Úvod | Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Farní charita

Výběr knihy Bible

Dnes je: Středa, 18. říjen 2017, 16:44

Hledaný text:

Evangelium podle Lukáše [zkr. = Lk]

Lk 1:1 I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily,
Lk 1:2 jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova,
Lk 1:3 rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile,
Lk 1:4 abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.
Lk 1:5 Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta.
Lk 1:6 Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.
Lk 1:7 Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku.
Lk 1:8 Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu,
Lk 1:9 připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.
Lk 1:10 Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu.
Lk 1:11 Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.
Lk 1:12 Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň.
Lk 1:13 Anděl mu řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
Lk 1:14 Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
Lk 1:15 Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
Lk 1:16 A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;
Lk 1:17 sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový."
Lk 1:18 Zachariáš řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku."
Lk 1:19 Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.
Lk 1:20 Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní."
Lk 1:21 Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě
Lk 1:22 Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.
Lk 1:23 Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.
Lk 1:24 Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si:
Lk 1:25 "Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi."
Lk 1:26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret,
Lk 1:27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.
Lk 1:28 Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou."
Lk 1:29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
Lk 1:30 Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.
Lk 1:31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
Lk 1:32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.
Lk 1:33 Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce."
Lk 1:34 Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?"
Lk 1:35 Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
Lk 1:36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.
Lk 1:37 Neboť 'u Boha není nic nemožného'."
Lk 1:38 Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.
Lk 1:39 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova.
Lk 1:40 Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu.
Lk 1:41 Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým
Lk 1:42 a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.
Lk 1:43 Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?
Lk 1:44 Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.
Lk 1:45 A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána."
Lk 1:46 Maria řekla: "Duše má velebí Pána
Lk 1:47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
Lk 1:48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
Lk 1:49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno
Lk 1:50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Lk 1:51 Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
Lk 1:52 vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil,
Lk 1:53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
Lk 1:54 Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,
Lk 1:55 jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky."
Lk 1:56 Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
Lk 1:57 Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn.
Lk 1:58 A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
Lk 1:59 Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát jméno po otci Zachariáš.
Lk 1:60 Jeho matka na to řekla: "Nikoli, bude se jmenovat Jan."
Lk 1:61 Řekli jí: "Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!"
Lk 1:62 Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno.
Lk 1:63 On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.
Lk 1:64 Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.
Lk 1:65 Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těch událostech.
Lk 1:66 Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: "Čím toto dítě bude?" A ruka Hospodinova byla s ním.
Lk 1:67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:
Lk 1:68 "Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid
Lk 1:69 a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,
Lk 1:70 jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;
Lk 1:71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí,
Lk 1:72 slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,
Lk 1:73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,
Lk 1:74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu
Lk 1:75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
Lk 1:76 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
Lk 1:77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,
Lk 1:78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,
Lk 1:79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje."
Lk 1:80 Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.
Lk 2:1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.
Lk 2:2 Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.
Lk 2:3 Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města.
Lk 2:4 Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova,
Lk 2:5 aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.
Lk 2:6 Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina.
Lk 2:7 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.
Lk 2:8 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
Lk 2:9 Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.
Lk 2:10 Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
Lk 2:11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
Lk 2:12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí."
Lk 2:13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
Lk 2:14 "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."
Lk 2:15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil."
Lk 2:16 Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.
Lk 2:17 Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
Lk 2:18 Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.
Lk 2:19 Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
Lk 2:20 Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
Lk 2:21 Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.
Lk 2:22 Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina -
Lk 2:23 jak je psáno v zákoně Páně: 'vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu' -
Lk 2:24 a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
Lk 2:25 V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.
Lk 2:26 Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.
Lk 2:27 A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon,
Lk 2:28 vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
Lk 2:29 "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
Lk 2:30 neboť mé oči viděly tvé spasení,
Lk 2:31 které jsi připravil přede všemi národy -
Lk 2:32 světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael."
Lk 2:33 Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
Lk 2:34 A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
Lk 2:35 - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí."
Lk 2:36 Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
Lk 2:37 a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
Lk 2:38 A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
Lk 2:39 Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se Galileje do svého města Nazareta.
Lk 2:40 Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
Lk 2:41 Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma.
Lk 2:42 Také když my bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem.
Lk 2:43 A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli.
Lk 2:44 Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými.
Lk 2:45 Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.
Lk 2:46 Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.
Lk 2:47 Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.
Lk 2:48 Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali."
Lk 2:49 On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?"
Lk 2:50 Ale oni jeho slovu neporozuměli.
Lk 2:51 Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.
Lk 2:52 A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.
Lk 3:1 V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně,
Lk 3:2 za nejvyššího velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.
Lk 3:3 I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů",
Lk 3:4 jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!
Lk 3:5 Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné;
Lk 3:6 a každý tvor uzří spasení Boží.'
Lk 3:7 Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem?
Lk 3:8 Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: 'Náš otec jest Abraham!' Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.
Lk 3:9 Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně."
Lk 3:10 Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?"
Lk 3:11 On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak."
Lk 3:12 Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?"
Lk 3:13 On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno."
Lk 3:14 Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem."
Lk 3:15 Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš.
Lk 3:16 Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
Lk 3:17 Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným."
Lk 3:18 A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst.
Lk 3:19 Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil,
Lk 3:20 Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení.
Lk 3:21 Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe
Lk 3:22 a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."
Lk 3:23 Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let. Jak se mělo za to, byl syn Josefa, jehož předkové byli: Heli,
Lk 3:24 Mathat, Levi, Melchi, Janai, Josef,
Lk 3:25 Matathias, Amos, Nahum, Esli, Nagai,
Lk 3:26 Mahat, Matathias, Semei, Josech, Joda,
Lk 3:27 Johanan, Resa, Zorobabel, Salathiel, Neri,
Lk 3:28 Melchi, Addi, Kosan, Elamadam, Er,
Lk 3:29 Jesus, Eliezer, Jorim, Mathat, Levi,
Lk 3:30 Simeon, Juda, Josef, Jonam, Eliakim,
Lk 3:31 Melea, Menna, Mattath, Natham, David,
Lk 3:32 Isaj, Obéd, Boaz, Sala, Naason,
Lk 3:33 Amínadab, Admin, Arni, Chesróm, Fares, Juda,
Lk 3:34 Jákob, Izák, Abraham, Tare, Nachor,
Lk 3:35 Seruch, Ragau, Falek, Heber, Sala,
Lk 3:36 Kainan, Arfaxad, Sem, Noé, Lámech,
Lk 3:37 Matusalem, Henoch, Jared, Maleleel, Kainan,
Lk 3:38 Enóš, Šét a Adam, který byl od Boha.
Lk 4:1 Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti
Lk 4:2 čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl.
Lk 4:3 Ďábel mu řekl: "Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb."
Lk 4:4 Ježíš mu řekl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem 'ale každým slovem Božím."
Lk 4:5 Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země
Lk 4:6 a řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám:
Lk 4:7 Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé."
Lk 4:8 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat."
Lk 4:9 Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů;
Lk 4:10 vždyť je psáno 'andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili'
Lk 4:11 a 'na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen'."
Lk 4:12 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého."
Lk 4:13 Když ďábel skončil všechna svá pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.
Lk 4:14 Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí.
Lk 4:15 Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.
Lk 4:16 Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma.
Lk 4:17 Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:
Lk 4:18 'Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,
Lk 4:19 abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.'
