Úvod | Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Farní charita

Výběr knihy Bible

Dnes je: Čtvrtek, 14. prosinec 2017, 23:55

Hledaný text:

Kniha Job [zkr. = Job]

Job 1:1 Byl muž v zemi Úsu jménem Jób; byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého.
Job 1:2 Narodilo se mu sedm synů a tři dcery.
Job 1:3 Jeho stáda čítala sem tisíc ovcí, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic. Měl také velmi mnoho služebnictva. Ten muž předčil všechny syny dávnověku.
Job 1:4 Jeho synové strojívali doma hodokvasy, každý ve svůj den, a zvali i své tři sestry, aby s nimi hodovaly a pily.
Job 1:5 Když uplynuly dny hodokvasu, Jób pro ně posílal a posvěcoval Je. Za časného jitra obětoval oběti zápalné za každého z nich; říkal si totiž: "Možná, že moji synové zhřešili a zlořečili v srdci Bohu." Tak činil Jób po všechny dny.
Job 1:6 Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan.
Job 1:7 Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem."
Job 1:8 Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého."
Job 1:9 Satan však Hospodinu odpověděl: "Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně?
Job 1:10 Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla.
Job 1:11 Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit."
Job 1:12 Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj." A satan od Hospodina odešel.
Job 1:13 Nastal pak den, kdy Jóbovi synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.
Job 1:14 Tu přišel k Jóbovi posel a řekl: "Právě orali s dobytkem a při něm se popásaly oslice.
Job 1:15 Vtom přitrhli Šebovci, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to."
Job 1:16 Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: "Z nebe spadl Boží oheň, zachvátil ovce a čeleď pozřel. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to."
Job 1:17 Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: "Kaldejci rozdělení do tří houfů napadli velbloudy, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to."
Job 1:18 Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: "Tvoji synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.
Job 1:19 Vtom se zvedl od pouště silný vítr a opřel se ze všech čtyř stran do domu. Ten se na mladé lidi zřítil a oni zahynuli. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to."
Job 1:20 Tu Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se
Job 1:21 a pravil: "Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno."
Job 1:22 Při tom všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného.
Job 2:1 A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina.
Job 2:2 Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem."
Job 2:3 Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil."
Job 2:4 Satan však Hospodinu odpověděl: "Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má.
Job 2:5 Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit."
Job 2:6 Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život."
Job 2:7 A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy.
Job 2:8 Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela.
Job 2:9 Jeho žena mu však řekla: "Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři."
Job 2:10 Ale on jí odpověděl: "Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?" Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil.
Job 2:11 O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho.
Job 2:12 Rozhlíželi se po něm už zdaleka, ale nemohli ho poznat. Propukli v hlasitý pláč, roztrhli své řízy a rozhazovali nad hlavou k nebi prach.
Job 2:13 Seděli potom spolu s ním na zemi po sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil, neboť viděli, že jeho bolest je nesmírná.
Job 3:1 Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni.
Job 3:2 Jób mluvil takto:
Job 3:3 "Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: »Je počat muž.«
Job 3:4 Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví.
Job 3:5 Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne.
Job 3:6 A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane.
Job 3:7 Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne.
Job 3:8 Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana.
Job 3:9 Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory,
Job 3:10 neboť neuzavřela život mé matky, neskryla trápení před mým zrakem.
Job 3:11 Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky?
Job 3:12 Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů?
Job 3:13 Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku
Job 3:14 spolu s králi a zemskými rádci, jimž z toho, co zbudovali, zbyly trosky,
Job 3:15 nebo s velmoži, co měli plno zlata a domy si naplnili stříbrem,
Job 3:16 nebo jako zahrabaný potrat - nebyl bych tu, jako nedonošený plod, který nespatřil světlo.
Job 3:17 Svévolníci přestanou tam bouřit, zemdlení tam dojdou odpočinku,
Job 3:18 vězňové jsou rovněž bez starostí, neslyší křik poháněče,
Job 3:19 malý i velký jsou si tam rovni, otrok je tam svobodný, bez pána.
Job 3:20 Proč dopřává Bůh bědnému světlo, život těm, kdo mají v duši hořkost,
Job 3:21 kdo toužebně čekají na smrt - a ona nejde, ač ji vyhledávají víc než skryté poklady,
Job 3:22 těm, kdo radostí by jásali a veselili se, že našli hrob?
Job 3:23 A proč muži, kterému je cesta skryta, ji Bůh zatarasil?
Job 3:24 Místo abych pojedl, jen vzdychám, nářek ze mne tryská jako voda;
Job 3:25 čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal.
Job 3:26 Nepoznal jsem klidu ani míru ani odpočinutí - a přišla bouře."
Job 4:1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
Job 4:2 "Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit? Kdo se však dokáže zdržet domluv?
Job 4:3 Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval,
Job 4:4 tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval.
Job 4:5 Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.
Job 4:6 Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?
Job 4:7 Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby?
Job 4:8 Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.
Job 4:9 Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec.
Job 4:10 Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy.
Job 4:11 Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.
Job 4:12 Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest;
Job 4:13 při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota,
Job 4:14 přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,
Job 4:15 když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.
Job 4:16 Stanul - ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:
Job 4:17 »Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?«
Job 4:18 Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,
Job 4:19 tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadnějši než mola.
Job 4:20 Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.
Job 4:21 Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.
Job 5:1 Jen si volej, odpoví ti někdo? Na koho ze svatých se obrátíš?
Job 5:2 Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché.
Job 5:3 Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil, vím však, že jeho příbytek propadne zatracení,
Job 5:4 Jeho synům záchrana se vzdálí, v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo.
Job 5:5 Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme, žíznivý po jeho majetku baží.
Job 5:6 Ničemnost přec nevzchází z prachu, trápení neklíčí z půdy,
Job 5:7 Člověk je však zrozen pro trápení a jiskry, aby létaly vzhůru.
Job 5:8 Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu,
Job 5:9 který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy:
Job 5:10 Dává mi déšť, polím sesílá vláhu,
Job 5:11 ponížené staví na vysoké místo, zarmoucení docházejí spásy;
Job 5:12 chytrákům však hatí plány, aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni;
Job 5:13 moudré jejich chytrostí dovede lapit, takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne:
Job 5:14 ve dne s temnotou se střetávají, v pravé poledne tápou jak v noci;
Job 5:15 ubožáka od meče zachraňuje, z jejich úst a z jejich pevné ruky;
Job 5:16 a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa.
Job 5:17 Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej.
Job 5:18 On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou.
Job 5:19 Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého,
Job 5:20 vykoupí tě ze smrti v čas hladu a za války z moci meče,
Job 5:21 před bičem jazyka budeš ukryt, nebudeš se bát, až přijde zhouba,
Job 5:22 vysměješ se zhoubě, hladomoru; a neboj se zemské zvěře,
Job 5:23 vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli a polní zvěř bude žít pokojně s tebou,
Job 5:24 shledáš, že je pokoj ve tvém stanu, dohlédneš-li na svůj příbytek, neshledáš hříchu,
Job 5:25 shledáš, že tvé potomstvo je četné, tvoji potomci že jsou jak bylina země,
Job 5:26 do hrobu sestoupíš ve zralosti, jako se sváží požaté obilí ve svůj čas.
Job 5:27 Hle, toto jsme vyzpytovali, tak je tomu. Poslechni a sám to poznáš."
Job 6:1 Jób na to odpověděl:
Job 6:2 "Kéž by bylo dobře zváženo mé hoře a mé neštěstí na vážky přiloženo!
Job 6:3 Věru, těžší je než mořský písek, že se mi až slova pletou,
Job 6:4 neboť ve mně vězí střely Všemocného, můj duch se napájí jejich jedem, seřadily se proti mně hrůzy Boží.
Job 6:5 Hýká snad divoký osel, když má mladou trávu, bučí snad býk nad svou pící?
Job 6:6 Což lze bez soli jíst něco mdlého? Má nějakou chuť vaječný bílek?
Job 6:7 Štítím se dotýkat toho, co by můj chléb znečistilo.
Job 6:8 Kéž přijde, oč žádám, a kéž Bůh dá, v co naději skládám,
Job 6:9 aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola, pohnout rukou, odlomit mě z kmene.
Job 6:10 Bylo by to pro mne potěšením, navzdor nelítostným bolestem bych poskakoval, neboť slova Svatého jsem nezatajil.
Job 6:11 Kde naberu sílu, abych to přečkal? Kdy to skončí, abych to vydržel?
Job 6:12 Je snad z kamene má síla a mé tělo z bronzu?
Job 6:13 Cožpak mi pomoci není? Záchrana je mi odepřena?
Job 6:14 Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá, ten opouští bázeň Všemocného.
Job 6:15 Mí bratři jsou věrolomní, nestálí jak potok, jak koryta potoků, které se vytrácejí,
Job 6:16 jsou kalné od ledu, když sníh nad nimi taje,
Job 6:17 v čas léta se vypařují, jeho žárem mizejí ze svého místa,
Job 6:18 jen stružkami jejich tok se vine, plynou v pustotu a zanikají.
Job 6:19 Vyhlížely je karavany z Témy, s nadějí k nim hleděly výpravy ze Šeby,
Job 6:20 za své doufání však musely se stydět, přišli k nim a zklamaly se.
Job 6:21 I vy jste teď, jako byste nebyly, při tom děsném pohledu vás jala bázeň.
Job 6:22 Řekl jsem snad: »Dejte mi« či: »Plaťte za mne vlastním zbožím«
Job 6:23 nebo: »Zachraňte mě z rukou protivníka« či snad: »Vykupte mě z rukou ukrutníků« ?
Job 6:24 Poučte mě a já zmlknu, vysvětlete mi, v čem jsem chybil.
Job 6:25 Přímá slova mohou zjitřit ránu, a co sledujete, že mi stále domlouváte?
Job 6:26 Chcete mě snad kárat za má slova? Cožpak mluví do větru ten, kdo si zoufá?
Job 6:27 Věru, metáte los o sirotka, svého druha jste ochotni prodat.
Job 6:28 Buďte tak laskavi a obraťte se ke mně, což bych vám mohl do očí lhát?
Job 6:29 Zadržte, ať nespáchá se podlost, zadržte, ať je tady ještě moje spravedlnost!
Job 6:30 Což může být na mém jazyku nějaká podlost? Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?
Job 7:1 Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka?
Job 7:2 Jako baží otrok po stínu a jak nádeník čeká na výdělek,
Job 7:3 tak se mi dostaly dědictvím daremné měsíce, noci plné trápení se staly mým údělem.
Job 7:4 Když uléhám, ptám se: »Kdy už vstanu?« a pak zase: »Kdy se snese večer?« Syt jsem toho, na lůžku se převalovat do rozbřesku.
Job 7:5 Mé tělo je obaleno červy a strupy plnými prachu, kůže mi puká a mokvá.
Job 7:6 Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny, skončily v naprosté beznaději.
Job 7:7 Bože, pomni, že můj život uprchne jak vítr a nic dobrého už nikdy nespatří mé oči.
Job 7:8 Neuzří mě oko, jež mě vídávalo, budou-li mě tvoje oči hledat, nebudu tu.
