Úvod | Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Farní charita

Výběr knihy Bible

Dnes je: Středa, 18. říjen 2017, 16:38

Hledaný text:

Evangelium podle Jana [zkr. = Jan]

Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
Jan 1:2 To bylo na počátku u Boha.
Jan 1:3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
Jan 1:4 V něm byl život a život byl světlo lidí.
Jan 1:5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
Jan 1:6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
Jan 1:7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
Jan 1:8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
Jan 1:9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
Jan 1:10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
Jan 1:11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
Jan 1:12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
Jan 1:13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan 1:15 Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já."
Jan 1:16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
Jan 1:17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
Jan 1:18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.
Jan 1:19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?"
Jan 1:20 Nic nepopřel a otevřeně vyznal: "Já nejsem Mesiáš."
Jan 1:21 Znovu se ho zeptali: "Jak to tedy je? Jsi Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."
Jan 1:22 Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?"
Jan 1:23 Řekl: "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš."
Jan 1:24 Ti vyslaní byli z řad farizeů.
Jan 1:25 Otázali se ho: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?"
Jan 1:26 Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte -
Jan 1:27 ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi."
Jan 1:28 To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.
Jan 1:29 Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
Jan 1:30 To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já.
Jan 1:31 Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael."
Jan 1:32 Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
Jan 1:33 A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.'
Jan 1:34 Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží."
Jan 1:35 Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků.
Jan 1:36 Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: "Hle, beránek Boží."
Jan 1:37 Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.
Jan 1:38 Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: "Co chcete?" Řekli mu: "Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?"
Jan 1:39 Odpověděl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.
Jan 1:40 Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.
Jan 1:41 Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: "Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus)."
Jan 1:42 Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr)."
Jan 1:43 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!"
Jan 1:44 Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;
Jan 1:45 Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."
Jan 1:46 Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!"
Jan 1:47 Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti."
Jan 1:48 Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem."
Jan 1:49 "Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele."
Jan 1:50 Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: 'Viděl jsem tě pod fíkem?' Uvidíš věci daleko větší."
Jan 1:51 A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."
Jan 2:1 Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka;
Jan 2:2 na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
Jan 2:3 Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno."
Jan 2:4 Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina."
Jan 2:5 Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí."
Jan 2:6 Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra.
Jan 2:7 Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj.
Jan 2:8 Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak.
Jan 2:9 Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha
Jan 2:10 a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli."
Jan 2:11 Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
Jan 2:12 Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.
Jan 2:13 Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma.
Jan 2:14 V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly.
Jan 2:15 Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel
Jan 2:16 a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!"
Jan 2:17 Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mne stráví.'
Jan 2:18 Židé mu řekli: "Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?"
Jan 2:19 Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím."
Jan 2:20 Tu řekli Židé: "Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?"
Jan 2:21 On však mluvil o chrámu svého těla.
Jan 2:22 Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.
Jan 2:23 Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil.
Jan 2:24 Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal;
Jan 2:25 nepotřeboval, aby mu někdo o něm říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.
Jan 3:1 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
Jan 3:2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním."
Jan 3:3 Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."
Jan 3:4 Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit."
Jan 3:5 Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
Jan 3:6 Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
Jan 3:7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
Jan 3:8 Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."
Jan 3:9 Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?"
Jan 3:10 Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?
Jan 3:11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
Jan 3:12 Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
Jan 3:13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
Jan 3:14 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,
Jan 3:15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Jan 3:17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
Jan 3:18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
Jan 3:19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
Jan 3:20 Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
Jan 3:21 Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu."
Jan 3:22 Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.
Jan 3:23 Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.
Jan 3:24 To bylo ještě před Janovým uvězněním.
Jan 3:25 Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování.
Jan 3:26 Přišli k Janovi a řekli mu: "Mistře, ten který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu."
Jan 3:27 Jan odpověděl: "Člověk si nic nemůže přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.
Jan 3:28 Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.
Jan 3:29 Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.
Jan 3:30 On musí růst, já však se menšit.
Jan 3:31 Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe je nade všecky,
Jan 3:32 svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
Jan 3:33 Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý.
Jan 3:34 Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
Jan 3:35 Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
Jan 3:36 Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."
Jan 4:1 Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan -
Jan 4:2 ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci -
Jan 4:3 opustil Judsko a odešel opět do Galileje.
Jan 4:4 Musel však projít Samařskem.
Jan 4:5 Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému syny Josefovi;
Jan 4:6 tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.
Jan 4:7 Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: "Dej mi pít!" -
Jan 4:8 Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. -
Jan 4:9 Samařská žena mu odpoví: "Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samařany nestýkají.
Jan 4:10 Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou."
Jan 4:11 Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu?
Jan 4:12 Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda."
Jan 4:13 Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň
Jan 4:14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."
Jan 4:15 Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu."
Jan 4:16 Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!"
Jan 4:17 Žena mu řekla: "Nemám muže." Nato jí řekl Ježíš: "Správně jsi odpověděla, že nemáš muže.
Jan 4:18 Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu."
Jan 4:19 Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok.
Jan 4:20 Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!"
Jan 4:21 Ježíš jí odpoví: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.
Jan 4:22 Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.
Jan 4:23 Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.
Jan 4:24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě."
Jan 4:25 Žena mu řekla: "Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko."
Jan 4:26 Ježíš jí řekl: "Já jsem to - ten, který k tobě mluví."
Jan 4:27 Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl 'nač se ptáš' nebo 'proč s ní mluvíš?'