Lk 4:20 Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny.
Lk 4:21 Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."
Lk 4:22 Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: "Což to není syn Josefův?"
Lk 4:23 On jim odpověděl: "Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde,kde jsi doma."
Lk 4:24 Řekl: "Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti.
Lk 4:25 Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad.
Lk 4:26 A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské.
Lk 4:27 A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman."
Lk 4:28 Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem.
Lk 4:29 Vstali, vyhnali ho z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů.
Lk 4:30 On však prošel jejich středem a bral se dál.
Lk 4:31 Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu.
Lk 4:32 Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc.
Lk 4:33 V synagóze byl člověk, který byl posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velikým hlasem:
Lk 4:34 "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím kdo jsi. Jsi svatý Boží."
Lk 4:35 Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!" Zlý duch jím smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil.
Lk 4:36 Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: "Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!"
Lk 4:37 A pověst o něm se rozhlásila po všech místech okolní krajiny.
Lk 4:38 Povstal a odešel ze synagógy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla soužena silnou horečkou; i prosili ho za ni.
Lk 4:39 Postavil se nad ní, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je.
Lk 4:40 Když slunce zapadlo, všichni k němu přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je.
Lk 4:41 Z mnohých vycházeli i démoni a křičeli: "Ty jsi Boží Syn!" Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.
Lk 4:42 Když nastal den, vyšel z domu a šel na pusté místo; zástupy ho hledaly. Přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel.
Lk 4:43 Řekl jim: "Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán."
Lk 4:44 A kázal v judských synagógách.
Lk 5:1 Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského;
Lk 5:2 tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě.
Lk 5:3 Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.
Lk 5:4 Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!"
Lk 5:5 Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě."
Lk 5:6 Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly.
Lk 5:7 Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly.
Lk 5:8 Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný."
Lk 5:9 Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb;
Lk 5:10 stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi."
Lk 5:11 Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.
Lk 5:12 V jednom městě, kam Ježíš přišel, byl muž plný malomocenství. Jakmile Ježíše spatřil, padl tváří k zemi a prosil ho: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit."
Lk 5:13 On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned se jeho malomocenství ztratilo.
Lk 5:14 Přikázal mu, aby nikomu nic neříkal: "Ale jdi," pravil, "ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví."
Lk 5:15 Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí.
Lk 5:16 On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.
Lk 5:17 Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval.
Lk 5:18 A hle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.
Lk 5:19 Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše.
Lk 5:20 Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny."
Lk 5:21 Zákoníci a farizeové začali uvažovat: "Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?"
Lk 5:22 Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: "Jak to, že tak uvažujete?
Lk 5:23 Je snadnější říci 'Jsou ti odpuštěny tvé hříchy', nebo říci 'Vstaň a choď?'
Lk 5:24 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy," řekl ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů."
Lk 5:25 A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha.
Lk 5:26 Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: "Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání."
Lk 5:27 Pak vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: Pojď za mnou."
Lk 5:28 Levi nechal všechno, vstal a šel za ním.
Lk 5:29 A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali.
Lk 5:30 Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?"
Lk 5:31 Ježíš jim odpověděl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
Lk 5:32 Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky."
Lk 5:33 Oni mu řekli: "Učedníci Janovi se často postí a konají modlitby, stejně tak i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí."
Lk 5:34 Ježíš jim řekl: "Můžete chtít, aby se hosté na svatbě postili, když je ženich s nimi?
Lk 5:35 Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v těch dnech, se budou postit."
Lk 5:36 Řekl jim i podobenství: "Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se se záplata z nového nehodí.
Lk 5:37 A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy a vyteče a měchy přijdou nazmar.
Lk 5:38 Nové víno se musí dát do nových měchů.
Lk 5:39 Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: 'Staré je lepší.'"
Lk 6:1 Jednou v sobotu procházeli obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli.
Lk 6:2 Někteří z farizeů řekli: "Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?"
Lk 6:3 Ježíš jim odpověděl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on a ti, kdo byli s ním?
Lk 6:4 Jak vešel do domu Božího a vzal posvátné chleby, jedl je a dal i těm, kteří ho provázeli? A to byly chleby, které nesmí jíst nikdo, jen kněží."
Lk 6:5 A řekl jim: "Syn člověka je pánem nad sobotou."
Lk 6:6 V jinou sobotu vešel do synagógy a učil. Byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá.
Lk 6:7 Zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, uzdravuje-li v sobotu, aby měli proč ho obžalovat.
Lk 6:8 On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: "Vstaň a postav se doprostřed." On se zvedl a postavil se tam.
Lk 6:9 Ježíš jim řekl: "Ptám se vás: Je dovoleno v sobotu činit dobře, či zle, život zachránit, či zahubit?"
Lk 6:10 Rozhlédl se po nich a řekl tomu člověku: "Zvedni tu ruku!" On to učinil a jeho ruka byla zase zdravá.
Lk 6:11 Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu, co by měli s Ježíšem udělat.
Lk 6:12 V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu.
Lk 6:13 Když nastal den, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval apoštoly:
Lk 6:14 Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje,
Lk 6:15 Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta,
Lk 6:16 Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se pak stal zrádcem.
Lk 6:17 Sešel s nimi dolů a na rovině zůstal stát; a s ním veliký zástup lidu z celého Judska i z Jeruzaléma, z pobřeží týrského i sidonského;
Lk 6:18 ti všichni přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravovali se i ti, kteří byli sužováni nečistými duchy.
Lk 6:19 A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc a uzdravovala všechny.
Lk 6:20 Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: "Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží.
Lk 6:21 Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.
Lk 6:22 Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka.
Lk 6:23 Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky.
Lk 6:24 ALe běda vám, bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo.
Lk 6:25 Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat.
Lk 6:26 Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.
Lk 6:27 Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.
Lk 6:28 Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.
Lk 6:29 Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili!
Lk 6:30 Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět.
Lk 6:31 Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.
Lk 6:32 Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují.
Lk 6:33 Činíte-li dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci.
Lk 6:34 Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.
Lk 6:35 Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.
Lk 6:36 Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.
Lk 6:37 Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno.
Lk 6:38 Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám."
Lk 6:39 Řekl jim také podobenství: "Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy?
Lk 6:40 Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel.
Lk 6:41 Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?
Lk 6:42 Jak můžeš říci svému bratru: 'Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku', a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
Lk 6:43 Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce.
Lk 6:44 Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny.
Lk 6:45 Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.
Lk 6:46 Proč mne oslovujete 'Pane, Pane', a nečiníte, co říkám?
Lk 6:47 Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je?
Lk 6:48 Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.
Lk 6:49 Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho domu byla veliká."
Lk 7:1 Když to všechno svým posluchačům pověděl, odešel do Kafarnaum.
Lk 7:2 Tam měl jeden setník otroka, na němž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen.
Lk 7:3 Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil život jeho otroka.
Lk 7:4 Ti přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: "Je hoden, abys mu to udělal;
Lk 7:5 neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl."
Lk 7:6 Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal setník své přátele se vzkazem: "Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu.
Lk 7:7 Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv.
Lk 7:8 Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému 'jdi', pak jde; jinému 'pojď sem', pak přijde; a svému otroku 'udělej to', pak to udělá."
Lk 7:9 Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: "Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli."
Lk 7:10 Když se poslové navrátili do setníkova domu, nalezli toho otroka zdravého.
Lk 7:11 Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci veliký zástup lidí.
