Úvod | Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Farní charita

Výběr knihy Bible

Dnes je: Čtvrtek, 14. prosinec 2017, 23:54

Hledaný text:

Kniha Tobiáš [zkr. = Tob]

Tob 1:1 Kniha příběhů Tóbita, syna Tóbiela, syna Chananíela, syna Adúela, syna Gebaela,syna Refáela, syna Reúela z potomstva Asíelova z kmene Neftalího,
Tob 1:2 který byl odvlečen do zajetí za dnů Šalmanesera, krále Asyřanů, z Tišbé ležícíhona jih od Neftalíjské Kádeše v horní Galileji nad Chasórem směrem k západu, na sever odPeóru.
Tob 1:3 Já, Tóbit, jsem chodil po cestách pravdy a konal spravedlivé skutky po všechnydny svého života. Mnoho milosrdenství jsem prokázal svým bratřím a svému lidu, těm,kteří se mnou odešli jako zajatci do Ninive v zemi Asyřanů.
Tob 1:4 Když jsem byl ještě ve své krajině v zemi izraelské a byl jsem mladý, celý kmenmého otce Neftalího odpadl od domu mého otce Davida a od města Jeruzaléma, kterébylo vyvoleno ze všech kmenů izraelských, aby tam všechny kmeny izraelské obětovaly.Tam byl posvěcen chrám, aby v něm přebýval Bůh. Byl vybudován pro všechna pokolenína věky.
Tob 1:5 Všichni moji bratří a dům mého otce Neftalího obětovali na každé hoře galilejskébýčku, jejž dal zhotovit izraelský král Jarobeám v Danu.
Tob 1:6 Často jsem já jediný putoval do Jeruzaléma k slavnostem, jak je zapsáno provšechen Izrael věčným nařízením. Ubíral jsem se do Jeruzaléma s prvotinami úrod a sprvorozenými dobytčaty , s desátky z dobytka a s prvotinami stříže ovcí.
Tob 1:7 Dával jsem je kněžím, synům Áronovým, pro oltář. Desátky z obilí, vína, oleje,granátových jablek, fíků a jiných plodů jsem dával synům Léviho, konajícím službu vJeruzalémě. Druhý desátek jsem prodával po šest let za stříbro a odcházel jsem a použiltoho každoročně v Jeruzalémě.
Tob 1:8 Dával jsem to sirotkům, vdovám a přistěhovalcům, kteří žili společně s Izraelci.Přinášel jsem a dával jim to každý třetí rok; jedli jsme to podle nařízení zákona Mojžíšovaa podle příkazů, které mi dala Debóra, matka Chananíela, našeho děda, neboť můj oteczemřel a zanechal mě jako sirotka.
Tob 1:9 Když jsem se stal mužem, vzal jsem si ženu z potomstva našeho rodu, zplodiljsem s ní syna a nazval ho jménem Tóbijáš.
Tob 1:10 Když jsem byl jako zajatec odvlečen do Asýrie a začal tam žít v zajetí, odešeljsem do Ninive. Všichni moji bratři a ti, kdo byli z mého rodu, jedli pokrmy pohanů.
Tob 1:11 Já však jsem se střehl toho, abych jedl pokrmy pohanů.
Tob 1:12 Protože jsem pamatoval celou svou duší na svého Boha,
Tob 1:13 dal mi Nejvyšší milost a přízeň u Šalmanesera. Nakupoval jsem pro něho vše,co bylo potřebí.
Tob 1:14 Chodíval jsem do Médie a nakupoval jsem tam pro něho, dokud nezemřel. Vkrajině médské jsem uložil u bratra Gebaela, syna Gabrího, měšce s deseti talentystříbra.
Tob 1:15 Když Šalmaneser zemřel, stal se po něm králem jeho syn Sancheríb . Cestámdo Médie byl konec a už jsem do Médie nemohl odejít.
Tob 1:16 Za dnů Šalmaneserových jsem vykonal mnoho milosrdenství svým bratřím,těm, kdo byli z mého pokolení.
Tob 1:17 Dával jsem svůj chléb hladovějícím a oděv nahým, a když jsem se dozvěděl, ženěkdo z mého národa zemřel a byl pohozen za ninivské hradby, pohřbil jsem ho.
Tob 1:18 Také když někoho dal Sancheríb zabít, když odtáhl z Judska za dnů soudu,který nad ním vykonal nebeský Král pro jeho rouhání, jež rouhavě vyslovil, i toho jsempohřbil. Mnohé z Izraelců totiž dal zabít v hněvu a já jsem tajně bral jejich těla apohřbíval jsem je. Sancheríb dal po nich pátrat, ale nenalezl je.
Tob 1:19 Jeden z Ninivanů odešel a žaloval na mne králi, že já je pohřbívám. Tu jsem seukryl. A když jsem se dozvěděl, že to král o mně ví a že mě hledají, aby mě zabili, dostaljsem strach a uprchl jsem.
Tob 1:20 Všechen můj majetek byl mi uloupen a nebylo mi ponecháno nic, co by nebylozabaveno pro královskou pokladnu, kromě mé manželky Chany a mého syna Tóbijáše.
Tob 1:21 Neuplynulo ani čtyřicet dní a krále zabili jeho dva synové a utekli do horAraratu. Místo něho se stal králem jeho syn Esarchadón a ten ustanovil Achíkara, synamého bratra Chanáela, správcem veškerého hospodaření svého království. Měl nejvyššímoc v celé zemské správě.
Tob 1:22 Tehdy se Achíkar za mne přimluvil a já jsem se vrátil do Ninive. Achíkar byltotiž nejvyšší královský číšník, strážce pečeti, zemský správce a hospodář za Sancheríba,krále Asyřanů, a Esarchadón ho znovu dosadil do jeho úřadu. Byl to můj synovec, z méhopříbuzenstva.
Tob 2:1 Za krále Esarchadóna jsem se vrátil domů a byla mi vrácena má žena Chana asyn Tóbijáš. O naší slavnosti letnic, což je svátek týdnů, byla mi připravena výbornáhostina a já jsem usedl k jídlu.
Tob 2:2 Když mi prostřeli stůl a připravili množství pokrmů, řekl jsem svému synoviTóbijášovi: „Synu, vyjdi ven, a kohokoli najdeš chudého z našich bratří z ninivskýchzajatců, který celým srdcem pamatuje na Hospodina , přiveď jej a bude jíst společně semnou. Hle, počkám na tebe, synu, dokud nepřijdeš.“
Tob 2:3 Tóbijáš vyšel hledat někoho chudého z našich bratří. Když se vrátil, řekl: „Otče!“Vyzval jsem jej: „Mluv, synu!“ Odpověděl: „Hle, jeden z našeho národa byl zavražděn aje pohozen na tržišti. Leží tam zardoušený.“
Tob 2:4 Vyskočil jsem a opustil hostinu dřív, než jsem z ní cokoliv okusil; odnesl jsem hoz ulice a uložil do jednoho z domků, dokud nezapadlo slunce.
Tob 2:5 Potom jsem se vrátil, umyl se a začal se zármutkem pojídat chléb.
Tob 2:6 Vzpomněl jsem si na slovo proroka, které pronesl Ámos v Bét-elu: „Vašeslavnosti budou proměněny ve smutek, všechny vaše písně v žalozpěv.“ A dal jsem se dopláče.
Tob 2:7 Když zapadlo slunce, šel jsem, vykopal hrob a pohřbil jsem ho.
