Úvod | Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Farní charita

Výběr knihy Bible

Dnes je: Čtvrtek, 14. prosinec 2017, 23:54

Hledaný text:

Evangelium podle Marka [zkr. = Mk]

Mk 1:1 Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího.
Mk 1:2 Je psáno u proroka Izaiáše: 'Hle, já posílám posla před tvou tváří, by ti připravil cestu.
Mk 1:3 Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!'
Mk 1:4 To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů."
Mk 1:5 Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu.
Mk 1:6 Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel.
Mk 1:7 A kázal: "Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi.
Mk 1:8 Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.
Mk 1:9 V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn.
Mk 1:10 V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj.
Mk 1:11 A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."
Mk 1:12 A hned ho Duch vyvedl na poušť.
Mk 1:13 Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali.
Mk 1:14 Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium.
Mk 1:15 Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu."
Mk 1:16 Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.
Mk 1:17 Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí."
Mk 1:18 Ihned opustili sítě a šli za ním.
Mk 1:19 O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě.
Mk 1:20 Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.
Mk 1:21 Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil.
Mk 1:22 I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.
Mk 1:23 V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl:
Mk 1:24 "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží."
Mk 1:25 Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!"
Mk 1:26 Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel.
Mk 1:27 Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho."
Mk 1:28 A pověst o něm se rychle rozšířila po celé galilejské krajině.
Mk 1:29 Když vyšel ze synagógy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova.
Mk 1:30 Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli.
Mk 1:31 Přistoupil k ní, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala.
Mk 1:32 Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé.
Mk 1:33 Celé město se shromáždilo u dveří.
Mk 1:34 I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal. A nedovoloval zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.
Mk 1:35 Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil.
Mk 1:36 Šimon a jeho druhové se pustili za ním.
Mk 1:37 Když ho nalezli, řekli: "Všichni tě hledají."
Mk 1:38 Řekne jim: "Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, nebo proto jsem vyšel."
Mk 1:39 A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy.
Mk 1:40 Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: "Chceš-li, můžeš mě očistit."
Mk 1:41 Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist."
Mk 1:42 A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn.
Mk 1:43 Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč
Mk 1:44 a nařídil mu: "Ne, abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví."
Mk 1:45 On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstal venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad.
Mk 2:1 Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma.
Mk 2:2 Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim.
Mk 2:3 Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli.
Mk 2:4 Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel.
Mk 2:5 Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy."
Mk 2:6 Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali:
Mk 2:7 "Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?"
Mk 2:8 Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: "Jak to, že tak uvažujete?
Mk 2:9 Je snadnější říci ochrnutému: 'Odpouštějí se ti hříchy,' anebo říci: 'Vstaň, vezmi své lože a choď?'
Mk 2:10 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - řekne ochrnutému:
Mk 2:11 "Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!"
Mk 2:12 On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli."
Mk 2:13 Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil.
Mk 2:14 A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou." On vstal a šel za ním.
Mk 2:15 Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kteří ho následovali.
Mk 2:16 Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?"
Mk 2:17 Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."
Mk 2:18 Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: "Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?"
Mk 2:19 Ježíš jim řekl: "Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit.
Mk 2:20 Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit.
Mk 2:21 Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší.
Mk 2:22 A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy a měchy i víno přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!"
Mk 2:23 Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů.
Mk 2:24 Farizeové mu řekli: "Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!"
Mk 2:25 Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním?
Mk 2:26 Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?"
Mk 2:27 A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
Mk 2:28 Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou."
Mk 3:1 Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou.
Mk 3:2 Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali.
Mk 3:3 On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: "Vstaň a pojď doprostřed!"
Mk 3:4 Pak se jich zeptal: "Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?" Ale oni mlčeli.
Mk 3:5 Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: "Zvedni ruku!" Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá.
Mk 3:6 Když farizeové vyšli ven, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí.
Mk 3:7 Ježíš se se svými učedníky uchýlil k moři. Šlo za ním množství lidí z Galileje; ale i z Judska,
Mk 3:8 Jeruzaléma, Idumeje, ze Zajordání a z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu veliké množství, když slyšeli, co všechno činí.
Mk 3:9 Požádal učedníky, ať pro něho připraví loď, aby se zástup na něho netlačil.
Mk 3:10 Mnohé totiž uzdravil, proto se ti, kdo trpěli chorobami, tlačili k němu, aby se ho dotkli.