Job 7:9 Oblak se rozplyne, zmizí; stejně kdo sestoupí do podsvětí, už nevystoupí,
Job 7:10 nevrátí se nikdy zpět do svého domu, neobjeví se už na svém místě.
Job 7:11 A tak bránit nemohu svým ústům, mluví ze mne úzkost mého ducha, lká ze mne hořkost mé duše.
Job 7:12 Jsem snad moře nebo dračí netvor, že proti mně stavíš stráž?
Job 7:13 Řeknu-li si: »Potěší mě moje lože, mé lůžko mi ulehčí v mém lkání«,
Job 7:14 děsíš mě skrze sny a přepadáš mě viděními,
Job 7:15 že bych spíše volil zardoušení, spíše smrt než kruté trápení.
Job 7:16 Život se mi zprotivil, nechci žít věčně, už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek.
Job 7:17 Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci,
Job 7:18 že na něj dohlížíš každého rána a každou chvíli ho zkoušíš?
Job 7:19 Proč svůj zrak ode mne neodvrátíš, nenecháš mě ani slinu polknout?
Job 7:20 Zhřešil-li jsem, co mám podle tebe dělat, hlídači lidí? Proč sis mě vzal za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě?
Job 7:21 Proč mi přestupek můj nepromineš, nesejmeš ze mne mou vinu? Již uléhám do prachu a až mě budeš za úsvitu hledat, nebudu již."
Job 8:1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy:
Job 8:2 "Chceš takhle rozprávět ještě dlouho? Slova tvých úst jsou jako prudký vítr.
Job 8:3 Což Bůh křiví právo, Všemocný snad překrucuje spravedlnost?
Job 8:4 Jestliže tví synové se proti němu prohřešili, vydal jsi v moc jejich nevěrnosti.
Job 8:5 Budeš-li však za úsvitu hledat Boha a o milost prosit Všemocného,
Job 8:6 budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost.
Job 8:7 Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom.
Job 8:8 Jen se zeptej předešlého pokolení, a co vyzkoumali jejich otcové, buď hotov slyšet.
Job 8:9 Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem.
Job 8:10 Oni tě však poučí, řeknou ti všichno, a ze svého srdce pronesou řeč.
Job 8:11 Cožpak roste rákos, kde není bažina? Může bez vody vzrůst sítí?
Job 8:12 Ještě raší, posekat je nelze, a schne dříve než ostatní tráva.
Job 8:13 Tak je tomu se stezkami všech, kteří na Boha zapomněli, naděje rouhače přijde vniveč;
Job 8:14 ve své důvěřivé jistotě se zklame, jeho doufání - toť pavučina.
Job 8:15 Opře se o svůj dům, ale ten neobstojí, podrží se ho, on však nebude stát.
Job 8:16 Na slunci je plný mízy, jeho výhonek přerůstá ze zahrady,
Job 8:17 jeho kořeny se proplétají kamennými valy, lze jej vidět i v kamenných domech.
Job 8:18 Je-li však vyhlazen ze svého místa, ono se ho zřekne: »Nikdy jsem tě nevidělo.«
Job 8:19 Hle, takové jsou radosti jeho cesty; z jeho prachu vyraší hned jiný.
Job 8:20 Ovšem, bezúhonného Bůh nezavrhne ani ruku zlovolníků neposílí.
Job 8:21 Jistě naplní tvá ústa smíchem a hlaholem tvé rty.
Job 8:22 Kdo tě nenávidí, budou oblečeni v hanbu, po stanu svévolných nezbude nic."
Job 9:1 Jób na to odpověděl:
Job 9:2 "Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý?
Job 9:3 Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.
Job 9:4 On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?
Job 9:5 On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu;
Job 9:6 zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí.
Job 9:7 Slunci rozkáže - a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy,
Job 9:8 sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln,
Job 9:9 on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.
Job 9:10 Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.
Job 9:11 Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu.
Job 9:12 Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: »Co to děláš?«
Job 9:13 Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.
Job 9:14 Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova?
Job 9:15 Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil.
Job 9:16 A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.
Job 9:17 Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány,
Job 9:18 ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí.
Job 9:19 Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?
Job 9:20 I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.
Job 9:21 Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život.
Job 9:22 Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.
Job 9:23 A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch.
Job 9:24 Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejich soudců; když ne on, kdo tedy?
Job 9:25 Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra,
Job 9:26 prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.
Job 9:27 Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji,
Job 9:28 hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš.
Job 9:29 Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud?
Job 9:30 I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,
Job 9:31 přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat.
Job 9:32 On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu.
Job 9:33 Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.
Job 9:34 Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.
Job 9:35 Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.
Job 10:1 Život mě omrzel, dám teď volný průchod svému lkání, budu mluvit v hořkosti své duše.
Job 10:2 Řeknu Bohu: Za svévolníka mě nepokládej, dej mi vědět, proč vedeš spor se mnou.
Job 10:3 K čemu je ti dobré, že mě týráš? Zprotivil se ti výtvor tvých rukou, že dáváš zářit záměrům svévolníků?
Job 10:4 Cožpak máš tělesné oči, což se díváš stejně jako člověk?
Job 10:5 Jsou tvoje dny jako dny člověka, léta tvá jako dny muže,
Job 10:6 že vyhledáváš můj přečin a že pátráš po mém hříchu?
Job 10:7 Vždyť víš, že svévolník nejsem, a že nikdo nevysvobodí z tvé ruky.
Job 10:8 Tvé ruce mě ztvárnily a udělaly se vším všudy, a teď najednou mě hubíš.
Job 10:9 Prosím, upamatuj se, že jsi mě učinil jako hlínu a že mě obracíš v prach.
Job 10:10 Což jsi mě nenalil do nádoby jako mléko a jako sýr nenechal srazit?
Job 10:11 Přioděl jsi mě kůží a masem, propletls mě šlachami a kostmi,
Job 10:12 nakládal jsi se mnou milosrdně, dals mi život a tvůj dohled střežil mého ducha.
Job 10:13 Ale ve svém srdci ukryls toto - bylo to tvým úmyslem, to vím - :
Job 10:14 že proti mě budeš ve střehu, jestliže zhřeším, že nenecháš bez trestu můj přečin.
Job 10:15 Běda mně, kdybych byl svévolně jednal! Ač jsem spravedlivý, hlavu nepozvedám, hanbou přesycen vidím své pokoření.
Job 10:16 Kdybych se pozvedal, jak lev bys mě honil, svoji divuplnou moc bys opět na mně zjevil.
Job 10:17 Stavěl bys proti mně nové svědky, stupňoval své roztrpčení na mě, vystřídaly by se u mne celé voje.
Job 10:18 Proč jsi mě vyvedl z matčina lůna! Kéž bych byl zhynul a žádné oko mě nespatřilo.
Job 10:19 Byl bych, jako bych nikdy nebyl, byl bych nesen ze života matky k hrobu.
Job 10:20 Což není mých dnů tak málo? Kéž by toho nechal a odstoupil ode mne, abych trochu okřál,
Job 10:21 dřív než půjdu tam, odkud návratu není, do země temnot a šeré smrti,
Job 10:22 do země temné jak mračno, do šera smrti, kde není řádu, kde záblesk svítání je jako mračno."
Job 11:1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy:
Job 11:2 "Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu?
Job 11:3 Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí?
Job 11:4 Říkáš: »Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.«
Job 11:5 Jen kdyby Bůh promluvil a otevřel rty proti tobě,
Job 11:6 prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede. Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti.
Job 11:7 Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného,
Job 11:8 jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš?
Job 11:9 Její míra je delší než země, širší nežli moře.
Job 11:10 Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí?
Job 11:11 Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti - a srozuměn není.
Job 11:12 Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?
Job 11:13 Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu,
Job 11:14 jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost,
Job 11:15 tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně,
Job 11:16 zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.
Job 11:17 Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro.
Job 11:18 Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí.
Job 11:19 Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí,
Job 11:20 kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši."
Job 12:1 Jób na to odpověděl:
Job 12:2 "Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost!
Job 12:3 Ale já mám také rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy; kdopak tohle neví?
Job 12:4 Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný.
Job 12:5 Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě, sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají!
Job 12:6 Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci.
Job 12:7 Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví,
Job 12:8 poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou.
Job 12:9 Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila
Job 12:10 a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.
Job 12:11 Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm?
Job 12:12 Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlouhém věku?
Job 12:13 Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum.
Job 12:14 Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze.
Job 12:15 Když zadrží vody, přijde sucho, když je vypustí, pak podvracejí zemi.
Job 12:16 U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí.
Job 12:17 Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce,
Job 12:18 pouta králů rozvazuje, pásem ovazuje jejich bedra,
Job 12:19 kněze odvádí vysvlečené, vyvrací prastaré rody,
Job 12:20 odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost,
Job 12:21 opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť,
Job 12:22 odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co je v šeru smrti,
Job 12:23 pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je,
Job 12:24 bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot,
Job 12:25 aby tápali v temnotě beze světla, ano, zavádí je jako opilého.
Job 13:1 Hle, to všechno spatřilo mé oko, mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu.
Job 13:2 Co víte vy, to vím také, nejsem zpozdilejší než vy.
Job 13:3 Ano, budu mluvit se Všemocným, obhájit se chci před Bohem.
Job 13:4 Ale vy jste šiřitelé klamu, lékaři k ničemu, vy všichni.
Job 13:5 Kéž byste konečně zmlkli, bylo by to od vás moudré.
Job 13:6 Slyšte, jak se budu hájit, důvody mých rtů sledujte s pozorností.
Job 13:7 To v zájmu Boha mluvíte podlost, mluvíte lest kvůli němu?
Job 13:8 Chcete se zastávat Boha nebo vést spor místo něho?
Job 13:9 Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře? Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka?
Job 13:10 Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit.
Job 13:11 Což vás neohromí jeho vznešenost, nepadne na vás strach z něho?
Job 13:12 Vaše připomínky jsou pořekadla z popela, čím se oháníte, je pouhá hlína.
Job 13:13 Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit, pak ať se přese mne přežene cokoli.
Job 13:14 Chci nasadit svou kůži, dát svůj život v sázku.
Job 13:15 I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty.
Job 13:16 Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup.
Job 13:17 Slyšte, slyšte mou řeč, dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím.
Job 13:18 Hleďte, předkládám svou při, vím, že budu uznán spravedlivým.
Job 13:19 Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu.
Job 13:20 Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat:
Job 13:21 Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá.
Job 13:22 Zavolej, a já se ozvu, nebo budu mluvit já, a odpovíš mi.
Job 13:23 Kolik je mých nepravostí a mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích.
Job 13:24 Proč skrýváš svou tvář a pokladáš mě za svého nepřítele?
Job 13:25 Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo?
Job 13:26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí,
Job 13:27 svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou.
Job 13:28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.
Job 14:1 Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti.
Job 14:2 Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.
Job 14:3 Přesto na něj upíráš svůj zrak a přivádíš mě na soud s tebou.
Job 14:4 Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.
Job 14:5 Jestliže jsou stanoveny jeho dny, počet jeho měsíců je ve tvé moci, nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.
