.
Sir 44:19 Abraham je veliký otec mnoha pronárodů, nikdo mu nebyl rovný v slávě.
Sir 44:20 Zachovával zákon Nejvyššího, který s ním uzavřel společenství smlouvy. Na svém těle potvrdil smlouvu a ve zkoušce byl shledán věrným.
Sir 44:21 Proto mu Bůh potvrdil přísahou, že v jeho potomstvu budou požehnány pronárody, že ho učiní početným jako je prach země a jako hvězdy že vyvýší jeho potomstvo a dá jim dědictví od moře k moři, od Řeky až do posledních končin země.
Sir 44:22 Také Izákovi dal stejný příslib kvůli jeho otci Abrahamovi.
Sir 44:23 Požehnání všem lidem i smlouvu přenesl pak na Jákobovu hlavu. Přiznal se k němu ve svých požehnáních a dal mu zemi jako dědictví: rozdělil ji na části a ty pak přidělil dvanácti kmenům.
Sir 45:1 A dal z něho vzejít muži milosrdnému, který získal milost v očích všech lidí a Bohem i lidmi byl milován, Mojžíšovi, jehož památka je požehnaná.
Sir 45:2 Ve slávě ho postavil na roveň svatým a učinil ho mocným, že se ho nepřátelé báli.
Sir 45:3 Jeho slovy zastavil zlá znamení, oslavil ho před králi; dal mu přikázání pro jeho lid a ukázal se mu ve své slávě.
Sir 45:4 Pro jeho věrnost a pokoru ho posvětil, vyvolil si ho ze všech lidí.
Sir 45:5 Dal mu slyšet svůj hlas, uvedl ho do oblaku a tváří v tvář mu zjevil přikázání, zákon života a poznání, aby Jákoba naučil smlouvě a Izraele Božím soudům.
Sir 45:6 Árona, jeho bratra z kmene Lévi, svatého, povýšil, aby mu byl podobný.
Sir 45:7 Uzavřel s ním věčnou smlouvu a udělil mu kněžství v lidu; oblažil jej důstojností a opásal ho rouchem slávy.
Sir 45:8 Oděl ho v dokonalost hodnou chlouby a podepřel ho znaky moci: spodky a řízou s nárameníkem.
Sir 45:9 Koldokola ho ověsil granátovými jablky a četnými zlatými zvonečky, aby zněly při jeho chůzi a jejich zvuk aby bylo slyšet v chrámě jako připomínku synům jeho lidu.
Sir 45:10 Oděl ho posvátným oděvem v barvě modré a nachové, ozdobeným výšivkami ze zlata a purpuru, dále náprsníkem Božích rozhodnutí s losy zjevujícími pravdu, jenž byl z šarlatu utkán umělcem.
Sir 45:11 Opatřil jej vzácnými kameny, na nichž byly rytiny jako na pečetním prstenu, kameny do zlata zasazenými, dílem to kamenorytce, s nápisem vyrytým na připomínku, po jednom pro každý kmen Izraele.
Sir 45:12 Dal mu zlatou čelenku na turbanu, znak zpečeťující jeho posvěcení, chloubu jeho cti, velkolepé dílo, umělecky zdobené, okouzlení pro oči.
Sir 45:13 Nic tak krásného předtím nebylo; až na věky se nikdo cizí nebude tak oblékat kromě jeho synů a jeho dalších potomků.
Sir 45:14 Jeho zápalné oběti se trvale budou přinášet dvakrát denně.
Sir 45:15 Mojžíš jej uvedl v úřad a pomazal ho svatým olejem. Dostalo se mu toho na znamení věčné smlouvy, jemu i jeho potomstvu, dokud nebe bude nebem, aby sloužil Bohu a vykonával kněžský úřad a žehnal svému lidu ve jménu Hospodinově .
Sir 45:16 Vyvolil ho ze všech lidí, aby v oběť Hospodinu přinášel kadidlo s jeho příjemnou vůní jako připomínku a aby konal smírčí obřady za svůj lid.