Jan 4:28 Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem:
Jan 4:29 "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?"
Jan 4:30 Vyšli tedy z města a šli k němu.
Jan 4:31 Mezi tím ho prosili jeho učedníci: "Mistře, pojez něco!"
Jan 4:32 On jim řekl: "Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte."
Jan 4:33 Učedníci si mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?"
Jan 4:34 Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.
Jan 4:35 Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.
Jan 4:36 Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.
Jan 4:37 Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.
Jan 4:38 Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete."
Jan 4:39 Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: "Všecko mi řekl, co jsem dělala."
Jan 4:40 Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.
Jan 4:41 A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.
Jan 4:42 Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa."
Jan 4:43 Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje.
Jan 4:44 Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnosti ve své vlasti.
Jan 4:45 Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili.
Jan 4:46 Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde před tím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.
Jan 4:47 Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který už byl blízek smrti.
Jan 4:48 Ježíš mu odpověděl: "Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvěříte."
Jan 4:49 Královský služebník mu řekl: "Pane, pojď, než mé dítě umře!"
Jan 4:50 Ježíš mu odpověděl: "Vrať se domů, tvůj syn je živ!" Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.
Jan 4:51 Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: "Tvůj syn žije."
Jan 4:52 Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu: "Včera hodinu po poledni mu přestala horečka."
Jan 4:53 Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: "Tvůj syn je živ." A uvěřil on i všichni v jeho domě. -
Jan 4:54 To druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.
Jan 5:1 Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma.
Jan 5:2 V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.
Jan 5:3 V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody.
Jan 5:4 Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.
Jan 5:5 Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let.
Jan 5:6 Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: "Chceš být zdráv?"
Jan 5:7 Nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde."
Jan 5:8 Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi lože své a choď!"
Jan 5:9 A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.
Jan 5:10 Židé řekli tomu uzdravenému: "Je sobota, a proto nesmíš nosit lože."
Jan 5:11 Odpověděl jim: "Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!"
Jan 5:12 Zeptali se ho: "Kdo byl ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?"
Jan 5:13 Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.
Jan 5:14 Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: "Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!"
Jan 5:15 Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.
Jan 5:16 A proto Židé začali Ježíš pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.
Jan 5:17 On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji."
Jan 5:18 To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň.
Jan 5:19 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.
Jan 5:20 Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.
Jan 5:21 Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.
Jan 5:22 Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,
Jan 5:23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.
Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
Jan 5:25 Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.
Jan 5:26 Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
Jan 5:27 A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
Jan 5:28 Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas
Jan 5:29 a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
Jan 5:30 Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal."
Jan 5:31 "Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé.
Jan 5:32 Je však jiný, který o mě svědčí, a já vím, že svědectví, které o mě vydává, je pravé.
Jan 5:33 Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě.
Jan 5:34 Já nepotřebuji svědectví od člověka - ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.
Jan 5:35 Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle.
Jan 5:36 Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal.
Jan 5:37 A sám Otec, který mě poslal, vydal o mě svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář
Jan 5:38 a jeho slovo je ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal.
Jan 5:39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.
Jan 5:40 Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.
Jan 5:41 Nečekám slávu od lidí.
Jan 5:42 Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.
Jan 5:43 Přišel jsem ve jménu svého Otce, ale nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
Jan 5:44 Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte!
Jan 5:45 Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději.
Jan 5:46 Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.
Jan 5:47 Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?"
Jan 6:1 Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji.
Jan 6:2 Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.
Jan 6:3 Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.
Jan 6:4 Byly blízko židovské svátky velikonoční.
Jan 6:5 Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?"
Jan 6:6 To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.
Jan 6:7 Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
Jan 6:8 Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:
Jan 6:9 "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!"
Jan 6:10 Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
Jan 6:11 Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.
Jan 6:12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!"
Jan 6:13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.
Jan 6:14 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"
Jan 6:15 Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.
Jan 6:16 Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,
Jan 6:17 vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo a Ježíš s nimi stále ještě nebyl.
Jan 6:18 Moře se vzdouvalo mocným náporem větru.
Jan 6:19 Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach.
Jan 6:20 On jim však řekl: "Já to jsem, nebojte se!"
Jan 6:21 Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.
Jan 6:22 Zástup zůstal na protějším břehu moře. Druhého dne si uvědomili, že tam byl jen jeden člun a že Ježíš na něj nevstoupil společně se svými učedníky, ale že učedníci odjeli sami.
Jan 6:23 Jiné čluny z Tiberiady však přistály nedaleko místa, kde jedli chléb, nad nímž Pán vzdal díky.
Jan 6:24 Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kafarnaum hledat.
Jan 6:25 Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: "Mistře, kdy ses sem dostal?"
Jan 6:26 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.
Jan 6:27 Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť."
Jan 6:28 Řekli mu: "Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?"
Jan 6:29 Ježíš jim odpověděl: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal."
Jan 6:30 Řekli mu: "Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?
Jan 6:31 Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: 'Dal jim jíst chléb z nebe'."
Jan 6:32 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.
Jan 6:33 Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu."
Jan 6:34 Řekli mu: "Pane, dávej nám ten chléb stále!"
Jan 6:35 Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.
Jan 6:36 Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte.
Jan 6:37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,
Jan 6:38 neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal;
Jan 6:39 a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.
Jan 6:40 Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den."
Jan 6:41 Židé proti němu reptali, že řekl: 'Já jsem chléb, který sestoupil z nebe'.
