Úvod | Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Farní charita

Výběr knihy Bible

Dnes je: Středa, 18. říjen 2017, 16:36

Hledaný text:

Kniha Žalmů [zkr. = Žl]

Žl 1:1 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,
Žl 1:2 nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
Žl 1:3 Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
Žl 1:4 Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.
Žl 1:5 Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.
Žl 1:6 Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.
Žl 2:1 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?
Žl 2:2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:
Žl 2:3 "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme."
Žl 2:4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.
Žl 2:5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:
Žl 2:6 "Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!"
Žl 2:7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
Žl 2:8 Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.
Žl 2:9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny."
Žl 2:10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země!
Žl 2:11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním.
Žl 2:12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!
Žl 3:1 Žalm Davidův, když prchal před svým synem Abšalómem.
Žl 3:2 Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají!
Žl 3:3 Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: "Ten u Boha spásu nenalezne."
Žl 3:4 Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi pozvedáš hlavu.
Žl 3:5 Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá.
Žl 3:6 Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.
Žl 3:7 Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou.
Žl 3:8 Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby.
Žl 3:9 V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání!
Žl 4:1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Žalm Davidův.
Žl 4:2 Když volám, odpověz mi, Bože mé spravedlnosti! V soužení mi zjednáš volnost. Smiluj se nade mnou, vyslyš mou modlitbu!
Žl 4:3 "Urození, dlouho ještě bude tupena má sláva? Milujete marnost, vyhledáváte lež.
Žl 4:4 Vězte, Hospodin pro svého věrného koná divy. Hospodin slyší, když k němu volám.
Žl 4:5 Jste tím pobouřeni, nezhřešte však. Přemítejte o tom v srdci na loži a buďte zticha.
Žl 4:6 Oběť spravedlnosti mu obětujte, důvěřujte Hospodinu."
Žl 4:7 Mnozí říkají: "Kdo nám dá užít dobrých věcí?" Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine!
Žl 4:8 Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní.
Žl 4:9 Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.
Žl 5:1 Pro předního zpěváka ke hře na flétnu. Žalm Davidův.
Žl 5:2 Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl.
Žl 5:3 Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě!
Žl 5:4 Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat.
Žl 5:5 Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem,
Žl 5:6 tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti,
Žl 5:7 do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví. Kdo prolévá krev a jedná lstivě, toho má Hospodin v ohavnosti.
Žl 5:8 Já však pro tvé hojné milosrdenství smím přicházet do tvého domu, smím se klanět před tvým svatým chrámem ve tvé bázni.
Žl 5:9 Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm, kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou.
Žl 5:10 Vždyť na jejich ústa není spolehnutí, jejich nitro je zdroj zhouby, jejich hrdlo je hrob otevřený, na jazyku samé úlisnosti.
Žl 5:11 Odhal jejich vinu, Bože, ať doplatí na své plány, zavrhni je pro tak četné jejich nevěrnosti, vždyť vzdorují tobě!
Žl 5:12 Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají; věčně budou plesat, když je budeš chránit, jásotem tě budou oslavovat ti, kdo milují tvé jméno.
Žl 5:13 Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní.
Žl 6:1 Pro předního zpěváka za doprovodu osmistrunných nástrojů. Žalm Davidův.
Žl 6:2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém hněvu, netrestej mě ve svém rozhořčení!
Žl 6:3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, chřadnu, Hospodine, uzdrav mě, mé kosti trnou děsem.
Žl 6:4 Má duše je tolik vyděšená, a ty, Hospodine, dokdy budeš váhat?
Žl 6:5 Vrať se, Hospodine, braň mě, pro své milosrdenství mě zachraň!
Žl 6:6 Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu?
Žl 6:7 Vyčerpán jsem nářkem, každé noci smáčím svou podušku pláčem, skrápím slzami své lože.
Žl 6:8 Zrak mi slábne hořem, kalí se mi vinou všech mých protivníků.
Žl 6:9 Pryč ode mne všichni, kdo pácháte ničemnosti! Hospodin můj hlasitý pláč slyší,
Žl 6:10 Hospodin slyší mou prosbu, moji modlitbu Hospodin přijme.
Žl 6:11 Hanba a velký děs padnou na všechny mé nepřátele. Pryč odtáhnou v náhlém zahanbení.
Žl 7:1 Tklivá píseň Davidova, kterou zpíval Hospodinu kvůli Benjamínci Kúšovi.
Žl 7:2 Hospodine, Bože můj, k tobě se utíkám, zachraň mě a vytrhni z rukou všech, kdo mě stíhají,
Žl 7:3 aby mě jako lev nerozsápal ten, který odvléká, a kdo by vytrhl, není.
Žl 7:4 Hospodine, Bože můj, jestliže jsem něco spáchal, jestliže lpí bezpráví na mých dlaních,
Žl 7:5 jestliže jsem odplácel zlem tomu, který mi přál pokoj, nebo z prázdných ohledů jsem šetřil protivníka,
Žl 7:6 ať nepřítel stíhá moji duši, chytí a zašlape do země můj život, ať uvede v prach mou slávu.
Žl 7:7 Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, proti zuřivosti protivníků mých se zvedni, bděle při mně stůj na soudu, k němuž jsi dal příkaz.
Žl 7:8 Pospolitost národů až kolem tebe stane, k soudu nad nimi se navrať na výšinu.
Žl 7:9 Sám Hospodin povede při s lidmi. Dopomoz mi, Hospodine, k právu, podle mé spravedlnosti a bezúhonnosti.
Žl 7:10 Kéž je konec zlobě svévolníků. Dej, ať spravedlivý stojí pevně, Bože spravedlivý, jenž zkoumáš srdce a ledví!
Žl 7:11 Štítem je mi Bůh, on zachraňuje ty, kdo mají přímé srdce.
Žl 7:12 Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem.
Žl 7:13 Což si znovu člověk nebrousí svůj meč? Napíná svůj luk a míří,
Žl 7:14 smrtonosnou zbraň si chystá, šípy ohnivé si připravuje.
Žl 7:15 Počíná-li ničemnosti, zplodí trápení a zrodí křivdy.
Žl 7:16 Kope jámu, vyhloubí ji, spadne však do pasti, kterou chystá.
Žl 7:17 To, čím jiné trápí, jemu se na hlavu vrátí, jeho násilnictví na lebku mu padne.
Žl 7:18 Budu vzdávat chválu Hospodinu, že je spravedlivý, budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího.
Žl 8:1 Pro předního zpěváka podle gatského způsobu. Žalm Davidův.
Žl 8:2 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa.
Žl 8:3 Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.
Žl 8:4 Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil:
Žl 8:5 Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?
Žl 8:6 Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.
Žl 8:7 Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš:
Žl 8:8 všechen brav a skot a také polní zvířata
Žl 8:9 a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.
Žl 8:10 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!
Žl 9:1 Pro předního zpěváka. Podle mút-labben. Žalm Davidův.
Žl 9:2 Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat.
Žl 9:3 Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.
Žl 9:4 Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří,
Žl 9:5 protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý.
Žl 9:6 Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy.
Žl 9:7 Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla.
Žl 9:8 Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu.
Žl 9:9 Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva.
Žl 9:10 Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným.
Žl 9:11 V tebe nechť doufají, do znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine.
Žl 9:12 Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní, oznamujte mezi lidmi jeho skutky.
Žl 9:13 Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni, na úpění ponížených nezapomněl.
Žl 9:14 Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti, kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti!
Žl 9:15 O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil.
Žl 9:16 Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha.
Žl 9:17 Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou. - Higgájón.
Žl 9:18 Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly.
Žl 9:19 Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá.
Žl 9:20 Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá na své moci, ať už pronárody stanou před tvým soudem!
Žl 9:21 Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé.
Žl 10:1 Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?
Žl 10:2 Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!
Žl 10:3 Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.
Žl 10:4 Svévolník ve zpupném hněvu říká: "Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není." Odtud všechny jeho pikle.
Žl 10:5 Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům.
Žl 10:6 Říkává si v srdci: "Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého."
Žl 10:7 V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti.
Žl 10:8 Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného, jeho oči pasou po bezbranném.
Žl 10:9 Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.
Žl 10:10 Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů.
Žl 10:11 Říkává si v srdci: "Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí."
Žl 10:12 Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované!
Žl 10:13 Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: "Ty nic nevypátráš"?
Žl 10:14 Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.
Žl 10:15 Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne.
Žl 10:16 Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země.
Žl 10:17 Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho,
Žl 10:18 zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.
Žl 11:1 Pro předního zpěváka, Davidův. Utíkám se k Hospodinu. Pročpak mi říkáte: "Jen si lítej, ptáče, po té vaší hoře!
Žl 11:2 Hle, jak svévolníci luk už napínají, šípy na tětivu kladou, aby skláli ve tmách ty, kdo mají přímé srdce.
Žl 11:3 Když se všechno od základů hroutí, co dokáže spravedlivý?"
Žl 11:4 Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin má trůn svůj na nebesích. Jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny.
Žl 11:5 Hospodin zkoumá spravedlivého i svévolníka; toho, kdo miluje násilí, z té duše nenávidí.
Žl 11:6 Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhoucí vichr.
Žl 11:7 Hospodin je spravedlivý, miluje vše, co je spravedlivé; jeho tvář pohlíží na přímého.
Žl 12:1 Pro předního zpěváka za doprovodu osmistrunného nástroje, žalm Davidův.
Žl 12:2 Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi.
Žl 12:3 Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem.
Žl 12:4 Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá,
Žl 12:5 ty, kdo říkají: "Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?"
Žl 12:6 "Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu," praví Hospodin, "daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí."
Žl 12:7 Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené.
Žl 12:8 Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením;
Žl 12:9 kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.
Žl 13:1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův.
Žl 13:2 Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat?
Žl 13:3 Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit? Dlouho ještě se bude můj nepřítel proti mně vyvyšovat?
Žl 13:4 Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi! Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti,
Žl 13:5 ať nepřítel neřekne: "Zdolal jsem ho!" Moji protivníci budou jásat, zhroutím-li se.
Žl 13:6 Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal.
Žl 14:1 Pro předního zpěváka, Davidův. Bloud si v srdci říká: "Bůh tu není." Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá.
Žl 14:2 Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.
Žl 14:3 Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.
Žl 14:4 Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Hospodina nevzývají,
Žl 14:5 že se jednou třást budou strachem? S pokolením spravedlivého je Bůh.
Žl 14:6 Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště.
Žl 14:7 Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.
Žl 15:1 Žalm Davidův. Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře?
Žl 15:2 Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu,
Žl 15:3 nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu,
Žl 15:4 pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě,
Žl 15:5 nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.
Žl 16:1 Pamětní zápis; Davidův. Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě!
Žl 16:2 Pravím Hospodinu: "Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není."
Žl 16:3 Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím, těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno:
Žl 16:4 "Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy. Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty."
Žl 16:5 Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine.
Žl 16:6 Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé!
Žl 16:7 Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná.
Žl 16:8 Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.
Žl 16:9 Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo,
Žl 16:10 neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.
Žl 16:11 Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.
Žl 17:1 Modlitba; Davidova. Hospodine, slyš při spravedlivou, věnuj pozornost mému bědování, dopřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů.
Žl 17:2 Ty sám vynes nade mnou rozsudek; tvoje oči vidí, kde je právo.
Žl 17:3 Zkoumal jsi mé srdce, dozíral jsi v noci, tříbil jsi mě, nic ti neuniklo, ani úmysl, jenž nepřešel mi přes rty.
Žl 17:4 Pokud jde o lidské činy, slovu tvých rtů věren vyvaroval jsem se stezek rozvratníka.
Žl 17:5 Drž mé kroky ve svých stopách, aby moje nohy neuklouzly.
Žl 17:6 K tobě volám a ty odpovíš mi, Bože, nakloň ke mně ucho, slyš, co říkám.
Žl 17:7 Ukaž divy svého milosrdenství, spasiteli těch, kdo před útočníky se k pravici tvé utíkají.
Žl 17:8 Ochraňuj mě jako zřítelnici oka, skryj mě ve stínu svých křídel
Žl 17:9 před svévolníky, kteří zahubit mě chtějí, úhlavními nepřáteli, když mě obkličují.
Žl 17:10 Tukem obrostlo jim srdce, jejich ústa mluví zpupně.
Žl 17:11 Kruhem svírají mě při každičkém kroku, slídí zrakem, jak mě dostat k zemi.
Žl 17:12 Můj nepřítel podobá se lvu, jenž lační po kořisti, je jak lvíče, které číhá vskrytu.
Žl 17:13 Povstaň, Hospodine, předejdi jej, sraz ho! Kéž mi dá tvůj meč vyváznout z moci svévolníka
Žl 17:14 a tvá ruka, Hospodine, z moci lidí, lidí věku tohoto, jejichž podílem je pouze život. Ty jim ze svých zásob plníš břicho, sytí se i synové a zbytek nechávají nemluvňatům.
Žl 17:15 Já však ve spravedlnosti uzřím tvoji tvář, až procitnu, budu se sytit tvým zjevem.
Žl 18:1 Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který přednášel slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových.
Žl 18:2 Pravil: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo.
Žl 18:3 Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade!
Žl 18:4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.
Žl 18:5 Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,
Žl 18:6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.
Žl 18:7 V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.
Žl 18:8 Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem.
Žl 18:9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí.
Žl 18:10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.
Žl 18:11 Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru.
Žl 18:12 Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu.
Žl 18:13 Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí.
Žl 18:14 Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí.
Žl 18:15 Vyslal své šípy a rozehnal mračna, množstvím blesků je uvedl v zmatek.
Žl 18:16 Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem.
Žl 18:17 Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.
Žl 18:18 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.
Žl 18:19 Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral,
Žl 18:20 učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil.
Žl 18:21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou,
Žl 18:22 neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.
Žl 18:23 Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodvrhl jeho nařízení.
Žl 18:24 Jeho jsem se dokonale držel, varoval se nepravosti.
Žl 18:25 Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu.
Žl 18:26 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost,
Žl 18:27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu.
Žl 18:28 Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči.
Žl 18:29 Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot.
Žl 18:30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,
Žl 18:31 s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.
Žl 18:32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš!
Žl 18:33 Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou,
Žl 18:34 ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout,
Žl 18:35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk.
Žl 18:36 Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila.
Žl 18:37 Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou.
Žl 18:38 Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám.
Žl 18:39 Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou.
Žl 18:40 Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš.
Žl 18:41 Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí.
Žl 18:42 Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví.
Žl 18:43 Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jak bláto z ulic.
Žl 18:44 Dals mi vyváznout z rozbrojů lidu, vůdcem pronárodů jsi mě ustanovil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal.
Žl 18:45 Na slovo mě uposlechnou, cizinci se budou vtírat do mé přízně.
Žl 18:46 Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť.
Žl 18:47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása!
Žl 18:48 Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podrobuje.
Žl 18:49 Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš.
Žl 18:50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu.
Žl 18:51 Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu navěky!
Žl 19:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Žl 19:2 Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.
Žl 19:3 Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky.
Žl 19:4 Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet.
Žl 19:5 Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan.
Žl 19:6 Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli.
Žl 19:7 Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem.
Žl 19:8 Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.
Žl 19:9 Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.
Žl 19:10 Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé,
Žl 19:11 nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve.
Žl 19:12 Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou.
Žl 19:13 Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty.
Žl 19:14 Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli. Pak budu bez vady a shledán čistý, prost množství nevěrností.
Žl 19:15 Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!
Žl 20:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Žl 20:2 Kéž ti v den soužení Hospodin odpoví, kéž je ti hradem jméno Boha Jákobova!
Žl 20:3 Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepírá ze Sijónu!
Žl 20:4 Kéž má na paměti všechny tvé obětní dary, kéž tvou oběť zápalnou rád přijme.
Žl 20:5 Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží, kéž splní každý tvůj záměr!
Žl 20:6 Budeme plesat nad tvým vítězstvím, vztyčíme praporce ve jménu svého Boha. Kéž splní Hospodin všechna tvá přání!
Žl 20:7 Nyní vím, že Hospodin dá svému pomazanému vítězství, on mu odpoví ze svého svatého nebe bohatýrskými činy své vítězné pravice.
Žl 20:8 Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha.
Žl 20:9 Oni klesali, až padli, my jsme povstali a přetrváme.
Žl 20:10 "Hospodine, pomoz!" Král ať nám odpoví v den, kdy budem volat.
Žl 21:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Žl 21:2 Hospodine, král se raduje z tvé moci, nad tvým vítězstvím vděčně jásá.
Žl 21:3 Splnil jsi mu touhu jeho srdce, prosbě jeho rtů jsi neodepřel.
Žl 21:4 Vyšels mu vstříc štědrým požehnáním, na hlavu mu kladeš korunu z ryzího zlata.
Žl 21:5 O život tě prosil; daroval jsi mu jej do nejdelších časů, navěky a navždy.
Žl 21:6 Dík tvému vítězství je velká jeho sláva, obestřel jsi ho velebnou důstojností.
Žl 21:7 Učinils ho navždy požehnáním, oblažuješ ho radostí z tvé přítomnosti.
Žl 21:8 Vždyť král doufá v Hospodina; pro milosrdenství Nejvyššího jím nic neotřese.
Žl 21:9 Tvá ruka si najde všechny nepřátele, tvá pravice nalezne ty, kdo tě nenávidí.
Žl 21:10 Rozpálíš je jako pec v čas, kdy se objevíš, Hospodine. Ve svém hněvu je Bůh pohltí, pozře je oheň.
Žl 21:11 Vyhubíš ze země jejich plod a jejich potomstvo mezi lidmi.
Žl 21:12 Ačkoli ti chystali zlý konec a vymýšleli pikle, nepořídí.
Žl 21:13 Položíš je na lopatky, napneš proti nim tětivy svých luků.
Žl 21:14 Pozvedni se, Hospodine, ve své moci! Budem zpívat a pět žalmy o tvé bohatýrské síle.
Žl 22:1 Pro předního zpěváka. Podle "Laně za ranních červánků". Žalm Davidův.
Žl 22:2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.
Žl 22:3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.
Žl 22:4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.
Žl 22:5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout.
Žl 22:6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.
Žl 22:7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.
Žl 22:8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:
Žl 22:9 "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!"
Žl 22:10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou.
Žl 22:11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh.
Žl 22:12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!
Žl 22:13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili.
Žl 22:14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist.
Žl 22:15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru.
Žl 22:16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!
Žl 22:17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy,
Žl 22:18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.
Žl 22:19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.
Žl 22:20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!
Žl 22:21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou;
Žl 22:22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! - A tys mi odpověděl.
Žl 22:23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.
Žl 22:24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!
Žl 22:25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.
Žl 22:26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí.