Sir 45:17 Ve svých přikázáních mu dal moc vynášet právní rozhodnutí, učit Jákoba svědectvím a osvítit Izraele Zákonem.
Sir 45:18 Povstali proti němu protivníci a na poušti se proti němu žárlivě spikli , Dátan a Abíram se svými spřeženci a Kórachova sebranka, všichni rozpáleni vztekem.
Sir 45:19 Hospodin to uviděl a nelíbilo se mu to , proto byli zahubeni jeho planoucím hněvem. Použil proti nim zázraku a zničil je plamenem svého ohně.
Sir 45:20 Áronovi však přidal slávy a dal mu zvláštní dědictví: Vyhradil mu podíl z prvotin raných plodů; jim jako prvním zaopatřil chléb do sytosti.
Sir 45:21 Vždyť jedí i oběti Hospodinovy, které dal Áronovi a jeho potomstvu.
Sir 45:22 Avšak v zemi svého lidu nebude dědit ani nebude mít podíl mezi lidem, neboť Hospodin sám je jeho podílem a dědictvím.
Sir 45:23 Pinchas, syn Eleazarův, je pořadím třetí v slávě pro svou horlivost v bázni před Hospodinem, a protože vytrval, když se lid vzbouřil, v dobrotě své duše pohotově vykonával za Izraele smírčí obřady .
Sir 45:24 Proto s ním byla uzavřena smlouva pokoje, aby stál v čele svatyně i svého lidu, aby jemu i jeho potomstvu zůstala vznešenost kněžství navěky.
Sir 45:25 Podle smlouvy s Davidem, synem Jišajovým z kmene Judova, přechází královské dědictví na jediného syna, dědictví Áronovo i na jeho potomstvo.
Sir 45:26 Ať Hospodin dá vašim srdcím moudrost, abyste spravedlivě soudili jeho lid; ať nevymizí, co bylo při nich dobrého, a svou slávu ať předají budoucím pokolením.
Sir 46:1 Udatný v boji byl Jozue, syn Núnův, Mojžíšův nástupce v proroctvích. Už svým jménem se stal velikým zachráncem vyvolených Božích : potrestal nepřátele, kteří je napadli, a Izraele uvedl do jeho dědictví.
Sir 46:2 Jak se proslavil, když pozdvihl pravici a vytasil meč proti městům!
Sir 46:3 Kdo před ním kdy tak stál? Vždyť vedl Hospodinovy boje.
Sir 46:4 Což nebylo na pokyn jeho ruky zastaveno slunce a jeden den nebyl jako dva?
Sir 46:5 Vzýval nejvyššího Panovníka, když ho ze všech stran tísnili nepřátelé, a veliký Hospodin ho vyslyšel; zasáhl mohutnou sprškou kamenného krupobití.
Sir 46:6 Rozpoutal válku proti cizímu pronárodu a na bétchorónské stráni rozdrtil protivníky, aby pronárody poznaly jeho plnou výzbroj, a uvědomily si , že svou válku vede před Hospodinem.
Sir 46:7 Poslušně následoval Panovníka. Už za dnů Mojžíšových prokazoval milosrdenství, on i Káleb, syn Jefunův, když stáli před shromážděním, když odvraceli lid od hříchu a umlčovali jeho zlobné reptání.
Sir 46:8 Ti dva byli zachráněni z počtu šesti set tisíc bojovníků, aby je dovedli do jejich dědictví, do země oplývající mlékem a medem.
Sir 46:9 Kálebovi dal Hospodin sílu, a ta mu zůstala až do stáří, aby vystoupil na výšiny zaslíbené země, jež jeho potomstvo dostalo za dědičný podíl,
Sir 46:10 aby všichni synové Izraele viděli, že je dobré následovat Hospodina.
Sir 46:11 Také soudcové, v pořadí jak jsou jejich jména uvedena , se svým srdcem nezpronevěřili a neodvrátili od Hospodina; za to si zaslouží , aby jejich památka byla požehnaná.