Job 14:6 Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník, který je rád, že má den za sebou.
Job 14:7 Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou,
Job 14:8 byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez.
Job 14:9 Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek.
Job 14:10 Zemře-li muž, rozpadne se. Zhyne-li člověk, kam se poděl?
Job 14:11 Z moře se vytratí vody, řeka opadne a vyschne;
Job 14:12 člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí.
Job 14:13 Kéž bys mě skryl v podsvětí a schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.
Job 14:14 Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel, čekal bych po všechny dny své služby, až budu vystřídán.
Job 14:15 Zavolal bys a já bych se ozval, až se ti zasteskne po díle tvých rukou.
Job 14:16 A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu,
Job 14:17 zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost, moji nepravost bys zastřel.
Job 14:18 Také hora se rozpadne a zřítí, i skála se pohne z místa;
Job 14:19 voda kameny omílá, svým proudem odplaví prach země; tak ničíš naději člověka.
Job 14:20 Dotíráš na něho vytrvale, dokud neodejde, měníš jeho tvář a vyhostíš ho.
Job 14:21 Neví, jsou-li jeho synové ve cti, není mu známo, jsou-li v nevážnosti.
Job 14:22 Tělo bolestmi ho souží, sám nad sebou truchlí."
Job 15:1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
Job 15:2 "Může moudrý člověk hlásat tak naduté vědomosti, naplnit si břicho větrem od východu?
Job 15:3 Obhajovat se slovem, jež k ničemu není, řečmi, které neprospějí?
Job 15:4 Ty sám porušuješ bázeň Boží, rozjímat před Bohem znemožňuješ.
Job 15:5 Tvá ústa jsou zajedno s tvou nepravostí, jazyk chytrácký jsi zvolil.
Job 15:6 Ne já, nýbrž tvá ústa tě usvědčují ze svévole, tvoje rty vypovídají proti tobě.
Job 15:7 Jsi snad zrozen jako první z lidí, přišels na svět dříve než pahorky?
Job 15:8 Vyslechls důvěrný rozhovor Boží, že strhuješ jen na sebe moudrost?
Job 15:9 Co víš, abychom to nevěděli, čemu rozumíš, a nám to není známé?
Job 15:10 Šedivý i kmet jsou mezi námi, věkem ctihodnější než tvůj otec.
Job 15:11 Boží útěchy jsou tobě málo, když láskyplně s tebou mluví?
Job 15:12 Co tě připravuje o rozum? Proč blýskáš očima?
Job 15:13 Svým duchem se stavíš proti Bohu, vypouštíš z úst nehorázná slova.
Job 15:14 Co je člověk? Je snad bez poskvrny? Což může být spravedlivý, kdo se zrodil z ženy?
Job 15:15 Hle, on ani na své svaté nedá a nebesa nejsou v jeho očích bez poskvrny,
Job 15:16 což teprve ohavný a zvrhlý člověk, který pije podlost jako vodu?
Job 15:17 Poslouchej mě, co ti sdělím. Budu ti vyprávět, co jsem uzřel,
Job 15:18 co hlásali moudří, co jim netajili jejich otcové,
Job 15:19 ti, jimž jediným byla dána země, takže cizák mezi nimi nepřecházel:
Job 15:20 Svévolník se úzkostlivě chvěje po všechny dny, hrůzovládci počet jeho let je ukryt.
Job 15:21 Jeho uši slyší zvuk strašlivých zvěstí, v čas pokoje přijde na něj zhoubce.
Job 15:22 Nevěří, že by se z temnot vrátil - je vyhlédnut pro meč.
Job 15:23 Poplašeně bloudí, že není chléb, ví, že je mu připraven den temnot.
Job 15:24 Soužení a úzkosti ho přepadají, dotírají na něho jako král k útoku připravený,
Job 15:25 neboť vztáhl ruku proti Bohu, počínal si vyzývavě proti Všemocnému,
Job 15:26 rozběhl se proti němu se skloněnou šíjí, pod hustým krunýřem svých štítů.
Job 15:27 Svoji tvář zahalil tukem, ztučněl na slabinách.
Job 15:28 Usadil se ve zničených městech, v neobývatelných domech, hrozících zřícením.
Job 15:29 Nezůstane bohatý a jeho statek neobstojí, jeho majetek se na zemi nerozmůže.
Job 15:30 Nevyjde z temnot, jeho výhonek sežehne plamen; sám zajde dechem svých úst.
Job 15:31 Ač nevěří v šalebnost, bude jí zaveden, výměnou sklidí zase jen faleš.
Job 15:32 Než vyprší jeho den, plné odměny se dočká, jeho ratolest se nebude zelenat,
Job 15:33 bude jako vinná réva, když shazuje nedozrálé hrozny, nebo jak oliva shazující květy.
Job 15:34 Spolek rouhačů zůstane neplodný, oheň zhltá stany úplatkářů;
Job 15:35 plodí trápení a rodí ničemnosti, jejich lůno připravuje lest."
Job 16:1 Jób na to odpověděl:
Job 16:2 "Slyšel jsem už mnoho podobného, těšíte mě všichni jen trápením.
Job 16:3 Kdypak skončí to mluvení do větru? Co tě rozjitřuje, že tak odpovídáš?
Job 16:4 Také bych mohl mluvit jako vy, kdybyste vy byli na mém místě, ohánět se proti vám slovy, potřásat nad vámi hlavou.
Job 16:5 Já bych vám však svými ústy dodával odvahu, svými rty bych šetrně projevil soustrast.
Job 16:6 Promluvím-li, nezůstanu ušetřen bolesti, když od toho upustím, co ztratím?
Job 16:7 Naplňuje mě teď, Bože, malomyslností, že jsi zpustošil celou mou pospolitost.
Job 16:8 Zasáhl jsi mě, mám na to svědka, je jím má vychrtlost, ta mi to do očí dokazuje.
Job 16:9 Jeho hněv mě rozsápal, zanevřel na mě, skřípe na mě svými zuby; můj protivník zaostřuje na mě svůj zrak.
Job 16:10 Dokořán na mně otvírají ústa, potupně mě políčkují a všichni se na mě hrnou.
Job 16:11 Bůh mně dal v plen padouchovi, napospas mě vydal spárům svévolníků.
Job 16:12 Žil jsem poklidně, on však mnou zacloumal, uchopil mě za šíji a roztříštil mě; učinil mě svým terčem.
Job 16:13 Obklíčili mě jeho střelci, nelítostně roztíná mé ledví, moji žluč vylévá na zem.
Job 16:14 Drásá mě, jsem celý rozdrásaný, doráží na mě jako bohatýr.
Job 16:15 Na svou zjizvenou kůži jsem si vzal žínici, svůj roh jsem do prachu sklonil.
Job 16:16 Tvář mi opuchla od pláče, na má víčka padlo šero smrti,
Job 16:17 ač násilí na mých rukou nelpí a má modlitba je ryzí.
Job 16:18 Země, krev mou nepřikrývej, můj křik ať nenajde místa klidu!
Job 16:19 Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách.
Job 16:20 Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu.
Job 16:21 Kéž je muži dáno hájit se před Bohem, lidskému synu před jeho bližním.
Job 16:22 Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím.
Job 17:1 Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá.
Job 17:2 Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím.
Job 17:3 Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním?
Job 17:4 Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš.
Job 17:5 Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak.
Job 17:6 Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá.
Job 17:7 Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín.
Job 17:8 Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem.
Job 17:9 Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější.
Job 17:10 Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím.
Job 17:11 Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala.
Job 17:12 Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko.
Job 17:13 I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách.
Job 17:14 Jámě řeknu: »Tys můj otec«, červům: »Matko má, má sestro.«
Job 17:15 Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří?
Job 17:16 Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme."
Job 18:1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy:
Job 18:2 "Jak dlouho ještě povedete tyhle řeči? Rozvažte to a pak budem mluvit.
Job 18:3 Proč jsme ceněni jak dobytek, jsme snad nečistí ve vašich očích?
Job 18:4 Ty, který sám sebe v hněvu rozsápáváš, kvůli tobě má být opuštěna země, má se skála přemístit ze svého místa?
Job 18:5 Avšak světlo svévolníka zhasne, plamen jeho ohně nezazáří,
Job 18:6 světlo v jeho stanu ztemní, zhasne nad ním jeho kahan.
Job 18:7 Těsno bude jeho rázným krokům, vlastní plány přivedou ho k pádu,
Job 18:8 nohama se zaplete do sítě, prochází se po pletivu nad pastí,
Job 18:9 za patu se chytí do osidla, zadrhne se kolem něho smyčka.
Job 18:10 Na zemi je ukryt na něj provaz, nástraha na něho na pěšině.
Job 18:11 Ze všech stran ho přepadají hrůzy, ženou se mu v patách.
Job 18:12 Ať vychrtne jeho síla, bědy ať mu připraví pád!
Job 18:13 Ať po kusech sžírá jeho kůži, ať mu Kníže smrti pozře údy.
Job 18:14 Vytržen z bezpečí svého stanu musí kráčet v náruč Krále hrůzy.
Job 18:15 V jeho stanu se zabydlí, co mu nepatřilo, po jeho příbytku bude roztroušena síra.
Job 18:16 Zdola mu uschnou kořeny a svrchu mu uvadnou větve.
Job 18:17 Jeho památka vymizí ze země, nezůstane po něm nikde jméno.
Job 18:18 Vyženou ho ze světla do temnot, zapudí ho pryč ze světa.
Job 18:19 Nezůstane mu nástupce a následník v jeho lidu, z místa, kde pobývá, nikdo nevyvázne.
Job 18:20 Nad jeho dnem strnou děsem na západě, na východě se jich zmocní hrůza.
Job 18:21 Tak to dopadne s příbytky bídáků, s místem, kde neznali Boha."
Job 19:1 Jób na to odpověděl:
Job 19:2 "Jak dlouho ještě mě budete trápit a mučit svými řečmi?
Job 19:3 Nejméně desetkrát už jste mi utrhali na cti. Vy se nestydíte se mnou tak nestoudně jednat?
Job 19:4 I kdybych opravdu chybil, mé pomýlení zůstane na mně.
Job 19:5 Chcete se opravdu nade mne vynášet a tupit mě svými domluvami?
Job 19:6 Uznejte přece, že mi Bůh křivdí, zatáhl kolem mne loveckou síť.
Job 19:7 Úpím-li pro násilí, zůstávám bez odpovědi, o pomoc volám a zastání není.
Job 19:8 Mou cestu zahradil zdí, že nemohu projít, mé stezky obestřel temnem.
Job 19:9 Mou slávu ze mne svlékl a sňal korunu z mé hlavy.
Job 19:10 Ze všech stran mě boří, abych zašel, vyvrátil mou naději jako strom.
Job 19:11 Rozpálil se na mě hněvem, považuje mě za svého protivníka.
Job 19:12 Společně přitáhly jeho houfy, navršily proti mně svou cestu a táboří kolem mého stanu.
Job 19:13 Mé bratry ode mne vzdálil, moji známí se mi odcizili,
Job 19:14 moji příbuzní mě opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě.