Jan 6:42 A říkali: "Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: 'Sestoupil jsem z nebe'!"
Jan 6:43 Ježíš jim odpověděl: "Nereptejte mezi sebou!
Jan 6:44 Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.
Jan 6:45 Je psáno v prorocích: 'Všichni budou vyučeni od Boha'. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.
Jan 6:46 Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je u Boha, viděl Otce.
Jan 6:47 Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný.
Jan 6:48 Já jsem chléb života.
Jan 6:49 Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.
Jan 6:50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.
Jan 6:51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."
Jan 6:52 Židé se mezi sebou přeli: "Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?"
Jan 6:53 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
Jan 6:54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
Jan 6:55 Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.
Jan 6:56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Jan 6:57 Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.
Jan 6:58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky."
Jan 6:59 To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum.
Jan 6:60 Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?"
Jan 6:61 Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: "Nad tím se urážíte?
Jan 6:62 Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?
Jan 6:63 Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.
Jan 6:64 Ale někteří z vás nevěří." Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. -
Jan 6:65 A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."
Jan 6:66 Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.
Jan 6:67 Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?"
Jan 6:68 Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.
Jan 6:69 A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží."
Jan 6:70 Ježíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel."
Jan 6:71 Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.
Jan 7:1 Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život.
Jan 7:2 Byly blízko židovské svátky stánků,
Jan 7:3 a jeho bratří mu řekli: "Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš.
Jan 7:4 Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!"
Jan 7:5 Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.
Jan 7:6 Ježíš jim řekl: "Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas.
Jan 7:7 Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků.
Jan 7:8 Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil."
Jan 7:9 To ji řekl a zůstal v Galileji.
Jan 7:10 Když jeho bratři odešli na svátky, tu šel také on - ale nepozorovaně, aby se o tom nevědělo.
Jan 7:11 Židé ho o svátcích hledali a říkali: "Kde je?"
Jan 7:12 Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Jedni říkali: "Je dobrý." Jiní říkali: "Není, vždyť svádí lid."
Jan 7:13 Nikdo ovšem ze strachu před Židy o něm nemluvil veřejně.
Jan 7:14 Když bylo uprostřed svátků, vstoupil Ježíš do chrámu a učil.
Jan 7:15 Židé se divili a říkali: "Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?"
Jan 7:16 Ježíš jim odpověděl: "Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal.
Jan 7:17 Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe.
Jan 7:18 Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.
Jan 7:19 Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. Proč mne chcete zabít?"
Jan 7:20 Zástup odpověděl: "Jsi posedlý? Kdo tě chce zabít?"
Jan 7:21 Ježíš jim odpověděl: "Jediný skutek jsem učinil a všichni se nad tím pozastavujete.
Jan 7:22 Mojžíš vám dal obřízku - ne že by pocházela teprve od Mojžíše, je od praotců - a vy obřezáváte člověka i v sobotu.
Jan 7:23 Přijímá-li člověk v sobotu obřízku, aby byl dodržen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka?
Jan 7:24 Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!"
Jan 7:25 Tu řekli někteří Jeruzalémští: "Není to ten, kterého chtějí zabít?
Jan 7:26 A hleďte, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Snad nedošli přední muži opravdu k poznání, že je to Mesiáš?
Jan 7:27 Ale o tomto člověku víme, odkud je. Až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je."
Jan 7:28 Tu Ježíš, když učil v chrámě, hlasitě zvolal: "Znáte mě a víte také, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý; toho vy neznáte.
Jan 7:29 Já ho však znám, neboť jsem od něho a on mě poslal."
Jan 7:30 Tehdy se ho chtěli zmocnit; ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina.
Jan 7:31 Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili a říkali: "Až přijde Mesiáš, bude snad činit více znamení než on?"
Jan 7:32 Farizeové se doslechli, že se to v zástupu o něm říká, a tak společně s velekněžími poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli.
Jan 7:33 Ježíš řekl: "Ještě krátký čas budu s vámi a pak odejdu k tomu, který mě poslal.
Jan 7:34 Budete mě hledat, ale nenajdete. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete."
Jan 7:35 Židé si říkali mezi sebou: "Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam učit?
Jan 7:36 Co znamenají slova, jež řekl: 'Budete mě hledat a nenajdete, a tam, kde jsem já, vy nemůžete přijít'?"
Jan 7:37 V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!
Jan 7:38 Kdo věří ve mne, 'proud živé vody poplyne z jeho nitra', jak praví Písmo."
Jan 7:39 To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.
Jan 7:40 Když někteří ze zástupu slyšeli ta slova, říkali: "To je skutečně ten Prorok!"
Jan 7:41 Druzí prohlašovali: "Je to Mesiáš!" Jiní namítali: "Což přijde Mesiáš z Galileje?
Jan 7:42 Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?"
Jan 7:43 A tak došlo v zástupu kvůli němu k roztržce.
Jan 7:44 Někteří ho chtěli zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku.
Jan 7:45 Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům a ti se jich ptali: "Proč jste ho nepřivedli?"
Jan 7:46 Oni odpověděli: "Nikdo nikdy takto nemluvil!"
Jan 7:47 Farizeové jim řekli: "I vy jste se dali svést?
Jan 7:48 Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů?
Jan 7:49 Jen tahle chátra, která nezná zákon - kletba na ně!"
Jan 7:50 Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl:
Jan 7:51 "Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?"
Jan 7:52 Řekli mu: "Nejsi ty také z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nikdy nepovstane!"
