Úvod | Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Farní charita

Výběr knihy Bible

Dnes je: Středa, 18. říjen 2017, 16:46

Hledaný text:

Kniha Moudrosti [zkr. = Mdr]

Mdr 1:1 Milujte spravedlnost, vy soudcové země, smýšlejte o Hospodinu v dobrotě ahledejte ho upřímným srdcem.
Mdr 1:2 Dává se nalézat těm, kdo ho nepokoušejí, ukazuje se těm, kdo mu nejsounevěrní.
Mdr 1:3 Zvrácené myšlenky totiž odvádějí od Boha, ale jeho moc zahanbuje nemoudré,když ji pokoušejí.
Mdr 1:4 Moudrost nevejde do zlovolné duše, nebude přebývat v těle podrobeném hříchu.
Mdr 1:5 Svatý duch kázně prchá před lstí, vzdaluje se od nerozumných myšlenek, vstudu se odvrací od nepravosti.
Mdr 1:6 Moudrost je duch lidumilný, ale nepromine trest rouhačovi za slova jeho rtů; Bůhje zajisté svědkem jeho ledví, dobře vidí do skrytu jeho srdce a slyší všechno , co člověkmluví.
Mdr 1:7 Duch Hospodinův naplňuje zemi, on, jenž všemu dává řád, zná každoumyšlenku.
Mdr 1:8 Před ním se neskryje nikdo, kdo je na straně bezpráví, trestající spravedlnost honemine.
Mdr 1:9 Spády svévolníka vyjdou najevo, o jeho piklech uslyší Hospodin a ztrestá jehozvrácenost.
Mdr 1:10 Vždyť ucho žárlivě milujícího slyší všechno, ani reptání šeptem mu neujde.
Mdr 1:11 Chraňte se neprospěšného reptání, zdržte jazyk od pomluv, vždyť ani hovorvskrytu neprojde bez povšimnutí a prolhaná ústa zabíjejí duši.
Mdr 1:12 Nepřivolávejte si smrt pobloudilostí svého života, nevystavujte se záhubě pročiny svých rukou.
Mdr 1:13 Vždyť Bůh smrt neučinil, ani se netěší ze zahynutí živých;
Mdr 1:14 stvořil totiž všechno, aby to bylo, čemu dal na světě vzniknout, určil k spáse,není v tom smrtící jed; podsvětí nebude kralovat nad zemí.
Mdr 1:15 Vždyť spravedlnost je nesmrtelná.
Mdr 1:16 Ale svévolníci přivolali smrt rukama i slovy, měli ji za přítelkyni, proto zchřadli;uzavřeli s ní smlouvu, a tak si zasluhují, aby byla jejich údělem.
Mdr 2:1 Zcestně uvažují ti, kdo si mezi sebou říkají: „Krátký a strastiplný je náš život aproti skonu člověka není léku; neznáme nikoho , kdo by unikl z podsvětí.
Mdr 2:2 Bez svého přičinění jsme se narodili a potom budeme, jako bychom nikdy nebyli.Dech v našem chřípí je jako dým a myšlenka jako jiskra při tepu našeho srdce.
Mdr 2:3 Když zhasne, tělo se rozpadne v popel a duch se rozplyne jako lehký vánek.
Mdr 2:4 I naše jméno bude časem zapomenuto a nikdo nevzpomene na naše činy. Nášživot se rozplyne jak stopa po obláčku, rozptýlí se jako mlha zahnaná paprsky slunce,sražená jeho teplem.
Mdr 2:5 Neboť náš čas je jako pomíjivý stín, není možno odložit svůj skon, protože jezpečetěn, a nazpět nepřijde nikdo.
Mdr 2:6 Nuže tedy, užijme zde dobrých věcí, chopme se všeho stvořeného rychle jako vmládí.
Mdr 2:7 Opatřme si hojně vybraného vína a vonných mastí, ať nám neujde žádný květjara.
Mdr 2:8 Ověnčeme se poupaty růží, dříve než zvadnou.
Mdr 2:9 Nikdo z nás ať se nestraní našich radovánek, co na tom, když zůstanou následkynaší bujnosti, vždyť to je naše právo a takový náš los.
Mdr 2:10 Deptejme chudého, i když je spravedlivý, nešetřme vdovy, nemějme ohled našediny starce ve vysokém věku.
Mdr 2:11 Naše síla ať je zákonem spravedlnosti; co je slabé, ukazuje se být bez užitku.“
Mdr 2:12 „Počíhejme si na spravedlivého, k ničemu nám není, jen se protiví našim činůma vytýká nám prohřešky proti Zákonu, viní nás ze zrady na našem vychování.
Mdr 2:13 Honosí se, že došel poznání Boha, a sám sebe nazývá Hospodinovýmslužebníkem.
Mdr 2:14 Stal se obžalobou našeho smýšlení, je nám na obtíž i jenom na něj pohledět,
Mdr 2:15 protože jeho život se nepodobá životu druhých a jeho chování je úplně odlišné.
Mdr 2:16 Má nás za zvrhlé a vyhýbá se našim cestám jako nečistým. Blahoslaví smrtjako konečný úděl spravedlivých a vychloubá se, že jeho otcem je Bůh.
Mdr 2:17 Pohleďme, zda jsou jeho řeči pravdivé, a přezkoumejme, jak to s ním nakonec dopadne.
Mdr 2:18 Jestliže spravedlivý je Božím synem, Bůh se ho ujme a vytrhne ho z rukou protivníků.
Mdr 2:19 Vyzkoušejme ho tupením a mučením, ať poznáme jeho mírnost a přesvědčíme se o jeho trpělivosti.
Mdr 2:20 Odsuďme ho k potupné smrti, zda dojde zastání, jak říká.“
Mdr 2:21 To zamýšleli, ale důkladně se zmýlili, neboť je zaslepila jejich špatnost.
Mdr 2:22 Nepoznali Boží tajemství ani nepočítali s odměnou za zbožnost a neuvážili, jakéodplaty dojdou bezúhonné duše.
Mdr 2:23 Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem vlastnínepomíjivosti.
Mdr 2:24 Ďáblovou závistí však vešla do světa smrt, a kdo patří k němu, zakusí ji.
Mdr 3:1 Duše spravedlivých jsou však v Boží ruce a trýzeň smrti se jich nedotkne.
Mdr 3:2 V očích nemoudrých vypadali jako mrtví, v jejich skonu se spatřovala záhuba,
Mdr 3:3 v jejich odchodu od nás jejich zánik. Oni však jsou v pokoji.
Mdr 3:4 I kdyby se lidem zdálo, že jsou trestáni, mají plnou naději na nesmrtelnost.
Mdr 3:5 Po malém utrpení dojdou velikého dobrodiní, neboť Bůh je vyzkoušel a shledal jehodnými sebe.
Mdr 3:6 Protříbil je jako zlato v tavicí peci a přijal je jako zápalnou oběť.
Mdr 3:7 V čas Božího navštívení zazáří a rozletí se jako jiskry po strnisku.
Mdr 3:8 Budou soudit pronárody a vládnout nad lidmi a Hospodin bude jejich králemnavěky.
Mdr 3:9 Kdo na něho spoléhají, porozumějí pravdě, a věrní zůstanou při něm účastnijeho lásky, vždyť milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným.
Mdr 3:10 Avšak svévolníci ponesou trest podle toho, jak smýšleli, že nedbali naspravedlivého a odpadli od Hospodina.
Mdr 3:11 Kdo pohrdá moudrostí a kázní, je ubožák; marná je jejich naděje, zbytečnánámaha a bez užitku jejich skutky.
Mdr 3:12 Jejich ženy jsou pošetilé, jejich děti zlé, jejich rod prokletý.
Mdr 3:13 Blaze ženě neplodné, která je bez poskvrny, když nepoznala lože hříchu, získáplod při navštívení duší.
Mdr 3:14 Blaze i kleštěnci, který se nedopustil nepravosti svou rukou ani nezamýšlel niczlého proti Hospodinu; dostane zvláštní odměnu za svou věrnost a nejžádoucnější úděl vHospodinově chrámu.
Mdr 3:15 Neboť slavný je užitek dobrého úsilí a kořen rozumnosti je nevyvratitelný.
Mdr 3:16 Ale děti cizoložníků se nevydaří, símě nezákonného lože zajde.
Mdr 3:17 I když se dožijí vysokého věku, nebudou je mít ve vážnosti a jejich stáří budenakonec beze cti.