Lk 7:12 Když se blížili k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel.
Lk 7:13 Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: "Neplač!"
Lk 7:14 Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti kteří je nesli, se zastavili. Řekl: "Chlapče, pravím ti, vstaň!"
Lk 7:15 Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce.
Lk 7:16 Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: "Veliký prorok povstal mezi námi" a "Bůh navštívil svůj lid".
Lk 7:17 A tato zvěst se rozšířila o něm po celém Judsku a po celém okolí.
Lk 7:18 O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich
Lk 7:19 a poslal je k Ježíšovi s otázkou: "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"
Lk 7:20 Ti muži k němu přišli a řekli: "Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"
Lk 7:21 A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak.
Lk 7:22 Odpověděl jim: "Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
Lk 7:23 A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží."
Lk 7:24 Když pak Janovi poslové odešli, začal Ježíš o něm mluvit zástupům: "Na co jste vyšli se na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?
Lk 7:25 Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.
Lk 7:26 Nebo co jste vyšli shlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.
Lk 7:27 To je ten, o němž je psáno: 'Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.'
Lk 7:28 Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší, nežli on.
Lk 7:29 A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest.
Lk 7:30 Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana.
Lk 7:31 Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají?
Lk 7:32 Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: 'Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsem, a vy jste neplakali,'
Lk 7:33 Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno - říkáte: 'Je posedlý.'
Lk 7:34 Přišel Syn člověka, jí a pije - říkáte: 'Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!'
Lk 7:35 Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí."
Lk 7:36 Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu.
Lk 7:37 V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje,
Lk 7:38 s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem.
Lk 7:39 Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: "Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice."
Lk 7:40 Ježíš mu na to řekl: "Šimone, chci ti něco povědět." On řekl: "Pověz, Mistře!" -
Lk 7:41 "Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát.
Lk 7:42 Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?"
Lk 7:43 Šimon mu odpověděl: "Mám za to, že ten, kterému odpustil víc." Řekl mu: "Správně jsi usoudil!"
Lk 7:44 Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: "Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.
Lk 7:45 Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy.
Lk 7:46 Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy.
Lk 7:47 Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje."
Lk 7:48 Řekl jí: "Jsou ti odpuštěny hříchy."
Lk 7:49 Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: "Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?"
Lk 7:50 A řekl ženě: "Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!"
Lk 8:1 Potom Ježíš porocházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků
Lk 8:2 a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů,
Lk 8:3 Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.
Lk 8:4 Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství:
Lk 8:5 "Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali.
Lk 8:6 Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu.
Lk 8:7 Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je.
Lk 8:8 A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek." To řekl a zvolal: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"
Lk 8:9 Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat.
Lk 8:10 On řekl: "Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.
Lk 8:11 Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo.
Lk 8:12 Podél cesty - to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.
Lk 8:13 Na skále - to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyšeli; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají.
Lk 8:14 Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu.
Lk 8:15 Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.
Lk 8:16 Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobu ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.
Lk 8:17 Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.
Lk 8:18 Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má."
Lk 8:19 Přišla za ním jeho matka a bratři, ale nemohli se k němu dostat pro zástup.
Lk 8:20 Lidé mu oznámili: "Tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí se s tebou setkat."
Lk 8:21 On jim odpověděl: "Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají."
Lk 8:22 Jednoho dne vstoupil on i jeho učedníci na loď; řekl jim: "Přeplavme se na druhý břeh jezera." Když odrazili od břehu
Lk 8:23 a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouře s vichřicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpečí.
Lk 8:24 Přistoupili a probudili ho se slovy: "Mistře, Mistře, zahyneme!" On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho.
Lk 8:25 Řekl jim: "Kde je vaše víra?" Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: "Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám a poslouchají ho?"
Lk 8:26 Přeplavili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji.
Lk 8:27 Když vystoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech.
Lk 8:28 Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: "Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil."
Lk 8:29 Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst.
Lk 8:30 Ježíš se ho zeptal: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Legie", protože do něho vešlo mnoho zlých duchů.
Lk 8:31 A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti.
Lk 8:32 Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil.
Lk 8:33 Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkré srázu do jezera a utopilo se.
Lk 8:34 Když pasáci viděli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic.
Lk 8:35 Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se.
Lk 8:36 Ti, kteří viděli, jak byl ten posedlý vysvobozen, jim o tom pověděli.
Lk 8:37 A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. Vstoupil tedy na loď, aby se vrátil.
Lk 8:38 Ale ten muž, z něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním; on ho však poslal zpět a řekl mu:
Lk 8:39 "Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh." I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.
Lk 8:40 Když se Ježíš vracel, zástup ho přivítal, protože na něj už všichni čekali.
Lk 8:41 Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu,
Lk 8:42 protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily.
Lk 8:43 A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit.
Lk 8:44 Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.
Lk 8:45 Ježíš řekl: "Kdo se mne to dotkl?" Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: "Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!"
Lk 8:46 Ale Ježíš řekl: "Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla."
Lk 8:47 Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak hned byla uzdravena.
Lk 8:48 On jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji."
Lk 8:49 Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: "Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj."
Lk 8:50 Ježíš to uslyšel a řekl: "Neboj se, jen věř a bude zachráněna."
Lk 8:51 Když přišel k němu do domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou.
Lk 8:52 Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: "Neplačte. Nezemřela, ale spí."
Lk 8:53 Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela.
Lk 8:54 On však ji vzal za ruku a zvolal: "Dcerko, vstaň!"
Lk 8:55 Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu.
Lk 8:56 Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.
Lk 9:1 Ježíš svolal svých Dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci.
Lk 9:2 Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat.
Lk 9:3 A řekl jim: "Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty.
Lk 9:4 Když přijdete do některého domu, tam zůstávejte a odtud vycházejte.
Lk 9:5 A když vás někde nepřijmou, odejděte z onoho města a setřeste prach se svých nohou na svědectví proti nim.
Lk 9:6 Vydali se na cestu, chodili od vesnice k vesnici, přinášeli všude radostnou zvěst a uzdravovali.
Lk 9:7 Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se dálo, ale nevěděl, co si má myslit, poněvadž někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých,
Lk 9:8 jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků.
Lk 9:9 Herodes řekl: "Jana jsem přece dal stít. Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?" A přál si ho vidět.
Lk 9:10 Když se apoštolové navrátili, vypravovali Ježíšovi, co všechno činili. Vzal je s sebou a odešli sami do města Betsaidy.
Lk 9:11 Když to zástupy zpozorovaly, šly za ním; on je přijal, mluvil jim o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali.
Lk 9:12 Schylovalo se k večeru. Tu k němu přistoupilo dvanáct učedníků a řekli: "Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a dvorů opatřit si nocleh a něco k jídlu, protože jsme zde na pustém místě."
Lk 9:13 On jim řekl: "Dejte jim jíst vy!" Řekli mu: "Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby; nebo snad máme jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?"
Lk 9:14 Bylo tam asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: "Usaďte je ve skupinách asi po padesáti."
Lk 9:15 Učinili to a rozsadili je všechny.
Lk 9:16 Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu.
Lk 9:17 A najedli a nasytili se všichni. A sebralo se zbylých nalámaných chlebů dvanáct košů.
Lk 9:18 Když se o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mne zástupy pokládají?"
Lk 9:19 Oni mu odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří myslí, že vstal jeden z dávných proroků."
Lk 9:20 Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Za Božího Mesiáše."