Job 19:15 Hosté mého domu i mé služky mě pokládají za cizího, v jejich očích jsem cizozemec.
Job 19:16 Když zavolám na otroka, neodpoví, svými ústy se ho musím doprošovat.
Job 19:17 Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu.
Job 19:18 I padouši se mě štítí, když chci povstat, spílají mi,
Job 19:19 všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval,se ke mně obracejí zády.
Job 19:20 Jsem vyzáblý, kost a kůže, vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů.
Job 19:21 Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji, neboť se mě dotkla ruka Boží.
Job 19:22 Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa?
Job 19:23 Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis
Job 19:24 rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány!
Job 19:25 Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.
Job 19:26 A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,
Job 19:27 já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.
Job 19:28 Říkáte: »Jak ho chytit?« Ve mně prý je příčina všeho.
Job 19:29 Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení. Poznáte soud Všemocného."
Job 20:1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy:
Job 20:2 "Jak tak o tom přemítám, musím odporovat, proto abych si pospíšil.
Job 20:3 Důtku, jež mě uráží, vyslechnout musím, ale můj rozumný duch mi velí odpovědět.
Job 20:4 Což nevíš, že je to tak odjakživa, od chvíle, co byl člověk postaven na zemi,
Job 20:5 že plesání svévolníků trvá krátce a radost rouhačů jen okamžik?
Job 20:6 I když ve své povznesenosti se vypíná až k nebi a jeho hlava se dotýká oblaků,
Job 20:7 navždy zanikne tak jako jeho výkal, a kdo jej vídali, řeknou: »Kde je?«
Job 20:8 Odlétne jak sen a nenajdou ho, bude zaplašen jako vidění noční.
Job 20:9 Oko, jež ho spatřovalo, už ho nezahlédne, nikdo ho na jeho místě neuvidí.
Job 20:10 Jeho synové se budou chtít zalíbit nuzným, vlastníma rukama vrátí, co svou silou získal.
Job 20:11 I když jeho kosti jsou plny mladistvé svěžesti, i ta s ním ulehne do prachu.
Job 20:12 Ať si mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem,
Job 20:13 kochá se v ní, nevzdá se jí, zadržuje ji na svém patře,
Job 20:14 jeho pokrm se mu v útrobách změní, stane se mu ve vnitřnostech zmijím jedem.
Job 20:15 Nahltal se majetku, ale vyzvrátí jej, Bůh mu jej vyžene z břicha.
Job 20:16 Bude sát zmijí jed, hadí jazyk ho zabije.
Job 20:17 Nebude se dívat na tekoucí vody, na řeky, potoky medu a mléka.
Job 20:18 Výtěžek vrátí, nezhltne jej, nad ziskem z obchodu nebude jásat.
Job 20:19 Odstrkoval a opouštěl nuzné, uchvátil dům, ač jej nestavěl.
Job 20:20 V nitru však nepoznal klidu, to, po čem dychtil, ho nezachrání.
Job 20:21 Před jeho žravostí nic neobstálo, proto jeho blahobyt nebude trvalý.
Job 20:22 Při nejhojnějším nadbytku mu bude úzko, dopadnou na něho ruce všech bědných.
Job 20:23 Jen ať si plní své břicho, Bůh na něho sešle svůj planoucí hněv, jeho útroby zasáhne sprškou šípů.
Job 20:24 Bude prchat před železnou zbrojí a postřelí ho bronzový luk.
Job 20:25 Střela pronikne mu zády, blesk jeho žlučí; zajde obklopen přízraky.
Job 20:26 Všechna temnota je pro něj uchována, pohltí ho oheň, který nerozdmýchal člověk, zle dopadne v jeho stanu i ten, kdo vyvázl.
Job 20:27 Nebesa zjeví jeho nepravost a země povstane proti němu.
Job 20:28 Víno z jeho domu se nepřestěhuje jinam, rozplyne se v den Božího hněvu.
Job 20:29 To je úděl svévolného člověka, určený Bohem, Bohem mu přiřčené dědictví.
Job 21:1 Jób na to odpověděl:
Job 21:2 "Poslouchejte dobře mou řeč, potěšíte mě tím.
Job 21:3 Strpte, abych též promluvil; až domluvím, posmíveje se.
Job 21:4 Týká se mé lkání jen člověka? Což nemám důvod být netrpělivý?
Job 21:5 Obraťte se ke mně, užasnete; dejte si na ústa ruku:
Job 21:6 Když se rozpomínám, jsem naplněn hrůzou, mého těla se zmocňuje zděšení.
Job 21:7 Proč naživu zůstávají svévolníci? Dožijí se vysokého věku, rozmohou se, kupí statky,
Job 21:8 své potomstvo mají pevně kolem sebe, své potomky mají před očima,
Job 21:9 v jejich domech je pokoj beze strachu, Boží hůl na ně nedopadá.
Job 21:10 Jejich býk nebývá připouštěn nadarmo, jejich kráva se otelí a nezmetá.
Job 21:11 Vypouštějí jako stádo své nezvedence a jejich děti skotačí.
Job 21:12 Hulákají při bubínku a citaře a radují se za zvuku flétny.
Job 21:13 Tráví své dny v pohodě a do podsvětí sestupují v mžiku.
Job 21:14 Bohu říkají: »Jdi pryč od nás, nechcem o tvých cestách vědět.
Job 21:15 Kdo je Všemocný, že mu máme sloužit, co nám prospěje obracet se na něj?«
Job 21:16 Avšak svůj blahobyt nemají v svých rukou. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků.
Job 21:17 Jak náhle hasne kahan svévolníků a přicházejí na ně bědy! Bůh jim dá za úděl útrapy v svém hněvu,
Job 21:18 jsou jak sláma ve větru a jako plevy uchvácené vichrem.
Job 21:19 Bůh prý uchovává jejich ničemnosti jejich synům. Kéž splatí přímo jemu, aby to poznal!
Job 21:20 Kéž na vlastní oči spatří svou bídu, vypije si kalich rozhořčení Všemocného.
Job 21:21 Zajímá ho, co se stane s jeho domem po něm, když je počet jeho měsíců odměřen?
Job 21:22 Bude někdo učit Boha vědomostem? On soudí přece i vysoko postavené.
Job 21:23 Jeden zemře v plném květu, zcela bezstarostný, klidný,
Job 21:24 jeho dížka je plná mléka a jeho kosti jsou prosáklé morkem.
Job 21:25 Druhý zemře s hořkou duší, aniž okusil co dobrého.
Job 21:26 Společně ulehnou do prachu a pokryjí je červi.
Job 21:27 Hle, já vím, co zamýšlíte, vaším záměrem je způsobit mi příkoří.
Job 21:28 Říkáte zajisté: »Kde je dům urozeného? Kde je stan, v němž přebývali svévolníci?«
Job 21:29 Což jste se neptali mimojdoucích, neporozuměli jste jejich znamením?
Job 21:30 V den běd bude zlý ušetřen, bude odnesen v den hrozné prchlivosti.
Job 21:31 Kdo mu vytkne jeho cestu, kdo mu odplatí za to, co napáchal?
Job 21:32 Až bude odnesen do hrobky, nad jeho rovem se bude bdít.
Job 21:33 Hroudy v jámě budou mu lehké; potáhnou se za ním všichni lidé, bude jich před ním bezpočet.
Job 21:34 Jak mě chcete těšit takovými přeludy? Vaše odpovědi - samá věrolomnost."
Job 22:1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
Job 22:2 "Znamená před Bohem něco muž? Věru, prozíravý dbá na svoje činy.
Job 22:3 Což se Všemocný zajímá o tvou spravedlnost, jsou mu tvoje bezúhonné cesty ziskem?
Job 22:4 Trestá tě snad za to, že se ho bojíš, za to s tebou vchází v soud?
Job 22:5 Tvá zloba je velká, tvá nepravost nekonečná.
Job 22:6 Bezdůvodně jsi bral zástavu od bratří, svlékal jsi z nich šat a nechával je nahé,
Job 22:7 znaveného neosvěžils vodou, hladovému odepřel jsi chleba.
Job 22:8 Země patří tomu, kdo má pevnou paži, bude na ní sídlit ten, koho Bůh milostivě přijal.
Job 22:9 Tys však s prázdnou posílal pryč vdovy, paže sirotků jsi drtil.
Job 22:10 Proto jsou kolem tebe osidla, náhlý strach tě plní hrůzou,
Job 22:11 pro tmu nevidíš a spousty vod tě přikrývají.
Job 22:12 Což není Bůh vysoko nad nebesy? Pohleď vzhůru na hvězdy, jak jsou vyvýšeny.
Job 22:13 A ty říkáš: »Copak Bůh ví, skrze temné mrákoty co může soudit?
Job 22:14 Oblaka ho zahalují, takže nevidí; prochází se kdesi po obvodu nebes.«
Job 22:15 Chceš se držet stezky dávnověku, po níž chodívají mužové propadlí ničemnostem,
Job 22:16 kteří byli zasaženi, ačkoli čas nenadešel, proudem zatopeni do základů?
Job 22:17 Říkávali Bohu: »Jdi pryč od nás.« Co jiného jim měl Všemocný udělat?
Job 22:18 Jejich domy naplňoval blahobytem. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků!
Job 22:19 Spravedliví to uvidí a zaradují se, nevinný se jim vysměje:
Job 22:20 »Zničeni jsou ti, kdo na nás útočili, a co po nich zbylo, pozřel oheň.«
Job 22:21 Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje. Vzejde ti z toho jen užitek.
Job 22:22 Přijímej z jeho úst naučení, vkládej si do srdce jeho slova.
Job 22:23 Vrátíš-li se k Všemocnému, budeš vybudován, vzdálíš-li od svého stanu podlost.
Job 22:24 Odlož do prachu svá zlatá zrnka, mezi potoční skaliska ofirské zlato.
Job 22:25 Pak bude Všemocný sám tvým zlatem, bude ti hromadou stříbra.
Job 22:26 Ve Všemocném najdeš svoje blaho, budeš pozvedat svoji tvář k Bohu.
Job 22:27 Budeš-li ho prosit, vyslyší tě, a ty budeš plnit svoje sliby.
Job 22:28 Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak, a na tvých cestách bude zářit světlo.
Job 22:29 Až budou jiní poníženi, řekneš: »Ó pýcho!« Bůh zachrání ty, kdo klopí oči.
Job 22:30 Zachrání toho, kdo není bez viny; bude zachráněn pro čistotu tvých rukou."
Job 23:1 Jób na to odpověděl:
Job 23:2 "Také dnes zní moje lkání vzpurně, vzdychám pod rukou, která mě tíží.
Job 23:3 Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu,
Job 23:4 předložil bych mu svou při a plno důkazů by podala má ústa.
Job 23:5 Chtěl bych vědět, jakými slovy by odpověděl, porozumět tomu, co mi řekne.
Job 23:6 Ukáže svou velkou moc, až povede spor se mnou? Nikoli, jistě by mi dopřál sluchu.
Job 23:7 Jako přímý bych se před ním obhajoval, navždy unikl bych svému soudci.