Mdr 3:18 Když zemřou brzy, nebudou mít naději ani útěchu v den soudu.
Mdr 3:19 Hrozný konec čeká nevěrné pokolení.
Mdr 4:1 Lepší je bezdětnost při ctnostném žití; památka na ctnost je nesmrtelná adochází uznání u Boha i u lidí.
Mdr 4:2 Kde je přítomna, tam její příklad táhne, a když pomine, probouzí aspoň po sobětouhu. I na věčnosti se skví ověnčená jako vítěz v čestně vedeném boji.
Mdr 4:3 Zato množství potomstva svévolníků není k ničemu; co vzešlo z neřesti,nezapustí hluboké kořeny a nezpevní svůj základ.
Mdr 4:4 I když to na čas rozbují do větví, co stojí nepevně, vítr vyviklá a nápor vichrůvyvrátí z kořene.
Mdr 4:5 Nedorostlé větve budou olámány, jejich ovoce nebude k užitku a jako nezralé anik jídlu, k ničemu se nebude hodit.
Mdr 4:6 Děti zrozené z nezákonného spojení jsou při výslechu svědky nepravosti rodičů.
Mdr 4:7 Umře-li spravedlivý třeba předčasně, dojde odpočinutí,
Mdr 4:8 neboť ctihodné stáří nezáleží v dlouhém věku ani se neměří počtem let.
Mdr 4:9 Ty pravé šediny pro člověka je rozumnost a život bez poskvrny je ten pravýdlouhý věk.
Mdr 4:10 Protože se líbil Bohu, Bůh jej miloval, a protože žil mezi hříšníky, byl přenesen.
Mdr 4:11 Byl vzat, aby špatnost nezměnila jeho smýšlení a lest nesvedla jeho duši.
Mdr 4:12 Neboť kouzlo neřesti zastírá dobro a vír vášně převrací nezkaženou mysl.
Mdr 4:13 Kdo se ukázal dokonalým v krátkosti, dosáhl plnosti dlouhého věku.
Mdr 4:14 Jeho duše byla milá Hospodinu, a proto pospíšil vyvést ji z prostředí nepravosti.Lidé tomu přihlíželi, ale nepochopili to , ani si nevzali k srdci,
Mdr 4:15 že milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným a že ochraňuje své svaté.
Mdr 4:16 Spravedlivý svou smrtí odsuzuje žijící svévolníky, mládí pak, jež došlo rychléhokonce, letité stáří nespravedlivého.
Mdr 4:17 Budou vidět jen skonání moudrého, ale nepochopí, jak o něm Hospodin rozhodla k čemu ho zachoval.
Mdr 4:18 Uvidí to a pohrdnou jím , ale Hospodin se jim vysměje.
Mdr 4:19 A budou zneuctěnou mrtvolou, navěky pohrdáni i mezi mrtvými. Neboť on jesrazí po hlavě, že ani nehlesnou, vyvrátí je do základů a až do konce zůstanou úhorem,ocitnou se v mukách a jejich památka zanikne.
Mdr 4:20 Při zúčtování svých hříchů přijdou zlomeni strachem, a jejich nepravosti jeusvědčí tváří v tvář.
Mdr 5:1 Spravedlivý tehdy s velkou neohrožeností předstoupí před ty, kdo ho sužovali apohrdali jeho úsilím.
Mdr 5:2 Při pohledu na něho budou zachváceni hrozným strachem a užasnou nad jehonečekanou spásou.
Mdr 5:3 S úzkostným povzdechem si pro sebe kajícně řeknou:
Mdr 5:4 „To je ten, kdo nám byl kdysi k smíchu jako příklad potupy, nám pošetilým! Jehoživot jsme považovali za nesmyslný a jeho konec za bezectný.
Mdr 5:5 Jak to, že je připočten k Božím synům a že jeho úděl je mezi svatými?
Mdr 5:6 Zbloudili jsme z cesty pravdy, světlo spravedlnosti nám nezasvítilo, slunce námnevzešlo.
Mdr 5:7 Naplno jsme se vydali po stezkách nepravosti a záhuby, neschůdnými pustinamijsme se plahočili a cestu Hospodinovu nepoznali.
Mdr 5:8 Čím nám prospěla domýšlivost? A k čemu je nám, že jsme se chvástalibohatstvím?
Mdr 5:9 To všechno přešlo jako stín a jako prchavá zvěst,
Mdr 5:10 jako loď brázdící rozvlněnou hladinu; když propluje, nelze nalézt její stopu anidráhu jejího kýlu ve vlnách.
Mdr 5:11 Nebo jako když pták proletí vzduchem a nikde se nenajde známka jeho letu; vlehkém vzduchu bičovaném údery křídel a rozráženém mocným máváním svištících perutíse nenajde ani náznak toho, že tudy proletěl.
Mdr 5:12 Nebo jako když šíp vystřelený na cíl protne vzduch a ten se hned spojí, takžejeho dráhu už nelze poznat.
Mdr 5:13 Podobně i my, sotva se narodíme, už zanikáme, ani jsme nemohli ukázatjakýkoli náznak ctnosti, ale umořili jsme se vlastní špatností.
Mdr 5:14 Naděje svévolníka je jako chmýří unášené větrem, jako drobné jíní strženévichřicí, jako dým rozptýlený větrem, zmizí jako vzpomínka na hosta, který týž denodchází.
Mdr 5:15 Spravedliví však žijí navěky; jejich odměna je u Hospodina, Nejvyšší o něpečuje.
Mdr 5:16 Obdrží slavné království a krásnou čelenku z ruky Hospodinovy, neboť pravicí jepřikryje a svou paží je ochrání.
Mdr 5:17 Vezme si jako zbroj své rozhorlení a vyzbrojí stvoření k odvetě protinepřátelům.
Mdr 5:18 Oděje se spravedlností jako pancířem a jako přilbu si nasadí neúplatný soud.
Mdr 5:19 Jako neprorazitelný štít si vezme svatost.
Mdr 5:20 Naostří přísný hněv jako meč, a svět s ním půjde do boje proti pobloudilcům.
Mdr 5:21 Blesky vyletí jako přesně zamířené šípy z napjatého luku mraků a zasáhnou cíl.
Mdr 5:22 Krupobití se vymrští jako z praku, plné hněvu, vody moře se proti nim rozbouří,a proudy řek je bez milosti zaplaví.
Mdr 5:23 Zvedne se proti nim mohutný vítr a rozpráší je jako smršť; nepravost obrátí vpustinu celou zemi a zločinnost vyvrátí trůny vládců.
Mdr 6:1 Nuže slyšte, králové, mějte rozum, poučte se, soudcové končin země.
Mdr 6:2 Naslouchejte, kdo ovládáte davy a pyšníte se množstvím pronárodů.
Mdr 6:3 Vždyť moc vám byla dána od Hospodina a vládu vám svěřil Nejvyšší. On si ověřívaše skutky a přezkouší záměry.
Mdr 6:4 Měli jste sloužit jeho království, ale nebyli jste správnými soudci, Zákon jstenezachovávali a nejednali jste podle Boží vůle.
Mdr 6:5 Děsivě a rychle na vás přijde: přísný soud stihne předáky.
Mdr 6:6 Nepatrnému se dostane milosrdenství, zato mocní budou tvrdě pohnáni kodpovědnosti.
Mdr 6:7 Neboť Vladař všech neustoupí před nikým, nedá se ovlivnit žádnou veličinou;vždyť on učinil malého i velkého a o všechny stejně pečuje.
Mdr 6:8 Mocné však čeká přísný výslech.
Mdr 6:9 Vám tedy, vládcové, platí má slova, abyste se naučili moudrosti a nepadli.
Mdr 6:10 Kdo svatě střeží, co je svaté, budou uznáni za svaté, a kdo se o tom dajípoučit, najdou omluvu.
Mdr 6:11 Buďte tedy žádostivi mých slov, dychtěte poučit se z nich .“
Mdr 6:12 Moudrost září a nevadne, ochotně se dává spatřit těm, kdo ji milují, a najíttěm, kdo ji hledají.
Mdr 6:13 Všem, kdo dychtí po jejím poznání, sama vychází vstříc.
Mdr 6:14 Kdo ji hned zrána vyhledá, nebude se namáhat, najde ji sedící u svých dveří.
Mdr 6:15 Přemýšlet o ní je ta pravá rozumnost, a kdo kvůli ní bdí, je brzy bez starostí.