Žl 22:27 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy.
Žl 22:28 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů.
Žl 22:29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout.
Žl 22:30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová.
Žl 22:31 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení,
Žl 22:32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: "To učinil on!"
Žl 23:1 Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.
Žl 23:2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod,
Žl 23:3 naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.
Žl 23:4 I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.
Žl 23:5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.
Žl 23:6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.
Žl 24:1 Davidův; žalm. Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.
Žl 24:2 To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy.
Žl 24:3 Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě?
Žl 24:4 Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě.
Žl 24:5 Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy.
Žl 24:6 To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář - toť Jákob.
Žl 24:7 Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy.
Žl 24:8 Kdo to je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji.
Žl 24:9 Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy.
Žl 24:10 Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy!
Žl 25:1 Davidův. K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši,
Žl 25:2 v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají.
Žl 25:3 Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou.
Žl 25:4 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách.
Žl 25:5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe.
Žl 25:6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.
Žl 25:7 Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine.
Žl 25:8 Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu.
Žl 25:9 On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě.
Žl 25:10 Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví.
Žl 25:11 Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká.
Žl 25:12 Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit.
Žl 25:13 Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi.
Žl 25:14 Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu.
Žl 25:15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy.
Žl 25:16 Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený.
Žl 25:17 Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí.
Žl 25:18 Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy.
Žl 25:19 Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí.
Žl 25:20 Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě.
Žl 25:21 Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe.
Žl 25:22 Bože, vykup Izraele ze všeho soužení!
Žl 26:1 Davidův. Dopomoz mi, Hospodine, k právu. Žil jsem bezúhonně, neochvějně doufal v Hospodina.
Žl 26:2 Hospodine, zkoumej mě a podrob zkoušce, protřib moje ledví a mé srdce!
Žl 26:3 Tvoje milosrdenství mám před očima, řídím se tvou pravdou.
Žl 26:4 Nesedávám s šalebníky, nescházím se s potměšilci.
Žl 26:5 Schůzky zlovolníků nenávidím, mezi svévolníky nezasednu.
Žl 26:6 Umývám si ruce v nevinnosti, při tvém oltáři se držím, Hospodine,
Žl 26:7 aby bylo slyšet mé hlasité díkůvzdání, abych vyprávěl o všech tvých divech.
Žl 26:8 Hospodine, zamiloval jsem si dům, v němž bydlíš, místo, kde má příbytek tvá sláva.
Žl 26:9 Nesmeť spolu s hříšníky mou duši a můj život s těmi, kdo krev prolévají,
Žl 26:10 kterým na rukou lpí mrzkost, jejichž pravice je plná úplatků.
Žl 26:11 Já přec žiji bezúhonně, vykup mě, smiluj se nade mnou!
Žl 26:12 Moje noha stojí na rovině, v shromážděních budu dobrořečit Hospodinu.
Žl 27:1 Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?
Žl 27:2 Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli.
Žl 27:3 Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat.
Žl 27:4 O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu.
Žl 27:5 On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne.
Žl 27:6 Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic, budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu.
Žl 27:7 Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi!
Žl 27:8 Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: "Hledejte mou tvář." Hospodine, tvář tvou hledám.
Žl 27:9 Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso.
Žl 27:10 I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme.
Žl 27:11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí.
Žl 27:12 Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší.
Žl 27:13 Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých!
Žl 27:14 Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!
Žl 28:1 Davidův. K tobě, Hospodine, volám, nebuď ke mně hluchý, skálo moje. Neozveš-li se mi, budu podoben těm, kteří sestupují v jámu.
Žl 28:2 Vyslyš moje prosby, k tobě o pomoc teď volám, pozvedám své ruce k svatostánku tvé svatyně.
Žl 28:3 Mezi lidi svévolné mě nezařazuj, mezi pachatele ničemností. S bližním rozmlouvají o pokoji, ale v srdci mají zlobu.
Žl 28:4 Nalož s nimi podle jejich skutků, podle jejich zlého počínání. Nalož s nimi podle díla jejich rukou, podle zásluhy jim odplať.
Žl 28:5 Když jim nezáleží na Hospodinových skutcích a na díle jeho rukou, rozmetá je a víc nezbuduje.
Žl 28:6 Požehnán buď Hospodin, že vyslyšel mé prosby!
Žl 28:7 Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu.
Žl 28:8 Hospodin je síla svého lidu, spásná záštita svého pomazaného.
Žl 28:9 Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně!
Žl 29:1 Žalm Davidův. Přiznejte Hospodinu, synové Boží, přiznejte Hospodinu slávu a sílu.
Žl 29:2 Přiznejte Hospodinu slávu jeho jména, v nádheře svatyně klanějte se Hospodinu.
Žl 29:3 Hospodinův hlas burácí nad vodami, zahřímal Bůh slávy, Hospodin nad mocným vodstvem.
Žl 29:4 Hospodinův hlas je plný moci, Hospodinův hlas je plný důstojnosti.
Žl 29:5 Hospodinův hlas poráží cedry, Hospodin poráží cedry libanónské.
Žl 29:6 Nutí poskakovat Libanón jak býčka, Sirjón jako mládě jednorožce.
Žl 29:7 Hospodinův hlas křeše plameny ohně.
Žl 29:8 Hospodinův hlas nutí poušť svíjet se v křeči, Hospodin nutí svíjet se v křeči poušť Kádeš.
Žl 29:9 Hospodinův hlas nutí laně k porodu, sloupává z lesních stromů kůru a vše v jeho chrámu volá: "Sláva!"
Žl 29:10 Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky.
Žl 29:11 Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem.
Žl 30:1 Žalm. Píseň při posvěcení Hospodinova domu. Davidův.
Žl 30:2 Hospodine, tebe vyvyšuji, neboť jsi mě vytáhl z hlubin, nedopřáls mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali.
Žl 30:3 Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě.
Žl 30:4 Vyvedl jsi mě z podsvětí, Hospodine, zachovals mě při životě, abych nesestoupil v jámu.
Žl 30:5 Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost,
Žl 30:6 neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá.
Žl 30:7 V dobách pohody jsem řekl: Mnou nikdy nic neotřese.
Žl 30:8 Hospodine, svou přízní jsi mocnou učinil mou horu. Ukryls tvář a zděsil jsem se.
Žl 30:9 K tobě, Hospodine, volám, tebe, Panovníku, prosím:
Žl 30:10 Jaký užitek vzejde z mé krve, sestoupím-li v jámu? Což ti prach vzdá chválu, bude hlásat tvoji věrnost?
Žl 30:11 Hospodine, slyš a smiluj se nade mnou, buď mi pomocníkem, Hospodine.
Žl 30:12 Můj nářek jsi změnil v taneční rej, vysvlékls mě z žíněného roucha, opásal jsi mě radostí,
Žl 30:13 aby má sláva ti pěla žalmy a již neumlkla. Hospodine, Bože můj, budu ti vzdávat chválu věčně.
Žl 31:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Žl 31:2 Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost!
Žl 31:3 Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu.
Žl 31:4 Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli.
Žl 31:5 Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má.
Žl 31:6 Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný.
Žl 31:7 Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina.
Žl 31:8 Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši.
Žl 31:9 Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám.
Žl 31:10 Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou.
Žl 31:11 V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou.
Žl 31:12 Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi.
Žl 31:13 Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba.
Žl 31:14 Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život.
Žl 31:15 Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: "Ty jsi můj Bůh,
Žl 31:16 moje budoucnost je ve tvých rukou." Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě.
Žl 31:17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň.
Žl 31:18 Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou.
Žl 31:19 Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním.
Žl 31:20 Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí.
Žl 31:21 Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku.
Žl 31:22 Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě!
Žl 31:23 A já jsem si ukvapeně řekl: "Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět." Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal.
Žl 31:24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně.
Žl 31:25 Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina!
Žl 32:1 Davidův; poučující. Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.
Žl 32:2 Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti.
Žl 32:3 Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal.
Žl 32:4 Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru.
Žl 32:5 Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: "Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti." A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.
Žl 32:6 Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne.
Žl 32:7 Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem.
Žl 32:8 Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.
Žl 32:9 Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš.
Žl 32:10 Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.
Žl 32:11 Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!
Žl 33:1 Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým lidem sluší se ho chválit.
Žl 33:2 Hospodinu vzdejte chválu při citaře, zpívejte mu žalmy s harfou o deseti strunách.
Žl 33:3 Zpívejte mu novou píseň, hrejte dobře za hlaholu polnic.
Žl 33:4 Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný.
Žl 33:5 Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země.
Žl 33:6 Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup.
Žl 33:7 Jako hrází drží pohromadě mořské vody, vodstva propastí uložil v zásobnicích.
Žl 33:8 Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni!
Žl 33:9 Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí.
Žl 33:10 Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí.
Žl 33:11 Záměry Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení.
Žl 33:12 Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví.
Žl 33:13 Hospodin se dívá z nebe, vidí všechny lidské syny,
Žl 33:14 ze svého pevného trůnu shlíží na všechny, kdo obývají zemi.
Žl 33:15 On utvořil srdce každého z nich, on též rozumí všem jejich skutkům.
Žl 33:16 Král se nezachrání velkým vojskem, rek se nevyprostí velkou zmužilostí.
Žl 33:17 Selže kůň, k záchraně nepostačí, velkou silou svou k úniku nepomůže.
Žl 33:18 Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství,
Žl 33:19 aby ze smrti je vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu.
Žl 33:20 Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít.
Žl 33:21 Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno.
Žl 33:22 Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme!
Žl 34:1 Davidův, když změnil své chování před abímelekem, a ten ho vypudil a on odešel.
Žl 34:2 Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála.
Žl 34:3 O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Žl 34:4 Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno.
Žl 34:5 Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal.
Žl 34:6 Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí.
Žl 34:7 Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása.
Žl 34:8 Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit.
Žl 34:9 Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.
Žl 34:10 Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek.
Žl 34:11 I lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina.
Žl 34:12 Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni.
Žl 34:13 Jak je tomu s mužem, který si oblíbil život, jenž miluje dny, v nichž by užil dobra?
Žl 34:14 Střeží před zlobou svůj jazyk a své rty před záludnými řečmi.
Žl 34:15 Vyhýbá se zlu a koná dobro, vyhledává pokoj a snaží se o něj.
Žl 34:16 Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho.
Žl 34:17 Hospodinova tvář se však obrací proti pachatelům zla, vymýtí ze země každou památku po nich.
Žl 34:18 Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil.
Žl 34:19 Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán.
Žl 34:20 Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí.
Žl 34:21 Ochraňuje všechny jeho kosti, nebude mu zlomena ani jedna.
Žl 34:22 Svévolníku připraví smrt jeho zloba, a kdo nenávidí spravedlivého, ponese vinu.
Žl 34:23 Hospodin vykoupí duše svých služebníků, nikdo z těch, kteří se k němu utíkají, vinu neponese.
Žl 35:1 Davidův. Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou, bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou.
Žl 35:2 Chop se pavézy a štítu, na pomoc mi povstaň,
Žl 35:3 rozmáchni se kopím a sekerou proti těm, kdo mě pronásledují, a řekni mi: "Jsem tvoje spása."
Žl 35:4 Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí.
Žl 35:5 Ať jsou jako plevy hnané větrem, až na ně udeří anděl Hospodinův,
Žl 35:6 ať je jejich cesta ztemnělá a kluzká, až je Hospodinův anděl bude stíhat.
Žl 35:7 Bez důvodů síť mi nastražili, bez důvodů na mne vykopali jámu.
Žl 35:8 Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne.
Žl 35:9 Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy.
Žl 35:10 Každá kost ve mně řekne: "Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele."
Žl 35:11 Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím.
Žl 35:12 Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý.
Žl 35:13 Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí.
Žl 35:14 Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka.
Žl 35:15 Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě, nedali si pokoj.
Žl 35:16 Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby.
Žl 35:17 Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty.
Žl 35:18 Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem.
Žl 35:19 Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí.
Žl 35:20 To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti.
Žl 35:21 Otevírají si na mě ústa, říkají: "Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči."
Žl 35:22 Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen!
Žl 35:23 Probuď se, postav se za mé právo, za mou při, můj Bože, Panovníku.
Žl 35:24 Hospodine, Bože můj, podle své spravedlnosti mi zjednej právo, ať se nade mnou neradují.
Žl 35:25 Ať si v srdci neříkají: "Dobře mu tak, to jsme chtěli!" Ať neřeknou: "Zhltli jsme ho."
Žl 35:26 Ať se zardí hanbou ti, kdo se radují ze zla, které mě postihlo. Ať poleje stud a hanba ty, kdo se nade mne tolik vypínají.
Žl 35:27 Ať však plesají a radují se, kdo mi přejí spravedlnost, ať říkají stále: "Hospodin je velký, přeje pokoj svému služebníku."
Žl 35:28 O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit.
Žl 36:1 Pro předního zpěváka. Pro Hospodinova služebníka, Davidův.
Žl 36:2 Tak zní vzpurný výrok svévolníka: "Nemám v srdci místo pro strach z Boha." A to do očí mu říká.
Žl 36:3 Lichotí si ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti.
Žl 36:4 Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře.
Žl 36:5 Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého.
Žl 36:6 Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků.
Žl 36:7 Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine.
Žl 36:8 Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
Žl 36:9 Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.
Žl 36:10 U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.
Žl 36:11 Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce.
Žl 36:12 Kéž na mě nevtrhne zpupná noha, ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance!
Žl 36:13 Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat.
Žl 37:1 Davidův. Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle.
Žl 37:2 Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou.
Žl 37:3 Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost.
Žl 37:4 Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.
Žl 37:5 Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.
Žl 37:6 Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo.
Žl 37:7 Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle.
Žl 37:8 Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého,
Žl 37:9 neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi.
Žl 37:10 Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné.
Žl 37:11 Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj.
Žl 37:12 Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby.
Žl 37:13 Je však Panovníkovi jen k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde.
Žl 37:14 Svévolníci tasí meč, luk napínají, chtějí srazit poníženého a ubožáka, zabít ty, kdo chodí přímou cestou.
Žl 37:15 Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy.
Žl 37:16 Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků,
Žl 37:17 neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Hospodin vždy podepírá.
Žl 37:18 Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně.
Žl 37:19 V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu.
Žl 37:20 Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu.
Žl 37:21 Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává.
Žl 37:22 Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni.
Žl 37:23 Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě.
Žl 37:24 I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku.
Žl 37:25 Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb.
Žl 37:26 Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním.
Žl 37:27 Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi,
Žl 37:28 neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. Pod jeho ochranou budou věčně, kdežto plémě svévolníků bude vymýceno.
Žl 37:29 Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy.
Žl 37:30 Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo.
Žl 37:31 Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají.
Žl 37:32 Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti.
Žl 37:33 Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen.
Žl 37:34 Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni.
Žl 37:35 Viděl jsem krutého svévolníka: Rozpínal se jako bujné křoví;
Žl 37:36 odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení.
Žl 37:37 Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo.
Žl 37:38 Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno.
Žl 37:39 Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá.
Žl 37:40 Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají.
Žl 38:1 Žalm Davidův, k připamatování.
Žl 38:2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení,
Žl 38:3 neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka.
Žl 38:4 Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně.
Žl 38:5 Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží.
Žl 38:6 Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost.
Žl 38:7 Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím.
Žl 38:8 Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle.
Žl 38:9 Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá.
Žl 38:10 Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není.
Žl 38:11 Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo.
Žl 38:12 Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí.
Žl 38:13 Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti.
Žl 38:14 Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu.
Žl 38:15 Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá,
Žl 38:16 neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl!
Žl 38:17 Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha.
Žl 38:18 Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest.
Žl 38:19 Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám.
Žl 38:20 Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí.
Žl 38:21 Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují.
Žl 38:22 Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože,
Žl 38:23 na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!
Žl 39:1 Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův.
Žl 39:2 Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka.
Žl 39:3 Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila.
Žl 39:4 Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto:
Žl 39:5 Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu.
Žl 39:6 Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně.
Žl 39:7 Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne.
Žl 39:8 A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě.
Žl 39:9 Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil!
Žl 39:10 Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo.
Žl 39:11 Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou!
Žl 39:12 Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek.
Žl 39:13 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji.
Žl 39:14 Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již.
Žl 40:1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm.
Žl 40:2 Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal.
Žl 40:3 Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet
Žl 40:4 a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina.
Žl 40:5 Blaze muži, který doufá v Hospodina, k obludám se neobrací, ani k těm, kteří se uchylují ke lži.
Žl 40:6 Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze.
Žl 40:7 Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích.
Žl 40:8 Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno.
Žl 40:9 Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.
Žl 40:10 Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění. Že v tom svým rtům nezbraňuji, víš sám, Hospodine.
Žl 40:11 Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství a věrnost velikému shromáždění.
Žl 40:12 Ty mně, Hospodine, neodepřeš svoje slitování. Kéž mě stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost!
Žl 40:13 Tolik zla mě obklopilo, že mu není počtu. Postihly mě moje nepravosti, že nemohu ani vzhlédnout. Je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvahu jsem pozbyl.
Žl 40:14 Hospodine, rač mě vysvobodit, Hospodine, na pomoc mi pospěš!
Žl 40:15 Ať se zardí hanbou všichni, kteří mi o život ukládají a vzít mi jej chtějí, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí.
Žl 40:16 Za svou hanebnost ať vzbuzují úděs ti, kdo mi říkají: "Dobře ti tak!"
Žl 40:17 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: "Hospodin je velký" ti, kdo milují tvou spásu.
Žl 40:18 Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí. Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej už, můj Bože!
Žl 41:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Žl 41:2 Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání.
Žl 41:3 Hospodin ho bude ochraňovat, zachová mu život, bude mu na zemi blaze. Zvůli nepřátel ho nevydávej!
Žl 41:4 Hospodin ho podepře na loži v jeho mdlobách. V nemoci mu změníš celé lůžko!
Žl 41:5 Pravím: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil.
Žl 41:6 Nepřátelé o mně škodolibě mluví: "Kdy už zemře? Kdy zanikne jeho jméno?"
Žl 41:7 Přijde-li se kdo podívat, šalebně mluví, spřádá v srdci ničemnosti, vyjde ven a mluví.
Žl 41:8 Všichni, kdo mě nenávidí, šeptají si o mě, zlo mi strojí:
Žl 41:9 "Ať na něj dolehne slovo Ničemníka; ulehl, už nepovstane."
Žl 41:10 I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu.
Žl 41:11 Ty však, Hospodine, smiluj se a dej mi povstat, abych jim to splatil.
Žl 41:12 Že sis mě oblíbil, poznám z toho, že nade mnou nezazní ryk nepřítele.
Žl 41:13 Ujal ses mne pro mou bezúhonnost, postavils mě navěky před svou tvář.