Job 23:8 Půjdu-li vpřed, není nikde, jestliže zpět, též ho nepostřehnu,
Job 23:9 jestliže něco učiní vlevo, neuzřím ho, skryje-li se vpravo, neuvídím to.
Job 23:10 Zato on zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato.
Job 23:11 Má noha se přidržela jeho kroků, držel jsem se jeho cesty, neodhýlil jsem se,
Job 23:12 od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle.
Job 23:13 Rozhodne-li se k čemu, kdo to zvrátí? Udělá, co se mu zachce.
Job 23:14 Jistě splní, co mi určil, má k tomu dost moci.
Job 23:15 Proto se ho hrozím, chci mu porozumět, ale mám z něho strach.
Job 23:16 Bůh naplnil úzkostí mé srdce, Všemocný mě naplnil hrůzou.
Job 23:17 Jen proto jsem v temnotách provždy neumlkl, že se přede mnou zahalil mračnem.
Job 24:1 Když nejsou před Všemocným skryty časy, proč ti, kdo ho znají, jeho dny nepostřehnou?
Job 24:2 Mocní posouvají mezníky, pasou uchvácené stádo,
Job 24:3 odvádějí osla sirotkům a vdově berou býka do zástavy,
Job 24:4 ubožáky odstrkují z cesty; musejí se skrývat všichni utištění v zemi.
Job 24:5 Ti jsou jak divocí oslové v poušti: vycházejí za svou prací, za úsvitu hledají si pokrm, v pustině hledají chléb pro omladinu.
Job 24:6 Sklízejí z pole, jež není jejich, oberou vinici svévolníka.
Job 24:7 Nocují nazí, protože nemají oděv ani přikrývku v chladu;
Job 24:8 prudkými horskými dešti promočeni nemají útočiště, ke skále se tisknou.
Job 24:9 Tamti uchvacují sirotka od prsu, vymáhají zástavu od utištěného.
Job 24:10 Tito chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí cizím snopy;
Job 24:11 mezi jejich zídkami lisují olej, šlapou ve vinných lisech a mají žízeň,
Job 24:12 ston umírajících zaznívá z města, prokláni volají o pomoc. Avšak tyto nepatřičnosti Bůh nepůsobí.
Job 24:13 Tamti se bouří proti světlu, neznají se k Božím cestám, nesetrvávají na jeho stezkách.
Job 24:14 Za světla povstává vrah a vraždí utištěného ubožáka, i v noci se plíží jako zloděj.
Job 24:15 Též oko cizoložníka se drží v přítmí, říká: »Nikdo mě nespatří«, tvář si zahaluje rouškou.
Job 24:16 Za tmy se do domů vloupávají, za dne se zamykají, o světle nechtějí vědět.
Job 24:17 Jim všem je jitro šerem smrti, s hrůzami šeré smrti se znají.
Job 24:18 Takového rychle vezme voda, jeho úděl na zemi je zlořečený, neobrací se na cestu do vinic.
Job 24:19 Suchopár a žár pohlcuje sněhové vody a podsvětí ty, kdo hřeší.
Job 24:20 Ať na něho zapomene i matčino lůno, ať si na něm pochutnají červi; nebude ho nikdy vzpomenuto. Podlost bude roztříštěna jako dřevo.
Job 24:21 Odírá neplodnou, která nerodí, a vdově neprokáže dobrodiní.
Job 24:22 I vznešené zachovává Bůh svou mocí; povstane-li, nikdo si není životem jist.
Job 24:23 Dopřává člověku bezpečí a on se má oč opřít, ale oči má upřené na jejich cesty.
Job 24:24 Nakrátko jsou povýšeni a už zanikají, sehnuti jsou jako ti, co hynou, vadnou jako vršky klasů.
Job 24:25 Není tomu tak? Kdo obviní mě ze lži? Kdo moji řeč za nic nemá?"
Job 25:1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy:
Job 25:2 "Vladařství a strach jsou v ruce toho, jenž na svých výšinách působí pokoj.
Job 25:3 Je možno jeho houfy sečíst? Nad kým nevzchází jeho světlo?
Job 25:4 Což může člověk být před Bohem spravedlivý a čistý ten, kdo se zrodil z ženy?
Job 25:5 Jestliže ani měsíc nesvítí jasně, nejsou-li ani hvězdy čisté před jeho zrakem,
Job 25:6 což teprve lidský červ, lidský syn, červíček pouhý!"
Job 26:1 Jób na to odpověděl:
Job 26:2 "Jak pomůžeš tomu, komu chybí síla? Jak zachráníš vysílené rámě?
Job 26:3 Jak poradíš tam, kde chybí moudrost? Jak seznámíš s tím, co skýtá hojnou pomoc?
Job 26:4 Komu povídáš ta slova? Čí to dech vychází z tebe?
Job 26:5 Stíny zemřelých se úzkostně chvějí, i vody dole a co v nich přebývá.
Job 26:6 Podsvětí je před ním obnaženo, říše zkázy nepřikryta.
Job 26:7 On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi,
Job 26:8 vody zabaluje do oblaků, mračno pod nimi se neprotrhne;
Job 26:9 svůj trůn zahaluje, rozprostírá nad ním oblak.
Job 26:10 Na vodní hladině vykroužil obzor, kde končí světlo i tma.
Job 26:11 Sloupy nebes se chvějí a trnou, když okřikne vody;
Job 26:12 svou mocí vzdouvá moře, svou rozumností Netvora zdolal.
Job 26:13 Jeho duch dal nebesům velkolepost, jeho ruka proklála útočného hada.
Job 26:14 Hle, to je jen část jeho cest; zaslechli jsme o něm pouhý šelest, kdo může porozumět hřímání jeho bohatýrské síly?"
Job 27:1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:
Job 27:2 "Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši.
Job 27:3 Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích,
Job 27:4 mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě.
Job 27:5 Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám,
Job 27:6 setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den.
Job 27:7 Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák.
Job 27:8 Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život?
Job 27:9 Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni?
Job 27:10 Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase?
Job 27:11 Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným.
Job 27:12 Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům?
Job 27:13 Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného:
Job 27:14 Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem;
Job 27:15 ty co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat.
Job 27:16 Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny,
Job 27:17 co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému.
Job 27:18 Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač.
Job 27:19 Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu.
Job 27:20 Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci,
Job 27:21 odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa.
Job 27:22 Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat.
Job 27:23 Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval."
Job 28:1 Stříbro má své naleziště a zlato místo, kde se čistí,
Job 28:2 železo se získává z prachu, z rudy se taví měď.
Job 28:3 Člověk překonává tmu, prozkoumává v říši šeré smrti temný kámen do každého koutku.
Job 28:4 Proráží šachtu daleko od místa, kde přebývá. Zapomenuti, bez půdy pod nohama, na laně se houpou a kývají, vzdáleni lidem.
Job 28:5 Země, z níž vzchází chléb, je vespod zpřevracena jakoby ohněm;
Job 28:6 v jejím kamení je ložisko safírů, jsou v něm i zlatá zrnka.
Job 28:7 Dravý pták tam nezná stezku, oko luňáka ji nezahlédne,
Job 28:8 mláďě šelmy po ní nešlapalo, lev po ní nevleče kořist.
Job 28:9 Člověk vztáhl ruku po křemeni, hory zpřevracel až do základů,
Job 28:10 do skal vytesal štoly, jeho oko spatřilo kdejaký skvost,
Job 28:11 zamezil prosakování proudících vod, a co se tají v zemi, vynáší na světlo.
Job 28:12 Ale moudrost, kde se najde? Kde je místo rozumnosti?
Job 28:13 Člověk nezná její cenu, v zemi živých se nenajde.
Job 28:14 Propastná tůň praví: »Ve mně není«,moře říká: »Já ji nemám«.
Job 28:15 Nelze ji získat za lístkové zlato, její hodnota se nevyváží stříbrem,
Job 28:16 nemůže být zaplacena ofírským zlatem, vzácným karneolem či safírem.
Job 28:17 Nedá se srovnat se zlatem či se sklem ani směnit za věci z ryzího zlata,
Job 28:18 natož za korál a křišťál; moudrost má větší cenu než perly.
Job 28:19 Nedá se srovnat s kúšským topasem, nedá se zaplatit nejčistším zlatem.
Job 28:20 Odkud tedy přichází moudrost? Kde je místo rozumnosti?
Job 28:21 Je utajena před očima všeho živého, zahalena i před nebeským ptactvem.
Job 28:22 Říše zkázy a smrt říkají: »Pouze jsme zaslechly pověst o ní.«
Job 28:23 Jenom Bůh rozumí její cestě, on zná také její místo,
Job 28:24 neboť on dohlédne až do končin země, vidí vše, co je pod nebem.
Job 28:25 Když větru udělil prudkost a vody odměrkou změřil,
Job 28:26 když dešti stanovil cíl a cestu bouřnému mračnu,
Job 28:27 hned tehdy ji viděl a vyprávěl o ní, učinil ji nepohnutelnou a také ji prozkoumal
Job 28:28 a řekl člověku: »Hle, bát se Panovníka, to je moudrost, vystříhat se zlého, toť rozumnost.«
Job 29:1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:
Job 29:2 "Kéž by mi bylo jako za předešlých měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh střežil,
Job 29:3 kdy jeho kahan mi nad hlavou zářil a já jsem temnotou šel v jeho světle,
Job 29:4 jako se mi vedlo za dnů mé svěžesti, kdy můj stan byl místem důvěrného rozhovoru s Bohem,
Job 29:5 kdy ještě Všemocný byl při mně a kolem mne moje čeleď,
Job 29:6 kdy se mé nohy koupaly ve smetaně a skála mi vylévala potoky oleje.
Job 29:7 Když jsem procházel branou vzhůru k městu, abych na náměstí zaujal své místo,
Job 29:8 mladíci, jak mě viděli, ztichli, kmeti povstávali a zůstali stát,
Job 29:9 velmoži se vystříhali řečí, kladli si na ústa ruku,
Job 29:10 hlas vévodů tichl, jazyk jim přilnul k patru.
Job 29:11 Čí ucho o mně slyšelo, ten mi blahořečil, a oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě,
Job 29:12 že jsem utištěného zachránil, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by mu pomohl.
Job 29:13 Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání.
Job 29:14 Oblékal jsem spravedlnost, to byl můj oděv; jak říza a turban bylo mi právo.
Job 29:15 Slepému jsem byl okem a kulhavému nohou,
Job 29:16 ubožákům jsem byl otcem, spor neznámých jsem rozsuzoval,
Job 29:17 bídákovi jsem však zvyrážel tesáky, ze zubů mu vyrval kořist.
Job 29:18 Říkal jsem: »Zahynu se svým hnízdem a rozmnožím své dny jako Fénix.
Job 29:19 Můj kořen se rozloží při vodách, na mém větvoví bude nocovat rosa.
Job 29:20 Moje sláva se mi bude obnovovat a můj luk v mé ruce bude stále pružný.«
Job 29:21 Poslouchali mě a na mě čekávali, umlkali při mé radě;
Job 29:22 po mém slovu už nic neměnili, má řeč na mě kanula jak rosa.