Jan 7:53 Všichni se vrátili do svých domovů
Jan 8:1 Ježíš však odešel na Olivovou horu.
Jan 8:2 Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.
Jan 8:3 Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed
Jan 8:4 a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.
Jan 8:5 V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"
Jan 8:6 Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.
Jan 8:7 Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"
Jan 8:8 A opět se sklonil a psal po zemi.
Jan 8:9 Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.
Jan 8:10 Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?"
Jan 8:11 Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"
Jan 8:12 Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."
Jan 8:13 Farizeové mu řekli: "Ty vydáváš svědectví sám o sobě, proto tvé svědectví není pravé."
Jan 8:14 Ježíš jim odpověděl: "I když vydávám svědectví sám o sobě, moje svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu.
Jan 8:15 Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho.
Jan 8:16 Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal.
Jan 8:17 I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé.
Jan 8:18 Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal."
Jan 8:19 Zeptali se ho: "Kde je tvůj otec?" Ježíš odpověděl: "Neznáte ani mě ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce."
Jan 8:20 Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.
Jan 8:21 Opět jim řekl: "Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete."
Jan 8:22 Židé řekli: "Chce si snad vzít život, že říká: Kam já jdu, tam vy nemůžete přijít?"
Jan 8:23 I řekl jim: "Vy jste zdola, ale já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa.
Jan 8:24 Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších."
Jan 8:25 Řekli jemu: "Kdo jsi ty?" Ježíš jim odpověděl: "Co vám od začátku říkám.
Jan 8:26 Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho."
Jan 8:27 Nepoznali, že k nim mluví o Otci.
Jan 8:28 Ježíš jim řekl: "Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.
Jan 8:29 Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu."
Jan 8:30 Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili.
Jan 8:31 Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
Jan 8:32 Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."
Jan 8:33 Odpověděli mu: "Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?"
Jan 8:34 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.
Jan 8:35 Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.
Jan 8:36 Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.
Jan 8:37 Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa.
Jan 8:38 Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce."
Jan 8:39 Odpověděli mu: "Náš otec je Abraham." Ježíš jim řekl: "Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on.
Jan 8:40 Já jsem mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abraham nejednal.
Jan 8:41 Vy konáte skutky svého otce." Řekli mu: "Nenarodili jsme se ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha."
Jan 8:42 Ježíš jim řekl: "Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal.
Jan 8:43 Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.
Jan 8:44 Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.
Jan 8:45 Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.
Jan 8:46 Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?
Jan 8:47 Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste."
Jan 8:48 Židé mu odpověděli: "Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?"
Jan 8:49 Ježíš odpověděl: "Nejsem posedlý, ale vzdávám čest svému Otci, vy však mi čest upíráte.
Jan 8:50 Já sám nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí.
Jan 8:51 Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky."
Jan 8:52 Židé mu řekli: "Teď jsme poznali, že jsi posedlý! Umřel Abraham, stejně i proroci, a ty pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navěky."
Jan 8:53 Jsi snad větší, než náš otec Abraham, který umřel? Také proroci umřeli. Co ze sebe děláš?"
Jan 8:54 Ježíš odpověděl: "Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje můj Otec, o němž vy říkáte, že je to váš Bůh.
Jan 8:55 Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.
Jan 8:56 Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se."
Jan 8:57 Židé mu řekli: "Ještě ti není padesát a viděl jsi Abrahama?"
Jan 8:58 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem."
Jan 8:59 Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.
Jan 9:1 Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý.
Jan 9:2 Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?"
Jan 9:3 Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.
Jan 9:4 Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.
Jan 9:5 Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."
Jan 9:6 Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči
Jan 9:7 a řekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe." (To jméno znamená 'Poslaný'.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.
Jan 9:8 Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, kdo tu sedával a žebral?"
Jan 9:9 Jedni říkali: "Je to on." Jiní pak: "Není, ale je mu podoben." On sám řekl: "Jsem to já."
Jan 9:10 I řekli mu: "Jak to, že se ti otevřely oči?"
Jan 9:11 Odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím."
Jan 9:12 Řekli mu: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."
Jan 9:13 Přivedou toho, který byl dříve slepý, k farizeům;
Jan 9:14 toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla totiž sobota.
Jan 9:15 Proto se ho farizeové znovu dotazovali, jak nabyl zraku. A on jim řekl: "Položil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím."
Jan 9:16 Někteří z farizeů říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní naopak říkali: "Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?" A došlo mezi nimi k roztržce.
Jan 9:17 Řekli tedy znovu tomu slepému: "Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."
Jan 9:18 Židé nevěřili, že byl slepý a že prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče
Jan 9:19 a nezeptali se jich: "Je to váš syn, o němž říkáte, že se narodil slepý? Jak to že nyní vidí?"
Jan 9:20 Rodiče odpověděl: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý.
Jan 9:21 Jak to, že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, také ne. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe!"
Jan 9:22 To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se usnesli, aby ten, kdo kdo Ježíš vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy.
Jan 9:23 Proto řekli jeho rodiče: Je dospělý, zeptejte se ho!
Jan 9:24 Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: "Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník."
Jan 9:25 Odpověděl: "Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím."
Jan 9:26 Řekli mu: "Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?"
Jan 9:27 Odpověděl jim: "Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"
Jan 9:28 Osopili se na něho: "Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi.
Jan 9:29 My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."