Tob 2:8 Moji sousedé se mi posmívali. Říkali: „Vůbec se nebojí. Už jednou kvůli této věcipo něm pátrali. Měl být zabit, ale uprchl. A hle, zase pohřbívá mrtvé.“
Tob 2:9 Té noci jsem se umyl, vešel do svého nádvoří a ulehl u jeho zdi. Pro horko jsemneměl přikrytou tvář.
Tob 2:10 Nevěděl jsem, že na zdi nade mnou jsou vrabci. Jejich teplý trus mi padl do očía způsobil mi bílý zákal. Chodil jsem k lékařům, abych se léčil. Ale čím víc mě mazaliléky, tím víc slábly mé oči bílým zákalem, až jsem zcela oslepl. Zrak mi nesloužil čtyřiroky. Všichni moji bratří nade mnou truchlili a Achíkar se po dva roky, dokud neodešel doElymaidy, staral o mou obživu.
Tob 2:11 V oné době má žena Chana konala za mzdu ženské práce.
Tob 2:12 Posílala je zákazníkům a oni jí platili mzdu. Sedmého dne měsíce dystradokončila tkaní a poslala tkaninu zákazníkům. Ti jí dali plnou mzdu a přidali jí kozlíka khostině.
Tob 2:13 Když přišla ke mně, kozlík začal mečet. Zavolal jsem ji a otázal se: „Odkud je tokůzle? Snad není kradené? Vrať je jeho majitelům! Není nám dovoleno jíst nickradeného.“
Tob 2:14 Odpověděla mi: „Bylo mi to přidáno jako dar ke mzdě.“ Ale nevěřil jsem tomu adomlouval jí, aby kůzle vrátila majitelům. Vzplanul jsem proti ní hněvem. Tu mi řekla:„Kam se poděly tvé skutky milosrdenství? Kam se podělo tvé spravedlivé jednání? Teď seukázalo, co jsi zač! “
Tob 3:1 Hluboce v duši zarmoucen zavzlykal jsem a dal jsem se do pláče. Se vzlykánímjsem se začal modlit:
Tob 3:2 „Spravedlivý jsi, Hospodine, všechny tvé skutky jsou spravedlivé a všechny tvécesty jsou milosrdenství a pravda. Ty soudíš celý svět.
Tob 3:3 Nyní, Hospodine, rozpomeň se na mne, pohleď a neodsuzuj mě za mé hříchy aza prohřešky z nevědomosti mé i mých otců, kteří před tebou zhřešili.
Tob 3:4 Neposlechl jsem tvá přikázání. Vydal jsi nás za kořist, do zajetí a na smrt, zapředmět posměchu, pomluvy a hanobení ve všech pronárodech, mezi něž jsi násrozptýlil.
Tob 3:5 Spravedlivé jsou jistě četné tvé soudy, které jsi na mně vykonal pro mé hříchy,protože jsme neplnili tvá přikázání a nežili před tebou v pravdě.
Tob 3:6 Učiň tedy se mnou, jak se ti líbí, a poruč, aby mi byl odňat můj duch, abych bylvzat pryč ze země a stal se zemí. Lépe by bylo, abych zemřel, než abych žil, protožemusím poslouchat lživá hanobení a mám velký smutek. Přikaž, Hospodine, abych byl vzatz této tísně; vezmi mě do místa věčnosti a neodvracej ode mne svou tvář, Hospodine.Lépe by bylo, abych zemřel, než abych hleděl na mnohou tíseň ve svém životě; dej ,abych už neslyšel hanobení.“
Tob 3:7 Toho dne se v médských Ekbatanech přihodilo Sáře, dceři Reúela, že i onauslyšela hanobení od jedné ze služek svého otce
Tob 3:8 kvůli tomu, že byla sedmkrát provdána za muže, ale zlý démon Asmodaj jevšechny zabil dřív, než s ní mohli manželsky žít. Služka jí řekla: „Ty své muže zabíjíš!Byla jsi provdána už za sedm mužů a po žádném z nich nemáš jméno.
Tob 3:9 Proč si na nás vyléváš zlost za to, že tví muži zemřeli? Táhni za nimi, ať nevidímenavěky od tebe ani syna, ani dceru!“
Tob 3:10 Onoho dne se v duši zarmoutila a dala se do pláče. Vystoupila na střechu dopokojíka svého otce a chtěla se oběsit. Ale rozmyslela si to a řekla si : „Což nebudou pakhanobit mého otce a nebudou mu říkat: ‚Měl jsi jedinou milovanou dceru a ta se oběsilapro své zlé činy.‘ A přivedu svého starého otce v zármutku do podsvětí. Správnější promne bude neoběsit se, ale vyprosit si na Hospodinu, abych zemřela a nikdy už v životěneslyšela hanobení.“
Tob 3:11 V tu chvíli vztáhla ruce k oknu a modlila se slovy: „Požehnaný jsi, Božemilosrdný, a požehnané jméno tvé navěky. Všechna tvá díla ti budou dobrořečit navěky.
Tob 3:12 Hle, k tobě pozvedám svou tvář i zrak.
Tob 3:13 Poruč, abych byla vzata pryč ze země a neslyšela už hanobení.
Tob 3:14 Ty víš, Panovníku, že jsem čistá, prostá vší nečistoty styku s mužem.
Tob 3:15 Neposkvrnila jsem své jméno ani jméno svého otce v zemi, kde jsem v zajetí.Jsem jediná dcera svého otce a on nemá syna, který by po něm dědil; nemá ani bratraani blízkého příbuzného, abych jednou byla jeho ženou. Už sedm mužů mi zahynulo. Pročmám ještě žít? A jestliže to není tvá vůle zbavit mě života, Hospodine, slyš, jak mě lidéhanobí.“
Tob 3:16 V tu chvíli byla vyslyšena modlitba obou před slávou Boží.
Tob 3:17 Byl poslán Refáel, aby oba uzdravil: Tóbita, aby zbavil jeho bílého zákalu, abyviděl svýma očima světlo Boží, a Sáru, dceru Reúelovu, aby dal za ženu Tóbitovu synuTóbijášovi a osvobodil ji od zlého démona Asmodaje. Tóbijášovi bylo totiž určeno, že jidostane přede všemi, kdo by si ji chtěli vzít. V té době se navrátil Tóbit z nádvoří dosvého domu a Sára, dcera Reúelova, sešla z pokojíka na střeše .
Tob 4:1 Onoho dne si vzpomněl Tóbit na stříbro, které uložil u Gebaela v médskýchRagách,
Tob 4:2 a řekl si v duchu: „Hle, žádal jsem si smrt. Měl bych však zavolat svého synaTóbijáše a povědět mu o tom stříbře, dřív než zemřu.“
Tob 4:3 Zavolal tedy svého syna Tóbijáše, a ten k němu přišel. Řekl mu: „Řádně měpohřbi! Cti svou matku a neopouštěj ji po všechny dny jejího života. Dělej, co se jí líbí, aničím nezarmucuj jejího ducha.
Tob 4:4 Pamatuj na ni, synu, že mnoho zkusila, než ses narodil. Až zemře, pohřbi ji vedlemne v jednom hrobě.
Tob 4:5 Po všechny své dny, synu, měj na paměti Hospodina. Nehřeš a nepřestupuj jehopřikázání. Jednej spravedlivě po všechny dny svého života a nechoď po cestáchnepravosti.