Job 29:23 Čekávali na mě jako na déšť, otvírali ústa jak po jarním dešti.
Job 29:24 Usmíval jsem se na ně, když ztráceli víru, a oni neodmítali světlo mé tváře.
Job 29:25 Když jsem volil cestu k nim, seděl jsem v čele, bydlel jsem jako král mezi houfy, jako ten, kdo těší truchlivé.
Job 30:1 Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům.
Job 30:2 K čemu je mi síla jejich rukou, když zhynula jejich svěžest?
Job 30:3 Nouzí a hladověním vyčerpáni ohlodávají suchopár od včerejška pustý, zpustošený,
Job 30:4 trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky jim je chlebem.
Job 30:5 Byli vypuzeni z obce, pokřikovali za nimi jako za zlodějem;
Job 30:6 musejí bydlet ve srázných úvalech, v podzemních slujích a pod útesy,
Job 30:7 hýkají v křoví, zalezlí pod kopřivami,
Job 30:8 bloudové, bezejmenní, ze země vymrskaní.
Job 30:9 A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí;
Job 30:10 hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat.
Job 30:11 Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili.
Job 30:12 Vyvstávají z pravé strany jako roj, podrážejí mi nohy, navršili proti mně cesty svých běd,
Job 30:13 rozkopali moji stezku, usilují o můj pád a nebrání jim nikdo.
Job 30:14 Jakoby širokou průrvou přicházejí, valí se uprostřed trosek.
Job 30:15 Proti mně se obrátily hrůzy, jako vítr pronásledují mě za šlechetnost, jako oblak odplynula moje spása.
Job 30:16 A nyní je vylita má duše ve mně, chopily se mě dny pokoření.
Job 30:17 V noci mě bodá v kostech, hlodá mě bolest neutuchající.
Job 30:18 Pro úpornou bolest se změnil můj oděv, sevřela mě jako pás suknici;
Job 30:19 jsem smeten do bláta, podoben prachu a popelu.
Job 30:20 Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení.
Job 30:21 Změnil ses mi v krutého protivníka, strojíš mi úklady svou mocnou rukou.
Job 30:22 Unášíš mě větrem jako na voze, až mě opouštějí smysly.
Job 30:23 Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.
Job 30:24 Nikdo nepodá ruku do sutin, kdyby z nich hynoucí o pomoc volal.
Job 30:25 Neplakal jsem snad za krušných dnů, nestaral jsem se o ubožáka?
Job 30:26 Dobro jsem s nadějí očekával, a přišlo zlo, čekal jsem na světlo, a přišlo mračno.
Job 30:27 Mé útroby neklidně vřou, mám před sebou dny utrpení.
Job 30:28 Chodím zarmoucen, ačkoli nepálí slunko, povstávám ve shromáždění a volám o pomoc.
Job 30:29 Stal jsem se bratrem šakalů, druhem pštrosů.
Job 30:30 Kůže na mně zčernala, kosti mám horkostí rozpálené.
Job 30:31 Má citara zní při truchlení, moje flétna při hlasu plačících."
Job 31:1 "Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?
Job 31:2 Jaký je úděl od Boha shůry, dědictví od Všemocného z výšin?
Job 31:3 Zdali ne bědy pro bídáka a neštěstí pro pachatele ničemností?
Job 31:4 Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky?
Job 31:5 Jestliže jsem licoměrně jednal a moje noha spěchala za lstí,
Job 31:6 ať mě Bůh zváží na vážkách spravedlnosti a pozná mou bezúhonnost.
Job 31:7 Jestliže se můj krok odchýlil z cesty a mé srdce si šlo za mýma očima nebo poskvrna ulpěla na mých dlaních,
Job 31:8 ať jiný sní, co zaseju, a moji potomci ať jsou vykořeněni.
Job 31:9 Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha,
Job 31:10 ať moje žena jinému mele a jiní ať se sklánějí nad ní.
Job 31:11 Byla by to přece mrzkost, nepravost hodná odsouzení,
Job 31:12 byl by to oheň, jenž zžírá v říši zkázy, který do kořenů zničí všechnu mou úrodu.
Job 31:13 Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně, když se mnou vedli spor,
Job 31:14 co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat?
Job 31:15 Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně?
Job 31:16 Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání, oči vdovy nechal hasnout v beznaději
Job 31:17 a sám pojídal své sousto, aniž z něho též sirotek jedl -
Job 31:18 ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce, také vdovu jsem od života své matky vodil -,
Job 31:19 jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu, že se ubožák čím přikrýt nemá,
Job 31:20 jestliže mi jeho bedra nežehnala za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat,
Job 31:21 jestliže má ruka hrozila sirotkovi, ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci,
Job 31:22 ať mi odpadne lopatka od ramene a paže se mi vylomí z kloubu.
Job 31:23 Propadl bych jistě strachu, bědám Božím, na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností.
Job 31:24 Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato, třpytivému zlatu říkal: »V tebe doufám«,
Job 31:25 jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný, že má ruka nabyla úctyhodného jmění,
Job 31:26 jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze,
Job 31:27 a mé srdce potají se dalo zlákat, abych polibek svých úst jim rukou poslal,
Job 31:28 i to by byla nepravost hodná odsouzení, neboť bych tím zapřel Boha shůry.
Job 31:29 Jestliže jsem se zaradoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl, a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého -
Job 31:30 vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit, nevyprošoval jsem si pro něho kletbu,
Job 31:31 lidé z mého stanu si nestěžovali: »Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti«,
Job 31:32 cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře -,
Job 31:33 jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval, nepravost svou tajně uložil v své hrudi,
Job 31:34 že bych se byl lekal početného davu a že bych se opovržení lidských čeledí děsil, pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří.
Job 31:35 Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel! Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví. Můj odpůrce sepsal zápis.
Job 31:36 Klidně si jej vložím na rameno, ovinu si jej jak věnec.
Job 31:37 O každém svém kroku mu povím, jako vévoda přistoupím k němu.
Job 31:38 Jestliže má půda proti mně křičela a její brázdy přitom plakaly,
Job 31:39 jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení a její vlastníky odbýval,
Job 31:40 ať místo pšenice vzejde trní, místo ječmene býlí." Zde končí Jóbova slova.
Job 32:1 Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý.
Job 32:2 Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh.
Job 32:3 Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem nepřátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka.
Job 32:4 Elíhú se slovy k Jóbovi vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on.
Job 32:5 Elíhú však viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto vzplanul hněvem.
Job 32:6 Na to tedy navázal Elíhů, syn Berakeela Búzského, slovy: "Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím.
Job 32:7 Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují.
Job 32:8 Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.
Job 32:9 Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu.
Job 32:10 Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím.
Job 32:11 Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vaší rozumnosti, až co svými slovy vystihnete.
Job 32:12 Snažil jsem se vám porozumět, avšak Jóba nikdo neusvědčil, žádný z vás neodpověděl na jeho řeči.
Job 32:13 Neříkejte: »My jsme našli moudrost; Bůh ho odvane jak plevu, a ne člověk.«
Job 32:14 Jób svá slova nezaměřil proti mně, nebudu mu odpovídat vašimi řečmi. -
Job 32:15 Jsou zděšeni, už neodpovídají, slova jim už došla.
Job 32:16 Čekám, ale oni nepromluví, stojí tu a neodpovídají.
Job 32:17 Přispěji tedy já svým dílem, rovněž já chci sdělit, co vím.
Job 32:18 Jsem naplněn slovy, těsno je duchu v mém nitru.
Job 32:19 Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch, jako nové měchy, jež pukají.
Job 32:20 Musím mluvit, aby se mi ulevilo; otevřu rty a odpovím.
Job 32:21 Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit;
Job 32:22 nevím, co je lichocení, to by mě můj Učinitel brzy smetl.
Job 33:1 Ty, Jóbe, slyš dobře mou řeč, všem mým slovům dopřej sluchu.
Job 33:2 Pohleď, otevírám ústa, pod mým patrem promlouvá můj jazyk.
Job 33:3 Má řeč tryská z upřímného srdce, mé rty mluví o poznání vytříbeném.
Job 33:4 Boží duch mě učinil, dech Všemocného mě oživil.
Job 33:5 Můžeš-li, odpovídej, předlož mi svou při, postav se!
Job 33:6 Hle, já budu tvými ústy před Bohem, i já jsem jen kus hlíny.
Job 33:7 Hle, nemusí tě přepadat strach ze mne, ani moje naléhání tebe tížit.
Job 33:8 Řekl jsi to přede mnou a já jsem tvá slova slyšel:
Job 33:9 »Ryzí jsem, prost přestoupení, jsem bez úhony, bez nepravosti.
Job 33:10 Hle, Bůh proti mně záminky hledá, pokládá mě za nepřítele,
Job 33:11 sevřel do klády mé nohy a střeží všechny mé stezky.«
Job 33:12 Hle, odpovídám ti: Zde nejsi v právu, neboť Bůh je větší než člověk.
Job 33:13 Proč s ním vedeš spor? Že svými slovy neodpovídá?
Job 33:14 Bůh přece promluví jednou i podruhé, a člověk to nepostřehne.
Job 33:15 Ve snu, ve vidění nočním, když na lidi padá mrákota, v dřímotě na lůžku,
Job 33:16 tehdy otvírá lidem ucho a zpečeťuje varování, jež jim dal,
Job 33:17 aby člověka odvedl od toho, co páchá, aby muže chránil před vypínavostí,
Job 33:18 aby jeho duši ušetřil před jámou a jeho život aby nezašel hubící střelou.
Job 33:19 Bolestmi je kárán na svém loži, stálým svárem v kostech,
Job 33:20 takže jeho život si oškliví pokrm a jeho duše vytoužené jídlo.
Job 33:21 Jeho tělo se očividně ztrácí, vystupují kosti, které nebývalo vidět.
Job 33:22 Jeho duše se blíží jámě a jeho život jisté smrti.
Job 33:23 Bude-li s ním anděl, tlumočník, jeden z tisíců, a poví-li, že je to přímý člověk,
Job 33:24 tehdy Bůh se nad ním smiluje a řekne: »Vykup ho, ať do jámy nesestoupí; mám za něho výkupné.«
Job 33:25 Jeho tělo bude svěžejší než v mládí, vrátí se do dnů dospívání.
Job 33:26 Bude-li prosit Boha a on v něm najde zalíbení, ukáže mu svou tvář za hlaholu polnic a člověku vrátí jeho spravedlnost.
Job 33:27 Bude zpívat před lidmi a řekne: »Hřešil jsem a převracel, co bylo přímé, ale nebylo mi odplaceno stejným.«
Job 33:28 Bůh vykoupil jeho duši, aby neodešla do jámy, jeho život smí hledět na světlo.
Job 33:29 To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát,
Job 33:30 aby odvrátil jeho duši od jámy a přivedl ke světlu, do světla živých.
Job 33:31 Poslouchej mě, Jóbe, pozorně, mlč, já budu mluvit.
Job 33:32 Bude-li co říci, odpověz mi, promluv, chci pro tebe spravedlnost.