Sir 46:12 Jejich kosti ať vypučí tam, kde odpočívají, a jméno těch, kteří došli slávy, ať se obnovuje v synech.
Sir 46:13 Samuel, milovaný Hospodinem, prorok Hospodinův, zřídil království a pomazal vládce nad jeho lidem.
Sir 46:14 Soudil pospolitost podle Hospodinova zákona, a Hospodin shlédl na Jákoba.
Sir 46:15 Pro svou věrnost byl uznán za proroka, v jeho řečech se prokázalo, že se drží věrně vidění.
Sir 46:16 Když ho nepřátelé tísnili ze všech stran, vzýval Panovníka Hospodina a obětoval sajícího beránka.
Sir 46:17 Tu zahřměl z nebe Hospodin, v mohutné ozvěně dal zaznít svému hlasu
Sir 46:18 a potřel vůdce Týřanů i všechny vládce Pelištejců.
Sir 46:19 Dříve než mu nastal čas věčného spánku, dosvědčil před Hospodinem a jeho pomazaným: „Nikomu jsem nikdy nevzal majetek, ba ani jeho opánky.“ A nikdo ho neobžaloval.
Sir 46:20 Prorokoval i poté, co zesnul, a předpověděl králi jeho konec; pozdvihl ze země svůj prorocký hlas, aby vyhladil nepravost lidu.
Sir 47:1 Po něm povstal Nátan, aby se stal prorokem za vlády Davidovy.
Sir 47:2 Jako se tuk odděluje od pokojné oběti, tak i David od synů Izraele.
Sir 47:3 Se lvy si hrál jako s kůzlaty a s medvědy jako s beránky.
Sir 47:4 Což ve svém mládí nezabil obra a nezbavil lid pohany, když napřáhl ruku s kamenem v praku a srazil pyšného Goliáše?
Sir 47:5 Vzýval totiž Hospodina, Nejvyššího, a ten dal jeho pravici sílu, aby zdolal onoho válečníka zkušeného v boji a vyvýšil roh svého lidu.
Sir 47:6 Tak ho oslavovali jako vítěze nad desetitisíci, vzdávali mu chválu, svolávali na něho Hospodinova požehnání, když byl ozdoben korunou slávy;
Sir 47:7 to všechno proto, že potřel nepřátele vůkol a rozdrtil nápor Pelištejců; srazil jejich roh, jak je tomu až do dnešního dne.
Sir 47:8 Při každém svém činu velebil Svatého, Nejvyššího, a oslavoval jej . Celým svým srdcem zpíval žalmy a miloval toho, kdo je jeho tvůrcem.
Sir 47:9 Ustanovil zpěváky při oltáři, aby z jejich úst zněly libé písně.
Sir 47:10 Svátkům dodal lesk a slavnostní chvíle vybavil dokonalou nádherou, aby bylo při nich oslavováno svaté jméno Boží a aby svatyně od časného rána zvučela chválou .
Sir 47:11 Hospodin prominul jeho hříchy a na věky vyvýšil jeho roh; obdařil ho královskou smlouvou a trůnem slávy v Izraeli.
Sir 47:12 Jeho nástupcem se stal syn rozumný, který díky svému otci žil v bezpečí.
Sir 47:13 Šalomoun kraloval v pokojných časech. Bůh mu dopřál klid zbraní na všech stranách, aby mohl vystavět dům jeho jménu a zbudovat svatyni trvající na věky.
Sir 47:14 „Jak jsi byl již ve svém mládí moudrý, jako řeka naplněn prozíravostí!
Sir 47:15 Tvá duše obsáhla celou zemi, naplnil jsi ji podobenstvími a jinotaji.
Sir 47:16 Daleko na ostrovy proniklo tvé jméno a byl jsi milován pro svůj pokoj.
Sir 47:17 Tvé písně, přísloví, podobenství a tvé odpovědi uváděly v úžas celý svět.
Sir 47:18 Ve jménu Hospodina, Boha, který se nazývá Bůh Izraele, nashromáždil jsi zlata jako cínu a stříbra sis opatřil tolik jako olova.