Mdr 6:16 Sama obchází a hledá, kdo jsou jí hodni, na jejich stezkách se jim vlídněukazuje a v každé myšlence se s nimi setkává.
Mdr 6:17 Počátkem rozumnosti je nejupřímnější touha poučit se, a péče o poučení, to jeláska k ní .
Mdr 6:18 Láska pak znamená zachovávat její zákony; dbát jejích zákonů je zárukouneporušenosti.
Mdr 6:19 A neporušenost přibližuje člověka k Bohu.
Mdr 6:20 Tak touha po moudrosti přivádí až ke království.
Mdr 6:21 Máte-li tedy ve vážnosti své trůny a svá žezla, vy vládcové nad lidem, musítectít moudrost, abyste kralovali navěky.
Mdr 6:22 Co je moudrost a jak vznikla, vám povím, a nebudu skrývat před vámitajemství. Od začátku jejího zrození ji budu sledovat, odhalím, co je o ní známo, anepominu pravdu.
Mdr 6:23 Nepůjdu s tím, kdo bledne závistí, protože takový nebude mít na moudrostipodíl.
Mdr 6:24 Množství moudrých je spásou světa a rozvážný král je pilířem lidu.
Mdr 6:25 Proto se vzdělávejte mými výroky a budete mít z toho užitek.
Mdr 7:1 Také já jsem smrtelný člověk, stejný jako všichni, potomek toho, který jakoprvní byl učiněn ze země. V matčině lůně jsem byl utvářen v tělo,
Mdr 7:2 po deset měsíců jsem v krvi houstl z mužského semene po slastném spojení vspánku.
Mdr 7:3 A když jsem se narodil, nadechl jsem vzduch společný všem a spočinul na zemi,kde všichni stejně trpí, a první zvuk vydal jsem v pláči, stejně jako všichni.
Mdr 7:4 Vychován jsem byl v plénkách a ve starostech.
Mdr 7:5 Vždyť nikdo z králů neměl jiný počátek žití;
Mdr 7:6 vstup do života je u všech tentýž, stejný je i odchod.
Mdr 7:7 Proto jsem se modlil, a byla mi dána rozumnost, vzýval jsem Boha , a přišel kemně duch moudrosti.
Mdr 7:8 Jí jsem dal přednost před žezly a trůny, bohatství jsem pokládal za nic vesrovnání s ní,
Mdr 7:9 nepostavil jsem jí naroveň nejdražší kámen. Všechno zlato je vzhledem k ní jenhrst písku, a všechno stříbro má proti ní cenu bláta.
Mdr 7:10 Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, dal jí přednost před světlem dne , protožejejí záře nepohasíná.
Mdr 7:11 Všechno dobré mi přišlo spolu s ní, jejím prostřednictvím nezměrné bohatství.
Mdr 7:12 Radoval jsem se ze všech věcí, protože je řídí moudrost, ale nevěděl jsem, žeona je jejich rodičkou.
Mdr 7:13 V dobrém úmyslu jsem se jí naučil, bez závisti se o ni dělím, její bohatství prosebe neukrývám.
Mdr 7:14 Ona je pro lidi nevyčerpatelným pokladem; kdo jej získali, připravili si přátelstvís Bohem, doporučeni dary, které s sebou nese výchova.
Mdr 7:15 Kéž mi dá Bůh mluvit uvážlivě a smýšlet podle toho, co mi bylo dáno. Neboť onsám je průvodcem k moudrosti a usměrňuje moudré.
Mdr 7:16 Neboť v jeho ruce jsme i my i naše slova, i všechna rozumnost a rukodělnádovednost.
Mdr 7:17 On mi dal pravé poznání toho, co je, abych znal uspořádání vesmíru a působeníživlů,
Mdr 7:18 počátek, konec a střed časů, střídání slunovratů a proměny ročních dob,
Mdr 7:19 koloběhy roku a postavení hvězd,
Mdr 7:20 povahu živočichů a pudy šelem, sílu duchů i myšlení lidí, rozmanitost rostlin aléčivou moc kořenů.
Mdr 7:21 Poznal jsem věci skryté i zjevné, všemu naučila mne strůjkyně všeho –moudrost.
Mdr 7:22 Neboť v ní je duch myslící a svatý, jedinečný a přitom mnohotvárný, duchjemný, hbitý, pronikavý, neposkvrněný, spolehlivý, neproměnný, milující dobro,činorodý,
Mdr 7:23 nespoutaný, dobročinný, lidumilný, pevný, bezpečný, klidný, všemohoucí,všeobzírající, prostupující všechny duchy rozumné, čisté a přejemné.
Mdr 7:24 Nad každý pohyb je moudrost pohyblivější, svou ryzostí proniká a prostupujevšecko.
Mdr 7:25 Je dechem Boží moci, čirým výronem slávy Všemohoucího; proto nicposkvrněného se do ní nevloudí.
Mdr 7:26 Je odleskem věčného světla, nezkaleným zrcadlem Božího působení a obrazemjeho dobrotivosti.
Mdr 7:27 Je jediná, ale může všechno, setrvává v sobě samé, a přece vše obnovuje, vkaždém pokolení vchází do svatých duší a vytváří Boží přátele a proroky.
Mdr 7:28 Bůh totiž miluje jen toho, kdo přebývá spolu s moudrostí.
Mdr 7:29 Ona je nádhernější než slunce i než jakékoli postavení hvězd. Je-li porovnánase světlem dne , ukáže se, že je převyšuje.
Mdr 7:30 Po něm totiž nastupuje noc, kdežto žádné zlo nepřemůže moudrost.
Mdr 8:1 Moudrost se mocně šíří od jednoho konce světa na druhý a ušlechtile všechnospravuje.
Mdr 8:2 Zamiloval jsem si ji a od svého mládí ji vyhledával, zatoužil jsem přivést si jijako nevěstu a stal jsem se milovníkem její krásy.
Mdr 8:3 Slávu urozenosti jí dodává společenství s Bohem; sám Vládce všeho si jizamiloval.
Mdr 8:4 Je zasvěcena do Božího vědění a řídí volbu jeho skutků.
Mdr 8:5 Je-li v životě vytouženým pokladem bohatství, v čem spočívá větší bohatství nežv moudrosti, která všechno působí?
Mdr 8:6 Když je rozumnost při díle, kdo dokáže víc než ona?
Mdr 8:7 A miluje-li kdo spravedlnost, jejím dílem jsou ctnosti; ona vyučuje rozvaze arozumnosti, spravedlnosti a statečnosti, nad které v lidském životě není nicprospěšnějšího.
Mdr 8:8 Touží-li někdo též po bohatých zkušenostech, ona ví o věcech dávno minulých anaznačuje budoucí, zná důkazové postupy i řešení hádanek, předvídá znamení a zázrakyi výsledky časů a věků.
Mdr 8:9 Rozhodl jsem se tedy přivést si ji a žít s ní, protože vím, že mi bude rádkyní kdobrému a utěšitelkou v starostech a zármutku.
Mdr 8:10 Pro ni dojdu slávy u zástupů a úcty u starců, já mladík.
Mdr 8:11 Budu shledán bystrým v úsudku a v očích vládců vzbudím obdiv.
Mdr 8:12 Budu-li mlčet, budou vyčkávat, ozvu-li se, budou naslouchat, a když serozhovořím, položí si ruku na ústa.
Mdr 8:13 Skrze ni dojdu nesmrtelnosti a těm, kteří přijdou po mně, zanechám věčnoupamátku.
Mdr 8:14 Budu vládnout lidem a pronárody se mi podrobí.
Mdr 8:15 Obávaní vládcové dostanou strach, až o mně uslyší, ve shromáždění lidu seukáži dobrý a statečný na bojišti.
Mdr 8:16 Až se vrátím domů, odpočinu si u ní; pobývat s ní nepůsobí trpkost a spolužití sní není trápením, ale potěchou a radostí.
Mdr 8:17 Když jsem si to promyslil a svým srdcem uvážil, že nesmrtelnost se váže smoudrostí,
Mdr 8:18 že v jejím přátelství je pravé potěšení, v práci jejích rukou nevyčerpatelnébohatství, v její stálé společnosti že je rozumnost a v účasti na jejích slovech proslulost,chodil jsem sem a tam a hledal, jak bych si ji přivlastnil.
Mdr 8:19 Narodil jsem se jako nadaný hoch a byl jsem obdařen citlivou duší;
Mdr 8:20 že jsem byl nadto dobrý, dostalo se mi neposkvrněného těla.