Jan 9:30 Ten člověk jim odpověděl: "To je právě divné: Vy nevíte odkud je - a otevřel mi oči!
Jan 9:31 Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli.
Jan 9:32 Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození.
Jan 9:33 Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit."
Jan 9:34 Odpověděli mu: "Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho.
Jan 9:35 Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?"
Jan 9:36 Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?"
Jan 9:37 Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví."
Jan 9:38 On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena.
Jan 9:39 Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."
Jan 9:40 Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"
Jan 9:41 Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu."
Jan 10:1 "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič.
Jan 10:2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.
Jan 10:3 Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je.
Jan 10:4 Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.
Jan 10:5 Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
Jan 10:6 Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.
Jan 10:7 Řekl jim tedy Ježíš znovu: "Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.
Jan 10:8 Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly.
Jan 10:9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
Jan 10:10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.
Jan 10:11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.
Jan 10:12 Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání.
Jan 10:13 Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.
Jan 10:14 Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
Jan 10:15 tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.
Jan 10:16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.
Jan 10:17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.
Jan 10:18 Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."
Jan 10:19 Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.
Jan 10:20 Mnozí z nich říkali: "Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?"
Jan 10:21 Jiní říkali: "Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?"
Jan 10:22 Byly právě svátky posvěcení Jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě.
Jan 10:23 Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově.
Jan 10:24 Židé ho obklopili a řekli mu: "Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!"
Jan 10:25 Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.
Jan 10:26 Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.
Jan 10:27 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou
Jan 10:28 a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.
Jan 10:29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.
Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno."
Jan 10:31 Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.
Jan 10:32 Ježíš jim řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?"
Jan 10:33 Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."
Jan 10:34 Ježíš jim řekl: "Ve vašem zákoně je přece psáno: 'Řekl jsem: jste bohové.'
Jan 10:35 Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy - a Písmo musí platit -
Jan 10:36 jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?
Jan 10:37 Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!
Jan 10:38 Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci."
Jan 10:39 Opět se ho chtěli zmocnit, on jim však unikl.
Jan 10:40 Odešel znovu na druhý břeh Jordánu, na místo, kde dříve křtil Jan, a tam se zdržoval.
Jan 10:41 Mnozí k němu přicházeli a říkali: "Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda."
Jan 10:42 A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.
Jan 11:1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.
Jan 11:2 To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.
Jan 11:3 Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen."
Jan 11:4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven."
Jan 11:5 Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.
Jan 11:6 Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.
Jan 11:7 Teprve potom řekl svým učedníkům: "Pojďme opět do Judska!"
Jan 11:8 Učedníci mu řekl: "Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam chceš jít?"
Jan 11:9 Ježíš odpověděl: "Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.
Jan 11:10 Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla."
Jan 11:11 To pověděl a dodal: "Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit."
Jan 11:12 Učedníci mu řekli: "Pane, spí-li, uzdraví se."
Jan 11:13 Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.
Jan 11:14 Tehdy jim Ježíš řekl: "Lazar umřel.
Jan 11:15 A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!"
Jan 11:16 Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: "Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!"
Jan 11:17 Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.
Jan 11:18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty,
Jan 11:19 a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem.
Jan 11:20 Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.
Jan 11:21 Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.
Jan 11:22 Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá."
Jan 11:23 Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
Jan 11:24 Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."
Jan 11:25 Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
Jan 11:26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
Jan 11:27 Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
Jan 11:28 S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Je tu Mistr a volá tě."
Jan 11:29 Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
Jan 11:30 Ježíš totiž ještě nedošel do vesnice a byl na tom místě, kde se s ním Marta setkala.
Jan 11:31 Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
Jan 11:32 Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel."
Jan 11:33 Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen
Jan 11:34 řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď se podívat!"
Jan 11:35 Ježíšovi vstoupily do očí slzy.
Jan 11:36 Židé říkali: "Hle, jak jej miloval!"
Jan 11:37 Někteří z nich však řekli: "Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?"
Jan 11:38 Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
Jan 11:39 Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!" sestra zemřelého Marta mu řekla: "Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den."
Jan 11:40 Ježíš jí odpověděl: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?"
Jan 11:41 Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.
Jan 11:42 Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal."
Jan 11:43 Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!"
Jan 11:44 Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
Jan 11:45 Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.
Jan 11:46 Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil.
Jan 11:47 Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení
Jan 11:48 Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ."
Jan 11:49 Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy ničemu nerozumíte;
Jan 11:50 nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ."
Jan 11:51 To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,
Jan 11:52 a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno.
Jan 11:53 Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.
Jan 11:54 Proto už Ježíš nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.
Jan 11:55 Bylo krátce před židovskými velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.
Jan 11:56 Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: "Co myslíte? Přijde na svátky?"
Jan 11:57 Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.
Jan 12:1 Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých.
Jan 12:2 Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu.
Jan 12:3 Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
Jan 12:4 Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl:
Jan 12:5 "Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?"
Jan 12:6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.
Jan 12:7 Ježíš řekl: "Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu!
Jan 12:8 Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky."
Jan 12:9 Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
Jan 12:10 Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara;
Jan 12:11 neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.
Jan 12:12 Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
Jan 12:13 Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: "Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský."
Jan 12:14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
Jan 12:15 'Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.'
Jan 12:16 Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo.
Jan 12:17 Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.
Jan 12:18 Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.
Jan 12:19 Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním."
Jan 12:20 Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové.
Jan 12:21 Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: "Pane, rádi bychom viděli Ježíše."
Jan 12:22 Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi.