Žl 41:14 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků na věky. Amen. Amen.
Žl 42:1 Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce.
Žl 42:2 Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!
Žl 42:3 Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?
Žl 42:4 Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?"
Žl 42:5 Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek.
Žl 42:6 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.
Žl 42:7 Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru.
Žl 42:8 Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí.
Žl 42:9 Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého,
Žl 42:10 promlouvám k Bohu, své skále: "Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?"
Žl 42:11 Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?"
Žl 42:12 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.
Žl 43:1 Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým!
Žl 43:2 Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?
Žl 43:3 Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému,
Žl 43:4 a já tam přistoupím k božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citaru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože!
Žl 43:5 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.
Žl 44:1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující.
Žl 44:2 Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných.
Žl 44:3 Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu.
Žl 44:4 Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení.
Žl 44:5 Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen.
Žl 44:6 S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu.
Žl 44:7 Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání;
Žl 44:8 před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil.
Žl 44:9 Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně.
Žl 44:10 Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš.
Žl 44:11 Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí.
Žl 44:12 Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody.
Žl 44:13 Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl.
Žl 44:14 Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.
Žl 44:15 Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou.
Žl 44:16 Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba,
Žl 44:17 když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele.
Žl 44:18 To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu.
Žl 44:19 Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky,
Žl 44:20 i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti.
Žl 44:21 Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali,
Žl 44:22 což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce.
Žl 44:23 Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití.
Žl 44:24 Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy!
Žl 44:25 Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš?
Žl 44:26 Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi.
Žl 44:27 Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!
Žl 45:1 Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Pro Kórachovce; poučující, píseň lásky.
Žl 45:2 Slavnostní řeč mi ze srdce tryská, své dílo přednesu králi; jazyk můj - hbitého písaře rydlo:
Žl 45:3 Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná!
Žl 45:4 Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností,
Žl 45:5 se zdarem do boje důstojně vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň.
Žl 45:6 Máš ostré šípy, národy padnou ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi!
Žl 45:7 Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva.
Žl 45:8 Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli; proto tě, božský, pomazal Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy.
Žl 45:9 Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě.
Žl 45:10 Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici.
Žl 45:11 Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům,
Žl 45:12 neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj.
Žl 45:13 I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu.
Žl 45:14 Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem.
Žl 45:15 V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí.
Žl 45:16 Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác.
Žl 45:17 Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi.
Žl 45:18 Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.
Žl 46:1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, píseň vysokým hlasem.
Žl 46:2 Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.
Žl 46:3 Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří.
Žl 46:4 Ať si jejich vody hučí, ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou!
Žl 46:5 Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího.
Žl 46:6 Nepohne se, Bůh je v jeho středu, Bůh mu pomáhá hned při rozbřesku jitra.
Žl 46:7 Pronárody hlučí, království se hroutí, jen vydá hlas a země se rozplývá.
Žl 46:8 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.
Žl 46:9 Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi koná!
Žl 46:10 Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, láme kopí, spaluje v ohni válečné vozy.
Žl 46:11 "Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi."
Žl 46:12 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.
Žl 47:1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, žalm.
Žl 47:2 Lidé všech národů, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu, plesejte zvučně.
Žl 47:3 Hospodin, Nejvyšší, vzbuzuje bázeň, on je Král velký nad celou zemí.
Žl 47:4 Podrobí nám lidská společenství, národy k nohám nám složí.
Žl 47:5 Vybral nám za náš dědičný podíl chloubu Jákoba, jehož si zamiloval.
Žl 47:6 Bůh vystoupil vzhůru za hlaholu, Hospodin za zvuku polnic.
Žl 47:7 Zpívejte žalmy Bohu, zpívejte žalmy, zpívejte žalmy našemu Králi, zpívejte žalmy!
Žl 47:8 Vždyť Bůh je Král nad celou zemí, zpívejte žalmy k poučení.
Žl 47:9 Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu.
Žl 47:10 Knížata lidských společenství se shromáždila, jsou lidem Abrahamova Boha. Vždyť štíty země náležejí Bohu nesmírně vyvýšenému.
Žl 48:1 Žalmová píseň, pro Kórachovce.
Žl 48:2 Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný ve městě našeho Boha, na své svaté hoře.
Žl 48:3 Krásně se vypíná k potěše celé země Sijónská hora, ten nejzazší Sever, sídlo velkého Krále.
Žl 48:4 Bůh v jeho palácích proslul jako hrad nedobytný.
Žl 48:5 Hle, když se králové umluvili a přitáhli spolu,
Žl 48:6 sotva je spatřili, strnuli, děsem se rozutekli.
Žl 48:7 Zachvátilo je tam úzkostné chvění, náhlá křeč jako tu, která rodí.
Žl 48:8 Větrem od východu tříštíš taršíšské lodě.
Žl 48:9 O čem jsme slýchali, to jsme uviděli ve městě Hospodina zástupů, ve městě našeho Boha: až navěky je Bůh činí pevným.
Žl 48:10 Na mysli nám tane tvé milosrdenství, Bože, zde, uprostřed tvého chrámu.
Žl 48:11 Jak tvé jméno, Bože, tak i tvoje chvála zní až do končin země. Tvá pravice je plná spravedlnosti.
Žl 48:12 Raduje se hora Sijón, jásají judské dcery nad tím, jak soudíš.
Žl 48:13 Obejděte Sijón, vydejte se kolem spočítat jeho věže.
Žl 48:14 Pozorně si povšimněte valů, jeho paláce si prohlédněte a příštímu pokolení vyprávějte:
Žl 48:15 "Tento Bůh je Bůh náš navěky a navždy; on sám nás povede věčně."
Žl 49:1 Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm.
Žl 49:2 Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte,
Žl 49:3 ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci.
Žl 49:4 Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti.
Žl 49:5 Nakloním své ucho ku příslovím, při citaře předložím svou hádanku i výklad.
Žl 49:6 Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci,
Žl 49:7 kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí?
Žl 49:8 Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe.
Žl 49:9 Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho,
Žl 49:10 že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy.
Žl 49:11 Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným.
Žl 49:12 Ti však myslí, že tu jejich domy budou věčně, jejich příbytky po všechna pokolení, svými jmény nazývají role.
Žl 49:13 Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat; podobá se zvířatům, jež zajdou.
Žl 49:14 To je cesta těch, kdo bláznovství se drží; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech.
Žl 49:15 Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá.
Žl 49:16 Avšak mne Bůh ze spárů podsvětí vykoupí, on mě přijme!
Žl 49:17 Jen se neboj, bohatne-li někdo a množí-li slávu svého domu;
Žl 49:18 zemře, nic nevezme s sebou, jeho sláva za ním nesestoupí.
Žl 49:19 I když zaživa si dobrořečil: "Chválí tě, že sis to zařídil tak dobře",
Žl 49:20 musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo.
Žl 49:21 Člověk, byť byl ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou.
Žl 50:1 Žalm pro Asafa. Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ.
Žl 50:2 Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh,
Žl 50:3 přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho.
Žl 50:4 Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem.
Žl 50:5 "Shromážděte mi mé věrné, ty, kdo při oběti přijali mou smlouvu!"
Žl 50:6 Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem.
Žl 50:7 "Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli, svědčím proti tobě, já jsem Bůh, tvůj Bůh jsem.
Žl 50:8 Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále.
Žl 50:9 Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad.
Žl 50:10 Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách,
Žl 50:11 v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe.
Žl 50:12 Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm.
Žl 50:13 Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví?
Žl 50:14 Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu!
Žl 50:15 Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovat."
Žl 50:16 Ale svévolníkovi Bůh praví: "Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu?
Žl 50:17 Ty přec nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš.
Žl 50:18 Spatříš zloděje a běžíš k němu, s cizoložníky máš podíl.
Žl 50:19 Ústa propůjčuješ k zlému, svůj jazyk jsi spřáhl se lstí.
Žl 50:20 Usedneš a mluvíš proti bratru, kydáš hanu na syna své matky.
Žl 50:21 To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty. Vznáším proti tobě obžalobu.
Žl 50:22 Pochopte to, vy, kdo na Boha jste zapomněli, ať vás nerozsápu a nikdo vás nevytrhne.
Žl 50:23 Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu."
Žl 51:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův,
Žl 51:2 když k němu přišel prorok Nátan, protože vešel k Bat-šebě.
Žl 51:3 Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti,
Žl 51:4 moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu!
Žl 51:5 Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.
Žl 51:6 Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu.
Žl 51:7 Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.
Žl 51:8 Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost.
Žl 51:9 Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh.
Žl 51:10 Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal.
Žl 51:11 Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti.
Žl 51:12 Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.
Žl 51:13 Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber!
Žl 51:14 Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.
Žl 51:15 Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě.
Žl 51:16 Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost.
Žl 51:17 Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu.
Žl 51:18 Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží.
Žl 51:19 Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!
Žl 51:20 Prokaž dobro Sijónu svou přízní, vybuduj jeruzalémské hradby.
Žl 51:21 Pak se ti zalíbí oběti spravedlnosti, zápaly a celopaly, pak ti budou na oltáři obětovat býčky.
Žl 52:1 Pro předního zpěváka. Poučující, Davidův,
Žl 52:2 když přišel Edómec Dóeg a oznámil Saulovi: "David vešel do Achímelekova domu."
Žl 52:3 Proč se chlubíš zlem, ty bohatýre? Boží milosrdenství po všechny dny trvá!
Žl 52:4 Jen zhoubu tvůj jazyk splétá, máš ho ostrý jako břitvu, pleticháři.
Žl 52:5 Zlo miluješ víc než dobro, klam více než spravedlivé slovo.
Žl 52:6 Miluješ každé podvratné slovo, jazyku lstivý.
Žl 52:7 Proto Bůh tě smete provždy, popadne tě, ze stanu tě vyrve, vykoření tě ze země živých.
Žl 52:8 Až to spatří spravedliví, zmocní se jich bázeň a posměšně o něm řeknou:
Žl 52:9 "Ano, byl to muž, jenž nepokládal za záštitu Boha, ve své veliké bohatství doufal, zakládal si na své zhoubné moci."
Žl 52:10 Ale já jsem jako zelenající se oliva v domě Božím. Doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy.
Žl 52:11 Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným.
Žl 53:1 Pro předního zpěváka, při tanečním reji. Poučující, Davidův.
Žl 53:2 Bloud si v srdci říká: "Bůh tu není." Všichni kazí a bezprávně kdeco zohavují, nikdo nic dobrého neudělá.
Žl 53:3 Bůh na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.
Žl 53:4 Odpadli však všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.
Žl 53:5 Což nevědí ti, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Boha nevzývají,
Žl 53:6 že se jednou třást budou strachem, strachem, jaký ještě nebyl? Kosti toho, kdo tě oblehl, Bůh rozmetá, zahanbíš je, protože je Bůh zavrhl.
Žl 53:7 Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Bůh změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.
Žl 54:1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův,
Žl 54:2 když přišli Zifejci a řekli Saulovi: "David se přece skrývá u nás."
Žl 54:3 Bože, pro své jméno mě zachraň, ujmi se mé pře svou bohatýrskou silou.
Žl 54:4 Slyš moji modlitbu, Bože, naslouchej slovům mých úst.
Žl 54:5 Povstali proti mně cizáci, ukrutníci o život mi ukládají, na Boha neberou zřetel.
Žl 54:6 Avšak Bůh mi poskytuje pomoc, Panovník je s těmi, kdo mě podpírají.
Žl 54:7 Kéž to zlo odrazí na ty, kdo proti mně sočí! Ve své věrnosti je umlč.
Žl 54:8 Ochotně ti budu obětovat, vzdávat chválu, Hospodine, tvému jménu, protože je dobré.
Žl 54:9 Ze všeho soužení jsi mě vysvobodil, pád nepřátel spatřilo mé oko.
Žl 55:1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův.
Žl 55:2 Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou.
Žl 55:3 Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám,
Žl 55:4 neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku.
Žl 55:5 Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti,
Žl 55:6 padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo.
Žl 55:7 Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde.
Žl 55:8 Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti,
Žl 55:9 spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí.
Žl 55:10 Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry,
Žl 55:11 ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu,
Žl 55:12 v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic.
Žl 55:13 Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl,
Žl 55:14 jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel!
Žl 55:15 Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu.
Žl 55:16 Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu.
Žl 55:17 A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí.
Žl 55:18 Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. - Vyslyšel můj hlas!
Žl 55:19 On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich proti mně je tolik.
Žl 55:20 Slyší Bůh a pokoří je, on, jenž odedávna trůní, když se změnit nechtějí a nebojí se Boha.
Žl 55:21 Leckdo vztáhne ruku na ty, kteří v pokoji s ním žijí, jeho smlouvu znesvěcuje.
Žl 55:22 Lichotek má plná ústa, ale v srdci válku. Hladší nad olej jsou jeho slova, ale jsou to vytasené meče.
Žl 55:23 Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.
Žl 55:24 Ty je, Bože, srázíš v jámu zkázy. Ti, kdo prolévají krev a stavějí vše na lsti, nedožijí ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe!
Žl 56:1 Pro předního zpěváka, podle "Němé holubice dálek". Pamětní zápis, Davidův, když se ho v Gatu zmocnili Pelištejci.
Žl 56:2 Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk, válečník mě denně utiskuje.
Žl 56:3 Denně po mně šlapou ti, kteří proti mně sočí, těch, kdo zpupně válčí proti mně, je mnoho.
Žl 56:4 Přichází den strachu, já však doufám v tebe.
Žl 56:5 V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo?
Žl 56:6 Denně překrucují moje slova, vymýšlejí na mě kdeco zlého.
Žl 56:7 Srocují se, číhají a stopují mě, o mé bezživotí usilují.
Žl 56:8 Vyváznout je necháš za ty ničemnosti? Takové lidi sraz, Bože, svým hněvem!
Žl 56:9 O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš?
Žl 56:10 Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den, kdy provolám: "Teď vím, že Bůh je při mně!"
Žl 56:11 V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím,
Žl 56:12 v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk?
Žl 56:13 Bože, sliby tobě dané splním, přinesu ti oběť chvály,
Žl 56:14 neboť jsi mě vysvobodil z jisté smrti. Což jsi neušetřil moje nohy podvrtnutí, abych před Bohem směl chodit dál ve světle živých?
Žl 57:1 Pro předního zpěváka, jako "Nevyhlazuj!" Davidův, pamětní zápis, když uprchl před Saulem do jeskyně.
Žl 57:2 Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou, k tobě se utíká moje duše. Utíkám se do stínu tvých křídel, dokud nepomine zhoubné nebezpečí.
Žl 57:3 Volám k Bohu Nejvyššímu, k Bohu, jenž za mě dokončí zápas.
Žl 57:4 Sešle pomoc z nebe, zachrání mě, potupí toho, kdo po mně šlape. Bůh sešle své milosrdenství a věrnost.
Žl 57:5 Mezi lvy být musím, s těmi uléhám, kdo srší ohněm, s lidmi, jejichž zuby jsou kopí a šípy, jejichž jazyk je ostrý meč.
Žl 57:6 Povznes se až nad nebesa, Bože, ať nad celou zemí vzejde tvoje sláva!
Žl 57:7 Nastražili síť mým krokům, člověk mě chtěl zlomit; vykopali na mě jámu, spadli do ní sami.
Žl 57:8 Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy.
Žl 57:9 Probuď se, má slávo! Probuď se už, citaro a harfo, ať jitřenku vzbudím.
Žl 57:10 Panovníku, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy;
Žl 57:11 vždyť tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost.
Žl 57:12 Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!
Žl 58:1 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Davidův, pamětní zápis.
Žl 58:2 Opravdu svou němotou hlásáte spravedlnost? Lidé, soudíte dle práva?
Žl 58:3 V zemi jednáte, jak podlé srdce velí, razíte si cestu násilím svých rukou.
Žl 58:4 Svévolníci, ti se odrodili hned v matčině lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou.
Žl 58:5 Mají jedu jako hadi, jsou jak hluchá zmije, když si zacpe uši,
Žl 58:6 aby neslyšela kouzelnický šepot zaklínače zkušeného v zaklínání.
Žl 58:7 Bože, vylámej jim zuby v ústech, vyraz tesáky těch lvíčat, Hospodine!
Žl 58:8 Ať se rozplynou jak tratící se vody, ať se tomu, kdo napne luk, ztupí šípy.
Žl 58:9 Ať se ztratí jako slizký plž, jako potracený plod, který neuzřel slunce.
Žl 58:10 Dříve než co pochopí, už trním pod hrnci vám budou, smete je vichr, ať svěží či zprahlé.
Žl 58:11 Radovat se bude spravedlivý, až uzří tu pomstu, omyje si nohy v krvi svévolníka.
Žl 58:12 A lidé si řeknou: "Spravedlivý ovoce se dočkal. Ano, Bůh to je, kdo na zemi soud koná."
Žl 59:1 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Davidův, pamětní zápis, když Saul dal střežit dům, aby ho usmrtil.
Žl 59:2 Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože, buď mi hradem proti útočníkům.
Žl 59:3 Vysvoboď mě od těch, kdo páchají ničemnosti, zachraň mě před těmi, kdo prolévají krev.
Žl 59:4 Hle, jak nástrahy mi strojí, mocní srocují se proti mně, ne snad pro nevěrnost nebo můj hřích, Hospodine,
Žl 59:5 sbíhají se, aby zakročili, ne však kvůli nepravosti. Vzbuď se, pojď mi vstříc a pohleď!
Žl 59:6 Hospodine, Bože zástupů, ty jsi Bůh Izraele. Procitni a ztrestej všechny pronárody, neměj slitování s nikým, kdo by věrolomně páchal ničemnosti.
Žl 59:7 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.
Žl 59:8 Hle, co chrlí jejich ústa! Mezi jejich rty jsou meče, že prý: "Kdo to slyší?"
Žl 59:9 Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny pronárody jsou ti k smíchu.
Žl 59:10 Moje sílo, budu se tě držet! Bůh je přece hrad můj nedobytný.
Žl 59:11 Bůh můj milosrdný jde přede mnou, Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí.
Žl 59:12 Jen je nepobíjej, aby můj lid nezapomněl; rozežeň je mocí svou a sraz je, ty jsi náš štít, Panovníku!
Žl 59:13 Hříchem svých úst, slovem svých rtů, vlastní pýchou ať jsou polapeni za kletbu a za lež, které vyřkli.
Žl 59:14 Skoncuj v rozhořčení, skoncuj s nimi, ať poznají, že Bůh vládne v Jákobovi i v dálavách země!
Žl 59:15 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.
Žl 59:16 Za potravou sem a tam se honí, když se nenasytí, zůstávají přes noc.