Mdr 8:21 Když jsem však poznal, že moudrosti se nezmocním jinak, než dá-li mi ji Bůh, –a to už byla známka, že jsem pochopil, čí je to milostivý dar –, obrátil jsem se naHospodina, modlil jsem se k němu a prosil ho z celého srdce:
Mdr 9:1 Bože našich otců, milosrdný Hospodine, ty jsi učinil všechno svým slovem
Mdr 9:2 a ve své moudrosti jsi vytvořil člověka, aby vládl nad tvory, kterým jsi dalvzniknout,
Mdr 9:3 a aby spravoval svět v svatosti a spravedlnosti a konal soud s upřímnou duší,
Mdr 9:4 daruj mi moudrost, která sídlí u tvého trůnu, a nevylučuj mě z počtu těch, kdo tislouží.
Mdr 9:5 Vždyť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice, člověk křehký a krátkého věku,který jen málo chápe právo a zákony.
Mdr 9:6 I kdyby byl někdo dokonalý mezi lidskými syny, bez moudrosti od tebe nebudeznamenat nic.
Mdr 9:7 Tys mě vyvolil za krále svého lidu a za soudce svých synů a dcer.
Mdr 9:8 Řekl jsi, abych zbudoval chrám na tvé svaté hoře a oltář ve městě, kdepřebýváš, podle podoby svatého stánku, který jsi od počátku připravil.
Mdr 9:9 S tebou je moudrost, která zná tvoje díla a byla při tom, když jsi tvořil svět. Onaví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých přikázání.
Mdr 9:10 Sešli ji ze svatých nebes, od trůnu své slávy ji pošli, aby byla se mnou apracovala, abych poznal, v čem máš zalíbení.
Mdr 9:11 Ona ví všechno a rozumí všemu , rozvážně mě povede v mém konání azachová mě ve své slávě.
Mdr 9:12 Potom ti budou příjemné mé skutky, spravedlivě budu soudit tvůj lid a buduhoden trůnu svého otce.
Mdr 9:13 Neboť pozná vůbec člověk Boží záměry a dovede si představit, co je vůleHospodina?
Mdr 9:14 Myšlení smrtelníků je nedokonalé a naše uvažování pochybné,
Mdr 9:15 neboť pomíjivé tělo zatěžuje duši a pozemský stan je břemenem pro myslnaplněnou starostmi.
Mdr 9:16 Stěží postihujeme to, co je na zemi, s námahou vysvětlujeme, co máme nadosah ruky. Kdo prozkoumá to, co je na nebesích?
Mdr 9:17 Kdo by poznal tvou vůli, jestliže ty bys mu nedal moudrost a z výšin muneposlal svého svatého ducha?
Mdr 9:18 Jen tak se lidé na zemi dostali na správnou cestu a naučili se tomu, co se ti líbí;jen moudrost je zachránila.
Mdr 10:1 Toho, který byl vytvořen jako první, otce světa, moudrost ochránila, když bylstvořen samotný, a vytrhla jej z jeho vlastního pádu.
Mdr 10:2 Dala mu sílu, aby nade vším panoval.
Mdr 10:3 Když pak od ní odstoupil ten nespravedlivý ve svém hněvu, zahynul pro svébratrovražedné záští.
Mdr 10:4 Zemi kvůli němu zatopenou znovu zachránila moudrost; do bezpečí přepravilaspravedlivého na prostém dřevě.
Mdr 10:5 Když došlo k zmatku mezi pronárody pro jejich jednomyslnost v nepravosti,rozpoznala spravedlivého, uchovala ho Bohu bez úhony a zachovala jej, že zůstalstatečný přes soucit s vlastním dítětem.
Mdr 10:6 Ona vyrvala spravedlivého ze středu hynoucích svévolníků, takže unikl ohnipadajícímu na Pětiměstí.
Mdr 10:7 Svědectvím o jejich zvrácenosti je dosud pustá dýmající země, rostliny s nikdynedozrávajícími plody a solný sloup, jenž se tam tyčí jako připomínka nevěřící duše.
Mdr 10:8 Protože nechali moudrost stranou, nejenže sami utrpěli škodu tím, že nepoznalidobré věci, nýbrž i potomkům zanechali pomník své nerozumnosti, aby nemohlo býtskryto, v čem padli.
Mdr 10:9 Moudrost však vyrvala své služebníky z tísně.
Mdr 10:10 Spravedlivého, když prchal před hněvem bratra, vedla přímými cestami,ukázala mu království Boží, dala mu znalost svatých věcí, skrze jeho pachtění jej přivedlak zámožnosti, a jeho námahu bohatě odměnila.
Mdr 10:11 Když jej lakotou utiskovali, byla s ním a pomohla mu k bohatství.
Mdr 10:12 Uchránila ho před nepřáteli, zabezpečila před těmi, kdo strojí úklady, a tuhýzápas rozhodla v jeho prospěch , aby poznal, že zbožnost je nade vše silnější.
Mdr 10:13 Neopustila spravedlivého, když byl prodán, vyrvala ho z hříchu.
Mdr 10:14 Sestoupila s ním do jámy, ani v poutech ho neopustila, až mu přineslakrálovské žezlo a moc nad jeho utlačovateli. Ukázala, že jeho tupitelé jsou lháři, a dalamu věčnou slávu.
Mdr 10:15 Moudrost vyrvala svatý lid a jeho potomstvo bez úhony z moci pronárodautiskovatelů.
Mdr 10:16 Vešla do duše Hospodinova služebníka Mojžíše a proti obávaným králům sepostavila zázraky a znameními.
Mdr 10:17 Dala zbožným odplatu za jejich námahu, vedla je podivuhodnou cestou, zadne jim byla stínem a za noci hvězdnou září.
Mdr 10:18 Převedla je přes Rudé moře a provedla spoustou vod.
Mdr 10:19 Jejich nepřátele zatopila, je však vyrvala z hlubin propasti.
Mdr 10:20 A tak spravedliví obrali svévolníky a opěvovali tvé svaté jméno, Hospodine, ajednomyslně chválili tvou vítěznou ruku.
Mdr 10:21 Neboť moudrost otevřela ústa němých a dala srozumitelně promluvit i jazykunemluvňat.
Mdr 11:1 Moudrost přivedla ke zdaru jejich dílo rukou svatého proroka.
Mdr 11:2 Prošli neobývanou pouští a na neschůdných místech rozbíjeli stany.
Mdr 11:3 Postavili se na odpor protivníkům a nepřátele zahnali.
Mdr 11:4 Když žíznili a volali k tobě, byla jim dána voda ze strmé skály, a tak utišili žízeňz tvrdého kamene.
Mdr 11:5 Neboť to, čím byli trestáni jejich nepřátelé, stalo se jim dobrodiním, když trpělinedostatkem.
Mdr 11:6 Místo proudu řeky stále tekoucí, jež byla zkalena nečistou krví
Mdr 11:7 z trestu za rozkaz vraždit nemluvňata, dal jsi jim nečekaně hojnost vody.
Mdr 11:8 Tím, jak tehdy žíznili, ukázals jim, jak jsi potrestal jejich protivníky:
Mdr 11:9 neboť z toho, co sami zakoušeli – i když byli káráni milosrdně –, poznali, jak setrápili svévolníci souzení v hněvu.
Mdr 11:10 Jedny jsi zkoušel jako otec, který poučuje, druhé jsi trestal jako přísný král,který odsuzuje.
Mdr 11:11 Ať byli daleko nebo blízko, doléhala na ně stejná trýzeň,
Mdr 11:12 neboť se jich zmocnil dvojnásobný zármutek a nářek při vzpomínce na minulévěci.
Mdr 11:13 Když totiž uslyšeli, že tresty na ně seslané posloužily oněm k dobrému,pochopili, že jedná Hospodin.
Mdr 11:14 Toho, kterého kdysi odložili a zavrhli a jehož se s výsměchem zřekli, na konciudálostí obdivovali, když trpěli jinou žízní než spravedliví.
Mdr 11:15 Za jejich nerozvážné myšlení plné bezpráví, pro něž v bludu sloužilinerozumným plazům, bezcenným nestvůrám, poslals na ně za trest množstvínerozumných živočichů,
Mdr 11:16 aby poznali, že čím kdo hřeší, tím také bývá trestán.