Mk 3:11 A nečistí duchové, jakmile ho viděli, padali před ním na zem a křičeli: "Ty jsi Syn Boží!"
Mk 3:12 On však jim přísně nakazoval, aby ho neprozrazovali.
Mk 3:13 Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu.
Mk 3:14 Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat
Mk 3:15 a aby měli moc vymítat zlé duchy.
Mk 3:16 Ustanovil těchto dvanáct: Petra - toto jméno dal Šimonovi -
Mk 3:17 Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená 'synové hromu',
Mk 3:18 Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského
Mk 3:19 a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil.
Mk 3:20 Vešel do domu a opět shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst.
Mk 3:21 Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl.
Mk 3:22 Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: "Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony."
Mk 3:23 Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana?
Mk 3:24 Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát.
Mk 3:25 Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát.
Mk 3:26 A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát a je s ním konec.
Mk 3:27 Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům.
Mk 3:28 Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání.
Mk 3:29 Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem."
Mk 3:30 Toto pravil, protože řekli: "Má nečistého ducha."
Mk 3:31 Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel.
Mk 3:32 Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě."
Mk 3:33 Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?"
Mk 3:34 Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři!
Mk 3:35 Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka."
Mk 4:1 Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.
Mk 4:2 Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:
Mk 4:3 "Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat.
Mk 4:4 Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.
Mk 4:5 Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.
Mk 4:6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
Mk 4:7 Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
Mk 4:8 A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný."
Mk 4:9 A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"
Mk 4:10 A když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, co znamenají podobenství.
Mk 4:11 I řekl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích,
Mk 4:12 aby 'hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno'."
Mk 4:13 Řekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?
Mk 4:14 Rozsévač rozsívá slovo.
Mk 4:15 Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté.
Mk 4:16 A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.
Mk 4:17 Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.
Mk 4:18 U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,
Mk 4:19 ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.
Mk 4:20 Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou."
Mk 4:21 A řekl jim: "Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?
Mk 4:22 Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.
Mk 4:23 Kdo má uši k slyšení, slyš!"
Mk 4:24 Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno, a ještě přidáno.
Mk 4:25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to co má."
Mk 4:26 Dále řekl: "S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;
Mk 4:27 ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
Mk 4:28 Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
Mk 4:29 A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň."
Mk 4:30 Také řekl: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
Mk 4:31 Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi;
Mk 4:32 ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu."
Mk 4:33 V mnoha takových podobenstvích mluvil jim slovo tak, jak mohli slyšet.
Mk 4:34 Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům vykládal.
Mk 4:35 Téhož dne večer jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu!"
Mk 4:36 I opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.
Mk 4:37 Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.
Mk 4:38 On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?"
Mk 4:39 Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni a utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho.
Mk 4:40 A řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?"
Mk 4:41 Zděsili se velikou bázní a říkali jeden druhému: "Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?"
Mk 5:1 Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.
Mk 5:2 Sotva vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk nečistého ducha.
Mk 5:3 Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy.
Mk 5:4 Často totiž byl už spoután okovy a řetězy, ale řetězy se sebe strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.
Mk 5:5 A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.
Mk 5:6 Když spatřil z dálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem
Mk 5:7 a hrozně křičel: "Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!"
Mk 5:8 Ježíš mu totiž řekl: "Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!"
Mk 5:9 A zeptal se ho: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Mé jméno je 'legie', poněvadž je nás mnoho."
Mk 5:10 A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.
Mk 5:11 Páslo se tam na svahu hory velké stádo vepřů.
Mk 5:12 I prosili ho ti zlí duchové: "Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!"
Mk 5:13 On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů. Stádo pak - bylo jich na dva tisíce - hnalo se střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo.
Mk 5:14 Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo.
Mk 5:15 Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.
Mk 5:16 Ti, kteří to viděli, vyprávěli o posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo.
Mk 5:17 Tu počali Ježíše prosit, aby odešel z jejich končin.
Mk 5:18 Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl s ním.
Mk 5:19 Ale nedovolil mu to a řekl: "Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval."
Mk 5:20 Tehdy odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.
Mk 5:21 Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu, shromáždil se k němu veliký zástup, když byl ještě na břehu moře.
Mk 5:22 Tu přišel k němu jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám
Mk 5:23 a úpěnlivě ho prosil: "Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!"