Žl 59:17 Já však budu zpívat o tvé síle, nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat. Vždyť ses mi stal nedobytným hradem, útočištěm v den soužení mého.
Žl 59:18 Moje sílo, o tobě chci žalmy zpívat. Bůh je přece hrad můj nedobytný, Bůh můj milosrdný.
Žl 60:1 Pro předního zpěváka, podle "Lilie svědectví". Pamětní zápis, Davidův, k vyučování,
Žl 60:2 když válčil s Aramejci z Dvojříčí a s Aramejci ze Sóby; po návratu pobil Joáb Edómce v Solném údolí, dvanáct tisíc mužů.
Žl 60:3 Zanevřels na nás, Bože, prolomils naše řady, stíhal nás hněv tvůj. Navrať se k nám!
Žl 60:4 Zemí jsi otřásl, rozštěpil jsi ji; scel její trhliny, neboť se hroutí!
Žl 60:5 Vlastnímu lidu dals okusit tvrdost, dals nám pít víno, až závrať nás jímá.
Žl 60:6 Dopustils, aby ti, kdo se tě bojí, korouhev k ústupu před lukem zvedli.
Žl 60:7 Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz nám!
Žl 60:8 Bůh ve své svatyni promluvil: "S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót.
Žl 60:9 Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát.
Žl 60:10 Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc. Spusť, Pelišteo, proti mně válečný ryk!"
Žl 60:11 Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu?
Žl 60:12 Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože?
Žl 60:13 Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka.
Žl 60:14 S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.
Žl 61:1 Pro předního zpěváka, za doprovodu strunného nástroje. Davidův.
Žl 61:2 Slyš, Bože, mé bědování, mé modlitbě pozornost věnuj,
Žl 61:3 z končin země k tobě volám se sklíčeným srdcem. Doveď mě na skálu, je pro mě strmá,
Žl 61:4 ty jsi moje útočiště a pevná věž proti nepříteli.
Žl 61:5 Chci navěky pobývat v tvém stanu, utéci se do skrýše tvých křídel.
Žl 61:6 Ty jsi, Bože, slyšel moje sliby. Do vlastnictví dals mi ty, kteří se bojí tvého jména.
Žl 61:7 Přidávej dny králi, ať jsou jeho léta jako celá pokolení,
Žl 61:8 ať před Bohem trůní věčně. Připrav milosrdenství a věrnost, ať ho opatrují!
Žl 61:9 A tak budu tvému jménu navždy zpívat žalmy, den co den budu plnit své sliby.
Žl 62:1 Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Žalm Davidův.
Žl 62:2 Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása.
Žl 62:3 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese.
Žl 62:4 Jak dlouho budete napadat člověka? Zabitím hrozíte všichni jak stěna nahnutá, jako zeď podkopaná.
Žl 62:5 Stále se radí, jak strhnout ho z výše, ve lhaní zálibu našli, žehnají ústy, zlořečí v nitru.
Žl 62:6 Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá.
Žl 62:7 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese.
Žl 62:8 Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště.
Žl 62:9 Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.
Žl 62:10 Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek.
Žl 62:11 Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce.
Žl 62:12 Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc,
Žl 62:13 i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. Ty každému splatíš podle jeho skutků.
Žl 63:1 Žalm Davidův, když byl v Judské poušti.
Žl 63:2 Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi.
Žl 63:3 Proto tě vyhlížím ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu;
Žl 63:4 tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem.
Žl 63:5 Proto ti žehnám po celý život, v tvém jménu pozvedám dlaně.
Žl 63:6 Má duše se sytí nejtučnější stravou, moje rty plesají, má ústa zpívají chválu.
Žl 63:7 Když si tě na lůžku připomínám, o tobě rozjímám za nočních hlídek,
Žl 63:8 že jsi mou pomocí býval, ve stínu křídel tvých plesám.
Žl 63:9 Má duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží.
Žl 63:10 Ti, kdo mi chystají zkázu a o život ukládají, sestoupí v nejhlubší útroby země;
Žl 63:11 vydáni napospas meči za kořist šakalům padnou.
Žl 63:12 Král se však bude radovat; Bůh bude chloubou všech, kdo přísahají při něm, a budou zacpána ústa těm, kdo zrádně mluví.
Žl 64:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Žl 64:2 Vyslyš, Bože, moje lkání, chraň mě, ať mohu žít beze strachu z nepřítele,
Žl 64:3 skryj mě, když se zlovolníci tajně radí, když se bouří, kdo páchají ničemnosti,
Žl 64:4 kdo si nabrousili jazyky jak meče, namířili šípy jedovatých řečí,
Žl 64:5 aby zákeřně stříleli na bezúhonného! Znenadání na něj vystřelí bez jakékoli bázně.
Žl 64:6 Utvrzují se v zlém rozhodnutí, počítají, jak by nastražili léčky, říkají si: "Kdo nás může spatřit?
Žl 64:7 Ať si kdo chce slídí po podlostech, nastrojili jsme to dokonale, ať si slídil slídí, hluboké je nitro člověka i jeho srdce."
Žl 64:8 Bůh však znenadání na ně vystřelí šíp; budou samá rána.
Žl 64:9 Jejich jazyk je sklátí, každý, kdo je spatří, se jim vyhne.
Žl 64:10 Všichni lidé se budou bát, budou rozhlašovat Boží skutek a pochopí jeho dílo.
Žl 64:11 Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce.
Žl 65:1 Pro předního zpěváka, žalm. Davidův, píseň.
Žl 65:2 Ztišením se sluší tebe chválit, Bože, na Sijónu, plnit tobě sliby.
Žl 65:3 K tobě, jenž modlitby slyšíš, přichází veškeré tvorstvo.
Žl 65:4 Přemohly mě nepravosti, našich nevěrností jenom ty nás zprostíš.
Žl 65:5 Blaze tomu, koho vyvolíš a přijmeš, aby směl pobývat ve tvých nádvořích. Tam se budem sytit dary tvého domu, tvého svatého chrámu.
Žl 65:6 Ve své spravedlnosti nám odpovídáš činy budícími bázeň, Bože, naše spáso, naděje všech končin země i zámořských dálek,
Žl 65:7 jenž jsi upevnil svou mocí hory, opásán bohatýrskou silou,
Žl 65:8 jenž konejšíš hukot moří, hukot jejich vlnobití i vřavu národů.
Žl 65:9 Z tvých znamení jímá bázeň obyvatele všech končin, tam, kde jitro nastává i kde se snáší večer, všechno naplňuješ plesem.
Žl 65:10 Navštěvuješ zemi, hojností ji zahrnuješ, velmi bohatou ji činíš. Boží potok je naplněn vodou, pečuješ jim o obilí, ano, máš o zemi péči:
Žl 65:11 zavlažuješ brázdy, kypříš hroudy, vydatnými prškami ji činíš vláčnou, žehnáš tomu, co z ní raší.
Žl 65:12 Ty svou dobrotou celý rok korunuješ, ve tvých stopách kane tučnost,
Žl 65:13 kane na pastviny v stepi, a pahorky jásotem se opásaly.
Žl 65:14 Louky se oděly stády, doliny se halí obilím, zvučí hlaholem a zpěvem.
Žl 66:1 Pro předního zpěváka, žalmová píseň. Hlahol Bohu, celá země!
Žl 66:2 Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem.
Žl 66:3 Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i tví nepřátelé.
Žl 66:4 Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu.
Žl 66:5 Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň.
Žl 66:6 Moře obrátil v souš, řeku přešli suchou nohou; radujme se tady z něho!
Žl 66:7 Věčně vládne svou bohatýrskou silou, pronárody sleduje svým zrakem. Odbojníci ať se nevyvyšují!
Žl 66:8 Dobrořečte, národy, našemu Bohu, zvučně rozhlašujte jeho chválu.
Žl 66:9 Zachoval nás při životě, nedopustil, aby nám uklouzly nohy.
Žl 66:10 Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro:
Žl 66:11 zavedls nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil.
Žl 66:12 Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho.
Žl 66:13 Vstoupím se zápalnou obětí do tvého domu, splním ti své sliby,
Žl 66:14 jež moje rty vyslovily, jež v soužení vyřkla moje ústa.
Žl 66:15 V oběť zápalnou ti přinesu to nejtučnější, s obětním dýmem z beranů připravím skot i kozly.
Žl 66:16 Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.
Žl 66:17 Svými ústy jsem volával k němu, svým jazykem jsem ho vyvyšoval.
Žl 66:18 Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel.
Žl 66:19 Bůh však slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost.
Žl 66:20 Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel.
Žl 67:1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Zpívaný žalm.
Žl 67:2 Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář!
Žl 67:3 Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása!
Žl 67:4 Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
Žl 67:5 Ať se národy radují, ať zaplesají, neboť soudíš lidi podle práva, spravuješ národy země.
Žl 67:6 Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
Žl 67:7 Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš.
Žl 67:8 Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země!
Žl 68:1 Pro předního zpěváka, Davidův. Zpívaný žalm.
Žl 68:2 Povstane Bůh, a rozprchnou se jeho nepřátelé, na útěk se před ním dají, kdo ho nenávidí.
Žl 68:3 Odvaneš je jako dým. Tak jako taje vosk před žárem ohně, tak zhynou před Bohem svévolníci.
Žl 68:4 Spravedliví se však zaradují a jásotem budou oslavovat Boha, budou se radostně veselit.
Žl 68:5 Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte.
Žl 68:6 Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém.
Žl 68:7 Bůh, jenž osamělé usazuje v domě, vyvádí vězně k šťastnému životu; odbojníci však zůstanou ve vyprahlé zemi.
Žl 68:8 Bože, když jsi táhl v čele svého lidu, když jsi kráčel pustým krajem,
Žl 68:9 třásla se země, kanuly krůpěje z nebe před Bohem ze Sínaje, před Bohem, Bohem Izraele.
Žl 68:10 Štědrým přívalem jsi skrápěl své dědictví, Bože, když se země vysílila, pečoval jsi o ni.
Žl 68:11 Tvoje stádce se v ní usadilo. Bože, ve své dobrotě máš péči o poníženého!
Žl 68:12 Panovník pronáší výrok. Nesmírný je zástup žen, jež radostnou zvěst nesou:
Žl 68:13 "Pádí králové i se zástupy, pádí, hospodyně rozdělují kořist.
Žl 68:14 Zůstanete ležet mezi ohradami? Jak se blyští stříbrem potažená křídla holubice, perutě zlatavě zelenavé!
Žl 68:15 Už jí Všemohoucí rozehnal ty krále! To tys přikryl sněhem šerý Salmón."
Žl 68:16 Horou bohů je hora Bášan, hora Bášan je hora strmých štítů.
Žl 68:17 Proč, vy strmé horské štíty, úkosem shlížíte na horu, na níž se usadit zatoužil Bůh? Tam bude Hospodin přebývat natrvalo.
Žl 68:18 Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je mezi nimi, ze Sínaje táhne do svatyně.
Žl 68:19 Vystoupil jsi na výšinu, ty, kdo byli v zajetí, jsi vedl, mnohé z lidí přijals darem, odbojníci však museli zůstat v poušti, Hospodine, Bože!
Žl 68:20 Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása.
Žl 68:21 Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti.
Žl 68:22 Ano, Bůh rozdrtí nepřátelům hlavu, témě tomu, který se ve vinách brodí.
Žl 68:23 Panovník řekl: "Vyvedu z Bášanu, vyvedl jsem i z hlubin moře
Žl 68:24 a noha tvá je rozdrtí v krvi, ať jazyk tvých psů má z nepřátel podíl."
Žl 68:25 Všichni spatřili tvůj průvod, Bože, průvod mého Boha, mého Krále, do svatyně.
Žl 68:26 Napřed šli zpěváci, za nimi hudebníci, uprostřed s bubínky dívky.
Žl 68:27 V shromážděních dobrořečte Bohu, Hospodinu, vy z pramene Izraele!
Žl 68:28 Tady je Benjamín, nejmladší, jenž se stal nad nimi pánem, nad veliteli Judy a jeho oddíly, nad veliteli Zabulóna, veliteli Neftalího.
Žl 68:29 Byl to příkaz tvého Boha. Nechť se tvá moc, Bože, mocně prokazuje v tom, co pro nás konáš
Žl 68:30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Králové ti budou přinášet dary.
Žl 68:31 Oboř se na tu divou zvěř v rákosí, na stádo turů mezi býčky národů, na toho, který se vrhá do bláta kvůli úlomku stříbra. Rozpraš národy válkychtivé!
Žl 68:32 Ať přijdou egyptští velmožové, ať Kúš vztáhne ruce vstříc Bohu.
Žl 68:33 Království země, zpívejte Bohu, zapějte žalmy Panovníku,
Žl 68:34 tomu, jenž jezdí po nebi, po nebi odvěkém. Hle, vydal hlas, hlas plný moci.
Žl 68:35 Uznejte Boží moc! Jeho vznešenost se klene nad Izraelem, jeho moc do mraků strmí.
Žl 68:36 Bůh ze tvých svatyň vzbuzuje bázeň, Bůh Izraele. On dává moc a udatnost lidu. Požehnán buď Bůh!
Žl 69:1 Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Davidův.
Žl 69:2 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši!
Žl 69:3 V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče.
Žl 69:4 Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá.
Žl 69:5 Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet.
Žl 69:6 Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto.
Žl 69:7 Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele!
Žl 69:8 Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře.
Žl 69:9 Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky,
Žl 69:10 neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.
Žl 69:11 Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo.
Žl 69:12 Oblékl jsem si žíněné roucho a stal se pro ně pořekadlem.
Žl 69:13 O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují.
Žl 69:14 Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy,
Žl 69:15 vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod.
Žl 69:16 Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa!
Žl 69:17 Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne,
Žl 69:18 neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi,
Žl 69:19 buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům!
Žl 69:20 Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky.
Žl 69:21 Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili - nenašel se nikdo.
Žl 69:22 Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet.
Žl 69:23 Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou.
Žl 69:24 Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly.
Žl 69:25 Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je.
Žl 69:26 Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo.
Žl 69:27 Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál.
Žl 69:28 Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví.
Žl 69:29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé.
Žl 69:30 Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása.
Žl 69:31 Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním.
Žl 69:32 Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy.
Žl 69:33 Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřeje v srdci.
Žl 69:34 Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni.
Žl 69:35 Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží,
Žl 69:36 neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a je mít ve vlastnictví.
Žl 69:37 Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.
Žl 70:1 Pro předního zpěváka. Davidův, k připamatování.
Žl 70:2 Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš!
Žl 70:3 Ať se zardí hanbou ti, kdo mi o život ukládají, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí.
Žl 70:4 Za svou hanebnost ať musí couvnout ti, kdo mi říkají: "Dobře ti tak!"
Žl 70:5 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: "Bůh je velký" ti, kdo milují tvou spásu.
Žl 70:6 Ponížený jsem a ubohý, Bože, pospěš ke mně! Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej, Hospodine!
Žl 71:1 Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben!
Žl 71:2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou.
Žl 71:3 Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz!
Žl 71:4 Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka.
Žl 71:5 Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám.
Žl 71:6 Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.
Žl 71:7 Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště.
Žl 71:8 Z mých úst plně zní tvá chvála, den co den tě oslavuji.
Žl 71:9 Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.
Žl 71:10 Nepřátelé se už na mě domlouvají, ti, kdo mě hlídají, společně se radí,
Žl 71:11 prohlašují: "Bůh ho opustil, pusťte se za ním, chopte se ho, nevysvobodí ho nikdo."
Žl 71:12 Nevzdaluj se ode mne, můj Bože, Bože, na pomoc mi pospěš!
Žl 71:13 Ať zahynou v hanbě, kdo mě osočují, potupa a stud ať halí ty, kdo zlo mi strojí.
Žl 71:14 Já však budu vytrvale čekat a vždy víc a nade vše tě budu chválit.
Žl 71:15 O tvé spravedlnosti budou má ústa vypravovat, každého dne svědčit o tvé spáse, a přece nestačím všechno vypovědět.
Žl 71:16 Přicházím s bohatýrskými činy Panovníka Hospodina; tvoji spravedlnost, jenom tvoji, budu připomínat.
Žl 71:17 Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy.
Žl 71:18 Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky své paže a s tvou bohatýrskou silou všechny, kteří přijdou.
Žl 71:19 Bože, tvoje spravedlnost až k výšinám sahá, vykonals veliké věci. Bože, kdo je tobě roven!
Žl 71:20 Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět.
Žl 71:21 Ty mě stále činíš větším, útěchou mě zahrnuješ.
Žl 71:22 A já strunným nástrojem ti budu vzdávat chválu, Bože můj, za tvoji věrnost, s citarou ti budu zpívat žalmy, Svatý Izraele.
Žl 71:23 Ať plesají mé rty, když ti zpívám žalmy, i má duše tebou vykoupená.
Žl 71:24 A můj jazyk bude o tvé spravedlnosti hovořit každodenně, budou se rdít hanbou ti, kdo mi strojili zlé věci.
Žl 72:1 Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu,
Žl 72:2 aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva.
Žl 72:3 Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost.
Žl 72:4 Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele.
Žl 72:5 Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení.
Žl 72:6 Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi.
Žl 72:7 V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc.
Žl 72:8 A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země.
Žl 72:9 Divá sběř se před ním bude krčit, prach budou lízat jeho nepřátelé.
Žl 72:10 Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby.
Žl 72:11 Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
Žl 72:12 Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka.
Žl 72:13 Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život.
Žl 72:14 Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocená.
Žl 72:15 Ať je živ! Budou mu dávat zlato z Šeby, ustavičně se za něj modlit, žehnat mu neustále.
Žl 72:16 Země bude oplývat obilím, jež se bude vlnit i po vrcholech hor, jeho klasy budou jako libanónské cedry, obyvatelé měst pokvetou jak bylina země.
Žl 72:17 Jeho jméno bude věčné, dokud potrvá slunce, poroste jeho jméno. Budou si jím žehnat, všechny národy ho budou blahoslavit.
Žl 72:18 Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy.
Žl 72:19 Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Amen, amen.
Žl 72:20 Končí modlitby Davida, syna Jišajova.
Žl 73:1 Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!
Žl 73:2 Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty,
Žl 73:3 neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí.
Žl 73:4 Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí,
Žl 73:5 nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé.
Žl 73:6 Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí.
Žl 73:7 Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce.
Žl 73:8 Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé.
Žl 73:9 Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi.
Žl 73:10 A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem.
Žl 73:11 Říkávají: "Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?"
Žl 73:12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění.
Žl 73:13 Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?
Žl 73:14 Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán.