Tob 4:6 Vždyť ti, kdo se drží pravdy, budou mít zdar ve svém počínání.
Tob 4:7 Všem, kdo činí spravedlnost, prokazuj milosrdenství z toho, co máš. A kdyžprokazuješ milosrdenství, ať tvé oko nezávidí. Neodvracej svou tvář od žádného chudáka,aby se neodvrátila Boží tvář od tebe.
Tob 4:8 Prokazuj milosrdenství podle toho, jak hodně máš; máš-li málo, neboj seprokazovat milosrdenství i z mála.
Tob 4:9 Dobrý poklad si tím ukládáš pro den nouze.
Tob 4:10 Milosrdenství totiž vysvobozuje ze smrti a nenechá tě , abys vešel do temnoty.
Tob 4:11 Milosrdenství je výborným darem pro všechny, kdo je prokazují před tváříNejvyššího.
Tob 4:12 Chraň se, synu, všeho smilstva a především si vezmi ženu z potomstva svýchotců. Neber si ženu cizinku, která není z kmene tvého otce, protože jsme synovéproroků. Noe, Abraham, Izák, Jákob, to jsou naši otcové od věků. Pamatuj, synu, že tivšichni si vzali ženy z dcer svých bratří a byli požehnáni ve svých dětech, a jejichpotomstvo dostane zemi za dědictví.
Tob 4:13 Hle, synu, miluj své bratry a nevyvyšuj se v duchu nad ně ani nad syny a dcerysvého lidu, že by sis nechtěl vzít z nich ženu. Vždyť v povyšování je zkáza a mnohýnepokoj, v neúčinlivosti je ponížení a velká bída. Neúčinlivost je matka hladu.
Tob 4:14 Nezadržuj u sebe mzdu žádnému člověku, který bude u tebe pracovat, ale hnedmu ji vyplať. Budeš-li sloužit Bohu, bude odplaceno tobě. Měj se na pozoru, synu, přivšech svých činech a buď ukázněný ve všem svém chování.
Tob 4:15 Co sám nenávidíš, nikomu nečiň! Nepij víno až do opilosti, a nechť s tebou potvých cestách nechodí opilství.
Tob 4:16 Ze svého chleba dávej hladovému a ze svých oděvů nahým. Vším, čeho mášpřebytek, prokazuj milosrdenství, a tvé oko ať nezávidí, když prokazuješ milosrdenství.
Tob 4:17 Rozdávej štědře své chleby nad hrobem spravedlivých, ale nedávej hříšníkům.
Tob 4:18 Vyžádej si radu u každého rozumného člověka a žádnou užitečnou radounepohrdej.
Tob 4:19 V každé době dobrořeč Hospodinu, svému Bohu, a vypros si od něho, aby tvécesty byly přímé a všechny tvé stezky a záměry se zdařily. Žádný národ nemá v mocisvůj záměr, nýbrž sám Hospodin jim dává všechno dobré. Koho však chce, ponižujeHospodin až do nejhlubšího podsvětí. Nuže, synu, pamatuj na tyto příkazy, ať se tinevytratí ze srdce.
Tob 4:20 A nyní ti povím o deseti talentech stříbra, které jsem uložil u Gebaela, synaGabrího v médských Ragách.
Tob 4:21 Neboj se, synu, že jsme zchudli. Máš mnoho dobrého, jestliže se bojíš Boha,utíkáš od všeho hříchu a činíš dobře před Hospodinem, svým Bohem.“
Tob 5:1 Tehdy odpověděl Tóbijáš svému otci Tóbitovi: „Všechno, cos mi přikázal, otče,budu činit.
Tob 5:2 Ale jak to budu moci od něho převzít? On nezná mě a já neznám jej. Jaké mudám znamení, aby mě poznal, uvěřil mi a dal mi to stříbro? Ani neznám cestu do Médie,abych tam došel.“
Tob 5:3 Tehdy Tóbit svému synu Tóbijášovi odpověděl: „Vlastní rukou se mi podepsal ajá jsem to učinil také. Rozdělili jsme potvrzení na dvě části a každý jsme si vzali jednu.Uložil jsem to potvrzení se stříbrem. Hle, už je tomu dvacet let, co jsem to stříbro uložil.Nyní si najdi, synu, spolehlivého člověka, který půjde s tebou. Budeme mu platit mzdu,dokud se nenavrátíš. Přines od Gebaela to stříbro.“
Tob 5:4 Tóbijáš odešel hledat člověka, který by s ním šel do Médie a byl obeznámen scestou. Vyšel a nalezl Refáela, anděla, jak stojí před ním, ale nepoznal, že to je andělBoží.
Tob 5:5 Řekl mu: „Odkud jsi, mladíku?“ Ten mu odvětil: „Ze synů izraelských, tvýchbratří, a přišel jsem sem hledat práci.“ Otázal se ho: „Znáš cestu, kudy se chodí doMédie?“
Tob 5:6 Refáel mu řekl: „Ano, často jsem tam byl a dobře znám všechny cesty. Častokrátjsem šel do Médie a našel jsem přístřeší u Gebaela, našeho bratra, který bydlí vmédských Ragách. Z Ekbatan do Rag je to celkem dva dny cesty, leží totiž v horách.“
Tob 5:7 Tóbijáš jej požádal: „Počkej na mne, mladíku. Půjdu k otci, abych mu to oznámil.Potřebuji totiž, abys šel se mnou. Dám ti tvou mzdu.“
Tob 5:8 On mu odvětil: „Nuže, já posečkám, jenom se nezdržuj.“
Tob 5:9 Tóbijáš odešel a oznámil svému otci Tóbitovi: „Hle, nalezl jsem člověka z našichbratří, synů izraelských.“ Otec mu odpověděl: „Zavolej mi toho člověka, abych sedozvěděl, jaký je jeho původ, z kterého je kmene a je-li spolehlivý, aby šel s tebou,synu.“
Tob 5:10 Tóbijáš vyšel, zavolal ho a řekl mu: „Mladíku, můj otec tě volá.“ Přišel tedy kněmu a Tóbit jej první pozdravil. A on mu řekl: „Přeji ti mnoho dobrého.“ Tóbit muodpověděl: „Co dobrého mě ještě může potkat? Jsem člověk, jemuž neslouží oči, anevidím nebeské světlo, ale ležím ve tmách jako mrtví, kteří nikdy světlo nespatří. Jsemzaživa mezi mrtvými, hlas lidí slyším, ale nevidím je.“ Refáel mu řekl: „Buď dobré mysli.Tvé vyléčení je už u Boha blízko. Buď dobré mysli.“ Tóbit mu řekl: „Můj syn Tóbijáš chcejít do Médie. Budeš moci jít s ním a vést jej? Dám ti tvou mzdu, bratře.“ On mu odvětil:„Budu moci jít s ním, znám všechny cesty. Často jsem cestoval do Médie a prošel jsem vní všechny roviny i pohoří. Znám všecky cesty do ní.“
Tob 5:11 Otázal se ho: „Z jakého jsi rodu a z jakého kmene? Pověz mi to, bratře!“
Tob 5:12 Refáel řekl: „Proč potřebuješ znát kmen?“ Tóbit mu odvětil: „Chci znát podlepravdy, čí jsi syn, bratře, a jaké je tvé jméno.“
Tob 5:13 Řekl mu: „Jsem Azarjáš, syn velkého Chananjáše z tvých bratří.“
Tob 5:14 Tóbit mu řekl: „Kéž se vrátíš ve zdraví a šťastně, bratře. A nerozhořčuj se namě, bratře, že jsem chtěl znát pravdu a tvůj rod. Ty jsi můj bratr a jsi ze znamenitého adobrého pokolení. Znal jsem Chananjáše i Nátana, dva syny velkého Šemajáše. Oni spoluse mnou chodívali do Jeruzaléma, se mnou se tam klaněli Hospodinu a nepobloudili. Tvojibratří jsou dobří lidé, jsi z dobrého kořene. Kéž je tvůj návrat šťastný.“
Tob 5:15 Dále mu řekl: „Dávám ti jako mzdu drachmu na den a co potřebuješ, podobnějako svému synu.