Sir 47:19 Měl jsi však slabost pro ženy a dovolil jsi jim , aby vládly tvým tělem.
Sir 47:20 Poskvrnil jsi tak svou slávu a způsobil úhonu svému potomstvu; přivolal jsi Boží hněv na své děti a zavinil , že bolestně truchlili nad tvou pošetilostí.“
Sir 47:21 Vladařství se rozdvojilo, z Efrajima vzešlo vzdorokrálovství.
Sir 47:22 Hospodin však nechtěl zanechat svého milosrdenství, nechtěl, aby zaniklo něco z jeho slov, nechtěl vyhladit potomky svého vyvoleného a zničit potomstvo toho, který ho miloval. Jákobovi nechal zbytek lidu , odnoži z Davidova kořene dal přežít.
Sir 47:23 Když Šalomoun ulehl ke svým otcům, zanechal po sobě ze svého potomstva vtělenou lidskou nedovtipnost, hlupáka Rechabeáma, který svým mdlým rozhodováním vyvolal odpor lidu.
Sir 47:24 Potom Jarobeám, syn Nebatův, svedl Izraele k hříchu a Efrajima zavedl na cestu hříšnosti. Jejich hříchy se natolik rozmnožily, že byli vyhnáni ze své země.
Sir 47:25 Vyhledávali kdejakou zvrácenost, až je stihl trest.
Sir 48:1 Tehdy povstal Elijáš, prorok jako oheň, a jeho slovo planulo jako pochodeň.
Sir 48:2 Uvedl na ně hlad a svým horlením zmenšil jejich počet.
Sir 48:3 Nebesa uzavřel Hospodinovým slovem, způsobil také, že třikrát sestoupil oheň.
Sir 48:4 „Jak ses proslavil, Elijáši, svými divy! Kdo se může pochlubit, že ti je podobný?
Sir 48:5 Ty jsi vzkřísil mrtvého ze smrti a přivolal ho z podsvětí slovem Nejvyššího.
Sir 48:6 Krále jsi srážel do záhuby a povýšence z jejich křesel.
Sir 48:7 Slyšel jsi na Sínaji napomenutí a na Chorébu vynesení trestu.
Sir 48:8 Pomazal jsi krále, aby se ujali odplaty, a proroky, aby byli tvými nástupci.
Sir 48:9 Byl jsi vzat do nebes ve vichru a ohni, na voze taženém ohnivými oři.
Sir 48:10 O tobě je napsáno, že s výstrahou přijdeš v určeném čase utišit Boží hněv, aby nevzplanul, usmířit otce se synem a obrodit Jákobovy kmeny.
Sir 48:11 Blaze těm, kteří tě viděli a zesnuli v tvé lásce; i my jistotně obdržíme život.“
Sir 48:12 Když Elijáš zmizel ve větrném víru, Elíša byl naplněn jeho duchem. Za svého života se netřásl před žádným vládcem a nikdo si ho nepodrobil.
Sir 48:13 Žádná věc nebyla nad jeho síly, a i když zesnul, jeho tělo mělo schopnost prorokovat.
Sir 48:14 Dokud žil, dělal zázraky, i po skonání byly jeho skutky podivuhodné.
Sir 48:15 Přes to všechno nečinil lid pokání a neupustil od svých hříchů, až byli odvedeni ze své země a rozptýleni po celé zemi.
Sir 48:16 Zůstal jen nepatrný zbytek lidu s vládcem v Davidově domě. Někteří z nich činili, co se Bohu líbilo, jiní však jen rozmnožovali hříchy.
Sir 48:17 Chizkijáš opevnil své město a zavedl do jeho středu vodu. Železnými nástroji dal prokopat skálu a vybudovat nádrže na vodu.
Sir 48:18 Za jeho panování přitáhl Sancheríb a vyslal nejvyššího číšníka; ten se vypravil, a pozdvihl ruku proti Sijónu a ve svém velikášství jednal zpupně.
Sir 48:19 Tehdy se lidu zachvělo srdce i ruce a pocítili bolest jako ženy , když rodí.
