Úvod | Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Farní charita

Výběr knihy Bible

Dnes je: Sobota, 16. prosinec 2017, 23:41

Hledaný text:

Kniha Žalozpěvů [zkr. = Pláč]

Pláč 1:1 Jak samotno sedí město, které mělo tolik lidu! Je jako vdova, ač bylo mocné mezi pronárody. Bylo kněžnou mezi krajinami, a je podrobeno nuceným pracím.
Pláč 1:2 Za noci pláče a pláče, po líci slzy jí kanou, ze všech jejích milovníků není nikdo, kdo by ji potěšil. Všichni její druhové se k ní zachovali věrolomně, stali se jejími nepřáteli.
Pláč 1:3 Juda odešel do vyhnanství ponížen a nesmírně zotročen. Usadil se mezi pronárody, odpočinutí nenachází. Všichni jeho pronásledovatelé ho dostihli v jeho úzkostech.
Pláč 1:4 Cesty na Sijón truchlí, nikdo nepřichází ke slavnosti. Všechny jeho brány jsou zpustošené, jeho kněží vzdychají, jeho panny jsou zarmoucené, hořko je sijónské dceři.
Pláč 1:5 Její protivníci nabyli vrchu, její nepřátelé si žijí v klidu, neboť Hospodin ji zarmoutil pro množství jejích nevěrností. Její pacholátka odešla před tváří protivníka do zajetí.
Pláč 1:6 Odešla od sijónské dcery veškerá její důstojnost. Její velmožové jsou jako jeleni, když nenacházejí pastvu: táhnou vysíleni před tváří pronásledovatele.
Pláč 1:7 Jeruzalém se rozpomíná ve dnech svého ponížení a zmateného toulání na všechno, co míval za žádoucí ode dnů dávnověkých. Když jeho lid padl do rukou protivníka, nebyl nikdo, kdo by mu pomohl. Protivníci to viděli a posmívali se jeho zániku.
Pláč 1:8 Těžce zhřešila jeruzalémská dcera, proto se stala nečistou. Všichni, kdo si jí vážili, ji mají za bezectnou, neboť vidí její nahotu; a ona vzdychá a odvrací se.
Pláč 1:9 Má na lemu roucha nečistotu, nepamatovala na svůj konec. Předivně sešla a není nikdo, kdo by ji potěšil. "Pohleď, Hospodine, na mé ponížení, jak se nepřítel vypíná."
Pláč 1:10 Protivník vztáhl ruku na všechno, co měla za žádoucí. Ba, vidí pronárody vcházet do své svatyně, ač jsi o nich přikázal: "Nevejdou do tvého shromáždění."
Pláč 1:11 Veškeren její lid vzdychá a žebrá o chléb. Za pokrm dávají všechno, co měli za žádoucí, jen aby se udrželi při životě. "Pohleď, Hospodine, popatř, jak jsem zbavena cti."
Pláč 1:12 "Je vám to lhostejné, vy všichni, kteří jdete kolem? Popatřte a hleďte, je-li jaká bolest jako bolest moje, ta, která mi byla způsobena, jíž mě zarmoutil Hospodin v den svého planoucího hněvu.
Pláč 1:13 Z výšiny seslal do mých kostí oheň a pošlapal je. Před nohy mi rozprostřel síť, obrátil mě nazpět. Učinil mě místem zpustošeným, nečistým po všechny dny.
Pláč 1:14 Neustále mě tlačí moje nevěrnosti, jež jeho ruka spletla ve jho, dostaly se mi na šíji; podlomil mou sílu, Panovník mě vydal do rukou těch, před nimiž neobstojím.
Pláč 1:15 Panovník pohrdl všemi udatnými v mém středu, svolal proti mně slavnostní shromáždění, aby rozdrtil mé junáky. Panovník pošlapal v lisu panenskou dceru judskou.
Pláč 1:16 Propukám nad tím v pláč, slzy se mi proudem řinou z očí, vzdálil se ten, kdo by mě potěšil, kdo by mě udržel při životě. Moji synové úděsem trnou, neboť nepřítel ukázal svou moc."
Pláč 1:17 Sijón rozpíná své ruce, není nikdo, kdo by jej potěšil. Hospodin vydal Jákobovi příkaz jeho protivníkům vůkol něho. Jeruzalém je mezi nimi jako nečistý.