Mk 5:24 Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.
Mk 5:25 A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení.
Mk 5:26 Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.
Mk 5:27 Když zaslechla o Ježíšovi, přišla ze zadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.
Mk 5:28 Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu vysvobozena!"
Mk 5:29 A rázem přestalo jí krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.
Mk 5:30 Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: "Kdo se to dotkl mého šatu?"
Mk 5:31 Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: 'Kdo se mne to dotkl'?"
Mk 5:32 I rozhlížel se, aby našel tu, která to učinila.
Mk 5:33 Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla celou pravdu.
Mk 5:34 A on jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!"
Mk 5:35 Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: "Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ mistra?"
Mk 5:36 Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!"
Mk 5:37 A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.
Mk 5:38 Když přišli do domu představeného synagógy, spatřili velký rozruch, pláč a kvílení.
Mk 5:39 Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí."
Mk 5:40 Oni se mu posmívali. On však všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vystoupil tam, kde dítě leželo.
Mk 5:41 Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum," což znamená: "Děvče, pravím ti, vstaň!"
Mk 5:42 Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.
Mk 5:43 Přísně jim nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.
Mk 6:1 Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním.
Mk 6:2 Když přišla sobota, počal učit v synagóg. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: "Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama!
Mk 6:3 Což to není ten tesař, syn Mkiin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?" A byl jim kamenem úrazu.
Mk 6:4 Tu jim Ježíš řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě."
Mk 6:5 A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.
Mk 6:6 A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.
Mk 6:7 Zavolal svých dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.
Mk 6:8 Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;
Mk 6:9 aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.
Mk 6:10 A řekl jim: "Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete.
Mk 6:11 A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach svých nohou na svědectví proti nim."
Mk 6:12 I vyšli a volali k pokání;
Mk 6:13 vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
Mk 6:14 Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly."
Mk 6:15 Jiní pak říkali: "Je to Eliáš!" A zase jiní: "Je to prorok - jeden z proroků."
Mk 6:16 Když to Herodes uslyšel, řekl: "To vstal Jan, kterého jsem dal stít."
Mk 6:17 Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu.
Mk 6:18 Jan totiž říkal Herodovi: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!"
Mk 6:19 Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.
Mk 6:20 Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.
Mk 6:21 Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.
Mk 6:22 Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se králi Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: "Požádej mě oč chceš, a já ti to dám."
Mk 6:23 Zavázal se jí přísahou: "O cokoli požádáš, dám tobě, až do polovice mého království."
Mk 6:24 Ona vyšla a zeptala se matky: "Oč mám požádat?" Ta odpověděla: "O hlavu Jana Křtitele."
Mk 6:25 Spěchala ihned dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: "Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele."
Mk 6:26 Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.
Mk 6:27 I poslal hned kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho v žaláři
Mk 6:28 a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.
Mk 6:29 Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a uložili je do hrobu.
Mk 6:30 Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.
Mk 6:31 Řekl jim: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.
Mk 6:32 Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.
Mk 6:33 Mnozí spatřili, jak odjíždějí a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.
Mk 6:34 Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.
Mk 6:35 Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a čas už pokročil.
Mk 6:36 Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic koupit něco k jídlu."
Mk 6:37 Odpověděl jim: "Dejte vy jim jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?"
Mk 6:38 Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když to zjistili, řekli: "Pět, a dvě ryby."
Mk 6:39 Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník.
Mk 6:40 I rozložili se oddíl za oddílem stokrát po padesáti.
Mk 6:41 Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, dobrořečil, lámal chleby a dával učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem.
Mk 6:42 A jedli všichni a nasytili se.
Mk 6:43 A ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb.
Mk 6:44 Těch pak, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.
Mk 6:45 Hned na to přiměl své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup.
Mk 6:46 Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil.
Mk 6:47 A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi.
Mk 6:48 Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich.
Mk 6:49 Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak;
Mk 6:50 všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!"
Mk 6:51 Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem.
Mk 6:52 Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl byla zatvrzelá.
Mk 6:53 Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.
Mk 6:54 Jakmile vystoupili z lodi, hned ho lidé poznali,
Mk 6:55 zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, kde slyšeli, že jest.
Mk 6:56 A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.
Mk 7:1 Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma.
Mk 7:2 Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama.