Jan 12:23 Ježíš jim odpověděl: "Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
Jan 12:24 Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.
Jan 12:25 Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.
Jan 12:26 Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce."
Jan 12:27 "Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel.
Jan 12:28 Otče, oslav své jméno!" Z nebe zazněl hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím."
Jan 12:29 Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: "Anděl k němu promluvil."
Jan 12:30 Ježíš na to řekl: "Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.
Jan 12:31 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
Jan 12:32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."
Jan 12:33 To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
Jan 12:34 Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?"
Jan 12:35 Ježíš jim řekl: "Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
Jan 12:36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla." Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.
Jan 12:37 Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;
Jan 12:38 a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: 'Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?'
Jan 12:39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:
Jan 12:40 'Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.'
Jan 12:41 Tak řekl Izaiáš, neboť viděl jeho slávu a mluvil o něm.
Jan 12:42 Přesto v něho uvěřili mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy.
Jan 12:43 Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
Jan 12:44 Ježíš hlasitě zvolal: "Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal.
Jan 12:45 A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.
Jan 12:46 Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
Jan 12:47 Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
Jan 12:48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.
Jan 12:49 Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci.
Jan 12:50 A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluví, mluvím tak, jak mi pověděl Otec."
Jan 13:1 Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.
Jan 13:2 Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil,
Jan 13:3 Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,
Jan 13:4 odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;
Jan 13:5 pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
Jan 13:6 Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?"
Jan 13:7 Ježíš odpověděl: "Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš."
Jan 13:8 Petr mu řekl: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" Ježíš odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl."
Jan 13:9 Řekl mu Šimon Petr: "Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!"
Jan 13:10 Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni."
Jan 13:11 Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí.
Jan 13:12 Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: "Chápete, co jsem vám učinil?
Jan 13:13 Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
Jan 13:14 Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
Jan 13:15 Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
Jan 13:16 Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.
Jan 13:17 Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.
Jan 13:18 Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: 'Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.'
Jan 13:19 Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to.
Jan 13:20 Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.
Jan 13:21 Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: "Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí."
Jan 13:22 Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví.
Jan 13:23 Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku.
Jan 13:24 Na toho se Šimon obrátil a řekl: "Zeptej se, o kom to mluví!"
Jan 13:25 Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kdo to je?"
Jan 13:26 Ježíš odpověděl: "Je to ten pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji." Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu.
Jan 13:27 Tehdy, po té skývě vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: "Co chceš učinit, učiň hned!"
Jan 13:28 Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl.
Jan 13:29 Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým.
Jan 13:30 Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. byla noc.
Jan 13:31 Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: "Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm;
Jan 13:32 Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.
Jan 13:33 Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.
Jan 13:34 Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.
Jan 13:35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."
Jan 13:36 Šimon Petr mu řekl: "Pane, kam odcházíš?" Ježíš odpověděl: "Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později."
Jan 13:37 Šimon Petr mu řekl: "Pane, proč tě nemohu nyní následovat?" Svůj život za tebe položím."
Jan 13:38 Ježíš odpověděl: "Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš."
Jan 14:1 "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.
Jan 14:2 V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.
Jan 14:3 A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.
Jan 14:4 A cestu, kam jdu, znáte."
Jan 14:5 Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?"
Jan 14:6 Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Jan 14:7 Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli."
Jan 14:8 Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!"
Jan 14:9 Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?
Jan 14:10 Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.
Jan 14:11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!
Jan 14:12 Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.
Jan 14:13 A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.
Jan 14:14 Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.
Jan 14:15 Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;
Jan 14:16 a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky -
Jan 14:17 Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.
Jan 14:18 Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.
Jan 14:19 Ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi.
Jan 14:20 V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.
Jan 14:21 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat."
Jan 14:22 Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: "Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?"
Jan 14:23 Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
Jan 14:24 Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.
Jan 14:25 Toto vám pravím, dokud jsem s vámi.
Jan 14:26 Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.
Jan 14:27 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!
Jan 14:28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím - a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.
Jan 14:29 Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.
Jan 14:30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže.
Jan 14:31 Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal. - Vstaňte, pojďme odtud!"
Jan 15:1 "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
Jan 15:2 Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
Jan 15:3 Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
Jan 15:4 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně.
Jan 15:5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
Jan 15:6 Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
Jan 15:7 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.
Jan 15:8 Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
Jan 15:9 Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Jan 15:10 Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
Jan 15:11 To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná."
Jan 15:12 "To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Jan 15:13 Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Jan 15:14 Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.
Jan 15:15 Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Jan 15:16 Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
Jan 15:17 To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.
Jan 15:18 Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás.
Jan 15:19 Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.
Jan 15:20 Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají.
Jan 15:21 Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho,který mě poslal.
Jan 15:22 Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.
Jan 15:23 Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce.
Jan 15:24 Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce.
Jan 15:25 To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: 'Nenáviděli mě bez příčiny'.
Jan 15:26 Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.
Jan 15:27 Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
Jan 16:1 To jsem vám pověděl, abyste se nedali svést.
Jan 16:2 Budou vás vylučovat za synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.
Jan 16:3 To s vámi budou činit, protože nepoznali Otce ani mne.
Jan 16:4 Ale to jsem vám pověděl, abyste si vzpomněli na má slova, až přijde ta hodina." "Neřekl jsem vám to na začátku, poněvadž jsem byl s vámi.
Jan 16:5 Nyní však odcházím k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě nezeptá: Kam jdeš?
Jan 16:6 Ale že jsem s vámi tak mluvil, zármutek naplnil vaše srdce.