Mdr 11:17 Vždyť tvoje všemohoucí ruka, která stvořila svět z beztvaré hmoty, neváhalana ně poslat tlupu medvědů a líté lvy
Mdr 11:18 nebo dosud neznámé, nově stvořené šelmy plné zuřivosti, jež soptí ohnivýdech, nebo netvory chrlící s duněním dým, jimž z očí srší ohnivé blesky.
Mdr 11:19 Ty by je mohly nejen rozsápat skokem, ale i zahubit hrůzou svého pohledu.
Mdr 11:20 I bez toho mohli padnout jediným dechnutím, postiženi spravedlivým trestema rozprášeni dechem tvé moci. Ale ty jsi všechno uspořádal s mírou, počtem a váhou.
Mdr 11:21 Ty můžeš vždycky prosadit svou svrchovanou moc a síle tvé paže nikdoneodolá.
Mdr 11:22 Neboť jako prášek na misce vah je před tebou celý svět a jako kapka rannírosy padající na zem.
Mdr 11:23 Nade všemi se smilováváš, protože všecko můžeš, nehledíš na hříchy lidí, jenaby činili pokání.
Mdr 11:24 Miluješ všecko, co je, a neošklivíš si nic z toho, co jsi učinil, vždyť bys aninemohl připravit něco, co bys měl v nenávisti.
Mdr 11:25 A jak by mohlo cokoli trvat, kdybys ty to nechtěl, anebo být zachováno,kdybys to nepovolal k bytí ?
Mdr 11:26 Šetříš všecko, protože to je tvé, Panovníku, který miluješ život.
Mdr 12:1 Tvůj neporušitelný duch je ve všem.
Mdr 12:2 Proto jen pozvolna káráš chybující. Připomínáš jim, v čem hřeší, a napomínášje, aby opustili zlo a uvěřili v tebe, Hospodine.
Mdr 12:3 Pojal jsi nenávist k dávným obyvatelům své svaté země,
Mdr 12:4 protože páchali to nejhorší, prováděli čáry a bezbožné orgie.
Mdr 12:5 Nelítostně vraždili děti, pojídali lidské maso i vnitřnosti a krev při hodech vkruhu zasvěcenců.
Mdr 12:6 Rodiče vraždící bezbranné dětské duše jsi chtěl vyhubit rukou našich otců,
Mdr 12:7 aby země tobě nade všechny vzácná přijala důstojné obyvatele – Božíslužebníky.
Mdr 12:8 Ale i je jsi ušetřil, byli to lidé, a jako předvoj svého vojska jsi poslal sršně, abyje pomalu vyhladili.
Mdr 12:9 Ne že bys nemohl v bitvě vydat svévolníky spravedlivým do rukou nebo jenaráz vyhubit hroznými šelmami, popřípadě tvrdým slovem.
Mdr 12:10 Soudil jsi je pomalu, a tím jim dával příležitost k pokání. Nebylo ti neznámo,že jejich původ je zlý, jejich špatnost vrozená, a že se jejich myšlení nezmění navěky.
Mdr 12:11 Bylo to od počátku plémě prokleté. Jejich hříchy jsi nechával bez trestu, ale neproto, že by ses někoho obával.
Mdr 12:12 Vždyť kdo ti může říci: „Cos to udělal?“ Kdo se postaví na odpor tvému soudu?Kdo tě obviní, zahynou-li národy, které jsou tvým dílem? Kdo proti tobě vystoupí, aby sezastal provinilých lidí?
Mdr 12:13 Vždyť kromě tebe není jiného Boha, který se o všechno stará, abys museldokazovat spravedlivost svého soudu.
Mdr 12:14 Není král ani vládce, který by ti mohl činit výtky kvůli těm, které jsi potrestal.
Mdr 12:15 Protože jsi spravedlivý, spravuješ všechno spravedlivě a pokládáš zanedůstojné své moci, abys odsoudil toho, kdo si trestu nezaslouží.
Mdr 12:16 Neboť tvá síla je zdrojem spravedlnosti, a to, že vládneš nade všemi, činí těshovívavým ke všem.
Mdr 12:17 Ukazuješ svou sílu těm, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a usvědčuješ zdrzosti ty, kdo ji znají.
Mdr 12:18 Ačkoli vládneš silou, soudíš mírně a zacházíš s námi s velkou shovívavostí.Neboť kdykoli bys chtěl své moci užít, je ti po ruce.
Mdr 12:19 Tímto vším jsi naučil svůj lid, že spravedlivý má být i lidumilný, a svým synůmjsi dal dobrou naději, jestliže hříšným nabízíš příležitost k pokání.
Mdr 12:20 Trestal-lis s takovou zdrženlivostí a ohledy nepřátele svých služebníků,třebaže byli hodni smrti, a dával jim čas i příležitost, aby upustili od zloby,
Mdr 12:21 jak ohleduplně jsi teprve soudil své syny, s jejichž otci jsi uzavřel přísežnousmlouvu plnou příslibů dobra?
Mdr 12:22 Bereš-li nás do kázně, pak naše nepřátele bičuješ tisíceronásobně víc,abychom pamatovali na tvou dobrotu, když soudíme, a abychom doufali ve slitování,když jsme souzeni.
Mdr 12:23 Proto i ty, kteří vedli nerozumný život v nespravedlnosti, jejich vlastnímiohavnostmi jsi trýznil.
Mdr 12:24 Neboť na cestách bludu daleko zabloudili, když měli za bohy to, co je i mezizvířaty nejodpornější; tak se dali oklamat jako nerozumná nemluvňata.
Mdr 12:25 Proto jako na nerozvážné děti jsi na ně poslal soud, kterým jsi je uvedl vposměch.
Mdr 12:26 A protože nedali na výstrahu, když byli pokáráni posměchem, zakusili soudpřiměřený Bohu.
Mdr 12:27 A tak se v utrpení rozhněvali na ty, které měli za bohy. Když viděli, že jsoukvůli nim trestáni, poznali jako pravého Boha toho , kterého dříve odmítali znát. Proto téžna ně dolehl vrcholný trest.
Mdr 13:1 Vskutku nicotní jsou od přírody všichni lidé, kterým nebylo dáno znát Boha. Zevšeho dobrého, co mají před očima, nedokázali poznat toho, který je, a z pohledu na dílonerozpoznali Tvůrce.
Mdr 13:2 Ale oheň, vítr nebo rychlý mrak, hvězdný kruh, dravé vodstvo nebo nebeskásvětla považovali za světovládné bohy.
Mdr 13:3 Jestliže uneseni jejich krásou je pokládali za bohy, tím spíše měli poznat, očlepší je jejich Pán, neboť on, té krásy Prapůvodce, vše stvořil.
Mdr 13:4 Jestliže žasli nad jejich mocí a působením, měli z nich pochopit, oč mocnější jeten, kdo je uspořádal.
Mdr 13:5 Neboť z velikosti a krásy tvorů může být srovnáním poznán původce jejich bytí.
Mdr 13:6 Ale ovšem, zasluhují malou výtku: zřejmě bloudí při hledání Boha a ve snazeho nalézt.
Mdr 13:7 Zabývají se totiž jeho dílem a zkoumají je , ale spoléhají na svůj zrak, neboť jekrásné, co vidí.
Mdr 13:8 Nelze je však omluvit,
Mdr 13:9 neboť jestliže dokázali tolik poznat, že byli schopni probádat svět, jak to, ženenašli hned Pána těchto věcí?
Mdr 13:10 Ubozí ti, kdo doufají v mrtvé věci, kdo nazývají bohem kdejaký výtvorlidských rukou, zlato a stříbro, umělecké výrobky, napodobeniny zvířat nebo neužitečnýkámen, dílo rukou z dávné doby .
Mdr 13:11 Když nějaký řezbář porazí vhodný strom, oloupe obratně všechnu kůru,úhledně jej opracuje a zhotoví užitečné nářadí pro domácí potřebu;
Mdr 13:12 toho, co při práci odpadlo, použije k přípravě pokrmu, aby se nasytil.
Mdr 13:13 Ten z odřezků, který se k ničemu nehodí, dřevo zkroucené a samý suk, vezmea ve volném čase pečlivě ořeže, dovedně a důmyslně jej ztvární, až dostane obrazčlověka,
Mdr 13:14 nebo vytvoří podobu nějakého obyčejného zvířete. Natře to suříkem, jehopovrch obarví na červeno a každou vadu na něm barvou zakryje.
Mdr 13:15 Připraví pro to vhodné umístění, postaví to ke stěně a připevní skobou.
