Úvod | Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Farní charita

Výběr knihy Bible

Dnes je: Sobota, 16. prosinec 2017, 23:40

Hledaný text:

Kniha Přísloví [zkr. = Př]

Př 1:1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele,
Př 1:2 jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti,
Př 1:3 jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost,
Př 1:4 aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem.
Př 1:5 Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost
Př 1:6 porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám.
Př 1:7 Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.
Př 1:8 Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.
Př 1:9 Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle.
Př 1:10 Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!
Př 1:11 Kdyby tě přemlouvali: "Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu,
Př 1:12 pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy,
Př 1:13 přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme,
Př 1:14 spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec" -
Př 1:15 můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky,
Př 1:16 neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.
Př 1:17 Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí.
Př 1:18 Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši.
Př 1:19 Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.
Př 1:20 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.
Př 1:21 Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:
Př 1:22 "Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?
Př 1:23 Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:
Př 1:24 Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,
Př 1:25 každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,
Př 1:26 i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,
Př 1:27 až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.
Př 1:28 Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,
Př 1:29 Protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,
Př 1:30 nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.
Př 1:31 Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.
Př 1:32 Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.
Př 1:33 Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého."
Př 2:1 Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru,
Př 2:2 abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti,
Př 2:3 jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost,
Př 2:4 budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech,
Př 2:5 tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.
Př 2:6 Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.
Př 2:7
Př přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně,
Př 2:8 chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.
Př 2:9 Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.
Př 2:10 Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši.
Př 2:11 Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.
Př 2:12 Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví,
Př 2:13 před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách,
Př 2:14 kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi,
Př 2:15 jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku.
Př 2:16 Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi,
Př 2:17 která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná.
Př 2:18 Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů.
Př 2:19 Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne.
Př 2:20 Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.
Př 2:21 Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní.
Př 2:22 Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.
Př 3:1 Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje.
Př 3:2 Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj.
Př 3:3 Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce.
Př 3:4 Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských.
Př 3:5 Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.
Př 3:6 Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.
Př 3:7 Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.
Př 3:8 To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.
Př 3:9 Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody!
Př 3:10 Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě.
Př 3:11 Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání.
Př 3:12 Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.
Př 3:13 Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti.
Př 3:14 Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato.
Př 3:15 Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty.
Př 3:16 V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest.
Př 3:17 Její cesty vedou k blaženosti, všechny její stezky ku pokoji.
Př 3:18 Stromem života je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo se jí drží.
Př 3:19 Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností,
Př 3:20 propastné tůně se jeho věděním rozpoltily a mraky vydaly krůpěje rosy.
Př 3:21 Můj synu, ať toto ti nesejde z očí. Zachovej si pohotovost a důvtip.
Př 3:22 To dá tvé duši život a milost tvému hrdlu.
Př 3:23 Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou, tvá noha se neporaní.
Př 3:24 Ulehneš-li, nebudeš se strachovat, ulehneš a příjemný bude tvůj spánek.
Př 3:25 Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky.
Př 3:26 Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu.
Př 3:27 Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat.
Př 3:28 Neříkej svému bližnímu: "Jdi a přijď zase a dám ti to zítra", když to máš s sebou.
Př 3:29 Nechystej nic zlého na svého bližního, který s tebou důvěřivě bydlí.
Př 3:30 S nikým neměj spory bez důvodu, jestliže se proti tobě nedopustil zlého.
Př 3:31 Nezáviď násilníkovi, žádnou z jeho cest si nezvol.
Př 3:32 Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství.
Př 3:33 Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka, jeho požehnání na obydlí spravedlivých.
Př 3:34 Vysmívá se posměvačům, pokorným však dává milost.
Př 3:35 Čest připadne moudrým do dědictví, hlupáci si však odnesou hanbu.
Př 4:1 Synové, slyšte otcovské kárání, pozornost věnujte poznávání rozumnosti.
Př 4:2 Vždyť jsem vám předal výborné znalosti, moje učení neopouštějte:
Př 4:3 Když jsem byl jako syn u svého otce, útlý jedináček při své matce,
Př 4:4 on mě vyučoval, říkával mi: "Drž se celým srdcem mých slov, dbej na mé příkazy a budeš živ.
Př 4:5 Získej moudrost, získej rozumnost. Na výroky mých úst nezapomeň, neodchyl se od nich.
Př 4:6 Neopouštěj ji, bude tě střežit. Miluj ji, bude tě chránit.
Př 4:7 Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost.
Př 4:8 Obklop se jí, vyvýší tě; oslaví tě, když ji obejmeš.
Př 4:9 Vloží ti na hlavu půvabný věnec, ozdobnou korunu ti předá.
Př 4:10 Slyš, můj synu, přijmi mé výroky, živ budeš mnoho let.
Př 4:11 Cestě moudrosti jsem tě učil, vodil tě stopami přímosti.
Př 4:12 Půjdeš-li jimi, kroky tvé neuvíznou, jestliže poběžíš, neklopýtneš.
Př 4:13 Napomenutí se chop a neochabuj, dodržuj je, to je tvůj život.
Př 4:14 Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej.
Př 4:15 Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál.
Př 4:16 Neusnou, když nespáchají něco zlého, o spánek jsou připraveni, když někoho nepřivedou k pádu.
Př 4:17 Chlebem svévole se živí, vínem násilí se napájejí.
Př 4:18 Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den.
Př 4:19 Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.
Př 4:20 Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, k mým výrokům nakloň ucho.
Př 4:21 Ať nesejdou ti z očí, střez je v hloubi srdce.
Př 4:22 Dají život těm, kteří je nalézají, a zdraví celému jejich tělu.
Př 4:23 Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.
Př 4:24 Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost.
Př 4:25 Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej.
Př 4:26 Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné.
Př 4:27 Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu.
Př 5:1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,
Př 5:2 dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.
Př 5:3 Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej,
Př 5:4 nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.
Př 5:5 Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.
Př 5:6 Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.
Př 5:7 Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.
Př 5:8 Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
Př 5:9 ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,
Př 5:10 ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.
Př 5:11 Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.
Př 5:12 Řekneš: "Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?
Př 5:13 Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.
Př 5:14 Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti."
Př 5:15 Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.
Př 5:16 Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?
Př 5:17 Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.
Př 5:18 Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,
Př 5:19 z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.
Př 5:20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?
Př 5:21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.
Př 5:22 Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.
Př 5:23 Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí
Př svou velkou pošetilost.
Př 6:1 Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal rukoudáním za cizáka
Př 6:2 a zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil,
Př 6:3 udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha.
Př 6:4 Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům.
Př 6:5 Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových.
Př 6:6 Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.
Př 6:7 Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce,
Př 6:8 opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu.
Př 6:9 Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku?
Př 6:10 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si
Př 6:11 a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.
Př 6:12 Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše,
Př 6:13 mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje.
Př 6:14 V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry.
Př 6:15 Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.
Př 6:16 Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností:
Př 6:17 přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev,
Př 6:18 srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem,
Př 6:19 křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.
Př 6:20 Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj.
Př 6:21 Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla.
Př 6:22 Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat.
Př 6:23 Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu:
Př 6:24 Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky.
Př 6:25 Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí!
Př 6:26 Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši.
Př 6:27 Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty?
Př 6:28 Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy?
Př 6:29 Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne.
Př 6:30 Nepohrdá se zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když měl hlad.
Př 6:31 Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně, dá všechen majetek svého domu.
Př 6:32 Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí.
Př 6:33 Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána.
Př 6:34 Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný.
Př 6:35 Nepřijme žádný dar na usmířenou, nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků dával.
Př 7:1 Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru.
Př 7:2 Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka.
Př 7:3 Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce.
Př 7:4 Moudrosti řekni: "Jsi moje sestra", rozumnost nazvi svou příbuznou,
Př 7:5 aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.
Př 7:6 Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu
Př 7:7 a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum.
Př 7:8 Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu
Př 7:9 na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.
Př 7:10 A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.
Př 7:11 Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání.
Př 7:12 Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.
Př 7:13 Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne:
Př 7:14 "Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby.
Př 7:15 Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.
Př 7:16 Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla.
Př 7:17 Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.
Př 7:18 Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním.
Př 7:19 Muž není doma, odešel na dalekou cestu.