Pláč 1:18 "Hospodin je spravedlivý, já jsem vzdorovala jeho ústům. Slyšte tedy, všichni národové, hleďte na mou bolest. Mé panny a moji junáci odešli do zajetí.
Pláč 1:19 Volala jsem své milence, oni mě však oklamali. Moji kněží a moji starší hynuli v městě, když si vyžebrávali pokrm, aby se udrželi při životě.
Pláč 1:20 Pohleď, Hospodine, jak se soužím, v mém nitru to bouří, srdce se mi svírá v hrudi, neboť jsem zarputile vzdorovala. Venku sirobu přinášel meč a v domě řádila smrt.
Pláč 1:21 Slyšeli mě, jak vzdychám, nebyl nikdo, kdo by mě potěšil, všichni moji nepřátelé uslyšeli o mém neštěstí a veselili se, že jsi to způsobil ty. Přiveď den, který jsi vyhlásil, a budou na tom jako já.
Pláč 1:22 Všechno zlo, jež způsobili, ať vstoupí před tvou tvář a nalož s nimi, jako jsi naložil se mnou za všechny mé nevěrnosti. Hluboce vzdychám a mé srdce je choré."
Pláč 2:1 Jak zahalil oblakem ve svém hněvu Panovník sijónskou dceru! Srazil z nebe na zem okrasu Izraele. Nebyl pamětliv podnože svých nohou v den svého hněvu.
Pláč 2:2 Panovník pohltil bez soucitu všechny Jákobovy nivy, rozbořil ve své prchlivosti pevnosti dcery judské, srovnal se zemí, znesvětil království a jeho velmože.
Pláč 2:3 V planoucím hněvu srazil každý roh Izraele, svou pravici stáhl nazpět před tváří nepřítele, vzplanul v Jákobovi jako plápolající oheň, sžírající všechno vůkol.
Pláč 2:4 Napjal svůj luk jako nepřítel, pozvedl pravici jako protivník a hubil všechny, kdo byli žádoucí oku; ve stanu sijónské dcery vylil svoje rozhořčení jako oheň.
Pláč 2:5 Panovník byl jako nepřítel, pohltil Izraele; pohltil všechny její paláce, její pevnosti zničil, rozmnožil v dceři judské smutek a zármutek.
Pláč 2:6 Násilně strhl své zahradě oplocení, své slavnostní shromáždění zničil. Hospodin přivedl na Sijónu v zapomnění slavnost i den odpočinku, zavrhl ve svém hrozném hněvu krále i kněze.
Pláč 2:7 Panovník zanevřel na svůj oltář, svou svatyni zrušil, hradby jejích paláců vydal do rukou nepřítele. V domě Hospodinově bylo hluku jako v den slavnostního shromáždění.
Pláč 2:8 Hospodin se rozhodl zničit hradby sijónké dcery. Natáhl měřící šňůru, už neodvrátí svou ruku od ničení. Tak zarmoutil val i hradbu, rázem je po nich veta.
Pláč 2:9 Do země se ponořily její brány, její závory zničil a roztříštil, její král a velmožové jsou mezi pronárody a zákona není; ani její proroci nemívají vidění od Hospodina.
Pláč 2:10 Usedli na zem a ztichli starcové sijónské dcery, házeli si na hlavu prach, oděli se do žíněných suknic. Jeruzalémské panny svěsily hlavu k zemi.
Pláč 2:11 Zrak mi pro slzy slábne, v mém nitru to bouří, játra mi vyhřezla na zem pro těžkou ránu dcery mého lidu, neboť zkomírá pachole a kojenec na prostranstvích města.
Pláč 2:12 Svých matek se ptají: "Kde je obilí a víno?" když jako smrtelně raněný zkomírají na prostranstvích města a na klíně svých matek vypouštějí duši.
Pláč 2:13 Jaké svědectví o tobě vydám, čemu tě připodobním, jeruzalémská dcero? K čemu tě přirovnám, čím tě potěším, panno, dcero sijónská? Tvá těžká rána je veliká jak moře, kdo tě uzdraví?
Pláč 2:14 Tvoji proroci ti zvěstovali šalebná a bláhová vidění, neodhalovali tvoje nepravosti, aby změnili tvůj úděl. Vidění, která ti zvěstovali, byla šalba a svody.