Mk 7:3 (Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce.
Mk 7:4 A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.)
Mk 7:5 Farizeové a zákoníci se ho zeptali: "Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?"
Mk 7:6 Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: 'Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;
Mk 7:7 marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.'
Mk 7:8 Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice."
Mk 7:9 A ještě řekl: "Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici!
Mk 7:10 Vždyť Mojžíš řekl: 'Cti svého otce i svou matku' a 'kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí'.
Mk 7:11 Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: 'To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)',
Mk 7:12 již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat;
Mk 7:13 tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho."
Mk 7:14 Když znovu svolal zástup, řekl jim: "Slyšte mě všichni a rozumějte:
Mk 7:15 Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.
Mk 7:16 Kdo má uši k slyšení, slyš!"
Mk 7:17 Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství.
Mk 7:18 Řekl jim: "Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit,
Mk 7:19 poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?" Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté.
Mk 7:20 A řekl: "Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje.
Mk 7:21 Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy,
Mk 7:22 cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.
Mk 7:23 Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka."
Mk 7:24 Vstal a šel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit;
Mk 7:25 hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám;
Mk 7:26 ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery.
Mk 7:27 On jí řekl: "Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít dětem chléb a hodit jej psům."
Mk 7:28 Odpověděla mu: "Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech."
Mk 7:29 Pravil jí: "Žes to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery."
Mk 7:30 Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.
Mk 7:31 Ježíš se vrátil na území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole.
Mk 7:32 Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku.
Mk 7:33 Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka,
Mk 7:34 vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: "Effatha", což znamená 'otevři se!'
Mk 7:35 I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně.
Mk 7:36 Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím víc jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali.
Mk 7:37 Nadmíru se divili a říkali: "Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč."
Mk 8:1 Když s ním v těch dnech opět byl velký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim:
Mk 8:2 "Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst.
Mk 8:3 Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě; vždyť někteří z nich jsou zdaleka."
Mk 8:4 Jeho učedníci mu odpověděli: "Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?"
Mk 8:5 Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte?" Řekli: "Sedm."
Mk 8:6 Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu.
Mk 8:7 Měli i několik rybiček; vzdal za ně díky a nařídil, aby je také předkládali.
Mk 8:8 I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů.
Mk 8:9 Těch lidí bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.
Mk 8:10 Hned na to vstoupil se svými učedníky na loď a plul do končin dalmanutských.
Mk 8:11 I přišli farizeové a začali se s ním přít; žádali na něm znamení z nebe a tak ho pokoušeli.
Mk 8:12 V duchu si povzdechl a řekl: "Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení.
Mk 8:13 Odešel od nich, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh.
Mk 8:14 Zapomněli si vzít s sebou chleby; na lodi měli jen jeden chléb.
Mk 8:15 Domlouval jim: "Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!"
Mk 8:16 I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba.
Mk 8:17 Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim: "Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá?
Mk 8:18 Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se,
Mk 8:19 když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?" Řekli mu: "Dvanáct."
Mk 8:20 "A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?" Odpověděli mu: "Sedm."
Mk 8:21 Řekl jim: "Ještě nechápete?"
Mk 8:22 Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl.
Mk 8:23 I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: "Vidíš něco?"
Mk 8:24 On pozvedl oči a řekl: "Vidím lidi, vypadají jako stromy a chodí."
Mk 8:25 Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně.
Mk 8:26 Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: "Ale do vesnice nechoď!"
Mk 8:27 Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: "Za koho mě lidé pokládají?"
Mk 8:28 Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků."
Mk 8:29 Zeptal se jich: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš."
Mk 8:30 I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali.
Mk 8:31 A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.
Mk 8:32 A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.
Mk 8:33 On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"
Mk 8:34 Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.
Mk 8:35 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.
Mk 8:36 Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?
Mk 8:37 Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?
Mk 8:38 Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly."
Mk 9:1 Řekl jim také: "Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království, přicházející v moci."
Mk 9:2 Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima.
Mk 9:3 Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit.
Mk 9:4 Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem.
Mk 9:5 Petr promluvil a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
Mk 9:6 Nevěděl, co by řekl, tak byli zděšeni.
Mk 9:7 Tu přišel oblak a zastínil je a z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte."
Mk 9:8 Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného.
Mk 9:9 Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
Mk 9:10 To slovo je zaujalo a společně rozebírali, co to znamená vstát z mrtvých.