Př 7:20 Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku."
Př 7:21 Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla.
Př 7:22 Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání,
Př 7:23 než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.
Př 7:24 Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst.
Př 7:25 Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.
Př 7:26 Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni.
Př 7:27 Její dům - toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.
Př 8:1 Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas?
Př 8:2 Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí.
Př 8:3 Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá:
Př 8:4 "Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským.
Př 8:5 Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum!
Př 8:6 Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost.
Př 8:7 O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí.
Př 8:8 Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného.
Př 8:9 Všechny jsou správné
Př toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání.
Př 8:10 Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato.
Př 8:11 Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.
Př 8:12 Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání.
Př 8:13 Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.
Př 8:14 U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.
Př 8:15 Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci,
Př 8:16 skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě.
Př 8:17 Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne.
Př 8:18 Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost.
Př 8:19 Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro.
Př 8:20 Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva,
Př 8:21 abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.
Př 8:22 Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna.
Př 8:23 Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.
Př 8:24 Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány.
Př 8:25 Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila.
Př 8:26 Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny,
Př 8:27 když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní,
Př 8:28 když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně,
Př 8:29 když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země,
Př 8:30 byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.
Př 8:31 Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.
Př 8:32 Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty.
Př 8:33 Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu!
Př 8:34 Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.
Př 8:35 Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení.
Př 8:36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.
Př 9:1 Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů.
Př 9:2 Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl.
Př 9:3 Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin:
Př 9:4 "Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
Př 9:5 "Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila,
Př 9:6 nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!"
Př 9:7 Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se!
Př 9:8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat.
Př 9:9 Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.
Př 9:10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.
Př 9:11 Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života.
Př 9:12 Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.
Př 9:13 Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná.
Př 9:14 Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách,
Př 9:15 a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách:
Př 9:16 "Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
Př 9:17 "Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží."
Př 9:18 Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.
Př 10:1 Přísloví Šalomounova. Syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý působí žal matce.
Př 10:2 Neprávem nabyté poklady neprospějí, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
Př 10:3 Hospodin nedopustí, aby hladověl spravedlivý, kdežto choutkám svévolníků činí přítrž.
Př 10:4 Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí.
Př 10:5 Kdo v létě sklízí, je syn prozíravý, kdo prospí žně, je
Př ostudu.
Př 10:6 Mnohé požehnání spočine na hlavě spravedlivého, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
Př 10:7 Památka spravedlivého bude k požehnání, kdežto jméno svévolníků zpráchniví.
Př 10:8 Kdo je moudrého srdce, přijímá příkazy, kdežto kdo je pošetilých rtů, ten padne.
Př 10:9 Kdo žije bezúhonně, žije bezpečně, kdežto kdo chodí křivolakými cestami, bude odhalen.
Př 10:10 Kdo mrká okem, působí trápení, a kdo je pošetilých rtů, ten padne.
Př 10:11 Ústa spravedlivého jsou zdrojem života, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
Př 10:12 Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení.
Př 10:13 Na rtech rozumného se nalézá moudrost, kdežto hůl dopadne na hřbet toho, kdo je bez rozumu.
Př 10:14 Moudří uchovávají poznání, kdežto ústa pošetilce přinášejí zkázu.
Př 10:15 Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, chudoba nuzných je jejich zkázou.
Př 10:16 Výdělek spravedlivého slouží k životu, výtěžek svévolníkův k hříchu.
Př 10:17 Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí.
Př 10:18 Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák.
Př 10:19 Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.
Př 10:20 Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic.
Př 10:21 Rty spravedlivého připravují pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozumu.
Př 10:22 Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší.
Př 10:23 Radostnou hrou je
Př hlupáka mrzké jednání, kdežto
Př rozumného muže moudrost.
Př 10:24 Čeho se leká svévolník, to na něj přijde, kdežto touha spravedlivých se splní.
Př 10:25 Když se přižene vichřice, je po svévolníkovi, kdežto spravedlivý má základ věčný.
Př 10:26 Jako ocet zubům a kouř očím, tak je lenoch těm, kteří ho posílají.
Př 10:27 Bázeň před Hospodinem přidává dnů, kdežto svévolníkům se léta zkrátí.
Př 10:28 Očekávání spravedlivých je radostné, kdežto naděje svévolníků přijde vniveč.
Př 10:29 Cesta Hospodinova je záštitou bezúhonnému, kdežto zkázou
Př ty, kdo páchají ničemnosti.
Př 10:30 Spravedlivý se nikdy nezhroutí, kdežto svévolníci zemi nezabydlí.
Př 10:31 Ústa spravedlivého plodí moudrost, kdežto jazyk proradný bude vyťat.
Př 10:32 Rty spravedlivého vědí, v čem má Bůh zalíbení, kdežto ústa svévolníků znají jen proradnost.
Př 11:1 Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení.
Př 11:2 Za zpupností přichází hanba, kdežto s umírněnými je moudrost.
Př 11:3 Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost.
Př 11:4 V den prchlivosti neprospěje majetek, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
Př 11:5 Spravedlnost napřimuje bezúhonnému cestu, kdežto svévolník svou svévolí padne.
Př 11:6 Spravedlnost přímé vysvobodí, kdežto věrolomní se lapí do svých choutek.
Př 11:7 Když zemře člověk svévolný, naděje přijde vniveč, vniveč přijde očekávání ničemníků.
Př 11:8 Spravedlivý bývá zachován, je-li v soužení, kdežto svévolník se dostane na jeho místo.
Př 11:9 Rouhač ústy uvádí druha do zkázy, kdežto spravedliví budou zachováni věděním.
Př 11:10 Když je dobře spravedlivým, město jásá, když zhynou svévolníci, plesá.
Př 11:11 Žehnáním přímých se město pozvedá, kdežto ústy svévolníků se boří.
Př 11:12 Kdo je bez rozumu, pohrdá svým druhem, kdežto muž rozumný mlčí.
Př 11:13 Utrhač, kudy chodí, roznáší důvěrnosti, kdežto kdo je duchem věrný, ukryje to.
Př 11:14
Př nerozvážné vedení padá lid, kdežto v množství rádců je záchrana.
Př 11:15 Velmi zle dopadne ten, kdo se zaručil za cizího, kdežto kdo zaručování nenávidí, je v bezpečí.
Př 11:16 Ušlechtilá žena se drží cti, kdežto ukrutníci se drží bohatství.
Př 11:17 Muž milosrdný činí dobře i sám sobě, kdežto nelítostný drásá i vlastní tělo.
Př 11:18 Svévolníka výdělek z jeho práce zklame, kdežto kdo rozsévá spravedlnost, má mzdu jistou.
Př 11:19 Tak spravedlnost vede k životu, kdežto kdo se žene za zlem, spěje k smrti.
Př 11:20 Hospodin má v ohavnosti lidi falešného srdce, kdežto zalíbení má v těch, jejichž cesta je bezúhonná.
Př 11:21 Zlý zaručeně nezůstane bez trestu, kdežto potomstvo spravedlivých bude ušetřeno.
Př 11:22 Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.
Př 11:23 Touhou spravedlivých je jen dobro, kdežto nadějí svévolníků je prosadit se zuřivostí.
Př 11:24 Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek.
Př 11:25 Duše štědrá bude nasycena tukem, a kdo občerstvuje, bude též občerstven.
Př 11:26 Na toho, kdo zadržuje obilí, láteří národ, kdežto žehnání se snáší na hlavu toho, kdo je prodává.
Př 11:27 Kdo usilovně hledá dobro, hledá Boží zalíbení, kdežto kdo se pídí po zlu, toho zlo postihne.
Př 11:28 Kdo doufá ve své bohatství, padne, kdežto spravedliví budou rašit jako listí.
Př 11:29 Kdo rozvrací svůj dům, zdědí vítr, a pošetilec bude otrokem toho, kdo je moudrého srdce.
Př 11:30 Ovoce spravedlivého je jako strom života, a kdo se ujímá duší, je moudrý.
Př 11:31 Hle, spravedlivý dochází na zemi odplaty, tím spíše svévolník a hříšník.
Př 12:1 Kdo miluje napomenutí, miluje poznání, kdežto kdo domluvy nenávidí, je tupec.