Tob 5:16 Jdi s mým synem a ještě ti přidám na mzdě.“
Tob 5:17 Refáel mu odpověděl: „Půjdu s ním. Neboj se, ve zdraví odejdeme a ve zdravíse k tobě vrátíme, protože cesta je bezpečná.“ Tóbit mu řekl: „Buď požehnán, bratře.“ Azavolal svého syna a vyzval jej: „Připrav se, synu, na cestu a odejdi se svým bratrem.Bůh, který je v nebesích, ať vás tam ochrání a přivede vás opět ve zdraví ke mně, jehoanděl ať vás provází svou ochranou, synu.“ Tóbijáš vyšel, aby se vydal na cestu. Políbilsvého otce a matku. Tóbit mu řekl: „Jdi ve zdraví.“
Tob 5:18 Jeho matka se dala do pláče a řekla Tóbitovi: „Proč jsi poslal pryč mé dítě? Cožnení oporou našich rukou, což nevchází a nevychází před námi?
Tob 5:19 Kéž by ti nešlo o stříbro; ať se stane smetím, když jde o naše dítě.
Tob 5:20 Jak je nám od Hospodina dáno žít, to nám stačí.“
Tob 5:21 Tóbit jí řekl: „Nestarej se! Ve zdraví naše dítě odchází, ve zdraví se k nám vrátí.Tvé oči to uzří v ten den, kdy k tobě ve zdraví přijde.
Tob 5:22 Nestarej se, neboj se o ně, sestro. Dobrý anděl je bude provázet, jeho cesta sevydaří a vrátí se ve zdraví.“ Přestala tedy plakat.
Tob 6:1 I odešel mládenec a anděl s ním. Také pes běžel s ním a doprovázel je. Vydali setedy na cestu oba, a když je zastihla první noc, přenocovali u řeky Tigridu.
Tob 6:2 Mládenec sestoupil, aby si v řece Tigridu umyl nohy. Tu se vymrštila z vody velkáryba a chtěla mládenci ukousnout nohu. Začal křičet,
Tob 6:3 ale anděl na mládence zavolal: „Chyť tu rybu a pevně ji drž.“ Mládenec uchopilrybu a přinesl ji na břeh.
Tob 6:4 Anděl mu řekl: „Rozřízni tu rybu, vyjmi z ní žluč, srdce a játra a uschovej u sebe;ostatní vnitřnosti zahoď. Žluče, srdce a jater lze užít jako léku.“
Tob 6:5 Mládenec rozřízl rybu, vybral z ní žluč, srdce a játra. Část ryby upekl a snědl,část z ní nechal k nasolení. –
Tob 6:6 Oba šli společně dál , až se přiblížili k Médii.
Tob 6:7 Tehdy se mládenec otázal anděla: „Azarjáši, bratře, co je to za lék v srdci ajátrech ryby a ve žluči?“
Tob 6:8 Odpověděl mu: „Co se týče srdce a jater ryby, proměň je v dým před mužem čiženou, které trápí démon nebo zlý duch, a všechno trápení od nich odejde a navěky hobudou zproštěni.
Tob 6:9 A když se žlučí pomažou oči člověka, jemuž se na nich udělal bílý zákal, a dýchnese na ně, na ten bílý zákal, oči budou uzdraveny.“
Tob 6:10 Když přišli do Médie a přibližovali se k Ekbatanám,
Tob 6:11 řekl Refáel mládenci: „Tóbijáši, bratře!“ On odvětil: „Mluv!“ I řekl mu: „Jetřeba, abychom této noci přenocovali pod Reúelovou střechou . Ten člověk je tvůjpříbuzný. Má dceru a její jméno je Sára.
Tob 6:12 Kromě Sáry nemá ani syna ani dceru. Ty jsi její nejbližší příbuzný ze všech lidí,kteří by ji mohli obdržet. A máš právo obdržet i to, co má její otec. To děvče je velicerozumné, zdatné a krásné a její otec je ušlechtilý.“
Tob 6:13 A dodal: „Máš právo si ji vzít. Poslyš mě, bratře, promluvím s otcem o tomděvčeti tuto noc, abychom ji dostali za nevěstu pro tebe. Až se vrátíme z Rag, vystrojímejí svatbu. Vím, že Reúel ti ji nemůže odepřít nebo ji slíbit jinému. Podle ustanoveníMojžíšovy knihy by propadl smrti, bude-li vědět, že ty máš dědické právo před kterýmkolimužem vzít si ji za ženu. Nuže, slyš mě, bratře, promluvíme o tom děvčeti této noci azasnoubíme ti ji. Až se vydáme na zpáteční cestu z Rag, vezmeme ji s sebou a dovedemeji do tvého domu.“
Tob 6:14 Tehdy namítl Tóbijáš Refáelovi: „Azarjáši, bratře, slyšel jsem, že už byla dánasedmi mužům, a ti zemřeli ve svých svatebních komnatách té noci; jakmile k ní vcházeli,umírali. Slyšel jsem, že se o nich říká, že je zabíjí démon.
Tob 6:15 A já se bojím; jí sice neubližuje, ale kdo by se k ní chtěl přiblížit, toho usmrtí.Jsem jediný syn svého otce. Kéž nezemřu a neuvedu život svého otce a své matky strápením nade mnou do hrobu. Nemají jiného syna, aby je pohřbil.“
Tob 6:16 Anděl mu odpověděl: „Což se nepamatuješ na příkazy svého otce, že ti přikázalvzít si ženu z domu svého otce? Nuže, poslyš mě, bratře, neměj starost kvůli tomudémonu a vezmi si ji . Já vím, že této noci ti bude dána za ženu.
Tob 6:17 Až k ní vejdeš do svatební komnaty, vezmi část jater a srdce té ryby a vlož nažhavý popel z kadidla. Až vystoupí vůně a démon ji ucítí, uteče a už se u ní neobjeví povšechny věky.
Tob 6:18 Kdykoli budeš s ní, nejprve oba povstaňte k modlitbě a proste nebeského Pána,aby se vám dostalo milosti a vysvobození. Neboj se, tobě je určena od věků. A ty jivysvobodíš a půjde s tebou. Mám za to, že s ní budeš mít děti a budou ti jako bratří.Nestarej se!“
Tob 6:19 Když Tóbijáš uslyšel slova Refáelova, že je Sára jeho sestrou z potomstva jehootcovského domu, velmi si ji zamiloval a přilnul k ní celým srdcem.
Tob 7:1 Když přišli do Ekbatan, řekl Tóbijáš Refáelovi : „Azarjáši, bratře, doveď mnehned k Reúelovi, našemu bratru.“ Dovedl jej do domu Reúelova. Zastihli ho, jak sedí udveří do nádvoří. Pozdravili ho první a on odpověděl: „Srdečně vás zdravím, bratří, dobřejste ve zdraví došli!“ A uvedl je do svého domu.