Job 33:33 Nebudeš-li mít co říci, poslouchej mě, mlč a já ti zprostředkuji moudrost."
Job 34:1 Na to navázal Elíhú slovy:
Job 34:2 "Vy moudří, slyšte mé řeči, vy vědoucí, naslouchejte mi.
Job 34:3 Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm.
Job 34:4 Volme si, co je právo, ať zvíme mezi sebou, co je dobré.
Job 34:5 Jób řekl: »Jsem spravedlivý, a Bůh upírá mi právo.
Job 34:6 Mám lhát? Proti svému právu mluvit? Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.«
Job 34:7 Který muž je jako Jób? Prý pije výsměch jako vodu,
Job 34:8 spolčuje se s pachateli ničemností, obcuje se svévolnými lidmi;
Job 34:9 řekl: »Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.«
Job 34:10 Proto mě slyšte, rozumní mužové: Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví.
Job 34:11 Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky.
Job 34:12 Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví.
Job 34:13 Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět?
Job 34:14 Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl,
Job 34:15 tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach.
Job 34:16 Máš-li tedy rozum, poslyš toto, dopřej sluchu tomu, co říkám.
Job 34:17 Což může panovat ten, kdo nenávidí právo? Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý, prohlásíš za svévolníka?
Job 34:18 Je snad možno říci králi: »Ty ničemo« nebo urozeným: »Svévolníku«?
Job 34:19 Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou.
Job 34:20 Umírají v okamžení, třeba o půlnoci. Lid se zachvěje, když odcházejí; i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou.
Job 34:21 Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí.
Job 34:22 Není temnoty ani šera smrti, kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností.
Job 34:23 Na nikoho nevkládá nic navíc, že by se musel s Bohem soudit.
Job 34:24 Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat, jiné staví na ta místa;
Job 34:25 je obeznámen s jejich dílem, podvrátí je za noc a jsou rozdrceni.
Job 34:26 Potrestá je jako svévolníky, každý na to bude hledět,
Job 34:27 za to, že se odchýlili pryč od něho a neměli uznání pro žádnou jeho cestu,
Job 34:28 takže se až k němu donesl křik nuzných a slyšel křik utištěných.
Job 34:29 Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka? Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit? A přece bdí nad pronárody i jednotlivci,
Job 34:30 aby nekraloval člověk - rouhač a nestal se svůdcem lidu.
Job 34:31 Sluší se doznat Bohu: »Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat.
Job 34:32 Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled. Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.«
Job 34:33 Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš? Ty bys to měl rozhodnout, ne já. Pověz, co víš!
Job 34:34 Rozumní mužové mi přisvědčí a moudrý muž mi bude naslouchat:
Job 34:35 »Jób nemluví uváženě, jeho slova nejsou prozíravá.
Job 34:36 Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet, protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem.
Job 34:37 Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost, mezi námi si výsměšně tleská a má mnoho řečí proti Bohu.«"
Job 35:1 Na to navázal Elíhú slovy:
Job 35:2 "Myslíš si, že je to podle práva říkat: »Moje spravedlnost převyšuje Boží?«
Job 35:3 Říkat: »Co z toho máš? Co mi prospěje, nebudu-li hřešit?«
Job 35:4 Odpovím ti několika slovy, i tvým přátelům, kteří jsou s tebou.
Job 35:5 Pohleď na nebe a viz, popatř na mraky vysoko nad sebou.
Job 35:6 Jestliže jsi zhřešil, čeho jsi dosáhl proti němu? Bude-li tvých přestoupení sebevíc, co mu tím uděláš?
Job 35:7 Jestliže jsi jednal spravedlivě, co jsi mu dal, co přijal z tvé ruky?
Job 35:8 Jen člověka jako ty zasáhne tvá svévole, lidského syna tvá spravedlnost.
Job 35:9 Lidé křičí pro množství útisku, volají o pomoc pro tvrdou paži mocných,
Job 35:10 a nikdo se nezeptá: »Kde je Bůh, můj Učinitel, který dává člověku i v noci prozpěvovat,
Job 35:11 vyučuje nás a nikoli zvířata zemská a činí nás moudřejší nad nebeské ptactvo?«
Job 35:12 Potom jim ovšem neodpovídá, když křičí pro pýchu zlovolných.
Job 35:13 Bůh přece nedá sluchu falši, Všemocný na to ani nepohlédne,
Job 35:14 zvláště když o něm prohlašuješ: »Nedívá se na to«. Tvá pře je před ním, jen na něho čekej!
Job 35:15 Jestliže tedy nestíhá hněvem a nestará se příliš o zpupnost,
Job 35:16 Jób si otevírá ústa do větru a neuváženě vede zbytečné řeči."
Job 36:1 Elíhú dále pokračoval slovy:
Job 36:2 "Měj se mnou trochu trpělivosti a sdělím ti, že ještě mám o Bohu co říci.
Job 36:3 Začnu se svým věděním zdaleka a přiznám svému Učiniteli spravedlnost,
Job 36:4 neboť opravdu má slova nejsou klam; před tebou je člověk dokonalých vědomostí.
Job 36:5 Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny, je úctyhodný silou i srdcem.
Job 36:6 Nenechá naživu svévolníka, ale utištěným dopomůže k právu.
Job 36:7 Od spravedlivého neodvrací zrak; s králi je na trůn dosazuje navždy a jsou vyvýšeni.
Job 36:8 Jsou-li však spoutáni řetězy, chyceni do provazů utrpení,
Job 36:9 oznamuje jim, čeho se dopustili, že se rozbujela jejich přestoupení,
Job 36:10 otvírá jim ucho pro napomenutí a vyzývá je, aby se odvrátili do ničemností.
Job 36:11 Poslechnou-li, budou-li mu sloužit, dokončí své dny v pohodě a v rozkoších svá léta.
Job 36:12 Neposlechnou-li, sejdou hubící střelou a zahynou pro svou nerozvážnost.
Job 36:13 Kdo jsou rouhavého srdce, přispívají k hněvu, nevolají o pomoc, ani když je spoutá.
Job 36:14 Proto zemře jejich duše v mládí a jejich život skončí se zasvěcenci smilstva.
Job 36:15 Utištěného zachrání skrze jeho utrpení, otevře mu ucho skrze útlak.
Job 36:16 To on tě odládá z jícnu soužení; abys měl kolem volný prostor, bez stísněnosti, a poklidný stůl plný tučnosti.
Job 36:17 Chceš-li se svévolně přít, pře tě přivede před soud.
Job 36:18 Ať tě rozhořčení nezláká k tleskání a velké výkupné ať tě nesvede z cesty.
Job 36:19 Vytrhne tě volání o pomoc, když se soužíš a napínáš všechnu svou sílu?
Job 36:20 Nedychti po noci, která odvede národy z jejich míst.
Job 36:21 Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti a nevolil ji raději než utrpení.
Job 36:22 Hle, jak nedostupný je Bůh ve své síle! Kdo je učitel podobný jemu?
Job 36:23 Kdo smí dohlížet na jeho cestu? Kdo smí říci: »Jednáš podle«?
Job 36:24 Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež lidé opěvují.
Job 36:25 Všichni lidé je vyhlížejí, avšak člověk přihlíží jen zdáli.
Job 36:26 Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání, počet jeho let je nevyzpytatelný.
Job 36:27 Přitahuje vodní kapky, padají jako déšť a v jeho záplavu se mění,
Job 36:28 když se z mračen valí proudy a hojně skrápějí člověka.
Job 36:29 Rozumí někdo rozprostření mraků, hromobití v jeho stánku?
Job 36:30 Hle, nad tím rozprostírá světlo a přikrývá kořeny moře.
Job 36:31 Povede při s lidmi ten, jenž dává hojný pokrm.
Job 36:32 Dlaněmi se chápe světla blesků, přikazuje jim zasáhnout útočníka.
Job 36:33 Ohlašuje ho jeho hromový hlahol, dokonce i stádo ohlašuje jeho příchod.
Job 37:1 Mé srdce se z toho chvěje, chtělo by vyskočit ze svého místa.
Job 37:2 Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu, který mu vychází z úst.
Job 37:3 Nechá jej dunět pod celým nebem a jeho světlo září až k okrajům země.
Job 37:4 Za ním řve jeho hlas, on hřmí svým důstojným hlasem a nezadržuje blesky, když se jeho hlas rozléhá.
Job 37:5 Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem, dělá veliké věci, nad naše poznání:
Job 37:6 sněhu velí: »Padej na zem« a dešti: »Ať prší«, a déšť padá v mocných proudech.
Job 37:7 Na ruku každého člověka klade svoji pečeť, aby všichni lidé, které učinil, nabyli poznání:
Job 37:8 Zvěř vchází do doupat a přebývá v svých peleších;
Job 37:9 vichřice vyráží ze své komnaty a severák přináší chlad;
Job 37:10 svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod;
Job 37:11 oblak obtěžkává vláhou, svým bleskem rozhání mračno,
Job 37:12 a to se točí a převrací, jak on určí, a vše, co mu přikáže, vykoná na tváři okrsku země;
Job 37:13 užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství.
Job 37:14 Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy.
Job 37:15 Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem?
Job 37:16 Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího?
Job 37:17 Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem,
Job 37:18 dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo?
Job 37:19 Seznam nás s tím, co mu máme říci. Nic nedokážeme pro temnotu.
Job 37:20 Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit? Řekne si někdo o to, aby byl zničen?
Job 37:21 Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích; až se přežene vítr, pročistí je.
Job 37:22 Od severu přichází zlatavá záře, třpyt kolem Boha budící hrůzu;
Job 37:23 avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat.
Job 37:24 Ať se ho proto lidé bojí; nehledí na žádného, kdo spoléhá na své moudré srdce."
Job 38:1 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:
Job 38:2 "Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy?
Job 38:3 Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě.
Job 38:4 Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom.
Job 38:5 Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřící šňůru?
Job 38:6 Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen,
Job 38:7 zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol?
Job 38:8 Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země,
Job 38:9 když jsem mu určil za oděv mračno a za plénku temný mrak,
Job 38:10 když jsem mu stanovil meze, položil závory a vrata
Job 38:11 a řekl: »Až sem smíš přijít, ale ne dál; zde se složí tvé nespoutané vlnobití!«
Job 38:12 Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal jitřence její místo,
Job 38:13 aby se chopila okrajů země a svévolníci byli z ní vytřeseni?
Job 38:14 Země se mění jak hlína pod pečetidlem, ale oni tu stojí, ač jsou jen šat.
Job 38:15 Svévolníkům bude odepřeno světlo a zvednutá paže bude přeražena.
Job 38:16 Přišel jsi až ke zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně?
Job 38:17 Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil?
Job 38:18 Postřehls celou šíři země? Pověz, znáš-li to všechno.
Job 38:19 Kde je cesta k obydlí světla? Kde má své místo temnota?
Job 38:20 Můžeš je vykázat do jejich hranic? Máš ponětí o stezkách k jejich domu?
Job 38:21 Tušil jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů?
Job 38:22 Přišel jsi někdy ke skladům sněhu, spatřil jsi sklady krupobití,
Job 38:23 které si šetřím pro časy soužení, pro den války a boje?