Př 12:2 Dobrý dochází u Hospodina zalíbení, kdežto pleticháře prohlašuje Hospodin za svévolníka.
Př 12:3 Svévolí se nikdo nezajistí, kořen spravedlivých se nezviklá.
Př 12:4 Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech.
Př 12:5 Spravedliví přemýšlejí o právu, svévolníci rozvažují o lsti.
Př 12:6 Slova svévolníků jsou vražedné úklady, kdežto přímé jejich ústa vysvobodí.
Př 12:7 Svévolníci budou podvráceni a nebudou již, kdežto dům spravedlivých obstojí.
Př 12:8 Muž bude chválen
Př svá prozíravá ústa, kdežto ten, kdo má zvrácené srdce, upadne v pohrdání.
Př 12:9 Lépe je být zlehčován a mít otroka, než pokládat se za slavného a nemít chleba.
Př 12:10 Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné.
Př 12:11 Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nemá rozum.
Př 12:12 Svévolník dychtivě loví kdejaké zlo, kdežto kořen spravedlivých vydává dobro.
Př 12:13 Zlovolník se chytí do přestupků svých rtů, kdežto spravedlivý vyvázne ze soužení.
Př 12:14 Ovocem svých úst se každý dobře nasytí, skutek rukou se člověku vrátí.
Př 12:15 Pošetilci zdá se, že je jeho cesta přímá, kdežto kdo poslouchá rady, je moudrý.
Př 12:16 U pošetilce se jeho hoře pozná týž den, kdežto chytrý přikryje hanbu.
Př 12:17 Kdo šíří pravdu, hlásá spravedlnost, kdežto křivý svědek lest.
Př 12:18 Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí.
Př 12:19 Pravdivé rty se zajistí navždy, kdežto jazyk zrádný na okamžik.
Př 12:20 Lest mají v srdci ti, kdo osnují zlo, kdežto radost ti, kdo radí ku pokoji.
Př 12:21 Žádná ničemnost nezasáhne spravedlivého, kdežto svévolníci okusí zlého vrchovatě.
Př 12:22 Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.
Př 12:23 Chytrý člověk poznání skrývá, kdežto srdce hlupáků pošetilosti provolává.
Př 12:24 Ruka pilných bude vládnout, kdežto zahálka vede do poroby.
Př 12:25 Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost.
Př 12:26 Spravedlivý prozkoumává svému příteli cestu, kdežto svévolníky jejich cesta zavede.
Př 12:27 Zahálčivý nebude si péci úlovek, kdežto vzácným jměním
Př člověka je píle.
Př 12:28 Na stezce spravedlnosti je život, tato cesta nesměřuje k smrti.
Př 13:1 Syn otcovským káráním zmoudří, kdežto posměvač pohrůžky neposlouchá.
Př 13:2 Ovoce svých úst se každý dobře nají, duše věrolomných okusí násilí.
Př 13:3 Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza.
Př 13:4 Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem.
Př 13:5 Spravedlivý nenávidí jakýkoli klam, kdežto svévolník vzbuzuje nelibost a hnus.
Př 13:6 Spravedlnost chrání toho, kdo žije bezúhonně, kdežto svévole vyvrací hříšníka.
Př 13:7 Leckdo se vydává za bohatého, ačkoli nic nemá, někdo se vydává za chudého, a má velké jmění.
Př 13:8 Bohatstvím se člověk může vyplatit, kdežto chudý vyhrožování neslýchá.
Př 13:9 Světlo spravedlivých radostně září, kdežto svévolníkům svítilna hasne.
Př 13:10 Ze zpupnosti vzniká jen hádka, kdežto u těch, kdo si dají poradit, je moudrost.
Př 13:11 Jmění snadno nabyté se zmenšuje, kdežto kdo shromažďuje vlastní prací, tomu přibývá.
Př 13:12 Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života.
Př 13:13 Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby, kdežto kdo se bojí přikázání, dochází odplaty.
Př 13:14 Učení moudrého je zdrojem života, pomůže uniknout léčkám smrti.
Př 13:15 Prozíravost zjednává přízeň, kdežto věrolomní vytrvávají na své cestě.
Př 13:16 Kdo je chytrý, počíná si podle poznání, kdežto hlupák roztrušuje pošetilost.
Př 13:17 Svévolný posel propadne zkáze, kdežto věrný vyslanec přináší zdraví.
Př 13:18 Chudoba a hanba stihnou toho, kdo se vyhýbá trestu, kdežto kdo dbá na domluvu, bude vážený.
Př 13:19 Když se naplní touha, je sladko v duši, kdežto hlupákům se hnusí odvrátit se od zlého.
Př 13:20 Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle.
Př 13:21 Hříšníky stíhá zlo, kdežto spravedlivým je odplatou dobro.
Př 13:22 Dobrý zanechá dědictví vnukům, kdežto jmění hříšníka bývá uchováno
Př spravedlivého.
Př 13:23 Úhor dává chudým mnoho pokrmu, ale bývá ničen bezprávím.
Př 13:24 Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.
Př 13:25 Spravedlivý se nají dosyta, kdežto břicho svévolníků trpí nedostatkem.
Př 14:1 Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří.
Př 14:2 Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti.
Př 14:3 Z úst pošetilce vyrůstá povýšenost, kdežto moudré jejich rty střeží.
Př 14:4 Kde není skot, je čistý žlab, kdežto hojná úroda bývá, kde jsou silní býci.
Př 14:5 Spolehlivý svědek nelže, kdežto křivý svědek šíří lži.
Př 14:6 Posměvač hledá moudrost, ale marně, kdežto rozumný má poznání usnadněné.
Př 14:7 Jdi z cesty muži hloupému, neboť na jeho rtech poznání nenalezneš.
Př 14:8 Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti.
Př 14:9 Oběť za vinu je pošetilcům směšná, kdežto u přímých nalézá zalíbení.
Př 14:10 Jen srdce zná hořkost vlastní duše, ani do jeho radosti se nikdo cizí nemůže vmísit.
Př 14:11 Dům svévolníků bude vyhlazen, kdežto stánek přímých bude vzkvétat.
Př 14:12 Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.
Př 14:13 Také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal.
Př 14:14 Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno.
Př 14:15 Prostoduchý kdečemu důvěřuje, kdežto chytrý promýšlí své kroky.
Př 14:16 Moudrý se bojí a odvrací se od zlého, kdežto hlupák se vypíná a cítí se v bezpečí.
Př 14:17 Nedočkavý se dopouští pošetilosti a pletichář je nenáviděn.
Př 14:18 Prostoduší dědí pošetilost, kdežto chytří jsou korunováni poznáním.
Př 14:19 Zlí se skloní před dobrými a svévolníci u bran spravedlivého.
Př 14:20 Chudého nemá rád ani jeho druh, kdežto mnoho je těch, kdo milují bohatého.
Př 14:21 Kdo pohrdá svým druhem, hřeší, kdežto blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými.
Př 14:22 Což nebloudí ti, kdo osnují zlé věci? Kdežto milosrdenství a věrnost provází ty, kdo chystají dobro.
Př 14:23 Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku.
Př 14:24 Korunou moudrých je jejich bohatství, ale pošetilost hlupáků zůstává pošetilostí.
Př 14:25 Pravdivý svědek druhé vysvobodí, kdežto lstivý šíří lži.
Př 14:26 V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště
Př své syny.
Př 14:27 Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti.
Př 14:28 V množství lidu spočívá důstojnost krále, kdežto úbytek národa je zkáza
Př vládce.
Př 14:29 Shovívavý oplývá rozumností, kdežto ukvapený vystavuje na odiv pošetilost.
Př 14:30 Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer.
Př 14:31 Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil, kdežto ctí ho ten, kdo se nad ubožákem slitovává.
Př 14:32 Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti.
Př 14:33 V srdci rozumného spočívá moudrost, kdežto co je v nitru hlupáků, se pozná.
Př 14:34 Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům
Př potupu.
Př 14:35 Král má zalíbení v prozíravém služebníku, kdežto jeho prchlivost dolehne na toho, kdo jedná ostudně.
Př 15:1 Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu.