Tob 7:2 Reúel řekl své ženě Adně: „Jak je tento mladík podobný mému bratru Tóbitovi!“
Tob 7:3 Adna se jich zeptala: „Odkud jste, bratří?“ Odvětili jí: „Jsme ze synů Neftalího, ztěch, kteří byli odvlečeni jako zajatci do Ninive.“
Tob 7:4 Řekla jim: „Znáte našeho bratra Tóbita?“ Odvětili jí: „Známe ho.“
Tob 7:5 Otázala se jich: „Je zdráv?“ Odvětili jí: „Je zdráv a naživu.“ Tóbijáš dodal: „Je tomůj otec.“
Tob 7:6 Reúel vyskočil, políbil ho a dal se do pláče. Promluvil k němu a řekl: „Buďpožehnán, chlapče, synu ušlechtilého a dobrého otce. Jaké neštěstí ho postihlo, že oslepl,takový spravedlivý a milosrdenství činící muž!“ Padl Tóbijášovi, synu svého bratra, kolemkrku a dal se do pláče.
Tob 7:7 Také jeho žena Adna se dala do pláče nad ním. A jejich dcera Sára dala se dopláče rovněž.
Tob 7:8 Reúel porazil berana ze stáda a připravil jim bohaté pohoštění.
Tob 7:9 Když se vykoupali, umyli a usedli k jídlu, řekl Tóbijáš Refáelovi: „Azarjáši, bratře,řekni Reúelovi, aby mi dal Sáru, mou sestru.“
Tob 7:10 Reúel zaslechl ta slova a řekl chlapci: „Jez a pij a spi sladce této noci. Neníčlověka, který by měl právo vzít si mou dceru Sáru, kromě tebe, bratře. Nemám animožnost dát ji jinému muži než tobě, protože ty jsi můj nejbližší příbuzný . Ale povím ticelou pravdu, chlapče.
Tob 7:11 Dal jsem ji už sedmi mužům z mých bratří a všichni zemřeli té noci, kdy k nívcházeli. Nyní tedy, chlapče, jez a pij. Hospodin to při vás dokoná.“
Tob 7:12 Tóbijáš řekl: „Ne, nebudu už jíst ani pít, dokud nevyřídíš mou věc.“ Reúel muodvětil: „Dobrá. Je ti dána podle ustanovení Mojžíšovy knihy. Také z nebe je souzeno,aby ti byla dána. Vezmi si svou sestru. Od nynějška jsi jejím bratrem a ona je tvousestrou. Je ti dána ode dneška až na věky. Nebeský Pán ať vám dá zdar této noci,chlapče, a způsobí vám milosrdenství a pokoj.“
Tob 7:13 Reúel zavolal svou dceru Sáru. Když k němu přišla, vzal ji za ruku, dal jiTóbijášovi a prohlásil: „Přijmi ji. Podle Zákona a podle ustanovení zapsaného v Mojžíšověknize ti ji dáváme za manželku. Měj ji za ženu a odveď ji k svému otci ve zdraví. Anebeský Bůh ať vás provází svým pokojem.“
Tob 7:14 Zavolal její matku a řekl jí, aby přinesla list. Sepsal manželskou smlouvu, žemu ji dávají za ženu podle ustanovení Mojžíšova zákona. Poté začali jíst a pít.
Tob 7:15 Pak zavolal Reúel svou ženu Adnu a řekl jí: „Sestro, připrav zvláštní pokojík aodveď tam Sáru .“
Tob 7:16 Adna odešla a ustlala v pokojíku, jak jí řekl. Když tam odvedla Sáru , dala senad ní do pláče. Pak si utřela slzy a řekla jí:
Tob 7:17 „Buď dobré mysli, dcero. Nebeský Pán nechť ti dá radost místo zármutku. Buďdobré mysli, dcero.“ A odešla.
Tob 8:1 Když skončili s jídlem a pitím, chtěli jít spát. Mladíka odvedli a dovedli ho dopokojíka.
Tob 8:2 Tóbijáš si vzpomněl na Refáelova slova. Vzal játra ryby a srdce z váčku, v němžje měl, a vložil je na žhavý popel z kadidla.
Tob 8:3 Vůně z ryby vytvořila ochrannou hráz a démon uprchl vzhůru do oblastí Egypta.Refáel se odebral za ním , spoutal mu nohy a na místě ho svázal.
Tob 8:4 Rodiče vyšli a zavřeli dveře pokojíka. Tóbijáš povstal ze svého lůžka a řekl Sáře :„Sestro, vstaň! Pomodleme se a vyprosme si na našem Pánu, aby nám prokázalmilosrdenství a spásu.“
Tob 8:5 Vstala a počali se modlit a prosit, aby se jim dostalo spásy. Tóbijáš začal slovy:„Požehnaný jsi, Bože našich otců, a požehnané tvé jméno po všechny věky a pokolení. Aťti dobrořečí nebesa a všechno tvé stvoření po všechny věky.
Tob 8:6 Ty jsi učinil Adama. Učinil jsi mu pomoc a podporu, Evu, jeho ženu. Z obouvzešlo lidské potomstvo. Ty jsi řekl: ‚Není dobré, aby člověk byl sám. Učiňme mu pomocjemu rovnou.‘
Tob 8:7 Hle, neberu si tuto svou sestru pro smilnění, nýbrž veden věrností. Přikaž, abychdošel smilování, já i ona, a abychom se společně dožili stáří.“
Tob 8:8 A oba řekli: „Amen, amen.“
Tob 8:9 Pak se uložili k spánku té noci.
Tob 8:10 Když Reúel vstal, zavolal své služebníky, aby šli a vykopali hrob. Řekl si však:„Kéž by nezemřel a my se nestali předmětem posměchu a hanobení.“
Tob 8:11 Když byli hotovi s kopáním hrobu, šel Reúel domů, zavolal svou ženu
Tob 8:12 a řekl: „Pošli jednu ze služek, ať se jde podívat, zdali žije. Jestliže je mrtvý,pohřbíme ho, aby se to nikdo nedozvěděl.“
Tob 8:13 Poslali služku, zapálili svítilnu a otevřeli dveře. Ona vešla a shledala, že oba ležía spí spolu.
Tob 8:14 Když služka vyšla, oznámila jim, že on žije a že se nestalo nic zlého.
Tob 8:15 Tu začali dobrořečit nebeskému Bohu slovy: „Požehnaný jsi, Bože, veškerýmčistým požehnáním. Ať ti všichni dobrořečí po všechny věky.
Tob 8:16 Požehnaný jsi, žes mě potěšil a že se nestalo, čeho jsem se obával, ale že jsi snámi naložil podle svého smilování.
Tob 8:17 Požehnaný jsi, že ses smiloval nad dvěma jedinými dětmi. Prokaž jim,Panovníku, milost a dej spásu; doveď jejich život až do konce v radosti a milosti.“
Tob 8:18 Reúel pak přikázal svým služebníkům, aby zasypali hrob, než nastane jitro.
Tob 8:19 Ženě nařídil: „Napeč mnoho chleba.“ Sám šel ke stádu, přivedl dva kusy skotua čtyři berany a přikázal je připravit k jídlu. Začali chystat hostinu.