Lk 9:21 On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a pravil jim:
Lk 9:22 "Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží i zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen."
Lk 9:23 Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.
Lk 9:24 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej.
Lk 9:25 Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?
Lk 9:26 Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.
Lk 9:27 Říkám vám po pravdě: Někteří z těch, kdo tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří království Boží."
Lk 9:28 Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil.
Lk 9:29 A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo.
Lk 9:30 A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš;
Lk 9:31 zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.
Lk 9:32 Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním.
Lk 9:33 V tom se ti muži začali od něho vzdalovat; Petr mu řekl: "Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví.
Lk 9:34 Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň.
Lk 9:35 A z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte."
Lk 9:36 Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám. Oni umlkli a nikomu tehdy neřekli nic o tom, co viděli.
Lk 9:37 Když příštího dne sestoupili s hory, vyšel mu vstříc veliký zástup.
Lk 9:38 A hle, jakýsi muž ze zástupu volal: "Mistře, prosím tě, ujmi se mého syna, vždyť je to mé jediné dítě;
Lk 9:39 hle, zachvacuje ho duch, takže znenadání vykřikuje, a lomcuje jím, až má pěnu kolem úst; jen stěží od něho odchází a tak ho moří.
Lk 9:40 Prosil jsem už tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli."
Lk 9:41 Ježíš odpověděl: "Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě mám být s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna!"
Lk 9:42 Ještě než k němu přišel, démon ho povalil a zkroutil v křeči. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil chlapce a vrátil jej otci.
Lk 9:43 Všichni užasli nad velikou Boží mocí. Když se všichni divili, co všechno učinil, řekl svým učedníkům:
Lk 9:44 "Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí."
Lk 9:45 Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstával skryt; proto nechápali, ale báli se ho na to slovo zeptat.
Lk 9:46 Přišlo jim na mysl, kdo z nich je asi největší.
Lk 9:47 Když Ježíš poznal, čím se obírají, vzal dítě, postavil je vedle sebe
Lk 9:48 a řekl jim: "Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mne poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký."
Lk 9:49 Jan mu na to řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, jak v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my."
Lk 9:50 Ježíš mu řekl: "Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás."
Lk 9:51 Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma
Lk 9:52 a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili.
Lk 9:53 Ale tam je nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému.
Lk 9:54 Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?"
Lk 9:55 Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha.
Lk 9:56 Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice.
Lk 9:57 Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: "Budu tě následovat, kamkoli půjdeš."
Lk 9:58 Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil."
Lk 9:59 Jinému řekl: "Následuj mne!" On odpověděl: "Dovol mi Pane, abych šel napřed pochovat svého otce."
Lk 9:60 Řekl mu: "Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží."
Lk 9:61 A jiný mu řekl: "Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou."
Lk 9:62 Ježíš mu řekl: "Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží."
Lk 10:1 Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít.
Lk 10:2 Řekl jim: "Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.
Lk 10:3 Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.
Lk 10:4 Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte.
Lk 10:5 Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: 'Pokoj tomuto domu!'
Lk 10:6 A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám.
Lk 10:7 V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť 'hoden je dělník své mzdy'! Nepřecházejte z domu do domu.
Lk 10:8 A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží;
Lk 10:9 uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: 'Přiblížilo se k vám království Boží.'
Lk 10:10 Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:
Lk 10:11 'Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží'.
Lk 10:12 Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji, než tomu městu.
Lk 10:13 Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání.
Lk 10:14 Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám.
Lk 10:15 A ty, Kafarnaum, budeš vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš!
Lk 10:16 Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal."
Lk 10:17 Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: "Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu."
Lk 10:18 Řekl jim: "Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk.
Lk 10:19 Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí.
Lk 10:20 Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích."
Lk 10:21 V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zlíbilo.
Lk 10:22 Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit."
Lk 10:23 Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: "Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.
Lk 10:24 Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšte, co vy slyšíte, ale neslyšeli."
Lk 10:25 Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
Lk 10:26 Ježíš mu odpověděl: "Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?"
Lk 10:27 On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí' a 'miluj svého bližního jako sám sebe'."
Lk 10:28 Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ."
Lk 10:29 Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?"
Lk 10:30 Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.
Lk 10:31 Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.
Lk 10:32 A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.
Lk 10:33 Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem;
Lk 10:34 přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.
Lk 10:35 Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: 'Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.'
Lk 10:36 Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?"
Lk 10:37 Zákoník odpověděl: "Ten, který prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak."
Lk 10:38 Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta,
Lk 10:39 která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.
Lk 10:40 Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!"
Lk 10:41 Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.
Lk 10:42 Je jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde."
Lk 11:1 Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan."
Lk 11:2 Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Lk 11:3 Náš denní chléb nám dávej každého dne.
Lk 11:4 A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A nevydej nás do pokušení 'ale vysvoboď nás od zlého.
Lk 11:5 Řekl jim: "Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: 'Příteli, půjč mi tři chleby,
Lk 11:6 protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.'
Lk 11:7 On mu zevnitř odpoví: 'Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.'
Lk 11:8 Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane a vyhoví mu pro jeho neodbytnost a dám mu vše, co potřebuje.
Lk 11:9 A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.
Lk 11:10 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
Lk 11:11 Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu?
Lk 11:12 Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce?
Lk 11:13 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!"
Lk 11:14 Jednou vyháněl Ježíš zlého ducha z němého člověka. Když ten duch vyšel, němý promluvil. Zástupy se divily.
Lk 11:15 Někteří z nich však řekli: "Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů."
Lk 11:16 Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe.
Lk 11:17 Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: "Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá.
Lk 11:18 Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu Belzebula.
Lk 11:19 Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto budou oni vašimi soudci.
Lk 11:20 Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.
Lk 11:21 Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí.
Lk 11:22 Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí.
Lk 11:23 Kdo není se mnou, je proti mně; kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.
Lk 11:24 Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.'
Lk 11:25 Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený.
Lk 11:26 Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky."
Lk 11:27 Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: "Blaze té, která tě zrodila a odkojila!"
Lk 11:28 Ale on řekl: "Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je."
Lk 11:29 Když se u něho shromažďovaly zástupy, začal mluvit: "Toto pokolení je zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo.
Lk 11:30 Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.
Lk 11:31 Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je více než Šalomoun.
Lk 11:32 Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání - a hle, zde je více než Jonáš.
Lk 11:33 Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli.
Lk 11:34 Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě.
Lk 11:35 Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.
Lk 11:36 Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září."
Lk 11:37 Když domluvil, pozval ho k jídlu jeden farizeus. Ježíš k němu vešel a posadil se ke stolu.
Lk 11:38 Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem nejprve neomyl.
Lk 11:39 Ale Pán mu řekl: "Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti.
Lk 11:40 Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, nestvořil také to, co je uvnitř?
Lk 11:41 Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté.
Lk 11:42 Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.
Lk 11:43 Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví.
Lk 11:44 Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich."
Lk 11:45 Na to mu jeden ze zákoníků odpověděl: "Mistře, když toto říkáš, urážíš také nás!"
Lk 11:46 On mu řekl: "I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem.
Lk 11:47 Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové.
Lk 11:48 Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců: oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky.
Lk 11:49 Proto také Moudrost Boží promluvila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat,
Lk 11:50 aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa,
Lk 11:51 od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina.
Lk 11:52 Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili."
Lk 11:53 Když odtud vyšel, začali na něj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat,
Lk 11:54 činíce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo.