Mdr 13:16 Postará se, aby to nepadlo, neboť ví, že si to samo nemůže pomoci. Vždyť jeto obraz, který potřebuje, aby se mu pomáhalo.
Mdr 13:17 Modlí se k tomu za majetek, za své manželství a děti, a nestydí se mluvit kbezduché věci. Vzývá kvůli zdraví bezmocný předmět.
Mdr 13:18 Žadoní o život u něčeho, co je mrtvé, škemrá o pomoc na tom, co není ničehoschopné, o zdar cesty na něčem, co nedokáže udělat ani krok;
Mdr 13:19 o výdělek, zdar v podnikání a úspěšné dílo vlastních rukou se obrací o pomock tomu, jehož ruce pomoci nemohou.
Mdr 14:1 Když se zase jiný připravuje k plavbě a hodlá se pustit přes divoké vlny, vzývádřevo, chatrnější než plavidlo, které jej nese.
Mdr 14:2 Loďku ovšem vymyslila touha po výdělku a zhotovila ji moudrost řemeslníka;
Mdr 14:3 ale tvá prozřetelnost, Otče, ji řídí, neboť tys i mořem razil cestu a vlnamibezpečnou pouť.
Mdr 14:4 Ukazuješ, že můžeš zachránit ze všeho, i kdyby někdo nezkušený vyplul namoře .
Mdr 14:5 Chceš, aby plody tvé moudrosti nezůstaly nevyužity, proto i kusu dřeva svěřujílidé svůj život, na člunu proplouvají příbojem a bezpečně přistanou.
Mdr 14:6 Už na počátku, když vymírali zpupní obrové, uchýlila se naděje světa do člunu,a řízena tvou rukou zanechala světu semeno nového pokolení.
Mdr 14:7 Požehnané dřevo, které je nástrojem spravedlnosti,
Mdr 14:8 ale zlořečené to, z něhož byla vyřezána modla , jakož i ten, kdo ji vyrobil. Onproto, že to udělal, a ono, ač pomíjející, že bylo nazváno bohem.
Mdr 14:9 U Boha je ve stejné nenávisti jak svévolník, tak čin jeho svévole,
Mdr 14:10 a potrestán bude výrobek spolu se svým výrobcem.
Mdr 14:11 Proto trest postihne i modly pronárodů, že se staly ohavností v Božímstvoření, pohoršením pro lidské duše a osidlem pro nohy nemoudrých.
Mdr 14:12 Vždyť počátkem nemravnosti je vymýšlení model, a jejich vytváření je zkázouživota.
Mdr 14:13 Nebyly od počátku ani nepotrvají navěky.
Mdr 14:14 Přišly na svět z lidských pověr, a proto je čeká rázný konec.
Mdr 14:15 Tak třeba otec, zdrcený krutým žalem nad dítětem náhle mu odňatým, zhotovíjeho obraz a hned začne mrtvé dítě ctít jako boha a od své čeledi vyžaduje slavit svátkya zachovávat obřady.
Mdr 14:16 Časem se bezbožný obyčej rozšířil a byl zachováván jako zákon.
Mdr 14:17 Z nařízení vládců se vzdávala úcta i jejich sochám, když je lidé nemohliuctívat osobně, protože bydleli daleko. Proto, aby si osobu jim vzdálenou zpodobili,udělali si viditelný obraz uctívaného krále, a tak nepřítomnému pilně pochlebovali, jakoby byl přítomen.
Mdr 14:18 A k rozmachu té úcty i u těch, kteří ho neznali, přispěla ještě ctižádostumělce.
Mdr 14:19 Zřejmě aby se svému mocnáři zalíbil, vyobrazil ho svým uměním v conejkrásnější podobě.
Mdr 14:20 Dav pak, uchvácen půvabem díla, toho, který byl ještě nedávno ctěn jakočlověk, nyní pokládal za samo božstvo.
Mdr 14:21 A to se stalo všem živoucím léčkou: zotročeni neštěstím nebo krutovládoupřiřkli lidé nesdělitelné jméno kamenům a dřevům.
Mdr 14:22 Dále nezůstalo při tom, že bloudí v poznání Boha; žijí nadto pod tak silnýmnáporem nevědomosti, že strašlivé zlo nazývají pokojem.
Mdr 14:23 Zabíjejí děti k obětem a konají tajné obřady nebo bujné hostiny sprostopášnými obyčeji.
Mdr 14:24 Ani v životě, ani v manželství nedbají už čistoty, jeden druhého úkladně vraždínebo trápí cizoložstvím.
Mdr 14:25 Všude se mísí krveprolití a vraždy, krádež a podvod, zkáza, nevěra, vzpoura,křivopřísežnictví,
Mdr 14:26 osočování čestných, nevděk za dobrodiní, poskvrňování duší, pohlavnízvrácenost, rušení manželství, smilstvo a cizoložství.
Mdr 14:27 A tak služba modlám nehodným jména je počátkem, příčinou i koncem všehozla.
Mdr 14:28 Modláři buď bujně hýří nebo prorokují lži nebo neřádně žijí nebo se bezostychu dopouštějí křivopřísežnictví.
Mdr 14:29 Věří na bezduché modly, a když křivě přísahají, spoléhají, že nebudoupotrestáni.
Mdr 14:30 Ze dvou důvodů však na ně přijde spravedlivý trest : Za to, že zvráceněsmýšleli o Bohu a drželi se model, a že podváděli křivou přísahou, a pohrdli tak svatostí.
Mdr 14:31 Nikoli moc těch, které vzývají při přísaze, ale trest určený hříšníkům vždystíhá viníky za jejich provinění.
Mdr 15:1 Ty, Bože náš, jsi dobrotivý a věrný, shovívavý a všechno spravujícímilosrdenstvím.
Mdr 15:2 Neboť i když zhřešíme, jsme tvoji a uznáváme tvou moc; nebudeme všakhřešit, protože víme, že patříme tobě.
Mdr 15:3 V poznání tebe je celá spravedlnost a zvědět o tvé moci je kořen nesmrtelnosti.
Mdr 15:4 Nás neomámil neblahý lidský výmysl ani neužitečná námaha malířů stínů,postava pomalovaná pestrými barvami.
Mdr 15:5 Pohled na ně vzněcuje žádostivost pošetilců, že zatouží po bezduché postavěmrtvého obrazu.
Mdr 15:6 Milují zlo a takových nadějí hodni jsou ti, kdo modly vyrábějí, i ti , kdo po nichdychtí a je uctívají.
Mdr 15:7 Také hrnčíř hněte pracně měkkou hlínu a vytváří pro naši potřebu různénádoby. Ze stejné hlíny dal se do vytváření nádob k počestným účelům, ale i opačným,vše jedno. K čemu má ta která nádoba sloužit, určuje hrnčíř.
Mdr 15:8 S daremnou námahou vytváří ze stejné hlíny bůžka, který není k ničemu. Sámnedávno vznikl ze země a zanedlouho se vrátí tam, odkud byl vzat, až bude požádán,aby odevzdal svou duši.
Mdr 15:9 On se však nestará o to, že jednou zchřadne a že má kratičký život. Závodí sezlatníky a stříbrotepci, napodobuje kovolitce a vidí slávu v tom, že vyrábí podvrhy.
Mdr 15:10 Jeho srdce je popel, jeho naděje bezcennější než prach země a jeho životbezvýznamnější než bláto,
Mdr 15:11 protože nepoznal toho, který jej vytvořil, vdechl mu činorodou duši a vložil doněho životodárný dech,
Mdr 15:12 nýbrž usoudil, že je život pouhá zábava a žití že je výnosný trh. Na všem prýje třeba vydělávat, i na špinavosti.
Mdr 15:13 Ovšem on ví lépe než kdokoli jiný, že hřeší, když vyrábí z hlíny zeměrozbitelné nádoby i sochy bůžků.
Mdr 15:14 Nadmíru pošetilí a bláhovější než duše děcka jsou všichni nepřátelé tvého lidu,kteří si jej podrobili.
Mdr 15:15 Uznali za bohy i všechny modly pohanů, které neužívají zraku, aby viděly, anichřípí, aby vdechovaly vzduch, ani uší, aby slyšely, ani prstů na rukou, aby hmataly, ajejichž nohy jsou neschopné chůze.
Mdr 15:16 Udělal si je jen člověk, vytvořil je ten , kterému byl duch jen propůjčen, neboťžádný člověk nedokáže vytvořit boha ani jen sobě podobného.