Př 15:2 Jazyk moudrých přináší dobré poznání, kdežto ústa hlupáků chrlí pošetilost.
Př 15:3 Oči Hospodinovy jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré.
Př 15:4 Mírný jazyk je stromem života, kdežto pokřivený rozkládá ducha.
Př 15:5 Pošetilec znevažuje otcovské kárání, kdežto kdo na domluvy dbá, jedná chytře.
Př 15:6 Dům spravedlivého je rozsáhlou klenotnicí, kdežto z výtěžku svévolníkova vzejde rozvrat.
Př 15:7 Rty moudrých rozsívají poznání, ale ne tak srdce hlupáků.
Př 15:8 Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení.
Př 15:9 Hospodinu je ohavností cesta svévolníka, ale miluje toho, kdo následuje spravedlnost.
Př 15:10 Tvrdý trest postihne toho, kdo opouští stezku, kdo domluvy nenávidí, zemře.
Př 15:11 I podsvětí, říše zkázy, je na očích Hospodinu, tím spíše srdce synů lidských.
Př 15:12 Posměvač nemiluje toho, kdo mu domlouvá, k moudrým nechodí.
Př 15:13 Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha.
Př 15:14 Rozumné srdce hledá poznání, kdežto ústa hlupáků se honí za pošetilostí.
Př 15:15 Všechny dny utištěného jsou zlé, kdežto kdo je dobré mysli, má hody každodenně.
Př 15:16 Je lépe mít málo a bát se Hospodina, než mít velký poklad a s ním neklid.
Př 15:17 Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.
Př 15:18 Vznětlivý muž rozněcuje sváry, kdežto shovívavý spory uklidňuje.
Př 15:19 Cesta lenocha je zarostlá trním, kdežto stezka přímých je upravená.
Př 15:20 Syn moudrý dělá radost otci, kdežto člověk hloupý pohrdá svou matkou.
Př 15:21 Z pošetilosti se raduje, kdo nemá rozum, kdežto rozumný muž chodí přímo.
Př 15:22 Plány selžou bez společné porady, kdežto při množství rádců se uskuteční.
Př 15:23 Člověk má radost, když může dát odpověď, jak je dobré slovo v pravý čas!
Př 15:24 Stezka života vede prozíravého vzhůru, aby unikl podsvětí dole.
Př 15:25 Hospodin strhne dům pyšných, kdežto mezníky vdovy vytyčuje.
Př 15:26 Zlé plány jsou Hospodinu ohavností, kdežto vlídná řeč je čistá.
Př 15:27 Kdo se žene za ziskem, rozvrací svůj dům, kdežto kdo o dary nestojí, bude živ.
Př 15:28 Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět, kdežto ústa svévolníků chrlí samou zlobu.
Př 15:29 Hospodin je daleko od svévolníků, kdežto modlitbu spravedlivých vyslýchá.
Př 15:30 Zářivý pohled vlévá do srdce radost, dobrá zpráva vzpružuje kosti.
Př 15:31 Ucho, které poslouchá životodárné domluvy, bude přebývat mezi moudrými.
Př 15:32 Kdo se vyhýbá trestu, neváží si vlastního života, kdežto kdo domluvy poslouchá, získává rozum.
Př 15:33 Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora.
Př 16:1 Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk.
Př 16:2 Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin.
Př 16:3 Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.
Př 16:4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka
Př zlý den.
Př 16:5 Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu.
Př 16:6 Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého.
Př 16:7 Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele.
Př 16:8 Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím.
Př 16:9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.
Př 16:10 Na rtech králových je božský výrok, při soudu se jeho ústa nezpronevěří.
Př 16:11 Vahadla i správné misky patří Hospodinu, všechna závaží jsou jeho dílem.
Př 16:12 Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn.
Př 16:13 Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech, a toho, kdo mluví přímo, milují.
Př 16:14 Královo rozhořčení je poselstvo smrti, ale moudrý muž je usmíří.
Př 16:15 V jasné tváři králově je život, jeho přízeň je jak oblak s jarním deštěm.
Př 16:16 Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro.
Př 16:17 Přímí se na své dráze odvracejí od zlého; střeží svůj život, kdo hlídá svou cestu.
Př 16:18 Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí.
Př 16:19 Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými.
Př 16:20 Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro, blaze tomu, kdo doufá v Hospodina.
Př 16:21 Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným; lahodná řeč přidává znalostí.
Př 16:22 Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají, ale kárat pošetilce je pošetilost.
Př 16:23 Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává znalosti.
Př 16:24 Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem.
Př 16:25 Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.
Př 16:26 Ten, kdo se plahočí, plahočí se
Př sebe, popohánějí ho vlastní ústa.
Př 16:27 Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň.
Př 16:28 Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele.
Př 16:29 Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu.
Př 16:30 Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost, kdo svírá rty, už dokonal zlo.
Př 16:31 Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti.
Př 16:32 Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.
Př 16:33 Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.
Př 17:1 Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory.
Př 17:2 Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu, a mezi bratry mu připadne dědictví.
Př 17:3 Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává.
Př 17:4 Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům, klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku.
Př 17:5 Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.
Př 17:6 Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové.
Př 17:7 Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé.
Př 17:8 Jako vzácný kámen je úplatek v očích dárce, kamkoli se obrátí, má úspěch.
Př 17:9 Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení, ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele.
Př 17:10 Pohrůžka zapůsobí na rozumného víc než na hlupáka sto ran.
Př 17:11 Jen o vzpouru usiluje zlý, ale bude proti němu vyslán nelítostný posel.
Př 17:12 Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí.
Př 17:13 Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu.
Př 17:14 Protrhne vodní hráz, kdo začne svár, přestaň dřív, než propukne spor.
Př 17:15 Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností.
Př 17:16 K čemu peníze v rukou hlupáka? Chce koupit moudrost? Vždyť nemá rozum!
Př 17:17 V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem
Př doby soužení.
Př 17:18 Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje.
Př 17:19 Má rád přestoupení, kdo má rád hádky, kdo si zvyšuje vchod, říká si o zkázu.
Př 17:20 Kdo má falešné srdce, nenajde dobro, kdo má proradný jazyk, upadne do zla.
Př 17:21 Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil, otec blouda nemůže mít radost.
Př 17:22 Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.
Př 17:23 Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva.
Př 17:24 Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po končinách země.
Př 17:25 Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost.
Př 17:26 Pokutovat spravedlivého není dobré, natož urozené bít
Př přímost.
Př 17:27 Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk.
Př 17:28 I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.
Př 18:1 Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých, pohotově rozpoutává sváry.
Př 18:2 Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce.
Př 18:3 Kam vejde svévolník, vchází opovržení a potupa s hanbou.
Př 18:4 Hluboké vody jsou slova z úst muže, potok plný vody, zdroj moudrosti.
Př 18:5 Není dobré nadržovat svévolníkovi a odstrčit na soudu spravedlivého.
Př 18:6 Hlupáka zavedou jeho rty do sporu, jeho ústa volají po výprasku.
Př 18:7 Ústa přinesou hlupákovi zkázu, jeho rty jsou léčkou jeho duši.
Př 18:8 Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
Př 18:9 Ten, kdo při své práci otálí, je bratrem zhoubce.
Př 18:10 Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu.
Př 18:11 Pevnou tvrzí je boháčovi jeho majetek, jeví se mu jako nedostupná hradba.
Př 18:12 Srdce člověka bývá před pádem zpupné, kdežto slávu předchází pokora.
Př 18:13 Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba
Př něj.
Př 18:14 Mužný duch snáší nemoc, ale ducha ubitého kdo unese?
Př 18:15 Rozumné srdce získává poznání, ucho moudrých je vyhledává.
Př 18:16 Dar otvírá člověku dveře, uvádí ho i k velmožům.
Př 18:17 Kdo při sporu mluví první, jeví se spravedlivý, pak přijde druhá strana a podrobí ho zkoušce.
Př 18:18 Losování činí přítrž svárům, odtrhne od sebe i zarputilce.
Př 18:19 Zhrzený bratr je nepřístupnější než pevná tvrz a sváry jsou jako závora paláce.
Př 18:20 Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů.
Př 18:21 V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.
Př 18:22 Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení.
Př 18:23 Chudák prosí o smilování, ale boháč odpovídá tvrdě.