Lk 12:1 Mezitím se shromáždily nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: "Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím.
Lk 12:2 Nic není zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude jednou poznáno.
Lk 12:3 Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.
Lk 12:4 Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou.
Lk 12:5 Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!
Lk 12:6 Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.
Lk 12:7 Ano i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.
Lk 12:8 Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly.
Lk 12:9 Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly.
Lk 12:10 Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá proti Duchu svatému, odpuštěno nebude.
Lk 12:11 Když vás povedou do synagóg a před úřady a soudy, nedělejte si starosti, jak a čím se budete hájit a co řeknete.
Lk 12:12 Vždyť Duch svatý vás v té hodině naučí, co je třeba říci."
Lk 12:13 Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví."
Lk 12:14 Ježíš mu odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?"
Lk 12:15 A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má."
Lk 12:16 Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo.
Lk 12:17 Uvažoval o tom, a říkal si: 'Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?'
Lk 12:18 Pak si řekl: 'Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby
Lk 12:19 a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.'
Lk 12:20 Ale Bůh mu řekl: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?'
Lk 12:21 Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem."
Lk 12:22 Svým učedníkům řekl: "Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe.
Lk 12:23 Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv.
Lk 12:24 Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci!
Lk 12:25 Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
Lk 12:26 Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní?
Lk 12:27 Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou, netkají - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.
Lk 12:28 Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní!
Lk 12:29 A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím.
Lk 12:30 Potom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete.
Lk 12:31 Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.
Lk 12:32 Nebijte se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.
Lk 12:33 Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí.
Lk 12:34 Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.
Lk 12:35 Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří.
Lk 12:36 Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře.
Lk 12:37 Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat.
Lk 12:38 Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim.
Lk 12:39 Uvažte přece: kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu.
Lk 12:40 I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete."
Lk 12:41 Petr mu řekl: "Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?"
Lk 12:42 On odpověděl: "Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?
Lk 12:43 Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
Lk 12:44 Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
Lk 12:45 Když si pak onen služebník řekne: 'Můj pán dlouho nejde' a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se,
Lk 12:46 tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými.
Lk 12:47 Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle vůle jednat, bude velmi bit.
Lk 12:48 Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.
Lk 12:49 Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!
Lk 12:50 Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná!
Lk 12:51 Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení!
Lk 12:52 Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem,
Lk 12:53 budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."
Lk 12:54 Také zástupům řekl: "Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: 'Přijde déšť' - bývá tak;
Lk 12:55 a vane-li jižní vítr, říkáte: 'Bude vedro' - a bývá.
Lk 12:56 Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas?
Lk 12:57 Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?
Lk 12:58 Když jdeš se svým protivníkem k soudu, učiň vše, aby ses s ním ještě cestou vyrovnal; jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá dozorci a dozorce tě uvrhne do vězení.
Lk 12:59 Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře."
Lk 13:1 Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.
Lk 13:2 On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?"
Lk 13:3 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.
Lk 13:4 Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma?
Lk 13:5 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete."
Lk 13:6 Potom jim pověděl toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl.
Lk 13:7 Řekl vinaři: 'Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?'
Lk 13:8 On mu odpověděl: 'Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím.
Lk 13:9 Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit'."
Lk 13:10 V sobotu učil v jedné synagóze.
Lk 13:11 Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let; byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit.
Lk 13:12 Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: "Ženo, jsi zproštěna své nemoci" a vložil na ni ruce;
Lk 13:13 ona se ihned vzpřímila a velebila Boha.
Lk 13:14 Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: "Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní."
Lk 13:15 Na to Pán odpověděl: "Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?
Lk 13:16 A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?"
Lk 13:17 Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal.
Lk 13:18 Řekl: "Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám?
Lk 13:19 Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích."
Lk 13:20 A dále řekl: "K čemu přirovnám Boží království?
Lk 13:21 Je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až všechno prokvasí."
Lk 13:22 Ježíš procházel městy i vesnicemi, učil a přitom stále směřoval k Jeruzalému.
Lk 13:23 Kdosi mu řekl: "Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?" On jim odpověděl:
Lk 13:24 "Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.
Lk 13:25 Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: 'Pane, otevři nám', tu on vám odpoví: 'Neznám vás, odkud jste!'
Lk 13:26 Pak budete říkat: 'Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!'
Lk 13:27 On však odpoví: 'Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.'
Lk 13:28 Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven.
Lk 13:29 A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království.
Lk 13:30 Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední."
Lk 13:31 V tu chvíli přišli někteří farizeové a řekli mu: "Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít."
Lk 13:32 On jim řekl: "Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu do svého cíle.
Lk 13:33 Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém."
Lk 13:34 "Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste!
Lk 13:35 Hle, ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově."
Lk 14:1 Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor.
Lk 14:2 Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností.
Lk 14:3 Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?"
Lk 14:4 Oni však mlčeli. I dotkl se ho a uzdravil jej a propustil.
Lk 14:5 Jim pak řekl: "Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?"
Lk 14:6 Na to mu nedovedli dát odpověď.
Lk 14:7 Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství:
Lk 14:8 "Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti:
Lk 14:9 'Uvolni mu své místo!' a ty pak musíš s hanbou dozadu.
Lk 14:10 Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval a řekne ti: 'Příteli, pojď dopředu!' Pak budeš mít čest přede všemi hosty.
Lk 14:11 Neboť každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
Lk 14:12 Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: "Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty.
Lk 14:13 Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.
Lk 14:14 Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých."
Lk 14:15 Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: "Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím."
Lk 14:16 Ježíš mu řekl: "Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.
Lk 14:17 Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: 'Pojďte, vše už je připraveno.'
Lk 14:18 A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: 'Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.'
Lk 14:19 Druhý řekl: 'Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!'
Lk 14:20 Další řekl: 'Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.'
Lk 14:21 Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: 'Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.'
Lk 14:22 A služebník řekl: 'Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.'
Lk 14:23 Pán řekl služebníkovi: 'Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.
Lk 14:24 Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.'"
Lk 14:25 Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl:
Lk 14:26 "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
Lk 14:27 Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
Lk 14:28 Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby?
Lk 14:29 Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí.
Lk 14:30 'To je ten člověk', řeknou, 'který začal stavět, ale nemohl dokončit.'
Lk 14:31 Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci?
Lk 14:32 Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru.
Lk 14:33 Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.
Lk 14:34 Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti?
Lk 14:35 Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš."
Lk 15:1 Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.
Lk 15:2 Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!"
Lk 15:3 Pověděl jim toto podobenství:
Lk 15:4 "Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?
Lk 15:5 Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena,
Lk 15:6 a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.'
Lk 15:7 Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.
Lk 15:8 Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde?
Lk 15:9 A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: 'Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.'
Lk 15:10 Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání."
Lk 15:11 Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny.
Lk 15:12 Ten mladší řekl otci: 'Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.' On jim rozdělil své jmění.
Lk 15:13 Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.
Lk 15:14 A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.
Lk 15:15 Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře.
Lk 15:16 A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.
Lk 15:17 Tu šel do sebe a řekl: 'Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!
Lk 15:18 Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.
Lk 15:19 Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.'
Lk 15:20 I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
Lk 15:21 Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.'
Lk 15:22 Ale otec rozkázal svým služebníkům: 'Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.
Lk 15:23 Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí,
Lk 15:24 protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.' A začali se veselit.
Lk 15:25 Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.
Lk 15:26 Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.
Lk 15:27 On mu odpověděl: 'Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.'
Lk 15:28 I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.