Mk 9:11 A vyptávali se: "Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?"
Mk 9:12 Řekl jim: "Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení?
Mk 9:13 Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim zlíbilo, jak je to o něm psáno."
Mk 9:14 Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli.
Mk 9:15 A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho.
Mk 9:16 Ježíš se jich otázal: "Oč se s nimi přete?"
Mk 9:17 Jeden člověk ze zástupu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha a nemůže mluvit.
Mk 9:18 Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to."
Mk 9:19 Odpověděl jim: "Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přivěďte ho ke mně!"
Mk 9:20 I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil,, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.
Mk 9:21 Ježíš se zeptal jeho otce: "Od kdy to má?" Odpověděl: "Od dětství."
Mk 9:22 A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám."
Mk 9:23 Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří."
Mk 9:24 Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře!"
Mk 9:25 Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!"
Mk 9:26 Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.
Mk 9:27 Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal.
Mk 9:28 Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?"
Mk 9:29 Řekl jim: "Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou a postem."
Mk 9:30 Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo,
Mk 9:31 neboť učil své učedníky a říkal jim: "Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.
Mk 9:32 Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.
Mk 9:33 Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: "O čem jste cestou uvažovali?"
Mk 9:34 Ale oni mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší.
Mk 9:35 Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech."
Mk 9:36 Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich a řekl jim:
Mk 9:37 "Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."
Mk 9:38 Jan mu řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil."
Mk 9:39 Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit.
Mk 9:40 Kdo není proti nám, je pro nás.
Mk 9:41 Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu."
Mk 9:42 "Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
Mk 9:43 Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.
Mk 9:44 ---
Mk 9:45 A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; je lépe pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla.
Mk 9:46 ---
Mk 9:47 A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; je lépe pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla,
Mk 9:48 'kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.'
Mk 9:49 Každý bude solen ohněm.
Mk 9:50 Sůl je dobrá, ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji."
Mk 10:1 I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem.
Mk 10:2 Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.
Mk 10:3 Odpověděl jim: "Co vám ustanovil Mojžíš?"
Mk 10:4 Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit."
Mk 10:5 Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení.
Mk 10:6 Od počátku stvoření 'Bůh učinil člověka jako muže a ženu;
Mk 10:7 proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce,
Mk 10:8 a budou ti dva jedno tělo'; takže již nejsou dva, ale jeden.
Mk 10:9 A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
Mk 10:10 V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali.
Mk 10:11 I řekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství;
Mk 10:12 a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství."
Mk 10:13 Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali.
Mk 10:14 Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.
Mk 10:15 Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde."
Mk 10:16 Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.
Mk 10:17 Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
Mk 10:18 Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.
Mk 10:19 Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!"
Mk 10:20 On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí."
Mk 10:21 Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"
Mk 10:22 On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
Mk 10:23 Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!"
Mk 10:24 Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: "Dítky, jak těžké je vejít do království Božího!
Mk 10:25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království."
Mk 10:26 Ještě více se zhrozili a říkali si: "Kdo tedy může být spasen?"
Mk 10:27 Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko."
Mk 10:28 Tu se Petr ozval: "Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou."
Mk 10:29 Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium,
Mk 10:30 aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.
Mk 10:31 Mnozí první budou poslední a poslední první."
Mk 10:32 Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat:
Mk 10:33 "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům,
Mk 10:34 budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane."
Mk 10:35 Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: "Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme."
Mk 10:36 Řekl jim: "Co chcete, abych vám učinil?"
Mk 10:37 Odpověděli mu: "Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě."
Mk 10:38 Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?"
Mk 10:39 Odpověděli: "Můžeme." Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni.
Mk 10:40 Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena."
Mk 10:41 Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana.
Mk 10:42 Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je.
Mk 10:43 Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;
Mk 10:44 a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.
Mk 10:45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."
Mk 10:46 Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák.
Mk 10:47 Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
Mk 10:48 Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
Mk 10:49 Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho!" I zavolali toho slepého a řekli mu: "Vzchop se, vstaň, volá tě!"
Mk 10:50 Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.
Mk 10:51 Ježíš mu řekl: "Co chceš abych pro tebe učinil?" Slepý odpověděl: "Pane, ať vidím!"
Mk 10:52 Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila." Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.