Pláč 2:15 Tleskají nad tebou rukama všichni, kdo jdou kolem, syknou a potřesou hlavou nad jeruzalémskou dcerou. "Toto je město, o němž se říkalo: Místo dokonalé krásy k potěše celé země?"
Pláč 2:16 Rozevírají na tebe ústa všichni tvoji nepřátelé, syknou, vycení zuby a řeknou: "Zhltli jsme ji. Ano, toto je den, na nějž jsme čekali, našli jsme, viděli jsme."
Pláč 2:17 Hospodin provedl svůj záměr, splnil, co řekl, to, co přikázal již za dnů dávnověkých. Bořil bez soucitu, dopustil, aby se nepřítel nad tebou radoval, vyvýšil roh tvých protivníků.
Pláč 2:18 Jejich srdce úpí k Panovníku; hradbo sijónské dcery, prolévej slzy potokem ve dne i v noci, neochabuj v pláči, nedopřej svým očím klidu.
Pláč 2:19 Povstaň a běduj za noci na počátku hlídek, vylévej své srdce jako vodu před tváří Panovníka. Zvedej k němu své dlaně za život svých pacholátek, zkomírajících hladem na každém nároží.
Pláč 2:20 Pohleď, Hospodine, popatř, s kým jsi kdy tak naložil! Což mají ženy jíst svůj plod, pacholátka, jež hýčkají? Což v Panovníkově svatyni má být vražděn kněz a prorok?
Pláč 2:21 Na zemi po ulicích leží mladík i stařec, mé panny a moji junáci padli mečem. Zahubil jsi je v den svého hněvu, pobíjel jsi bez soucitu.
Pláč 2:22 Voláš jako ke dni slavnostního shromáždění z okolí ty, jichž se děsím, takže v den Hospodinova hněvu nebude nikdo, kdo by vyvázl a přežil. Těm, jež jsem hýčkala a vychovala, připravil můj nepřítel konec.
Pláč 3:1 Já jsem muž, jenž zakusil ponížení pod holí jeho prchlivosti.
Pláč 3:2 Hnal mě a odvedl do temnoty beze světla.
Pláč 3:3 Ano, obrací znovu a znovu svou ruku proti mně každého dne.
Pláč 3:4 Vetchým učinil mé tělo i kůži, roztříštil mé kosti.
Pláč 3:5 Obstavěl a obklíčil mě jedem a útrapami.
Pláč 3:6 Do temnot mě vsadil jako od věků mrtvé.
Pláč 3:7 Postavil kolem mě zeď, že nemohu vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem.
Pláč 3:8 Jakkoli úpím a o pomoc volám, umlčuje mou modlitbu.
Pláč 3:9 Zazdil mé cesty kvádry, mé stezky rozvrátil.
Pláč 3:10 Stal se pro mne medvědem číhajícím, lvem ukrytým v skrýších.
Pláč 3:11 Zmátl mé cesty, rozdrásal mě, způsobil, že úděsem trnu.
Pláč 3:12 Napjal svůj luk a učinil mě terčem svých šípů.
Pláč 3:13 Do mých ledví vystřílel obsah svého toulce.
Pláč 3:14 Jsem pro smích všemu svému lidu, předmětem jejich popěvků každodenně.
Pláč 3:15 Nasytil mě hořkostmi, napojil pelyňkem.
Pláč 3:16 Nechává mě o štěrk si drtit zuby, přitiskl mě do popela.
Pláč 3:17 Vytrhl mne z pokojného života, zapomněl jsem na všechno dobré.
Pláč 3:18 Proto jsem řekl: "Je veta po mně i po mém čekání na Hospodina."
Pláč 3:19 Rozpomeň se na mé ponížení a zmatené toulání, na pelyněk, na jed.
Pláč 3:20 Má duše se rozpomíná, rozpomíná a hroutí se ve mně.
Pláč 3:21 Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám
Pláč 3:22 Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí.
Pláč 3:23 Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá.
Pláč 3:24 "Můj podíl je Hospodin," praví má duše, proto na něj čekám.
Pláč 3:25 Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje.
Pláč 3:26 Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina.
Pláč 3:27 Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí.
Pláč 3:28 Ať usedne osamocen a ztichne, když je na něho vložil.
Pláč 3:29 Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá.
Pláč 3:30 Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije, a potupou se sytí.
