Úvod | Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Farní charita

Výběr knihy Bible

Dnes je: Sobota, 16. prosinec 2017, 23:40

Hledaný text:

Píseň Šalomounova (Píseň písní) [zkr. = Sol]

Sol 1:1 Nejkrásnější z písní Šalomounových.
Sol 1:2 Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
Sol 1:3 Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej – tvé jméno. Proto tě dívky milují.
Sol 1:4 Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budemejásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání opojnější než víno. Právem tě všichnimilují.
Sol 1:5 Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jakostanové houně Šalomounovy.
Sol 1:6 Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. Tosynové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem všakvinici vlastní.
Sol 1:7 Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda zapoledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů?
Sol 1:8 „Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svápas u pastýřských kolib.“
Sol 1:9 Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně.
Sol 1:10 Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené , tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.
Sol 1:11 Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem.
Sol 1:12 Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni.
Sol 1:13 Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou.
Sol 1:14 Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.
Sol 1:15 Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice.
Sol 1:16 Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň.
Sol 1:17 Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.
Sol 2:1 Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách.
Sol 2:2 Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami.
Sol 2:3 Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivěv jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech.
Sol 2:4 On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.
Sol 2:5 Občerstvěte mě koláči hrozinkovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocnaláskou.
Sol 2:6 Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.
Sol 2:7 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte anezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
Sol 2:8 Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.
Sol 2:9 Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou,nahlíží do oken, dívá se mřížovím.
Sol 2:10 Můj milý se ozval, řekl mi: „Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!
Sol 2:11 Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.
Sol 2:12 Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu , hlas hrdličky je slyšet vnaší zemi.
Sol 2:13 Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně,krásko má, a pojď!“
Sol 2:14 Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnouttvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!
Sol 2:15 „Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!“
Sol 2:16 Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích.
Sol 2:17 Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele čikolouškovi na Béterských horách.
Sol 3:1 Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsemho, a nenalezla.
Sol 3:2 Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji.Hledala jsem ho, a nenalezla.
Sol 3:3 Našli mě strážci obcházející město: „Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?“
Sol 3:4 Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji.Uchopila jsem ho a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokojíkuté, jež mě počala.
Sol 3:5 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte anezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
Sol 3:6 „Kdo je ta, jež vystupuje z pouště jako sloup dýmu, ovanuta vůní kadidlovou zmyrhy a z nejjemnějšího koření kupeckého?“
Sol 3:7 Hle, jeho lože – lože Šalomouna, šedesát bohatýrů okolo stojí, bohatýrů z Izraele.
Sol 3:8 Všichni drží v rukou meče, vycvičeni k boji, každý po boku má meč proti nočnímuděsu.
Sol 3:9 Nosítka král si zhotovil, král Šalomoun, ze stromů libanónských.
Sol 3:10 Sloupky k nim zhotovil stříbrné, opěradlo zlaté, sedadlo purpurové. Vnitřek jeobložen láskou jeruzalémských dcer.
Sol 3:11 Vyjděte jen a pohleďte, sijónské dcery, na krále Šalomouna, na korunu, jíž hokorunovala jeho matka v den jeho svatby, v den, kdy jeho srdce naplnila radost.
Sol 4:1 Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem,vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu.
Sol 4:2 Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před střiháním, jež z brodiště vystupují, a každá znich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.
Sol 4:3 Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, ústa tvá půvabu plná . Jak rozpuklégranátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.
Sol 4:4 Tvé hrdlo je jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšenoštítů, samých pavéz bohatýrů.
Sol 4:5 Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou.
Sol 4:6 Než zavane den a stíny dají se v běh, vydám se k myrhové hoře, k pahorkukadidlovému.
Sol 4:7 Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není.
Sol 4:8 Se mnou z Libanónu, nevěsto má , se mnou z Libanónu půjdeš. Rozhlédneš se zvrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.
Sol 4:9 Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svýchočí, jediným článkem svého náhrdelníku.
Sol 4:10 Oč krásnější je tvé laskání, sestro má, nevěsto, oč lepší je tvé laskání než víno.Vůně tvých olejů nad všechny balzámy.
Sol 4:11 Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko, a vůnětvých šatů je jak vůně Libanónu.
Sol 4:12 Zahrada uzavřená jsi , sestro má, nevěsto, uzavřený val, zapečetěný pramen.
Sol 4:13 Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou inardem,
Sol 4:14 s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím,myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími.
Sol 4:15 Jsi pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanónu.
Sol 4:16 Probuď se, vánku severní, přijď, vánku jižní, ať voní moje zahrádka, ať jejíbalzámy proudí jak bystřiny, ať přijde do své zahrady můj milý a jí výtečné ovoce její.