Lk 15:29 Ale on odpověděl: 'Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
Lk 15:30 Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.'
Lk 15:31 On mu řekl: 'Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.
Lk 15:32 Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.'"
Lk 16:1 Svým učedníkům řekl: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem.
Lk 16:2 Zavolal ho a řekl mu: 'Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.'
Lk 16:3 Správce si řekl: 'Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím.
Lk 16:4 Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!'
Lk 16:5 Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: 'Kolik jsi dlužen mému pánovi?' On řekl: 'Sto věder oleje.'
Lk 16:6 Řekl mu: 'Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.'
Lk 16:7 Pak řekl druhému: 'A kolik jsi dlužen ty?' Odpověděl: 'Sto měr obilí.' Řekl mu: 'Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.'
Lk 16:8 Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla.
Lk 16:9 Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.
Lk 16:10 Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.
Lk 16:11 Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství?
Lk 16:12 Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?
Lk 16:13 Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku."
Lk 16:14 Toto slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu.
Lk 16:15 Řekl jim: "Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.
Lk 16:16 Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup.
Lk 16:17 Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona.
Lk 16:18 Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž pustil, cizoloží.
Lk 16:19 Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.
Lk 16:20 U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
Lk 16:21 a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.
Lk 16:22 I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.
Lk 16:23 A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.
Lk 16:24 Tu zvolal: 'Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.'
Lk 16:25 Abraham řekl: 'Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš.
Lk 16:26 A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.'
Lk 16:27 Řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu,
Lk 16:28 neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.'
Lk 16:29 Ale Abraham mu odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!'
Lk 16:30 On řekl: 'Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.'
Lk 16:31 Řekl mu: 'Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'"
Lk 17:1 Ježíš řekl svým učedníkům: "Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí.
Lk 17:2 Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných.
Lk 17:3 Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.
Lk 17:4 A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: 'Je mi to líto', odpustíš mu!"
Lk 17:5 Apoštolové řekli Pánu: "Dej nám více víry!"
Lk 17:6 Pán jim řekl: "Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: 'Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře', a ona by vás poslechla."
Lk 17:7 "Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: 'Pojď si hned sednout ke stolu'?
Lk 17:8 Neřekne mu spíše: 'Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!'?
Lk 17:9 Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno?
Lk 17:10 Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: 'Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.'"
Lk 17:11 Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou.
Lk 17:12 Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál
Lk 17:13 a hlasitě volali: "Ježíš, Mistře, smiluj se nad námi!"
Lk 17:14 Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím!" A když tam šli, byli očištěni.
Lk 17:15 Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;
Lk 17:16 padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A byl to Samařan.
Lk 17:17 Nato Ježíš řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?
Lk 17:18 Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?"
Lk 17:19 Řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila."
Lk 17:20 Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat;
Lk 17:21 ani se nedá říci: 'Hle, je tu' nebo 'je tam'! Vždyť království Boží je mezi vámi!"
Lk 17:22 Svým učedníkům řekl: "Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.
Lk 17:23 Řeknou vám: 'Hle, tam je, hle, tu'; zůstaňte doma a nechoďte za nimi.
Lk 17:24 Jako když se zableskne a rázem osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni.
Lk 17:25 Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení.
Lk 17:26 Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka:
Lk 17:27 Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.
Lk 17:28 Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli;
Lk 17:29 v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.
Lk 17:30 Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.
Lk 17:31 Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.
Lk 17:32 Vzpomeňte si na Lotovu ženu!
Lk 17:33 Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.
Lk 17:34 Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán.
Lk 17:35 Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, druhá zanechána."
Lk 17:36 Dva budou na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.
Lk 17:37 Když to slyšeli, otázali se ho: "Kde to bude, Pane?" Řekl jim: "Kde bude tělo, tam se slétnou i supi."
Lk 18:1 Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:
Lk 18:2 "V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.
Lk 18:3 V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: 'Zastaň se mne proti mému odpůrci.'
Lk 18:4 Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,
Lk 18:5 dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.'"
Lk 18:6 A Pán řekl: "Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!
Lk 18:7 Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?
Lk 18:8 Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?"
Lk 18:9 O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:
Lk 18:10 "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.
Lk 18:11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.
Lk 18:12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.'
Lk 18:13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: 'Bože, slituj se nade mnou hříšným.'
Lk 18:14 Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
Lk 18:15 Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to.
Lk 18:16 Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.
Lk 18:17 Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde."
Lk 18:18 Jeden z předních mužů se ho otázal: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
Lk 18:19 Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš 'dobrý'? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.
Lk 18:20 Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku."
Lk 18:21 On řekl: "To všechno jsem dodržoval od svého mládí."
Lk 18:22 Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: "Jedno ti ještě schází. Prodej všechno co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"
Lk 18:23 On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý.
Lk 18:24 Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!
Lk 18:25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království."
Lk 18:26 Ti, kdo to slyšeli, řekli: "Kdo tedy může být spasen?"
Lk 18:27 Odpověděl: "Nemožné u lidí je u Boha možné."
Lk 18:28 Petr řekl: "Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou."
Lk 18:29 On jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,
Lk 18:30 aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný."
Lk 18:31 Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: "Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků.
Lk 18:32 Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj,
Lk 18:33 zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane."
Lk 18:34 Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.
Lk 18:35 Když se Ježíš přiblížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.
Lk 18:36 Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje.
Lk 18:37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
Lk 18:38 Tu zvolal: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
Lk 18:39 Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
Lk 18:40 Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.
Lk 18:41 Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: "Co chceš, abych učinil?" On odpověděl: "Pane, ať vidím."
Lk 18:42 Ježíš mu řekl: "Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila."
Lk 18:43 Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.
Lk 19:1 Ježíš vešel do Jericha a procházel jím.
Lk 19:2 Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč;
Lk 19:3 toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit.
Lk 19:4 Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít.
Lk 19:5 Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě."
Lk 19:6 On rychle slezl a s radostí jej přijal.
Lk 19:7 Všichni, kdo to uviděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!"
Lk 19:8 Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně."
Lk 19:9 Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův.
Lk 19:10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."
Lk 19:11 Těm, kteří to slyšeli, pověděl ještě podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni se domnívali, že království Boží se má zjevit ihned.
Lk 19:12 Proto řekl: "Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost.
Lk 19:13 Zavolal si deset svých služebníků a dal jim deset hřiven a řekl jim: 'Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.'
Lk 19:14 Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: 'Nechceme tohoto člověka za krále!'
Lk 19:15 Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil.
Lk 19:16 Přišel první a řekl: 'Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.'
Lk 19:17 Řekl mu: 'Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.'
Lk 19:18 Přišel druhý a řekl: 'Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.'
Lk 19:19 Řekl mu: 'Ty vládni nad pěti městy.'
Lk 19:20 Přišel další a řekl: 'Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovanou v šátku,
Lk 19:21 neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.'
Lk 19:22 Řekne mu: 'Jsi špatný služebník. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel.
Lk 19:23 Proč jsi aspoň mé peníze neuložil, a já bych si je teď vybral i s úrokem.'
Lk 19:24 Své družině pak řekl: 'Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven!'
Lk 19:25 Řekli mu: 'Pane, už má deset.'
Lk 19:26 Pravím vám: 'Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
Lk 19:27 Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.'"
Lk 19:28 Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma.
Lk 19:29 Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků
Lk 19:30 a řekl jim: "Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte!
Lk 19:31 Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: 'Pán je potřebuje.'"
Lk 19:32 Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl.
Lk 19:33 Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: "Proč to oslátko odvazujete?"