Pláč 3:31 Neboť Panovník navěky nezavrhne.
Pláč 3:32 Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství.
Pláč 3:33 Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí.
Pláč 3:34 Když jsou nohama deptáni všichni vězňové v zemi,
Pláč 3:35 když se převrací právo muže před tváří Nejvyššího,
Pláč 3:36 když se křivdí člověku v jeho při, což to Panovník nevidí?
Pláč 3:37 Kdo řekne a stane se, když Panovník nepřikázal?
Pláč 3:38 Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré?
Pláč 3:39 Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy.
Pláč 3:40 Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu.
Pláč 3:41 Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích.
Pláč 3:42 My jsme byli nevěrní a vzpurní a ty jsi neodpustil.
Pláč 3:43 Zastřel ses hněvem a stíhal jsi nás, hubil jsi bez soucitu.
Pláč 3:44 Obestřel ses oblakem, aby modlitba k tobě nepronikla.
Pláč 3:45 Učinil jsi nás odporným smetím uprostřed národů.
Pláč 3:46 Rozevírají na nás ústa všichni naši nepřátelé.
Pláč 3:47 Naším údělem se staly postrach a propast, zmar a těžká rána.
Pláč 3:48 Slzy se mi proudem řinou z očí nad těžkou ranou dcery mého lidu.
Pláč 3:49 Oči mi slzí bez ustání, bez ochabnutí,
Pláč 3:50 dokud nepohlédne, dokud se nepodívá Hospodin z nebe.
Pláč 3:51 Mé oko vyčerpává mou duši pláčem kvůli dcerám mého města.
Pláč 3:52 Lovili mě jako lovci ptáče, bez důvodu, moji nepřátelé.
Pláč 3:53 Umlčeli můj život v jámě a zaházeli mě kamením.
Pláč 3:54 Až nad hlavu mě zatopily vody; řekl jsem si: "Jsem ztracen."
Pláč 3:55 Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy.
Pláč 3:56 Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám.
Pláč 3:57 Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: "Neboj se!"
Pláč 3:58 Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život.
Pláč 3:59 Viděl jsi, Hospodine, jak mi křivdí, dopomoz mi k právu.
Pláč 3:60 Viděl jsi všechnu jejich pomstychtivost, všechny jejich záměry vůči mně.
Pláč 3:61 Slyšel jsi, Hospodine, jak mě tupí, všechny jejich záměry proti mně,
Pláč 3:62 řeči mých odpůrců i o čem uvažují proti mně každého dne.
Pláč 3:63 Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují.
Pláč 3:64 Podle zásluhy jim odplať, Hospodine, podle skutků jejich rukou.
Pláč 3:65 Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně.
Pláč 3:66 V hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine.
Pláč 4:1 Jak zčernalo zlato, změnil se jasný zlatý třpyt! Svaté kameny leží rozmetány po nárožích všech ulic.
Pláč 4:2 Vzácní synové Sijónu, cenění nad ryzí zlato, jak jsou pokládáni za hliněné džbány, vyrobené rukou hrnčíře!
Pláč 4:3 I šakalí matky podají prs, kojí svá mláďata, dcera mého lidu je však krutá jako pštrosové na poušti.
Pláč 4:4 Kojenci se žízní lepí jazyk k patru, pacholátka prosí o chléb, a nikdo jim nenaláme.
Pláč 4:5 Ti, kdo jídali lahůdky, budí úděs na ulicích. Ti, kdo byli chováni v purpuru, válejí se v hnoji.
Pláč 4:6 Větší byla nepravost dcery mého lidu nežli hřích Sodomy, která byla podvrácena v okamžení, aniž ji zasáhla ruka.
Pláč 4:7 Její zasvěcenci byli čistší než sníh, bělejší než mléko, brunátnější nad korály, jejich žíly byly jako safír.
Pláč 4:8 Avšak nyní jejich postava potemněla víc než saze, na ulicích je nepoznají, na kostech se jim svraštila kůže, vyschla, až byla jak dřevo.
Pláč 4:9 Lépe jsou na tom skolení mečem nežli skolení hladem, ti, kteří vykrváceli probodeni, než ti, kdo zemřeli pro neúrodu pole.
Pláč 4:10 Ženy, které bývají tak milosrdné, vařili vlastníma rukama své děti a pojídaly je při těžké ráně dcery mého lidu.