Žl 73:15 Kdybych řekl: "Budu mluvit jako oni", věrolomně bych opustil pokolení tvých synů.
Žl 73:16 Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo.
Žl 73:17 Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec.
Žl 73:18 Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš.
Žl 73:19 Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč do jednoho.
Žl 73:20 Jako snem po procitnutí, Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až se vzbudíš.
Žl 73:21 Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví,
Žl 73:22 byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.
Žl 73:23 Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici,
Žl 73:24 povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.
Žl 73:25 Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.
Žl 73:26 Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.
Žl 73:27 Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.
Žl 73:28 Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.
Žl 74:1 Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš.
Žl 74:2 Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš.
Žl 74:3 Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil.
Žl 74:4 Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili.
Žl 74:5 Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů,
Žl 74:6 nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem.
Žl 74:7 Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi.
Žl 74:8 V srdci si řekli: "Jejich rod úplně vyhubíme!" Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi.
Žl 74:9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde.
Žl 74:10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno?
Žl 74:11 Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi!
Žl 74:12 Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy.
Žl 74:13 Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy,
Žl 74:14 rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře,
Žl 74:15 rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky.
Žl 74:16 Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce,
Žl 74:17 ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu.
Žl 74:18 Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno.
Žl 74:19 Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň,
Žl 74:20 přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země.
Žl 74:21 Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno!
Žl 74:22 Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně.
Žl 74:23 Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!
Žl 75:1 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Žalm; pro Asafa, píseň.
Žl 75:2 Vzdáváme ti chválu, Bože, vzdáváme ti chválu! Tvé jméno je blízko, vypráví se o tvých divech.
Žl 75:3 "Já určím tu chvíli, kdy vykonám soud dle práva.
Žl 75:4 Země se rozplyne se všemi, kdo na ní sídlí; já jsem to, kdo dává pevnost jejím sloupům."
Žl 75:5 Potřeštěncům říkám: Nechte ztřeštěností! Říkám svévolníkům: Nezvedejte rohy!
Žl 75:6 Nezvedejte svoje rohy vzhůru, nemluvte s tak drzou šíjí!
Žl 75:7 Nikdo od východu, nikdo od západu, nikdo od hornaté pouště,
Žl 75:8 jenom Bůh je soudce: jednoho poníží, druhého povýší.
Žl 75:9 Hospodin má v ruce kalich: víno kvasí, je plné příměsků, z něho nalévá a vypijí je i s kaly až do dna všichni svévolníci země.
Žl 75:10 A já to budu navěky hlásat, budu zpívat žalmy Jákobovu Bohu.
Žl 75:11 A všem svévolníkům srazím rohy, rohy spravedlivého se zvednou.
Žl 76:1 Pro předního zpěváka. Za doprovodu strunných nástrojů. Žalm pro Asafa. Píseň.
Žl 76:2 V judské zemi je znám Bůh, má velké jméno v Izraeli.
Žl 76:3 V Šálemu je jeho stánek, jeho obydlí je na Sijónu.
Žl 76:4 Roztříštil tam střely ohnivé i s lukem, štíty, meče, válku.
Žl 76:5 Vznešený, jak jasně záříš nad horami rozsápaných!
Žl 76:6 Zarputilci za kořist ti padli, dřímají svůj sen; všem válečníkům ochrnuly ruce.
Žl 76:7 Pohrozils, Jákobův Bože, a mrákota obestřela válečné vozy i koně.
Žl 76:8 Ty vzbuzuješ bázeň. Kdo před tebou obstojí, když vzplaneš hněvem?
Žl 76:9 Svou při jsi vyhlásil z nebe. Země žila hned v bázni a v míru,
Žl 76:10 když Bůh povstal k soudu pro záchranu všech pokorných v zemi.
Žl 76:11 Rozhořčením stíháš lidi a je ti to k chvále, po svém rozhořčení opášeš se pozůstatkem lidu.
Žl 76:12 Učiňte slib a splňte jej Hospodinu, svému Bohu! Všichni kolem něho ať přinesou poctu tomu, jenž vzbuzuje bázeň,
Žl 76:13 tomu, který krotí ducha vojevůdců a vzbuzuje bázeň v králích země.
Žl 77:1 Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm.
Žl 77:2 Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu!
Žl 77:3 V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá.
Žl 77:4 Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý.
Žl 77:5 Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova.
Žl 77:6 Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta.
Žl 77:7 V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá:
Žl 77:8 Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví?
Žl 77:9 Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních?
Žl 77:10 Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování?
Žl 77:11 Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího.
Žl 77:12 Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku.
Žl 77:13 Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích.
Žl 77:14 Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš?
Žl 77:15 Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat.
Žl 77:16 Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy.
Žl 77:17 Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly.
Žl 77:18 Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy.
Žl 77:19 Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla.
Žl 77:20 Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy.
Žl 77:21 Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.
Žl 78:1 Poučující. Pro Asafa. Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho,
Žl 78:2 otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké.
Žl 78:3 Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli,
Žl 78:4 nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal.
Žl 78:5 Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny,
Žl 78:6 aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům,
Žl 78:7 aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání,
Žl 78:8 a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu.
Žl 78:9 Lukem vyzbrojeni Efrajimci otočili se v den bitvy.
Žl 78:10 Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli,
Žl 78:11 zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout.
Žl 78:12 On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli.
Žl 78:13 Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody.
Žl 78:14 Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně.
Žl 78:15 Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní,
Žl 78:16 bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky.
Žl 78:17 Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu,
Žl 78:18 srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle.
Žl 78:19 A reptali proti Bohu: "Může Bůh prostřít stůl v poušti?
Žl 78:20 Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?"
Žl 78:21 Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli,
Žl 78:22 neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu.
Žl 78:23 Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes
Žl 78:24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával.
Žl 78:25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.
Žl 78:26 Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí
Žl 78:27 a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku,
Žl 78:28 nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich.
Žl 78:29 Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví.
Žl 78:30 Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech,
Žl 78:31 když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil.
Žl 78:32 Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům.
Žl 78:33 Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem.
Žl 78:34 Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli, za úsvitu hledávali opět Boha,
Žl 78:35 připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel.
Žl 78:36 Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali,
Žl 78:37 v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě.
Žl 78:38 Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení,
Žl 78:39 pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací.
Žl 78:40 Kolikrát mu v poušti vzdorovali, jakou trýzeň působili mu v tom pustém kraji!
Žl 78:41 Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele.
Žl 78:42 Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka,
Žl 78:43 když činil svá znamení v Egyptě a své zázraky na Sóanském poli.
Žl 78:44 Ramena řek i bystřiny proměnil v krev, takže se nemohli napít.
Žl 78:45 Seslal na ně mouchy, aby je sžíraly, žáby, které jim přinesly zkázu.
Žl 78:46 Co se urodilo, vydal hmyzu, kobylkám plod jejich práce.
Žl 78:47 Jejich révu zničil krupobitím a smokvoně mrazem.
Žl 78:48 Jejich dobytek vydal v plen krupobití a ohnivým střelám jejich stáda.
Žl 78:49 Tak je stíhal svým planoucím hněvem, hněvem hrozným, prchlivostí, souženími, řadou poslů zkázy.
Žl 78:50 Dával průchod svému hněvu, jejich duše neušetřil smrti, vydal moru v plen vše živé.
Žl 78:51 Všechno prvorozené v Egyptě pobil, prvotiny plodivé síly v Chámových stanech.
Žl 78:52 Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští,
Žl 78:53 vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře.
Žl 78:54 Dovedl je až k území své svatyně, k této hoře, kterou pravicí svou získal.
Žl 78:55 Vypudil před nimi pronárody, jejich zem rozměřil na dědictví, v jejich stanech ubytoval izraelské kmeny.
Žl 78:56 Ale pokoušeli ho a vzdorovali Bohu nejvyššímu a nedbali na svědectví jeho,
Žl 78:57 odpadali, byli věrolomní jak otcové jejich, selhávali jako záludný luk.
Žl 78:58 Na posvátných návrších ho uráželi, svými modlami ho podnítili k žárlivosti.
Žl 78:59 Bůh se rozlítil, když to vše slyšel, velmi si zprotivil Izraele:
Žl 78:60 opovrhl svým příbytkem v Šílu, stanem, v němž přebýval mezi lidmi.
Žl 78:61 Vydal do zajetí svoji sílu, svoji čest do rukou protivníka
Žl 78:62 a svůj lid vydal v plen meči, proti svému dědictví vzplál prchlivostí.
Žl 78:63 Jejich junáky sežehl oheň, jejich panny svatebních chval nepoznaly.
Žl 78:64 Jejich kněží padli mečem, jejich vdovy neplakaly.
Žl 78:65 A pak se Panovník probudil jak ze sna, jak bohatýr rozjařený vínem,
Žl 78:66 zezadu bil svoje protivníky, uvedl na ně potupu věčnou.
Žl 78:67 Zprotivil si Josefův stan, Efrajimův kmen si nevyvolil,
Žl 78:68 zvolil si kmen Judův, horu Sijón, tu si zamiloval.
Žl 78:69 Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes, navěky ji založil jak zemi.
Žl 78:70 Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší,
Žl 78:71 od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl.
Žl 78:72 A pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil.
Žl 79:1 Žalm pro Asafa. Bože, vtrhly pronárody do dědictví tvého, tvůj svatý chrám poskvrnily, Jeruzalém obrátily v hromady sutin!
Žl 79:2 Mrtvoly tvých služebníků daly za potravu nebeskému ptactvu, těla tobě věrných zemské zvěři.
Žl 79:3 Prolévaly jejich krev okolo Jeruzaléma jak vodu, a nebyl, kdo by je pohřbil.
Žl 79:4 Tupení svých sousedů jsme vystaveni, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.
Žl 79:5 Dlouho ještě, Hospodine? Chceš se pořád hněvat? Bude tvoje rozhorlení planout jako oheň?
Žl 79:6 Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě, na království, která nevzývají tvoje jméno;
Žl 79:7 vždyť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy.
Žl 79:8 Nepřipomínej nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto vyčerpáni.
Žl 79:9 Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno!
Žl 79:10 Proč by měly pronárody říkat: "Kde je ten jejich Bůh?" Kéž by pronárody poznaly před naším zrakem pomstu za prolitou krev tvých služebníků.
Žl 79:11 Kéž k tobě pronikne sténání vězňů! Mocnou paží svou zachovej syny smrti!
Žl 79:12 Našim sousedům vrať sedminásobně do klína potupu, jíž potupili tebe, Panovníku.
Žl 79:13 My, tvůj lid - ovce, jež paseš, budeme ti navěky, po všechna pokolení, vzdávat chválu a vyprávět o tvých chvályhodných činech.
Žl 80:1 Pro předního zpěváka. Podle "Lilií". Svědectví pro Asafa. Žalm.
Žl 80:2 Naslouchej, pastýři Izraele, ty, jenž Josefa jak ovce vodíš, zaskvěj se, jenž trůníš nad cheruby, před kmeny Efrajim, Benjamín, Manases!
Žl 80:3 Vzbuď svou bohatýrskou sílu a přijď zachránit nás.
Žl 80:4 Bože, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni.
Žl 80:5 Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem při modlitbách svého lidu?
Žl 80:6 Chlebem slzí jsi je krmil, pít jsi jim dal slzy plnou měrou.
Žl 80:7 Pro sousedy jsme předmětem sváru, nepřátelům pro smích.
Žl 80:8 Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni!
Žl 80:9 Vinnou révu z Egypta jsi vyňal, vypudil jsi pronárody a ji jsi zasadil.
Žl 80:10 Připravil jsi pro ni všechno, zapustila kořeny a rozrostla se v zemi.
Žl 80:11 Hory přikryla svým stínem, její ratolesti jsou jak Boží cedry,
Žl 80:12 rozložila výhonky až k moři a své úponky až k Řece.
Žl 80:13 Proč pobořils její zídky? Aby trhali z ní všichni, kdo jdou kolem?
Žl 80:14 Rozrývá ji kanec z lesa a spásá ji polní havěť.
Žl 80:15 Bože zástupů, navrať se, shlédni z nebe, popatř, ujmi se té révy,
Žl 80:16 kmene, který pravice tvá zasadila, letorostu, jejž sis vypěstoval.
Žl 80:17 Spálena je ohněm, porubána, zachmuřil jsi tvář a hynou.
Žl 80:18 Nad mužem své pravice drž svoji ruku, nad synem člověka, letorostem, jejž sis vypěstoval.
Žl 80:19 Nikdy se tě nespustíme, zachovej nám život, ať můžeme vzývat tvoje jméno.
Žl 80:20 Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni!
Žl 81:1 Pro předního zpěváka, podle gatského způsobu. Pro Asafa.
Žl 81:2 Plesejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu!
Žl 81:3 Prozpěvujte žalmy, bijte v buben, hrejte na líbeznou citaru a harfu,
Žl 81:4 při novoluní zatrubte na polnice, při úplňku v den našeho svátku.
Žl 81:5 Takové je nařízení v Izraeli a řád Jákobova Boha.
Žl 81:6 Svědectví uložil v Josefovi, když vytáhl na egyptskou zemi, kde jsem slýchal řeč, kterou jsem neznal.
Žl 81:7 Jeho záda břemene jsem zbavil, i koš odložily jeho ruce.
Žl 81:8 V soužení jsi volal a já jsem tě bránil, odpověděl jsem ti skryt v rachotu hromu, tam při Vodách sváru jsem tě zkoušel.
Žl 81:9 Slyš, můj lide, svědčím proti tobě, kéž bys mě poslechl, Izraeli.
Žl 81:10 Nesmíš mít cizího boha, nebudeš se klanět cizáckému bohu!
Žl 81:11 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je.
Žl 81:12 Neuposlechl mě lid můj, Izrael mi povolný být nechtěl.
Žl 81:13 Nechal jsem je tedy být s tím zarputilým srdcem, ať si jdou za svými plány.
Žl 81:14 Kdyby mě však můj lid uposlechl, kdyby Izrael mými cestami chodil,
Žl 81:15 brzy bych pokořil jeho nepřátele, obrátil bych ruku proti jeho protivníkům.
Žl 81:16 Ti, kdo Hospodina nenávidí, vtírali by se do jeho přízně, věčně by trval čas jeho lidu,
Žl 81:17 bělí pšeničnou by ho sám krmil. Medem ze skály tě budu sytit!
Žl 82:1 Žalm pro Asafa. V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy:
Žl 82:2 "Dlouho ještě chcete soudit proti právu, stranit svévolníkům?
Žl 82:3 Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu, poníženému a chudému zjednejte spravedlnost,
Žl 82:4 pomozte vyváznout nuznému ubožáku, svévolným ho vytrhněte z rukou!"
Žl 82:5 Nic nevědí, nic nechápou, chodí v tmách, a celá země v základech se hroutí.
Žl 82:6 "Ač jsem řekl: >Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího<,
Žl 82:7 zemřete též jako jiní lidé, padnete tak jako každý vladař."
Žl 82:8 Bože, povstaň, rozsuď zemi, dědičně ti patří všechny pronárody!
Žl 83:1 Píseň. Žalm pro Asafa.
Žl 83:2 Bože, nebuď zticha, nemlč, Bože, nezůstávej v klidu!
Žl 83:3 Hleď, jak tvoji nepřátelé hlučí, kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu,
Žl 83:4 kují proti tvému lidu tajné plány, radí se proti těm, které skrýváš:
Žl 83:5 "Pojďme," praví, "vyhlaďme je, ať národem nejsou, ať se nikdy jména Izraele ani nevzpomene!"
Žl 83:6 Tak se spolu svorně uradili, uzavřeli proti tobě smlouvu
Žl 83:7 stany edómské a Izmaelci, Hagrejci i Moáb,
Žl 83:8 Gebal, Amón s Amálekem, Pelištea, ti, kdo sídlí v Týru,
Žl 83:9 Ašúr se k nim také přidal. Paží synů Lotových se stali.
Žl 83:10 Nalož s nimi jako s Midjánem, jako se Síserou, jako s Jabínem v Kíšonském úvalu:
Žl 83:11 u Én-dóru byli vyhlazeni, mrvou na roli se stali.
Žl 83:12 Nalož s jejich knížaty jak s Orébem a Zébem, s všemi jejich vojevůdci jako se Zebachem, se Salmunou,
Žl 83:13 kteří řekli: "Zaberme si Boží nivy!"
Žl 83:14 Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří, jako stéblo unášené větrem!
Žl 83:15 Jako požár, když stravuje lesy, jako plameny, když sežehují hory,
Žl 83:16 tak je postihni svou bouří, svou smrští je vyděs.
Žl 83:17 Pohanou jim pokryj líce, aby hledali tvé jméno, Hospodine.
Žl 83:18 Ať jsou zahanbeni, vyděšeni navždy, ať se rdí a hynou,
Žl 83:19 ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin máš jméno, jsi ten nejvyšší nad celou zemí!
Žl 84:1 Pro předního zpěváka. Podle gatského způsobu. Pro Kórachovce, žalm.
Žl 84:2 Jak je tvůj příbytek milý, Hospodine zástupů!
Žl 84:3 Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu!
Žl 84:4 Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá mláďata zde uložila, Hospodine zástupů, můj Králi a můj Bože!
Žl 84:5 Blaze těm, kdo bydlí ve tvém domě, mohou tě zde vždycky chválit.
Žl 84:6 Blaze člověku, jenž sílu hledá v tobě, těm, kteří se vydávají na pouť.
Žl 84:7 Když Dolinou balzámovníků se ubírají, učiní ji prameništěm, včasný déšť ji halí požehnáním.
Žl 84:8 Pokračují stále s novou silou, objeví se před svým Bohem na Sijónu.
Žl 84:9 Hospodine, Bože zástupů, slyš modlitbu mou, naslouchej, Jákobův Bože!
Žl 84:10 Ty jsi štít náš, Bože, pohleď, na tvář svého pomazaného rač shlédnout.
Žl 84:11 Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde; raději chci stát před prahem domu svého Boha, než prodlévat v stanech svévolnosti,
Žl 84:12 vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně.
Žl 84:13 Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe!
Žl 85:1 Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm.
Žl 85:2 Hospodine, projevoval jsi své zemi přízeň, úděl Jákobův jsi změnil.
Žl 85:3 Snímal jsi ze svého lidu nepravosti, přikrýval jsi všechny jeho hříchy.
Žl 85:4 Svou prchlivost odkládal jsi zcela, přestával jsi planout hněvem.
Žl 85:5 Navrať se k nám, Bože, naše spáso, učiň konec svému rozlícení!
Žl 85:6 Chceš se na nás hněvat věčně? Stíhat hněvem všechna pokolení?