Mk 11:1 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků
Mk 11:2 a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte!
Mk 11:3 A řekne-li vám někdo: 'Co to děláte?', odpovězte: 'Pán je potřebuje a hned je sem zase vrátí.'"
Mk 11:4 Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali,
Mk 11:5 někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: "Co to děláte, že odvazujete oslátko?"
Mk 11:6 Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali.
Mk 11:7 Oslátko přivedli Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil.
Mk 11:8 Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí.
Mk 11:9 A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: "Hosanna!
Mk 11:10 Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!"
Mk 11:11 Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s dvanácti do Betanie.
Mk 11:12 Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad.
Mk 11:13 Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, než listí, neboť nebyl čas fíků.
Mk 11:14 I řekl mu: "Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!" Učedníci to slyšeli.
Mk 11:15 Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů;
Mk 11:16 nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím.
Mk 11:17 A učil je: "Což není psáno: 'Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy'? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů."
Mk 11:18 Velekněží a zákoníci to slyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením.
Mk 11:19 A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.
Mk 11:20 Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů.
Mk 11:21 Petr se rozpomenul a řekl: "Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl."
Mk 11:22 Ježíš jim odpověděl: "Mějte víru v Boha!
Mk 11:23 Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: 'Zdvihni se a vrhni do moře' - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.
Mk 11:24 Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě poprosíte, je vám dáno a budete to mít.
Mk 11:25 A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení."
Mk 11:26 +Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.
Mk 11:27 Znovu přišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší
Mk 11:28 a řekli mu: "Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal moc, abys to činil?"
Mk 11:29 Ježíš jim řekl: "I já vám položím jednu otázku; odpovězte mně, a já vám povím, jakou mocí to činím!
Mk 11:30 Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe či od lidí? Odpovězte mi!"
Mk 11:31 I dohadovali se mezi sebou: "Řekneme-li 'z nebe', namítne nám: 'Proč jste mu tedy neuvěřili'?
Mk 11:32 Řekneme-li však 'od lidí'?" - to se zase báli zástupu; neboť všichni měli za to, že Jan byl opravdu prorok.
Mk 11:33 Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím."
Mk 12:1 Začal k nim mluvit v podobenstvích: "Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.
Mk 12:2 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice.
Mk 12:3 Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou.
Mk 12:4 Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a zneuctili.
Mk 12:5 Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili.
Mk 12:6 Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: 'Na mého syna budou mít přece ohled.'
Mk 12:7 Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: 'To je dědic. Pojďme a zabijme ho a dědictví bude naše!'
Mk 12:8 A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.
Mk 12:9 Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným.
Mk 12:10 Nečetli jste v Písmu slovo: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;
Mk 12:11 Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích'?"
Mk 12:12 Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.
Mk 12:13 Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
Mk 12:14 Ti šli a řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?"
Mk 12:15 On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: "Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!"
Mk 12:16 Když mu jej podali, zeptal se jich: "Čí je tento obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
Mk 12:17 Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu." Velice se nad tím podivili.
Mk 12:18 A přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:
Mk 12:19 "Mistře, Mojžíš nám ustanovil: 'Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.'
Mk 12:20 Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka.
Mk 12:21 Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí.
Mk 12:22 A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena.
Mk 12:23 Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku."
Mk 12:24 Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží!
Mk 12:25 Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
Mk 12:26 A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: 'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův'?
Mk 12:27 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!"
Mk 12:28 Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
Mk 12:29 Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
Mk 12:30 miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!'
Mk 12:31 Druhé pak je toto: 'Miluj bližního svého jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není."
Mk 12:32 I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
Mk 12:33 a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary."
Mk 12:34 Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.
Mk 12:35 Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: "Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův?
Mk 12:36 Sám David řekl v Duchu svatém: 'Řekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.'
Mk 12:37 Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?" Početný zástup mu rád naslouchal.
Mk 12:38 Když učil, řekl: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,
Mk 12:39 o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
Mk 12:40 Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."
Mk 12:41 Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.
Mk 12:42 Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.
Mk 12:43 Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.
Mk 12:44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa."
Mk 13:1 A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!"
Mk 13:2 Ježíš mu řekl: "Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."
Mk 13:3 Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej:
Mk 13:4 "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!"
Mk 13:5 Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.
Mk 13:6 Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: 'Já jsem to' a svedou mnohé.