Pláč 4:11 Hospodin dovršil své rozhořčení, vylil svůj planoucí hněv, zanítil na Sijónu oheň, aby jej pozřel do základů.
Pláč 4:12 Nevěřili králové země ani všichni obyvatelé světa, že vejde protivník a nepřítel do jeruzalémských bran.
Pláč 4:13 To pro hříchy jeho proroků, pro nepravosti kněží, kteří prolévali uprostřed něho krev spravedlivých.
Pláč 4:14 Potáceli se po ulicích slepí, potřísněni krví, nikdo se nesměl dotknout jejich oděvu.
Pláč 4:15 "Odstupte! Nečistý!" volali na ně, "Odstupte! Odstupte! Nedotýkejte se!" Když se odpotáceli, říkalo se mezi pronárody: "Už tu nikdy nebudou hosty."
Pláč 4:16 Hospodin sám je rozdělil, už nikdy na ně nepohlédne. Nebrali ohled na kněze, nad starci se neslitovali.
Pláč 4:17 Naše oči se vyčerpávaly vyhlížením pomoci, byl to však přelud; na své hlídce jsme vyhlíželi pronárod neschopný zachránit.
Pláč 4:18 Sledovali nás na každém kroku, abychom nechodili po svých prostranstvích, náš konec se přiblížil, naše dny se naplnili, nastal náš konec.
Pláč 4:19 Naši pronásledovatelé byli rychlejší než nebeští orli, zahnali nás do hor, číhali na nás v poušti.
Pláč 4:20 Dech našeho chřípí, Hospodinův pomazaný, byl lapen do jejich jámy. A o něm jsme říkávali: "V jeho stínu budeme žít mezi pronárody."
Pláč 4:21 Jenom se vesel a raduj, dcero edómská, bydlící v zemi Úsu! I na tebe přijde kalich, opojíš se a budeš obnažena.
Pláč 4:22 Tvá nepravost však, dcero sijónská, skončí, Bůh tě už nikdy nenechá odvést do vyhnanství, ale tebe, dcero edómská, ztrestá za tvou nepravost a odhalí tvé hříchy.
Pláč 5:1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám stalo, popatř a pohleď na naši potupu!
Pláč 5:2 Naše dědictví připadlo cizákům, naše domy cizincům.
Pláč 5:3 Stali jsme se sirotky, nemáme otce, naše matky jsou jako vdovy.
Pláč 5:4 Vlastní vodu pijeme za stříbro, své dřevo musíme platit.
Pláč 5:5 Jsme pronásledováni, visí nám na šíji, vynakládáme námahu a nedopřejí nám klidu.
Pláč 5:6 Egyptu podáváme ruku, též Asýrii, abychom se nasytili chlebem.
Pláč 5:7 Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravosti.
Pláč 5:8 Otroci se stali našimi vládci a nikdo nás z jejich rukou nevytrhne.
Pláč 5:9 S nasazením života přinášíme chléb, ohrožováni mečem z pouště.
Pláč 5:10 Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu.
Pláč 5:11 Na Sijónu ponižují ženy, v judských městech panny.
Pláč 5:12 Jejich rukou jsou věšeni velmožové, tváře starců nejsou ctěny.
Pláč 5:13 Junáci nosí mlýnek, mladíci klopýtají pod dřívím.
Pláč 5:14 Starci přestali zasedat v bráně a junáci zpívat písničky.
Pláč 5:15 Přestalo veselí našeho srdce, v truchlení se proměnil náš tanec.
Pláč 5:16 Spadla koruna z naší hlavy, běda nám, neboť jsme hřešili.
Pláč 5:17 Nad tím zemdlelo naše srdce, nad oním se nám zatmělo v očích,
Pláč 5:18 nad horou Sijónem, že je tak zpustošená; honí se po ní šakalové.
Pláč 5:19 Ty, Hospodine, budeš trůnit věčně, tvůj trůn přetrvá všechna pokolení.
Pláč 5:20 Proč na nás pořád zapomínáš, opustil jsi nás až do nejdelších časů?
Pláč 5:21 Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme, obnov naše dny jak za dnů dávnověkých.
Pláč 5:22 Nebo jsi nás úplně zavrhl? Rozlítil ses na nás převelice.


www.farnoststrasnice.cz © 2011