Tob 8:20 Pak zavolal Tóbijáše a řekl mu: „Čtrnáct dní odtud nikam nepůjdeš, alezůstaneš tu, budeš jíst a pít se mnou a potěšíš duši mé dcery, která zakusila toliktrápení.
Tob 8:1 Polovinu všeho, co mám, vezmi a odnes ve zdraví ke svému otci. I druhápolovina, až zemřu já a má žena, je vaše. Buď dobré mysli, chlapče. Já jsem tvůj otec aAdna je tvá matka. Jsme rodiče tvoji i tvé sestry od nynějška až navěky. Buď dobrémysli, chlapče.“
Tob 9:1 Pak zavolal Tóbijáš Refáela a požádal ho:
Tob 9:2 „Azarjáši, bratře, vezmi s sebou čtyři služebníky a dva velbloudy, vyprav se doRag a dojdi ke Gebaelovi. Dej mu potvrzení, vyzvedni stříbro a vezmi Gebaela s sebou nasvatbu.
Tob 9:3 Víš, že můj otec počítá dny, a jestliže se zdržím jediný den, velmi jej zarmoutím.
Tob 9:4 Je ti také známo, co přísežně prohlásil Reúel, a já nemohu jeho přísahu porušit.“
Tob 9:5 Refáel se tedy vypravil se čtyřmi služebníky a dvěma velbloudy do MédskýchRag. Přístřeší našli u Gebaela. Refáel mu dal jeho potvrzení a pověděl mu o Tóbijášovi,synu Tóbitovu, že se oženil a že jej zve na svatbu. Gebael vstal a odpočítal muzapečetěné měšce. Pak je naložili na velbloudy .
Tob 9:6 Časně ráno společně vstali a šli na svatbu. Vešli do domu Reúelova a našliTóbijáše sedícího u stolu . Ten vyskočil a pozdravil Gebaela . Gebael se dal do pláče apožehnal mu slovy: „ Muži ušlechtilý a dobrý, synu muže ušlechtilého a dobrého,spravedlivého a prokazujícího milosrdenství, kéž ti dá Hospodin požehnání nebeské, i tvéženě i tvému otci a matce tvé ženy. Požehnaný Bůh, že jsem spatřil Tóbita, svéhobratrance, v tom , jenž mu je tak podobný.“
Tob 10:1 Tóbit každodenně počítal dny, kolik jich potřeboval Tóbijáš na cestu tam azpátky. Když ty dny uplynuly a syn ještě nebyl u něho doma,
Tob 10:2 řekl si: „Jen aby tam nebyl zadržen! Nebo aby nezemřel Gebael a nebyl bynikdo, kdo by dal Tóbijášovi to stříbro.“
Tob 10:3 Počal se rmoutit.
Tob 10:4 Jeho manželka Chana mu vyčítala: „Mé dítě zahynulo a už není mezi živými.“Začala plakat a naříkat pro svého syna:
Tob 10:5 „Běda mi, mé dítě, že jsem tě, světlo svých očí, nechala jít.“
Tob 10:6 Tóbit jí řekl: „Mlč, nestarej se, sestro, je zdráv. Jistě je tam něco zdrželo. Tenčlověk, který šel s ním, je spolehlivý, jeden z mých bratří. Nermuť se kvůli němu, sestro,brzo tu bude!“
Tob 10:7 Ona mu odvětila: „Nech mě být a neklamej mě! Mé dítě zahynulo.“ Vyběhla apozorovala cestu, po níž odešel její syn. Činila tak denně. Nikomu neuvěřila. Kdyžzapadlo slunce, vcházela do domu , naříkala a plakala celou noc a nemohla spát.
Tob 10:8 Když uplynulo čtrnáct dní svatby, jak ji přísežně slíbil Reúel připravit své dceři,přišel k němu Tóbijáš a řekl: „Nech mě odejít. Vím totiž, že můj otec a má matka nevěří,že mě ještě kdy spatří. Proto tě, otče, žádám, abys mě nechal odejít, a já půjdu kesvému otci. Už jsem ti oznámil, v jakém stavu jsem ho opustil.“
Tob 10:9 Reúel řekl Tóbijášovi: „Zůstaň, chlapče, zůstaň u mne a já pošlu posly k tvémuotci Tóbitovi a podají mu o tobě zprávu.“ Tóbijáš mu odvětil: „V žádném případě! Žádámtě, abys mě nechal odtud odejít k otci.“
Tob 10:10 Reúel tedy vstal a dal Tóbijášovi jeho ženu Sáru a polovinu svého majetku:služebníky a služebnice, skot a brav, osly a velbloudy, šatstvo i stříbro a nádoby.
Tob 10:11 Nechal je ve zdraví odejít. Rozloučil se s Tóbijášem slovy: „Buď zdráv, chlapče,a ve zdraví odejdi. Nebeský Pán ať vás provází zdarem, tebe i tvou ženu Sáru. Kéž uzřímvaše děti, než umřu.“
Tob 10:12 Své dceři Sáře řekl: „Odejdi ke svému tchánu, protože on a jeho žena budounyní tvoji rodiče, jako kdyby tě zplodili. Jdi v pokoji, dcero. Kéž uslyším o tobě jendobrou zprávu, dokud jsem živ.“ Rozloučil se s nimi a propustil je.
Tob 10:13 Adna řekla Tóbijášovi: „Chlapče a milovaný bratře, kéž tě Hospodin přivedezpět, abych viděla dítky tvé a své dcery Sáry, dokud jsem živa, dříve než umřu. Předtváří Hospodinovou svěřuji ti do péče svou dceru, nezarmucuj ji po všechny dny svéhoživota. Jdi v pokoji, chlapče. Od nynějška jsem tvá matka a Sára je tvá sestra. Kéždojdeme všichni stejně zdaru po všechny dny našeho života.“ Pak oba políbila a nechalaje odejít ve zdraví.
Tob 10:14 Tóbijáš odešel od Reúela ve zdraví a s radostí. Dobrořečil Pánu nebes i země,Králi veškerenstva, že dal zdar jeho cestě. Sára mu řekla: „Došel jsi zdaru. Měj rodiče vúctě po všechny dny jejich života.“
Tob 11:1 Když se přiblížili ke Kaserínu, který leží naproti Ninive, řekl Refáel:
Tob 11:2 „Víš, v jakém stavu jsme opustili tvého otce.
Tob 11:3 Pospěšme napřed, před tvou ženou, a připravíme dům, než ostatní dojdou.“
Tob 11:4 Vyrazili oba společně. Refáel řekl Tóbijášovi : „Vezmi s sebou tu žluč.“ Pes pakběžel s nimi, za Refáelem a Tóbijášem.
Tob 11:5 Chana seděla a vyhlížela na cestu, jíž odešel její syn.
Tob 11:6 Zpozorovala, že přichází, a řekla jeho otci: „Hle, tvůj syn přichází i ten člověk,který odešel s ním.“
Tob 11:7 Refáel řekl Tóbijášovi, dříve než se přiblížil k otci: „Vím, že jeho oči budouotevřeny.
Tob 11:8 Potři rybí žlučí jeho oči! Ten lék vytáhne a odstraní z jeho očí bílý zákal. Tvůjotec bude opět vidět a uzří světlo.“
Tob 11:9 Chana přiběhla, padla svému synu kolem krku a řekla mu: „ Opět tě vidím, médítě. Teď už mohu zemřít.“ A dala se do pláče.
Tob 11:10 Tóbit vstal. Klopýtal, ale přece došel ke dveřím do nádvoří.