Mk 13:7 Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale ještě nebude konec.
Mk 13:8 Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.
Mk 13:9 Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci i králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví.
Mk 13:10 Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům.
Mk 13:11 Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.
Mk 13:12 Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život.
Mk 13:13 Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
Mk 13:14 Když pak uvidíte 'znesvěcující ohavnost' stát tam, kde být nemá - kdo čte, rozuměj - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor;
Mk 13:15 kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal;
Mk 13:16 a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť.
Mk 13:17 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!
Mk 13:18 Modlete se, aby to nebylo v zimě.
Mk 13:19 S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška nikdy nebude.
Mk 13:20 A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny.
Mk 13:21 A tehdy, řekne-li vám někdo: 'Hle, tu je Mesiáš, hle tam', nevěřte!
Mk 13:22 Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné.
Mk 13:23 Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem.
Mk 13:24 Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři,
Mk 13:25 hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí.
Mk 13:26 A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou.
Mk 13:27 Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konec nebe.
Mk 13:28 Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko.
Mk 13:29 Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.
Mk 13:30 Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane.
Mk 13:31 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
Mk 13:32 O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani SYn, jenom Otec.
Mk 13:33 Mějte se na pozoru, neboť nevíte, kdy ten čas přijde.
Mk 13:34 Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl.
Mk 13:35 Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno;
Mk 13:36 aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde.
Mk 13:37 Co vám říkám, říkám všem: Bděte!"
Mk 14:1 Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho.
Mk 14:2 Říkali: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil."
Mk 14:3 Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu.
Mk 14:4 Někteří se hněvali: "Nač ta ztráta oleje?
Mk 14:5 Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým." A osopili se na ni.
Mk 14:6 Ježíš však řekl: "Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mě dobrý skutek.
Mk 14:7 Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále.
Mk 14:8 Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu.
Mk 14:9 Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila."
Mk 14:10 Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil.
Mk 14:11 Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.
Mk 14:12 Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?"
Mk 14:13 Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním,
Mk 14:14 a kam vejde, řekněte hospodáři: 'Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?'
Mk 14:15 A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!"
Mk 14:16 Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.
Mk 14:17 Večer přišel Ježíš s Dvanácti.
Mk 14:18 A když byli u stolu a jedli, řekl: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí."
Mk 14:19 Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad ne já?"
Mk 14:20 Řekl jim: "Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse.
Mk 14:21 Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil."
Mk 14:22 Když jedli, vzal chléb, požehnal. lámal a dával jim se slovy: "Vezměte, toto jest mé tělo."
Mk 14:23 Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni.
Mk 14:24 A řekl jim: "Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé.
Mk 14:25 Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu píti nový kalich v Božím království."
Mk 14:26 Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu.
Mk 14:27 Ježíš jim řekl: "Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: 'Budou bít pastýře a ovce se rozprchnou.'
Mk 14:28 Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje."
Mk 14:29 Tu mu Petr řekl: "I kdyby všichni odpadli, já ne."
Mk 14:30 Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš."
Mk 14:31 On však ještě horlivěji prohlašoval: "I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě." Tak mluvili všichni.
Mk 14:32 Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím."
Mk 14:33 Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost.
Mk 14:34 I řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!"
Mk 14:35 Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina.
Mk 14:36 Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš."
Mk 14:37 Přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: "Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít?
Mk 14:38 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."
Mk 14:39 Znovu odešel a modlil se stejnými slovy.
Mk 14:40 A když se vrátil, zastihl je spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli.
Mk 14:41 Přišel potřetí a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
Mk 14:42 Vstaňte, pojďme! Hle, přibližuje se ten, který mě zrazuje."
Mk 14:43 Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.
Mk 14:44 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl jim: "Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte."
Mk 14:45 Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: "Mistře!" a políbil ho.
Mk 14:46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.
Mk 14:47 Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.
Mk 14:48 Ale Ježíš jim řekl: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali.
Mk 14:49 Denně jsem vás učíval v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!"
Mk 14:50 Všichni ho opustili a utekli.
Mk 14:51 Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili.
Mk 14:52 On jim však nechal plátno v rukou a utekl.
Mk 14:53 Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci.
Mk 14:54 Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně.
Mk 14:55 Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali.
Mk 14:56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale svědectví se neshodovala.
Mk 14:57 Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili:
Mk 14:58 "Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný."