Př 18:24 Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr.
Př 19:1 Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešník a k tomu hlupák.
Př 19:2 Bez poznání nemůže být nikdo dobrý, kdo je zbrklý, hřeší.
Př 19:3 Pošetilostí si člověk podvrací cestu, ale jeho srdce má zlost na Hospodina.
Př 19:4 Majetek zjednává víc a víc přátel, nuzáka se i přítel zřekne.
Př 19:5 Křivý svědek nezůstane bez trestu, neunikne ten, kdo šíří lži.
Př 19:6 Urozenému pochlebují mnozí, se štědrým mužem se přátelí kdekdo.
Př 19:7 Chudáka nenávidí všichni jeho bratři, tím spíš se mu vzdalují jeho přátelé. Kdo se honí za slovy, nemá z toho nic.
Př 19:8 Kdo získal rozum, má rád svůj život, kdo dbá na rozumnost, najde dobro.
Př 19:9 Křivý svědek nezůstane bez trestu, zahyne ten, kdo šíří lži.
Př 19:10 Nepřísluší blahobyt hlupákovi, natož otroku vláda nad knížaty.
Př 19:11 Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou.
Př 19:12 Jak řev mladého lva je králova zlost, jak rosa na bylinu jeho přízeň.
Př 19:13 Neštěstím
Př otce je syn hlupák; svárlivá žena jak neustálé zatékání vody.
Př 19:14 Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina.
Př 19:15 Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět.
Př 19:16 Kdo zachovává přikázání, střeží svůj život, zemře, kdo jeho cestami zhrdá.
Př 19:17 Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dobročinnost.
Př 19:18 Trestej syna, dokud je naděje, a nechtěj mu přivodit smrt!
Př 19:19 Velká vznětlivost volá po pokutě, odpustíš-li, budeš muset přidat.
Př 19:20 Poslechni radu, přijmi i trest, abys byl napříště moudrý.
Př 19:21 Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí.
Př 19:22 Na člověku se žádá, aby byl milosrdný; chudák je na tom lépe než lhář.
Př 19:23 Bázeň před Hospodinem vede k životu; nasycen přečkáš noc a nic zlého tě nepostihne.
Př 19:24 Lenoch sáhne rukou do mísy, ale k ústům už ji nevrátí.
Př 19:25 Bij posměvače a prostoduchý se stane chytřejším, domluv rozumnému a porozumí poznání.
Př 19:26 Kdo týrá otce a vyhání matku, je syn hanebný a hnusný.
Př 19:27 Přestaneš-li, synu, poslouchat kárání, od výroků poznání zbloudíš.
Př 19:28 Ničemný svědek se posmívá právu a ústa svévolníků hltají ničemnosti.
Př 19:29 Na posměvače jsou schystány soudy, na hřbet hlupáků výprask.
Př 20:1 Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není.
Př 20:2 Král budí hrůzu, jako když zařve mladý lev; kdo ho rozlítí, hřeší sám proti sobě.
Př 20:3 Je ctí
Př muže upustit od sporu, kdejaký pošetilec jej však rozpoutává.
Př 20:4 Na podzim lenoch neorá, o žních bude žebrat, ale nic nebude.
Př 20:5 Jak hluboké vody je rada v srdci muže, muž rozumný z ní čerpá.
Př 20:6 Mnoho lidí rozhlašuje své milosrdenství, ale muže spolehlivého kdo najde?
Př 20:7 Spravedlivý žije bezúhonně; blaze bude po něm jeho synům!
Př 20:8 Král sedí na soudném stolci a očima převívá vše, co je zlé.
Př 20:9 Kdo může říci: "Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu"?
Př 20:10 Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností.
Př 20:11 Už na chlapci se z jeho způsobů pozná, zda bude v jednání ryzí a přímý.
Př 20:12 Ucho, které slyší, a oko, které vidí, obojí učinil Hospodin.
Př 20:13 Nemiluj spánek, ať nezchudneš, nech oči otevřené a nasytíš se chlebem.
Př 20:14 "Špatné, špatné", říká kupující, ale jen poodejde, už se tím chlubí.
Př 20:15 Někdo má zlato a množství perel, ale nejdrahocennější skvost jsou rty plné poznání.
Př 20:16 Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.
Př 20:17 Někomu je lahodný chléb klamu, ale nakonec má plná ústa štěrku.
Př 20:18 Úmysly se zajišťují poradou, boj veď s rozvahou.
Př 20:19 Utrhač, kudy chodí, vynáší důvěrnosti, nezaplétej se tedy s mluvkou.
Př 20:20 Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě.
Př 20:21 Dědictví, na jehož počátku je nečestnost, nebývá nakonec požehnané.
Př 20:22 Neříkej: "Odplatím za zlo!" Čekej na Hospodina a on tě zachrání.
Př 20:23 Dvojí závaží je Hospodinu ohavností, falešné váhy nejsou nic dobrého.
Př 20:24 Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě?
Př 20:25 Člověku je léčkou nerozvážně říci: "Je to zasvěceno", a po slibu si to rozmýšlet.
Př 20:26 Moudrý král převívá svévolníky, dá je přejet koly mlátícího vozu.
Př 20:27 Lidský duch je světlo od Hospodina; to propátrá všechny nejvnitřnější útroby.
Př 20:28 Milosrdenství a věrnost chrání krále, milosrdenstvím podepře svůj trůn.
Př 20:29 Ozdobou jinochů je jejich síla, důstojností starců jsou šediny.
Př 20:30 Jizvy a modřiny vydrhnou špatnost a rány pročistí nejvnitřnější útroby.
Př 21:1 Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.
Př 21:2 Člověku se všechny jeho cesty zdají přímé, ale srdce zpytuje Hospodin.
Př 21:3 Prosazovat spravedlnost a právo je před Hospodinem výbornější než oběť.
Př 21:4 Pýcha očí a nadutost srdce, ač jsou svévolníkům světlem, jsou hříchem.
Př 21:5 Plány jsou pilnému k užitku, ale každý, kdo se ukvapuje, bude mít nedostatek.
Př 21:6 Poklady dobývané zrádným jazykem jsou jen odvátý přelud těch, kdo vyhledávají smrt.
Př 21:7 Svévolníky zachvátí zhouba, kterou rozpoutali, neboť odmítali zjednat právo.
Př 21:8 Klikatá je cesta muže proradného, ryzí člověk v jednání je přímý.
Př 21:9 Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.
Př 21:10 Svévolník je chtivý zlého, v jeho očích nenalezne slitování ani přítel.
Př 21:11 Když pokutují posměvače, prostoduchý zmoudří, když je k prozíravosti veden moudrý, nabývá poznání.
Př 21:12 Spravedlivý prozíravě vede v patrnosti dům svévolníka; svévolníky vyvrací
Př jejich zlobu.
Př 21:13 Kdo před křikem nuzného si zacpe uši, bude také volat, a odpověď nedostane.
Př 21:14 Tajný dar tlumí hněv a postranní úplatek prudké rozhořčení.
Př 21:15 Prosazovat právo je radostí spravedlivému, ale zkázou pachatelům ničemnosti.
Př 21:16 Člověk zbloudivší z cesty prozíravosti spočine v shromáždění říše stínů.
Př 21:17 Nedostatek pozná, kdo miluje radovánky, kdo miluje víno a olej, nezbohatne.
Př 21:18 Výkupným za spravedlivého bude svévolník, za přímé lidi věrolomník.
Př 21:19 Lépe je bydlet v zemi pusté než se ženou svárlivou a zlostnou.
Př 21:20 Žádoucí poklad a olej jsou v obydlí moudrého, kdežto hloupý člověk je prohýří.
Př 21:21 Kdo jde za spravedlností a milosrdenstvím, najde život, spravedlnost a slávu.
Př 21:22 Moudrý vstoupí do města bohatýrů a srazí baštu, na niž spoléhali.
Př 21:23 Kdo střeží svá ústa a jazyk, střeží svou duši před soužením.
Př 21:24 Pyšný opovážlivec jménem posměvač jedná bezmezně zpupně.