Žl 85:7 Což nám nenavrátíš život, aby se tvůj lid z tebe radoval?
Žl 85:8 Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství, uděl nám svou spásu!
Žl 85:9 Vyslechnu, co promluví Bůh Hospodin, zajisté vyhlásí pokoj pro svůj lid, své věrné, jenom ať se k své hlouposti nevracejí!
Žl 85:10 Ano, jeho spása je blízko těm, kdo se ho bojí, v naší zemi bude přebývat sláva.
Žl 85:11 Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení.
Žl 85:12 Ze země vyraší pravda, z nebe bude shlížet spravedlnost.
Žl 85:13 Hospodin dopřeje dobrých časů, svou úrodu vydá naše země.
Žl 85:14 Před ním půjde spravedlnost a on bude kráčet její cestou.
Žl 86:1 Modlitba Davidova. Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi, jsem tak ponížený, zubožený.
Žl 86:2 Ochraňuj mě, jsem tvůj věrný, spas, můj Bože, svého služebníka, který v tebe doufá.
Žl 86:3 Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k tobě volám.
Žl 86:4 Vlej do duše svého služebníka radost, k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši,
Žl 86:5 neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný.
Žl 86:6 Dopřej, Hospodine, mé modlitbě sluchu, věnuj pozornost mým prosbám.
Žl 86:7 V den svého soužení volám k tobě a ty mi odpovíš.
Žl 86:8 Panovníku, není ti rovného mezi bohy a tvým činům se nic nevyrovná.
Žl 86:9 Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno,
Žl 86:10 protože jsi veliký a konáš divy; jedině ty jsi Bůh.
Žl 86:11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména.
Žl 86:12 Celým srdcem, Panovníku, Bože můj, ti budu vzdávat chválu, tvoje jméno věčně oslavovat,
Žl 86:13 vždyť tvé velké milosrdenství je se mnou; z nejhlubšího podsvětí jsi vytrhl mou duši.
Žl 86:14 Bože, povstávají proti mně opovážlivci, o život mi ukládá smečka ukrutníků, na tebe se neohlíží.
Žl 86:15 Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný.
Žl 86:16 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou, dej svou sílu svému služebníku, vítězství synu své služebnice!
Žl 86:17 Ukaž na mně dobré znamení, ať to vidí, kdo mě mají v nenávisti, ať jsou zahanbeni, že jsi, Hospodine, moje pomoc, moje potěšení!
Žl 87:1 Pro Kórachovce, zpívaný žalm. Na posvátných horách založil svůj chrám.
Žl 87:2 Hospodin miluje brány Sijónu nad všechny příbytky Jákobovy.
Žl 87:3 Slavné věci hlásány jsou v tobě, město Boží!
Žl 87:4 Připomenu Rahaba i Bábel jakožto ty, kdo mě znají, také Pelišteu a Týr s Kúšem, každý z nich se zrodil tady.
Žl 87:5 O Sijónu řeknou: V něm se zrodil ten i onen, a sám Nejvyšší jej činí pevným.
Žl 87:6 Při soupisu lidských společenství Hospodin si zaznamená: Každý z nich se zrodil tady.
Žl 87:7 A dají se do zpěvu a tance: Všechna spása pramení mi z tebe!
Žl 88:1 Žalmová píseň, pro Kórachovce. Pro předního zpěváka, pro zpěv při tanečním reji. Poučující, pro Hémana Ezrachejského.
Žl 88:2 Hospodine, Bože, má spáso, ve dne i v noci před tebou úpím;
Žl 88:3 kéž vstoupí moje modlitba k tobě, nakloň ucho k mému bědování!
Žl 88:4 Samým zlem se sytí moje duše, k podsvětí spěje můj život.
Žl 88:5 Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly.
Žl 88:6 Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou.
Žl 88:7 Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin.
Žl 88:8 Leží na mně tíha tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš.
Žl 88:9 Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim, jsem uvězněn, nemám východiska.
Žl 88:10 Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal, vztahoval jsem k tobě dlaně.
Žl 88:11 Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny a vzdají ti chválu?
Žl 88:12 Což se o tvém milosrdenství vypráví v hrobě? O tvé věrnosti v říši zkázy?
Žl 88:13 Což jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost v zemi zapomnění?
Žl 88:14 Hospodine, pomoz, k tobě volám, ráno má modlitba přichází k tobě.
Žl 88:15 Hospodine, proč jsi na mě zanevřel a svou tvář přede mnou skrýváš?
Žl 88:16 Jsem ponížen a od mládí hynu, snáším tvé hrůzy, nevím si rady.
Žl 88:17 Přehnala se přese mne výheň tvého hněvu, děsuplné rány tvé mě umlčely,
Žl 88:18 ze všech stran se na mě denně hrnou jako vody, všechny najednou mě obkličují.
Žl 88:19 Přítele a druha jsi mi vzdálil, jenom temnoty se ke mně znají!
Žl 89:1 Poučující, pro Étana Ezrachejského.
Žl 89:2 O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení.
Žl 89:3 Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost,
Žl 89:4 řekls: "Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
Žl 89:5 Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení."
Žl 89:6 Nebesa ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost.
Žl 89:7 Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu?
Žl 89:8 Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe.
Žl 89:9 Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy.
Žl 89:10 Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny.
Žl 89:11 Netvora jsi zdeptal, jako bys ho proklál, mocnou paží jsi rozprášil svoje nepřátele.
Žl 89:12 Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm.
Žl 89:13 Ty jsi stvořil jih i sever, i Tábor a Chermón plesají v tvém jménu.
Žl 89:14 V své paži máš bohatýrskou sílu, tvá ruka je mocná, tvá pravice pozdvižená.
Žl 89:15 Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost.
Žl 89:16 Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine.
Žl 89:17 Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost,
Žl 89:18 neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá.
Žl 89:19 Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele.
Žl 89:20 Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: "Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu.
Žl 89:21 Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým.
Žl 89:22 Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže.
Žl 89:23 Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří.
Žl 89:24 Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí.
Žl 89:25 Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu.
Žl 89:26 I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky.
Žl 89:27 On mě bude vzývat: >Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála<,
Žl 89:28 a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země.
Žl 89:29 Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu.
Žl 89:30 Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes.
Žl 89:31 Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů,
Žl 89:32 budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání,
Žl 89:33 ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti,
Žl 89:34 ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost,
Žl 89:35 neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů.
Žl 89:36 Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi?
Žl 89:37 Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce,
Žl 89:38 pevně bude stát navěky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky."
Žl 89:39 Zanevřels však na něj, zavrhls ho, na svého pomazaného ses rozlítil.
Žl 89:40 Zrušil jsi smlouvu se svým služebníkem, jeho čelenku jsi znesvětil, srazil k zemi.
Žl 89:41 Všechny jeho zdi jsi zbořil, jeho pevnosti obrátils v trosky.
Žl 89:42 Plení ho všichni, kdo táhnou kolem, tupení svých sousedů je vydán.
Žl 89:43 Pozvedls pravici jeho protivníků, učinils všem jeho nepřátelům radost.
Žl 89:44 Otupil jsi ostří jeho meče, nedal jsi mu obstát v boji.
Žl 89:45 Posvátné čistoty jsi ho zbavil, jeho trůn jsi skácel na zem.
Žl 89:46 Zkrátil jsi dny jeho mládí, pokryl jsi ho hanbou.
Žl 89:47 Dlouho ještě, Hospodine? Skryl ses natrvalo? Bude tvoje rozhořčení sálat jako oheň?
Žl 89:48 Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi?
Žl 89:49 Který muž kdy žil a nedočkal se smrti? Z moci podsvětí kdo zachránil se?
Žl 89:50 Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku, jež jsi odpřisáhl Davidovi na svou věrnost?
Žl 89:51 Panovníku, připomeň si potupu svých služebníků, kterou od všech možných národů v svém klíně nosím.
Žl 89:52 Tvoji nepřátelé, Hospodine, potupili, potupili každou stopu po tvém pomazaném!
Žl 89:53 Požehnán buď Hospodin navěky. Amen, amen.
Žl 90:1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení!
Žl 90:2 Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože.
Žl 90:3 Ty člověka v prach obracíš, pravíš: "Zpět, synové Adamovi!"
Žl 90:4 Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka.
Žl 90:5 Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno:
Žl 90:6 zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne.
Žl 90:7 Pro tvůj hněv spějeme k svému konci zděšeni tvým rozhořčením.
Žl 90:8 Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy.
Žl 90:9 Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta.
Žl 90:10 Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.
Žl 90:11 Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál?
Žl 90:12 Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.
Žl 90:13 Vrať se, Hospodine! Ještě dlouho se chceš hněvat? Měj se svými služebníky soucit,
Žl 90:14 nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny dny se budeme radovat a plesat.
Žl 90:15 Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám zle vedlo.
Žl 90:16 Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo a tvá důstojnost na jejich synech!
Žl 90:17 Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným!
Žl 91:1 Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného.
Žl 91:2 Říkám o Hospodinu: "Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám."
Žl 91:3 Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru.
Žl 91:4 Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost.
Žl 91:5 Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne,
Žl 91:6 moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne.
Žl 91:7 Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového.
Žl 91:8 Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky.
Žl 91:9 Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov,
Žl 91:10 nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.
Žl 91:11 On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách.
Žl 91:12 Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil;
Žl 91:13 po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka.
Žl 91:14 Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno.
Žl 91:15 Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou,
Žl 91:16 dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.
Žl 92:1 Zpívaný žalm. Píseň ke dni odpočinku.
Žl 92:2 Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy,
Žl 92:3 hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvou věrnost
Žl 92:4 při nástroji o deseti strunách, s harfou, při hře na citaru.
Žl 92:5 Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou:
Žl 92:6 Tvoje činy, Hospodine, jsou tak velkolepé, tvoje záměry jsou přehluboké!
Žl 92:7 Tupec o tom neví, hlupák tomu nerozumí.
Žl 92:8 Svévolníci bují jako plevel, všichni pachatelé ničemností rozkvétají, aby byli navždy vyhlazeni.
Žl 92:9 Ty však, Hospodine, jsi navěky vyvýšený.
Žl 92:10 Ano, tvoji nepřátelé, Hospodine, ano, tvoji nepřátelé zhynou, všichni pachatelé ničemností budou rozprášeni.
Žl 92:11 Můj roh jsi však vyvýšil jako roh jednorožce, olej nejčistší jsi na mne vylil.
Žl 92:12 Moje oko shlíží na ty, kdo proti mně sočí, moje uši slyší o zlovolných útočnících.
Žl 92:13 Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr.
Žl 92:14 Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha,
Žl 92:15 ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží,
Žl 92:16 aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není!
Žl 93:1 Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese.
Žl 93:2 Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti.
Žl 93:3 Zvedají řeky, Hospodine, zvedají řeky svůj hlas, zvedají řeky své vlnobití.
Žl 93:4 Nad hukot mohutných vodstev, nad vznosné příboje mořské je vznešenější Hospodin na výšině.
Žl 93:5 Tvá svědectví jsou naprosto věrná. A tvému domu přísluší svatost do nejdelších časů, Hospodine!
Žl 94:1 Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se!
Žl 94:2 Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným.
Žl 94:3 Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat?
Žl 94:4 Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností
Žl 94:5 a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému,
Žl 94:6 vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí.
Žl 94:7 Říkají: "Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne."
Žl 94:8 Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy?
Žl 94:9 Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko?
Žl 94:10 Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět?
Žl 94:11 Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek.
Žl 94:12 Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ:
Žl 94:13 Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku.
Žl 94:14 Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí.
Žl 94:15 Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce.
Žl 94:16 Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností?
Žl 94:17 Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha.
Žl 94:18 Řeknu-li: "Už ujíždí mi noha", podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine.
Žl 94:19 Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením.
Žl 94:20 Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí?
Žl 94:21 Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole.
Žl 94:22 Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála.
Žl 94:23 Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!
Žl 95:1 Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy,
Žl 95:2 vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů!
Žl 95:3 Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy.
Žl 95:4 On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu.
Žl 95:5 Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce.
Žl 95:6 Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil.
Žl 95:7 On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas,
Žl 95:8 nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse,
Žl 95:9 kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy.
Žl 95:10 Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná.
Žl 95:11 Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!
Žl 96:1 Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země!
Žl 96:2 Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu,
Žl 96:3 vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech,
Žl 96:4 neboť veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy.
Žl 96:5 Všechna božstva národů jsou bůžci, ale Hospodin učinil nebe.
Žl 96:6 Před jeho tváří velebná důstojnost, moc a lesk v svatyni jeho.
Žl 96:7 Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc,
Žl 96:8 přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Přineste dar, vstupte do nádvoří jeho,
Žl 96:9 v nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! Svíjej se před ním, celá země!
Žl 96:10 Říkejte mezi pronárody: Hospodin kraluje! Pevně je založen svět, nic jím neotřese. On povede při národů podle práva.
Žl 96:11 Nebesa se zaradují, rozjásá se země, moře i s tím, co je v něm, se rozburácí,
Žl 96:12 pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. Tehdy zaplesají všechny stromy v lese
Žl 96:13 vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy.
Žl 97:1 Hospodin kraluje! Zajásej, země, raduj se, ostrovů množství!
Žl 97:2 Oblak a mrákota jsou kolem něho, spravedlnost a právo jsou pilíře jeho trůnu.
Žl 97:3 Žene se před ním oheň, kolkolem sežehne jeho protivníky.
Žl 97:4 Nad světem planou světla jeho blesků, země to vidí a svíjí se v křeči.
Žl 97:5 Hory se před Hospodinem jako vosk taví, před Pánem veškeré země.
Žl 97:6 Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu.
Žl 97:7 Budou zahanbeni všichni, kteří slouží modlám, kdo se chlubí svými bůžky; jemu se všichni bohové klanějí.
Žl 97:8 Sijón to slyší a raduje se, jásají dcery judské nad tvými soudy, Hospodine.
Žl 97:9 Vždyť ty, Hospodine, jsi nejvyšší nad celou zemí, neskonale převyšuješ všechny bohy.
Žl 97:10 Vy, kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo, on střeží duše svých věrných, svévolníkům je z rukou vytrhuje.
Žl 97:11 Pro spravedlivého je zaseto světlo, radost pro ty, kteří mají přímé srdce.
Žl 97:12 Radujte se, spravedliví, z Hospodina, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost!
Žl 98:1 Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží!
Žl 98:2 Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost,
Žl 98:3 na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha.
Žl 98:4 Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy,
Žl 98:5 pějte Hospodinu žalmy při citaře, při citaře nechť zazvučí žalmy;
Žl 98:6 s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem!
Žl 98:7 Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí,
Žl 98:8 dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory
Žl 98:9 vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle práva.
Žl 99:1 Hospodin kraluje! Národy trnou. Trůní na cherubech! Země se zmítá.
Žl 99:2 Velký je Hospodin na Sijónu, nad všechny národy vyvýšený.
Žl 99:3 Nechť vzdávají chválu tvému jménu, velkému a budícímu bázeň - je svaté!
Žl 99:4 Silou Krále je láska k právu. Ty jsi určil právní řády; právo, spravedlnost v Jákobovi ty sám vykonáváš.
Žl 99:5 Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se před podnožím jeho nohou - je svaté!
Žl 99:6 Mojžíš a Áron byli z jeho kněží, Samuel z těch, kdo vzývali jeho jméno; k Hospodinu volali a on jim odpovídal.
Žl 99:7 Promlouval k nim z oblačného sloupu; dbali na jeho svědectví a na nařízení, která jim dal.
Žl 99:8 Hospodine, Bože náš, ty jsi jim odpovídal, byl jsi jim Bohem, jenž promíjí, i když jsi jejich skutky stíhal pomstou.
Žl 99:9 Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se směrem k jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý!
Žl 100:1 Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země!
Žl 100:2 Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem!
Žl 100:3 Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase.
Žl 100:4 Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu,
Žl 100:5 neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!
Žl 101:1 Davidův. Žalm. O milosrdenství a soudu chci zpívat, tobě, Hospodine, prozpěvovat žalmy.
Žl 101:2 Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě:
Žl 101:3 Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nenávidím, co dělají odpadlíci, nepropadnu tomu.
Žl 101:4 Ať mi je vzdálena neupřímnost srdce, nechci mít nic se zlem.
Žl 101:5 Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím.
Žl 101:6 Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách.
Žl 101:7 Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí.
Žl 101:8 Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi, a tak vymýtím z Hospodinova města všechny pachatele ničemností.
Žl 102:1 Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání.
Žl 102:2 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání!
Žl 102:3 Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi!
Žl 102:4 Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště.
Žl 102:5 Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám;
Žl 102:6 od samého naříkání jsem vyzáblý na kost.
Žl 102:7 Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách,
Žl 102:8 probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.
Žl 102:9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají,
Žl 102:10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím
Žl 102:11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.
Žl 102:12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina.
Žl 102:13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních.
Žl 102:14 Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle!
Žl 102:15 Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost.
Žl 102:16 A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země,
Žl 102:17 protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě
Žl 102:18 a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne.
Žl 102:19 Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina,
Žl 102:20 že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem,
Žl 102:21 vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti,
Žl 102:22 aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu,
Žl 102:23 až se tam shromáždí v jedno národy a království a budou sloužit Hospodinu.
Žl 102:24 Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil.
Žl 102:25 Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! z pokolení do pokolení půjdou tvá léta.
Žl 102:26 Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou.
Žl 102:27 Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní.
Žl 102:28 Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta.
Žl 102:29 Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.
Žl 103:1 Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!
Žl 103:2 Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!
Žl 103:3 On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,
Žl 103:4 vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,
Žl 103:5 po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.
Žl 103:6 Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným.
Žl 103:7 Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky.
Žl 103:8 Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;
Žl 103:9 nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.
Žl 103:10 Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.
Žl 103:11 Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;
Žl 103:12 jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.
Žl 103:13 Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Žl 103:14 On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.
Žl 103:15 Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;
Žl 103:16 sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.
Žl 103:17 Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů,
Žl 103:18 s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je.
Žl 103:19 Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí.
Žl 103:20 Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!
Žl 103:21 Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli!
Žl 103:22 Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu!
Žl 104:1 Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.
Žl 104:2 Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu.
Žl 104:3 Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru.
Žl 104:4 Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy.
Žl 104:5 Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy.
Žl 104:6 Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody;
Žl 104:7 pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem.
Žl 104:8 Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.
Žl 104:9 Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi.
Žl 104:10 Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou.
Žl 104:11 Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň.
Žl 104:12 Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech.
Žl 104:13 Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.
Žl 104:14 Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb.
Žl 104:15 Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.
Žl 104:16 Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil.
Žl 104:17 A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp.
Žl 104:18 Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany.