Sir 48:20 Vzývali milosrdného Hospodina a vztahovali k němu ruce. Svatý z nebe je ihned vyslyšel a vysvobodil je prostřednictvím Izajáše.
Sir 48:21 Udeřil na tábor Asyřanů a jeho anděl je vyhladil.
Sir 48:22 Chizkijáš činil totiž to, co se líbilo Hospodinu, chodil pevně po cestách svého otce Davida, jak mu to přikázal prorok Izajáš, muž veliký a věrohodný ve svém vidění.
Sir 48:23 Za jeho dnů ustoupilo slunce nazpět a králi byl prodloužen život.
Sir 48:24 Mocným duchem spatřil poslední věci a potěšil truchlící na Sijónu.
Sir 48:25 Poučil je, co se stane na konci věku, a odhalil jim skryté věci, dříve než se staly.
Sir 49:1 Památka Jóšijášova je jako vonná směs, umně připravená mastičkářem. V ústech každého bude sladká jako med, jako hudba při popíjení vína.
Sir 49:2 Jeho úmyslem bylo obrátit lid a vymýtit svévolné ohavnosti.
Sir 49:3 Celým srdcem byl oddán Hospodinu a v čase svévole upevňoval zbožnost.
Sir 49:4 Kromě Davida, Chizkijáše a Jóšijáše všichni se těžce provinili, opustili zákon Nejvyššího. Králové judští zanikli.
Sir 49:5 Svou moc odevzdali jiným, svou slávu přenechali cizímu pronárodu.
Sir 49:6 Cizáci zapálili vyvolené město, sídlo svatyně, a zpustošili cesty k němu.
Sir 49:7 Nakládali s ním zle, jak předpověděl Jeremjáš; ten byl za proroka posvěcen už v životě matky, aby podvracel, hubil a ničil, ale i stavěl a sázel.
Sir 49:8 Ezechiel měl vidění slávy, kterou mu Bůh ukázal na voze cherubů;
Sir 49:9 vzpomněl si na nepřátele a seslal na ně bouři s přívalem deště a dobře činil těm, kdo šli přímými cestami.
Sir 49:10 Kosti dvanácti proroků ať ožijí tam, kde odpočívají. Neboť oni potěšovali lid Jákobův a vykupovali je vírou a nadějí.
Sir 49:11 A jak oslavíme Zerubábela? On je jako pečetní prsten na pravé ruce.
Sir 49:12 Stejně i Jóšuu, syna Jósadakova. Oni oba za svých dnů zbudovali Boží dům, vztyčili svatý chrám Hospodinu, připravený k věčné slávě.
Sir 49:13 I Nehemjášova památka je velká. Opravil nám zřícené hradby, zhotovil brány a závory a obnovil nám domy.
Sir 49:14 Nikdo na zemi nebyl stvořen, kdo by se vyrovnal Henochovi; neboť byl ze země vzat vzhůru.
Sir 49:15 Ani jako Josef se nikdo nenarodil. Byl předním mezi bratry, oporou lidu; pečovali o jeho kosti.
Sir 49:16 Šém i Šét byli slavní mezi lidmi, ale nade vším živým ve stvoření ční Adam.
Sir 50:1 Velekněz Šimeón, syn Oniasův, opravil za svého života dům, za svých dnů opevnil chrám.
Sir 50:2 On dal položit základy pro hradby dvojnásob vysoké a navršit val kolem chrámového okrsku.
Sir 50:3 Za jeho dnů byla vykopána vodní nádrž, cisterna rozlehlá jako moře.
Sir 50:4 Staral se o svůj lid, aby nepropadl zkáze, a opevnil město pro případ obležení.
Sir 50:5 Jak se skvěl slávou, když obklopen lidem vycházel z velesvatyně!
Sir 50:6 Byl jako jitřenka mezi mraky, jako měsíc ve dnech úplňku,
Sir 50:7 jako slunce zářící nad chrámem Nejvyššího, jako duha třpytící se v oblacích slávy.