Sol 5:1 Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto, sbíral jsem svou myrhu a svůjbalzám, z plástve jsem jedl svůj med, pil víno své a mléko. Jezte, přátelé, a pijte,opájejte se laskáním.
Sol 5:2 Spím, ale srdce mé bdí. Slyš, milý můj klepe: „Otevři mi, sestro má, přítelkyněmá, holubice má, má bezúhonná, vždyť mám hlavu plnou rosy, v kadeřích krůpějenoční.“
Sol 5:3 „Svlékla jsem šaty, mám je zas oblékat? Umyla jsem si nohy, mám si jezašpinit?“
Sol 5:4 Můj milý prostrčil otvorem ruku a celé mé nitro se zachvělo před ním.
Sol 5:5 Vstala jsem otevřít milému svému. Z rukou mi kanula myrha, myrha stékala zmých prstů na rukojeť zástrčky.
Sol 5:6 Než jsem však milému otevřela, můj milý odbočil jinam. Život ze mne prchal,když ke mně mluvil. Hledala jsem ho, a nenalezla, volala jsem ho, a neodpověděl mi.
Sol 5:7 Našli mě strážci obcházející město, zbili mě, zranili mě, přehoz mi strhli strážcihradeb.
Sol 5:8 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, jestliže najdete mého milého, co musdělíte? Že jsem nemocna láskou.
Sol 5:9 Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, ty nejkrásnější z žen? Jaký je tvůj milý, že jenad Miláčka, že nás tak zapřísaháš?
Sol 5:10 Můj milý je běloskvoucí i červený, významnější nad tisíce jiných.
Sol 5:11 Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí, jeho kadeře jsou trsy palmových plodů, černéjako havran.
Sol 5:12 Jeho oči jsou jako holubi nad potůčky vod, v mléce se koupou, podobnévsazeným drahokamům.
Sol 5:13 Jeho líce jsou jak balzámový záhon, schránky kořenných vůní, jeho rty jsou lilie,z nichž kane tekutá myrha.
Sol 5:14 Jeho ruce jsou válce zlaté taršíšem posázené, jeho břicho je mistrné dílo zeslonoviny safíry vykládané.
Sol 5:15 Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru, spočívající na patkách z ryzího zlata.Vzhled má jak Libanón, je ztepilý jak cedr.
Sol 5:16 Patro jeho úst je přesladké, on sám je přežádoucí skvost. Takový je milý můj,takový je můj přítel, jeruzalémské dcery.
Sol 6:1 Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj milý? Budeme hos tebou hledat.
Sol 6:2 Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásla trhal lilie.
Sol 6:3 Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích.
Sol 6:4 Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako vojskopod praporci.
Sol 6:5 Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly! Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kterése hrnou z Gileádu.
Sol 6:6 Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí, jež z brodiště vystupují a každá z nichvrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.
Sol 6:7 Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.
Sol 6:8 Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu,
Sol 6:9 ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá zté, jež ji porodila. Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu.
Sol 6:10 „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce,strašná jako vojsko pod praporci?“
Sol 6:11 Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívatse, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy.
Sol 6:12 Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů.
Sol 7:1 „Obrať se, obrať se, Šulamítko, obrať se, obrať se, chceme tě vidět.“ Co naŠulamítce uvidíte? Že tančí táborový tanec!
Sol 7:2 Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero! Křivky tvých boků jsou jakonáhrdelníky, dílo umělcových rukou.
Sol 7:3 Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno! Tvé břicho jestoh pšeničný, obrostlý liliemi.
Sol 7:4 Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí.
Sol 7:5 Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny, tvé oči – rybníky v Chešbónu u brányBatrabímské. Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku.
Sol 7:6 Tvá hlava se tyčí jako Karmel, vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur. Král je těmikadeřemi spoután.
Sol 7:7 Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných!
Sol 7:8 Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí.
Sol 7:9 Řekl jsem: „Vystoupím na palmu, abych se zmocnil plodů.“ Tvé prsy ať jsouhrozny révovými, dech tvého chřípí ať jablky voní ,
Sol 7:10 patro tvých úst ať je jako nejlepší víno. Jedině pro mého milého stéká, plyne ive spánku ze rtů.
Sol 7:11 Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně.
Sol 7:12 Pojď, můj milý, vyjděme na pole, přenocujeme v keřích henny.
Sol 7:13 Časně zrána půjdeme do vinic, pohledíme, zda pučí vinná réva, zda její květ serozvil, zda rozkvetly granátové stromy. Tam tě zahrnu laskáním.
Sol 7:14 Voní jablíčka lásky a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi, nové i staré.Schovala jsem je pro tebe, můj milý.
Sol 8:1 Kéž bys byl jako můj bratr, který sál z prsů mé matky! Až bych tě nalezla někdevenku, políbila bych tě a nikdo by mnou pohrdat nesměl.
Sol 8:2 Odvedla bych si tě, uvedla tě do domu své matky a tam bys mě poučoval. Dalabych ti pít kořenné víno, šťávu ze svých granátových jablek.
Sol 8:3 Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.
Sol 8:4 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebudechtít sama.
Sol 8:5 Kdo je ta, jež vystupuje z pouště, opřena o svého milého? Zburcovala jsem těpod jabloní, kde tě počala tvá matka, kde tě počala ta, jež tě porodila.
Sol 8:6 Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt jeláska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky . Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův.
Sol 8:7 Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdodávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.
Sol 8:8 „Maličkou máme sestru, prsy ještě nemá. Co s tou sestrou uděláme v den, kdy oni přijdou smlouvat?
Sol 8:9 Jestliže je hradbou, stříbrné cimbuří na ní postavíme, jestliže je dveřmi,zahradíme je cedrovou deskou.“
Sol 8:10 „Já jsem hradba, mé prsy jsou jako věže.“ Tehdy stala jsem se v jeho očích tou,která nalézá pokoj.
Sol 8:11 Vinici měl Šalomoun v Baal-hamónu; svěřil tu vinici hlídačům; za její ovocekaždý mu přinést musí tisíc šekelů stříbra.
Sol 8:12 „Má vinice patří mně, jen mně samotnému. Měj si ten tisíc, Šalomoune, a dvěstě pro ty, kdo hlídají ovoce její.
Sol 8:13 Ty, která prodléváš v zahradách, kde druhové sledují hlas tvůj, ozvi se mi!“
Sol 8:14 „Uprchni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na balzámových horách.“


www.farnoststrasnice.cz © 2011