Mk 14:59 Ale ani jejich svědectví se neshodovala.
Mk 14:60 Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?"
Mk 14:61 On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: "Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?"
Mk 14:62 Ježíš řekl: "Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
Mk 14:63 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Nač potřebujeme ještě svědky?
Mk 14:64 Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?" Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti.
Mk 14:65 Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: "Prorokuj!" A sluhové ho tloukli do tváře.
Mk 14:66 Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek,
Mk 14:67 a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: "I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!"
Mk 14:68 On však zapřel: "O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš." A vyšel ven do předního dvora. V tom zakokrhal kohout.
Mk 14:69 Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kteří stáli poblíž: "Ten člověk je z nich!"
Mk 14:70 On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: "Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!"
Mk 14:71 On se však začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka, o němž mluvíte."
Mk 14:72 V tom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: "Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A dal se do pláče.
Mk 15:1 A hned zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi.
Mk 15:2 Pilát se ho otázal: "Ty jsi král Židů?" On mu odpověděl: "Ty sám to říkáš."
Mk 15:3 Velekněží na něj mnoho žalovali.
Mk 15:4 Tu se ho Pilát znovu otázal: "Nic neodpovídáš? Pohleď, co všecko na tebe žalují!"
Mk 15:5 Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil.
Mk 15:6 O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali.
Mk 15:7 Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš.
Mk 15:8 Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl.
Mk 15:9 Pilát jim na to řekl: "Chcete, abych vám propustil židovského krále?"
Mk 15:10 Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti.
Mk 15:11 Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše.
Mk 15:12 Pilát se jich znovu zeptal: "Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?"
Mk 15:13 Tu se znovu dali do křiku: "Ukřižuj ho!"
Mk 15:14 Pilát jim řekl: "A čeho se vlastně dopustil?" Oni však ještě víc křičeli: "Ukřižuj ho!"
Mk 15:15 Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
Mk 15:16 Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu.
Mk 15:17 Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu
Mk 15:18 a začali ho zdravit: "Buď zdráv, židovský králi!"
Mk 15:19 Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem.
Mk 15:20 Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vyvedli ven, aby ho ukřižovali.
Mk 15:21 Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž.
Mk 15:22 A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená 'Lebka'.
Mk 15:23 Dávali mu víno okořeněné myrhou, on je však nepřijal.
Mk 15:24 Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme.
Mk 15:25 Bylo devět hodin, když ho ukřižovali.
Mk 15:26 Jeho provinění oznamoval nápis: "Král Židů."
Mk 15:27 S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po pravici a druhého po levici.
Mk 15:28 ---
Mk 15:29 Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: "Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit,
Mk 15:30 zachraň sám sebe a sestup s kříže!"
Mk 15:31 Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: "Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže.
Mk 15:32 Ať nyní sestoupí s kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!" Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním.
Mk 15:33 Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
Mk 15:34 O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?", což přeloženo znamená: 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?'
Mk 15:35 Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: "Hle, volá Eliáše."
Mk 15:36 Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: "Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout."
Mk 15:37 Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal.
Mk 15:38 Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů.
Mk 15:39 A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží."
Mk 15:40 Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi Mkie z Magdaly, Mkie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome,
Mk 15:41 které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma.
Mk 15:42 A když už nastal večer - byl totiž den přípravy, předvečer soboty -
Mk 15:43 přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.
Mk 15:44 Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev.
Mk 15:45 A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi.
Mk 15:46 Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu přivalil kámen.
Mk 15:47 Mkie z Magdaly a Mkie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen.
Mk 16:1 Když uplynula sobota, Mkie z Magdaly, Mkie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat.
Mk 16:2 Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu.
Mk 16:3 Říkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?"
Mk 16:4 Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký.
Mk 16:5 Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se.
Mk 16:6 Řekl jim: "Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily.
Mk 16:7 Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: 'Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.'"
Mk 16:8 Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.
Mk 16:9 Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Mkii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů.
Mk 16:10 Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali.
Mk 16:11 Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili.
Mk 16:12 Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov.
Mk 16:13 Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili.
Mk 16:14 Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného.
Mk 16:15 A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
Mk 16:16 Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.
Mk 16:17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;
Mk 16:18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."
Mk 16:19 Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží.
Mk 16:20 Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.


www.farnoststrasnice.cz © 2011