Jan 16:7 Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.
Jan 16:8 On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud:
Jan 16:9 Hřích v tom, že ve mne nevěří;
Jan 16:10 spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte;
Jan 16:11 soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.
Jan 16:12 Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli.
Jan 16:13 Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.
Jan 16:14 On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
Jan 16:15 Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
Jan 16:16 Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte."
Jan 16:17 Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: "Co znamenají slova 'zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte' a 'odcházím k Otci'?"
Jan 16:18 Říkali: "Co znamená ono: zanedlouho? Nevíme, o čem mluví."
Jan 16:19 Ježíš poznal, že se ho chtějí otázat, a řekl jim: "Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: Zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte?
Jan 16:20 Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy se budete rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost.
Jan 16:21 Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.
Jan 16:22 I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.
Jan 16:23 V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to.
Jan 16:24 Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.
Jan 16:25 To vše jsem vám říkal v obrazech. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budu jej zvěstovat přímo.
Jan 16:26 V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás;
Jan 16:27 vždyť Otec sám vás miluje, protože vy milujete mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha.
Jan 16:28 Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď svět opouštím a navracím se k Otci."
Jan 16:29 Jeho učedníci mu řekli: "Nyní mluvíš přímo a bez obrazů.
Jan 16:30 Nyní víme, že víš všecko a že nepotřebuješ, aby ti někdo kladl otázky. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha."
Jan 16:31 Ježíš jim odpověděl: "Teď věříte?
Jan 16:32 Hle, přichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou.
Jan 16:33 To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.
Jan 17:1 Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,
Jan 17:2 stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.
Jan 17:3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.
Jan 17:4 Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.
Jan 17:5 A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.
Jan 17:6 Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.
Jan 17:7 Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe;
Jan 17:8 neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.
Jan 17:9 Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji;
Jan 17:10 a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.
Jan 17:11 Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.
Jan 17:12 Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi i dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo.
Jan 17:13 Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.
Jan 17:14 Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
Jan 17:15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.
Jan 17:16 Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
Jan 17:17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
Jan 17:18 Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.
Jan 17:19 Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.
Jan 17:20 Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří;
Jan 17:21 aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal.
Jan 17:22 Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno -
Jan 17:23 já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.
Jan 17:24 Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.
Jan 17:25 Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal.
Jan 17:26 Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich."
Jan 18:1 Po těch slovech odešel Ježíš s učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil on i jeho učedníci.
Jan 18:2 Také Jidáš, který ho zradil, znal to místo, neboť Ježíš tam se svými učedníky často býval.
Jan 18:3 Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi.
Jan 18:4 Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: "Koho hledáte?"
Jan 18:5 Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Řekl jim: "To jsem já." Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil.
Jan 18:6 Jakmile jim řekl 'to jsem já', couvli a padli na zem.
Jan 18:7 Opět se jich otázal: "Koho hledáte?" A oni řekli: "Ježíše Nazaretského."
Jan 18:8 Ježíš odpověděl: "Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít."
Jan 18:9 Tak se mělo naplnit slovo: 'Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.'
Jan 18:10 Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos.
Jan 18:11 Ježíš řekl Petrovi: "Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?"
Jan 18:12 Vojáci s důstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali ho.
Jan 18:13 Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.
Jan 18:14 Byl to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid.
Jan 18:15 Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel do nádvoří veleknězova domu.
Jan 18:16 Petr zůstal venku před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, promluvil s vrátnou a zavedl Petra dovnitř.
Jan 18:17 Tu řekla služka vrátná Petrovi: "Nepatříš i ty k učedníkům toho člověka?" On řekl: "Nepatřím."
Jan 18:18 Poněvadž bylo chladno, udělali si sluhové a strážci oheň a stáli kolem něho, aby se ohřáli. I Petr stál s nimi a ohříval se.
Jan 18:19 Velekněz se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení.
Jan 18:20 Ježíš mu řekl: "Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně.
Jan 18:21 Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal. Ti přece vědí, co jsem řekl."
Jan 18:22 Po těch slovech jeden ze strážců, který stál poblíž, udeřil Ježíše do obličeje a řekl: "Tak se odpovídá veleknězi?"
Jan 18:23 Ježíš mu odpověděl: "Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?"
Jan 18:24 Annáš jej tedy poslal spoutaného veleknězi Kaifášovi.
Jan 18:25 Šimon Petr stál ještě u ohně a zahříval se. Řekli mu: "Nejsi i ty z jeho učedníků?" On to zapřel: "Nejsem."
Jan 18:26 Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: "Cožpak jsem tě s ním neviděl v zahradě?"
Jan 18:27 Petr opět zapřel a vtom zakokrhal kohout.
Jan 18:28 Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka.
Jan 18:29 Pilát k nim vyšel a řekl: "Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?"
Jan 18:30 Odpověděli: "Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali."
Jan 18:31 Pilát jim řekl: "Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!" Židé mu odpověděli: "Není nám dovoleno nikoho popravit."
Jan 18:32 To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít.
Jan 18:33 Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi král židovský?"
Jan 18:34 Ježíš odpověděl:"Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?"
Jan 18:35 Pilát odpověděl: "Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?"
Jan 18:36 Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud."
Jan 18:37 Pilát mu řekl: "Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."
Jan 18:38 Pilát mu řekl: "Co je pravda?" Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: "Já na něm žádnou vinu nenalézám.
Jan 18:39 Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám tohoto židovského krále."