Sir 50:8 Byl jako květ růží v jarních dnech, jako lilie u pramene vod, jako bujný porost na svazích Libanónu v letních dnech,
Sir 50:9 jako oheň a kadidlo v kadidelnici, jako nádoba z ryzího zlata ozdobená množstvím drahokamů,
Sir 50:10 jako oliva obsypaná plody, jako cypřiš tyčící se do oblak.
Sir 50:11 Takový byl , když na sebe bral slavnostní roucho, a oděl se v dokonalost hodnou chlouby. Když vystupoval ke svatému oltáři, dodával lesk celému okrsku svatyně.
Sir 50:12 Když z rukou kněží přijímal části obětí a sám se postavil k ohništi oltáře, s věncem bratří kolem sebe, byl jako statný cedr na Libanónu, obklopený palmami.
Sir 50:13 Všichni ti synové Áronovi stáli ve své slávě, s obětinami Hospodinu ve svých rukou, před celým shromážděním Izraele.
Sir 50:14 Když dokončil svou službu u oltáře a připravil obětní dar Nejvyššímu, Všemohoucímu,
Sir 50:15 vztáhl svou ruku k obětní misce a vykonal úlitbu z červené šťávy hroznů. Vylil ji k základům oltáře jako příjemnou vůni Nejvyššímu, Králi veškerenstva.
Sir 50:16 Nato vykřikli synové Áronovi a zatroubili na polnice z tepaného stříbra ; vydali dobře slyšitelný mocný hlas na připomínku před Nejvyšším.
Sir 50:17 Tu všechen lid ihned společně padl na tvář k zemi a klaněl se svému Hospodinu, všemohoucímu Bohu nejvyššímu.
Sir 50:18 Zpěváci vzdávali chvály svými hlasy, mnohohlasně zněl lahodný zpěv.
Sir 50:19 Lid prosil Hospodina, Nejvyššího, modlil se před Milosrdným, dokud neskončily obřady k poctě Hospodina a probíhala bohoslužba.
Sir 50:20 Potom velekněz sestoupil a vztáhl ruce nad celým shromážděním synů Izraele, aby svými ústy udělil Hospodinovo požehnání a směl vyslovit jeho jméno.
Sir 50:21 A opět se klaněli, aby přijali požehnání od Nejvyššího.
Sir 50:22 Dobrořečte nyní Bohu nás všech, který všude činí veliké věci, povznáší naše dny od zrození z lůna matky a jedná s námi podle svého milosrdenství.
Sir 50:23 Kéž nám dá radostné srdce, a způsobí , aby byl v Izraeli pokoj v našich dnech i po všechny časy.
Sir 50:24 Ať věrně zůstává s námi jeho milosrdenství a ať nás za našich dnů vykoupí.
Sir 50:25 Ke dvěma pronárodům měla má duše odpor – a ten třetí není ani pronárodem:
Sir 50:26 K těm, kteří sedí na hoře samařské, k Pelištejcům a k hlupákům, kteří přebývají v Šekemu.
Sir 50:27 Rozumné a vzdělavatelné poučení vypsal v této knize Jéšua, syn Síracha, syna Eleazarova z Jeruzaléma, který vylil moudrost svého srdce.
Sir 50:28 Blaze tomu, kdo se tím bude zabývat, a kdo to uloží do svého srdce, ten se stane moudrým.
Sir 50:29 Bude-li to činit, zmůže všechno, poněvadž Hospodinovo světlo bude osvěcovat jeho stezku.
Sir 51:1 Velebit tě budu, Hospodine, Králi, chválit tebe, Boha, svého Spasitele, velebit budu tvé jméno.
Sir 51:2 Stal ses mi ochráncem a pomocníkem, mé tělo jsi vysvobodil ze záhuby a z osidel jazyka utrhačného, od rtů páchajících lež; proti těm, kteří povstali, stal ses mi pomocníkem. Vysvobodil jsi mne
Sir 51:3 podle množství slitování a pro své jméno ze zubů těch, kdo byli hotovi mě zadávit, z ruky těch, kdo mi ukládali o život, z četných úzkostí, které jsem měl,
Sir 51:4 od upálení na hranici, zprostřed ohně, který jsem nezapálil,
Sir 51:5 z hlubiny útrob podsvětí, od jazyka nečistého a slova lživého.