Mdr 15:17 Sám je smrtelný a zlovolnou rukou dělá neživou věc, sám je znamenitější nežpředměty, které uctívá; on přece dostal život, ony však nikoli.
Mdr 15:18 Lidé uctívají i zvířata, dokonce ta nejodpornější, jež jsou v porovnání s jinýminejtupější,
Mdr 15:19 a nejsou ani hezká, aby po nich někdo toužil, jak se to při pohledu na zvířataněkdy stává, a nadto se jim nedostalo Boží chvály ani jeho požehnání.
Mdr 16:1 Proto byli zaslouženě potrestáni podobnými stvůrami i potrápeni množstvímodporné havěti.
Mdr 16:2 Svému lidu jsi namísto takového trestu prokázal dobrodiní. Podle jejich žádostijsi jim připravil neobvyklou pochoutku – pokrm z křepelek.
Mdr 16:3 Kdežto pokrmu žádostiví Egypťané pozbyli i potřebné chuti k jídlu pro ošklivostzvířat, která na ně Bůh poslal. Ale tvoji věrní , kteří jen krátce trpěli nouzi, měli účast naneobvyklé pochoutce.
Mdr 16:4 Na tamty, jako utiskovatele, musela přijít neodvratná nouze, ale těmto se měloukázat, jak jsou jejich nepřátelé sužováni.
Mdr 16:5 I když na ně dolehla hrozná zuřivost šelem a oni hynuli uštknutím plazících sehadů, tvůj hněv netrval až do konce.
Mdr 16:6 Pro výstrahu byli jen trochu postrašeni; vždyť dostali znamení záchrany, jež jimpřipomínalo příkazy tvého zákona.
Mdr 16:7 Kdo se obrátil k tomu znamení , nebyl zachráněn tím, co viděl, ale tebou,zachráncem všech.
Mdr 16:8 A tím jsi přesvědčil naše nepřátele, že ty jsi ten, kdo vysvobozuje z každéhozla.
Mdr 16:9 Egypťané mřeli po bodnutí kobylek a much, a nebyl nalezen lék na záchranujejich života, protože si zasloužili, aby se na ně snesl takový trest .
Mdr 16:10 Tvé syny však neudolaly ani zuby draků chrlících jed, neboť tvé milosrdenstvíjim vyšlo vstříc a uzdravilo je.
Mdr 16:11 Byli uštknuti, aby pamatovali na tvé výroky, a zase rychle zachráněni, abyneupadli do hlubin zapomenutí a nebyli vyloučeni z tvých dobrodiní.
Mdr 16:12 Neuzdravily je léčivé byliny ani obklad, ale tvé slovo, Hospodine, kterévšechno hojí.
Mdr 16:13 Ty máš moc nad životem i smrtí, přivádíš do bran podsvětí i vyvádíš z nich.
Mdr 16:14 Člověk může svou špatností zabít, ale nemůže přivést zpět ducha, kterýodešel, ani osvobodit duši ze zajetí smrti.
Mdr 16:15 Nelze uniknout tvé ruce.
Mdr 16:16 Svévolníci, kteří tě odmítali znát, byli ztrestáni tvou silnou paží; sužovaly jenevídané lijáky a krupobití, pronásledovaly je neúprosné bouře a oheň je pohlcoval.
Mdr 16:17 A to nejpodivnější: Ve vodě, která vše hasí, síla ohně tím více rostla. Řádsvěta totiž je obhájcem spravedlivých.
Mdr 16:18 Neboť někdy plamen polevil, takže nespálil zvířata seslaná na svévolníky, abyna vlastní oči poznali, že je pronásleduje Boží soud.
Mdr 16:19 Jindy zas plane oheň pod vodou silněji než ve výhni, aby zničil, co se zrodilo znespravedlivé země.
Mdr 16:20 Svůj lid jsi naopak nasytil pokrmem andělů; aniž se museli namáhat,poskytovals jim hotový chléb z nebe, přinášející plné uspokojení a vyhovující každé chuti.
Mdr 16:21 To, cos jim daroval, ukázalo tvůj láskyplný vztah k tvým dětem, splňovalopřání toho, kdo to přijímal, a měnilo se podle jeho libosti.
Mdr 16:22 Pokrm podobný sněhu a ledu odolal ohni a neroztál, aby poznali, že plodynepřátel ničil oheň planoucí v krupobití a šlehající v lijavcích;
Mdr 16:23 oheň však zapomněl na vlastní sílu, aby se spravedliví mohli nasytit.
Mdr 16:24 Neboť stvoření poddané tobě, svému Tvůrci, stupňuje sílu, aby trestalonespravedlivé, a zmírňuje ji, aby činilo dobrodiní těm, kteří ti důvěřují.
Mdr 16:25 Proto se tehdy měnilo ve všem a sloužilo tvé štědrosti, která všechno živípodle potřeby prosících,
Mdr 16:26 aby se tví synové, které sis, Hospodine, zamiloval, poučili, že člověka neživíjen různé druhy plodů, nýbrž že tvé slovo zachovává ty, kdo v tebe věří.
Mdr 16:27 Vždyť to, co nebylo zničeno ohněm, hned roztálo, zahřáto prvními slunečnímipaprsky,
Mdr 16:28 aby vešlo ve známost, že je ti třeba děkovat dřív, než vyjde slunce, a sranním úsvitem přicházet k tobě s modlitbou.
Mdr 16:29 Neboť naděje nevděčného roztaje jako zimní jinovatka a odteče jakoneužitečná voda.
Mdr 17:1 Velké a neprobadatelné jsou tvé soudy, proto nevědomé duše zbloudily.
Mdr 17:2 Svévolníci, kteří měli za to, že smějí utlačovat svatý národ, spoutáni temnotoua vězněni dlouhou nocí, leželi zavřeni pod střechami jako vyděděnci věčné Prozřetelnosti.
Mdr 17:3 Mysleli totiž, že se s tajnými hříchy skryjí pod temným závojem zapomenutí;byli však rozptýleni, hrozně přestrašeni a vyděšeni přeludy.
Mdr 17:4 Ani skrýše, kde se schovali, je neuchránila od strachu. Děsily je zvuky znějící zevšech stran a zjevovaly se jim ponuré příšery s chmurnými tvářemi.
Mdr 17:5 Sebemocnější oheň neměl sílu svítit ani jiskrná záře hvězd nemohla prozářitonu děsivou noc.
Mdr 17:6 Ukazovalo se jim jenom ohniště samo od sebe hořící, šířící strach. Ochromeniúlekem z onoho vidění, dosud nikdy nespatřeného, považovali to, co viděli, za ještě horší.
Mdr 17:7 Neúčinné byly jejich čarodějné kejkle a znalosti, jimiž se vychloubali, seukázaly jako hanebný klam.
Mdr 17:8 Ti, kdo slibovali, že zaženou z nemocné duše hrůzy a zmatky, sami onemocnělisměšnou úzkostí.
Mdr 17:9 I když je nestrašilo nic děsivého, vyplašeni hemžením havěti a syčením plazůhynuli strachem a nechtěli pohledět ani do vzduchu, před nímž nelze nikam uniknout.
Mdr 17:10 Neřest se totiž sama usvědčuje ze zbabělosti; tuší vždy něco zlého, protožemá zlé svědomí.
Mdr 17:11 Neboť strach neznamená nic jiného, než vzdát se podpory rozumnéhouvažování. Čím je v nitru člověka vyhlídka na pomoc menší,
Mdr 17:12 tím více si uvědomuje, že nezná příčinu, která působí trápení.
Mdr 17:13 Ti pak, kteří té vskutku bezmocné noci, jež vystoupila z hlubin podsvětí, spaliobvyklým spánkem,
Mdr 17:14 byli buď štváni strašidelnými přízraky, nebo ochromeni ochabnutím duše,neboť na ně padla náhlá a nečekaná úzkost.
Mdr 17:15 A tak každý zůstal ležet tam, kde upadl, uvězněn a zavřen jako v žaláři, anižbyl spoután v železech,
Mdr 17:16 ať byl rolník nebo pastýř nebo nádeník osamělý v lopotě; kde kdo byl zastižen,musel se podvolit nezbytnosti, všichni byli svázáni jedním řetězem temnoty.
Mdr 17:17 Ať to byl šumot vánku, ať libý ptačí zpěv v košatých větvích, ať hukot vodymohutně se valící, ať dunivý rachot sesouvajících se skal,
Mdr 17:18 ať neviditelný běh řítící se zvěře, ať hlas řvoucích nejlítějších šelem, ať ozvěnaodražená z horských slují, to vše jim nahánělo strach a zbavovalo je síly.