Př 21:25 Lenocha usmrtí choutky, neboť jeho ruce odmítají práci;
Př 21:26 choutky ho stravují neustále, ale spravedlivý dává a nešetří.
Př 21:27 Oběť svévolníků je ohavností, tím spíše, když se přináší s mrzkým záměrem.
Př 21:28 Lživý svědek zahyne, ale muž, který vypoví, co slyšel, bude mít poslední slovo.
Př 21:29 Svévolník vystupuje s nestoudnou tváří, přímý jde však rovnou cestou.
Př 21:30 Žádná moudrost, žádná rozumnost, žádný úradek nic nesvedou proti Hospodinu.
Př 21:31 Kůň je strojen
Př den boje, ale vítězství je u Hospodina.
Př 22:1 Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň.
Př 22:2 Boháč a chudák se střetávají, Hospodin učinil oba.
Př 22:3 Chytrý vidí nebezpečí a ukryje se, kdežto prostoduší půjdou dál a doplatí na to.
Př 22:4 Pokoru doprovází bázeň před Hospodinem, bohatství, sláva a život.
Př 22:5 Háky a osidla jsou na cestě falešníka; kdo střeží svůj život, vzdaluje se od nich.
Př 22:6 Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.
Př 22:7 Boháč panuje nad chudáky, dlužník se stává otrokem věřitele.
Př 22:8 Kdo rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost, hůl jeho prchlivosti vezme za své.
Př 22:9 Kdo hledí vlídným okem, bude požehnán, neboť dal ze svého chleba nuznému.
Př 22:10 Vyžeň posměvače a odejde i svár, ustane pře i hanba.
Př 22:11 Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král.
Př 22:12 Hospodin dohlíží na pravé poznání, ale slova věrolomného vyvrací.
Př 22:13 Lenoch říká: "Venku je lev! Na náměstí by mě zadávil."
Př 22:14 Ústa cizaček jsou hluboká jáma; na koho se Hospodin rozhněvá, ten tam spadne.
Př 22:15 Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí.
Př 22:16 Kdo utiskuje nuzného, aby mu přibylo, nebo kdo dává bohatému, bude mít nedostatek.
Př 22:17 Nakloň své ucho a slyš slova moudrých, zaměř srdce k tomu, co jsem poznal.
Př 22:18 Bude ti k blahu, budeš-li je ve svém nitru zachovávat, budou rovněž pohotově na tvých rtech.
Př 22:19 Abys na Hospodina spoléhal, poučím tě dnes - ano, tebe.
Př 22:20 Zdali jsem ti již dříve nenapsal rady a poznání,
Př 22:21 abych tě poučil o spolehlivé jistotě slov pravdy, abys mohl pravdivě odpovědět tomu, kdo tě poslal?
Př 22:22 Neodírej nuzného, vždyť nic nemá, po utištěném nešlapej v bráně.
Př 22:23 Neboť jejich spor povede Hospodin, uchvátí život jejich uchvatitelům.
Př 22:24 Nepřátel se s hněvivým člověkem a s mužem vznětlivým se nestýkej,
Př 22:25 ať se nepřizpůsobíš jeho stezkám a nenastražíš léčku své duši.
Př 22:26 Nebuď mezi těmi, kdo dají druhému ruku, kdo se zaručují za půjčku,
Př 22:27 nemáš-li čím splatit; proč ti má někdo vzít pod tebou lůžko?
Př 22:28 Nepřenášej dávné mezníky, které zasadili tvoji otcové.
Př 22:29 Viděls muže, který je zběhlý v svém díle? Před králi bude stávat; nebude stávat před bezvýznamnými.
Př 23:1 Jestliže zasedneš k jídlu s vladařem, dobře rozvaž, co je před tebou.
Př 23:2 Nasadíš si nůž na hrdlo, budeš-li nenasytný.
Př 23:3 Nedychti po jeho pochoutkách, je to ošidný pokrm.
Př 23:4 Neštvi se za bohatstvím, z vlastního rozumu toho zanech.
Př 23:5 Jen letmo na ně pohlédneš, už není! Vždycky si opatří křídla, jak orel odlétne k nebi.
Př 23:6 Nejez pokrm nepřejícího, nedychti po jeho pochoutkách!
Př 23:7 Vždyť je to duše vypočítavá. Říká ti: "Jez a pij", ale jeho srdce s tebou není.
Př 23:8 Snědené sousto zvrátíš a pokazíš svá vlídná slova.
Př 23:9 Nedomlouvej hlupákovi, neboť pohrdne tvou prozíravou řečí.
Př 23:10 Neposunuj dávné mezníky a nevstupuj na pole sirotků,
Př 23:11 neboť jejich zastánce je mocný, on povede jejich spor proti tobě.
Př 23:12 Ber si k srdci napomenutí a pozorně naslouchej výrokům poznání.
Př 23:13 Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí.
Př 23:14 Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí.
Př 23:15 Můj synu, bude-li tvé srdce moudré, zaraduje se i moje vlastní srdce.
Př 23:16 Zajásá mé ledví, když tvé rty budou mluvit, co je správné.
Př 23:17 Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale ať horlí
Př bázeň před Hospodinem po všechny dny.
Př 23:18 Však to budoucnost ukáže! Tvá naděje nebude zmařena.
Př 23:19 Ty, můj synu, poslouchej a zmoudříš, veď své srdce touto cestou:
Př 23:20 Nebývej mezi pijany vína, mezi žrouty masa,
Př 23:21 vždyť pijan a žrout přijdou na mizinu, dřímota je oblékne v cáry.
Př 23:22 Poslouchej otce, on tě zplodil, a matkou nepohrdej, když zestárla.
Př 23:23 Pravdu získej a nekupči moudrostí, kázní a rozumností.
Př 23:24 Otec spravedlivého velice jásá, zplodil moudrého a raduje se z něho.
Př 23:25 Ať se raduje tvůj otec i tvá matka, tvoje rodička ať jásá.
Př 23:26 Můj synu, dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty.
Př 23:27 Vždyť nevěstka je hluboká jáma, těsná studna je cizinka.
Př 23:28 Číhá jak zákeřník a zaviní, že přibývá mezi lidmi věrolomných.
Př 23:29 Komu zbude "Ach" a komu "Běda"? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak?
Př 23:30 Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj.
Př 23:31 Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce
Př 23:32 a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije.
Př 23:33 Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči.
Př 23:34 Bude ti, jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou hlavou.
Př 23:35 "Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu, vyhledám to zas a zase."
Př 24:1 Nezáviď zlým lidem a nedychti být s nimi,
Př 24:2 neboť jejich srdce rozjímá, jak připravit zhoubu, a jejich rty mluví, aby potrápily.
Př 24:3 Moudrostí se dům buduje, rozumností se zajišťuje;
Př 24:4 kde je poznání, tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným majetkem.
Př 24:5 Moudrý muž je mocný, a kdo má poznání, upevňuje svou sílu.
Př 24:6 Boj veď s rozvahou, ve množství rádců je vítězství.
Př 24:7 Příliš vysoko je moudrost
Př pošetilého, ten v bráně neotevře ústa.
Př 24:8 Kdo přemýšlí, jak páchat zlo, toho nazvou pletichářem.
Př 24:9 Vymýšlet pošetilost je hřích, posměvač se lidem hnusí.
Př 24:10 Budeš-li v čas soužení liknavý, budeš se svou silou v úzkých.
Př 24:11 Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt; což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu?
Př 24:12 Řekneš-li: "My jsme to nevěděli", což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí? Ten, který chrání tvůj život, to neví? On odplatí člověku podle jeho činů.
Př 24:13 Můj synu, jez med, je dobrý, plástev medu je tvému patru sladká.
Př 24:14 Právě tak poznávej moudrost
Př svou duši. Když ji najdeš, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena.
Př 24:15 Svévolníku, nestroj úklady obydlí spravedlivého a nepleň místo, kde on odpočívá!
Př 24:16 Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí.
Př 24:17 Neraduj se z pádu svého nepřítele, nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci,
Př 24:18 nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něho svůj hněv.
Př 24:19 Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď svévolníkům.
Př 24:20 Zlý žádnou budoucnost nemá, svévolníkům zhasne světlo.