Tob 11:11 Tóbijáš k němu přikročil s rybí žlučí v ruce. Dýchl mu do očí, podepřel jej ařekl: „Buď dobré mysli, otče.“ Přiložil lék na jeho oči .
Tob 11:12 Pak jej oběma rukama z koutků očí odstranil.
Tob 11:13 Tu padl Tóbit synovi kolem krku, dal se do pláče a řekl: „Opět tě vidím, synu,světlo mých očí.“
Tob 11:14 A pokračoval: „Požehnán buď Bůh a požehnané veliké jeho jméno. Požehnanívšichni jeho svatí andělé. Ať se jeho veliké jméno projeví na nás. Požehnáni buďte všichniandělé po všechny věky. Neboť on na mě seslal bolest, a hle, vidím svého syna Tóbijáše.“
Tob 11:15 Tóbijáš vešel s radostí a z celého srdce dobrořečil Bohu. Otci oznámil, že mělna cestě zdar a že přinesl stříbro. Také jak si vzal za manželku Sáru, dceru Reúelovu, ata že právě přichází a je už nablízku ninivské bráně.
Tob 11:16 Tóbit vyšel vstříc své snaše k ninivské bráně; radoval se a dobrořečil Bohu.Když jej spatřili ninivští měšťané , jak jde a kráčí v plné síle a že ho nikdo nevede zaruku, užasli. A Tóbit před nimi vyznal, že se nad ním Bůh slitoval a otevřel jeho oči.
Tob 11:17 Pak přistoupil Tóbit k Sáře, manželce svého syna, a požehnal jí slovy: „Kéžvejdeš ve zdraví, dcero. Požehnaný tvůj Bůh, že tě přivedl k nám, dcero. A požehnanýtvůj otec, požehnaný můj syn Tóbijáš a požehnaná ty, dcero. Vejdi do svého domu vezdraví, s požehnáním a s radostí. Vejdi, dcero.“
Tob 11:18 Toho dne nastala veliká radost všem židům žijícím v Ninive.
Tob 11:19 K Tóbitovi přišli také Achíkar a Nádab, jeho bratranci, a radovali se s ním.
Tob 12:1 Když skončila svatba, zavolal Tóbit svého syna Tóbijáše a připomněl mu: „Ječas dát mzdu tomu člověku, který šel s tebou, a přidat mu na mzdě.“
Tob 12:2 Odpověděl mu: „Otče, jakou mzdu mu mám dát? Nepokládám za škodu, dám-limu polovinu majetku, který se mnou přinesl.
Tob 12:3 Mne přivedl ve zdraví, mou ženu vyléčil, přinesl stříbro, a také tebe vyléčil.Jakou mzdu mu vůbec mohu dát?“
Tob 12:4 Tóbit mu řekl: „Právem mu, synu, náleží, aby dostal polovinu ze všeho, co titeď získal.“
Tob 12:5 Tóbijáš jej zavolal a řekl: „Vezmi jako svou mzdu polovinu všeho, co jsi mizískal, a odejdi ve zdraví.“
Tob 12:6 Tu je anděl oba vzal stranou a řekl jim: „Dobrořečte Bohu a vzdávejte muchválu přede všemi živými za dobro, které vám prokázal, dobrořečte a pějte chválu jehojménu. Slova Boží uvádějte ve známost s úctou všem lidem. Neváhejte mu vzdávatchválu.
Tob 12:7 Je dobré zachovávat královo tajemství, ale Boží skutky je třeba odhalovat a súctou vzdávat chválu. Konejte dobro, a zlo vás nepostihne.
Tob 12:8 Dobrá je modlitba v pravdě a milosrdenství se spravedlností je lepší nežbohatství s bezprávím. Je lépe prokazovat milosrdenství než shromažďovat zlato.
Tob 12:9 Milosrdenství vytrhuje ze smrti a očišťuje od každého hříchu. Ti, kdo prokazujímilosrdenství, budou nasyceni životem.
Tob 12:10 Ti, kdo páchají hřích a nespravedlnost, jsou nepřátelé vlastní duše.
Tob 12:11 Celou pravdu vám oznámím a nic před vámi neskryji. Už jsem vám pověděl:Je dobré zachovávat královo tajemství a slavně odhalovat Boží skutky.
Tob 12:12 Hle, kdykoli ses modlil ty, Tóbite , i Sára, já jsem vnesl připomínku vašímodlitby před Hospodinovu slávu. A když jsi pohřbíval mrtvé, právě tak.
Tob 12:13 Když jsi neváhal vstát a opustit svou hostinu a šel jsi pochovat mrtvého, byljsem poslán k tobě, abych tě vyzkoušel.
Tob 12:14 Bůh mě rovněž poslal, abych tě vyléčil, i Sáru, tvou snachu.
Tob 12:15 Já jsem Refáel, jeden ze sedmi andělů, kteří jsou připraveni, aby vcházeli předHospodinovu slávu.“
Tob 12:16 Tu se oba zděsili, padli na tvář a zmocnila se jich bázeň.
Tob 12:17 Refáel jim však řekl: „Nebojte se, pokoj vám. Dobrořečte Bohu po všechnyvěky.
Tob 12:18 Dokud jsem byl s vámi, nebyl jsem s vámi z vlastní laskavosti, nýbrž z Božívůle. Jemu dobrořečte po všechny dny a pějte mu chválu.
Tob 12:19 Mohli jste vidět, že jsem nic nejedl; co vám bylo dáno vidět, bylo jen zdání.
Tob 12:20 Nyní dobrořečte na zemi Hospodinu a vzdávejte chválu Bohu. Hle, já vstupujik tomu, který mě poslal. Sepište všechno, co se vám přihodilo.“ Poté se vznesl vzhůru.
Tob 12:21 Když pak oni povstali, už jej nemohli spatřit.
Tob 12:22 Dobrořečili Bohu a vzdávali mu chválu. Vzdávali mu chválu za tyto jeho velkéskutky, že se jim zjevil Boží anděl.
Tob 13:1 Tóbit řekl: „Požehnaný buď Bůh věčně živý i jeho království.
Tob 13:2 On trestá i smilovává se; uvádí do podsvětí hluboko pod zemí i vyvádí z velikézáhuby; není nic, co by se mohlo vymknout z jeho ruky.
Tob 13:3 Vzdávejte mu chválu, synové izraelští, před pohany, protože on vás mezi něrozptýlil.
Tob 13:4 Tam vám uvedl ve známost svou velikost. Vyvyšujte jej přede vším živým,protože je náš Pán. On je náš Bůh, on je Otec náš. On je Bůh po všechny věky.
Tob 13:5 Bude vás trestat za vaše nepravosti, ale smiluje se nad vámi všemi a vysvobodívás ze všech pronárodů, mezi něž jste byli rozptýleni.
Tob 13:6 Až se k němu obrátíte celým svým srdcem a celou svou duší a budete před nímjednat podle pravdy, tehdy se obrátí k vám a nebude skrývat před vámi svou tvář.
Tob 13:7 Nuže, vizte, co s vámi učinil, a chvalte jej na plná ústa. Dobrořečte Pánuspravedlnosti, vyvyšujte Krále věků!
Tob 13:8 Já mu vzdávám chválu v zemi svého zajetí. Jeho sílu a jeho velikost ukazujihříšnému pronárodu. Obraťte se, hříšníci, a čiňte před ním spravedlnost. Kdo ví, zdanenalezne ve vás zálibu a neprokáže vám milosrdenství.