Lk 19:34 Oni odpověděli: "Pán je potřebuje."
Lk 19:35 Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili.
Lk 19:36 A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu.
Lk 19:37 Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli.
Lk 19:38 Volali: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!"
Lk 19:39 Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: "Mistře, napomeň své učedníky!"
Lk 19:40 Odpověděl: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení."
Lk 19:41 Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče
Lk 19:42 a řekl: "Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím.
Lk 19:43 Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran.
Lk 19:44 Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil."
Lk 19:45 Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali,
Lk 19:46 a řekl jim: "Je psáno: 'Můj dům bude domem modlitby', ale vy jste z něho udělali doupě lupičů."
Lk 19:47 Každý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili,
Lk 19:48 ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech.
Lk 20:1 Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími
Lk 20:2 a řekli: "Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tu moc dal."
Lk 20:3 Odpověděl jim: "I já vám položím otázku. Řekněte mi,
Lk 20:4 odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?"
Lk 20:5 Oni o tom mezi sebou uvažovali: "Řekneme-li 'z nebe', namítne nám: 'Proč jste mu neuvěřili?'
Lk 20:6 Řekneme-li 'od lidí', všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok."
Lk 20:7 A tak odpověděli, že nevědí, odkud.
Lk 20:8 Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím."
Lk 20:9 Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: "Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval.
Lk 20:10 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou.
Lk 20:11 Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili zneuctili a poslali zpět s prázdnou.
Lk 20:12 Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali.
Lk 20:13 Tu řekl pán vinice: 'Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.'
Lk 20:14 Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: 'To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.'
Lk 20:15 A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?
Lk 20:16 Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným." Když to uslyšeli, řekli: "To přece ne!"
Lk 20:17 On na ně pohleděl a řekl: "Co tedy znamená slovo Písma: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?'
Lk 20:18 Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí."
Lk 20:19 Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.
Lk 20:20 Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu.
Lk 20:21 Otázali se ho: "Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy.
Lk 20:22 Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?"
Lk 20:23 Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim:
Lk 20:24 "Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
Lk 20:25 Řekl jim: "Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."
Lk 20:26 A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.
Lk 20:27 Přišli k němu někteří ze saduceů - ti popírají vzkříšení - a otázali se ho:
Lk 20:28 "Mistře, Mojžíš nám ustanovil: 'Zemře-li nečí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.'
Lk 20:29 Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný.
Lk 20:30 Jeho manželku si vzal druhý,
Lk 20:31 pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.
Lk 20:32 Nakonec zemřela i ta žena.
Lk 20:33 Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku."
Lk 20:34 Ježíš jim řekl: "Lidé přítomného věku se žení a vdávají.
Lk 20:35 Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají.
Lk 20:36 Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení.
Lk 20:37 A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři. když nazývá Hospodina 'Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým'.
Lk 20:38 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi."
Lk 20:39 Někteří ze zákoníků na to řekli: "Mistře, dobře jsi odpověděl."
Lk 20:40 A už se neodvážili položit mu jinou otázku.
Lk 20:41 Řekl jim: "Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým?
Lk 20:42 Vždyť sám David praví v Knize žalmů: 'Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici,
Lk 20:43 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.'
Lk 20:44 David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?"
Lk 20:45 Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům:
Lk 20:46 "Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
Lk 20:47 Vyjídají domy vdov a dlouho se na oko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."
Lk 21:1 Ježíš pozoroval, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladnice.
Lk 21:2 Uviděl i jednu nuznou vdovu, jak tam hodila dvě drobné mince,
Lk 21:3 a řekl: "Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní.
Lk 21:4 Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku; dala všechno, z čeho měla být živa."
Lk 21:5 Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl:
Lk 21:6 "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."
Lk 21:7 Otázali se ho: "Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?"
Lk 21:8 Odpověděl: "Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: 'Já jsem to' a 'nastal čas'. Nechoďte za nimi.
Lk 21:9 Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned."
Lk 21:10 Tehdy jim řekl: "POvstane národ proti národu a království proti království,
Lk 21:11 budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes.
Lk 21:12 Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno.
Lk 21:13 To vám bude příležitostí k svědectví.
Lk 21:14 Vezměte si k srdci, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit.
Lk 21:15 Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník.
Lk 21:16 Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti.
Lk 21:17 A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno.
Lk 21:18 Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí.
Lk 21:19 Když vytrváte, získáte své životy.
Lk 21:20 Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza.
Lk 21:21 Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí,
Lk 21:22 poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno.
Lk 21:23 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu.
Lk 21:24 Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí.
Lk 21:25 Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře.
Lk 21:26 Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí.
Lk 21:27 A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.
Lk 21:28 Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko."
Lk 21:29 Vypravoval jim podobenství: "Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom:
Lk 21:30 Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko.
Lk 21:31 Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží.
Lk 21:32 Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení,než se toto všechno stane.
Lk 21:33 Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
Lk 21:34 Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past.
Lk 21:35 Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi.
Lk 21:36 Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka."
Lk 21:37 Ve dne učil v chrámě, ale na noc odcházel na horu, která se nazývala Olivová.
Lk 21:38 A všechen lid k němu přicházel už časně zrána do chrámu, aby ho poslouchal.
Lk 22:1 Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce.
Lk 22:2 Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu.
Lk 22:3 Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.
Lk 22:4 Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí.
Lk 22:5 Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.
Lk 22:6 Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.
Lk 22:7 Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek.
Lk 22:8 Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: "Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři."
Lk 22:9 Oni mu řekli: "Kde chceš, abychom ji připravili?"
Lk 22:10 Řekl jim: "Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři:
Lk 22:11 'Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?'
Lk 22:12 A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři."
Lk 22:13 Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.
Lk 22:14 Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním.
Lk 22:15 Řekl jim: "Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět.
Lk 22:16 Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím."
Lk 22:17 Vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte a podávejte mezi sebou.
Lk 22:18 Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží."
Lk 22:19 Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: "Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku."
Lk 22:20 A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá."
Lk 22:21 "Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu.
Lk 22:22 Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje."
Lk 22:23 A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.
Lk 22:24 Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.
Lk 22:25 Řekl jim: "Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.
Lk 22:26 Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.
Lk 22:27 Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
Lk 22:28 A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.
Lk 22:29 Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,
Lk 22:30 abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele."
Lk 22:31 "Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.
Lk 22:32 Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím."
Lk 22:33 Řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt."
Lk 22:34 Ježíš mu řekl: "Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš."
Lk 22:35 Řekl jim: "Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?" Oni mu odpověděli: "Neměli."
Lk 22:36 Řekl jim: "Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.
Lk 22:37 Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: 'Byl započten mezi zločince.' Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle."
Lk 22:38 Oni mu řekli: "Pane, tu jsou dva meče." Na to jim řekl: "To stačí."
Lk 22:39 Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali.
Lk 22:40 Když došel na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste neupadli do pokušení."
Lk 22:41 Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:
Lk 22:42 "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň."
Lk 22:43 Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.
Lk 22:44 Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.
Lk 22:45 Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.
Lk 22:46 Řekl jim: "Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení."
Lk 22:47 Ještě ani nedomluvil, a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden z Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.
Lk 22:48 Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?"
Lk 22:49 Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli co nastává, řekli: "Pane, máme se bít mečem?"
Lk 22:50 A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho.
Lk 22:51 Ježíš však řekl: "Přestaňte s tím." Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
Lk 22:52 Pak řekl Ježíš těm, kteří pro něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: "Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi.