Př 24:21 Můj synu, boj se Hospodina a krále a nezaplétej se s lidmi vrtkavými;
Př 24:22 kdo ví, kdy se na ně náhle snese zničující pohroma od obou?
Př 24:23 I toto jsou výroky moudrých: Stranit osobám při soudu není dobré.
Př 24:24 Kdo řekne svévolníkovi: "Jsi spravedlivý", na toho bude láteřit lid, na toho zanevřou národy.
Př 24:25 Ti, kdo mu domluví, dojdou blaha, a budou požehnáni vším dobrým.
Př 24:26 Na rty líbá ten, kdo dává správné odpovědi.
Př 24:27 Zajisti své dílo venku, starej se o ně na svém poli a potom si postavíš i dům.
Př 24:28 Nebuď bezdůvodně svědkem proti bližnímu! Chceš svými rty klamat?
Př 24:29 Neříkej: "Jak jednal se mnou, tak budu jednat s ním, odplatím každému podle jeho činů".
Př 24:30 Šel jsem kolem pole muže lenivého, kolem vinice člověka bez rozumu,
Př 24:31 a hle, byla celá zarostlá plevelem, celý její povrch pokrývaly kopřivy a její kamenná zeď byla pobořena.
Př 24:32 Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci, přijal jako napomenutí to, co jsem viděl:
Př 24:33 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si
Př 24:34 a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.
Př 25:1 Toto jsou rovněž přísloví Šalomounova, která sebrali mužové judského krále Chizkijáše.
Př 25:2 Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat.
Př 25:3 Výšiny nebes, hlubiny země a srdce králů nelze prozkoumat.
Př 25:4 Odstraní-li se ze stříbra struska, výrobek se zlatníkovi povede;
Př 25:5 odstraní-li se svévolník z blízkosti krále, jeho trůn bude upevněn spravedlností.
Př 25:6 Před králem se nevypínej a na místo velmožů se nestav.
Př 25:7 Lépe bude, řekne-li ti: "Vystup sem", než když tě poníží před urozeným, jak na vlastní oči vídáš.
Př 25:8 Nezačínej unáhleně spor; jinak co si nakonec počneš, až tě tvůj bližní zahanbí?
Př 25:9 Veď svůj spor se svým bližním, ale nevyzraď tajemství jiného,
Př 25:10 jinak tě bude tupit, kdo o tom uslyší, a nepřestanou tě pomlouvat.
Př 25:11 Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo.
Př 25:12 Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata je kárající mudrc slyšícímu uchu.
Př 25:13 Jako chladný sníh o žních je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali. Občerství duši svého pána.
Př 25:14 Oblaka s větrem, ale bez deště, to je muž, který klame slibováním darů.
Př 25:15 Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti.
Př 25:16 Najdeš-li med, jez s mírou, jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej.
Př 25:17 Choď do domu svého bližního jen zřídka, jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět.
Př 25:18 Palcát a meč a naostřený šíp je ten, kdo vydává proti svému bližnímu křivé svědectví.
Př 25:19 Jako vykotlaný zub a kulhavá noha je spoléhat se na věrolomného v den soužení.
Př 25:20 Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet je zpívat písně srdci sklíčenému.
Př 25:21 Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou,
Př 25:22 tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí.
Př 25:23 Severní vítr přihání déšť a hněvivý obličej pokoutní řeči.
Př 25:24 Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.
Př 25:25 Jak chladná voda znavené duši je dobrá zpráva z daleké země.
Př 25:26 Zkalený pramen a zkažená studánka je spravedlivý kolísající před svévolníkem.
Př 25:27 Není dobré jíst příliš mnoho medu a není slavné zkoumat slávu druhých.
Př 25:28 Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.
Př 26:1 Jako sníh v létě a déšť ve žni, tak se nehodí k hlupákovi sláva.
Př 26:2 Vrabec přeletuje, vlaštovka poletuje, bezdůvodné zlořečení nezasáhne.
Př 26:3 Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl.
Př 26:4 Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on.
Př 26:5 Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti, aby se sám sobě nezdál moudrý.
Př 26:6 Nohy si mrzačí, zakusí příkoří, kdo posílá vzkaz po hlupákovi.
Př 26:7 Slabé jsou nohy chromého i přísloví v ústech hlupáků.
Př 26:8 Jako oblázek vložený do praku je pocta vzdaná hlupákovi.
Př 26:9 Jako trn v ruce opilého, tak přísloví v ústech hlupáků.
Př 26:10 Jako střelec, který chce všechno zasáhnout, je ten, kdo najímá hlupáka a kdejaké tuláky.
Př 26:11 Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost.
Př 26:12 Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý, věz, že hlupák má víc naděje než on.
Př 26:13 Lenoch říká: "Na cestě je lvíče, v ulicích je lev."
Př 26:14 Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži.
Př 26:15 Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům.
Př 26:16 Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících.
Př 26:17 Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká.
Př 26:18 Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely,
Př 26:19 tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: "Já jsem jen žertoval."
Př 26:20 Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár.
Př 26:21 Uhlí do výhně, dříví na oheň - tím je svárlivý muž
Př vzplanutí sporu.
Př 26:22 Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
Př 26:23 Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce.
Př 26:24 Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí, ve svém nitru chová lest.
Př 26:25 Mluví-li přívětivě, nevěř mu. Vždyť v jeho srdci je sedmerá ohavnost;
Př 26:26 nenávist může podvodně zakrýt, ale ve shromáždění bude jeho zloba odhalena.
Př 26:27 Kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí.
Př 26:28 Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád.
Př 27:1 Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí.
Př 27:2 Ať tě chválí cizí a ne tvá vlastní ústa, cizinec a ne tvoje rty.
Př 27:3 Těžký je kámen, písek má váhu, ale hoře, jež působí pošetilec, je těžší než obojí.
Př 27:4 Rozhořčení je kruté, hněv je jak povodeň, ale před žárlivostí kdo obstojí?
Př 27:5 Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska.
Př 27:6 Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího.
Př 27:7 Sytý šlape i po plástvi medu, kdežto hladovému je každá hořkost sladká.
Př 27:8 Jako pták vyplašený z hnízda je muž, který prchá ze svého místa.
Př 27:9 Olej a kadidlo jsou
Př radost srdci, přítel je sladší než chtění vlastní duše.
Př 27:10 Svého přítele a přítele svého otce neopouštěj, ale v den svých běd nechoď ani do domu vlastního bratra. Lepší je blízký soused než vzdálený bratr.
Př 27:11 Buď moudrý, můj synu, dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí.
Př 27:12 Chytrý vidí nebezpečí a skryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to.
Př 27:13 Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.
Př 27:14 Kdo za časného jitra příliš hlasitě dobrořečí svému bližnímu, tomu se to bude počítat za zlořečení.
Př 27:15 Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž;
Př 27:16 kdo ji chce zvládnout, chce zvládnout vítr, pravicí chytá olej.
Př 27:17 Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého.
Př 27:18 Kdo hlídá fíkovník, bude jíst jeho plody, a kdo střeží svého pána, získá vážnost.
Př 27:19 Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku.
Př 27:20 Podsvětí, říše zkázy, se nenasytí; nenasytí se ani oči člověka.
Př 27:21 Na stříbro kelímek, na zlato pec; a muž prověřuje ústa, která ho chválí.
Př 27:22 Kdybys pošetilce roztloukl v hmoždíři na padrť tloukem, pošetilost z něho nedostaneš.
Př 27:23 Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda,
Př 27:24 vždyť žádná klenotnice není věčně plná, ani královská čelenka nepřetrvá všechna pokolení.
Př 27:25 Tráva se poseká, ukáže se otava, sklízí se píce z hor,
Př 27:26 z beránků máš oděv, za kozly koupíš pole,
Př 27:27 máš dostatek kozího mléka k své obživě i k obživě své rodiny, máš živobytí
Př své děvečky.
Př 28:1 Svévolníci utíkají, i když je nikdo nepronásleduje, ale spravedliví žijí v bezpečí jako lvíče.
Př 28:2 Když je v zemi nevěrnost, bývá v ní mnoho velmožů, ale člověk rozumný a znalý udrží řád.