Sir 51:6 Králi, je to pomluva nespravedlivého jazyka. Má duše se přiblížila až k smrti a můj život byl blízko podsvětí tam dole.
Sir 51:7 Obklíčili mě ze všech stran a nebylo nikoho , kdo by mi pomohl. Ohlížel jsem se po pomoci u lidí, ale nikdo tam nebyl.
Sir 51:8 Rozpomněl jsem se na tvé milosrdenství, Hospodine, a na tvé dílo, které je od věků. Ty přece vytrhuješ ty, kteří tě očekávají, a zachraňuješ je z ruky nepřátel.
Sir 51:9 Ze země jsem vyslal svou prosbu, modlil jsem se, abych ušel smrti.
Sir 51:10 Vzýval jsem Hospodina, Otce mého Pána, aby mě neopouštěl ve dnech úzkosti, za vlády zpupných, kdy není pomoci. Chválit budu tvé jméno ustavičně a zpěvem tě velebit.
Sir 51:11 Má prosba byla vyslyšena; zachránils mě ze záhuby a vytrhls mě ze zlého času.
Sir 51:12 Proto tě budu velebit a chválit, dobrořečit jménu Hospodinovu.
Sir 51:13 Ještě jako jinoch, dříve než jsem se vydal na cesty, jsem si otevřeně ve svých modlitbách vyprošoval moudrost.
Sir 51:14 Před chrámem jsem o ni prosil a až do konce života ji budu vyhledávat.
Sir 51:15 Když rozkvétala a jako hrozen zrála, radovalo se z ní mé srdce. Má noha vykročila na rovnou cestu , od svého mládí jdu v jejích stopách.
Sir 51:16 Maličko jsem naklonil své ucho a přijal ji a mnoho poučení jsem v tom pro sebe nalezl.
Sir 51:17 Učinil jsem v ní pokroky. Tomu, kdo mi dává moudrost, vzdávám čest.
Sir 51:18 Umínil jsem si, že budu podle ní jednat, horlil jsem pro dobro a nebyl jsem zahanben.
Sir 51:19 Usiloval jsem o ni, byl jsem pečlivý v plnění Zákona. K Nebi jsem vztáhl ruce a želel jsem hříchů spáchaných z neznalosti.
Sir 51:20 Celou svou duší jsem se na ni zaměřil a v očišťování jsem ji nacházel. Od počátku jsem srdcem při ní, proto mě neopustila.
Sir 51:21 Mé nitro planulo úsilím ji vyhledat, a tak jsem získal dobrý majetek.
Sir 51:22 Hospodin mi dal jazyk jako odměnu, jím ho budu chválit.
Sir 51:23 Přistupte ke mně, nevzdělaní, a přebývejte u mne v domě, kde dojdete vzdělání.
Sir 51:24 Proč naříkáte, že máte nedostatek a že vaše duše velice žízní?
Sir 51:25 Otevřel jsem ústa a řekl jsem: Získejte si ji bez peněz.
Sir 51:26 Svou šíji vložte pode jho a vaše duše ať si osvojí vzdělání. Je snadné nalézt je.
Sir 51:27 Na vlastní oči se přesvědčte, jak málo jsem se namáhal, a přesto jsem našel pro sebe hojné odpočinutí.
Sir 51:28 Přivlastněte si vzdělání, ať stojí sebevíc stříbra, ono vám tu částku mnohonásobně vrátí ve zlatě.
Sir 51:29 Ať se vaše duše raduje z Hospodinova milosrdenství a nestydí se ho chválit.
Sir 51:30 Své dílo konejte, dokud je čas, a on vám dá vaši mzdu ve svůj čas. (Moudrost Jéšuy, syna Sírachova.)


www.farnoststrasnice.cz © 2011