Žl 104:19 Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit.
Žl 104:20 Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří;
Žl 104:21 lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy.
Žl 104:22 Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku.
Žl 104:23 Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera.
Žl 104:24 Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.
Žl 104:25 Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých,
Žl 104:26 plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl.
Žl 104:27 A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm;
Žl 104:28 rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.
Žl 104:29 Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.
Žl 104:30 Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.
Žl 104:31 Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla.
Žl 104:32 Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich.
Žl 104:33 Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu.
Žl 104:34 Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost.
Žl 104:35 Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.
Žl 105:1 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky,
Žl 105:2 zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech,
Žl 105:3 honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina!
Žl 105:4 Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně.
Žl 105:5 Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst,
Žl 105:6 potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení!
Žl 105:7 Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi.
Žl 105:8 Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení.
Žl 105:9 Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi,
Žl 105:10 stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou:
Žl 105:11 "Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!"
Žl 105:12 Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty.
Žl 105:13 Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu.
Žl 105:14 On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále:
Žl 105:15 "Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!"
Žl 105:16 Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil,
Žl 105:17 vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví.
Žl 105:18 Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal,
Žl 105:19 až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila.
Žl 105:20 Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil.
Žl 105:21 Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění,
Žl 105:22 aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce.
Žl 105:23 Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem.
Žl 105:24 Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky,
Žl 105:25 jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky.
Žl 105:26 Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil.
Žl 105:27 Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi.
Žl 105:28 Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu.
Žl 105:29 Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout.
Žl 105:30 V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat.
Žl 105:31 Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři.
Žl 105:32 Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi.
Žl 105:33 Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy.
Žl 105:34 Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu.
Žl 105:35 Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí.
Žl 105:36 Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly.
Žl 105:37 Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl.
Žl 105:38 Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl.
Žl 105:39 Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci.
Žl 105:40 Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil.
Žl 105:41 Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji.
Žl 105:42 Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka.
Žl 105:43 Vyvedl svůj lid - a veselili se, svoje vyvolené - a plesali.
Žl 105:44 Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi,
Žl 105:45 aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.
Žl 106:1 Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 106:2 Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm?
Žl 106:3 Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě.
Žl 106:4 Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž svůj lid zahrnuješ, navštiv mě svou spásou,
Žl 106:5 abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil.
Žl 106:6 Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli.
Žl 106:7 Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém.
Žl 106:8 On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu.
Žl 106:9 Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští.
Žl 106:10 Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z rukou nepřítele.
Žl 106:11 Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden.
Žl 106:12 Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále.
Žl 106:13 Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn.
Žl 106:14 Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji.
Žl 106:15 On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi.
Žl 106:16 V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý;
Žl 106:17 tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek.
Žl 106:18 Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen.
Žl 106:19 Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle,
Žl 106:20 zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce.
Žl 106:21 Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci,
Žl 106:22 v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře.
Žl 106:23 Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení.
Žl 106:24 Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu,
Žl 106:25 žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli.
Žl 106:26 Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout,
Žl 106:27 že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí.
Žl 106:28 Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model.
Žl 106:29 Svým jednáním uráželi Hospodina, proto je postihla pohroma.
Žl 106:30 Povstal Pinchas k vykonání soudu, pohroma se zastavila;
Žl 106:31 bylo mu to připočteno jako spravedlnost až navěky, do všech pokolení.
Žl 106:32 U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš,
Žl 106:33 neboť se vzepřeli jeho duchu, jeho rty pronesly nerozvážnost.
Žl 106:34 Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil,
Žl 106:35 smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony.
Žl 106:36 Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou;
Žl 106:37 obětovali své syny a své dcery běsům.
Žl 106:38 Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi.
Žl 106:39 Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost.
Žl 106:40 Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil,
Žl 106:41 vydal je do rukou pronárodů, vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti.
Žl 106:42 Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí.
Žl 106:43 Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli.
Žl 106:44 On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování,
Žl 106:45 kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit.
Žl 106:46 Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí.
Žl 106:47 Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem.
Žl 106:48 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: "Amen." Haleluja.
Žl 107:1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Žl 107:2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka,
Žl 107:3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře.
Žl 107:4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli.
Žl 107:5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí.
Žl 107:6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně:
Žl 107:7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla.
Žl 107:8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
Žl 107:9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí.
Žl 107:10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení,
Žl 107:11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího.
Žl 107:12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc.
Žl 107:13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:
Žl 107:14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta.
Žl 107:15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
Žl 107:16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil.
Žl 107:17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni.
Žl 107:18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti.
Žl 107:19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:
Žl 107:20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.
Žl 107:21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
Žl 107:22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích.
Žl 107:23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách,
Žl 107:24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině.
Žl 107:25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití.
Žl 107:26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu.
Žl 107:27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích.
Žl 107:28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně:
Žl 107:29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití.
Žl 107:30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli.
Žl 107:31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
Žl 107:32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí!
Žl 107:33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry,
Žl 107:34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí.
Žl 107:35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla.
Žl 107:36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží.
Žl 107:37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou.
Žl 107:38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo.
Žl 107:39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí,
Žl 107:40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot.
Žl 107:41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi jeho lidu rozmnožil jak ovce.
Žl 107:42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa.
Žl 107:43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!
Žl 108:1 Píseň, žalm Davidův.
Žl 108:2 Mé srdce je připraveno, Bože, budu zpívat, prozpěvovat žalmy, rovněž moje sláva!
Žl 108:3 Probuď se už, citaro a harfo, ať jitřenku vzbudím.
Žl 108:4 Hospodine, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy;
Žl 108:5 vždyť tvé milosrdenství nad nebe sahá, až do mraků tvoje věrnost.
Žl 108:6 Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!
Žl 108:7 Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz mi!
Žl 108:8 Bůh ve své svatyni promluvil: "S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót.
Žl 108:9 Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát.
Žl 108:10 Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc, proti Pelišteji válečný ryk spustím."
Žl 108:11 Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu?
Žl 108:12 Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože?
Žl 108:13 Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka.
Žl 108:14 S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.
Žl 109:1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým,
Žl 109:2 když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají,
Žl 109:3 slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mě bez důvodu.
Žl 109:4 Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím.
Žl 109:5 Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí.
Žl 109:6 Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane.
Žl 109:7 Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích.
Žl 109:8 Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný.
Žl 109:9 Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou.
Žl 109:10 Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit.
Žl 109:11 Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí.
Žl 109:12 Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm.
Žl 109:13 Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení.
Žl 109:14 Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není.
Žl 109:15 Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich
Žl 109:16 za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci.
Žl 109:17 Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí!
Žl 109:18 Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej.
Žl 109:19 Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně.
Žl 109:20 To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví.
Žl 109:21 Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě!
Žl 109:22 Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce.
Žl 109:23 Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten.
Žl 109:24 V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo.
Žl 109:25 Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou.
Žl 109:26 Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň,
Žl 109:27 aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine.
Žl 109:28 Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje.
Žl 109:29 Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm.
Žl 109:30 Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit,
Žl 109:31 neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.
Žl 110:1 Davidův, žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: "Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám."
Žl 110:2 Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel!
Žl 110:3 Tvůj lid přijde dobrovolně v den, kdy pohotovost svoláš; v nádheře svatyně jak rosa z lůna úsvitu se objeví tvé mužstvo.
Žl 110:4 Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz navěky podle Malkísedekova řádu.
Žl 110:5 Panovník ti bude po pravici, rozdrtí v den svého hněvu nepřátelské krále.
Žl 110:6 Bude soudit pronárody - plno mrtvol všude -, on rozdrtí hlavu velké země. Cestou z potoka pít bude, proto vztyčí hlavu.
Žl 111:1 Haleluja. Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, v kruhu přímých, v shromáždění.
Žl 111:2 Činy Hospodinovy jsou velké, vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli.
Žl 111:3 Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy.
Žl 111:4 On zajistil památku svým divům; Hospodin je milostivý, plný slitování.
Žl 111:5 Dal potravu těm, kdo se ho bojí, navěky je pamětliv své smlouvy.
Žl 111:6 Svému lidu ohlásil své mocné činy, že mu dá dědictví pronárodů.
Žl 111:7 Činy jeho rukou jsou pravda a právo, všechna jeho ustanovení jsou věrná,
Žl 111:8 spolehlivá navěky a navždy, pravdou a přímostí vytvořená.
Žl 111:9 Seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno.
Žl 111:10 Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy!
Žl 112:1 Haleluja. Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních!
Žl 112:2 Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, pokolení přímých bude požehnáno.
Žl 112:3 Jmění, bohatství má ve svém domě, jeho spravedlnost trvá navždy.
Žl 112:4 Ve tmách vzchází přímým světlo; Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý.
Žl 112:5 Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí a své věci spravuje dle práva:
Žl 112:6 nezhroutí se nikdy, spravedlivý zůstane v paměti věčně.
Žl 112:7 Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina.
Žl 112:8 Jeho srdce má oporu v Bohu, nebojí se, jednou spatří pád svých protivníků.
Žl 112:9 Rozděluje, dává ubožákům, jeho spravedlnost trvá navždy, jeho roh se zvedne v slávě.
Žl 112:10 Svévolník na to zlostně hledí, skřípe zuby a odvahu ztrácí; choutky svévolníků přijdou vniveč.
Žl 113:1 Haleluja. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina!
Žl 113:2 Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky.
Žl 113:3 Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina.
Žl 113:4 Hospodin je vyvýšen nad všemi národy, nad nebesa strmí jeho sláva.
Žl 113:5 Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní?
Žl 113:6 Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi.
Žl 113:7 Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka
Žl 113:8 a pak ho posadí vedle knížat, vedle knížat svého lidu.
Žl 113:9 Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů. Haleluja.
Žl 114:1 Když vyšel Izrael z Egypta, Jákobův dům z lidu temné řeči,
Žl 114:2 stal se Juda Boží svatyní, Izrael Božím vladařstvím.
Žl 114:3 Moře to vidělo a dalo se na útěk, Jordán se nazpět obrátil,
Žl 114:4 Hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata.
Žl 114:5 Moře, co je ti, že utíkáš, Jordáne, že se zpět obracíš?
Žl 114:6 Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata?
Žl 114:7 Chvěj se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým!
Žl 114:8 On proměňuje skálu v jezero, křemen v prameny vod.
Žl 115:1 Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost!
Žl 115:2 Proč by měly pronárody říkat: "Kde je ten jejich Bůh?"
Žl 115:3 Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.
Žl 115:4 Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
Žl 115:5 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,
Žl 115:6 mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí,
Žl 115:7 rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku.
Žl 115:8 Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.
Žl 115:9 Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
Žl 115:10 Áronův dome, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
Žl 115:11 Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem.
Žl 115:12 Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná: žehná domu Izraele, žehná domu Áronovu,
Žl 115:13 žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým.
Žl 115:14 Hospodin ať vás rozmnoží, vás i vaše syny!
Žl 115:15 Jste Hospodinovi požehnaní; on učinil nebesa i zemi.
Žl 115:16 Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem.
Žl 115:17 Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.
Žl 115:18 Avšak my budeme Hospodinu dobrořečit nyní i navěky. Haleluja.
Žl 116:1 Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby,
Žl 116:2 sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.
Žl 116:3 Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti.
Žl 116:4 Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mi život!
Žl 116:5 Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává.
Žl 116:6 Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.
Žl 116:7 Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.
Žl 116:8 Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím.
Žl 116:9 Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých.
Žl 116:10 Uvěřil jsem, proto mluvím; byl jsem velmi pokořený.
Žl 116:11 Ukvapeně jsem si říkal: Každý člověk je lhář.
Žl 116:12 Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal?
Žl 116:13 Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.
Žl 116:14 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem.
Žl 116:15 Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti.
Žl 116:16 Hospodine, prosím, já jsem tvůj služebník, služebník tvůj, syn tvé služebnice. Ty jsi mi rozvázal pouta.
Žl 116:17 Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno.
Žl 116:18 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem,
Žl 116:19 v nádvořích Hospodinova domu, Jeruzaléme, v tvém středu. Haleluja.
Žl 117:1 Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem,
Žl 117:2 neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.
Žl 118:1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:2 Ať vyzná Izrael: Jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:3 Ať vyzná Áronův dům: Jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:4 Ať vyznají ti, kteří se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:5 V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost.
Žl 118:6 Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk?
Žl 118:7 Hospodin je při mně, mezi mými pomocníky, spatřím pád těch, kdo mě nenávidí.
Žl 118:8 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka.
Žl 118:9 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v knížata.
Žl 118:10 Všechny pronárody mě obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
Žl 118:11 Oblehly mě, ano, obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
Žl 118:12 Oblehly mě jako vosy; zhasly jak planoucí trní, odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
Žl 118:13 Udeřil jsi na mě tvrdě, abych padl. Hospodin je moje pomoc,
Žl 118:14 Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou.
Žl 118:15 Ze stanů spravedlivých zní plesání nad spásou. Hospodinova pravice koná mocné činy!
Žl 118:16 Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy!
Žl 118:17 Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech.
Žl 118:18 Hospodin mě přísně trestal, ale nevydal mě smrti.
Žl 118:19 Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu.
Žl 118:20 Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví.
Žl 118:21 Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl; stal ses mou spásou.
Žl 118:22 Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.
Žl 118:23 Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky.
Žl 118:24 Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.
Žl 118:25 Prosím, Hospodine, pomoz! Prosím, Hospodine, dopřej zdaru!
Žl 118:26 Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu. Žehnáme vám z Hospodinova domu.
Žl 118:27 Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte.
Žl 118:28 Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože.
Žl 118:29 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Žl 119:1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.
Žl 119:2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem.
Žl 119:3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.
Žl 119:4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala.
Žl 119:5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.
Žl 119:6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.
Žl 119:7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům.
Žl 119:8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj!
Žl 119:9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.
Žl 119:10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.
Žl 119:11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.
Žl 119:12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.
Žl 119:14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.
Žl 119:15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.
Žl 119:16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.
Žl 119:17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.
Žl 119:18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.
Žl 119:19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.
Žl 119:20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.
Žl 119:21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.
Žl 119:22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.
Žl 119:23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních,
Žl 119:24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci.
Žl 119:25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.
Žl 119:26 Vyprávěl jsem o svých cestách - tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.
Žl 119:28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.
Žl 119:29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.
Žl 119:30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.
Žl 119:31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!
Žl 119:32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost.
Žl 119:33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.
Žl 119:34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.
Žl 119:35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.
Žl 119:36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.
Žl 119:37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.
Žl 119:38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.
Žl 119:39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.
Žl 119:40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život.
Žl 119:41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl,
Žl 119:42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo.
Žl 119:43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.
Žl 119:44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.
Žl 119:45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.
Žl 119:46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.
Žl 119:47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval.
Žl 119:48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních.
Žl 119:49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil.
Žl 119:50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život.
Žl 119:51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.
Žl 119:52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.
Žl 119:53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.
Žl 119:54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.
Žl 119:55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.
Žl 119:56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat.
Žl 119:57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.
Žl 119:58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.
Žl 119:59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.
Žl 119:60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.
Žl 119:61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.
Žl 119:62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.
Žl 119:63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.
Žl 119:64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.
Žl 119:66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.
Žl 119:67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.
Žl 119:68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.
Žl 119:70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.
Žl 119:71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.
Žl 119:72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra.
Žl 119:73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.
Žl 119:74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.
Žl 119:75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.
Žl 119:76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.
Žl 119:77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Žl 119:78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím.
Žl 119:79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.
Žl 119:80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben.
Žl 119:81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.
Žl 119:82 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?
Žl 119:83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.
Žl 119:84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud?
Žl 119:85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.
Žl 119:86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!
Žl 119:87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.
Žl 119:88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet.
Žl 119:89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.
Žl 119:90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.
Žl 119:91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.
Žl 119:92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul.
Žl 119:93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život.
Žl 119:94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji.
Žl 119:95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím.
Žl 119:96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor.
Žl 119:97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.
Žl 119:98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.
Žl 119:99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.
Žl 119:100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.
Žl 119:101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.
Žl 119:102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.
Žl 119:103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.
Žl 119:104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu.
Žl 119:105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Žl 119:106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.
Žl 119:107 Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.
Žl 119:108 Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.
Žl 119:109 Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.
Žl 119:110 Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.
Žl 119:111 Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.
Žl 119:112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků.
Žl 119:113 Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.
Žl 119:114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.
Žl 119:115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha.
Žl 119:116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.
Žl 119:117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení.
Žl 119:118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou.
Žl 119:119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.
Žl 119:120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů.
Žl 119:121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují.
Žl 119:122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali.
Žl 119:123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.
Žl 119:124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví.
Žl 119:126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.
Žl 119:127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí.
Žl 119:128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu.
Žl 119:129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.
Žl 119:130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.
Žl 119:131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.
Žl 119:132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno.
Žl 119:133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.
Žl 119:134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet.
Žl 119:135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon.
Žl 119:137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.
Žl 119:138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.
Žl 119:139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.
Žl 119:140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.
Žl 119:141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.
Žl 119:142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.
Žl 119:143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.
Žl 119:144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít.
Žl 119:145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.
Žl 119:146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.
Žl 119:147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo.
Žl 119:148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl.
Žl 119:149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život.
Žl 119:150 Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého.
Žl 119:151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.
Žl 119:152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ.
Žl 119:153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.
Žl 119:154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl.
Žl 119:155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení.
Žl 119:156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život.
Žl 119:157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím.
Žl 119:158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl.
Žl 119:159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život.
Žl 119:160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný.
Žl 119:161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.
Žl 119:162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.
Žl 119:163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.
Žl 119:164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.
Žl 119:165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.
Žl 119:166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.
Žl 119:167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.
Žl 119:168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty.
Žl 119:169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.
Žl 119:170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.
Žl 119:171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.
Žl 119:172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.
Žl 119:173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.
Žl 119:174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Žl 119:175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.
Žl 119:176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!
Žl 120:1 Poutní píseň. K Hospodinu v soužení jsem volal, on mi odpověděl.
Žl 120:2 Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného.
Žl 120:3 Co ti patří, co tě stihne, záludný jazyku?
Žl 120:4 Ostré šípy bohatýra, žhoucí kručinkové uhle.
Žl 120:5 Běda mi, musím dlít jako host v Mešeku, pobývat při stanech Kédarců!
Žl 120:6 Pobývám už dlouho u toho, kdo nenávidí pokoj.
Žl 120:7 Promluvím-li o pokoji, oni odpovědí válkou.
Žl 121:1 Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?
Žl 121:2 Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
Žl 121:3 Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.
Žl 121:4 Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.