Tob 13:9 Svého Boha vyvyšuji. Má duše vyvyšuje nebeského Krále a bude vždycky jásatnad jeho velikostí.
Tob 13:10 Ať o něm mluví a vzdávají mu chválu všichni v Jeruzalémě. Jeruzaléme, svatéměsto, Bůh tě bude trestat za skutky tvých synů, ale opět se smiluje nad synyspravedlivých.
Tob 13:11 Vzdávej chválu Hospodinu mocně a dobrořeč Králi věků. Opět bude vybudovántvůj stánek, tobě k radosti,
Tob 13:12 a on rozveselí v tobě všechny, kdo byli odvedeni do zajetí, a zamiluje si v toběvšechny ubohé po všechna pokolení na věky.
Tob 13:13 Jasné světlo zazáří do všech dálav země. Mnohé pronárody přijdou k tobězdaleka i obyvatelé všech končin země k tvému svatému jménu, se svými dary v rukoupro Krále nebes. Pokolení za pokoleními budou v tobě plesat a jméno vyvoleného městabude trvat po všechna pokolení.
Tob 13:14 Prokleti ať jsou všichni, kdo mluví proti tobě kruté slovo. Prokleti budouvšichni, kdo tě ničí a kdo strhují tvé hradby, všichni, kdo boří tvé věže a zapalují tvépříbytky. Ale na věky budou požehnáni všichni, kdo se tě bojí.
Tob 13:15 Jdi už a plesej nad syny spravedlivých, neboť všichni budou shromážděni abudou dobrořečit Pánu věků. Blaze těm, kdo tě milují, a blaze těm, kdo se budou radovatz tvého pokoje.
Tob 13:16 Blaze všem lidem, kteří se budou rmoutit nad tebou, nad všemi tvými tresty,protože v tobě se budou radovat a spatří všechnu tvou radost až navěky. Má duše,dobrořeč Hospodinu, velikému Králi.
Tob 13:17 Vždyť Jeruzalém bude vybudován a v městě Boží dům po všechny věky.Blažený budu, jestliže pozůstatek mého potomstva spatří tvou slávu a vzdá chválunebeskému Králi. Brány Jeruzaléma budou vybudovány ze safíru a smaragdu a všechnytvé hradby z drahého kamene. Věže Jeruzaléma budou vybudovány ze zlata a všechnyjejich bašty z čistého zlata. Ulice Jeruzaléma budou vydlážděny karbunkulem a kamenemofírským.
Tob 13:18 Brány Jeruzaléma budou prozpěvovat písně plné plesání a všechny jeho domybudou volat: Haleluja, požehnaný Bůh Izraele. Požehnaní budou dobrořečit svatémujménu navěky a navždy.“
Tob 14:1 Slova Tóbitova dobrořečení skončila.
Tob 14:2 Zemřel v pokoji stár sto dvanáct let a byl slavně pohřben v Ninive. Dvaašedesátlet mu bylo, když pozbyl zraku. Když ho znovu nabyl, žil v dobrých poměrech aprokazoval milosrdenství. A nepřestával dobrořečit Bohu a vzdávat chválu jeho velikosti.
Tob 14:3 Když umíral, zavolal svého syna Tóbijáše a přikázal mu: „Synu, odveď své děti
Tob 14:4 a spěchej do Médie. Věřím výroku Božímu proti Ninive, který pronesl Nahum, žese to vše stane a dopadne na Ašúr a na Ninive. I vše, co mluvili jiní izraelští proroci,které poslal Bůh, se dostaví. Nic nebude ubráno z těch výroků, ale všechno se stanečasem svým. V Médii bude spíše záchrana než v Asýrii a v Babylónu. Vždyť vím a věřím,že všechno, co řekl Bůh, se uskuteční a nastane. Jistě nevypadne ani slovíčko z těch slov.Všichni naši bratří, kteří bydlí v izraelské zemi, budou rozptýleni a odvedeni do zajetí z tédobré země. Všechna země izraelská bude pustá, i Samaří a Jeruzalém budou pusté adům Boží bude ve smutku. Bude na určitou dobu spáleništěm.
Tob 14:5 Ale Bůh se opět nad nimi smiluje a navrátí je opět do země izraelské. Opětvybudují dům Boží , i když ne takový jako první, až do té doby, kdy se naplní stanovenýčas. Potom se navrátí všichni ze svého zajetí a nádherně vybudují Jeruzalém. Také Božídům v něm bude vybudován, jak o něm mluvili izraelští proroci.
Tob 14:6 Všechny národy na celé zemi, všichni lidé se obrátí a budou se bát Bohavpravdě. Všichni opustí své modly, které svými svody svádějí ke lži, a budou dobrořečitvěčnému Bohu ve spravedlnosti.
Tob 14:7 Všichni izraelští synové, zachránění v těch dnech a připomínající Boha vpravdě,budou shromážděni a přijdou do Jeruzaléma. Budou v bezpečí bydlet navěky v zemiAbrahamově. Bude jim předána do vlastnictví . Ti, kdo vpravdě milují Boha, se budouradovat, ale ti, kdo páchají hřích a nepravost, zmizí z celé země.
Tob 14:8 Hle, dítky, toto vám přikazuji:
Tob 14:9 Služte Bohu vpravdě, čiňte, co se mu líbí. Vašim dětem ať je uloženo činitspravedlnost a prokazovat milosrdenství, ať jsou pamětlivy Boha a dobrořečí jeho jménuv každém čase vpravdě a celou svou silou. Ty pak, synu, vyjdi z Ninive a nezůstávej zde.Toho dne, kdy pohřbíš svou matku se mnou, nepřebývej déle na jeho území. Vidím, že jev něm mnoho nepravosti a děje se v něm mnoho podvodů, a lidé se nic nestydí.
Tob 14:10 Hle, synu, co učinil Nádab Achíkarovi, který jej vychoval. Zdali jej zaživaneuvrhl pod zem. Bůh mu však odplatil za ten potupný skutek před jeho tváří: Achíkarvyšel na světlo a Nádab vešel do věčné tmy, protože chtěl Achíkara usmrtit. Ten, protožeprokazoval milosrdenství, unikl z osidla smrti, které mu nastražil Nádab, ale Nádab padldo osidla smrti, a to jej zahubilo.
Tob 14:11 Vizte, mé děti, co způsobuje milosrdenství a co nepravost, ta usmrcuje. –Avšak hle, má duše mě už opouští.“ Položili ho na lůžko a zemřel. A byl slavně pohřben.
Tob 14:12 Když zemřela jeho matka, pohřbil ji Tóbijáš vedle svého otce. Pak odešel, on ijeho žena, do Médie a usídlil se v Ekbatanech u svého tchána Reúela.
Tob 14:13 S úctou pečoval o rodiče ve stáří a pohřbil je v médských Ekbatanech. Zdědildům Reúelův i svého otce Tóbita.
Tob 14:14 Zemřel ve věku sto sedmnácti let v slávě.
Tob 14:15 Dříve než zemřel, dozvěděl se a uslyšel o zničení Ninive a viděl, jak zajatci, které v něm zajal médský král Kyaxarés, byli odvedeni do Médie, a dobrořečil Bohu za vše, co učinil se syny Ninive a Ašúru. Zaradoval se nad Ninivem, dříve než zemřel, a dobrořečil Hospodinu, Bohu, na věky věků.


www.farnoststrasnice.cz © 2011