Mdr 17:19 Vždyť jinak všechen svět byl ozářen jasným světlem a práce v něm nerušeněpokračovaly,
Mdr 17:20 jenom nad Egypťany se rozprostírala tíživá noc, obraz temnoty, která je mělapohltit. Ale více než temnoty byli si oni sami břemenem.
Mdr 18:1 Avšak tví svatí měli převeliké světlo. Egypťané slyšeli jejich hlas, ale nevidělijejich podobu. A protože Izraelci netrpěli tak jako oni, prohlašovali je za blažené,
Mdr 18:2 děkovali, že se jim nemstí za dřívější křivdy, a prosili o milost, že se prvepostavili proti nim.
Mdr 18:3 Nadto jsi svým věrným propůjčil ohnivý sloup za průvodce neznámými cestami,za slunce, jež je nepálilo při jejich slavném putování pouští .
Mdr 18:4 Kdo drželi ve vězení tvé syny, skrze něž měl svět dostat nehynoucí světloZákona, zasloužili si být zbaveni světla a uvězněni v temnotě.
Mdr 18:5 Protože se uradili, že budou zabíjet nemluvňata svatých, z nichž jedno dítě byloodloženo a zachráněno, odňal jsi jim za trest mnoho dětí a společně je zahubil přívalemvod.
Mdr 18:6 Ona noc byla našim otcům předem ohlášena, aby bezpečně věděli, jakýmpřísežným slibům uvěřili, a byli pokojné mysli.
Mdr 18:7 Tvůj lid očekával záchranu spravedlivých a záhubu nepřátel.
Mdr 18:8 Neboť čím jsi potrestal naše protivníky, tím jsi oslavil nás, které sis povolal.
Mdr 18:9 Vždyť zbožné děti dobrých praotců skrytě přinášely oběť velikonočního beránkaa uložily si svorně božský zákon, že svatí se budou podílet rovným dílem na týchžvěcech, ať příznivých, ať nebezpečných. Už tehdy začali zpívat chvalozpěvy otců.
Mdr 18:10 Odpověděl jim však neuspořádaný pokřik nepřátel a šířil se žalostný nářeknad oplakávanými dětmi.
Mdr 18:11 Stejným trestem byl postižen otrok i pán, prostý muž trpěl tímtéž co král.
Mdr 18:12 Všichni společně měli nesčetné mrtvé, kteří zahynuli stejnou smrtí, takže ježiví nestačili pohřbívat, když jedním rázem vymřel výkvět jejich potomstva.
Mdr 18:13 Ti, kdo kvůli kouzlům ničemu nechtěli věřit, při smrti prvorozených uznali, žeten lid je Božím synem.
Mdr 18:14 Když totiž všude zavládlo hluboké mlčení a noc ve svém běhu byla v půlicesty,
Mdr 18:15 tvé všemohoucí slovo se náhle sneslo jako nelítostný bojovník z královskéhotrůnu na nebesích doprostřed země odsouzené k záhubě. Jako břitký meč přinášelo tvůjneodvolatelný rozkaz,
Mdr 18:16 a když se zastavilo, naplnilo vše smrtí; dotýkalo se nebe, a přitom stálo nazemi.
Mdr 18:17 Hned nato se jim zjevily přízraky v hrozných snech a přepadl je nenadálýstrach.
Mdr 18:18 Jedni tu a jiní tam padali polomrtví a přitom vypovídali, proč umírají.
Mdr 18:19 Sny, které je tak vyděsily, jim to předem naznačily, aby nezemřeli bezvědomí, proč krutě trpí.
Mdr 18:20 I spravedlivých se dotkla zkouška smrti, a na poušti postihla pohromamnožství lidu, ale hněv dlouho netrval.
Mdr 18:21 Neboť muž bez úhony se bez prodlení dal za ně do boje vyzbrojen svoukněžskou službou, modlitbou a kadidlem na usmíření. Vzepřel se rozhořčení i učinil přítržté ráně, a tak ukázal, že je tvým služebníkem.
Mdr 18:22 Zvítězil nad rozhněváním nikoli tělesnou silou ani zásahem zbraně, aletrestajícího odzbrojil slovem, tím, že připomněl přísežné smlouvy dané otcům.
Mdr 18:23 Neboť když mrtví leželi již nakupeni na sobě, stanul uprostřed a zastavil tvůjhněv a zatarasil mu cestu k živoucím.
Mdr 18:24 Vždyť byl na jeho splývavém rouchu znázorněn celý svět a slavná jména otcůvyryta ve čtyřech řadách drahokamů, a tvá velebnost byla na čelence jeho hlavy.
Mdr 18:25 Tomu zhoubce ustoupil, toho se zalekl; stačilo, že okusili hněv.
Mdr 19:1 Avšak na svévolnících spočíval hněv bez milosti až do konce, neboť Bůhpředvídal i jejich budoucí činy,
Mdr 19:2 jak totiž, až jim sami dovolí odejít a pošlou je urychleně pryč, zase změní svésmýšlení a budou je pronásledovat.
Mdr 19:3 Ještě když se zabývali smutečními obřady a naříkali u hrobů nebožtíků, pojalijiný pošetilý záměr a ty, které s naléhavými prosbami propustili, nyní pronásledovali jakouprchlíky.
Mdr 19:4 To nezbytí je plným právem hnalo do této krajnosti a přimělo k tomu, žezapomněli, co se stalo, aby jejich utrpení ještě zvýšil trest, kterého jim bylo třeba.
Mdr 19:5 Zatímco tvůj lid podstoupil podivuhodnou cestu, oni našli neobvyklou smrt.
Mdr 19:6 Celé stvoření bylo ve své podstatě znovu přetvořeno, tak aby sloužilo tvýmrozkazům a aby tví služebníci byli zachováni bez úhony.
Mdr 19:7 Objevil se mrak a zastínil tábor, suchá země se vynořila, kde dříve byla voda.Ukázala se volná cesta z Rudého moře a zelenající se rovina na místě dravého proudu.
Mdr 19:8 Všechen lid tudy prošel chráněn tvou rukou a zíral s úžasem na ten div.
Mdr 19:9 Jako koně se popásali a jako jehňata poskakovali; přitom chválili tebe,Hospodine, svého zachránce.
Mdr 19:10 Měli ještě v paměti, jak země za jejich pobytu v cizině místo aby plodilazvířata, vydala komáry, a řeka místo ryb vychrlila množství žab.
Mdr 19:11 Později spatřili nový druh ptáků, když puzeni žádostí zatoužili po pochoutkách,
Mdr 19:12 neboť k jejímu uspokojení přilétaly pro ně křepelky od moře.
Mdr 19:13 Na hříšníky však přišly tresty, ne bez předchozích výstrah mohutnéhohromobití a blesků. Právem trpěli za své zlé skutky, protože chovali zlovolnou nenávist kcizincům.
Mdr 19:14 V Sodomě nepřijali neznámé hosty , kteří k nim přišli, v Egyptě z hostů, svýchdobrodinců, udělali otroky.
Mdr 19:15 A nejen to – na soudu jim to bude připočteno –, sodomští přijali cizincenepřátelsky hned od počátku,
Mdr 19:16 kdežto Egypťané je přijali s poctami, dali jim podíl na svých právech, a potomje sužovali těžkými robotami.
Mdr 19:17 Byli také raněni slepotou jako sodomští u dveří spravedlivého Lota . Obklopenhlubokou temnotou hledal každý z nich cestu ke svým dveřím.
Mdr 19:18 Neboť samy živly se proměňují jako na strunném nástroji mění tóny nápěvusvé jméno, ačkoli uchovávají vždycky svůj zvuk. To je dobře patrno z pozorování toho, cose událo.
Mdr 19:19 Pozemští živočichové se měnili ve vodní, a ti, kteří plavali, přestěhovali se zvody na souš.
Mdr 19:20 Oheň měl ve vodě ještě větší sílu a voda zapomněla, že má schopnost hasit.
Mdr 19:21 Naopak plameny nesžehly těla křehkých živočichů, když se ocitla v ohni, ani nerozpustily snadno tající nebeský pokrm podobný jíní.
Mdr 19:22 Ve všem tom, Hospodine, jsi zvelebil a oslavil svůj lid, nepohrdl jsi jím, byls při něm vždycky a všude.


www.farnoststrasnice.cz © 2011