Jan 18:40 Na to se dali do křiku: "Toho ne, ale Barabáše!" Ten Barabáš byl vzbouřenec.
Jan 19:1 Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat.
Jan 19:2 Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť.
Jan 19:3 Pak před něho předstupovali a říkali: "Buď pozdraven, králi židovský!" Přitom ho bili do obličeje.
Jan 19:4 Pilát znovu vyšel a řekl Židům: "Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu."
Jan 19:5 Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: "Hle, člověk!"
Jan 19:6 Když ho velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: "Ukřižovat, ukřižovat!" Pilát jim řekl: "Vy sami si ho křižujete! Já na něm vinu nenalézám."
Jan 19:7 Židé mu odpověděli: "My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího."
Jan 19:8 Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl.
Jan 19:9 Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: "Odkud jsi?" Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď.
Jan 19:10 Pilát řekl: "Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?"
Jan 19:11 Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu."
Jan 19:12 Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: "Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři."
Jan 19:13 Když to Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném 'Na dláždění', hebrejsky Gabbatha.
Jan 19:14 Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: "Hle, váš král!"
Jan 19:15 Oni se dali do křiku: "Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!" Pilát jim řekl: "Vašeho krále mám dát ukřižovat?" Velekněží odpověděli: "Nemáme krále, jen císaře."
Jan 19:16 Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili.
Jan 19:17 Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota.
Jan 19:18 Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed.
Jan 19:19 Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský.
Jan 19:20 Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.
Jan 19:21 Židovští velekněží řekli Pilátovi: "Neměls psát 'židovský král', nýbrž 'vydával se za židovského krále'."
Jan 19:22 Pilát odpověděl: "Co jsem napsal, napsal jsem."
Jan 19:23 Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný.
Jan 19:24 Řekli mezi sebou: "Netrhejme jej, ale losujme, čí bude.!" To proto, aby se naplnilo Písmo: 'Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.' To tedy vojáci provedli.
Jan 19:25 U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.
Jan 19:26 Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!"
Jan 19:27 Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.
Jan 19:28 Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: "Žízním."
Jan 19:29 Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům.
Jan 19:30 Když Ježíš okusil octa, řekl: "Dokonáno jest." A nakloniv hlavu, skonal.
Jan 19:31 Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži - na tu sobotu totiž připadal veliký svátek - požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati s kříže.
Jan 19:32 Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním.
Jan 19:33 Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali,
Jan 19:34 ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda.
Jan 19:35 A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.
Jan 19:36 Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: 'Ani kost mu nebude zlomena'.
Jan 19:37 A na jiném místě Písmo praví: 'Uvidí, koho probodli.'
Jan 19:38 Potom požádal Piláta Josef z Arimatie - byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů - aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal.
Jan 19:39 Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl sto liber směsi myrhy a aloe.
Jan 19:40 Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem.
Jan 19:41 V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován.
Jan 19:42 Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko.
Jan 20:1 První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen.
Jan 20:2 Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili."
Jan 20:3 Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu.
Jan 20:4 Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první.
Jan 20:5 Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel.
Jan 20:6 Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna,
Jan 20:7 ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě.
Jan 20:8 Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil.
Jan 20:9 Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.
Jan 20:10 Oba učedníci se pak vrátili domů.
Jan 20:11 Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu
Jan 20:12 a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou.
Jan 20:13 Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili."
Jan 20:14 Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on.
Jan 20:15 Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu."
Jan 20:16 Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená 'Mistře'.
Jan 20:17 Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu."
Jan 20:18 Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl."
Jan 20:19 Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám."
Jan 20:20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.
Jan 20:21 Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás."
Jan 20:22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého.
Jan 20:23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Jan 20:24 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.
Jan 20:25 Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím."
Jan 20:26 Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám."
Jan 20:27 Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!"
Jan 20:28 Tomáš mu odpověděl: "Můj Pána a můj Bůh."
Jan 20:29 Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili."
Jan 20:30 Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.
Jan 20:31 Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.
Jan 21:1 Potom se Ježíš opět zjevil učedníků u jezera Tiberiadského.
Jan 21:2 Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků.
Jan 21:3 Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.
Jan 21:4 Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
Jan 21:5 Ježíš jim řekl: "Nemáte něco k jídlu?" Odpověděli: "Nemáme."
Jan 21:6 Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.
Jan 21:7 Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť - byl totiž svlečen - a brodil se k němu vodou.
Jan 21:8 Ostatní učedníci přijeli na lodi - nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket - a táhli za sebou síť s rybami.
Jan 21:9 Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb.
Jan 21:10 Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!"
Jan 21:11 Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla.
Jan 21:12 Ježíš jim řekl: "Pojďte jíst!" A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán.
Jan 21:13 Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu.
Jan 21:14 To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.
Jan 21:15 Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky."
Jan 21:16 Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!"
Jan 21:17 Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce!
Jan 21:18 Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš."
Jan 21:19 To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: "Následuj mne!"
Jan 21:20 Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy dotázal: "Pane, kdo tě zrazuje?"
Jan 21:21 Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: "Pane, co bude s ním?"
Jan 21:22 Ježíš mu řekl: "Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijde, není to tvá věc. Ty mne následuj!"
Jan 21:23 Mezi bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: "Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc."
Jan 21:24 To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a my víme, že jeho svědectví je pravdivé.
Jan 21:25 Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslí, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.


www.farnoststrasnice.cz © 2011