Job 38:24 Kde je cesta k místu, kde se dělí světlo? Odkud se žene na zemi východní vítr?
Job 38:25 Kdo vyryl koryta povodni a bouřnému mračnu cestu,
Job 38:26 aby pršelo na liduprázdnou zemi, na poušť, v níž člověka není,
Job 38:27 aby se napojila místa pustá a zpustošená a vzešla mladá tráva?
Job 38:28 Má snad déšť otce? Kdo zplodil krůpěje rosy?
Job 38:29 Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní?
Job 38:30 Vody tuhnou na kámen, zamrzá hladina propastné tůně.
Job 38:31 Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna?
Job 38:32 Vyvedeš hvězdy zvířetníku v pravý čas a povedeš souhvězdí Lva s jeho mladými?
Job 38:33 Víš, jaké jsou řády nebes? Ty jsi je ustanovil, aby dozírala na zemi?
Job 38:34 Pozvedneš svůj hlas k oblaku, aby tě přikryla spousta vod?
Job 38:35 Posíláš snad pro blesky, aby přišly a ohlásily se ti: »Tu jsme«?
Job 38:36 Kdo dal ibisovi moudrost a kouhoutovi rozum?
Job 38:37 Kdo je tak moudrý, aby sečetl mraky? Kdo složí nebeské měchy,
Job 38:38 když prach se v slitinu spojí a hroudy k sobě přilnou?
Job 38:39 Můžeš ulovit pro lva kořist a uspokojit lačnost lvíčat,
Job 38:40 když se krčí v peleších, číhají ve svém doupěti v houští?
Job 38:41 Kdo opatří úlovek krkavci, když jeho mláďata volají k Bohu a bloudí bez potravy?
Job 39:1 Znáš čas vrhu skalních kozorožců? Opatrovals laň, když rodí?
Job 39:2 Počítáš měsíce, kdy jsou březí, a znáš čas jejich vrhu,
Job 39:3 jak se skloní, vrhnou svá mláďata, svých bolestí pozbývají?
Job 39:4 Jak jejich mláďata sílí, volně si rostou, odběhnou a už se k nim nevracejí?
Job 39:5 Kdo vypustil divokého osla na svobodu, kdo uvolnil řemení stepnímu oslu,
Job 39:6 jemuž jsem za domov vykázal pustinu, solnou pláň za příbytek?
Job 39:7 Posmívá se městskému hluku, neposlouchá povyk poháněče,
Job 39:8 na horách slídí po pastvě, pídí se po zeleni.
Job 39:9 Bude ti chtít jednorožeč sloužit či nocovat u tvého krmelce?
Job 39:10 Připoutáš jednorožce provazem k brázdě, bude snad za tebou doliny vláčet?
Job 39:11 Důvěřuješ mu, protože má tak velkou sílu? Ponecháš mu výtěžek své práce?
Job 39:12 Věřil bys mu, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvůj mlat?
Job 39:13 Pštrosice mává křídlem, není to však peruť s brky čápa;
Job 39:14 svá vejce ponechává na zemi a zahřívá je v prachu,
Job 39:15 zapomíná, že je noha může rozšlápnout a polní zvěř zdupat.
Job 39:16 Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její, nemá strach, že bude její námaha marná.
Job 39:17 Bůh totiž odepřel dát jí moudrost, nedal jí ani díl rozumnosti.
Job 39:18 Když se však vyplašena vymrští, je jí k smíchu kůň i s jezdcem.
Job 39:19 Dal jsi snad koni bohatýrskou sílu, přioděl jsi jeho šíji hřívou?
Job 39:20 Docílíš, aby poskakoval jako luční kobylka? Jeho vznešené frkání vzbuzuje strach,
Job 39:21 v dolině hrabe nohama, rozjařen silou, má-li vytáhnout proti ozbrojencům,
Job 39:22 vysmívá se strachu, neděsí se, před mečem se neobrací.
Job 39:23 Toulec nad ním chřestí, blýská se kopí a oštěp,
Job 39:24 s burácením se řítí po zemi, až se chvěje, nedá na nic než na zvuk polnice,
Job 39:25 zařehtá, kdykoli polnice zazní, zdaleka větří bitvu, povely velitelů a válečný ryk.
Job 39:26 Řídí se snad sokol tvým rozumem, když vzlétne, rozprostře křídla k jihu?
Job 39:27 Což se na tvůj rozkaz vznese orel, aby si vysoko udělal hnízdo?
Job 39:28 Přebývá a nocuje na skále, na skalním útesu, nepřístupném místě.
Job 39:29 Odtud vyhlíží pokrm, dodaleka hledí jeho oči.
Job 39:30 Jeho mláďata střebají krev, a kde jsou skolení, tam je i on."
Job 40:1 Hospodin dále řekl Jóbovi toto:
Job 40:2 "Smí se člověk přít se Všemocným? Smí ho kárat? Ten, kdo Boha obvinil, ať odpovídá."
Job 40:3 Jób na to Hospodinu odpověděl:
Job 40:4 "Co ti odpovím, když jsem tak bezvýznamný! Kladu si na ústa ruku.
Job 40:5 Jednou jsem už promluvil a nevím co odpovědět, ba i podruhé, ale nemohu pokračovat."
Job 40:6 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:
Job 40:7 "Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě.
Job 40:8 Chceš vskutku rušit můj soud, prohlásit mě za svévolníka a sám zůstat spravedlivý?
Job 40:9 Zdalipak máš paži jako Bůh a jako on hřímáš svým hlasem?
Job 40:10 Ozdob se tedy důstojností a vyvýšeností, oblékni si velebnost a vznešenost.
Job 40:11 Vylej všechnu prchlivost svého hněvu, pohleď na každého pyšného a sniž ho,
Job 40:12 pohleď na každého pyšného a zkruš ho, sraz na místě svévolníky,
Job 40:13 ukryj je všechny společně do prachu, jejich tvář ovaž pro úkryt v zemi.
Job 40:14 Potom ti vzdám chválu i já, že tvá pravice tě zachránila.
Job 40:15 Pohleď jen na behemóta, i jeho jsem učinil jako tebe; on jako dobytče žere trávu.
Job 40:16 Pohleď, jakou má sílu v bedrech, jak mocné jsou svaly jeho břicha.
Job 40:17 Napřímí ocas jako cedr, šlachy jeho stehen jsou propletené,
Job 40:18 jeho kosti jsou bronzové válce, jeho hnáty jako železný sochor.
Job 40:19 On byl na počátku Božích cest; jen jeho Učinitel může na něj s mečem.
Job 40:20 Pastvu mu poskytují hory, kde dovádí všeliká zvěř polní,
Job 40:21 uléhá pod lotosem, skryt ve třtině a bahnu.
Job 40:22 Lotos jej zastírá svým stínem, potoční topoly ho obklopují.
Job 40:23 A hle, vzedme-li se řeka, neustoupí, důvěřuje si, i když se mu Jordán do tlamy valí.
Job 40:24 Kdo se mu postaví do očí a provleče mu chřípím smyčku?
Job 40:25 Vytáhneš udicí livjátana a zkrotíš provazem jeho jazyk?
Job 40:26 Vložíš mu do chřípí sítěnou houžev, probodneš mu čelist hákem?
Job 40:27 Bude se tě doprošovat o smilování a pokorně s tebou mluvit?
Job 40:28 Uzavře snad s tebou smlouvu, abys jej vzal provždy za otroka?
Job 40:29 Můžeš si s ním pohrávat jak s ptáčkem? Uvážeš ho pro své děvečky?
Job 40:30 Budou o něj společníci smlouvat, rozkouskují si ho kupčíci?
Job 40:31 Propíchneš mu kůži bodci, jeho hlavu rybářskými harpunami?
Job 40:32 Zkus na něho vložit ruku! Pomysli na boj, a neuděláš to.
Job 41:1 Hle, čekat na něho je ošidné, při pohledu na něho se člověk hroutí.
Job 41:2 Není odvážlivce, který by ho dráždil. Kdo potom obstojí přede mnou?
Job 41:3 Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil? Pod celým nebem všechno je mé.
Job 41:4 Nemohu mlčet o jeho údech, nemluvit o jeho bohatýrské síle a jeho výborné stavbě těla.
Job 41:5 Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými?
Job 41:6 Kdo otevřel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zubů.
Job 41:7 Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí,
Job 41:8 dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne;
Job 41:9 jeden přilétá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit.
Job 41:10 Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jak řasy jitřenky,
Job 41:11 z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry,
Job 41:12 z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným,
Job 41:13 jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen,
Job 41:14 v jeho šíji dříme síla, před ním se každý zkroušeně chvěje,
Job 41:15 laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se,
Job 41:16 jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen, slité jako spodní žernov.
Job 41:17 Když se zvedne, sami bohové se leknou, při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy,
Job 41:18 meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží, ani kopí, vržená střela či hrot šípu.
Job 41:19 Železo má za slámu, bronz za trouchnivé dřevo,
Job 41:20 šíp z luku ho nezažene na útěk, kameny z praku se před ním mění v stébla slámy,
Job 41:21 kyj má jen za slaměné stéblo, posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp.
Job 41:22 Vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí,
Job 41:23 způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti,
Job 41:24 nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla.
Job 41:25 Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu.
Job 41:26 Na všechno vysoké pohlíží svrchu, nad všemi šelmami je králem."
Job 42:1 Jób na to Hospodinu odpověděl:
Job 42:2 "Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný.
Job 42:3 Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám.
Job 42:4 Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě.
Job 42:5 Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem.
Job 42:6 Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu."
Job 42:7 Když Hospodin k Jóbovi domluvil tato slova, řekl Elífazovi Témanskému: "Můj hněv plane proti tobě a oběma tvým přátelům, protože jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób.
Job 42:8 Vezměte tedy za sebe sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému služebníku Jóbovi. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Jób ať se za vás modlí. Já ho přijmu milostivě a nepotrestám vás za vaše poblouzení, že jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób."
Job 42:9 I šli Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský učinit, co jim Hospodin nařídil. A Hospodin Jóba milostně přijal.
Job 42:10 Hospodin také změnil Jóbův úděl, poté co se modlil za své přátele, a dal mu všeho dvojnásob, než míval.
Job 42:11 I přišli k němu všichni jeho bratři a všechny sestry a všichni jeho dřívější známí, aby s ním v jeho domě pojedli chléb. Projevovali mu soustrast a snažili se ho potěšit po všem tom zlu, jež na něj Hospodin uvedl, a každý mu daroval po kesítě a zlatém kroužku.
Job 42:12 A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí a koz, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic.
Job 42:13 Měl také sedm synů a tři dcery.
Job 42:14 Jednu nazval Jemíma, druhou Kesía a třetí Keren-ha-púk.
Job 42:15 Po celé zemi se nenašly tak krásné ženy, jako byly dcery Jóbovy. Otec jim dal dědictví jako jejich bratrům.
Job 42:16 Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení.
Job 42:17 I zemřel Jób stár a sytý dnů.


www.farnoststrasnice.cz © 2011