Př 28:3 Chudý muž, který utiskuje nuzné, je jako déšť, který odplavuje půdu a nedává chléb.
Př 28:4 Ti, kteří opouštějí Zákon, vychvalují svévolníka, ale ti, kteří jej zachovávají, se jim stavějí na odpor.
Př 28:5 Lidé zlí nerozumějí právu, kdežto ti, kdo hledají Hospodina, rozumějí všemu.
Př 28:6 Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešný obojetník, byť bohatý.
Př 28:7 Rozumný syn dodržuje Zákon, ale kdo se přátelí se žrouty, dělá svému otci hanbu.
Př 28:8 Kdo rozmnožuje svůj statek lichvou a úrokem, shromažďuje jej
Př toho, kdo se smilovává nad nuznými.
Př 28:9 Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.
Př 28:10 Kdo svede přímé na špatnou cestu, padne sám do jámy, kterou přichystal, ale bezúhonní nabudou dobrého dědictví.
Př 28:11 Boháč se zdá sám sobě moudrý, ale nuzný, který má rozum, ho prohlédne.
Př 28:12 Když jásají spravedliví, je to nádherné, ale když se pozdvihují svévolníci, člověk se ukrývá.
Př 28:13 Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování.
Př 28:14 Blaze člověku, který se stále bojí Boha, ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštěstí.
Př 28:15 Řvoucí lev a sápající se medvěd je svévolný vladař nad nuzným lidem.
Př 28:16 Vévoda bez rozumu znamená mnoho útisku. Kdo nenávidí zištnost, bude dlouho živ.
Př 28:17 Člověk obtížený vraždou spěje k jámě; nikdo ho nezadržuj!
Př 28:18 Kdo žije bezúhonně, bude zachráněn, ale falešný obojetník rázem padne.
Př 28:19 Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nasytí se chudobou.
Př 28:20 Věrný muž má mnoho požehnání, ale kdo se žene za bohatstvím, nezůstane bez trestu.
Př 28:21 Stranit někomu není dobré. Leckdo se proviní
Př skývu chleba.
Př 28:22 Závistivec se honí za majetkem a neví, že na něj přijde nedostatek.
Př 28:23 Kdo domlouvá člověku, dojde později vděku spíše než ten, kdo má úlisný jazyk.
Př 28:24 Kdo odírá otce a matku a říká: "To není žádný přestupek", je společníkem zhoubce.
Př 28:25 Nadutec podněcuje spor, ale kdo spoléhá na Hospodina, bude nasycen tukem.
Př 28:26 Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, unikne zlému.
Př 28:27 Kdo dává chudému, nebude mít nedostatek, ale kdo dělá, že nevidí, sklidí hojnost kleteb.
Př 28:28 Když se pozdvihují svévolníci, člověk se skrývá, když však mizí, rozhojní se spravedliví.
Př 29:1 Kdo zatvrdí šíji proti domluvám, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.
Př 29:2 Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá.
Př 29:3 Kdo miluje moudrost, působí radost svému otci, ale kdo se přátelí s nevěstkami, mrhá majetek.
Př 29:4 Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji.
Př 29:5 Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům.
Př 29:6 V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý plesá a raduje se.
Př 29:7 Spravedlivý zná při nemajetných, svévolník
Př takové poznání nemá porozumění.
Př 29:8 Posměvači pobuřují město, kdežto moudří hněv odvracejí.
Př 29:9 Když se moudrý soudí s pošetilcem, ten se rozčiluje a posmívá bez ustání.
Př 29:10 Krvežíznivci nenávidí bezúhonného, kdežto přímí usilují zachránit mu život.
Př 29:11 Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne.
Př 29:12 Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky.
Př 29:13 Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin.
Př 29:14 Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy.
Př 29:15 Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce.
Př 29:16 Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád.
Př 29:17 Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život.
Př 29:18 Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon.
Př 29:19 Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná.
Př 29:20 Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on.
Př 29:21 Když někdo otroka od mládí hýčká, bude mít nakonec příživníka.
Př 29:22 Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků.
Př 29:23 Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde slávy.
Př 29:24 Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí vlastní život: slyší kletbu, a nic neprozradí.
Př 29:25 Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad.
Př 29:26 Mnozí usilují naklonit si vladaře, ale soudcem všech je Hospodin.
Př 29:27 Spravedlivým se hnusí podlý člověk, svévolníkovi se hnusí, kdo jde přímou cestou.
Př 30:1 Slova Agúra, syna Jákeova. Výnos. Výrok toho muže k Itíelovi, k Itíelovi a Ukalovi.
Př 30:2 Já jsem nejtupější z mužů a lidskou rozumnost nemám.
Př 30:3 Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého.
Př 30:4 Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš.
Př 30:5 Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají.
Př 30:6 K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem.
Př 30:7 O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu:
Př 30:8 Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby,
Př 30:9 tak abych přesycen neselhal a neřekl: "Kdo je Hospodin?" ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.
Př 30:10 Nepomlouvej otroka před jeho pánem, aby ti nezlořečil a ty bys pykal za svou vinu.
Př 30:11 Je pokolení, které zlořečí svému otci a své matce nežehná,
Př 30:12 pokolení, které se pokládá za čisté, ale není umyto od své špíny,
Př 30:13 pokolení, jež zvysoka hledí a přezíravě zvedá víčka,
Př 30:14 pokolení, jehož zuby jsou meče a jehož špičáky jsou dýky, aby požíralo v zemi utištěné a ubožáky mezi lidmi.
Př 30:15 Upír má dvě dcery: "Dej! Dej!" - Tyto tři věci se nenasytí a čtyři neřeknou: "Dost":
Př 30:16 podsvětí a neplodné lůno, země, která se nenasytí vodou, a oheň, jenž neřekne: "Dost!"
Př 30:17 Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou havrani od potoka, nebo je sezobou supí mláďata.
Př 30:18 Tyto tři věci mám za podivuhodné a čtyři nemohu pochopit:
Př 30:19 cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce.
Př 30:20 Stejně je tomu s cestou cizoložné ženy: pojí, otře si ústa a řekne: "Nedopustila jsem se ničemnosti."
Př 30:21 Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést:
Př 30:22 otroka, který kraluje, blouda, který se přesytí chlebem,
Př 30:23 vdanou ženu, která není milována, a služku, která vyžene svou paní.
Př 30:24 Tito čtyři jsou na zemi nejmenší, a přece znamenití mudrci:
Př 30:25 mravenci, národ bez síly, a přece si zajišťuje v létě pokrm;
Př 30:26 damani, národ bez moci, a přece si staví obydlí v skalách;
Př 30:27 kobylky, které nemají krále, a přece všechny vytáhnou válečně seřazeny;
Př 30:28 ještěrka, kterou můžeš vzít do ruky, a přece bývá v královských palácích.
Př 30:29 Tito tři pěkně vykračují a čtyři pěkně pochodují:
Př 30:30 lev, bohatýr mezi zvířaty, před nikým neustoupí;
Př 30:31 oř silných beder nebo kozel a král se svým válečným lidem.
Př 30:32 Jsi bloud, vynášíš-li se; máš-li nějaký záměr, ruku na ústa!
Př 30:33 Stloukáním smetany vznikne máslo, tlak na nos přivodí krvácení, tlak hněvu vyvolá spor.
Př 31:1 Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka:
Př 31:2 Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů?
Př 31:3 Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále.
Př 31:4 Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji,
Př 31:5 aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných.
Př 31:6 Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko,
Př 31:7 ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná.
Př 31:8 Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených,
Př 31:9 ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.
Př 31:10 Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.
Př 31:11 Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist.
Př 31:12 Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.
Př 31:13 Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.
Př 31:14 Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.
Př 31:15 Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.
Př 31:16 Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.
Př 31:17 Bedra si opáše silou a posílí své paže.
Př 31:18 Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.
Př 31:19 Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.
Př 31:20 Dlaň má otevřenou
Př utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.
Př 31:21 Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu.
Př 31:22 Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.
Př 31:23 Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.
Př 31:24 Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.
Př 31:25 Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.
Př 31:26 Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.
Př 31:27 Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.
Př 31:28 Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:
Př 31:29 "Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš."
Př 31:30 Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.
Př 31:31 Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!


www.farnoststrasnice.cz © 2011