Lk 22:53 Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy."
Lk 22:54 Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi.
Lk 22:55 Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr.
Lk 22:56 A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: "Tenhle byl také s ním!"
Lk 22:57 Ale on zapřel: "Vůbec ho neznám."
Lk 22:58 Zakrátko ho spatřil někdo jiný a řekl: "Ty jsi také jeden z nich." Petr odpověděl: "Nejsem!"
Lk 22:59 Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: "I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!"
Lk 22:60 Petr řekl: "Vůbec nevím, o čem mluvíš!" A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.
Lk 22:61 Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: "Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát."
Lk 22:62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Lk 22:63 Muži, kteří Ježíš hlídali, posmívali se mu a bili ho;
Lk 22:64 zavázali mu oči a ptali se ho: "Hádej, proroku, kdo tě uhodil."
Lk 22:65 A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi.
Lk 22:66 Jakmile nastal den, shromáždili se starší z lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu:
Lk 22:67 "Jsi-li Mesiáš, pověz nám to." Odpověděl jim: "I když vám to řeknu, neuvěříte.
Lk 22:68 Položím-li otázku já vám, neodpovíte.
Lk 22:69 Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha."
Lk 22:70 Tu mu řekli všichni: "Jsi tedy Syn Boží?" On jim odpověděl: "Vy sami říkáte, že já jsem."
Lk 22:71 Oni řekli: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst."
Lk 23:1 Tu povstalo celé shromáždění a odvedli ho k Pilátovi.
Lk 23:2 Vznesli proti němu žalobu: "Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále."
Lk 23:3 Pilát mu položil otázku: "Ty jsi král Židů?" On mu odpověděl: "Ty sám to říkáš."
Lk 23:4 Pilát řekl velekněžím a zástupům: "Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám."
Lk 23:5 Ale oni na něj naléhali: "Svým učením pobuřuje lid po celém Judsku; začal v Galileji a přišel až sem."
Lk 23:6 Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda je ten člověk z Galileje.
Lk 23:7 Když se dověděl, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k němu, protože Herodes byl právě v těch dnech také v Jeruzalémě.
Lk 23:8 Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak.
Lk 23:9 Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal.
Lk 23:10 Byli při tom i velekněží a zákoníci a neústupně na něj žalovali.
Lk 23:11 Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi.
Lk 23:12 Toho dne se Herodes a Pilát stali přáteli; před tím totiž bylo mezi nimi nepřátelství.
Lk 23:13 Pilát svolal velekněze, členy rady i lid
Lk 23:14 a řekl jim: "Přivedli jste přede mne tohoto člověka, že pobuřuje lid; já jsem ho, jak vidíte, před vámi vyslechl a neshledal jsem na něm nic, z čeho jej obviňujete.
Lk 23:15 Ani Herodes ne; vždyť nám ho poslal zpět. Je zřejmé, že nespáchal nic, proč by zasluhoval smrt.
Lk 23:16 Dám ho na místě potrestat a pak ho propustím."
Lk 23:17 Musel jim totiž o svátcích propustit vždy jednoho člověka.
Lk 23:18 Ale oni všichni najednou křičeli: "Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!"
Lk 23:19 To byl člověk, kterého uvrhli do vězení pro jakousi vzpouru ve městě a vraždu.
Lk 23:20 Tu k nim Pilát znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit.
Lk 23:21 Avšak oni křičeli: "Na kříž, na kříž s ním!"
Lk 23:22 Promluvil k nim potřetí: "Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dám ho zbičovat a pak ho propustím."
Lk 23:23 Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval.
Lk 23:24 A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět.
Lk 23:25 Propustil toho, který byl vsazen do vězení pro vzpouru a vraždu a o kterého žádali; Ježíše vydal, aby se s ním stalo, co chtěli.
Lk 23:26 Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem.
Lk 23:27 Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho.
Lk 23:28 Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a svými dětmi;
Lk 23:29 hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: 'Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!'
Lk 23:30 Tehdy 'řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přiryjte nás!'
Lk 23:31 Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?"
Lk 23:32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci.
Lk 23:33 Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.
Lk 23:34 Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." O jeho šaty se rozdělili losem.
Lk 23:35 Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: "Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží."
Lk 23:36 Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a podávali mu ocet
Lk 23:37 a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe."
Lk 23:38 Nad ním byl nápis písmem řeckým, latinským a hebrejským: "Toto je král Židů."
Lk 23:39 Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
Lk 23:40 Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu.
Lk 23:41 A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal."
Lk 23:42 A řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království."
Lk 23:43 Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji."
Lk 23:44 Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce.
Lk 23:45 Chrámová opona se roztrhla v půli.
Lk 23:46 A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal.
Lk 23:47 Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl vskutku spravedlivý."
Lk 23:48 A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou.
Lk 23:49 Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly.
Lk 23:50 Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý,
Lk 23:51 který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží.
Lk 23:52 Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo;
Lk 23:53 sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.
Lk 23:54 Byl pátek a začínala sobota.
Lk 23:55 Ženy, které šly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno.
Lk 23:56 Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid.
Lk 24:1 Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.
Lk 24:2 Nalezly však kámen od hrobu odvalený.
Lk 24:3 Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly.
Lk 24:4 A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu.
Lk 24:5 Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými?
Lk 24:6 Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji,
Lk 24:7 že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát."
Lk 24:8 Tu se rozpomenuly na jeho slova,
Lk 24:9 vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním.
Lk 24:10 Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které pověděly apoštolům.
Lk 24:11 Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim.
Lk 24:12 Petr se rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.
Lk 24:13 Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,
Lk 24:14 a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.
Lk 24:15 A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.
Lk 24:16 Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.
Lk 24:17 Řekl jim: "O čem to spolu rozmlouváte?" Oni zůstali stát plni zármutku.
Lk 24:18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!"
Lk 24:19 On se jich zeptal: "A co to bylo?" Oni mu odpověděli: "Jak Ježíš Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,
Lk 24:20 naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.
Lk 24:21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.
Lk 24:22 Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu
Lk 24:23 a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.
Lk 24:24 Někteří z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli."
Lk 24:25 A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!
Lk 24:26 Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?"
Lk 24:27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.
Lk 24:28 Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.
Lk 24:29 Oni ho však začali přemlouvat: "Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje." Vešel tedy a zůstal s nimi.
Lk 24:30 Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.
Lk 24:31 Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
Lk 24:32 Řekli si spolu: "Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?"
Lk 24:33 A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.
Lk 24:34 Ti jim řekli: "Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi."
Lk 24:35 Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
Lk 24:36 Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám.".
Lk 24:37 Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.
Lk 24:38 Řekl jim: "Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?
Lk 24:39 Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně."
Lk 24:40 To řekl a ukázal jim ruce a nohy.
Lk 24:41 Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: "Máte tu něco k jídlu?"
Lk 24:42 Podali mu kus pečené ryby.
Lk 24:43 Vzal si a pojedl před nimi.
Lk 24:44 Řekl jim: "To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech."
Lk 24:45 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
Lk 24:46 Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;
Lk 24:47 v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.
Lk 24:48 Vy jste toho svědky.
Lk 24:49 Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti."
Lk 24:50 Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;
Lk 24:51 a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.
Lk 24:52 Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma,
Lk 24:53 byli stále v chrámě a chválili Boha.


www.farnoststrasnice.cz © 2011