Žl 121:5 Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
Žl 121:6 Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
Žl 121:7 Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
Žl 121:8 Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.
Žl 122:1 Poutní píseň, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!
Žl 122:2 A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme.
Žl 122:3 Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek.
Žl 122:4 Tam nahoru vystupují kmeny, Hospodinovy to kmeny, Izraeli na svědectví, vzdát Hospodinovu jménu chválu.
Žl 122:5 Tam jsou postaveny soudné stolce, stolce Davidova domu.
Žl 122:6 Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují!
Žl 122:7 Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu!
Žl 122:8 Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: "Budiž v tobě pokoj!"
Žl 122:9 Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.
Žl 123:1 Poutní píseň. Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš.
Žl 123:2 Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje.
Žl 123:3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi! Dosyta jsme zakusili pohrdání.
Žl 123:4 Naše duše už dosyta zakusila posměchu sebejistých a pohrdání pyšných.
Žl 124:1 Poutní píseň, Davidova. Kdyby sám Hospodin nebyl při nás - Izrael ať řekne -,
Žl 124:2 kdyby sám Hospodin nebyl při nás, když proti nám povstali lidé,
Žl 124:3 zaživa by nás tehdy zhltli v hněvu, jímž proti nám vzpláli.
Žl 124:4 Tehdy by nás zatopily vody, dravý proud by se přes nás valil,
Žl 124:5 tehdy by se přes nás převalily vzduté vody.
Žl 124:6 Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům!
Žl 124:7 Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme!
Žl 124:8 Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.
Žl 125:1 Poutní píseň. Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně.
Žl 125:2 Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky.
Žl 125:3 Nesetrvá žezlo zvůle na údělu spravedlivých, aby snad nevztáhli spravedliví své ruce k podlostem.
Žl 125:4 Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo mají přímé srdce!
Žl 125:5 Ale ty, kdo uhýbají na své křivolaké stezky, zažene Hospodin s pachateli ničemností. Pokoj s Izraelem!
Žl 126:1 Poutní píseň. Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu.
Žl 126:2 Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi pronárody: "Hospodin s nimi učinil velké věci."
Žl 126:3 Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se.
Žl 126:4 Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země!
Žl 126:5 Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet.
Žl 126:6 S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy.
Žl 127:1 Poutní píseň, Šalomounova. Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.
Žl 127:2 Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.
Žl 127:3 Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna.
Žl 127:4 Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí.
Žl 127:5 Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli.
Žl 128:1 Poutní píseň. Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách!
Žl 128:2 Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře.
Žl 128:3 Tvá žena bude jak plodná réva uvnitř tvého domu, tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu.
Žl 128:4 Hle, jak bývá požehnáno muži, jenž se bojí Hospodina.
Žl 128:5 Hospodin ať požehná ti ze Sijónu, abys viděl dobro Jeruzaléma po všechny dny svého žití,
Žl 128:6 abys uviděl syny svých synů. Pokoj s Izraelem!
Žl 129:1 Poutní píseň. Jak často mě už od mládí sužovali - Izrael ať řekne -,
Žl 129:2 jak často mě už od mládí sužovali, ale nepřemohli.
Žl 129:3 Po zádech mi orali oráči, vyorali dlouhé brázdy.
Žl 129:4 Hospodin je spravedlivý, postraňky těch svévolníků přeťal.
Žl 129:5 S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón!
Žl 129:6 Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána.
Žl 129:7 Jí si ten, kdo žne, dlaň nenaplní, ani náruč ten, jenž sbírá snopy.
Žl 129:8 Neřeknou jim ti, kdo půjdou kolem: "Požehnání Hospodinovo buď s vámi! Žehnáme vám v Hospodinově jménu."
Žl 130:1 Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,
Žl 130:2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
Žl 130:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?
Žl 130:4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.
Žl 130:5 Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.
Žl 130:6 Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.
Žl 130:7 Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení,
Žl 130:8 on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.
Žl 131:1 Poutní píseň, Davidova. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu,
Žl 131:2 nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.
Žl 131:3 Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.
Žl 132:1 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči,
Žl 132:2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu:
Žl 132:3 "Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože,
Žl 132:4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí,
Žl 132:5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!"
Žl 132:6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích.
Žl 132:7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou.
Žl 132:8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci!
Žl 132:9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají.
Žl 132:10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného.
Žl 132:11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost - nevezme to nazpět: "Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn.
Žl 132:12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu."
Žl 132:13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo:
Žl 132:14 "To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím.
Žl 132:15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem.
Žl 132:16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat.
Žl 132:17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo.
Žl 132:18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit."
Žl 133:1 Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!
Žl 133:2 Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha.
Žl 133:3 Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.
Žl 134:1 Poutní píseň. Dobrořečte Hospodinu, všichni Hospodinovi služebníci, kteří stojíte v Hospodinově domě za nočního času.
Žl 134:2 Pozvedejte ruce ke svatyni, dobrořečte Hospodinu!
Žl 134:3 Hospodin ti žehnej ze Sijónu; on učinil nebesa i zemi.
Žl 135:1 Haleluja. Chvalte Hospodinovo jméno, chvalte je, Hospodinovi služebníci,
Žl 135:2 kteří stojíte v Hospodinově domě, v nádvořích domu našeho Boha.
Žl 135:3 Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, pějte žalmy jeho jménu, neboť je líbezné.
Žl 135:4 Hospodin si vyvolil Jákoba, za zvláštní vlastnictví přijal Izraele.
Žl 135:5 Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy.
Žl 135:6 Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních.
Žl 135:7 Přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr.
Žl 135:8 Prvorozené Egypta pobil od člověka po dobytče.
Žl 135:9 Znamení a zázraky sesílal na tebe, Egypte, na faraóna, na všechny jeho služebníky.
Žl 135:10 Pobil mnohé pronárody a zahubil smělé krále,
Žl 135:11 krále Emorejců Síchona a bášanského krále Óga i všechna království Kenaanu.
Žl 135:12 Jejich země předal do dědictví, do dědictví Izraeli, svému lidu.
Žl 135:13 Hospodine, tvé jméno je věčné, budeš připomínán ve všech pokoleních, Hospodine.
Žl 135:14 Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit.
Žl 135:15 Modly pronárodů jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
Žl 135:16 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí.
Žl 135:17 Mají uši, a nic nezaslechnou, v jejich ústech není dechu.
Žl 135:18 Jim podobni jsou ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.
Žl 135:19 Dome Izraelův, dobrořeč Hospodinu, dome Áronův, dobrořeč Hospodinu.
Žl 135:20 Dome Léviův, dobrořeč Hospodinu, vy, kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu.
Žl 135:21 Požehnán buď Hospodin ze Sijónu, ten, který přebývá v Jeruzalémě. Haleluja.
Žl 136:1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:2 Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:3 Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:4 Jedině on koná velké divy, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:5 Nebesa učinil důmyslně, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:6 Zemi na vodách překlenul oblohou, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:7 Učinil veliká světla, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:8 Slunce, aby vládlo ve dne, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:9 Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:10 Ranil Egypt v jeho prvorozených, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:11 A vyvedl Izraele z jeho středu, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:12 Pevnou rukou a vztaženou paží, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:13 On rozdělil Rákosové moře ve dví, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:14 A převedl Izraele jeho středem, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:15 Faraóna s vojskem smetl do Rákosového moře, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:16 Svůj lid vodil pouští, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:17 Pobil velké krále, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:18 Zahubil vznešené krále, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:19 Krále Emorejců Síchona, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:20 A bášanského krále Óga, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:21 Jejich země předal do dědictví, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:22 Do dědictví Izraele, svého služebníka, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:23 Když jsme byli poníženi, rozpomněl se na nás, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:24 A vyrval nás našim protivníkům, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:25 Veškerému tvorstvu dává pokrm, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:26 Chválu vzdejte Bohu nebes, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 137:1 U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.
Žl 137:2 Své citary jsme v té zemi zavěsili na topoly,
Žl 137:3 když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: "Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!"
Žl 137:4 Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?
Žl 137:5 Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.
Žl 137:6 Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.
Žl 137:7 Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: "Bořte! Bořte do základů!"
Žl 137:8 Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.
Žl 137:9 Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.
Žl 138:1 Davidův. Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy,
Žl 138:2 klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno.
Žl 138:3 Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.
Žl 138:4 Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl.
Žl 138:5 Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká.
Žl 138:6 Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce.
Žl 138:7 I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí.
Žl 138:8 Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!
Žl 139:1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.
Žl 139:2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.
Žl 139:3 Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.
Žl 139:4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.
Žl 139:5 Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.
Žl 139:6 Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.
Žl 139:7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
Žl 139:8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
Žl 139:9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
Žl 139:10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.
Žl 139:11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
Žl 139:12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.
Žl 139:13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.
Žl 139:14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.
Žl 139:15 Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.
Žl 139:16 Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.
Žl 139:17 Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,
Žl 139:18 sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.
Žl 139:19 Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev!
Žl 139:20 Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.
Žl 139:21 Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli?
Žl 139:22 Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé.
Žl 139:23 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,
Žl 139:24 hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!
Žl 140:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Žl 140:2 Vysvoboď mě, Hospodine, od člověka zlého, chraň mě proti násilníku,
Žl 140:3 proti těm, kdo mají v srdci zlé úmysly a den ze dne se srocují k bojům,
Žl 140:4 jazyky si ostří jako hadi, za rty mají jed jak zmije.
Žl 140:5 Ochraňuj mě, Hospodine, před rukama svévolníka, chraň mě proti násilníku, proti těm, kdo zamýšlejí podrazit mi nohy.
Žl 140:6 Pyšní osidlo mi nastražili, síť z provazů na cestu rozestřeli, nachystali na mě léčky.
Žl 140:7 Pravím Hospodinu: Ty jsi můj Bůh! Přej sluchu mým prosbám, Hospodine.
Žl 140:8 Hospodine, Panovníku, moje mocná spáso, hlavu kryješ mi v den bitvy.
Žl 140:9 Nepřivoluj, Hospodine, k choutkám svévolníka, nedej, aby vyšly jeho plány, ať se nevypíná.
Žl 140:10 Na hlavu těch, kdo mě obkličují, ať padne trápení, na němž se jejich rty umluvily.
Žl 140:11 Ať na ně dopadne žhavé uhlí, ať je Bůh do ohně srazí, do vířivých proudů, aby nepovstali.
Žl 140:12 Pomlouvač se v zemi neudrží, zlovolného násilníka stihne náhlá zkáza.
Žl 140:13 Vím, že Hospodin obhájí poníženého, že ubožákům zjedná právo.
Žl 140:14 Ano, spravedliví vzdají tvému jménu chválu, přímí budou bydlet před tvou tváří!
Žl 141:1 Žalm Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám!
Žl 141:2 Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť.
Žl 141:3 Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku,
Žl 141:4 nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci.
Žl 141:5 Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, je to pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit.
Žl 141:6 Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova.
Žl 141:7 Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti.
Žl 141:8 K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti,
Žl 141:9 ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností!
Žl 141:10 Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu!
Žl 142:1 Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni.
Žl 142:2 Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím,
Žl 142:3 před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám.
Žl 142:4 Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili.
Žl 142:5 Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči.
Žl 142:6 Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých!
Žl 142:7 Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já.
Žl 142:8 Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.
Žl 143:1 Žalm Davidův. Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám, odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost.
Žl 143:2 Nevcházej v soud se svým služebníkem, vždyť před tebou nikdo z živých není spravedlivý.
Žl 143:3 Nepřítel mě pronásleduje, můj život tiskne k zemi, do temnot mě vsadil jak od věků mrtvé.
Žl 143:4 Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru.
Žl 143:5 Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou,
Žl 143:6 rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země.
Žl 143:7 Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu.
Žl 143:8 Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši.
Žl 143:9 Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, u tebe si hledám úkryt.
Žl 143:10 Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi!
Žl 143:11 Pro své jméno mi zachovej, Hospodine, život, ve své spravedlnosti mě vyveď ze soužení,
Žl 143:12 ve svém milosrdenství umlč mé nepřátele, přiveď nazmar všechny moje protivníky, vždyť jsem tvůj služebník!
Žl 144:1 Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit!
Žl 144:2 Moje milosrdenství a moje pevná tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel, můj štít, k němuž se utíkám, on mi můj lid podmaňuje.
Žl 144:3 Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš?
Žl 144:4 Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé.
Žl 144:5 Hospodine, nakloň nebesa a sestup! Dotkni se hor a bude se z nich kouřit.
Žl 144:6 Udeř bleskem, rozptyl nepřátele, vypusť své šípy a uveď je v zmatek,
Žl 144:7 vztáhni ruku z výše, vyprosti mě a vysvoboď z nesmírného vodstva, z rukou cizozemců!
Žl 144:8 Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná!
Žl 144:9 Bože, chci ti zpívat novou píseň, s harfou o deseti strunách budu ti pět žalmy.
Žl 144:10 Ty, jenž dáváš spásu králům, jenž Davida, svého služebníka, vyprošťuješ od zhoubného meče,
Žl 144:11 vyprosti mě a vysvoboď z rukou cizozemců! Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná.
Žl 144:12 Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí v svém mládí. Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru.
Žl 144:13 Naše sýpky ať jsou plné, ať skýtají hojnost všeho. Našich ovcí ať je na tisíce, desetitisíce všude vůkol,
Žl 144:14 náš skot ať je březí. Ať nás nepostihne vpád a odvlékání, ať nezazní žalostný křik na ulicích.
Žl 144:15 Blaze lidu, jemuž se tak daří. Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin!
Žl 145:1 Chvalozpěv Davidův. Chci tě vyvyšovat, Bože můj a Králi, tvému jménu dobrořečit navěky a navždy.
Žl 145:2 Po všechny dny ti chci dobrořečit a tvé jméno chválit navěky a navždy.
Žl 145:3 Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, jeho velikost nelze vyzpytovat.
Žl 145:4 Všechna pokolení chválí tvoje skutky zpěvem, hlásají tvé bohatýrské činy.
Žl 145:5 Tvoje velebnost je důstojná a slavná, chci přemýšlet o tvých divuplných dílech.
Žl 145:6 Všichni budou mluvit o tvých mocných, bázeň vzbuzujících skutcích, i já budu vypravovat o tvé velikosti.
Žl 145:7 Budou šířit vše, co připomíná tvoji velkou dobrotivost, budou jásat, jak jsi spravedlivý.
Žl 145:8 Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný.
Žl 145:9 Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává.
Žl 145:10 Kéž ti vzdají chválu, Hospodine, veškeré tvé skutky, kéž ti tvoji věrní dobrořečí,
Žl 145:11 ať hovoří o tvém slavném kralování, ať promluví o tvé bohatýrské síle,
Žl 145:12 aby lidem uváděli ve známost tvé bohatýrské činy a slávu a důstojnost království tvého.
Žl 145:13 Tvoje království je království všech věků, tvoje vláda přečká všechna pokolení. Ve všech svých slovech je Hospodin věrný, je svatý ve všech svých skutcích.
Žl 145:14 Hospodin podpírá všechny klesající a všechny sehnuté napřimuje.
Žl 145:15 Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm,
Žl 145:16 otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije.
Žl 145:17 Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách, milosrdný ve všech svých skutcích.
Žl 145:18 Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově.
Žl 145:19 Vyplňuje přání těch, kdo se ho bojí, slyší, když volají o pomoc, a zachrání je.
Žl 145:20 Všechny, kdo ho milují, Hospodin ochraňuje, ale všechny svévolníky vyhlazuje.
Žl 145:21 Z mých úst zazní chvála Hospodinu, jeho přesvatému jménu bude dobrořečit všechno tvorstvo navěky a navždy.
Žl 146:1 Haleluja. Chval, duše má, Hospodina!
Žl 146:2 Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu.
Žl 146:3 Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není.
Žl 146:4 Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.
Žl 146:5 Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu,
Žl 146:6 jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost.
Žl 146:7 Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně.
Žl 146:8 Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé.
Žl 146:9 Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu.
Žl 146:10 Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.
Žl 147:1 Haleluja. Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála.
Žl 147:2 Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele,
Žl 147:3 uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje.
Žl 147:4 On určuje počet hvězd, on každou vyvolává jménem.
Žl 147:5 Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze.
Žl 147:6 Hospodin se ujímá pokorných, svévolníky snižuje až k zemi.
Žl 147:7 Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citaře,
Žl 147:8 tomu, který zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě,
Žl 147:9 tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí.
Žl 147:10 Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže.
Žl 147:11 Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství.
Žl 147:12 Jeruzaléme, chval zpěvem Hospodina, chval, Sijóne, svého Boha!
Žl 147:13 On upevnil závory v tvých branách, požehnal tvým synům v tobě.
Žl 147:14 Na tvém území ti zjednal pokoj, bělí pšeničnou tě sytí.
Žl 147:15 Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo.
Žl 147:16 Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako popel.
Žl 147:17 Rozhazuje kroupy jako sousta chleba, kdo odolá jeho mrazu?
Žl 147:18 Sešle slovo své a taje, káže vát větru a plynou vody.
Žl 147:19 Oznámil své slovo Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli.
Žl 147:20 Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho soudy nepoznaly. Haleluja.
Žl 148:1 Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách!
Žl 148:2 Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy.
Žl 148:3 Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy.
Žl 148:4 Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad nebesy,
Žl 148:5 chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno,
Žl 148:6 on tomu dal povstat navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine.
Žl 148:7 Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně,
Žl 148:8 oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo,
Žl 148:9 horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry,
Žl 148:10 zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo,
Žl 148:11 králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země,
Žl 148:12 jinoši i panny, starci i mladí.
Žl 148:13 Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem.
Žl 148:14 Vyvýšil roh svého lidu k chvále všech svých věrných, synů Izraele, lidu, který je mu blízký. Haleluja.
Žl 149:1 Haleluja. Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chválu v shromáždění věrných!
Žl 149:2 Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým Králem,
Žl 149:3 ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citaře.
Žl 149:4 Hospodin má ve svém lidu zalíbení, pokorné oslaví spásou.
Žl 149:5 Věrní ať jásají v slávě, ať plesají na svých ložích.
Žl 149:6 Ať svým hrdlem vyvyšují Boha, s dvojsečným mečem v svých rukou,
Žl 149:7 aby nad pronárody konali pomstu, tresty na národech,
Žl 149:8 aby spoutali řetězy jejich krále, železnými okovy ty, kdo jsou u nich ve cti,
Žl 149:9 aby na nich vykonali soud, jak o tom psáno. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja.
Žl 150:1 Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí,
Žl 150:2 chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost!
Žl 150:3 Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citarou,
Žl 150:4 chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou,
Žl 150:5 chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými!
Žl 150:6 Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.


www.farnoststrasnice.cz © 2011